Hebrejcům 10

Zákon je jen stínem: Mojžíšův Zákon obsahoval stín neboli předobraz „nebeských věcí“. (Heb 8:5 a studijní poznámka; 9:23; Kol 2:16, 17 a studijní poznámka) Různé stránky Zákona – například svatostánek, kněžství, oběti a zvlášť každoroční Den smíření – znázorňovaly mnohem větší duchovní chrám a uspořádání, které s ním souvisí a které umožňuje uctívání Boha a záchranu. Například zvířecí oběti, které Izraelité přinášeli, aby dosáhli odpuštění hříchů, předznamenávaly větší oběť Ježíše Krista, díky které lidstvo získá „věčné vysvobození“. (Heb 9:12-14, 28; 3Mo 17:11) Některé úkony uctívání, které se konaly v doslovném svatostánku, předznamenávaly Ježíšův životní běh, jeho obětní smrt a jeho nanebevstoupení. (3Mo 16:14, 15; Heb 9:11, 12, 24 a studijní poznámka).

stín: Ve starověku se řecký výraz pro stín mohl používat i v přeneseném významu. Například označoval předběžnou kresbu nebo siluetu, kterou si malíř připravil jako předlohu pro obraz, který chtěl vytvořit.

budoucích dobrých věcí: Mnohé stránky Zákona nejen vedly věrné Izraelity ke Kristu Ježíši, ale také předznamenávaly mnohé „dobré věci“, které se Bůh rozhodl uskutečnit prostřednictvím Ježíše. (Ga 3:23-25) Pavel chápal, že Ježíšovo velekněžství a nová smlouva přinesou lidstvu užitek způsoby, jakými Zákon nikdy přinést nemohl. Díky své oběti Ježíš odstraní hřích i jeho následky a na zemi obnoví pokoj a spravedlnost. (Jan 1:29; Ří 8:3, 4; 10:4; Ef 1:7; 2Pe 3:13).

jejich samotnou podstatou: V tomto kontextu se řecké slovo přeložené jako „podstata“ vztahuje na skutečný předmět na rozdíl od „stínu“, který vrhá. (Viz studijní poznámka ke Kol 2:17.) Duchovní chrám a všechna uspořádání, která s ním souvisí, včetně velekněžství Krista Ježíše, jsou tou velkou skutečností, díky které dochází ke smíření za hříchy a k opravdovému usmíření s Bohem. (1Ja 2:2; 4:10; viz také studijní poznámka k Heb 9:24).

nemůže: Tedy Zákon. Některé rukopisy uvádějí „nemohou“, čímž odkazují na muže, kteří oběti přinášeli. Znění v hlavním textu ale dobře zapadá do Pavlovy argumentace a má silnou rukopisnou podporu.

nemůže ... přivést k dokonalosti ty, kdo se přibližují k Bohu: Navzdory všem obětem, které vyžadoval, Mojžíšův Zákon nedokázal odstranit lidský hřích a nedokonalost. Proto Zákon nemohl přivést svědomí Izraelitů k dokonalosti. (Ga 3:19; viz studijní poznámky k Heb 7:11; 9:9.) Skutečné odpuštění hříchů mohla zajistit jedině Kristova oběť a jeho služba velekněze. (Ří 8:3 a studijní poznámka; Heb 9:14; 10:1-4, 12-22).

stále stejnými oběťmi: Kontext naznačuje, že oběti, o kterých se tady mluví, jsou především ty, které se přinášely v Den smíření, protože právě v ten den se přinášely stejné oběti „každý rok“. (Heb 9:7, 12, 24, 25).

ty, kdo se přibližují: Tedy ti, kdo se v uctívání přibližují k Bohu. (Viz studijní poznámka k Heb 10:22).

ti, kdo slouží: Nebo „ctitelé“. (Viz studijní poznámku k Lk 1:74).

už by si nebyli vědomi svých hříchů: Řecké slovo přeložené jako „vědomí“ (sy·neiʹde·sis) je v jiných souvislostech přeloženo jako „svědomí“. (Viz studijní poznámku k Ří 2:15.) Kdyby oběti přinášené v Den smíření podle mojžíšského Zákona skutečně zajišťovaly úplné usmíření za hříchy, lidem by se ulevilo od pocitu viny kvůli jejich hříšnému stavu. (Heb 9:9, 13, 14; 10:22).

krev býků a kozlů: Zvířecí oběti nemohly úplně odstranit hříchy Adamových potomků, protože lidský život má mnohem větší hodnotu než život zvířat. (Ža 8:4-8) Ve skutečnosti by ani život nedokonalého člověka zdaleka nestačil k tomu, aby vyrovnal to, o co Adam přišel; taková oběť by nikdy nemohla vykoupit lidskou rodinu. (Ža 49:7-9) Jen dokonalý člověk mohl sloužit jako „odpovídající výkupné“. (1Ti 2:6 a studijní poznámka; viz také studijní poznámka k Ří 5:14.)

když tedy přišel do světa, řekl: Pavel tady odkazuje na dobu, kdy se Ježíš v roce 29 n. l. představil ke křtu. Tato slova se nemohou vztahovat na Ježíšovo narození, protože kojenec by nemohl ani číst, ani říct slova, která jsou tady citována. Při křtu byl ale Ježíš pomazán svatým duchem a stal se Kristem. Tehdy „přišel do světa“, aby začal svou pozemskou službu. (Mr 1:9-11; srovnej studijní poznámku k Jan 1:9.) Jak je tady použité slovo „svět“ zjevně označuje organizovanou lidskou společnost, ve které Ježíš vykonával své dílo. (Viz Slovníček, „Svět“.) Tomu odpovídají i Pavlova slova v 1Ti 1:15, kde říká, že „Kristus Ježíš přišel do světa zachránit hříšníky“.

řekl: Pavel pod inspirací cituje Ža 40:6 podle Septuaginty, a naznačuje, že Ježíš tato slova pronesl „když se modlil“ v době svého křtu. (Lk 3:21 a studijní poznámka; viz také studijní poznámku k Mt 3:15.)

ale připravil jsi mi tělo: Pavel cituje Ža 40:6 („ale otevřel jsi mi uši, abych slyšel“), i když používá jiné znění, než jaké je v tom verši. (Viz studijní poznámku tělo k tomuto verši.) Oba verše ale vyjadřují stejnou základní myšlenku: slíbený Mesiáš bude ochotný dělat vůli svého Otce. Ža 40:6 popisuje Mesiáše jako toho, kdo má od Boha dané uši, aby slyšel, tedy aby poslouchal, Boží vůli. (Srovnej 1Sa 15:22.) Heb 10:5 ho popisuje jako toho, kdo má od Boha dané tělo, které může použít k tomu, aby poslouchal Boží vůli — konkrétně aby ho obětoval jako oběť.

tělo: Byly navrženy různé možnosti, jak vysvětlit rozdíl mezi zněním v Ža 40:6 (kde dostupné hebrejské rukopisy lze přeložit jako „uši jsi mi otevřel“) a Pavlovým citátem tady. Je možné, že Pavel cituje z verze Septuaginty, která vycházela z raného hebrejského textu obsahujícího vyjádření „tělo“. Nebo překladatelé Septuaginty mohli hebrejskou frázi chápat jako obrazné vyjádření — takové, ve kterém část zastupuje celek. „Uši“ tedy mohli rozumět jako výrazu, který zastupuje celé tělo. Ať už to bylo jakkoli, Pavel tato slova citoval pod inspirací; proto se stala nedílnou součástí Božího inspirovaného Slova. — Viz Slovníček, „Septuaginta“.

zápalné oběti: Viz studijní poznámku k Mr 12:33.

Tehdy jsem řekl: „Přicházím . . . abych konal tvou vůli, Bože“: Pavel znovu připisuje Ježíšovi slova z Ža 40, tentokrát čerpá z veršů 7 a 8, aby zdůraznil ochotu a odhodlání, které Mesiáš projevil při svém křtu. (Viz studijní poznámku k Heb 10:5.) Tehdy se Ježíš představil, aby vykonal Boží vůli, a později obětoval sám sebe jako „jedinou oběť“, která odstraní hřích. (Heb 10:12; viz studijní poznámku k Heb 10:10).

(ve svitku je o mně napsáno): Toto prohlášení je součástí Pavlovy citace z Ža 40:7. Autorem tohoto žalmu byl David — král. Svitek Mojžíšova Zákona obsahoval zvláštní pokyny pro krále. (Viz například 5Mo 17:14-20.) Když ale Pavel pod inspirací připisuje tato slova Ježíšovi, to, co bylo napsáno „ve svitku“, se vztahuje na všechno, co bylo o mesiášském Králi předpovězeno v celých Hebrejských písmech. (Ža 2:6; 45:1; Lk 24:44; srovnej 2Ko 1:20 a studijní poznámky).

Nechtěl ani jsi v nich neměl potěšení: Tím, že Pavel cituje Ža 40:6-8, ukazuje, že tato pasáž byla prorocká. (Heb 10:5-10) Potom co Ježíš obětoval sám sebe jako výkupné, oběti přinášené podle Mojžíšova Zákona už nebyly potřeba; Jehova je ani nechtěl, ani z nich neměl potěšení. To byla zásadní změna po zhruba 15 stoletích schváleného uctívání, které vyžadovalo oběti „předkládané podle Zákona“. Všechny tyto oběti předznamenávaly větší oběť, která měla teprve přijít. Navíc tyto zvířecí oběti nebyly součástí Jehovova původního záměru. Nikdy by nebyly potřeba, kdyby první lidé splnili tento základní požadavek – poslušnost motivovanou láskou. (1Mo 3:2-7; 5Mo 6:5; 1Sa 15:22; Mt 22:37-40) Pod Zákonem byly oběti, které Izraelité přinášeli, bezcenné, dokonce urážlivé, pokud ti, kdo je přinášeli, neprojevovali upřímnou poslušnost a správný postoj. (Př 28:9; Iz 1:10-17).

to první . . . to druhé: Když Pavel mluví o „to první“, má na mysli oběti přinášené v rámci smlouvy Mojžíšova Zákona. Když pak říká „to druhé“, odkazuje na klíčovou součást Jehovova záměru – výkupní oběť. (Heb 10:10) Tím, že Ježíš tuto oběť přinesl, zrušil všechny ty zvířecí oběti. (Viz studijní poznámku ke Kol 2:14.) Tím také ustanovil, že jeho vlastní oběť je jediným prostředkem záchrany.

Touto „vůlí“: Pavel tady odkazuje na Boží svatou vůli zmíněnou v Ža 40:8, kterou právě citoval. Ježíš splnil proroctví z tohoto žalmu, když se při svém křtu představil Jehovovi, aby konal Boží vůli. (Viz studijní poznámky k Heb 10:5, 7; srovnej Lk 24:44.) Ježíš věděl, že Jehovova vůle pro něj je obětovat svůj život jako výkupní oběť. (Ga 1:4) Tuto oběť předznamenávaly zvířecí oběti přinášené na doslovném oltáři, který byl na nádvoří svatostánku a později chrámu. Ve velkém duchovním chrámu tento oltář představuje Boží vůli, tedy jeho ochotu přijmout dokonalou lidskou oběť svého jediného zplozeného Syna. Jen díky víře v Krista a jeho oběť mohli být Boží služebníci posvěceni, neboli očištěni od svých hříchů. (Jan 1:29).

aby vykonával svatou službu: Nebo „aby vykonával veřejnou službu“. (Viz studijní poznámku k Lk 1:23).

posadil se po Boží pravici: Ježíš se „posadil po Boží pravici“ poté, co byl v roce 33 n. l. vzkříšen k nebeskému životu. Pavel tady naráží na prorocká slova z Ža 110:1. Na tento verš už ve svém dopise Hebrejcům odkázal třikrát a znovu se k němu vrací v 12. kapitole. (Heb 1:3 a studijní poznámka, 13 a studijní poznámka; 8:1; 12:2) Ve skutečnosti je Ža 110:1 verš, na který se v Křesťanských řeckých písmech odkazuje nejčastěji — přímo nebo nepřímo. — Význam výrazu „po Boží pravici“ je vysvětlen ve studijní poznámce ke Sk 7:55.

od té doby čeká: Pavel dál odkazuje na Ža 110, který popisuje Mesiáše. Ten po určité době čekání po Boží pravici, na místě přízně, začne vládnout jako král „uprostřed svých nepřátel“. (Ža 110:2) Heb 10:13 ukazuje, že když byl dopis Hebrejcům napsán – téměř 30 let po Ježíšově vzkříšení – čas, kdy měl být Ježíš dosazen jako Král Božího Království, ještě nenastal.

budou jeho nepřátelé položeni jako podnožka pod jeho nohy: Jak je tento obraz použit tady, naznačuje dobytí. Ve starověku si válečník položil nohu na šíji poraženého nepřítele jako znamení vítězství. (Srovnej Joz 10:22-25; viz také studijní poznámku k Heb 1:13.) Tento verš se vztahuje na Ježíšovo dobytí všech národů, jak je to prorocky popsáno v Ža 110:1. Tento žalm ukazuje, že po době čekání bude Ježíš dosazen jako mesiášský Král a začne dobývat národy. Stanou se „podnožkou pod jeho nohy“ v tom smyslu, že se dostanou pod jeho kontrolu. (Ža 2:1-9; 110:2) V Bohem určený čas Ježíš své dobytí dokončí tím, že zničí všechny nepřátelské vlády. (Ža 110:5, 6; Da 2:44; Zj 6:2; 19:15-18).

přivedl . . . k dokonalosti natrvalo: O těch, kdo jsou přijati do nové smlouvy, se říká, že jsou „natrvalo přivedeni k dokonalosti“, i když jsou stále nedokonalí lidé. Na základě jejich víry v Ježíšovu výkupní oběť se Jehova rozhodne prohlásit je za úplně spravedlivé. (Ří 5:1, 2, 8-11; 1Ko 6:11; viz studijní poznámku k Ří 3:24.) Jejich hříchy jsou odpuštěny a nejsou jim připisovány. (Ří 4:6-8; 8:1, 2, 10-12) Smlouva Zákona je nikdy nemohla přivést k dokonalosti. (Viz studijní poznámky k Heb 7:19; 10:1.) Jsou posvěcováni „krví [nové] smlouvy“. Prostředník této smlouvy, Kristus Ježíš, jim pomáhá plnit podmínky smlouvy. Aby zůstali posvěcováni, potřebují být poslušní a čistí. (Heb 10:29).

Dosvědčuje nám to i svatý duch: V následujících verších (Heb 10:16, 17) Pavel znovu cituje Jeremjášovo proroctví. (Jer 31:31-34; viz studijní poznámku k Heb 8:8.) Pavel tato slova připisuje Božímu svatému duchu neboli činné síle. — Srovnej Heb 3:7 (a studijní poznámku), kde podobně připisuje svatému duchu slova citovaná z Hebrejských písem.

říká Jehova: V tomto citátu z Jer 31:33 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepsáno jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno. (Viz Dodatek C1 a C2).

Své zákony jim vložím do srdce a napíšu jim je do mysli: Viz studijní poznámku k Heb 8:10.

Na jejich hříchy . . . si už nikdy nevzpomenu: Bible předpověděla, že nová smlouva se bude výrazně lišit od smlouvy Mojžíšova zákona. Oběti vyžadované Mojžíšovým zákonem Božímu lidu připomínaly jejich hříchy, zatímco nová smlouva nabízela úplné odpuštění hříchů. (Jer 31:31-34; Ří 3:19, 20; Ga 3:10-13) Ti, kdo opravdu projevovali víru v Ježíše Krista a jeho oběť, mohli mít hříchy „vymazané“, tedy setřené beze stopy. (Sk 3:19 a studijní poznámka).

cestou, kterou můžeme vstupovat do svatého místa: Tato „cesta“ se v první řadě vztahuje na možnost vstupovat do Boží přítomnosti v modlitbě na základě Ježíšovy služby jako velekněze a jeho dokonalé oběti. Jeho následovníci se teď mohli k Jehovovi přibližovat s odvahou, neboli s důvěrou, a modlit se k němu svobodně, bez strachu nebo váhání. (Heb 10:21, 22; viz studijní poznámku k Heb 4:16; srovnej Ef 3:12 a studijní poznámku.) Ježíšova oběť navíc otevřela cestu k nebeskému životu jeho duchem pomazaným následovníkům. (Jan 14:2, 3; viz studijní poznámku k Heb 6:20; srovnej studijní poznámku k Heb 9:8).

kterou nám otevřel jako novou a živou cestu: Tím, že Ježíš vystoupil do nebe, aby Jehovovi předložil hodnotu své výkupní oběti, nám „otevřel“ (dosl. „uvedl do provozu“, „inauguroval“) „cestu vstupu do svatého místa“. (Heb 10:19) Kristus Ježíš byl prvním člověkem, který vystoupil ze země „do nebe“ a vstoupil tam „novou . . . cestou“, po které předtím žádný člověk nešel. (Jan 3:13; Heb 9:24; viz studijní poznámku k 1Ko 15:20.) Byla to „nová a živá cesta“, která dřív neexistovala. Tento výraz může popisovat něco, co nestárne ani se neopotřebovává. Ježíš o sobě navíc řekl, že je „cesta a . . . život“. To znamená, že se stal prostředkem, díky kterému se druzí můžou přiblížit k Bohu a získat život. (Jan 14:6 a studijní poznámku) Tato „živá cesta“ vede k nesmrtelnému nebeskému životu pro duchem zplozené členy jeho sboru.

skrze oponu, tedy své tělo: Pavel přirovnává „oponu“ – překážku, která oddělovala oddíl Svaté od oddílu Nejsvětější – ke Kristovu tělu. (Viz Slovníček, „Opona“.) Ježíšovo lidské tělo bylo překážkou, protože tělo a krev nemůžou zdědit Boží nebeské Království. (1Ko 15:44, 50) Potom co ho Bůh vzkřísil jako ducha, mohl Ježíš vstoupit do samotného nebe – do Nejsvětějšího oddílu Božího duchovního chrámu. (1Pe 3:18; viz studijní poznámku k Heb 6:19).

Božím domem: Tedy národem neboli sborem duchovního Izraele, který tvoří pomazaní křesťané. (Viz studijní poznámku k Heb 3:6).

přibližujme se: To znamená, přibližovat se k Bohu v uctívání. (Viz studijní poznámky k Heb 4:16; 11:6; 12:18, 22).

přibližujme se k Bohu s upřímným srdcem a pevnou vírou: Křesťané, kteří se k Bohu přibližují v modlitbě nebo uctívání, to musí dělat „s upřímným srdcem“, tedy se srdcem s čistými pohnutkami a bez pokrytectví. (1Ti 1:5) Zároveň se k němu musí přibližovat „s pevnou vírou“. Tento výraz je možné přeložit také jako „s plnou jistotou, kterou dává víra“. Víra dává silnou důvěru, že Kristus otevřel cestu, jak se k Bohu přibližovat, jak je zmíněno v Heb 10:20.

se srdcem očištěným: Vyjádření, které tu Pavel používá, odráží to, co se dělalo v souvislosti s mnoha oběťmi přinášenými podle Mojžíšova Zákona. Podle Zákona museli být všichni, kdo se přibližovali k Jehovovi v uctívání, obřadně i mravně čistí. (3Mo 5:1-6, 17; 19:2; viz Slovníček „Čistý“.) Někdy se krví kropily nečisté věci nebo lidé, aby se stali způsobilými k uctívání. Křesťanům bylo srdce obrazně „očištěno“ Kristovou krví, a díky tomu mají čisté svědomí. (2Mo 24:6-8; 29:21; Heb 9:13, 19; 12:23, 24).

s tělem umytým čistou vodou: Viz studijní poznámku k Ef 5:26.

Neochvějně vytrvávejme . . . bez kolísání: Odpůrci vyvíjeli na hebrejské křesťany tlak, aby odmítli křesťanství a vrátili se k dodržování Mojžíšova Zákona. Aby „neochvějně vytrvávali“ a „bez kolísání“ nezeslábli tváří v tvář takovému tlaku, museli Pavlovi čtenáři odmítnout falešné učení odpůrců a zůstat rozhodnutí vytrvat v oznamování křesťanské naděje. — Srovnej Heb 3:6.

oznamování své naděje: Křesťané v prvním století veřejně oznamovali svou naději tím, že vyjadřovali svou víru před spoluvěřícími, a také tím, že nevěřícím zvěstovali dobrou zprávu o záchraně. (Ža 40:9, 10; Mt 28:19, 20; Sk 1:8; viz studijní poznámku k Ří 10:9).

protože ten, kdo dal slib, je věrný: Bůh, který nemůže lhát, slibuje věčný život těm, kdo mu věrně slouží. (Ří 6:23; Tit 1:2 a studijní poznámku; Heb 6:18 a studijní poznámku) Je plně schopný splnit i ty nejmimořádnější sliby. (1Mo 18:13, 14; Ří 4:19-21; Heb 11:11 a studijní poznámku) A kdyby nesplnil své slovo, považoval by to za nevěrnost z jeho strany. (5Mo 7:9; Ža 146:5, 6) Křesťané v prvním století proto mohli s důvěrou oznamovat, že Bůh splní všechny své sliby, včetně naděje na nekonečný život. Věděli, že taková naděje není pouhé přání nebo možnost — je to jistota.

zajímejme se jedni o druhé: Nebo „mějme o sebe navzájem zájem; věnujme si navzájem pozornost“. Pavel už dříve použil stejné řecké sloveso, když hebrejské křesťany vybízel, aby „zvážili“ Ježíše, tedy aby pečlivě studovali jeho příklad. (Heb 3:1 a studijní poznámka) Tady apoštol vybízí, aby projevovali upřímný zájem o blaho svých duchovních bratrů a sester. Samozřejmě nemá na mysli, aby se pletli do záležitostí druhých. (1Te 4:11; 2Te 3:11; 1Ti 5:13) Spíš chce, aby křesťané projevovali opravdový zájem o fyzické, citové a duchovní potřeby jeden druhého. (Fil 2:4) Když si budou pěstovat upřímný osobní zájem o druhé, budou se navzájem umět povzbuzovat a motivovat, jak Pavel dál doporučuje.

podněcovali k lásce a dobrým skutkům: Tuto větu je možné přeložit i jako „motivovali [nebo „podněcovali“] k lásce a dobrým skutkům“. Pavel tady hebrejské křesťany vybízí, aby se navzájem dál povzbuzovali k opravdové, nezištné lásce a aby dál dělali dobré skutky, které se od Kristových následovníků očekávají. (1Ti 6:18; Tit 3:8) Řecké podstatné jméno přeložené jako „podněcování“ doslova znamená „ostření“. Slovesný tvar tohoto slova je v Septuagintě použit v Př 27:17 ve významu brousit, nebo pobízet, svého bližního. Stojí za povšimnutí, že jak podstatné jméno, tak sloveso často nesou negativní význam, například „provokování“ nebo „podněcování k hněvu“. Například toto podstatné jméno je použito v souvislosti s „prudkým výbuchem hněvu“, který vzplanul mezi Pavlem a Barnabášem. (Sk 15:39) Tady v Heb 10:24 ale Pavel používá toto řecké slovo v pozitivním smyslu. Někteří badatelé se domnívají, že tím, že ho použil tímto neobvyklým způsobem, udělal myšlenku ještě zapamatovatelnější.

naše shromáždění: V mnoha případech se křesťané v 1. století scházeli k uctívání v soukromých domech. (Viz studijní poznámku k 1Ko 16:19.) Pro některé hebrejské křesťany, kteří byli ve víře slabí, mohla taková skromná setkání působit nevýrazně ve srovnání se shromážděními v synagogách nebo s bohoslužbami v jeruzalémském velkolepém chrámu. (Mr 13:1) Je smutné, že někteří zanedbávali křesťanská shromáždění. Nejde o to, že by občas na shromáždění nepřišli; spíš si z toho dělali zvyk neboli návyk zůstávat stranou. Výraz přeložený jako „zanedbávat“ vyjadřuje záměrné jednání, kdy člověk někoho nebo něco opouští. (Srovnej 2Ti 4:10, 16, kde je použité stejné řecké slovo.) Jeden odborný zdroj uvádí: „Někteří si zvykli tato shromáždění zanedbávat, ať už ze strachu z pronásledování . . . nebo [kvůli] pracovním povinnostem.“ Ti, kdo si v souvislosti s křesťanskými shromážděními osvojili takový zvyk, byli v nebezpečí, že nakonec o víru úplně přijdou.—Heb 10:38, 39; srovnej studijní poznámku k Jk 2:2.

navzájem se povzbuzujme: Pavel tady zdůrazňuje, že povzbuzovat je důležitá povinnost všech křesťanů a také jeden z velkých přínosů společných shromáždění. (Ří 1:12; význam řeckého slova, které je tady použité, viz studijní poznámku k Ří 12:8.) Už dřív v tomto dopise vybídl hebrejské křesťany, aby „se dál povzbuzovali každý den“. (Heb 3:13) A tady ukazuje, že potřeba povzbuzování poroste, jak se bude blížit den Božího soudu. O několik let dřív, když psal křesťanům do Tesaloniky, vyjádřil Pavel přání, aby Jehova a Ježíš „utěšili [jejich] srdce“. Použil přitom stejné řecké sloveso, které je tady přeložené jako „povzbuzujme“. (2Te 2:2, 16 a studijní poznámku, 17 a studijní poznámku).

když vidíte, jak se ten den blíží: Pavel tady mluví o blížícím se čase soudu. O několik desetiletí dřív Ježíš Kristus předpověděl, že na Jeruzalém přijde pohroma. (Mt 24:1, 2; Lk 19:41-44) Když Pavel psal tento dopis asi v roce 61 n. l., nevěděl, jak blízko ten den je; věděl jen, že se rychle přibližuje. Proto považoval za naléhavé, aby se hebrejští křesťané dál scházeli k uctívání Jehovy a aby se navzájem povzbuzovali. Asi pět let poté, co apoštol tato slova napsal, římské legie pod velením generála Cestia Galla oblehly Jeruzalém a začaly podkopávat jeho hradby. O čtyři roky později, v roce 70 n. l., bylo město úplně zničeno. Když ale Pavel mluvil o „tom dni“, odkazoval tím také na velký Jehovův den, který bude odpovídat „velkému soužení“, o kterém Ježíš mluvil v souvislosti se svou budoucí přítomností. (Mt 24:21; 2Pe 3:10; viz studijní poznámku k 1Te 5:2).

úmyslně hřešíme: V této souvislosti Pavel zřejmě mluví o těch, kdo zhřešili proti Božímu svatému duchu. (Viz studijní poznámky k Mr 3:29.) Dříve ve svém dopise uvedl, že takoví lidé se „stali účastníky svatého ducha“ a „ochutnali dobré Boží slovo“, ale „odpadli“. V takovém případě bylo „nemožné znovu je přivést k pokání“, protože vlastně „znovu přibíjejí Božího Syna na kůl“. (Heb 6:4-6 a studijní poznámky) Takoví úmyslní hříšníci si záměrně a vědomě volí vzpurný způsob jednání, nejedná se jen o selhání způsobené lidskou slabostí nebo nedokonalostí.

soud a planoucí hněv: Úmyslný a nekající hříšník, kterého Pavel právě popsal, na sebe přivolává nepříznivý Boží soud. (Heb 10:26 a studijní poznámka; viz také studijní poznámka k Heb 10:31.) Tím, že se stane vinným „věčným hříchem“, dělá ze sebe Božího nepřítele a přivolává na sebe „planoucí“, neboli intenzivní, hněv. (Mr 3:29 a studijní poznámka; srovnej Iz 26:11; Sef 1:18.) Takový člověk směřuje k „druhé smrti“, tedy k věčnému zničení. (Zj 21:8).

umírá bez milosti: Pod Mojžíšovým zákonem byl člověk, který se dopustil závažného provinění – například spiritismu, rouhání, vraždy nebo modlářství – usmrcen. (3Mo 20:27; 3Mo 24:14-16; 4Mo 15:30, 31; 4Mo 35:31; 5Mo 13:6-9) K prokázání viny byli vyžadováni dva nebo tři očití svědkové. Jehova nařídil, že by bylo špatné projevovat soucit tím, že by se viník chránil před trestem, který si zasloužil za to, že se vydal špatnou cestou. (5Mo 17:6).

ten, kdo . . . pošlapal Božího Syna: V tomto verši Pavel používá tři působivé slovní obrazy, aby ukázal, proč ti, kdo „úmyslně hřeší“ – tedy ti, kdo hřeší proti Božímu duchu – jsou vinni tím nejzávažnějším proviněním a zaslouží si Boží nejpřísnější trest. (Heb 10:26 a studijní poznámka) V prvním obrazu, „pošlapal Božího Syna“, Pavel používá sloveso, které znamená „zacházet pohrdavě, opovrhovat, dávat najevo pohrdání“, zvlášť ve vztahu k něčemu vzácnému. (Srovnej 2Kr 9:33; Iz 14:19; 63:18; Mi 7:10; Mt 7:6.) Takoví lidé svými skutky ukazují, že se na Ježíše dívají s naprostým opovržením. Ztratili veškeré ocenění pro nevyčíslitelné užitky, které plynou z Ježíšovy smrti na mučednickém kůlu. – Srovnej Heb 6:4-6 a studijní poznámky k veršům 4 a 6.

kdo se na krev smlouvy, kterou byl posvěcen, díval jako na obyčejnou: Prolitá Ježíšova krev potvrdila novou smlouvu a posvětila ty, kdo jsou v této smlouvě – oddělila je jako očištěné od hříchu. Nevděčný, úmyslný hříšník zmíněný v Heb 10:26 (viz studijní poznámka) ale tuto smlouvu nevěrně opustil. Jak popisuje druhý obraz v tomto verši, takový hříšník dává najevo, že se na Kristovu drahocennou krev dívá jako na něco obyčejného, běžného, ne jako na něco svatého. Ve skutečnosti se stejný řecký výraz, který je tady přeložen jako „obyčejnou“, používá i pro věci považované za „nečisté“ nebo „poskvrněné“. (Ří 14:14;Zj 21:27).

kdo s opovržením potupil ducha nezasloužené laskavosti: Poslední vyjádření v tomto verši, „s opovržením potupil“, popisuje, jak nekající se, úmyslný hříšník arogantně uráží Božího svatého ducha, jehož prostřednictvím Jehova projevuje svou štědrou lásku a laskavost. (Viz Slovníček, „Nezasloužená laskavost“.) Takový hříšník Jehovou pohrdá a staví se proti němu tím, že jde proti působení jeho ducha a jeho spravedlivým zákonům. (Heb 10:26 a studijní poznámka; Juda 4).

Má je pomsta, já oplatím: Pavel tu cituje z 5Mo 32:35, stejně jako to dělá v Ří 12:19. (Viz studijní poznámky.) Některé řecké rukopisy tady doplňují „říká [ten] Pán“ a některé překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny uvádějí: „říká Jehova“.

Jehova: V tomto citátu z 5Mo 32:36 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepsáno jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno. — Viz Dodatek C1 a C2; viz také Ža 135:14 (134:14, LXX), kde se stejný řecký obrat objevuje v Septuagintě.

Jehova bude soudit svůj lid: Pavel cituje z 5Mo 32:36, což původně přinášelo útěchu Božímu lidu ve starověkém Izraeli, protože je to ujišťovalo, že Jehova je bude chránit před jejich nepřáteli. Současně v tom ale bylo i varování: tentýž nestranný Soudce vynese nepříznivý rozsudek i nad svým vlastním lidem, pokud by se ukázal jako vzpurný nebo nevěrný. Pavel tady stejná slova vztahuje ne na nevěřící, ale na svéhlavé křesťany. — Srovnej Heb 6:4-6.

Je strašné padnout do rukou živého Boha: To znamená čelit Jehovovu nepříznivému soudu. Pavel věděl, že Jehova je nesmírně milosrdný Bůh a chce, aby se k němu lidé přibližovali. (Viz studijní poznámku k Heb 4:16.) Apoštol ale také chtěl, aby si jeho čtenáři uvědomili, že Jehova je jako Všeobecný svrchovaný Vládce „stravující oheň“ a že mu máme sloužit „s bohabojnou úctou a bázní“. (Heb 12:28, 29) V této pasáži proto zdůrazňuje, že Jehova je spravedlivý Soudce, který vykoná pomstu na těch, kdo se záměrně rozhodnou pro cestu vzpoury. (Heb 10:26-30; srovnej Am 4:12.) Takoví lidé zjistí, že čelit Božímu soudu je opravdu „strašné“, protože Bůh má jak autoritu, tak i moc potrestat úmyslné hříšníky věčným zničením. (Mt 10:28; viz studijní poznámku k Heb 3:12).

Pamatujte na dřívější dny: Pavel na své varování hebrejským křesťanům (verše 26–31) navazuje povzbudivými slovy v tomto verši. Povzbuzuje je, aby „pamatovali“ — tedy aby o tom pečlivě přemýšleli — jak věrně vytrvali v dřívějších zkouškách, například během „velkého pronásledování“, které narušilo život většiny křesťanů v Jeruzalémě. (Sk 8:1; viz studijní poznámku k Heb 10:34.) Takové rozjímání by je posílilo, aby zůstali věrní i v zkouškách, kterým tehdy právě čelili. Řecké slovo přeložené jako „boj“ se někdy používalo pro intenzivní úsilí sportovce, což naznačuje, že zkoušky, které hebrejští křesťané dříve snášeli, byly opravdu těžké.

byli jste veřejně vystaveni: Řecké sloveso použité na tomto místě (the·a·triʹzo·mai, souvisí se slovem theʹa·tron, „divadlo“) zřejmě původně označovalo, že je někdo vyveden na jeviště, ale časem získalo obrazný význam „udělat z někoho podívanou“. U Řeků a Římanů byli zločinci odsouzení k smrti v některých případech voděni otevřenými divadly, aby se jim shromážděné davy posmívaly. Sám Pavel byl vystaven posměchu a možná mu v takovém divadle hrozilo nebezpečí. (Viz studijní poznámka k 1Ko 15:32; Galerie médií „Divadlo a okolí v Efezu“; srovnej 1Ko 4:9 a studijní poznámka.) Neexistuje záznam o tom, že by hebrejští křesťané byli odvlečeni do doslovného divadla nebo arény, ale snášeli urážky a pronásledování, a tak byli podobně „veřejně vystaveni urážkám a soužení“.

jindy jste stáli po boku: Zatímco někteří hebrejští křesťané zažívali urážky a pronásledování, druzí „stáli po boku“ těch, kdo trpěli. Jako věrní společníci loajálně stáli při svých pronásledovaných bratrech a sestrách a poskytovali jim podporu a pomoc, možná je navštěvovali ve vězení nebo jim nosili jídlo. Tím, že se přidali k těm, kdo byli pronásledovaní, sami se vystavili riziku, že s nimi bude zacházeno podobně. (Heb 10:34 a studijní poznámka; srovnej 2Ti 1:16, 17).

vyjádřili jste soucit: Pavel tady používá stejné řecké sloveso pro projevování soucitu, jaké použil, když popisoval, jak se Ježíš jako velekněz v nebi stará o své nedokonalé následovníky. (Heb 4:15 a studijní poznámka) Hebrejští křesťané napodobovali Ježíše tím, že takový soucit neboli spolucítění neprojevovali jen slovy, ale i skutky. (Srovnej 1Ko 12:26.) Například se štědře dělili o to, co měli, s těmi, kdo byli v nouzi. (Sk 2:44, 45) A když byl Petr uvězněn, „sbor se za něj naléhavě modlil k Bohu“. (Sk 12:5) Kromě toho projevovali soucit s těmi, kdo byli ve vězení tím, že je navštěvovali a pomáhali jim zajistit, co potřebovali. Tím pravděpodobně riskovali i vlastní bezpečí. (Heb 13:3 a studijní poznámky) Někteří možná dokonce navštívili Pavla během jeho dvouletého věznění v Cesareji. (Sk 24:23, 27; srovnej studijní poznámky ke Kol 4:11; 2Ti 1:16).

drancování svého majetku: Hebrejští křesťané během desetiletí snášeli mnoho pronásledování, a někteří možná dokonce z rukou samotného Pavla. (Sk 8:1-3; 9:1, 2) Jeho obrácení sice ukončilo jeho ničemné jednání, ale pronásledování pokračovalo. „Majetek“, o kterém se Pavel zmiňuje, mohl zahrnovat domy, pozemky a další věci. Zdá se pravděpodobné, že pronásledovatelé dál vyvlekali rodiny z domovů, zavírali je do vězení a nespravedlivě jim zabavovali majetek. Není pochyb, že někteří křesťané kvůli takovým zneužitím zchudli. Pavel o takových situacích dobře věděl. Kolem roku 49 n. l. ho vedoucí sbor v Jeruzalémě pověřil spolu s Barnabášem, aby pamatovali na potřeby zchudlých křesťanů. Tento pokyn vedl k poskytování hmotné pomoci těm v Jeruzalémě. (Viz studijní poznámka ke Ga 2:10).

něco, co je lepší a trvalé: Hebrejští křesťané věděli, že mají dědictví, které jim nikdo nemůže vyrabovat — věčný život v nebi. (Ef 1:18-20) Právě tohle „trvalé“ vlastnictví bylo jedním z důvodů, proč si křesťané dokázali uchovat radost, i když přišli o hmotné věci.—Viz také Ří 5:3-5.

Neodhazujte tedy svou odvahu: Vzhledem ke své vzácné naději by hebrejští křesťané nikdy neměli dovolit, aby je strach přiměl „odvahu“ odhodit neboli se jí zbavit. Místo toho se jí měli pevně držet. (Heb 10:32-34) Ježíš jim svou výkupní obětí umožnil vytvořit si dobrý vztah k Jehovovi. Díky tomu se mohli cítit svobodně jak přistupovat k Bohu v modlitbě, tak o něm mluvit s přesvědčením. (Heb 3:6 a studijní poznámka; 4:16; 10:19 a studijní poznámka).

vytrvalost: Viz studijní poznámku k Ří 5:3.

Vždyť ještě „malou chvilku“: Pavel tady uvádí sérii citátů, které zřejmě pocházejí z řecké verze Hebrejských písem, zvané Septuaginta. Nejprve cituje Iz 26:20 („na krátký okamžik“). Kontext Iz 26:20 popisuje, jak budou Boží lidé zachráněni před svými nepřáteli. Další citáty uvedené v Heb 10:37, 38 jsou z knihy Habakuk. Pavel se na tyto posilující zprávy o víře nejspíš odvolává proto, aby své čtenáře ujistil, že zkoušky a pronásledování budou muset snášet jen omezenou dobu. (Heb 10:32-36).

ten, kdo přichází, přijde a neopozdí se: Pavel tento citát zřejmě založil na Hab 2:3 v podání řecké Septuaginty. Hebrejský text zní: „Protože to [vidění] se bezpochyby splní. Nezpozdí se!“ Text Septuaginty by se ale dal přeložit: „Protože on jistě přijde a nebude se zdržovat,“ čímž se pozornost soustředí na přicházející osobu, a ne na vidění. V tomto kontextu je možné, že „ten, kdo přichází“ označuje Jehovu Boha, který v naplnění Habakukova vidění přijde vykonat soud neboli pomstu nad utlačovateli svého lidu. (Srovnej Zj 1:8.) Je ale také možné, že tento výraz odkazuje na Mesiáše, Ježíše Krista, kterého Jehova použije k vykonání svého soudu. V jiných verších je Ježíš nazýván „Ten, který má přijít“ a „ten, kdo přichází v Jehovově jménu“. (Mt 11:3 a studijní poznámka; 23:39; Lk 7:19; srovnej Zj 22:20).

Ale můj bezúhonný bude žít díky své víře: Pavel tady cituje Hab 2:4, stejně jako to dělá ve dvou dalších svých dopisech. (Viz studijní poznámky k Ří 1:17; Ga 3:11.) Hebrejští křesťané Habakukovo proroctví nepochybně znali. Habakuk zřejmě prorokoval asi dvě desetiletí před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. V té době se dařilo ničemnosti a ctitelé Jehovy nevěděli, kdy Bůh nastolí spravedlnost, takže potřebovali silnou víru. (Hab 1:1-4; 3:17, 18) Podobně i hebrejští křesťané, kteří žili v Jeruzalémě a Judeji kolem roku 61 n. l. — tedy krátce před úplným koncem židovského systému věcí — potřebovali udržovat svou víru silnou.

díky své víře: Viz studijní poznámku k Ří 1:17.

pokud se vzdálí, nebudu v něm mít potěšení: Pavel tady cituje první část Hab 2:4. Používá znění řecké Septuaginty, které je možné přeložit: „Pokud se někdo vzdálí, nebudu [nebo „má duše nebude mít“] v něm potěšení.“ Takové znění se v žádném dostupném hebrejském rukopisu nenachází. Někteří badatelé se domnívají, že Septuaginta vycházela ze starších hebrejských rukopisů, které se už nedochovaly. Ať už to bylo jakkoli, Pavel pod vlivem Božího svatého ducha tato slova na tomto místě použil.

nebudu mít: Nebo „má duše nebude mít“. — Viz Slovníček, „Duše“.

…k těm, kdo mají víru: Těmito uklidňujícími slovy Pavel uvádí svou důležitou rozpravu o vlastnosti víry a o tom, jak ji muži a ženy v minulosti projevovali. (Heb 11:1–12:3) I když Pavel musel křesťanům z řad Hebrejců ve svém dopise dát i několik důrazných rad, pořád o nich vyjadřuje upřímnou důvěru. (Srovnej studijní poznámku k Heb 6:9.) Jeho důvěra byla založená na tom, že věděl, že Jehova, Zdroj víry, jim může pomoct, aby následovali příklad Ježíše, „Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele“ víry každého křesťana. (Heb 12:2 a studijní poznámky; Ef 2:8).

kdo se vzdalují: Řecké slovo přeložené jako „vzdalují“ může někdy vyjadřovat váhavost nebo bázlivost. Pavel tu ale nemá na mysli dočasný výpadek odvahy, jaký postihl proroka Eliáše nebo apoštola Petra. (1Kr 19:1-5; Mt 26:69-75; Lk 24:33, 34) Výraz „vzdalují“ spíš popisuje člověka, u kterého se rozvine „špatné srdce bez víry“ a který se odtahuje „od živého Boha“. (Heb 3:12 a studijní poznámky).

…a budou zničeni: Tato formulace jasně ukazuje, co čeká ty, kdo se bez víry „vzdalují“ a „úmyslně hřeší“. (Heb 10:26 a studijní poznámku, 27) Stejné řecké slovo přeložené jako „zničeni“ se používá i o Jidášovi Iškariotském. (Viz studijní poznámku k Jan 17:12.) Křesťan, který se vědomě rozhodne pro takový úmyslný způsob hřešení, čelí Jehovovu rozsudku věčného zničení. Naproti tomu křesťan, který si pěstuje víru a uplatňuje ji, dostává od Jehovy odměnu – věčné zachování života.

život: Nebo „duše“. – Viz Slovníček, „Duše“.