Římanům 6

pokřtěni v Krista Ježíše: Když byl Ježíš pokřtěn ve vodě, Bůh ho pomazal svatým duchem a tím z něj udělal Krista neboli Pomazaného. (Sk 10:38) V době tohoto pomazání byl Ježíš také v duchovním smyslu zplozen jako Boží syn. (Viz studijní poznámku k Mt 3:17.) Poté, co Bůh pokřtil Ježíše svatým duchem, byla otevřená cesta, aby i Ježíšovi následovníci mohli být pokřtěni svatým duchem. (Mt 3:11; Sk 1:5) Ti, kdo se podobně jako Ježíš stanou duchovně zplozenými Božími syny, musí být „pokřtěni v Krista Ježíše“, tedy v pomazaného Ježíše. Když Jehova pomazává Kristovy následovníky svatým duchem, jsou s Ježíšem sjednoceni a stávají se členy sboru, tedy Kristova těla, jehož hlavou je on. (1Ko 12:12, 13, 27; Kol 1:18) Takoví Kristovi následovníci jsou také „pokřtěni v jeho smrt“. — Viz studijní poznámku k výrazu pokřtěni v jeho smrt v tomto verši.

pokřtěni v jeho smrt: Nebo „ponořeni do jeho smrti“. Pavel tady používá řecký výraz ba·ptiʹzo (ponořit; úplně potopit). Po křtu ve vodě v roce 29 n. l. Ježíš začal procházet dalším „křtem“ — obětním životním během, který je popsaný v Mr 10:38. (Viz studijní poznámku.) Tento „křest“ pokračoval po celou dobu jeho služby. Byl dokončen, když byl 14. nisanu roku 33 n. l. popraven a o tři dny později vzkříšen z mrtvých. Když se Ježíš o tomto „křtu“ zmiňoval, naznačil také, že jeho následovníci budou pokřtěni „křtem, kterým [on] je křtěn“. (Mr 10:39) Duchem pomazaní členové Kristova těla jsou „pokřtěni v [Ježíšovu] smrt“ v tom smyslu, že podobně jako Ježíš vstupují do života oběti, který zahrnuje i to, že se vzdávají jakékoli naděje na věčný život na zemi. Tento „křest“ pokračuje po celý jejich život, kdy prokazují ryzost pod zkouškami. Je dokončen, když zemřou a jsou vzkříšeni k životu jako duchovní tvorové. (Ří 6:4, 5).

jsme s ním sjednoceni: Dosl. „jsme spolu zasazeni“. Řecké slovo symʹphy·tos tady vyjadřuje myšlenku, že jsme spojeni společnou nebo podobnou zkušeností. Někteří považují tento výraz za slovní obraz větve, která je naroubovaná do stromu, a obojí pak roste společně.

naše stará osobnost: Nebo „naše staré já; člověk, kterým jsme dřív byli“. Doslova „náš starý člověk“. Řecké slovo anʹthro·pos v podstatě označuje „lidskou bytost“, muže i ženu.

byla přibita na kůl spolu s ním: V evangeliích se řecké sloveso syn·stau·roʹo používá o těch, kdo byli doslova popraveni spolu s Ježíšem. (Mt 27:44; Mr 15:32; Jan 19:32) Pavel se ve svých dopisech několikrát zmiňuje o Ježíšově popravě na kůlu (1Ko 1:13, 23; 2:2; 2Ko 13:4), ale tady tento výraz používá v přeneseném smyslu. Ukazuje, že křesťané „naši starou osobnost“ usmrtili díky víře v Krista, který byl popraven. Pavel použil tento výraz podobně i v dopise Galaťanům, kde napsal: „Jsem přibit na kůl spolu s Kristem.“ (Ga 2:20).

je zproštěn: Nebo „byl propuštěn (omilostněn)“. Doslova „byl ospravedlněn“. Řecké slovo di·kai·oʹo, které je tady použité, se často překládá jako „prohlásit za spravedlivého“. Z kontextu je vidět, že Pavel mluvil o křesťanech pomazaných duchem, kteří tehdy žili. Byli pokřtěni do Krista Ježíše a dostali platnou vyhlídku na nebeský život. Aby ale mohli být pomazáni svatým duchem a přijati jako duchovní, Bohem zplození synové, museli obrazně zemřít svému dřívějšímu způsobu života jako nedokonalí lidé a Bůh jim musel odpustit hříchy. Teprve potom jim mohla být přičtena lidská dokonalost. Když Pavel o tom mluvil ve vztahu k pomazaným křesťanům, vycházel ze základní pravdy. Věděl, že trestem za Adamův hřích je smrt. (1Mo 2:17) Proto Pavel uvažuje tak, že „Kdo totiž zemřel, je zproštěn hříchu“, protože svou smrtí zaplatil plný trest za hřích. V Ří 6:23 Pavel říká: „Mzdou, kterou hřích vyplácí, je smrt.“ Když tedy člověk zemře, jeho hříšný záznam už proti němu nestojí. A kdyby nebylo Ježíšovy oběti a Božího záměru člověka vzkřísit, už by nikdy nežil. Přesto by zůstal zproštěn hříchu, protože Bůh by jeho případ znovu neotevíral a pak ho neodsoudil k dalšímu trestu.

odstranil hřích: To znamená, že ho odstranil.

své tělo: Nebo „jakoukoli část svého těla“. Doslova „své údy“. Řecké slovo meʹlos („část lidského těla“) je tady použito v množném čísle, aby označovalo celé tělo. Pavel používá toto slovo podobným způsobem v 6. a 7. kapitole Římanům. (Ří 6:19; 7:5, 23) V Ří 12:4 používá stejné slovo ve spojení „jako máme v jednom těle mnoho údů“.

otroky: Zatímco Pavel použil tento výraz v Ří 1:1 ve vztahu k sobě, tady ho používá pro člověka, který se podřizuje buď hříchu, „a to vede ke smrti“, nebo poslušnosti, „a to vede ke správnému jednání“ (a tím ke svatosti). Když Pavel svůj argument ilustruje otroctvím, používá vyjadřování, které bylo křesťanům v Římě dobře známé — někteří z nich byli nejspíš otroci. Chápali, že otrok je povinen plnit příkazy svého pána. Pavel touto jednoduchou, ale srozumitelnou ilustrací, podobnou Ježíšovým slovům v Kázání na hoře, vybízel, aby se jasně rozhodli, kterému pánovi slouží. (Mt 6:24; Ří 6:17-20).

vaše tělo: Tedy části vašeho těla. (Viz studijní poznámku k Ří 6:13).

zla a vedlo to ke zlu: Řecké slovo a·no·miʹa zahrnuje myšlenku porušování zákonů a pohrdání jimi, tedy že lidé jednají, jako by žádné zákony neexistovaly. V Bibli se používá ve významu nerespektování Božích zákonů. (Viz studijní poznámku k Mt 24:12; Mt 7:23; 2Ko 6:14; 2Te 2:3-7; 1Ja 3:4) V tomto spojení je tento výraz použit dvakrát. První výskyt označuje stav, kdy je člověk nakloněný k bezpráví, a druhý výskyt označuje výsledek takového sklonu, totiž konkrétní bezprávný čin. Množné číslo tohoto podstatného jména je přeloženo jako „bezprávné skutky“ v Ří 4:7 a Heb 10:17.

mzda, kterou dává hřích: Nebo „mzda hříchu“. Řecké slovo o·psoʹni·on doslova znamená „plat; mzda“. V Lk 3:14 (viz studijní poznámka) je použité jako vojenský výraz a označuje žold nebo příděl pro vojáka. V tomto kontextu je hřích zosobněn jako pán, který vyplácí obraznou mzdu. Člověk, který hřeší, si „vydělává“ smrt jako svou „mzdu“ neboli odměnu. Jakmile člověk zemře a dostane svou „mzdu“, jeho hříšný záznam už proti němu nestojí. Nikdy by znovu nežil, kdyby tu nebyla Ježíšova výkupní oběť a Boží záměr vzkřísit mrtvé.

dar: Nebo „nezasloužený dar; laskavý dar“. Řecké slovo khaʹri·sma v podstatě znamená bezplatný a nezasloužený dar — něco, co člověk nedostal za zásluhy a na co nemá nárok. Souvisí se slovem khaʹris, které se často překládá jako „nezasloužená laskavost“. (Viz Slovníček „Nezasloužená laskavost“.) Jehovova laskavost, když dal svého Syna jako výkupní oběť, je neocenitelný dar a ti, kdo projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť, tak mohou získat dar věčného života. — Jan 3:16; viz Ří 5:15, 16, kde je řecké slovo khaʹri·sma dvakrát přeloženo jako „dar“.