1. Timoteovi 4

inspirované prohlášení: Dosl. „duch“. Řecké slovo pneuʹma se v tomto verši vyskytuje dvakrát. Často se překládá jako „duch“, ale podle kontextu může mít i jiné významy. (Viz Slovníček, „Duch“.) Tady je přeloženo jako „inspirované prohlášení“, protože se vztahuje na vyjádření inspirované Božím svatým duchem. – Viz studijní poznámku k výrazu „podvodnými inspirovanými výroky“ v tomto verši.

někteří odpadnou od víry: Pavel předpovídá, že někteří, kteří se budou hlásit ke křesťanství, opustí božské učení obsažené v Písmu a vzdálí se od pravého uctívání Boha. Řecké sloveso přeložené jako „odpadnou od“ doslova znamená „postavit se stranou“ a dá se přeložit také jako „stáhnout se; zříct se; odtáhnout se“. (Sk 19:9; 2Ti 2:19; Heb 3:12) Souvisí s podstatným jménem překládáným jako „odpadlictví“. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:3).

podvodnými inspirovanými výroky: Dosl. „podvodnými duchy“. Tady množné číslo řeckého slova pneuʹma (duch) označuje výroky lidí, kteří falešně tvrdí, že mají poznání z božského zdroje nebo že jsou inspirovaní Bohem. Protože jsou tyto výroky označené jako „podvodné“ a jsou spojeny s „démonskými naukami“, ve skutečnosti pocházejí od Satana a démonů. (Jan 8:44; 1Ja 4:1-6; Zj 16:13, 14) Tito zlí andělé používají „lidi, kteří mluví lži“, aby prosazovali falešné učení. (1Ti 4:2; 2Ko 11:14, 15) Každý křesťan, který by se rozhodl věnovat pozornost takovým lžím, by se vystavoval nebezpečí, že „odpadne od víry“. – Srovnej studijní poznámku k 2Te 2:2.

mají necitlivé svědomí, jakoby spálené rozžhaveným železem: V Pavlově době se jako znamení toho, komu někdo patří, někdy používalo cejchovací železo, kterým se do kůže hospodářských zvířat vypálila značka. Spálená tkáň pak vytvořila jizvu a znecitlivěla. Pavel tady používá tvar řeckého slova kau·ste·ri·aʹzo·mai (doslova „být označen rozžhaveným železem“), možná aby ukázal, že když člověk vytrvale dělá to, co je špatné, jeho svědomí otupí a stane se necitlivým. Už necítí zábrany dělat zlo a ani po špatném jednání nemá výčitky svědomí. (Srovnej studijní poznámku k Ef 4:19.) Někteří badatelé navrhují jiný význam: svědomí těch, kdo vytrvale jednají špatně, je obrazně „vypálené“, tedy označené, aby bylo zřejmé, že tito lidé patří Satanovi a démonům.

zakazují manželství: Toto odpadlické učení chytře překrucovalo a nesprávně uplatňovalo pravé křesťanské nauky. Ježíš sice doporučil svobodný život a označil ho za dar. (Mt 19:10-12) A Pavel byl inspirován, aby rozebral výhody toho, když člověk zůstane neženatý nebo neprovdaná, aby mohl sloužit Jehovovi s menším rozptylováním. (1Ko 7:32-35) Ale ani Ježíš, ani Pavel manželství nezakazovali. Naopak, Ježíš potvrdil Jehovovo původní měřítko pro manželství. (Mt 19:3-6, 8) Pavel uznal, že manželství je někdy vhodné, a řekl, že je čestné a zaslouží si ochranu. (1Ko 7:2, 9, 28, 36; Heb 13:4) Upozornil, že někteří apoštolové byli ženatí. (1Ko 9:5 a studijní poznámka) Také dal inspirované rady manželům a manželkám, jak plnit své role, které jim dal Bůh. (Ef 5:28-33) Pavel tedy tady odhaluje nauku o vynuceném celibátu takovou, jaká je – jako jedno z „učení démonů“. (1Ti 4:1).

nařizují druhým vyhýbat se jídlům: V Mojžíšově zákoně Jehova nařídil izraelskému národu, aby se vyhýbal jídlům, která označil za nečistá. (3Mo 11:4-7) Ale smrt Krista Ježíše byla „koncem Zákona“, takže když Pavel psal tento dopis (asi v letech 61–64 n. l.), už Zákon nebyl v platnosti. (Ří 10:4; Kol 2:14) O víc než deset let dřív vedoucí sbor v Jeruzalémě vymezil jediná zbývající omezení týkající se jídla: Musí být správně zbavené krve a nesmí se jíst jako oběť modlám. (Sk 15:28, 29; srovnej Sk 10:10-16.) I když křesťané měli svobodu postit se nebo se zdržet určitých jídel (Mt 6:16-18), takové jednání nebylo nutné ke záchraně. (Ří 14:5, 6; Heb 13:9) Pavel tedy tady důrazně ukazuje, že kdokoli křesťanům přikazoval „vyhýbat se jídlům“, odmítl přesné poznání a místo toho prosazoval „učení démonů“. (1Ti 4:1 a studijní poznámka).

je to posvěcené Božím slovem: Křesťané správně považují veškeré jídlo za posvěcené neboli svaté, protože nepodléhají dietním omezením Mojžíšova Zákona. (Viz studijní poznámku k 1Ti 4:3.) Když Jehova prohlásí nějakou věc za čistou, je čistá. Například apoštol Petr dostal ve vidění pokyn: „Přestaň nazývat nečistým to, co Bůh očistil.“ (Sk 10:10-15).

modlitbou: Jídlo je posvěcené nejen Božím „slovem“, ale také modlitbou. Ten, kdo se modlí, uznává, že Bůh je Dárce, a přijímá jídlo jako dar od něj. Křesťan ho tedy může jíst s jistotou, že tím v Božích očích neznečišťuje sám sebe. (1Mo 1:29; 9:3; Mt 14:19; Lk 9:16).

služebníkem Krista Ježíše: Viz studijní poznámku k 1Ko 3:5.

syceným: Pavel používá řecké slovo, které doslova odkazuje na krmení a vychovávání dítěte. Timoteus byl obrazně „sycen“ „svatými spisy“ už „od dětství“. (2Ti 3:14-17) Jako křesťan byl sycen „slovy víry“, tedy souborem křesťanského učení. V tomto dopise ho Pavel povzbuzuje, aby se dál sytil, a tak posiloval svou vlastní víru. (1Ti 4:16) Timoteus jako dozorce a pastýř v křesťanském sboru díky tomu dokázal druhé duchovně posilovat a chránit. (1Ti 1:3-7, 18; 4:1).

lživé a bezbožné historky: „Lživé historky“ (výraz přeložený z řeckého slova myʹthos) kolující v Pavlově době byly „bezbožné“, neboli světské a znesvěcující. Porušovaly Boží svaté měřítko a odporovaly posvátným, zdravým pravdám. (1Ti 6:20; 2Ti 1:13) Tyto lživé historky byly výplodem fantazie a byly v rozporu se skutečností; proto byly bezcenné. (Viz studijní poznámku k 1Ti 1:4).

jaké vypráví staré ženy: V této frázi Pavel používá řecké slovo, které se zřejmě stalo součástí běžného příslovečného rčení a vyjadřovalo myšlenku „hloupé; absurdní“. Pavlova slova zaznamenaná v následující kapitole ale ukazují, že neměl předsudky vůči starším lidem, včetně žen. Tam Timoteovi říká, aby s nimi jednal jako s milovanými členy rodiny. (1Ti 5:1, 2).

cvič se: Od 7. do 10. verše Pavel používá několik výrazů ze světa sportu, aby své myšlenky názorně vysvětlil. (Viz studijní poznámky k 1Ti 4:8, 10.) Řecké slovo přeložené jako „cvič se“ je gy·mnaʹzo a často se používalo pro náročný trénink sportovců, kteří soutěžili v různých hrách neboí nebo závodech. Takový trénink vyžadoval velkou sebekázeň, tvrdou práci a odhodlání. (Viz studijní poznámku k 1Ko 9:25.) Pavel tímto slovem v přeneseném významu zdůrazňuje, jaké úsilí je potřeba, aby člověk rozvíjel vlastnost oddanosti Bohu.

oddanosti Bohu: Řecké slovo (eu·seʹbei·a) vyjadřuje myšlenku hluboké úcty a bázně před Bohem, kterou křesťan projevuje tím, že Bohu věrně slouží a plně ho poslouchá. Toto slovo má široký význam; naznačuje také věrnou lásku k Bohu nebo osobní připoutanost k němu, která člověka podněcuje, aby se snažil dělat to, co se mu líbí. Jeden slovník proto shrnuje celkovou myšlenku jako „žít tak, jak by Bůh chtěl, abychom žili“. Pavel také ukazuje, že oddanost Bohu není vrozená vlastnost. Proto Timotea vybízí, aby tvrdě pracoval a „cvičil se“ jako sportovec, a tak tuto vlastnost v sobě posiloval. Dříve v dopise Pavel Timoteovi připomněl, že Ježíš Kristus dal ten největší příklad oddanosti Bohu. (Viz studijní poznámku k 1Ti 3:16).

cvičení: Nebo „procvičování“. Pavel tady pokračuje ve sportovní metafoře, kterou uvedl v předchozím verši, kde použil řecké sloveso gy·mnaʹzo, které doslova znamená „trénovat (jako sportovec)“. (Viz studijní poznámku k 1Ti 4:7.) Tady používá podstatné jméno gy·mna·siʹa, které se vztahuje k tréninku fyzického těla. V Pavlově době se místo, kde sportovci trénovali, nazývalo gymnázium (řecky gy·mnaʹsi·on). Taková místa byla dobře známá, protože v různých městech Římské říše byla důležitými centry společenského života. V té kultuře někteří přikládali tělesnému tréninku velkou hodnotu. Jiní ho ale považovali za nevhodný nebo zbytečný. Pavel pod inspirací předkládá vyvážený pohled. Připouští, že „tělesné cvičení je totiž užitečné jen k něčemu“ — tedy že má určitou dočasnou hodnotu — ale zdůrazňuje, že procvičování „s oddaností Bohu jako cílem“ přináší mnohem větší užitek. (1Ti 4:7).

oddanost Bohu: K rozboru výrazu „oddanost Bohu“ viz studijní poznámku k 1Ti 4:7; viz také studijní poznámku k 1Ti 2:2.

užitečná ke všemu: Pavel tady ukazuje, že oddanost Bohu přináší mnohem větší užitek než tělesné cvičení. (Viz studijní poznámku k cvičení u tohoto verše.) Z vlastní zkušenosti věděl, že oddanost Bohu je „užitečná ke všemu“ v „životě dnes“. Například díky oddanosti Bohu se Pavel pevně držel „přesného poznání pravdy“. (Tit 1:1, 2) Proto se nikdy nestal obětí lží, zavádějících inspirovaných výroků a neuctivých falešných příběhů, před kterými v této pasáži Timotea varuje. (1Ti 4:1, 2, 7) Jehova mu navíc pomáhal zůstávat silný navzdory slabosti, radostný navzdory těžkostem a milující navzdory špatnému zacházení. (2Ko 6:12; 12:10, 15; Fil 4:13; Kol 1:24) A protože si Pavel oddanost Bohu zachoval, jeho naděje na „život v budoucnosti“ zůstávala jistá. Radoval se z naděje, že bude v nebi vládnout s Kristem. I když později čelil smrti popravou, nacházel potěšení v naději na věčný život, který měl před sebou. (2Ti 2:12; 4:6-8).

tvrdě pracujeme a namáháme se: Pavel tu pro zdůraznění myšlenky spojuje dvě řecká slova, která mají podobný význam. (Srovnej Kol 1:29.) První, přeložené jako „tvrdě pracujeme“, se může vztahovat na práci nebo dřinu, která člověka unavuje nebo vyčerpává. (Lk 5:5; 2Ti 2:6) Druhé, přeložené jako „namáháme se“, může klást větší důraz na intenzitu vynaloženého úsilí, na zápasení a vypětí sil, které je s tím spojené. (Viz studijní poznámku k Lk 13:24).

jsme svou naději vložili v živého Boha: Pavel nazývá Jehovu „živého Boha“, tedy někoho, kdo je nesrovnatelně nadřazený neživým modlám, které lidé v jeho době uctívali. (Sk 14:15; 1Ko 12:2; 1Te 1:9; viz studijní poznámku k 1Ti 3:15.) Jako živý Bůh má Jehova moc odměnit své věrné za jejich upřímné úsilí v jeho službě. (2Pa 16:9; Jer 32:19; 1Pe 3:12; 1Ja 3:22) Slibuje, že jim dá záchranu a věčný život. (Ří 2:6, 7; 1Ti 1:16; Tit 1:2) Pavel i další křesťané cítili motivaci „tvrdě pracovat a namáhat se“, protože věděli, že jejich naděje je pevně ukotvená v takovém živém a mocném Bohu.

Zachráncem: Viz studijní poznámku k 1Ti 1:1.

lidí všeho druhu: Viz studijní poznámku k 1Ti 2:4.

hlavně těch věrných: V tomto kontextu výraz „věrných“ označuje ty, kdo získali víru v živého Boha a drží se ho. (Sk 14:22; 1Te 3:5 a studijní poznámku, 7) Bůh je „Zachráncem lidí všeho druhu“ v tom smyslu, že poskytl výkupné, a tím otevřel všem lidem cestu k záchraně. Zachráněni ale budou jen ti, kdo dál projevují víru v Ježíše a věrně slouží Bohu. (Jan 3:16, 36; 1Ti 6:12).

že jsi mladý: V té době mohl být Timoteus ve svých 30 letech a od apoštola Pavla dostával školení už víc než deset let. Sám Pavel byl pravděpodobně v podobném věku, když se poprvé objevil v biblickém záznamu. Ve Sk 7:58 Lukáš nazývá Saula (Pavla) „mladým mužem“ a používá přitom řecké slovo příbuzné se slovem pro „mládí“, které se vyskytuje tady v 1Ti 4:12. Také v Septuagintě, byl řecký výraz přeložený jako „mládí“ někdy použit i o ženatých dospělých. (Př 5:18; Mal 2:14, 15; LXX) V řecko-římské společnosti byli dokonce i muži ve svých 30 letech někdy považováni za poměrně mladé a málo vyzrálé. Timoteus byl nejspíš mladší než někteří muži, kterým měl dávat rady nebo které měl jmenovat jako starší, takže možná trochu váhal, jestli má svou autoritu prosazovat. (1Ti 1:3; 4:3-6, 11; 5:1, 19-22) Pavlova slova „Ať se na tebe nikdo nedívá svrchu proto, že jsi mladý“ Timoteovi určitě dodala sebedůvěru.

Buď ale pro věrné příkladem: Pavel tady upřesňuje, jak měl Timoteus uplatnit radu „Ať se na tebe nikdo nedívá svrchu proto, že jsi mladý“. Timoteus neměl bratry ovládat a používat svou Bohem danou autoritu tvrdě a neohleduplně; ani neměl trvat na tom, aby ho druzí respektovali. Tak se nechoval ani Pavel. (Viz studijní poznámku k 2Ko 1:24.) Pavel naopak Timotea vybízí, aby dál rozvíjel účinnější „nástroj“ — aby dával dobrý příklad. Pak uvádí pět oblastí, ve kterých mohl Timoteus sloužit jako příklad „věrným“: svým mluvením, svým chováním, svou cudností a tím, že projevuje takové vlastnosti jako lásku a víru. Věrní, kteří jeho příklad viděli, byli podněcováni k tomu, aby se sami stávali lepšími křesťany. (Heb 13:7, 17).

v cudnosti: Nebo „v čistotě“. (Viz studijní poznámku k 1Ti 5:2).

věnuj se: Nebo „věnuj tomu plnou pozornost“. Timoteus byl zkušený služebník a dohlížitel. (Fil 2:20-22; 1Te 3:2) I tak ho Pavel povzbuzuje, aby se zvlášť zaměřil na „předčítání, vybízení a vyučování“. Aby to Timoteus dokázal, musel bezpochyby pečlivě studovat a důkladně se připravovat. Řecké sloveso je v přítomném čase, což naznačuje, že Timoteus měl v těchto stránkách své služby vytrvale pokračovat, tedy dál do nich vkládat přemýšlení a úsilí.

předčítání: Zvyk číst Písma nahlas byl důležitou součástí uctívání v židovských synagogách a stejný zvyk se stal typickým rysem křesťanských shromáždění. (Lk 4:16 a studijní poznámka; Sk 13:15 a studijní poznámka) Když se křesťané scházeli, četli úryvky z Hebrejských písem a postupem času i ze spisů, které se staly součástí Křesťanských řeckých písem. Odpovědní bratři také posílali dopisy, které se měly ve sborech předčítat. (Sk 15:22, 23, 30, 31; 16:4, 5; Kol 4:16; 1Te 5:27; Zj 1:3) Někdo musel tyto materiály číst nahlas, protože jen málokdo z posluchačů měl vlastní písemné kopie; někteří dokonce možná neuměli číst. Ti, kdo předčítali, se museli dobře připravit, aby četli dovedně a dokázali do textu vložit smysl. (Srovnej Ne 8:8.) Předčítající navíc čelili další výzvě: tehdy používané řecké rukopisy neměly mezery mezi slovy a obsahovaly jen málo interpunkce, nebo vůbec žádnou. Z těchto důvodů si Timoteus Pavlovy rady ohledně „předčítání“ jistě vážil a předával je i dalším.

vybízení: Nebo „povzbuzování“. I když vybízení zahrnuje podněcování druhých k činnosti, řecké slovo použité na tomto místě v sobě nese také myšlenku dodávat povzbuzení a útěchu. Stejně jako se Timoteus musel pečlivě připravovat na „předčítání“ a „vyučování“, potřeboval věnovat přemýšlení a úsilí i tomu, aby své bratry utěšoval a povzbuzoval. (Viz studijní poznámky k Ří 12:8; Fil 2:1).

Nezanedbávej svůj dar, který jsi dostal: Pavel mluví o daru, který Jehova dal Timoteovi prostřednictvím svatého ducha. Zřejmě šlo o Timoteovu zvláštní úlohu nebo odpovědnost mezi Božím lidem. Pravděpodobně tento dar dostal, když Pavel během své druhé misionářské cesty navštívil Lystru. Tehdy bylo proneseno „proroctví“ o Timoteových budoucích úkolech. Timoteus se později stal cestujícím dozorcem. Také dostal za úkol zůstat nějakou dobu v Efezu jako dozorce. (1Ti 1:3) Pavel ale věděl, že dar, který se nevyužívá, je promarněný dar. Když tedy Timotea vybízel, aby svůj dar nezanedbával neboli aby k němu nebyl lhostejný, připomněl mu, že je opravdu vzácný. Chtěl, aby si Timoteus svého daru dál vážil tím, že bude svou práci dělat energicky a s nadšením. – Viz také 2Ti 1:6 a studijní poznámku.

na základě proroctví: To se možná vztahuje na jedno z proroctví, která byla o Timoteovi pronesena, když Pavel během své druhé misionářské cesty navštívil Lystru. Tato proroctví se zřejmě zaměřovala na Timoteovu budoucí úlohu v křesťanském sboru. (Viz studijní poznámku k 1Ti 1:18.) Bylo tedy jasné, že Jehovův duch usměrňuje, jakým směrem se bude Timoteova služba ubírat. Starší v Lystře proto ochotně souhlasili, že Timotea vyčlení pro zvláštní službu a pošlou ho s Pavlem. (Sk 16:1-5).

rada starších: Pavel tady používá řecké slovo pre·sby·teʹri·on ve významu skupina starších. Souvisí se slovem, které se často překládá jako „starší“. (Viz Slovníček, „Starší; starý muž“.) V Lk 22:66 (viz studijní poznámku) a ve Sk 22:5 (viz studijní poznámku) je výraz pre·sby·teʹri·on přeložen jako „shromáždění starších“ a pravděpodobně se vztahuje na židovský Sanhedrin. Zdá se, že tento řecký výraz se používal i pro ty, kdo stáli v čele jednotlivých židovských komunit rozptýlených po celé Římské říši. Tento verš ukazuje, že křesťané používali stejný výraz, když mluvili o skupině odpovědných mužů neboli „starších“ v každém sboru. Další verše potvrzují, že sbory běžně měly víc než jednoho staršího. (Viz studijní poznámky ke Sk 14:23; 20:17; Fil 1:1).

položila ruce: Viz studijní poznámku ke Sk 6:6.

Přemýšlej o: Nebo „Medituj o“. Pavel tady zdůrazňuje, jak důležitá je meditace. Ty věci se můžou vztahovat na Pavlovy rady v předchozích verších ohledně Timoteova chování, služby a vyučování (1Ti 4:12-14), nebo se můžou vztahovat na dopis jako celek. Hebrejská písma podobně vyzdvihují, jak důležité je, aby Jehovovi služebníci do hloubky přemýšleli o svém jednání a o svém vztahu k Bohu. (Ža 1:2 a pozn.; 63:6; 77:12; 143:5) Například v Joz 1:8 Jehova říká Jozuovi ohledně „knihy Zákona“: „Musíš ji číst polohlasem [nebo „meditovat o ní“, pozn.] ve dne i v noci.“ Hebrejské sloveso použité v tom verši zahrnuje myšlenku čtení takovým tempem, které umožňuje hluboké přemýšlení. V tom verši řecká Septuaginta používá stejné sloveso, jaké Pavel používá tady v 1Ti 4:15. Stejně jako Jozue i Timoteus potřeboval dál každý den meditovat o Písmech, aby duchovně rostl a byl ve svém pověření účinnější.

a zaber se do nich: Doslova „buď v nich“. Tenhle výraz vyjadřuje myšlenku, že je člověk do nějaké činnosti úplně ponořený. Jedna odborná publikace k tomu říká: „Mysl má být do těchto činností ponořená stejně, jako je tělo ponořené do vzduchu, který dýchá.“

aby všichni viděli tvůj pokrok: Pavel chce, aby Timoteus dál dělal duchovní pokroky v tom, co právě popsal. Ti, kdo by viděli Timoteův pokrok, by byli jeho příkladem povzbuzeni a jejich důvěra v něj by rostla. (1Ti 4:12-16) Jeho pohnutkou nemělo být, aby se zviditelňoval nebo aby na druhé zapůsobil, ale aby pomáhal sboru. (Ří 12:3; 1Ko 4:7; 13:4).

Dávej pozor na sebe: Pavel se hluboce zajímá o Timoteovo duchovní blaho a chce, aby se měl na pozoru před čímkoli, co by mohlo způsobit, že přijde o věčný život. Podobně, když se Pavel o několik let dřív setkal se staršími z Efezu, vybídl je: „Dávejte pozor na sebe.“ Tím zdůraznil, že dozorci potřebují zůstávat duchovně silní a vyhýbat se spoléhání sami na sebe. (Sk 20:17, 28 a studijní poznámka).

Vytrvávej v tom všem: Pavel tímto působivým způsobem uzavírá své rady Timoteovi, jak být „vynikajícím služebníkem Krista Ježíše“. (1Ti 4:6-16) V 15. a 16. verši Pavel poukazuje na čtyři konkrétní kroky, ve kterých chce, aby Timoteus pokračoval: „Přemýšlej o . . . buď tím pohlcen . . . dávej pozor . . . vytrvávej.“ Jeden odborný pramen k Pavlovým otcovským radám Timoteovi uvádí: „Tyto dva verše . . . možná vyjadřují v dopise [neboli v listu] tu nejintenzivněji osobní notu.“