Efezanům 2

mrtví kvůli svým proviněním a hříchům: V Bibli se smrt a život můžou používat v přeneseném, tedy duchovním smyslu. Pavel říká, že dřívější způsob života efeských křesťanů z nich dělal „mrtvé kvůli svým proviněním a hříchům“. Jeden slovník popisuje přenesené použití řeckého slova přeloženého jako „mrtvý“ v tomto verši jako stav člověka, který je „natolik morálně nebo duchovně nedostatečný, že je vlastně mrtvý“. Pavel ale ukazuje, že Jehova se na tyto křesťany pomazané duchem mohl teď dívat jako na živé, protože činili pokání ze svého hříšného způsobu života na základě Ježíšovy oběti. (Ef 2:5; Kol 2:13; viz studijní poznámky k Lk 9:60; Jan 5:24, 25).

tento svět: Řecké slovo přeložené jako „svět“ (koʹsmos) se tady vztahuje na nespravedlivou lidskou společnost, která je odcizená Bohu. V tomto verši je spojené s výrazem „systém věcí“ (doslova „věk“) a dohromady to vyjadřuje myšlenku „běhu [nebo „zvyklostí; způsobů“] tohoto světa“, tedy chování a měřítek lidí, kteří jsou od Boha odcizení. Pavel tím ukazuje, že křesťané v Efezu kdysi žili tak, jak je to pro takový nespravedlivý způsob života typické – „v nich jste kdysi žili“.

vládce nad mocí vzduchu: Tím „vládcem“ je Satan Ďábel. Pavel používá doslovný vzduch neboli atmosféru jako názorný příklad, aby ukázal, jak „duch“, tedy převládající postoj sobectví a neposlušnosti, dnes prostupuje svět. Podobně mluví i v 1Ko 2:12, kde zmiňuje „ducha světa“. Stejně jako je doslovný vzduch všude kolem a člověk ho může kdykoli vdechnout, tak je „duch světa“ stále přítomný. Má „moc“ neboli vliv nad většinou lidstva. Síla tohoto převládajícího smýšlení spočívá v tom, že přitahuje hříšné tělo, působí nenápadně, neúnavně a – podobně jako vzduch – je všudypřítomné. Ti, kdo jsou od Boha odcizení a jdou cestou, která je v rozporu s jeho vůlí, jsou tady označeni jako „synové neposlušnosti“.

synové neposlušnosti: Viz studijní poznámka ke Sk 4:36.

byli jsme přirozeně lidmi, kteří si zaslouží Boží hněv: Adam úmyslně neposlechl Boha a tím přivedl hřích a smrt na všechny své potomky. (Ří 5:12, 19) Tahle zděděná nedokonalost z nich udělala „přirozeně“, neboli od přirozenosti, „lidi, kteří si zaslouží Boží hněv“ — tedy ty, kdo si zaslouží Boží nelibost a kdo si zaslouží smrt. (5Mo 32:5; Ří 2:5; 3:10; Ef 5:6; Kol 1:21; 3:6) Už ale nejsou „lidmi, kteří si zaslouží Boží hněv“, protože se staví na odpor své vrozené hříšné tendenci a přijímají milosrdné opatření, díky kterému se s ním můžou usmířit. (Jan 3:36) „Kvůli své velké lásce“ Bůh poskytl „výkupné zaplacené Kristem Ježíšem“. (Ef 2:4, 5; Ří 3:23, 24).

v nebeských místech: I když Pavel tento výraz v Ef 1:20 používá pro Boží příbytek v nebi, tady mluví o křesťanech pomazaných duchem, jako by už byli „posadil v nebeských místech“, i když jsou stále na zemi. Stejně jako v Ef 1:3 je to proto, že je Bůh „určil za dědice“ spolu se svým Synem v nebeském dědictví a dal jim záruku tohoto dědictví. (Ef 1:11, 13, 14) Tím byli přivedeni na svět, neboli znovuzrozeni, a stali se Jehovovými syny pomazanými duchem (Jan 1:12, 13; 3:5-7), což z nich zároveň udělalo Ježíšovy bratry (Ří 8:15; Ef 1:5) a „spoludědice s Kristem“. (Ří 8:17; Ef 1:11; viz studijní poznámka k Ef 1:3).

budoucích dobách: Nebo „budoucích věcích“. Je tu použit množný tvar řeckého slova ai·ónʹ, které se často překládá jako „systém věcí“. V tomto kontextu se vztahuje na budoucí období, kdy pomazaní křesťané budou vládnout s Kristem Ježíšem a budou zakoušet Boží nezaslouženou laskavost. (Srovnej Ef 1:18–23; Heb 6:4, 5.) Výraz „budoucích dobách“ je v množném čísle. To naznačuje, že budou existovat systémy věcí neboli věky s určitými charakteristickými rysy, které budou součástí celkového „budoucího systému věcí“. (Viz studijní poznámky k Mr 10:30; 1Ko 10:11.) Dá se to přirovnat k židovskému systému věcí pod smlouvou Zákona, který zahrnoval několik systémů, jež spolu souvisely a existovaly současně.—Viz Slovníček, „Systém(y) věcí“.

dobrotě: Nebo „přízni; štědrosti“. Použité řecké slovo se překládá také jako „laskavost“. (Ří 2:4; 11:22).

Jsme Boží dílo: Nebo „Jsme produktem jeho práce.“ Bůh přivedl na svět křesťany pomazané duchem jako „nové stvoření“ v jednotě s Kristem Ježíšem. (Viz studijní poznámky k 2Ko 5:17; Ga 6:15.) Řecké slovo, které je tady přeloženo jako „dílo“, se používá o doslovném stvoření v Ří 1:20, kde je přeloženo jako „stvořené věci“. Toto vyjádření může vyvolávat představu práce zručného řemeslníka.

neobřezané: Tedy nežidé.

obřezané: Tedy Židé. (Viz studijní poznámku k Ří 2:25).

odděleni od izraelského státu: Než někteří efesští křesťané poznali Boží záměry, byli jako neobřezaní „lidé z národů“. (Ef 2:11) A jako takoví byli odděleni od národa, který měl s Bohem zvláštní vztah. (2Mo 19:5, 6; 1Kr 8:53) Neizraelské národy neměly ani poznání o tom, jak Bůh jedná, ani u něj neměly schválené postavení.

žili jste v tomto světě bez naděje a bez Boha: Křesťané z národů byli stejně jako Židé hříšníci, protože pocházeli z hříšného Adama. Oběť Krista Ježíše ale otevřela cestu, aby ti z nežidovských národů mohli mít s Bohem blízký vztah a jistou naději na věčný život. (Ef 1:7; 2:13).

dvě skupiny: Tedy Židé a nežidé. (Ef 2:11).

zeď, která je oddělovala: Doslova „prostřední zeď“. To nejspíš naráží na zeď v jeruzalémském chrámu v 1. století, která „oddělovala“ neboli bránila nežidovským ctitelům vstoupit do vnitřních nádvoří. Ta byla přístupná jen Židům. Podle Mišny to byla mřížová zábrana zvaná Soreg. (Viz Dodatek B11.) Josephus napsal, že ta zeď byla vysoká tři lokty (1,3 m) a že na ní byly nápisy v řečtině a latině, které nežidy varovaly, aby za ni nechodili, jinak jim hrozí trest smrti. Když Pavel psal tento dopis, byl ve vězení, protože byl obviněn, že za tuto zeď vzal nežida z Efezu. Efezané ji tedy možná znali. (Sk 21:28-31; 28:30, 31; Ef 3:1) Doslovná zeď v Jeruzalémě tehdy ještě stála. Když tedy Pavel mluvil o tom, že „zeď, která je oddělovala“ byla zničena, neměl na mysli doslovnou zeď, ale smlouvu Zákona, která rozdělovala Židy a pohany. Tato symbolická zeď byla zrušena asi o 30 let dřív na základě Kristovy smrti.

prostřednictvím mučednického kůlu: Tady se výraz „mučednický kůl“ (řecky stau·rosʹ) používá jako označení Ježíšovy smrti na popravčím kůlu. Ježíšova smrt byla základem pro odstranění Zákona, který byl překážkou oddělující Židy od nežidů. Když tedy přijali smíření, které bylo možné díky Ježíšově smrti, obojí lid — Židé i nežidé — se mohl stát „jedno tělo … prostřednictvím mučednického kůlu“.—Viz také Kol 1:20 a Slovníček „Kůl“; „Mučednický kůl“.

prostřednictvím sebe: Nebo případně „prostřednictvím toho“, tedy mučednického kůlu. (Kol 1:20; 2:13, 14).

skrze jednoho ducha: To znamená prostřednictvím Božího svatého ducha.

jste spoluobčané svatých: Pavel ujistil křesťany z pohanů v Efezu, že se jejich duchovní postavení změnilo. Už nebyli „cizinci a přistěhovalci“ s omezenými právy. Naopak se stali „spoluobčany svatých“ se společnými cíli, povinnostmi a totožností. Teď byli součástí nového duchovního národa a měli stejné občanství jako ostatní svatí. (Viz Fil 3:20 a studijní poznámku.) Kristus zbořil zeď, „Zákon přikázání“, která oddělovala pohany od Židů, a díky tomu měli oba národy volný přístup k Otci prostřednictvím Krista. (Ef 2:14-18; viz studijní poznámku k Ef 2:14).

členové Boží domácnosti: Pavel používá výraz „členové domácnosti“, aby znázornil, že pomazaní členové křesťanského sboru byli uspořádaní jako semknutá rodina. (1Ti 3:15) V bohabojném domě projevují členové rodiny úctu hlavě rodiny i uspořádání a měřítkům, která pro domácnost stanoví. Podobně cítili členové sborů v prvním století mezi sebou blízké duchovní pouto a respektovali Jehovova uspořádání týkající se sboru. (Viz studijní poznámku k Ga 6:10).

základní úhelný kámen: Tento výraz se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen dvakrát, tady a v 1Pe 2:6. Ježíš je „základním úhelným kamenem“ křesťanského sboru, který Pavel přirovnává k budově. (Ef 2:21) Řecký výraz přeložený jako „základní úhelný kámen“ se jednou objevuje v Septuagintě, a to v mesiášském proroctví v Iz 28:16. Jehova tam předpověděl, že položí „jako základ na Sionu vyzkoušený kámen, drahocenný úhelný kámen pevného základu“. Petr z tohoto proroctví cituje a vztahuje ten výraz na Ježíše. (1Pe 2:4-6) Základní úhelný kámen ve veřejných budovách a městských hradbách se umisťoval do místa, kde se setkávaly dvě zdi. Spojoval ostatní kameny. Aby byla stavba správně postavená, všechny kameny se musely řídit podle úhelného kamene.

harmonicky spojená: Tento výraz zdůrazňuje, jak důležitá je jednota v křesťanském sboru. (Viz „Úvod k Efezanům“.) Věřící ze Židů i z národů mohli jednotně přistupovat k Jehovovi; všichni mohli mít svatého ducha; a společně byli součástí duchovního chrámu, „místa, kde Bůh přebývá prostřednictvím ducha“. — Ef 2:22; viz také Ef 4:16, kde Pavel používá stejný výraz („harmonicky spojená“), když přirovnává křesťanský sbor k lidskému tělu.

svatý chrám pro Jehovu: Křesťanský sbor je považován za dům neboli chrám postavený na základě apoštolů a proroků, přičemž základním úhelným kamenem je Kristus Ježíš. (Ef 2:20) V Ef 2:19, 22 je tento sbor popsán jako „Boží domácnost“ a „místo, kde Bůh přebývá prostřednictvím ducha“. Pavel používá podobné vyjádření i ve svých dopisech Korinťanům. (2Ko 6:16; viz studijní poznámky k 1Ko 3:16; 6:19; k použití Božího jména v tomto verši viz úvod k dodatku C3; Ef 2:21).