1. Korinťanům 11

věcí, které jsem vám předal: Řecké slovo pa·raʹdo·sis, které je tady přeložené jako „věci, které jsem vám předal“, označuje něco, co se předává dál — například informace, pokyny nebo zvyklosti, které byly sděleny druhým, aby se jimi řídili. V Křesťanských řeckých písmech se toto slovo někdy používá pro užitečné tradice, tedy pro tradice, které byly správnou a přijatelnou součástí pravého uctívání. (2Te 2:15; 3:6) Například informace, které apoštol Pavel dostal ohledně slavení Pánovy večeře, bylo možné předat křesťanským sborům jako přijatelnou křesťanskou tradici. (1Ko 11:23) Stejný řecký výraz se ale často vztahuje i na tradice, které byly chybné nebo které lidé dodržovali či vnímali tak, že se staly škodlivými a nepřijatelnými. (Mt 15:2, 3; Mr 7:3, 5, 13; Kol 2:8).

uncovered: Nebo „nezahalenou“. V židovské společnosti a v některých částech starověkého řecko-římského světa mnozí považovali za projev skromnosti, když si ženy na veřejnosti zakrývaly vlasy neboli se zahalovaly. Podle toho, co Pavel v této kapitole říká, si hlavu zakrývaly i křesťanky v 1. století. Zdá se, že některé ženy, včetně čarodějnic a kněžek různých kultů, si při tvrzení, že jsou pod nadpřirozenou mocí, závoj sundávaly a nechávaly si vlasy rozcuchaně volně viset. Takové chování by v křesťanském sboru projevovalo neúctu k Jehovovu uspořádání autority a podřízenosti. Možná proto Pavel dal křesťanům v Korintu k tomuto tématu rady. (1Ko 11:3-10; viz studijní poznámky k 1Ko 11:10, 15).

a woman with a shaved head: Podle toho, co Pavel uvádí, se považovalo za potupné, když měla žena oholenou hlavu nebo krátce ostříhané vlasy. Možná to bylo proto, že oholenou hlavu běžně mívaly jen otrokyně a snad i ženy, které byly přistiženy při cizoložství. Hebrejská písma navíc mluví o ženách, kterým se jejich „krásný účes“ změnil v „plešatost“, což byl projev smutku. (Iz 3:24) I když přesné podrobnosti nejsou jasné, Pavel přirovnává hanbu, kterou by taková žena cítila, k hanbě ženy v křesťanském sboru, která by se modlila nebo prorokovala, aniž by měla pokrytou hlavu. Její potupa by byla stejně krajní, jako kdyby měla vlasy úplně oholené, a ukazovalo by to neúctu k Božímu principu autority. (1Ko 11:3-10; viz studijní poznámku k 1Ko 11:15).

znamení podřízenosti: V této kapitole Pavel dává pokyny ohledně uspořádání podřízenosti. (1Ko 11:3) Tady rozebírá pokrývku hlavy, kterou by křesťanka měla nosit, když se ve sboru modlí nebo prorokuje. Je to „znamení podřízenosti“, tedy viditelný důkaz — a to i pro anděly — že žena uznává vedoucí úlohu, kterou Bůh ve sboru svěřil jmenovaným mužům. Nošení pokrývky hlavy za určitých okolností ukazuje, že se žena ochotně podřizuje sborové „autoritě“. (1Ko 11:4-6; viz studijní poznámky k 1Ko 11:5, 15).

dány místo pokrývky hlavy: Řecké slovo přeložené jako „pokrývka“ (pe·ri·boʹlai·on) se v Křesťanských řeckých písmech objevuje jen tady. Označuje něco, co si člověk přehodí přes sebe, například plášť nebo šál, který zakrývá hlavu a ramena. U Židů i Řeků byla délka vlasů snadným způsobem, jak na první pohled rozlišit pohlaví. Otrokyním a možná i některým ženám přistiženým při cizoložství se hlava holila nebo se jim vlasy stříhaly nakrátko. (Viz studijní poznámku k 1Ko 11:5.) Dlouhé vlasy ženy byly přirozenou připomínkou její podřízenosti vůči autoritě. (1Ko 11:3) Když žena při modlitbě nebo prorokování v křesťanském sboru nosila nějakou formu pokrývky hlavy „jako znamení autority“, dávala tím před ostatními, včetně andělů, najevo, že uznává zásadu autority. (1Ko 11:3-16; viz studijní poznámku k 1Ko 11:10).

rozkoly: Viz studijní poznámku k 1Ko 1:10.

sekty mezi vámi: Jak je zmíněno v předchozím verši, Pavel slyšel zprávy, že v korintském sboru existují „rozpory“. Naznačil, že už samotná existence těchto frakcí mezi nimi odhalí jednotlivce, kteří jsou z Božího hlediska schválení. Ti, kdo se takovým rozdělujícím skupinám vyhýbali a pokorně dělali, co mohli, aby podporovali lásku a jednotu, vynikli jako věrní. Tím ukazovali, že jsou opravdoví křesťané s čistými pohnutkami. Právě tak „sekty“ neboli rozdělení sloužily k tomu, aby se ukázalo, kdo má Boží schválení. — K rozboru výrazu „sekta“ viz studijní poznámku ke Sk 24:5.

Pánovu večeři: Nebo „Pánovu večeři“ (také „Pánovu večeři“ ve smyslu „Pánovy večeře“). Tento výraz, který se v Křesťanských řeckých písmech objevuje jen jednou, označuje slavnost, kterou Pán Ježíš Kristus zavedl před svou smrtí, 14. nisanu. Toto jídlo se skládá z nekvašeného chleba a vína jako symbolů Kristova těla a krve. O prvním slavení této večerní slavnosti a o událostech, které s ní souvisely, podali zprávu dva očití svědkové a účastníci, Matouš a Jan. (Mt 26:17-30; Jan 13:1-38) Marek a Lukáš, i když u toho tehdy nebyli, doplnili některé podrobnosti. (Mr 14:17-26; Lk 22:7-39) Když Pavel dával pokyny korintskému sboru, přinesl další objasnění některých rysů této slavnosti. (1Ko 10:16-22; 11:20-34) Podle Lukášova a Pavlova záznamu Ježíš svým učedníkům řekl: „Dělejte to dál na mou památku.“ (Lk 22:19; 1Ko 11:24, 25) Jiné překlady to vyjadřují například: „Dělejte to dál na mou památku“; „Dělejte to jako památku na mě.“ Proto se tomu také výstižně říká Památná slavnost. Účelem Pánovy večeře je připomínat Ježíšovu smrt – jedinou událost, kterou Písma křesťanům výslovně přikazují slavit.

Jeden je pak hladový, druhý opilý: Pavel kárá křesťany v Korintu, protože místo aby tuto posvátnou událost slavili jednotně a důstojně, někteří si s sebou přinesli vlastní večeři, aby ji snědli před shromážděním nebo během něj. Mezi nimi se někteří přejídali a přepíjeli vínem, až se „opili“. Jiní žádnou večeři neměli, byli „hladoví“ a cítili se zahanbení v přítomnosti těch, kdo měli hojnost. Takoví křesťané, ospalí nebo rozptýlení, nebyli ve stavu, aby se Pánovy večeře účastnili nebo aby ji dokázali ocenit.

Dostal jsem od Pána: Pavel nebyl přítomný s Ježíšem a 11 apoštoly, když byla 14. nisanu roku 33 n. l. zavedena Pánova večeře. Informace, které Pavel uvádí, tedy zřejmě „dostal od Pána“ buď prostřednictvím inspirovaného zjevení, nebo z ústních zpráv. I když několik překladů na tomto místě použilo Boží jméno, řecký výraz Kyʹri·os („Pán“) se v tomto kontextu zjevně vztahuje na Pána Ježíše Krista.

znamená: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.

kdykoli: V této souvislosti Pavel neřešil, jak často se má Památná slavnost slavit, ale jakým způsobem se má slavit. V řečtině (jak ve verši 25, tak v tomto verši) použil slovo ho·saʹkis, které znamená „tak často, jak; kdykoli“. Pavel tedy pomazaným křesťanům říkal: „Pokaždé, když to děláte“, „oznamujete Pánovu smrt“. Dělají to „dokud on nepřijde“, tedy dokud Ježíš nepřijde, aby je přijal do nebe a vykonal soud. V té době se už Večeře Páně nebude slavit. (Viz studijní poznámku k Mt 24:30).

jí a pije rozsudek nad sebou: Pánova večeře je společné (obětní) jídlo, podobné pokrmu z oběti společenství ve starověkém Izraeli. Uctívatel mohl přinést oběť a potom se podílet na společném obětním jídle. (Viz Slovníček, „Oběť společenství“.) Mojžíšův zákon ale zakazoval, aby někdo jedl takové posvátné jídlo, když je v nečistém stavu. Pokud to udělal, měl být „vyobcován ze svého lidu“. (3Mo 7:20, 21) Podobně při Pánově večeři se účastníci pomazaní duchem dělí mezi sebou o projevy víry, když jedí chléb a pijí víno, které představují Ježíšovo tělo a krev. Zároveň se tím dělí i s Jehovou, který toto uspořádání ustanovil. Toto jídlo je posvátné, a proto Pavel varuje, že by se křesťan měl před Pánovou večeří sám prozkoumat. (1Ko 11:27–29) Kdo by jedl a pil, a přitom dál dělal nečisté věci, jednal nebiblicky nebo pokrytecky, ten by „jí a pije rozsudek nad sebou“, protože by tím projevil neúctu k výkupnému.—Srovnej Heb 10:28–31.

je mrtvých: Dosl. „spí“. V tomto kontextu to zřejmě odkazuje na duchovní smrt.

Jehova nás ukázňuje: Pavel tady povzbuzuje křesťany v Korintu, aby přijali ukáznění neboli nápravu, kterou dostali za své neuctivé chování při Večeři Páně. (1Ko 11:27, 29) Když by to ukáznění uplatnili, vyhnuli by se tomu, aby byli odsouzeni se světem, tedy s nespravedlivým světem odcizeným Bohu. Písmo popisuje Jehovu jako toho, kdo svému lidu dává potřebné ukáznění jako projev své lásky. (5Mo 11:2; Př 3:11, 12; Jer 7:28; Heb 12:5, 6).

Jehova nás ukázňuje: Pavlova slova tady možná odrážejí Př 3:11, 12, kde se píše: „Můj synu, neodmítej Jehovovo ukázňování . . . Vždyť Jehova kárá ty, které miluje.“ V Př 3:11 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je tvořené čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisuje se jako JHVH), a je tam také podstatné jméno pro „ukázňování“. V Heb 12:5, 6 Pavel tyto verše z Přísloví cituje, a proto je v hlavním textu Překladu nového světa použito jméno Jehova. (Viz Dod. C1.) Protože podobné vyjádření je použito tady v 1Ko 11:32 a řecké výrazy pro „ukázňování“ a „ukázňovat“, které jsou tady a v Heb 12:5, 6, jsou stejné jako ty, které se vyskytují v Př 3:11, 12 v Septuagintě, je v hlavním textu 1Ko 11:32 použito Boží jméno. (Viz Dod. C3 úvod; 1Ko 11:32).