Skutky 1

V první zprávě: Lukáš tady odkazuje na své evangelium, ve kterém popsal Ježíšův život. Ve svém evangeliu se Lukáš zaměřil na „všechno, co Ježíš dělal a učil od začátku“. V knize Skutků Lukáš navazuje tam, kde skončil, a zaznamenává, co Ježíšovi následovníci říkali a dělali. Obě zprávy jsou si podobné stylem i slovní zásobou a obě jsou adresované Theofilovi. Není výslovně uvedeno, jestli byl Theofilus Kristovým učedníkem. (Viz studijní poznámku k Lk 1:3.) Lukáš začíná knihu Skutků tím, že shrnuje řadu událostí popsaných na konci svého evangelia, a jasně tak ukazuje, že tato druhá zpráva je pokračováním té první. V tomto shrnutí ale používá trochu jiné vyjádření a přidává další podrobnosti. — Srovnej Lk 24:49 a Sk 1:1-12.

Theofilovi: Jak Lukášovo evangelium, tak Skutky apoštolů jsou adresované tomuto muži. V Lk 1:3 jeho jménu předchází titul „nejvznešenější“. — Další informace o tom, jak se tento výraz používá, a o tom, kdo byl Theofilus, najdeš ve studijní poznámce k Lk 1:3.

Boží království: Hlavní téma celé Bible, Jehovovo Království, je v knize Skutky dominantní. (Sk 8:12; 14:22; 19:8; 20:25; 28:31) Kniha zdůrazňuje, že apoštolové vydávali o tomto Království „důkladné svědectví“ a svou službu plně vykonali. (Sk 2:40; 5:42; 8:25; 10:42; 20:21, 24; 23:11; 26:22; 28:23).

časy a období: Jsou tu zmíněny dva aspekty času. Množné číslo řeckého slova khroʹnos, přeloženého jako časy, se může vztahovat na neurčité časové období, dlouhé nebo krátké. Řecké slovo kai·rosʹ (někdy překládáno jako „ustanovený čas/ustanovené časy“; tady je jeho množné číslo přeloženo jako období) se často používá ve spojitosti s budoucími časovými úseky v rámci Božího uspořádání nebo časového plánu, zvlášť ve vztahu ke Kristově přítomnosti a jeho Království. (Sk 3:19; 1Te 5:1; viz studijní poznámky k Mr 1:15; Lk 21:24).

ve své pravomoci: Nebo „pod svou vlastní autoritou“. Toto vyjádření ukazuje, že Jehova si vyhradil právo určovat „časy a období“ pro splnění svých záměrů. Je Velký Strážce času. Než Ježíš zemřel, řekl, že ani Syn tehdy neznal „den a hodinu“, kdy přijde konec, ale že to ví „jen Otec“. (Mt 24:36; Mr 13:32).

svatý duch: Nebo „svatá působící síla“. V knize Skutky se výraz „svatý duch“ objevuje 41krát a nejméně v dalších 15 případech se termín „duch“ (řecky pneuʹma) vztahuje na Božího svatého ducha. (Příklady viz Sk 2:4, 17, 18; 5:9; 11:28; 21:4; viz také Slovníček, „Duch“.) Tato biblická kniha tak znovu a znovu jasně ukazuje, že mezinárodní dílo kázání a vyučování, které měli Ježíšovi následovníci vykonávat, bylo možné uskutečnit jedině s pomocí Boží působící síly. (Srovnej studijní poznámku k Mr 1:12.)

budete mi svědky: Jako věrní Židé byli Ježíšovi první učedníci už dříve svědky Jehovy a dosvědčovali, že Jehova je jediný pravý Bůh. (Iz 43:10-12; 44:8) Teď ale měli být svědky jak Jehovy, tak Ježíše. Měli dávat najevo Ježíšovu zásadní úlohu při posvěcování Jehovova jména prostřednictvím jeho mesiášského Království, což byl nový rys Jehovova záměru. Skutky (s výjimkou Janova evangelia) používají řecké výrazy pro „svědek“ (marʹtys), „svědčit“ (mar·ty·reʹo), „důkladně svědčit“ (di·a·mar·tyʹro·mai) a související slova častěji než jakákoli jiná biblická kniha. (Viz studijní poznámku k Jan 1:7.) Myšlenka být svědkem a důkladně svědčit o Božích záměrech – včetně jeho Království a Ježíšovy zásadní úlohy – je téma, které se táhne celou knihou Skutky. (Sk 2:32, 40; 3:15; 4:33; 5:32; 8:25; 10:39; 13:31; 18:5; 20:21, 24; 22:20; 23:11; 26:16; 28:23) Někteří křesťané v prvním století svědčili o historických faktech týkajících se Ježíšova života, smrti a vzkříšení – nebo je potvrzovali – na základě osobní zkušenosti. (Sk 1:21, 22; 10:40, 41) Ti, kdo později uvěřili v Ježíše, vydávali svědectví tím, že oznamovali význam jeho života, smrti a vzkříšení. (Sk 22:15; viz studijní poznámku k Jan 18:37.)

až do nejvzdálenějších končin země: Nebo „až na konec (nejzazší část) země“. Stejný řecký výraz je použit ve Sk 13:47 v proroctví citovaném z Iz 49:6, kde tento termín používá i řecká Septuaginta. Ježíšovo prohlášení ve Sk 1:8 může na toto proroctví odkazovat. Předpovědělo, že Jehovův služebník bude „světlem národů“, aby se záchrana dostala „až na konec země“. To je v souladu s Ježíšovým dřívějším výrokem, že jeho následovníci budou dělat „větší skutky“, než dělal on. (Viz studijní poznámku k Jan 14:12.) Toto prohlášení také odpovídá Ježíšovu popisu celosvětového rozsahu křesťanského kázání. (Viz studijní poznámky k Mt 24:14; 26:13; 28:19.)

dva muži v bílém oděvu: Je tím myšleno, že šlo o anděly. (Srovnej Lk 24:4, 23.) V knize Skutky se výraz „anděl“ (řecky agʹge·los) vyskytuje 21krát, přičemž poprvé se objevuje ve Sk 5:19.

nebe: Řecké slovo ou·ra·nosʹ, které se v tomhle verši vyskytuje třikrát, může označovat buď doslovná nebesa, tedy oblohu, nebo duchovní nebesa.

přijde stejným způsobem: Řecké slovo přeložené jako „přijde“ (erʹkho·mai) se v Písmu často používá v různých významech. V některých souvislostech se vztahuje na Ježíšův příchod jako Soudce, aby během velkého soužení vynesl a vykonal rozsudek. (Mt 24:30; Mr 13:26; Lk 21:27) Toto řecké slovo se ale o Ježíšovi používá i v jiných situacích. (Mt 16:28–17:2; Mt 21:5, 9; 23:39; Lk 19:38) Proto je potřeba význam slova „přijde“ v tomto verši určit podle kontextu.

Andělé řekli, že Ježíš „přijde“, neboli se vrátí, stejným „způsobem“ (řecky troʹpos), jakým odešel. Výraz troʹpos neznamená stejnou podobu, tvar nebo tělo, ale stejný způsob. Z kontextu je vidět, že Ježíšův odchod nepozoroval svět obecně. Věděli o něm jen apoštolové – jen oni si uvědomovali, že Ježíš opustil okolí země a vrátil se ke svému Otci do nebe.

Ježíš naznačil, že jeho návrat jako Krále „Božího Království“ nebude probíhat tak, aby to bylo zjevné všem – že o tom, že k němu došlo, budou vědět jen jeho učedníci. (Lk 17:20; viz studijní poznámku.) „Příchod“ zmíněný ve Zj 1:7 je jiný. Tehdy ho totiž „uvidí každé oko“. (Zj 1:7) Takže v kontextu Sk 1:11 slovo „přijde“ zřejmě odkazuje na Ježíšův neviditelný příchod v královské moci na začátku jeho přítomnosti. (Mt 24:3).

sabatní den cesty: Tedy vzdálenost, kterou směl Izraelita v sabat cestovat. Tento výraz je tady spojený se vzdáleností mezi Olivovou horou a městem Jeruzalém. Zákon sice omezoval cestování v sabat, ale neurčoval, jak velkou vzdálenost je možné ujít. (2Mo 16:29) Postupem času rabínské prameny stanovily, že Žid mohl v ten den ujít asi 2 000 loktů (890 m; 2 920 stop). Tento výklad vycházel z 4Mo 35:5: „Měli byste vyměřit vně města 2 000 loktů“ a také z pokynu v Joz 3:3, 4, kde Izraelité dostali instrukci, aby si od „archy smlouvy“ udržovali odstup asi 2 000 loktů. Rabíni usuzovali, že Izraelita směl v sabat ujít přinejmenším takovou vzdálenost, aby mohl uctívat Boha u svatostánku. (4Mo 28:9, 10) Možná kvůli tomu, že se vycházelo ze dvou různých výchozích bodů, uvádí Josephus vzdálenost mezi Jeruzalémem a Olivovou horou jednou jako pět honů (925 m; 3 034 stop) a jindy jako šest honů (1 110 m; 3 640 stop). V obou případech je to přibližně stejná vzdálenost, jakou rabíni označovali jako „sabatní den cesty“, a je to v souladu s Lukášovou poznámkou v tomto verši: „jen sabatní den cesty“.

Horlivec: Označení, které odlišuje apoštola Šimona od apoštola Šimona Petra. (Lk 6:14, 15) Řecké slovo použité tady a v Lk 6:15, zélótés, znamená „horlivec; nadšenec“. Zprávy v Mt 10:4 a Mr 3:18 používají označení „Kananejský“, což je výraz, o kterém se předpokládá, že je hebrejského nebo aramejského původu a má stejný význam: „Horlivec; nadšenec“. I když je možné, že Šimon kdysi patřil k horlivcům, židovské skupině, která byla proti Římanům, mohl toto označení dostat kvůli své horlivosti a nadšení.

jeho bratři: Tedy Ježíšovi nevlastní bratři. Čtyři evangelia, Skutky apoštolů a dva Pavlovy dopisy zmiňují „Pánovy bratry“, „Pánova bratra“, „jeho bratry“ a „jeho sestry“ a uvádějí jména čtyř „bratrů“ – Jakub, Josef, Šimon a Juda. (1Ko 9:5; Ga 1:19; Mt 12:46; 13:55, 56; Mr 3:31; Lk 8:19; Jan 2:12) Všichni tito sourozenci se narodili až po Ježíšově zázračném narození. Většina biblistů uznává důkazy, že Ježíš měl nejméně čtyři bratry a dvě sestry a že všichni byli přirozenými dětmi Josefa a Marie. (Viz studijní poznámku k Mt 13:55).

bratrů: Někdy se mužský křesťanský věřící rozlišuje jako „bratr“ a žena jako „sestra“. (1Ko 7:14, 15) Jindy, jako v tomto kontextu, Bible používá výraz „bratři“ pro muže i ženy. (Sk 1:13, 14) Obecně byl výraz „bratři“ běžným oslovením smíšených skupin a nebyl omezený jen na muže. (Ří 1:13; 1Te 1:4) V tomto smyslu se výraz „bratři“ používá ve většině inspirovaných křesťanských dopisů. V předchozím verši (Sk 1:14) je množné číslo řeckého slova a·del·phosʹ použito ve vztahu k Ježíšovým nevlastním bratrům, mladším synům Josefa a Marie. (Viz studijní poznámky k Mt 13:55; Sk 1:14).

lidí: Doslova „zástup jmen“. V tomto kontextu řecké slovo pro „jméno“ (oʹno·ma) označuje osobu. Ve stejném významu je použité v Zj 3:4, pozn.

Bratři: Na rozdíl od předchozího verše je tady výraz „Bratři“ použit spolu s řeckým slovem pro „muže; mužské pohlaví“ (a·nerʹ). V souvislosti s rozhodováním o tom, kdo má nahradit apoštola Jidáše Iškariotského, může toto spojení naznačovat, že Petr oslovoval jen mužské členy sboru.

zřítil se ale po hlavě dolů, jeho tělo se roztrhlo: Matoušova zpráva o Judášově smrti říká, že Judáš „se oběsil“, a ukazuje tak, jak spáchal sebevraždu. (Mt 27:5) Lukášova zpráva tady ale popisuje výsledek. Porovnání obou zpráv naznačuje, že Judáš se oběsil poblíž srázu. V určitém okamžiku se přetrhlo lano nebo se zlomila větev, takže se zřítil dolů a „jeho tělo se roztrhlo“ o skály pod ním. Strmý a kamenitý terén v okolí Jeruzaléma takový závěr umožňuje.

Ať jeho úřad dozorce: Nebo „Ať jeho pověření jako dozorce“. Použité řecké slovo e·pi·sko·peʹ souvisí s řeckým podstatným jménem pro „dozorce“, e·piʹsko·pos, a se slovesem e·pi·sko·peʹo, které je v Heb 12:15 přeloženo jako „pečlivě dávat pozor“. Petr citoval Ža 109:8, aby podpořil své doporučení, že místo, které zůstalo prázdné po nevěrném apoštolovi Jidášovi, má být obsazeno. V tom žalmu je v hebrejském textu použito slovo pequd·dahʹ, které se dá přeložit například jako „úřad dozorce; dozor; dozorci“. (4Mo 4:16; Iz 60:17) V Ža 109:8 v Septuagintě (108:8, LXX) je toto hebrejské slovo přeloženo stejným řeckým slovem, jaké Lukáš použil tady ve Sk 1:20. Z tohoto inspirovaného Petrova výroku je jasné, že apoštolové měli určitý úřad neboli pověření jako dozorci. Přímo je jmenoval Ježíš. (Mr 3:14) Takže o Letnicích roku 33 n. l. měla křesťanská kongregace, která se během jediného dne rozrostla z asi 120 členů na asi 3 000, na začátku 12 dozorců. (Sk 1:15; 2:41) Později byli jmenováni další dozorci, aby pomáhali pečovat o rostoucí kongregaci. Dozor apoštolů ale zůstával výjimečný, protože Jehova zjevně zamýšlel, aby 12 apoštolů tvořilo budoucích „12 základních kamenů“ Nového Jeruzaléma. (Zj 21:14; viz studijní poznámku ke Sk 20:28).

byl Pán Ježíš mezi námi: Doslova „vcházel a vycházel mezi námi“. Tento obrat odráží semitský idiom, který se používá ve významu vést svůj život a vykonávat činnosti ve spojení s druhými lidmi. Dá se také přeložit jako „žil mezi námi“. — Srovnej 5Mo 28:6, 19; Ža 121:8, pozn.

Matyáš: Řecké jméno Mat·thiʹas je pravděpodobně zkrácenou formou jména Mat·ta·thiʹas, které je odvozené z hebrejského jména přeloženého jako „Mattitjáš“ (1Pa 15:18) a znamená „Jehovův dar“. Podle Petrovy řeči (Sk 1:21, 22) byl Matyáš Kristovým následovníkem po celou dobu Ježíšovy tříapůlleté služby. Byl v úzkém kontaktu s apoštoly a je docela možné, že patřil mezi 70 učedníků, které Ježíš vyslal kázat. (Lk 10:1) Po svém vybrání byl „připočten k 11 apoštolům“ (Sk 1:26) a když kniha Skutků hned potom mluví o „apoštolech“ nebo o „Dvanácti“, je do toho zahrnutý i Matyáš. (Sk 2:37, 43; 4:33, 36; 5:12, 29; 6:2, 6; 8:1, 14).

Jehova: Dostupné řecké rukopisy tady používají výraz „Pán“ (řecky Kyʹri·os). Jak je ale vysvětleno v Dodatku C, existují dobré důvody se domnívat, že v tomto verši bylo původně použito Boží jméno a později bylo nahrazeno titulem Pán. Proto je v hlavním textu použito jméno Jehova.

ty znáš srdce všech lidí: Hebrejská písma často označují Jehovu Boha jako toho, kdo dokáže číst v srdci. (5Mo 8:2; 1Sa 16:7; 1Kr 8:39; 1Pa 28:9; Ža 44:21; Jer 11:20; 17:10) V tomto kontextu by proto bylo přirozené, aby ti hebrejsky mluvící Židé při modlitbě k Bohu použili Boží jméno. Řecké slovo přeložené jako „ty znáš srdce“, kar·di·o·gnoʹstes (doslova „znalec srdcí“), se vyskytuje jen tady a ve Sk 15:8, kde stojí „Bůh, který zná srdce“. (Viz úvod k Dodatku C3; Sk 1:24).

házeli los: Když Boží služebníci v předkřesťanských dobách rozhodovali o různých záležitostech, házeli los, aby zjistili Jehovovu vůli. (3Mo 16:8; 4Mo 33:54; 1Pa 25:8; Př 16:33; 18:18; viz Slovníček „Losy“.) V Křesťanských řeckých písmech je to jediná zmínka o tom, že Ježíšovi následovníci použili los. Losy se házely, aby učedníci mohli rozhodnout, který z těch dvou navržených mužů má nahradit Jidáše Iškariotského. Učedníci věděli, že potřebují Jehovovo vedení. Každého z 12 apoštolů jmenoval přímo Ježíš, a to až poté, co strávil celou noc v modlitbě ke svému Otci. (Lk 6:12, 13) Je proto pozoruhodné, že předtím, než „ten [los] padl na Matyáše“, učedníci si prošli několik veršů z Písem a výslovně se modlili, aby Jehova „určil“ svou volbu. (Sk 1:20, 23, 24) Po Letnicích roku 33 n. l. ale Bible už nikde nezmiňuje, že by se losy používaly k výběru dozorců a jejich pomocníků nebo k rozhodování o důležitých věcech. Tato metoda nebyla potřeba, jakmile začal v křesťanském sboru působit svatý duch. (Sk 6:2-6; 13:2; 20:28; 2Ti 3:16, 17) Muži byli vybíráni jako dozorci ne proto, že by byli vybráni losem, ale proto, že v jejich životě bylo vidět ovoce svatého ducha. (1Ti 3:1-13; Tit 1:5-9) Losy používaly i jiné kultury. (Es 3:7; Joe 3:3; Ob 11) Například římští vojáci házeli los o Ježíšovo oblečení, jak bylo předpovězeno v Ža 22:18. Zřejmě je k tomu ale nevedla snaha splnit biblické proroctví, nýbrž získat něco pro sebe. (Jan 19:24; viz studijní poznámku k Mt 27:35).

připočetli ho k: Nebo „počítali ho k“, tedy považovali ho za stejného jako ostatních 11 apoštolů. Když pak přišly Letnice, bylo tu 12 apoštolů, kteří mohli sloužit jako základ duchovního Izraele. Matyáš byl jedním z „Dvanácti“, kteří později pomohli vyřešit problém týkající se řecky mluvících učedníků. (Sk 6:1, 2).