Hebrejcům 12

Proto tedy: Pavel tady pokračuje v rozpravě o životně důležité vlastnosti – víře. (Viz studijní poznámku k Heb 10:39.) Právě vyjmenoval věrné muže a ženy od Ábela přes patriarchy, Mojžíše, soudce a proroky. Tento „oblak svědků“ se tak táhl od „založení světa“ v Ábelových dnech až do doby Jana Křtitele, o kterém bylo výslovně řečeno, že je „prorok Nejvyššího“. (Lk 1:76; 11:50; Mt 11:13).

tak velký oblak: V tomto kontextu může řecké slovo pro „oblak“ označovat spíš obrovskou masu mraků, která zaplňuje nebe, než jeden osamocený mrak. Ve starověké řecké literatuře bylo běžné používat obraz takové masy mraků k popisu hustě namačkaného davu lidí. To se sem dobře hodí, protože věrných Božích služebníků z minulosti bylo opravdu velké množství, i když drtivá většina z nich není v Písmu jmenovitě uvedena. (Srovnej 1Kr 19:18.) Tímto obrazným vyjádřením Pavel popisuje nejen velký počet „svědků“, ale i jejich jednotu.

obklopuje tak velký oblak svědků: Pavel nazývá předkřesťanské věrné, o kterých mluví v 11. kapitole Hebrejcům, „svědky“. Jeden odborný zdroj uvádí, že řecký výraz pro „svědky“ (množné číslo slova marʹtys) tady „spojuje několik významů jako tóny v hudebním akordu“. Patří mezi ně například: být očitými svědky Božích záchranných skutků (2Mo 15:1, 2; Heb 11:29); svědčit na podporu Jehovova svatého jména neboli pověsti a jeho svrchovanosti a božství, jako u soudního sporu (Ža 22:28; Iz 33:22; 43:10; Heb 11:27); a vydávat svědectví o Božím záměru a soudech (Heb 11:7; Juda 14, 15). Svědkové, o kterých Pavel mluvil, tedy nebyli pouhými diváky. Byli to muži a ženy s velkou vírou, kteří zanechali působivé svědectví o odměnách takového života, a tím motivují křesťany, aby i oni žili životem víry. Tito věrní nejen svědčili o Bohu, ale Bůh také „o nich vydal svědectví“, že má jejich schválení. (Heb 11:2 a studijní poznámku, 4, 5, 39 a studijní poznámku; viz také Sk 1:8 a studijní poznámku).

odhoďme i my každou zátěž: Pavel tady možná naráží na jednu věc, která byla typická pro atletické hry v 1. století. (Viz studijní poznámku k 1Ko 9:24.) Řecké slovo přeložené jako „zátěž“ znamená překážku, něco, co by závodníka při běhu brzdilo. Mnozí běžci se ve starověku zbavovali všeho, co by pro ně bylo zbytečnou zátěží – například oblečení nebo výstroje – protože by je to mohlo zpomalit. Tento obraz ukazuje, že Boží služebníci potřebují odložit všechno, co by jim mohlo bránit, když se snaží držet svého křesťanského životního běhu. (Mt 24:37-39; Lk 21:34, 35; 1Ti 6:6-10; 1Ja 2:15-17).

a hřích, do kterého se snadno zaplétáme: Kontext ukazuje, že tím „hříchem“ je nedostatek víry. V předchozích kapitolách Pavel ukázal, že víra je pro křesťany nezbytná, a uvedl řadu vynikajících příkladů mužů a žen, kteří měli v dávných dobách víru. (Heb 10:37-39; 11:1-40) Zřejmě tady naráží na běžce, který ze sebe shodí všechno, například části oděvu, co by se mu mohly zamotat do nohou, bránit mu v běhu, nebo ho dokonce přivodit pád. Podobně křesťané potřebují odhodit všechno, co by je mohlo přivést ke klopýtnutí a ztrátě víry.—Srovnej Heb 2:1; 3:12, 19.

závod, kterého se účastníme: „Závod“ odkazuje na křesťanský běh o život. (Vysvětlení řeckého slova a·gonʹ, které je tady použité, viz studijní poznámky k Lk 13:24; 1Ko 9:25.) Pavlovi čtenáři pravděpodobně věděli, že běžecké závody byly hlavní disciplínou organizovaných atletických her. Pavel tady přirovnává křesťanský životní běh k běhu na dlouhou trať, který prověřuje vytrvalost. (Viz studijní poznámku k Ří 5:3.) Všichni křesťané musí být rozhodnutí dál žít v souladu s Jehovovými měřítky navzdory jakýmkoli zkouškám a pokušením. (Jan 17:14; Heb 11:13) Aby získali Jehovovo trvalé schválení a cenu věčného života, musí v tomto závodě vytrvat až do konce. (Mt 24:13; 2Ti 4:7; Heb 11:6).

upírejme … oči: Tento obrat překládá řecké slovo, které doslova znamená odvrátit oči od něčeho, abychom je upřeli na něco jiného, nebo – jako běžec v závodě – věnovat někomu či něčemu nerozdělenou pozornost, aniž bychom se nechali rozptylovat. Řecké slovo může také zahrnovat myšlenku, že se člověk s důvěrou dívá na někoho jiného. Hebrejští křesťané potřebovali odvrátit zrak od čehokoli, co by je mohlo rozptylovat od Krista, dokonce i od působivého jeruzalémského chrámu a jeho systému uctívání. Místo toho měli s důvěrou upírat oči na svého nebeského Velekněze, Ježíše, který si zasloužil jejich plnou pozornost. (Viz studijní poznámku k Heb 8:1).

Hlavního zprostředkovatele … naší víry: Dosl. „Hlavního vůdce … naší víry“. Řecký výraz přeložený jako „hlavní zprostředkovatel“ označuje „toho, kdo se v něčem ujímá vedení, a tím dává příklad“. Ježíš dal ze všech Jehovových tvorů ten největší příklad víry. Jeho následovníci se učí projevovat opravdovou víru tím, že se dívají na jeho příklad. Ježíš svým následovníkům ve všem poskytl dokonalý základ pro opravdovou víru. Je to ten, kdo lidem umožňuje mít skutečnou víru. – Viz studijní poznámku ke Sk 3:15; viz také Slovníček, „Hlavní zprostředkovatel“.

Zdokonalovatele naší víry: Věrní lidé v předkřesťanské době nemohli mít dokonalou neboli úplnou víru, protože nemohli vidět, jak se splní mesiášská proroctví obsažená v Hebrejských písmech. (Srovnej studijní poznámku k Heb 5:9.) Křesťané, kterým je tento dopis určen, ale viděli, jak Ježíš tato proroctví splnil, a proto mu mohli plně důvěřovat a mít úplnou víru v něj i v Jehovu, Původce proroctví. (2Ko 1:20 a studijní poznámky) Ježíš navíc tím, že splnil Mojžíšův Zákon, dal svým následovníkům možnost získat to, co Zákon hříšným lidem nikdy nemohl poskytnout: úplné odpuštění hříchů. (Viz studijní poznámku ke Ga 3:25.) A po návratu do nebe Ježíš dál zdokonaloval víru svých následovníků tím, že podle slibu vylil svatého ducha a poskytoval vedení i zjevení, která posilovala víru. (Jan 16:13; Zj 1:1-3).

radost, kterou měl před sebou: Ježíš dokázal snášet utrpení, protože se soustředil na radost, kterou prožije, až splní svůj úkol na zemi. (Iz 53:10-12) Velkou radost mu přinášelo dělat vůli svého Otce a působit mu radost. (Srovnej Př 27:11.) Svým věrným jednáním Ježíš posvětil jméno svého Otce a poskytl prostředek k tomu, aby bylo napraveno všechno zlo, které Satan uvedl do pohybu vzpourou v Edenu. (Heb 2:14; 1Ja 3:8) A Ježíš si byl jistý, že ho Otec vyvýší po svou pravici v nebi. (Ža 110:1; Jan 14:28; 17:5) Vědomí, že ho takové radosti čekají, mu pomáhalo snášet těžké zkoušky, kterým čelil. – Srovnej studijní poznámku ke Ga 5:22.

smrt na mučednickém kůlu: Viz Slovníček a studijní poznámku k Fil 2:8.

pohrdl hanbou: Ti, kdo se podíleli na Ježíšově usmrcení, udělali všechno, co bylo v jejich silách, aby ho co nejvíc zostudili. Uráželi ho, opakovaně ho bili, plivali na něj, bičovali ho a vodili ho ulicemi Jeruzaléma, zatímco se namáhal nést svůj mučednický kůl. (Mt 26:67, 68; 27:26-32; Jan 19:17) Samotná poprava byla navržena tak, aby způsobila velké ponížení a hanbu, a Ježíšovi nepřátelé se mu krutě posmívali, když trpěl. (Mt 27:41-43) Ježíš ale hanbou pohrdl, neboli odmítl se cítit zahanbený, protože vykonával vůli svého Otce. (Srovnej studijní poznámky k 2Ti 1:8, 12.) Věděl, že ve skutečnosti pomáhá posvětit jméno svého Otce tím největším možným způsobem. (Viz studijní poznámku k Mt 6:9.) A věděl, že jeho smrt umožní záchranu nesčetným lidem. (Mt 20:28; Heb 9:28).

posadil se po pravici Božího trůnu: Viz studijní poznámky k Heb 1:3; 10:12.

důkladně uvažujte: Řecké sloveso přeložené jako „Důkladně uvažujte“ může znamenat pečlivě o něčem přemýšlet nebo o tom rozjímat. Hebrejští křesťané čelili odporu a dalším těžkostem. (Heb 10:33, 34) Když tedy rozjímali o příkladu Ježíše, který snesl ten nejzákeřnější odpor, pomáhalo jim to vytrvat, stejně jako vytrval on. (Jan 13:14, 15; Fil 2:5; 1Pe 2:21) Pavel v tomto dopise často ukazuje, že přemýšlení o biblických událostech a příkladech posiluje křesťany v odhodlání zůstat věrní. (Heb 11:19, 26; 12:2).

kteří tím škodili sami sobě: Ti, kdo se stavěli proti Kristu, přišli o jedinečnou příležitost přijmout a poslouchat člověka Ježíše jako předpovězeného Mesiáše. Někteří odpůrci z řad náboženských vůdců nikdy nečinili pokání, a tak se připravili o jakoukoli vyhlídku na budoucí život. (Mt 23:33-35; Jan 17:12; viz studijní poznámku k Mr 3:29.) Jediná trvalá škoda, kterou způsobili, tedy dopadla na ně samotné.

Tak se neunavíte a nevzdáte: Podle jednoho odborného zdroje mohou řecká slovesa přeložená jako „unavíte“ a „vzdáte“ odkazovat na „vyčerpání, které může postihnout běžce“. Pavel tady tato slova používá obrazně, aby popsal nebezpečí, že člověk bude příliš unavený na to, aby dál běžel křesťanský závod, a v důsledku toho to vzdá v boji proti hříchu. (Viz také studijní poznámky k Heb 12:1.) Toto varování křesťany povzbuzovalo, aby vytrvali „až do konce“. (Mt 24:13) Pavlova výzva byla obzvlášť aktuální, protože židovský systém věcí se měl brzy zhroutit. (Lk 21:20-24).

nevzdáte: Nebo „neochabnete ve své duši“.—Viz Slovníček, „Duše“.

Ve svém boji proti tomu hříchu: Tedy proti hříchu zmíněnému v Heb 12:1. (Viz studijní poznámku.) Pavlova úvaha se tu možná přesouvá od obrazu běžeckého závodu k obrazu zápasu nebo boxerského utkání, přičemž hřích je vykreslen jako protivník. (Srovnej 1Ko 9:26, kde Pavel používá oba tyto obrazy.) V řecko-římském světě byly takové souboje nebezpečné, někdy dokonce smrtelné. Zápasník, který se ocitl v takovém boji, mohl být protivníkem sražen k zemi, ale nemohl si dovolit podlehnout sklíčenosti; potřeboval vstát a být ještě odhodlanější zvítězit. Podobně i křesťan čelí zkouškám a tvrdým ranám, ale místo aby to vzdal, potřebuje vytrvale a rozhodně bojovat za svou víru. (2Ti 4:7; Heb 12:3; Juda 3).

jste zatím nezápasili až do krve: O několik desetiletí dřív byli někteří z prvních křesťanů v Jeruzalémě kvůli své víře usmrceni. (Sk 7:59–8:3; 12:2) A mnozí z těch, kterým Pavel píše, už zakusili odpor a pronásledování. (Heb 10:32-34) Přesto to vypadá, že většina z nich přijala křesťanství v poměrně klidném období. I tak ale někteří začínali být unavení. (Heb 12:3) Aby posílil jejich odhodlání vydržet cokoli, co by ještě mohlo přijít, Pavel dál vysvětluje, že zkoušky víry jsou nezbytnou součástí křesťanské kázně neboli výcviku. (Heb 12:7-13; viz také Heb 12:5 a studijní poznámku).

vybídku: Viz studijní poznámky k Ří 12:8; 1Ti 4:13.

ve které jste osloveni jako synové: Pavel tady přechází od přirovnání k atletickému tréninku k přirovnání k výchově v rodině, protože teď cituje z Př 3:11, 12.

neber ukázňování od Jehovy na lehkou váhu: Pavel hebrejské křesťany napomíná, aby žádné ukázňování, které přichází od Jehovy, nebrali na lehkou váhu – tedy aby ho neignorovali, neodmítali ani ho nepovažovali za nedůležité. Výraz „ukázňování“ se často používal ve spojitosti s výchovou, napravováním a trestáním dětí. (Viz studijní poznámku k Ef 6:4.) V tomto kontextu jsou všichni křesťané osloveni jako Boží děti. Zmíněné „ukázňování“ neboli výchova může zahrnovat i náročné situace, které Bůh dovoluje, aby křesťané zažívali. – Viz studijní poznámku k Heb 12:7; srovnej studijní poznámku k Jk 1:13.

ukázňování od Jehovy: V tomto citátu z Př 3:11 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepsáno jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno. (Viz Dodatek C1 a C2; viz také studijní poznámky k 1Ko 11:32; Ef 6:4).

ani se nevzdávej, když tě kárá: Pavel hebrejské křesťany povzbuzuje, aby neklesali na mysli a nevzdávali se, když od Jehovy dostávají ukázňování a výchovu, které je mají napravit. (Viz studijní poznámku k Heb 12:3; viz také studijní poznámku k Ga 6:9, kde Pavel použil stejné řecké slovo pro „vzdát se“.) V rámci takového napravování může Bůh dokonce dovolit, aby jeho věrní služebníci trpěli pro spravedlnost. Takové těžkosti ale z lásky ohraničuje; dovoluje je jen proto, aby své věrné služebníky zušlechtil a vycvičil. (Heb 5:8; Jk 1:2-4; 1Pe 1:6, 7; 5:10).

Jehova: V tomto citátu z Př 3:12 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je tvořeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepsáno jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno. (Viz Dodatek C1 a C2).

Trestá každého, koho přijímá za syna: Pavel tu cituje druhou polovinu Př 3:12 podle Septuaginty, která používá stejné řecké slovo, jež je tady přeloženo jako „trestá“. Doslova se toto slovo často vztahovalo na tvrdé bití, které se udělovalo jako trest. (Mt 10:17; 20:19; Jan 19:1) Pavel ho ale používá v přeneseném smyslu, aby popsal zkoušky a ukázňování, které Jehova může dopustit, aby své služebníky vycvičil. (Heb 12:5 a studijní poznámka) Takový výcvik může být někdy tvrdý a může mít i podobu nápravného trestu. Pavel čtenářům připomíná, že i když zkouška nebo trest může působit jako „trestání“, ten, kdo je ukázňován, může najít útěchu v tom, že si uvědomí, že Bůh s ním jedná „jako se synem“. A jako milující Otec vždycky ukázňuje „ve správné míře“. (Jer 30:11).

To, co snášíte, patří k vašemu ukázňování: Jehova se na svůj lid dívá jako na své děti a podle toho s nimi jedná. Poučuje je, cvičí a napravuje – někdy i tak, že dovolí, aby trpěli kvůli spravedlnosti. (Heb 12:4 a studijní poznámka) Jehova ví, že vytrvalost může jeho lid zušlechtit a pomoct mu rozvíjet vlastnosti, které potřebuje. Hebrejští křesťané se proto mohli povzbudit, když si uvědomili tuto pravdu: Utrpení, které Jehova dovolil jako součást jejich výchovy, bylo ve skutečnosti důkazem jeho otcovské péče a ujištěním, že jsou opravdu jeho děti. (Heb 12:3-6).

k vašemu ukázňování: Nebo „k vašemu výcviku“. (Viz Heb 12:5 a studijní poznámka).

Vždyť kterého syna otec neukázňuje?: Tím, že Pavel pokládá tuto řečnickou otázku, zdůrazňuje, že každý dobrý otec svého syna ukázňuje. Jeden odborný zdroj uvádí: „Otec ukázňuje své dítě právě proto, že ho miluje a chce, aby prožívalo život tak, aby mělo Boží schválení.“ (Viz studijní poznámka k Heb 12:6).

Ale pokud nejste ukázňováni: Pavel teď přesouvá pozornost ve svém přirovnání. Vysvětluje, že pokud hebrejští křesťané nejsou ukázňováni, potom jsou „nemanželské děti, a ne synové“. Pavel zřejmě naráží na zvyklosti v řecko-římském světě v prvním století n. l. Řecké slovo přeložené jako „nemanželské děti“ označovalo někoho, kdo se narodil mimo manželství, a proto neměl určitá zákonná práva a výsady. Jedna odborná příručka uvádí, že v plném smyslu „nepatřily do rodiny“. Takové nemanželské děti jen zřídka dostávaly od otce vedení, ochranu a ukázňování. Pavel tento výraz používá, aby hebrejským křesťanům pomohl pochopit, že kdyby odmítali Boží ukázňování, mohli by se tím vlastně postavit mimo Boží domácnost a stát se jako „nemanželské děti“ místo synů.

Otec našeho duchovního života: Tento výraz by se dal doslova přeložit jako „Otec duchů“. V tomto kontextu ale neoznačuje Jehovu jako Otce všech duchovních tvorů. Pavel totiž staví do protikladu „naše lidské otce“ a nebeského Otce, kterého měli společného on i jeho spolukřesťané. Proto se tento výraz zaměřuje na Jehovovu úlohu jako Otce těch, kdo dostali nové zrození jako pomazaní křesťané. Pavel mohl mít na mysli dva způsoby, jak je Jehova jejich Otcem: (1) pomazává je svým svatým duchem a dává jim nebeskou naději (Heb 12:22-24, 28) a (2) den za dnem jim dál dává svého svatého ducha, aby je vedl a pomáhal jim zůstat věrní. V obou těchto ohledech je Jehova Zdroj neboli Otec jejich života jako mužů a žen pomazaných duchem. V zásadě se ale tato slova dají vztáhnout na všechny křesťany. Tak jako otec pomáhá svým dětem, tak pomáhá i Jehova. Pomáhá jim, aby se stali duchovními lidmi, a ne tělesnými. (Viz studijní poznámky k 1Ko 2:15; Ga 6:8.) Pavlovo vyjádření je podobné tomu, jak Septuaginta překládá 4Mo 16:22 a 27:16, kde je Jehova nazván „Bohem ducha všech lidí“. Tím se zdůrazňuje, že je Zdrojem života pro všechny lidi.

abychom byli svatí jako on: Křesťané jsou „svatí jako on“ tím, že se snaží být svatí neboli čistí a bezúhonní, stejně jako je on. (1Pe 1:15, 16; viz Slovníček, „Svatý; svatost“.) Jehovova kázeň je tedy lepší než ta, kterou dávají rodiče, protože jeho kázeň nakonec vede k lepším výsledkům. (2Ko 7:1 a studijní poznámka).

přináší pokojné ovoce, kterým je správné jednání: Pavel tady používá zemědělskou metaforu, aby popsal dobré výsledky neboli „ovoce“, které přináší „ukázňování od Jehovy“. (Heb 12:5, 6; Př 3:11, 12) Stejně jako doslova strom potřebuje čas, aby přinesl ovoce, i ukázňování od Boha často potřebuje čas, než v člověku vypěstuje dobré vlastnosti. Pavel říká, že ovocem takového ukázňování je „správné jednání“. Jehova učí svůj lid, aby jednal správně, tím, že uplatňuje svoje měřítka toho, co je správné a co špatné. (Viz studijní poznámku k 2Ti 3:16.) Pavel také popisuje výsledek božského ukázňování jako „pokojné“; takové ukázňování vytváří a podporuje pokoj. Když Boží služebníci jeho ukázňování přijímají a uplatňují, můžou se těšit pokoji s Bohem i s druhými. (Iz 32:17; 48:18; Jk 3:18) Některé překlady proto celou tuhle myšlenku vyjadřují slovy: „Přináší úrodu spravedlnosti a pokoje.“

těm, kdo jím byli školeni: Pavel tady používá výraz ze světa sportu, podobně jako na začátku této kapitoly. (Viz například studijní poznámky k Heb 12:1, 3.) Sportovec musí projít intenzivním tréninkem, aby dosáhl vysoké výkonnosti. (Viz studijní poznámku k Heb 5:14.) Ukázňování od Jehovy je jako takový trénink v tom, že křesťané, kteří se mu podřizují, jsou v jeho očích spravedlivější.

Proto posilněte svěšené ruce a zesláblá kolena: Pavel tady pokračuje v ilustraci z Heb 12:1-3 o běhu křesťanského závodu. (Viz studijní poznámku k Heb 12:1.) Pravděpodobně naráží na Iz 35:3. Tuto metaforu používá k popisu lidí, které tíží nepříznivé okolnosti nebo sklíčenost. (5Mo 32:36; 2Pa 15:7; pozn. pod čarou; Sef 3:16) Hebrejští křesťané, které zkoušky nebo kázeň skličovaly, byli v nebezpečí, že to v křesťanském závodě vzdají. Aby jim Pavel pomohl překonat sklíčenost a únavu, vybízí je, aby neposilovali jen sami sebe jako jednotlivci, ale aby také povzbuzovali jeden druhého. (Viz studijní poznámky k Heb 12:3 a 13).

a urovnávejte cesty svým nohám: To znamená, že si člověk „postaví nohy“ na přímou cestu, tedy že se drží přímého směru, a je rozhodnutý nikdy neuhnout ani napravo, ani nalevo z „cesty vedoucí k životu“, i když čelí těžkostem a sklíčenosti. (Mt 7:14) Přímá cesta umožňuje postupovat rychle a správným směrem, aby člověk dosáhl cíle. Pavel tu zjevně naráží na Př 4:26 podle Septuaginty. Obecný kontext Př 4:20-27 se týká volby cesty moudrosti a pevného odhodlání nenechat se odklonit ani zabloudit na mravně pokřivené cesty.

urovnávejte cesty: Pavel používá výraz „cesta“ v přeneseném smyslu. Řecké slovo se mohlo vztahovat na stopu vyjetou koly. Když po nějaké cestě opakovaně jezdily vozy nebo válečné vozy, kola vytvářela vyjeté koleje, které časem udělaly stopu zřetelnější a rovnější. Cestovatel, který šel po těchto kolejích, se mohl vyhnout tomu, aby se odchýlil z cesty a zabloudil. Takové stopy byly navíc hladší, a proto se po nich šlo snáz.

aby se chromá část těla nevykloubila, ale naopak uzdravila: Stejně jako ve 12. verši Pavel vybízí všechny křesťany, aby se navzájem posilovali, aby všichni mohli dosáhnout cíle. Ti, kdo byli ve sboru duchovně silnější, si měli dávat zvlášť pozor, aby nezpůsobili klopýtnutí těm, kdo byli „chromí“, tedy slabší ve víře, tím, že by dělali něco, co sice mohlo být dovolené, ale pro takové bylo znepokojivé. I slabší mohli tuto inspirovanou radu uplatnit; tak by se vyhnuli klopýtnutí nebo tomu, že by si ublížili. (Ří 15:1; srovnej studijní poznámku k Mt 5:29).

Usilujte o pokoj se všemi lidmi: Nabádání, aby křesťané „usilovali o pokoj“, je v Písmu opakovaně zdůrazňováno.—Ža 34:14; Ří 14:19; 2Ti 2:22; 1Pe 3:11 a studijní poznámka; k výrazu „usilujte“ viz studijní poznámka k 1Ti 6:11; k důležitosti vytvářet a udržovat pokoj viz studijní poznámka k Mt 5:9; srovnejte Ří 12:18, kde Pavel vyjadřuje podobnou myšlenku.

Usilujte ... o posvěcení: Pomazaní Kristovi následovníci nejsou posvěceni neboli učiněni svatými a čistými díky vlastní zásluze. (Heb 10:10; viz studijní poznámka k Jan 17:19.) Očistit je od hříchů může jedině Kristova krev. (Heb 13:12) Aby z této očistné moci měli užitek, musí projevovat víru v Krista a v jeho oběť. (Ří 3:23-26) O „posvěcení“ „usilují“ tak, že si udržují víru a snaží se zůstat svatí až do konce svého pozemského života. Musí se vyhýbat všemu, co by je v Božích očích mohlo poskvrnit. (2Ko 6:17; 7:1 a studijní poznámka; 2Ti 2:20, 21) Pomazaní křesťané, kteří zůstanou posvěcení, dostanou svou nebeskou odměnu a budou moct „uvidět Pána“.

uvidí Pána: V tomto kontextu může „Pán“ označovat oslaveného Ježíše Krista. Křesťané pomazaní duchem „uvidí Pána“ tehdy, až budou spolu s Kristem vládnout v nebi. (Jan 13:36; 14:19; 17:24; 1Ti 6:15, 16 a studijní poznámka) Je ale také možné, že „Pán“ tady označuje Jehovu Boha. (1Ja 3:1, 2; srovnejte Mt 5:8 a studijní poznámka).

Dávejte pozor: Pavel tady povzbuzuje spoluvěřící, aby zůstávali bdělí a pozorní, pokud jde o jejich vlastní životní směr. Tento pokyn se týkal i křesťanských dozorců, kteří měli odpovědnost dohlížet na duchovní stav sboru a dělat to s láskyplnou, ochranitelskou péčí. Řecké sloveso, které je tu použité, totiž souvisí s podstatným jménem, které se obvykle překládá jako „dozorce“. (Viz studijní poznámky ke Sk 20:28.) Stejné řecké sloveso je použité v 1Pe 5:2, kde jsou duchovní pastýři popsaní jako ti, kdo „slouží jako dozorci“ — měli pečlivě dohlížet na Boží stádo. — Viz studijní poznámka.

ať se nikdo nepřipraví o Boží nezaslouženou laskavost: Podle jednoho slovníku může řecké sloveso přeložené jako „nepřipraví“ znamenat „přijít o něco vlastní vinou“. Toto slovo se používá i o těch, kdo „nedosáhnou“ na vstup do Božího odpočinku. (Heb 4:1) Jak ukazují pozdější verše v 12. kapitole Hebrejcům, křesťané, kteří si vypěstují nevděčné srdce nebo se dají na nemravný způsob života, můžou přijít o odměny, které Bůh velkoryse nabízí. — Heb 12:16, 17; viz také Slovníček, „Nezasloužená laskavost“.

jedovatý kořen: Řecké spojení přeložené jako „jedovatý kořen“ se dá přeložit i jako „kořen hořkosti“; doslova se používalo o rostlinách, které nesly hořké, nejedlé nebo jedovaté plody. Toto vyjádření zřejmě navazuje na myšlenku z 5Mo 29:18. Mojžíš tam varoval, že kdokoli se „odvrátí od Jehovy, našeho Boha“, se může stát „kořenem mezi vámi, který plodí jedovaté ovoce“. Upozornil na následky uctívání cizích bohů, což byla odpadlická cesta a vedla k nemravnému jednání, které se mohlo šířit celým národem a zkazit ho. Podobně Pavel v této pasáži dál uvádí varovný příklad Ezaua, který projevil tělesné smýšlení a nedokázal si vážit posvátných věcí. Takový postoj se může snadno rozšířit a „nakazit“ sbor. (Viz studijní poznámka k 2Ti 2:17).

nikdo, kdo se dopouští sexuální nemravnosti: V tomto verši Pavel zmiňuje lidi, kteří se dopouštějí sexuální nemravnosti, a také ty, kdo si neváží posvátných věcí. Záznam v 1. Mojžíšově se přímo nezmiňuje o tom, že by se Ezau dopouštěl sexuálních hříchů. Je ale jasně vidět, že Ezau si tělesných věcí cenil mnohem víc než požehnání, která Jehova nabízí. (1Mo 25:27, 30-34) Tím, že Pavel oba typy lidí uvádí ve stejném kontextu, možná naznačuje, že člověk, který pohrdá posvátnými věcmi, spíš podlehne tělesným touhám a dopustí se i dalších vážných hříchů, například sexuální nemravnosti. Někteří se domnívají, že Pavel tady naráží na to, jak se výrazy pro „sexuální nemravnost“ (včetně „prostituce“) někdy používají v Hebrejských písmech. Často se používají obrazně pro hříchy těch, kdo se odvracejí od pravého Boha a uctívají jiné bohy. (5Mo 31:16; Sd 2:17; Oz 1:2; viz také Slovníček, „Sexuální nemravnost“.)

ani ten, kdo si neváží posvátných věcí: Pavel tady naráží na zprávu o Ezauovi v 1Mo 25:30-34. Ezauovo jednání ukazuje, jak špatné je, když křesťan dává uspokojování vlastních tělesných tužeb před hledání Božího požehnání a schválení. Zpráva v 1. Mojžíšově popisuje, že Ezau „prodal své prvorozenecké právo“ za chléb a čočkový pokrm, a pak uzavírá: „Tak Ezau pohrdl prvorozeneckým právem.“ (Viz studijní poznámku k výrazu své prvorozenecké právo v tomto verši.) O řeckém výrazu přeloženém jako „ten, kdo si neváží posvátných věcí“ jeden odborný zdroj uvádí, že „popisuje povahu, která neuznává nic vyššího než zemi… pro kterou není nic posvátné“. Tento výraz se dá přeložit také jako „ten, kdo je bezbožný [nebo ‚neuctivý‘]“. (1Ti 1:9; 4:7) Ezau svůj neuctivý, neboli bezbožný postoj projevil i tím, že se oženil se dvěma pohanskými ženami. (1Mo 26:34, 35)

své prvorozenecké právo: Ještě předtím, než Mojžíšův zákon jasně stanovil práva prvorozeného syna, Písma ukazují, že v patriarchální společnosti měl určitá práva a zvláštní postavení. (1Mo 25:31-33; 43:33; 48:17, 18) Později Mojžíšův zákon dal k právům prvorozeného syna konkrétní pokyny. (5Mo 21:15-17) V případě Ezauova otce Izáka bylo „prvorozenecké právo“ přímo spojeno s Božím slibem Abrahamovi, že jeho potomstvo zdědí vyhlídku předávat Boží požehnání všem národům. (1Mo 21:12; 22:17, 18; 27:1, 4, 36; Heb 11:9, 18)

s pláčem pokoušel změnit otcovo rozhodnutí: Ezau chtěl získat zvláštní požehnání, které obvykle náleželo prvorozenému, protože by mu přineslo čest a hmotné výhody. Když jeho otec Izák dal požehnání místo toho Jákobovi, Ezau se zoufale snažil přimět Izáka, aby své rozhodnutí změnil, a dokonce se rozplakal. (1Mo 27:30-38; viz studijní poznámku k Heb 12:16.) Bylo to zbytečné. Izák si zřejmě uvědomil, že celou záležitost řídil Jehova, a proto odmítl své rozhodnutí změnit a odvolat požehnání, které dal Jákobovi. (1Mo 28:4) Z Ezauových pozdějších činů je vidět, že neplakal proto, že by litoval, jak málo si vážil posvátných věcí, ale proto, že ho mrzelo, o jaké výhody mohl přijít. Za tu ztrátu vinil svého spravedlivého bratra, ne sebe. (1Mo 25:29-34; 1Mo 27:41).

změnit otcovo rozhodnutí: Tedy změnit rozhodnutí jeho otce.

nepřiblížili jste se k něčemu, co se dá hmatat: Když Jehova uzavřel se svým izraelským národem smlouvu u hory Sinaj, dal jim zažít něco, co se dalo „hmatat“. Když se přiblížili ke svaté hoře a stáli u jejího úpatí, viděli, že je zahalená plameny, oblaky a bouří. Slyšeli „velmi hlasitý zvuk rohu“. Cítili, jak se hora třese. Izraelité byli tím vším tak ohromeni, že se strachy třásli. (2Mo 19:11, 12, 16-19; 5Mo 4:11, 12) Pavel tady ale zdůrazňuje rozdíl: u hory Sinaj Izraelité zažili něco úžasného; pomazaní křesťané, „Boží Izrael“, se však obrazně přibližují k nebeské hoře Sion a to je ještě mnohem působivější zkušenost. (Ga 6:16; viz studijní poznámky k Heb 12:22).

Ale přiblížili jste se: Když byli Izraelité uvedeni do smlouvy Zákona, přiblížili se k hoře Sinaj a postavili se před ni. Tam je Jehova naplnil úžasem prostřednictvím takových hmatatelných jevů, jako byl oheň, temný mrak a bouře. (5Mo 4:11; Heb 12:18-21; viz studijní poznámku k Heb 12:18.) Naproti tomu křesťané jsou pomazáni svatým duchem a jsou uvedeni do nové smlouvy. Tehdy se obrazně přibližují a stojí před duchovními skutečnostmi, které jsou mnohem úžasnější než cokoli, co Izraelité zažili u hory Sinaj. (Heb 12:22-24) Pomazaní žasnou nad těmito skutečnostmi už dlouho předtím, než jdou do nebe. I když jsou stále na zemi, už teď stojí před Jehovou ve zvláštním smyslu. (Srovnej Ef 1:3 a studijní poznámku; 2:6 a studijní poznámku.) Mají před ním jedinečné postavení, protože na základě výkupní oběti Ježíše Krista jsou jim odpuštěny hříchy a jsou prohlášeni za spravedlivé jako Boží synové. (Ří 5:1; 6:7 a studijní poznámku) Kromě toho se tito pomazaní, podobně jako křesťané s pozemskou nadějí, přibližují k Jehovovi ještě v jiném smyslu. Přibližují se k němu v modlitbě a uctívají ho s čistým svědomím. (Viz studijní poznámku k Heb 4:16).

k hoře Sion: Hebrejští křesťané dobře znali horu Sion, která byla v Jeruzalémě. Písmo nazývá horu Sion neboli Sion Jehovovým „místem přebývání“. (Ža 9:11; 48:2; 76:2; 132:13) Ze Sionu také vládli David a pozdější izraelští králové a Davidovo kralování ukazovalo dopředu na Mesiášské království. (Ža 2:6; 110:2) „Hora Sion“ se tady používá jako označení vyvýšeného postavení „nebeského Jeruzaléma“, který zahrnuje Krista a ty, kdo budou spolu s ním vládnout v Božím Království. (Viz studijní poznámku k výrazu k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému v tomto verši.) Křesťané se obrazně přibližují k nebeské hoře Sion, když jsou pomazáni a dostanou nádhernou naději, že budou vládnout s Kristem. (Ří 8:14-17; Zj 5:9, 10; 20:6) Jak zůstávají během svého pozemského života věrní, stále víc se přibližují ke své nebeské odměně. (Fil 3:14; srovnej Ří 13:11.) Apoštol Jan ve vidění uviděl plný počet této skupiny, jak stojí s Beránkem, Ježíšem Kristem, na této obrazné hoře. (Zj 14:1).

k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému: Toto symbolické město je Boží nebeské Království. V biblických dobách městům často vládl král. (Joz 12:9-24) Království je „město, které má skutečné základy“, na které čekal Abraham. (Heb 11:10 a studijní poznámku) Ježíš učil své následovníky, aby se modlili, aby toto Království neboli vláda přišlo, protože jeho prostřednictvím se bude na zemi dít Boží vůle jako v nebi. (Mt 6:10 a studijní poznámky) Tuto vládu tvoří Ježíš Kristus jako Král a jeho 144 000 spoluvládců pomazaných duchem. (Lk 22:28-30; Zj 7:4; 14:1, 3).

Jeruzalému: Jeruzalém byl v dávném Izraeli sídlem vlády. V Křesťanských řeckých písmech se toto město, když je použito symbolicky, zmiňuje ve třech různých významech. (1) Jak je to v tomto verši, „nebeský Jeruzalém“ zahrnuje Krista a jeho 144 000 pomazaných spoluvládců. Poté, co pomazaní křesťané dostanou svou nebeskou odměnu, budou vládnout spolu s Kristem a budou tvořit Mesiášské království. (2) V Zj 21:2 jsou tito spoluvládci jako skupina nazváni „svaté město, Nový Jeruzalém, . . . připravené jako nevěsta ozdobená pro svého manžela“, Ježíše Krista. Protože „Nový Jeruzalém“ nezahrnuje toho „manžela“, Ježíše, trochu se liší od „nebeského Jeruzaléma“, který Ježíše zahrnuje. (3) Pavel používá „Jeruzalém“ v jiném smyslu v Ga 4:26, kde píše o „Jeruzalému nahoře“ jako o „naší matce“. Kontext ukazuje, že „Jeruzalém nahoře“ označuje Boží obraznou manželku, nebeskou část jeho organizace, kterou tvoří stovky milionů věrných duchovních tvorů. (Iz 54:1, 5; viz studijní poznámku k Ga 4:22 a Galerii médií „Dvě ženy v symbolickém dramatu“.) Ježíš Kristus a jeho následovníci pomazaní duchem jsou dětmi „Jeruzaléma nahoře“.

k myriádám shromážděných andělů: Nebo „k desítkám tisíc andělů“. Pavel tady popisuje shromáždění nesčetných andělů před Jehovovým trůnem. (Viz studijní poznámku k Lk 12:1.) Řecké slovo pro „myriádu“ (my·ri·asʹ) se v souvislosti s anděly objevuje také v Da 7:10 v Septuagintě a také ve Zj 5:11.

všeobecné shromáždění: Tento výraz překládá řecké slovo, které by se dalo doslova vyjádřit jako „shromáždění všech“, tedy celého lidu. Tento výraz může také označovat veřejnou slavnost; v řecké Septuagintě se používal jako překlad hebrejského výrazu pro „sváteční [neboli „slavnostní“] období“. (Ez 46:11; Oz 2:11 [2:13, LXX]) Během těchto radostných svátečních období se celý izraelský národ scházel v Jeruzalémě — na doslovné hoře Sion — aby slavil Jehovovy svátky. Použití tohoto slova tady zřejmě naznačuje, že shromáždění duchovních tvorů před Jehovou je radostnou událostí. (Srovnej Job 38:7.) Naproti tomu shromáždění u hory Sinaj se vyznačovalo děsivým projevem božské moci. (2Mo 19:16-19; Heb 12:18-21; viz studijní poznámky k Heb 12:22).

sbor prvorozených: Písmo označuje Ježíše jako „prvorozeného všeho stvoření“ a „prvorozeného z mrtvých“. (Kol 1:15, 18; Zj 1:5; 3:14) Řecká slova přeložená jako „prvorození“ a „kteří jsou zapsaní“ jsou ale v množném čísle. Starověký izraelský národ se označoval jako sbor a Bůh o něm jako o celku řekl „můj prvorozený“. (2Mo 4:22; 5Mo 18:16, pozn.) Podobně se dá nový „Boží Izrael“ definovat jako „sbor prvorozených“. (Ga 6:16 a studijní poznámka) „Prvorození“, o kterých se tady mluví, jsou tedy křesťané pomazaní duchem. Jsou „prvorození“ v tom smyslu, že jsou prvními nedokonalými lidmi, které Bůh na základě jejich víry v Kristovu oběť přijal za syny. A jsou také prvními z Ježíšových následovníků, kteří budou vzkříšeni k nekonečnému životu. — Zj 20:6; srovnej Jk 1:18 a studijní poznámku.

kteří jsou zapsaní v nebesích: Pavel tady mluví o křesťanech, kteří byli pomazáni svatým duchem a budou vládnout s Kristem v „jeho nebeském Království“. (2Ti 4:18) Dostali tak „nebeské povolání“ neboli pozvání. (Heb 3:1 a studijní poznámka) Řecký výraz přeložený jako „kteří jsou zapsaní“ se někdy používá pro zápis do seznamu občanů. U pomazaných křesťanů platí, že jejich „občanství je v nebesích“. (Fil 3:20 a studijní poznámka) Pavel chtěl, aby hebrejští křesťané ocenili, že i když jsou stále na zemi, byli „vzkříšeni spolu s Kristem“. (Kol 3:1; viz také Ef 2:6 a studijní poznámka.) Jejich vzkříšení k životu v nebi s Kristem bylo jisté, pokud zůstanou věrní až do smrti. (Zj 2:10) Proto měli mít mysl zaměřenou „na věci nahoře“, na vyhlídku, že budou vládnout v Božím Království. (Kol 3:2 a studijní poznámka).

duchovní život těch bezúhonných: Tento obrat se vztahuje na požehnaný stav, který mají Kristovi pomazaní následovníci. Po pomazání žijí „duchovní život“ v tom smyslu, že jsou přijati za Boží syny a dál jsou „vedeni Božím duchem“. (Ří 8:14, 15 a studijní poznámka; srovnej studijní poznámku k Heb 12:9.) I když jsou nedokonalí, jsou to „bezúhonní“, kteří byli přivedeni k dokonalosti v tom smyslu, že je Jehova milosrdně prohlašuje za úplně spravedlivé. (Mt 26:27, 28; Ří 5:1; 8:1-4; viz studijní poznámku k Heb 10:14).

Ježíš, prostředník nové smlouvy: Viz studijní poznámku k 1Ti 2:5 a Slovníček „Prostředník“.

krev, kterou nás pokropil: Je to odkaz na Ježíšovu krev. (1Pe 1:2) Pavel zjevně dává do souvislosti Kristovu prolitou krev s krví, kterou byli Izraelité pokropeni, když byla uzavřena smlouva Mojžíšova Zákona. (2Mo 24:6–8; Heb 9:19 a studijní poznámku k verši 20) Ježíšova krev, která představovala jeho dokonalý lidský život, nebyla křesťanům doslova pokropena. Jehova ji ale přijal a použil ji k potvrzení nové smlouvy mezi sebou a pomazanými křesťany. (Heb 9:12 a studijní poznámku k verši 15 a 23)

která mluví lépe než krev Ábela: Ábelova krev obrazně volala k Bohu o pomstu na Kainovi. (1Mo 4:10) Ježíšova krev „mluví lépe“: Je základem pro to, aby se na muže i ženy, kteří mají víru, mohlo uplatnit výkupné. I když Ježíšova krev doslova nemluví, umožňuje mu, aby se za nás u Boha přimlouval. (Ří 8:34; Heb 7:25 a studijní poznámku; 1Ja 1:7) Jeho krev může lidi vykoupit ze zděděného hříchu a smrti a prohlásit je za spravedlivé. (Ří 5:9; Heb 9:11, 12, 26) Dělá tedy něco, co Ábelova krev — ani krev žádného jiného nedokonalého člověka — nikdy udělat nemohla. (Ža 49:7, 8)

neodmítli naslouchat: Nebo „neignorovali; neodmítli“. Izraelité měli všechny důvody naslouchat Božím výstrahám, které dostali u hory Sinaj. Přesto „prosili [Mojžíše], aby k nim už nebylo nic dalšího mluveno“. (Heb 12:18-21; 2Mo 20:19) Ti Izraelité dál odmítali naslouchat, a tak nemohli uniknout trestu. (Heb 3:15, 16; 4:2) Křesťané, kteří nebudou naslouchat Jehovovu vlastnímu Synu, Ježíšovi, ponesou ještě větší odpovědnost. (Heb 2:1-3; 5:11) Řecké sloveso přeložené jako „odmítnout naslouchat“ je v Lk 14:18, 19 přeloženo jako „vymlouvat se“. Tam je tento výraz použit v Ježíšově ilustraci o lidech, kteří se chabě vymlouvají a tím projevují neúctu ke svému hostiteli. I když je pozval na velkou hostinu, vymlouvali se, aby mohli sledovat své sobecké priority. Pavel používá stejný výraz, aby křesťany varoval před tím, aby pošetile odmítli naslouchat tomu, kdo „mluví z nebes“. — Srovnej Heb 10:39 a studijní poznámky.

jeho hlas zatřásl zemí: Tento výraz se vztahuje k Božímu hlasu, který byl tak mocný, že zatřásl zemí u hory Sinaj. (2Mo 19:18, 19; Ža 68:8).

Znovu budu třást: Tento citát je převzatý z Ag 2:6. V 6. století př. n. l. Bůh použil svého proroka Agea, aby posílil svůj lid, který znovu budoval jeho chrám v Jeruzalémě. Jehova jim řekl, že stejně jako jeho hlas zatřásl zemí u hory Sinaj v Mojžíšových dnech, tak k nim v jejich době promluví „znovu“ a zatřese těmi, kdo se stavěli proti jeho lidu a jeho svaté práci. V následujícím verši Pavel ukazuje, že výraz „znovu“ také naznačuje budoucí splnění. (Viz studijní poznámka k Heb 12:27).

odstranění věcí, kterými se dá otřást: Pavel pod inspirací vztahuje výraz z Ag 2:6 „znovu“ na dobu, která měla teprve přijít. To, co Bůh slíbil udělat ve dnech proroka Agea, udělá znovu, ale v mnohem větším měřítku. (Viz studijní poznámku k Heb 12:26.) Bůh tím vlastně slibuje, že otřese, svrhne a odstraní i mocné vlády. (Ža 110:5, 6; Da 2:44) Řecké slovo přeložené jako „odstranění“ může také vyjadřovat myšlenku „změny“ neboli nahrazení. (Jeden příklad je v Heb 7:12, kde se toto slovo vztahuje na nahrazení jednoho kněžství lepším.) Pavel tedy použitím tohoto výrazu může naznačovat i nahrazení. Ukazuje, že věci, které byly udělány — udělané jinými, ne Bohem — stojí Bohu v opozici. Všechny takové věci proto budou odstraněny a nahrazeny. Na jejich místo přijde Boží Království a ti, kdo ho podporují. Toto Království se ukáže jako neotřesitelné, a proto zůstane. (Heb 12:28; 1Ja 2:17).

máme získat Království: Pavel tu možná odkazuje na prorocká slova z Da 7:14, 18, kde se píše, že „svatí Nejvyššího přijmou království“. Pomazaní křesťané získají toto Království, až se stanou spoluvládci Ježíše Krista v „jeho nebeském Království“. (2Ti 4:18; Zj 5:10; 20:4; viz studijní poznámky k Heb 11:10; 12:22.) Spolu s ním odstraní všechna pozemská království. (Zj 17:14) Věrní lidé s pozemskou nadějí „zdědí Království“ tím, že budou mít užitek z jeho vlády a budou se těšit ze života na zemi pod vládou Království. (Mt 25:34 a studijní poznámky; Zj 21:1-4; viz také studijní poznámku k Heb 11:16).

Království, kterým se nedá otřást: V předchozím verši Pavel vztáhl slova z Ag 2:6 na budoucí dobu, kdy Jehova otřese a odstraní všechny věci, včetně vlád, které stojí v opozici proti jeho Království. Naproti tomu toto mesiášské Království zůstane stát – nepohnutelné, nezničitelné. (Da 2:44; Heb 12:27 a studijní poznámka).

přijímejme nezaslouženou laskavost: Pavel povzbuzuje spoluvěřící, aby jednali tak, že budou dál přijímat Boží vzácný dar nezasloužené laskavosti a mít z něj užitek. (Heb 4:16) Nechtěl, aby o ni přišel nějaký křesťan, jako o ni přišel nevděčný Ezau. (Heb 12:15, 16) Řecký výraz přeložený jako „dál přijímat [dosl. ‚mít‘] nezaslouženou laskavost“ může zahrnovat i myšlenku vděčnosti a projevování díků. Křesťané, kteří si pěstovali takový vděčný a oceňující postoj, budou dál uctívat Jehovu „s bázní a posvátnou úctou“, a tak získají jeho přízeň a schválení.

sloužit Bohu posvátnou službou: Nebo „uctívat Boha“. (Viz studijní poznámku k Lk 1:74).

s bázní a posvátnou úctou: Křesťané mají uctívat Boha „s bázní“, tedy se stejnou úctou, jakou projevoval Ježíš, Noe a další věrní. (Viz studijní poznámky k Heb 5:7; 11:7.) Pavel tu používá výraz přeložený jako „bázeň“ spolu se synonymem přeloženým jako „posvátná úcta“. Tím myšlenku zesiluje a zdůrazňuje důležitou skutečnost: Všichni křesťané potřebují Jehovovi projevovat hluboký respekt a úctu, aby měl z jejich posvátné služby radost.

Vždyť náš Bůh je stravující oheň: Pavel uzavírá tuto část svého rozboru tím, že zdůrazňuje, jak důležité je uctívat Jehovu „s bohabojnou úctou a bázní“. (Heb 12:28) Když Boha popisuje jako „stravující oheň“, navazuje Pavel na slova, která použil Mojžíš, když Izraelitům připomínal dobu, kdy hora Sinaj „hořela ohněm až do samých nebes“. (5Mo 4:11; 2Mo 19:18; Heb 12:18) Mojžíš pak Izraelitům připomněl, že Jehova je Bůh, „který vyžaduje výlučnou oddanost“, a že by na sebe přivolali Boží planoucí hněv, kdyby někdy zapomněli na jeho smlouvu a začali uctívat jiné bohy. (5Mo 4:23, 24) Jehova může být také označen jako „stravující oheň“, protože úplně zničí ty, kdo jeho vůli zatvrzele a bez pokání odmítají. (5Mo 9:3; srovnej Heb 6:8 a studijní poznámku; 10:27 a studijní poznámku, 29-31).