Římanům 5

udržujme si pokoj: Některé starověké rukopisy uvádějí „máme pokoj“.

Radujme se: Některé starověké rukopisy uvádějí „radujeme se“. Řecké sloveso použité v této části by se dalo přeložit také jako „jásat; chlubit se“.

Radujme se: Některé starověké rukopisy uvádějí „radujeme se“. Řecké sloveso použité na tomto místě se dá přeložit také jako „jásat; chlubit se“.

vytrvalosti: Řecké podstatné jméno hy·po·mo·neʹ se v Písmu používá pro označení odvážné, pevné nebo trpělivé „vytrvalosti“ člověka, který neztrácí naději tváří v tvář překážkám, pronásledování, zkouškám nebo pokušením. Příbuzné sloveso hy·po·meʹno, překládá se jako „vytrvat“ a doslova znamená „zůstat (setrvat) pod“. Často se používá ve významu „zůstat, místo aby člověk utekl; stát si za svým; vytrvat; zůstat pevný“. (Mt 10:22; Ří 12:12; Heb 10:32; Jk 5:11) Když křesťan s Boží pomocí trpělivě a pevně snáší zkoušky, dokazuje, že má vytrvalost.

naději: V Bibli má řecký výraz el·pisʹ, který je tady použitý, v základním významu smysl „očekávání něčeho dobrého“. V tomto kontextu Pavel zmiňuje naději jako poslední v řadě — po soužení, vytrvalosti a „Božím schválení“. Je tedy zřejmé, že nemluví o prvotní naději, kterou člověk získá, když přijme dobrou zprávu od Boha. Spíš má na mysli posílenou naději, kterou může křesťan získat, když vytrvá. Když křesťan věrně snáší zkoušky, uvědomí si, že má „Boží schválení“. A tohle uvědomění posiluje jeho původní naději. (Heb 6:11).

nevede ke zklamání: Řecké spojení, které v podstatě znamená „neuvádí do hanby“, ukazuje, že člověk, jehož víra v Boha je opravdová, se nebude muset stydět ani nebude zklamaný. Trpný rod stejného řeckého slovesa (přeložený jako „být zklamaný“) je použit v Ří 9:33; 10:11; 1Pe 2:6.

bezbožné lidi: Nebo „neuctivé lidi“. I když se tento výraz často používá o špatných lidech (2Pe 2:5;Juda 4), tady je použit v širším smyslu a zahrnuje všechny hříšné lidi, které je možné vykoupit a kteří jsou od Boha odcizení. (Kol 1:21).

smířeni s Bohem: Řecké sloveso ka·tal·lasʹso, které je v tomto verši použito dvakrát a dvakrát také v pasáži v 2Ko 5:18, 19, má základní význam „změnit; vyměnit“. Postupně začalo znamenat „změnit nepřátelství v přátelský vztah“. Když se používá ve spojitosti se vztahem člověka k Bohu, znamená znovu uvést do souladu nebo způsobit, aby se vztah znovu stal přátelským. Pavel toto sloveso použil, když mluvil o tom, že žena má být „smířena“ se svým manželem, od kterého je odloučená. (1Ko 7:11) Příbuzné sloveso di·al·lasʹso·mai se objevuje v Mt 5:24 v Ježíšových pokynech, aby člověk „uzavřel . . . mír se svým bratrem“ dřív, než přinese oběť na oltář. (Viz studijní poznámku k Mt 5:24.)

Lidstvo potřebuje být smířeno s Bohem, protože první člověk Adam neposlechl a předal hřích a nedokonalost všem svým potomkům. V důsledku toho je lidstvo od Boha odcizené; je s Bohem v nepřátelství, protože jeho měřítka mu nedovolují přehlížet špatné jednání. (Ří 5:12; 8:7, 8).

protože všichni zhřešili—: V tomto verši Pavel vysvětluje základní pravdu o tom, jak se hřích a smrt rozšířily na všechny lidi. Toto vysvětlení odpovídá hlavnímu tématu dopisu Římanům: Bůh je nestranný a nabízí možnost záchrany všem hříšným lidem, kteří mají víru v Ježíšovu výkupní oběť. Pavel ukazuje, že jak Židé, tak i nežidé jsou hříšníci a potřebují projevovat víru v Jehovu Boha a ve výkupné jeho Syna, aby mohli mít před Bohem spravedlivé postavení. (Ří 1:16, 17) Zmíněný svět se tady vztahuje na svět lidstva. (Viz studijní poznámku k Jan 3:16.) Pomlčka na konci verše (některá odborná vydání řeckého textu ji mají také) naznačuje přerušení Pavlovy myšlenkové linie, která zřejmě pokračuje v verši 18. Smysl tedy vypadá takto: V verši 12 Pavel začíná srovnání s Adamem („Skrze jednoho člověka“ se všichni stali hříšníky) a svou úvahu dokončuje v verši 18 („tak i skrze jeden čin ospravedlnění je výsledkem pro lidi všeho druhu to, že jsou prohlášeni za spravedlivé k životu“) a v verši 19. Díky tomu, že Ježíš po celý svůj život zachoval ryzost a nakonec zemřel, bylo mnohým umožněno dosáhnout spravedlnosti a záchrany na základě jejich víry.

Smrt … kralovala: Smrt je tady popsána jako „král“, který vládl nad lidmi od doby Adama; kraluje spolu s dalším „králem“, hříchem. (Ří 6:12) Tito králové obrazně prosazují svůj „zákon“, neboli silný vliv, nad lidstvem, protože zděděná nedokonalost způsobuje, že lidé hřeší, a to přináší smrt. (Ří 7:23; viz studijní poznámku k Ří 8:2.) Když Kristus přišel na zem a bylo poskytnuto výkupné, nezasloužená laskavost začala u těch, kdo přijímají Boží dar, uplatňovat nadřazenou královskou vládu, která „vede k věčnému životu“. (Ří 5:15–17, 21).

kralovala: Mnoho překladů překládá řecké sloveso, které je tady použité, ba·si·leuʹo, jednoduše jako „vládnout“ nebo „panovat“. I když je to přijatelný překlad (Mt 2:22), toto sloveso souvisí s řeckým podstatným jménem pro „krále“, ba·si·leusʹ. Proto se dá správně přeložit také jako „kralovat; stát se králem“. (Lk 19:14, 27) Používá se o Ježíši Kristu (Lk 1:33; 1Ko 15:25) i o Jehovovi Bohu (Zj 11:15, 17; 19:6), kteří kralují v nebi. Kromě toho se používá ve spojitosti s věrnými křesťany pomazanými duchem, kteří mají naději kralovat „nad zemí“. (Zj 5:10; 20:4, 6; 22:5; Ří 5:17b) V tomto kontextu ale Pavel používá tento výraz obrazně ve vztahu k hříchu, smrti a nezasloužené laskavosti.

který byl podobný tomu, kdo měl přijít: První člověk Adam byl podobný Ježíši Kristu, jehož příchod byl slíben v zahradě Eden, když Jehova Bůh chystal vynést rozsudek nad Adamem a Evou. (1Mo 3:15) Adam i Ježíš byli dokonalí lidé. Oba byli také otci; Adam byl přirozeným otcem hříšného lidského rodu. (1Mo 1:28) Ježíš je otcem v tom smyslu, že je Božím hlavním zprostředkovatelem života a „Věčným otcem“ poslušných lidí. (Iz 9:6; Sk 3:15) Adam neposlechl Boha a stal se otcem rodu hříšníků; jejich Vykupitel, Ježíš, musel být dokonalý člověk jako Adam, aby mohl zrušit jejich dluh hříchu. To je v souladu se zásadou „život … za život“. (5Mo 19:21) Pavel proto řekl v 1Ko 15:45: „Je napsáno: ‚První člověk Adam se stal živou bytostí.‘ Poslední Adam se stal duchem, který dává život.“ Řecké slovo přeložené jako „podobný“ je tyʹpos, doslova znamená „typ“ nebo „vzor“, takže výraz „který byl podobný tomu“ by se dal přeložit také jako „který je jeho typem (vzorem)“. Ježíšova naprostá poslušnost Jehovovi se ale nijak nepodobala Adamově vzpurné neposlušnosti.

prohlášení za bezúhonné: Nebo „ospravedlňující čin“. (Viz studijní poznámku k Ří 5:18).

jeden správný skutek: Nebo „jeden spravedlivý skutek“. Řecké slovo di·kaiʹo·ma může označovat čin, který odpovídá tomu, co je správné nebo spravedlivé. V této souvislosti se vztahuje na celý Ježíšův životní běh bezchybné bezúhonnosti vůči Bohu, včetně jeho oběti. Ježíš byl jediný člověk, který ve zkoušce obstál a před Bohem se ukázal jako spravedlivý na základě vlastní zásluhy. Jeho „správný skutek“ vedl k tomu, že ho Bůh uznal za spravedlivého. Také ho to uschopnilo sloužit jako Boží pomazaný Král-Kněz v nebi a poskytlo to základ pro to, aby byli za spravedlivé prohlašováni ti, kdo v něj projevují víru. (Ří 3:25, 26; 4:25; 5:17-19).