Hebrejcům 5

věci týkající se Boha: Když Pavel používá tento obrat, možná má na mysli dva aspekty služby velekněze. Na jedné straně velekněz – stejně jako všichni izraelští kněží – zastupoval lid před Jehovou. Kněží předkládali oběti, které lid přinášel, a prosili za něj. V Den smíření takové oběti předkládal výhradně velekněz. (3Mo 16:2, 17, 24) Na druhé straně kněží také zastupovali Jehovu před lidem tím, že ho poučovali o jeho Bohu a jeho zákonech.—3Mo 10:8-11; Mal 2:7; viz také Slovníček „Kněz“.

dary a oběti za hříchy: Podle mojžíšského Zákona mohl Boží lid přinášet Jehovovi určité oběti jako dary, aby vyjádřil vděčnost nebo aby získal jeho přijetí a přízeň. (3Mo 7:11, 12; 5Mo 16:17) Jiné oběti byly přinášeny jako oběti za hřích, aby se dosáhlo usmíření za hřích. (3Mo 4:27, 28) Zde ale souvislost naznačuje, že Pavel používá výraz „dary a oběti“ v obecném smyslu a má na mysli všechny oběti, které velekněz předkládal, jak je to vyjádřeno slovy: „předkládal dary a oběti za hříchy“. (Heb 5:3; srovnej 3Mo 9:7; 16:6.) Podobně obecně se apoštol zmiňuje o „darech a obětech“ také v Heb 8:3 a 9:9.

Dokáže soucítit s těmi, kdo z nevědomosti hřeší: Velekněz pod Mojžíšovým Zákonem musel obětovat i za své vlastní hříchy. (Heb 5:3) To mu připomínalo, že je nedokonalý a podléhá lidské slabosti. Protože si uvědomoval svůj vlastní hříšný stav, nejspíš by s lidmi, za které přinášel oběti, „dokázal soucítit [nebo „jednat jemně; umírněně“]“. Hříšníci své hříchy vyznávali a v některých případech museli nahradit škodu těm, kterým ublížili. (2Mo 22:1; 3Mo 6:4, 5; 4Mo 5:7) Takovým hříšníkům se říká ti, kdo „z nevědomosti hřeší“, protože nehřešili ze vzdoru, ale kvůli lidské slabosti. — Srovnej 3Mo 5:17–19; 4Mo 15:27, 28.

protože i on sám se potýká se svými slabostmi: Nebo „podléhá svým slabostem“. Řecké sloveso přeložené jako „se potýká“ doslova znamená „je obklopen“. (Viz také Heb 12:1, kde se vyskytuje stejné řecké slovo.) Používá se i ve Sk 28:20, kde je citován Pavel, který říká: „Mám kolem sebe tento řetěz.“ Nedokonalý lidský velekněz byl hříšný, a tak se „potýkal se svými slabostmi“ neustále. Jeho slabost ho takříkajíc obklopovala; byla jako oděv, který ho obepíná. (Srovnej Ze 3:3, 4.) Proto musel „přinášet oběti za své vlastní hříchy“. (Heb 5:3; 3Mo 9:7; 16:6, 11) Žádný takový velekněz se nemohl ani zdaleka rovnat Kristu Ježíši, nebeskému Veleknězi, který je bez hříchu. (Heb 7:26–28).

musí ho povolat Bůh, tak jako povolal Árona: Někteří hebrejští křesťané si možná kladli otázku, jak může být Ježíš veleknězem, když nebyl potomkem Árona. Pavel proto vysvětluje, že i Áron dostal svůj úřad ne na základě dědičnosti, ale na základě Božího jmenování. (Srovnej 2Mo 28:1; 4Mo 3:10.) Také Ježíš byl přímo „povolán Bohem“, ale v jeho případě šlo o povolání stát se veleknězem navždy. (Heb 5:5, 6) Židovští velekněží v Pavlově době, například Kaifáš, byli obvykle jmenováni — a někdy také odvoláváni z úřadu — římskými úředníky. (Sk 4:6 a studijní poznámka) Takoví velekněží sice mohli být potomky Árona, ale nemohli oprávněně tvrdit, že byli „povoláni Bohem“. — Srovnej Heb 7:13-16.

ani Kristus si slávu velekněze nepřivlastnil: Ježíše oslavil jeho Otec Jehova, který ho povolal, aby byl veleknězem. Stalo se to v roce 29 n. l., když byl Ježíš pokřtěn. Pokorně se představil, aby dělal vůli svého Otce, což zahrnovalo obětovat svůj život jako oběť a navždy sloužit jako Jehovův velekněz. (Heb 5:6; 10:8, 9) Jehova pak vyjádřil svému Synovi lásku a schválení a pomazal ho svatým duchem; Bůh tak oslavil Krista. (Viz studijní poznámku k Mr 1:11.) Tato sláva, která přišla přímo od Ježíšova Otce, Jehovy Boha, byla mnohem větší než jakákoli sláva, o kterou se jiní velekněží sami snažili nebo na kterou si dělali nárok, protože byli potomky Árona. — Srovnej Jan 8:54.

Ty jsi můj syn, dnes jsem se stal tvým otcem.: Pavel cituje Ža 2:7 v tomto dopise podruhé. (Viz studijní poznámku k Heb 1:5.) Tato slova se splnila při Ježíšově křtu. (Viz studijní poznámku k Mt 3:17.) Jehova se také v zvláštním smyslu prokázal jako Ježíšův věčný Otec, když svého Syna vzkřísil k nesmrtelnému nebeskému životu. (Sk 13:33, 34; viz studijní poznámku k Ří 1:4).

jinde: V následujících slovech Pavel cituje z Ža 110:4. Z tohoto úseku v dopise Hebrejcům několikrát cituje nebo na něj naráží.—Heb 6:20; 7:3, 11, 17, 21; 10:12 a studijní poznámka.

navždy knězem, jakým byl Melchisedek: Tohle je první zmínka o Melchisedekovi v dopise Hebrejcům. V Abrahamově době byl Melchisedek zároveň králem i knězem. (1Mo 14:18) Ježíš nezdědil kněžství po Melchisedekovi. Místo toho dostal kněžství, které bylo „jakým byl Melchisedek“, tedy podobné Melchisedekovu kněžství. Zdá se, že sám Bůh ustanovil Melchisedeka králem a knězem města Salem. Podobně Bůh ustanovil Ježíše Králem Božího Království a Veleknězem.—Další podrobnosti o Melchisedekovi najdeš ve studijních poznámkách k Heb 7:1.

Kristus předkládal úpěnlivé prosby a žádosti: Pavel může mít na mysli hlavně modlitby, které Ježíš pronášel, když v zahradě Getsemane prožíval úzkost. Když čelil té největší zkoušce své bezúhonnosti, opakovaně a vroucně se modlil ke svému Otci. (Lk 22:41-45; viz studijní poznámky ke Sk 4:31; Fil 4:6).

se silnými výkřiky a slzami: Pavel ukazuje, že Ježíš, ideální velekněz, byl člověk s velkou vírou a hlubokými city, který s důvěrou vyléval své srdce svému Bohu a Otci. Zprávy v evangeliích se o slzách v souvislosti s Ježíšovými intenzivními modlitbami v zahradě Getsemane nezmiňují konkrétně. Pavel ale zřejmě odkazuje právě na tuto dobu a z Božího vnuknutí doplňuje tento dojemný detail. (Lk 22:42-44; viz také studijní poznámky k Mt 26:39; srovnej 1Sa 1:10, 12-18; 2Kr 20:1-5; Ne 1:2-4; Ža 39:12.) Výraz „silné výkřiky“ může také odkazovat na Ježíšova slova, která pronesl, když umíral na mučednickém kůlu. (Mt 27:46; viz také Ža 22:1, 24.) Písmo zaznamenává ještě dvě další situace, kdy Ježíš plakal. Slzy zármutku proléval u hrobu svého přítele Lazara. (Viz studijní poznámku k Jan 11:35.) A když Ježíš vjel na mladém oslu do Jeruzaléma, hlasitě plakal nad strašnou budoucností, která to město čekala. (Viz studijní poznámku k Lk 19:41).

byl vyslyšen: Jak bylo předpovězeno, Jehova Ježíše vyslyšel a na jeho upřímné prosby příznivě zareagoval. (Iz 49:8; viz studijní poznámku k 2Ko 6:2.) Bůh několika způsoby ukázal, že svého Syna příznivě vyslyšel. Poslal anděla, aby Ježíše posílil. (Lk 22:43) Později svého Syna zachránil ze smrti tím, že ho vzkřísil z mrtvých. A navíc vyhověl pokorné prosbě svého Syna: „Ať se nestane moje vůle, ale tvoje.“ (Lk 22:42) Boží vůle se skutečně stala. Patřilo k ní i to, že dal svému Synovi dar mnohem větší, než o jaký prosil — nesmrtelnost. (Jan 17:5; 1Ti 6:16).

díky své bázni před ním: Tento výraz popisuje Ježíšovu hlubokou úctu k jeho Otci a k posvátným věcem. Použitý řecký výraz souvisí s „uctivou bázní v Boží přítomnosti“. Taková bázeň a úcta k Otci byla pro Ježíše typická. O Mesiášovi bylo dokonce prorokováno, že na něm spočine „duch ... bázně před Jehovou“ a že „najde zalíbení v bázni před Jehovou“. (Iz 11:2, 3) Řecký výraz přeložený jako „bázeň“ se objevuje také v Heb 12:28. — Viz studijní poznámku k Heb 11:7; srovnej studijní poznámku ke Kol 3:22.

naučil se poslušnosti: Ježíš byl vždycky poslušným Božím Synem, i když se někteří jiní nebeští „synové pravého Boha“ vzbouřili. (1Mo 6:2) Ještě předtím, než přišel na zem, projevoval pokorný a poslušný postoj. (Iz 50:5) Ale jako člověk na zemi se z vlastní zkušenosti naučil, co znamená být poslušný i za bolestných okolností, se kterými by se v nebi nikdy nesetkal. (srov. „Přestože byl synem, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl“; Fil 2:8; Heb 10:9) Jeho poslušnost tak byla vyzkoušena a dovedena k dokonalosti, aby Jehova mohl prostřednictvím něj dát věčný život poslušnému lidstvu. (Viz studijní poznámky k Heb 5:9).

když dosáhl dokonalosti: Boží Syn byl stvořen jako dokonalá duchovní bytost; později jako člověk „nespáchal žádný hřích“ po celý svůj pozemský život. (1Pe 2:22) Aby ale splnil zvláštní úkol, musel „dosáhnout dokonalosti“ v jiném smyslu. Potřeboval se stát dokonale způsobilým sloužit jako velekněz ve prospěch lidstva. To, co tu Pavel učí, je v souladu s významem řeckých slov přeložených jako „učinit dokonalým“, „dokonalý“ a „dokonalost“. Mimo jiné můžou vyjadřovat myšlenky jako být úplný, dosáhnout cíle a splnit záměr. (Srovnej studijní poznámku k 1Ko 13:10.) Jako člověk se Ježíš stal dokonale způsobilým sloužit jako soucitný velekněz tím, že si zachoval ryzost tváří v tvář každé zkoušce, dokonce i smrti. (Heb 2:17; 4:15; 5:10; viz studijní poznámku k Heb 2:10).

stal se odpovědným za věčnou záchranu: Jehova Bůh je konečným Zdrojem „věčné záchrany“. (Iz 45:17) Ježíš je ale prostředek, který jeho Otec používá, aby lidé mohli být zachráněni od hříchu a smrti, které zdědili po Adamovi. (Srovnej Lk 1:68, 69 a studijní poznámku; 2:30.) Ve své roli velekněze se Ježíš „stal odpovědným“ za to, že pomáhá poslušným lidem získat tuhle záchranu. Ježíš je také nazýván „Hlavní zprostředkovatel [nebo „Průkopník“] . . . záchrany“. (Heb 2:10 a studijní poznámku; viz také studijní poznámky ke Sk 3:15; 1Ti 1:1).

veleknězem, jakým byl Melchisedek: Viz studijní poznámku k Heb 5:6.

Máme o něm mnoho co říct: Tedy o Ježíšovi jako o tom, kdo je „veleknězem podle způsobu Melchisedeka“. Pavel začal o tomto důležitém tématu mluvit v Heb 5:6, ale tady svůj výklad přerušuje napomenutím, aby „směřovali k dospělosti“. (Heb 6:1) V porovnávání Ježíše s Melchisedekem pokračuje v Heb 6:20.

ale je to těžké vysvětlit: O řeckém slově, které je tady přeložené jako „těžké vysvětlit“, jeden slovník říká: „Jak ukazuje souvislost, není to kvůli samotnému tématu, ale kvůli problému na straně posluchačů.“

protože jste líní naslouchat: Řecké slovo přeložené jako „líní“ může popisovat někoho, kdo se učí pomalu, nereaguje, je lhostejný, nebo dokonce lenivý. Hebrejští křesťané se stali „línými naslouchat“, tedy nebyli schopní nebo ochotní chápat nové nebo hlubší biblické nauky a uplatňovat je ve svém životě. Dokonce zapomněli pravdy, které už se dřív naučili. (Heb 5:12; viz studijní poznámku k Heb 5:14.) Někteří možná byli „zatížení“ tlakem a rozptylováním každodenního života a zanedbávali, aby věnovali duchovnímu poučování pečlivou pozornost. (Lk 21:34-36; srovnej Heb 2:1; viz studijní poznámku k Heb 6:12.) Hebrejští křesťané si tak vlastně neuvědomili, že víra nemůže zůstat na místě; buď bude sílit, nebo slábnout.

už totiž měli být učiteli: Když Pavel psal svůj dopis hebrejským křesťanům, od založení sboru v Jeruzalémě už uplynulo skoro 30 let. Takže „už totiž“ (dosl. „vzhledem k času“) měli být schopní učit o své víře druhé. To bylo důležitou součástí služby každého křesťana. (Viz studijní poznámka k Mt 28:20.) Někteří ale měli problém porozumět hlubším pravdám a přijmout je, natož aby je dokázali učit ostatní. (Viz studijní poznámka k Heb 5:11.)

základy: Řecký výraz přeložený jako „základy“ obecně znamená „základní, prvotní prvky něčeho“. Používal se například pro písmena řecké abecedy. (Srovnej studijní poznámku k Ga 4:3.) Tady „základy“ označují základní neboli fundamentální učení „Božích posvátných prohlášení“. „Základy“ patřily k prvním věcem, které se hebrejští křesťané museli naučit, než mohli pochopit hlubší pravdy. (Heb 6:1 a studijní poznámka) Podle jednoho odborného zdroje vyjádření „aby vás někdo od začátku učil základy Božích posvátných prohlášení“ naznačuje, že tito křesťané potřebovali „začít znovu, a to dokonce ne od první kapitoly, ale jakoby od prvků abecedy, které první kapitole předcházejí“.

Božích posvátných prohlášení: Tento výraz se vztahuje na Hebrejská písma a zřejmě také na učení Ježíše Krista a inspirovaných křesťanských pisatelů. (Viz studijní poznámka k Ří 3:2.)

znovu potřebujete mléko: Mléko je hlavní stravou kojenců, a proto se hodí jako přirovnání k těm nejzákladnějším pravdám, které se křesťané potřebují naučit. Pavel ale měl obavy, že hebrejští křesťané se nedostali dál než k základům. Ve skutečnosti udělali krok zpátky; jako by se vrátili k „mléčné“ stravě. Proto je vybízí, aby přijímali „hutný pokrm“. (Viz studijní poznámka k Heb 5:14.) Podobnou radu dal Pavel dříve křesťanům v Korintu. (Viz studijní poznámka k 1Ko 3:2.) V jiných souvislostech ale může „mléko“ označovat všechny výživné pravdy, které potřebuje přijímat každý křesťan, ať je nově obrácený, nebo zkušený. (1Pe 2:2)

nezná Boží slovo: Pavel volí výraz („nezná“), který se často používal o těch, kdo byli nováčci nebo nezkušení. Zřejmě tito křesťané Božímu slovu úplně nerozuměli, protože nebyli zvyklí uplatňovat ho v každodenním životě. Pavel proto inspirované učení výstižně označuje jako „Boží slovo“, protože poselství, která Bůh lidem sděluje, vysvětlují, co je v jeho očích správné a co špatné. (Viz studijní poznámky k 2Ko 5:19; 9:9).

je nemluvně: Tento výraz neznamená, že být jako „nemluvně“ je vždycky něco špatného. (Viz studijní poznámku k 1Ko 14:20.) V tomto kontextu ale zmínka o nemluvněti navazuje na přirovnání o potřebě mléka a zdůrazňuje, že hebrejští křesťané nepostupovali kupředu — nerostli a nedospívali.

hutný pokrm: Pavel tady mluví o podstatných a hlubších pravdách na rozdíl od „mléka“, tedy základních pravd, které noví věřící snadno pochopí. (Viz studijní poznámky k 1Ko 3:2 a Heb 5:12.) V tomto dopise Pavel například předkládá mnoho „hutného pokrmu“. Zabývá se Ježíšovou úlohou jako toho, kdo je „veleknězem podle způsobu Melchisedeka“, nadřazeností Kristova kněžství nad kněžstvím levitských kněží a dalšími hlubokými tématy. (Heb 5:6, 10, 11; 6:20; 7:11, 15-17).

zralé lidi: Nebo „dospělé lidi“.—Viz studijní poznámky k Ef 4:13 a Heb 6:1; srovnej 1Ko 2:6 a poznámku pod čarou.

rozlišovací schopnost: Nebo „schopnost vnímání“. Tento řecký výraz se někdy doslova používal pro tělesné smyslové orgány, díky kterým člověk vidí, slyší nebo vnímá chuť. Tady ale označuje schopnost zralých křesťanů používat mysl k tomu, aby dokázali rozlišovat, tedy správně posoudit, jak se rozhodovat v morálních a duchovních otázkách.—Viz studijní poznámku k Fil 1:9, kde je příbuzné řecké slovo přeloženo jako „plná rozlišovací schopnost“.

vycvičili: Pavel tady používá sportovní trénink jako metaforu. Řecké slovo gy·mnaʹzo doslova znamená „trénovat (jako sportovec)“. (Viz studijní poznámku k 1Ti 4:7.) Stejně jako sportovci procházeli náročným tréninkem, hebrejští křesťané potřebovali vyvíjet soustavné úsilí, aby si zostřovali a procvičovali svou „rozlišovací schopnost“. Potřebovali studovat zásady v inspirovaných Písmech. (2Ti 3:16, 17) A když to, co znali, uplatňovali, mohli svou rozlišovací schopnost vycvičit „používáním“ a stát se „zralými lidmi“.

že dokážou rozeznat dobré od špatného: Pavel naznačil, že hebrejští křesťané potřebovali pracovat na tom, aby dosáhli zralosti. (Heb 5:11-13) Když by měli svou „rozlišovací schopnost“ správně vycvičenou, dokázali by prohlédnout klamné zdání a rozhodovat se v souladu s Božími měřítky. Jako zralí křesťané by uměli lépe rozlišovat mezi správným a špatným jednáním a také mezi pravým a falešným učením. (Ří 16:19; 1Ko 14:20).