Galaťanům 3

Vy nerozumní Galaťané!: Řecké slovo přeložené jako „nerozumní“ (a·noʹe·tos) nemusí nutně znamenat, že galatští křesťané neměli inteligenci. V tomto kontextu vyjadřuje spíš „neochotu používat své rozumové schopnosti, aby člověk porozuměl“, jak to uvádí jeden slovník. Pavel galatským křesťanům právě připomněl, že byli prohlášeni za spravedlivé ne proto, že dodržovali Mojžíšův zákon, ale proto, že měli víru v Ježíše Krista. (Ga 2:15-21) Ježíš je osvobodil od odsouzení Mojžíšovým zákonem. (Viz studijní poznámka k Ga 2:21.) Někteří Galaťané se ale pošetile vzdávali téhle drahocenné svobody a vraceli se k zastaralému Zákonu, který je mohl jen odsoudit. (Ga 1:6) Když Pavel zvolal: „Vy nerozumní Galaťané!“, pokáral je za to, že udělali takový krok zpátky.

Galaťané: Pavel tady zřejmě mluví o křesťanech ve sborech v jižní části Galacie, kde kázal. (Viz studijní poznámka k Ga 1:2).

Kdo vás tak oklamal: Tento výraz je překladem řeckého slovesa ba·skaiʹno, které se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady. Někdy se používalo ve významu „očarovat“ nebo „uvalit kouzlo“, a tak ho také překládá mnoho anglických Biblí. Ve staré řečtině ale mělo tohle sloveso i obrazný význam, takže ne vždy naznačovalo, že na někoho působí nějaká magická síla, aby ho svedla. Pavel ho používá v širším smyslu — že někdo druhé odvádí od pravdy a špatně je ovlivňuje. Živě tak popisuje negativní vliv těch, kdo se snažili Galaťany uvést v omyl.

Na začátku jste se nechali vést duchem: Dosl. „když jste začali v duchu“. Křesťané v Galacii začali růst ke křesťanské zralosti. Na začátku své cesty jednali v souladu se svatým duchem od Boha a řídili se jeho vedením.

a teď chcete dojít do cíle pomocí lidského smýšlení?: Dosl. „jste dokončováni v těle?“ Křesťané v Galacii, kteří „na začátku [se] nechali vést duchem“, teď byli ovlivňováni lidmi, kteří se neřídili Božím duchem — zvlášť těmi, kdo prosazovali obřízku a přísné dodržování Mojžíšova Zákona. (Ga 3:1; 5:2-6) Takové „lidské smýšlení“ mohlo vést k tomu, že by nedosáhli křesťanské zralosti, a mohlo ohrozit jejich vyhlídky na věčný život. (Ga 6:8).

Jehova: V tomto citátu z 1Mo 15:6 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je tvořeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisuje se jako JHVH). (Viz Dod. C1 a C2.) Dochované řecké rukopisy tu mají slovo The·osʹ (Bůh), což možná odráží výraz použitý v 1Mo 15:6 v dostupných opisech Septuaginty. To může vysvětlovat, proč většina překladů používá na tomto místě „Bůh“. Původní hebrejský text, ze kterého je ale tento citát převzatý, obsahuje tetragram, a proto je v hlavním textu použito Boží jméno. Celá věta převzatá z 1Mo 15:6 se cituje také v Ří 4:3 a Jk 2:23 („Ten ‚uvěřil Jehovovi, a byl proto považován za bezúhonného‘“).

Abrahamovými syny: Smlouva o obřízce byla původně uzavřena s Abrahamem. Zdá se, že „falešní bratři“ tvrdili, že křesťané budou „Abrahamovými syny“ jen tehdy, když budou dodržovat Zákon. (Ga 2:4; 3:1, 2; 1Mo 17:10; viz Slovníček „Obřízka“.) Pavel ale vysvětluje, že praví „Abrahamovi synové“ jsou „ti, kdo mají víru“, tedy ti, kdo mají víru podobnou Abrahamově. (Ga 3:9; viz studijní poznámku ke Ga 3:29).

který měl víru: V tomhle verši řecké slovo pi·stosʹ, přeložené jako „který měl víru“, popisuje někoho, kdo v někoho nebo v něco důvěřuje, tedy kdo v někoho nebo v něco věří. Může také vyjadřovat význam „věrný“. (Viz studijní poznámku k 2Ko 6:15).

je napsáno: „Prokletý je každý, kdo“: Pavel tu cituje 5Mo 27:26, což ukazuje, že kdyby Židé porušili Zákon, který se zavázali dodržovat (2Mo 24:3), dopadly by na ně kletby v něm zapsané. Slovo „prokletý“ (řecky e·pi·ka·taʹra·tos) znamená být odsouzen Bohem. (Viz Slovníček, „Kletba“.) Pavel ukázal, že všichni Židé potřebovali být vykoupeni nejen z Adamova hříchu, ale také z kletby Zákona. (Ří 5:12; Ga 3:10-13; viz studijní poznámku ke Ga 3:13).

bezúhonný bude žít díky své víře: Pavel cituje Hab 2:4, když zdůrazňuje, že pravým základem, na kterém můžou být křesťané prohlášeni za bezúhonné, je víra v Krista Ježíše – ne skutky Mojžíšova Zákona. (Ří 10:3, 4; viz studijní poznámky k Ří 1:17).

že na sebe vzal kletbu místo nás: Mojžíšův Zákon uváděl, že ti, kdo byli pod touto smlouvou a porušovali jeho zákony, budou prokleti. (Viz studijní poznámku ke Ga 3:10.) V tomto verši Pavel cituje 5Mo 21:22, 23, kde se ukazuje, že těla těch, kdo byli „Bohem prokleti“, byla pověšena na kůl. Ježíš tedy musel být pověšen na kůl jako prokletý zločinec, aby to přineslo užitek židovskému lidu. Vzal na sebe plnou tíhu kletby, kterou na ně Zákon uvaloval. Jeho smrt tak umožnila každému Židovi, který se rozhodl projevit v něj víru jako v Mesiáše, aby byl od této kletby osvobozen. Pavlova myšlenka tady možná navazuje na Ježíšova slova, která řekl farizeovi Nikodémovi. (Viz studijní poznámku k Jan 3:14.)

kůlu: Viz studijní poznámku ke Sk 5:30.

smlouva: Řecké slovo di·a·theʹke je v Křesťanských řeckých písmech použito 33krát, vždy ve významu „smlouva“ nebo „dohoda“. (Mt 26:28; Lk 22:20; 1Ko 11:25; Ga 3:17; 4:24; Heb 8:6, 8; 10:16, 29; 12:24) Některé překlady Bible v tomto verši překládají řecké slovo di·a·theʹke jako „závěť“ (tedy poslední vůli člověka). Ale vzhledem k bezprostřednímu kontextu, kde se mluví o Boží smlouvě s Abrahamem (Ga 3:16–18), se i v tomto verši jako vhodný překlad jeví „smlouva“. (Viz studijní poznámku ke Ga 3:17.)

Sliby byly dány Abrahamovi a jeho potomstvu: Pavel pod inspirací označuje Ježíše Krista jako hlavní část Abrahamova potomstva. (Řecké slovo sperʹma, doslova „semeno“, se v souvislosti s Jehovovými sliby o Mesiášovi často překládá jako „potomstvo“. Viz Dodatek A2.) Po vzpouře v Edenu Jehova slíbil, že „žena“ přivede na svět „potomka“, který rozdrtí hlavu hadovi, Satanovi. (1Mo 3:15) Jehovova smlouva s Abrahamem uváděla, že jeho potomstvo přinese lidstvu požehnání. (1Mo 12:1-3, 7; 13:14, 15; 17:7; 22:15-18; 24:7; Ga 3:8) Bůh také odhalil, že toto potomstvo bude potomkem krále Davida z judského kmene, což se u Ježíše splnilo. (1Mo 49:10; Ža 89:3, 4; Lk 1:30-33; viz studijní poznámku k výrazům „A tvým potomkům“ … „A tvému potomstvu“ u tohoto verše.) V Ga 3:26-29 Pavel ukazuje, že v duchovním splnění slibu daného Abrahamovi bude existovat i vedlejší část Abrahamova potomstva. (Viz studijní poznámku k Ga 3:29).

Písmo neříká: Nebo také: „Neříká.“ V řečtině se to může vztahovat buď na Písmo, které Pavel cituje, nebo na Boha. Naznačeným podmětem je „Písmo“, tedy to, co Pavel právě cituje. Je ale možné tomu rozumět i tak, že podmětem je „on“, tedy Bůh.

A tvým potomkům“ … „A tvému potomstvu: Doslova: „tvým semenům … tvému semenu“. Pavel se odvolává na Boží sliby dané Abrahamovi a jeho „potomstvu“. (1Mo 12:7; 13:14, 15; 17:7; 22:17, 18; 24:7) V těchto slibech o Abrahamově „potomstvu“ (doslova „semeni“) jsou hebrejské i řecké výrazy použité v jednotném čísle. Často ale označují potomstvo v kolektivním smyslu. Pavel tady staví do kontrastu řecké slovo sperʹma v množném čísle (přeložené jako „potomkům“) s tvarem v jednotném čísle (přeloženým jako „potomstvu“). Tím chce ukázat, že když Bůh mluvil o požehnáních, která měla přijít prostřednictvím Abrahamova potomstva, v první řadě tím myslel jednu osobu, totiž Krista. Slib, že všechny rodiny země budou požehnány prostřednictvím Abrahamova „potomstva“, nemohl zahrnovat všechny jeho potomky, protože potomci jeho syna Išmaela ani potomci jeho synů, které měl s Keturou, nebyli použiti k tomu, aby přinesli lidstvu požehnání. Slibované potomstvo mělo přijít skrze Izáka (1Mo 21:12; Heb 11:18); potom se linie zúžila na Izákova syna Jákoba (1Mo 28:13, 14), pak na judský kmen (1Mo 49:10) a nakonec na Davidovu linii (2Sa 7:12-16). Ježíš byl Abrahamovým potomkem právě z této jediné linie neboli rodiny. (Mt 1:1-16; Lk 3:23-34) Proto Židé v 1. století n. l. ve skutečnosti očekávali, že jako Mesiáš neboli Kristus, osvoboditel, přijde jeden konkrétní člověk. (Lk 3:15; Jan 1:25; 7:41, 42) Zároveň si mysleli, že oni, doslovné Abrahamovo potomstvo, budou zvýhodněným lidem, a tedy Božími dětmi. (Jan 8:39-41).

430 let: Pavel tady mluví o době, která uplynula mezi uzavřením abrahamské smlouvy a smlouvou Zákona (mojžíšskou smlouvou). Zdá se, že smlouva mezi Jehovou a Abrahamem začala platit v roce 1943 př. n. l., když Abraham a jeho rodina při cestě do Kanaánu, země, kterou Bůh slíbil jejich potomkům, přešli řeku Eufrat. (1Mo 12:4, 5, 7) K tomu zřejmě došlo 14. dne měsíce, který se později nazýval nisan. Tento závěr vychází z 2Mo 12:41, kde se píše, že Jehova osvobodil svůj lid z egyptského otroctví o „430 let“ později, v roce 1513 př. n. l., „právě v tento den“.

smlouvy: Nebo „dohody“. (Viz studijní poznámku ke Ga 3:15 a Slovníček, „Smlouva“.) Křesťané v 1. století se s řeckým výrazem pro „smlouvu“ setkávali v Septuagintě jako s překladem hebrejského výrazu beritʹ. Tento výraz se v Hebrejských písmech vyskytuje více než 250krát ve významu „smlouva“ nebo „dohoda“. (2Mo 24:7, 8; Ža 25:10; 83:5, pozn.; viz studijní poznámku k 2Ko 3:14).

smlouvy, kterou předtím Bůh uzavřel: Tím se myslí smlouva, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem. Tato smlouva zřejmě začala platit v roce 1943 př. n. l., když Abraham přešel řeku Eufrat. (1Mo 12:1–7) Smlouva Zákona, která byla uzavřena o 430 let později, v roce 1513 př. n. l., abrahamskou smlouvu nezrušila platnost ani ji nezneplatnila, ale byla k ní přidána. Vedla lidi k Abrahamovu potomku, Ježíši Kristu. (Ga 3:15, 16; viz studijní poznámku ke Ga 3:24).

byl přidán: Řecké slovo přeložené jako „byl přidán“ Pavel zřejmě používá, aby vyjádřil dočasnou povahu Mojžíšova Zákona, zvlášť ve srovnání s trvalejší abrahámovskou smlouvou a jejím splněním v souvislosti se slíbeným „potomstvem“. (1Mo 3:15; 22:18; Ga 3:29).

aby odhaloval provinění: Pavel ukazuje, že jedním z hlavních účelů Mojžíšova Zákona bylo „aby odhaloval provinění“ — tedy odkrýt Izrael i celé lidstvo jako nedokonalé hříšníky před Bohem. (K poznámce k řeckému slovu pro „provinění“ viz studijní poznámku k Ří 4:15.) Zákon jasně vymezil celý rozsah a závažnost hříchu. Pavel proto mohl říct, že způsobil, aby přestupování a hřích „vzrostly“, protože teď bylo za hříšné označeno mnoho činů, a dokonce i postojů. (Ří 5:20; 7:7-11; viz studijní poznámku k 1Ko 15:56; srovnej Ža 40:12.) Všichni, kdo se snažili Zákon dodržovat, jím byli právně usvědčeni, protože odhaloval jejich hříšnost. Jeho oběti jim navíc neustále připomínaly, v jakém hříšném stavu jsou. (Heb 10:1-4, 11) Všichni lidé potřebovali dokonalou oběť, která by mohla jejich hříchy úplně usmířit.—Ří 10:4; viz studijní poznámku k potomstvu v tomto verši.

dokud: To, že Pavel používá slovo „dokud“, ukazuje, že Zákon neměl trvat navždy. Když splnil svůj účel, smlouva Zákona skončila. (Ří 7:6; Ga 3:24, 25).

potomstvo: Dosl. „semeno“. (Viz Dodatek A2.) V tomto kontextu se „potomstvo“ vztahuje na Ježíše Krista. (Viz studijní poznámky k Ga 3:16).

byl předán anděly: Hebrejská písma výslovně neuvádějí, že by andělé předali smlouvu Zákona. Inspirované prohlášení zde — stejně jako výroky zaznamenané ve Sk 7:53 (viz studijní poznámku) a v Heb 2:2, 3 — to ale objasňuje. Jehova zřejmě pověřil anděly, aby jako jeho zástupci mluvili k Mojžíšovi a potom mu dali dvě desky Svědectví. (2Mo 19:9, 11, 18-20; 24:12; 31:18) Skutečným Zákonodárcem však byl Jehova a Mojžíš byl jeho ustanoveným prostředníkem smlouvy mezi Bohem a Izraelem.

prostředníka: Nejménovaný prostředník byl Mojžíš. Působil jako prostředník mezi Jehovou a izraelským národem při uzavření smlouvy, tedy právně závazné dohody, mezi Bohem a národem. (Viz Slovníček, „Prostředník“.) Řecké slovo me·siʹtes, přeložené jako „prostředník“, se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje šestkrát. (Ga 3:19, 20; 1Ti 2:5; Heb 8:6; 9:15; 12:24) Je to právní termín. Podle jednoho slovníku znamená „toho, kdo zasahuje mezi dvěma, buď aby nastolil nebo obnovil mír a přátelství, nebo aby uzavřel dohodu [tedy smlouvu], anebo aby potvrdil smlouvu“. Když Mojžíš zprostředkovával smlouvu Zákona, pomáhal izraelskému národu smlouvu dodržovat a získat z ní užitek. Například Mojžíš vedl obřad při uvedení smlouvy v platnost. (2Mo 24:3-8; Heb 9:18-22) Ustanovil kněze a uvedl kněžskou službu do chodu. (3Mo 8:1-36; Heb 7:11) Izraelitům také předal soubor více než 600 zákonů a prosil Jehovu, aby je ušetřil trestu. (4Mo 16:20-22; 21:7; 5Mo 9:18-20, 25-29).

Prostředník ale není potřeba, pokud je strana jen jedna: Pavel rozebírá smlouvu, kterou Jehova uzavřel s Abrahamem. Jehova tuto smlouvu neboli slib dal a bylo na něm, aby ho splnil. Nestanovil žádné podmínky, které by Abraham musel splnit. (Ga 3:18) Naproti tomu smlouva Zákona zahrnovala dvě strany. Byla uzavřena mezi Jehovou a izraelským národem a prostředníkem byl Mojžíš. (Viz studijní poznámku ke Ga 3:19.) Izraelité s podmínkami smlouvy souhlasili a dali slavnostní slib, že budou Zákon poslouchat. – 2Mo 24:3-8; Ga 3:17, 19; viz Slovníček „Smlouva“.

A Bůh je jen jeden: Řecké rukopisy tady uvádějí „Bůh“, ale několik překladů Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny a dalších jazyků používá božské jméno. Pavlovo vyjádření připomíná slova z 5Mo 6:4, kde se píše: „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ Ježíš cituje 5Mo 6:4, jak je zaznamenáno v Mr 12:29. (Viz studijní poznámky.) Pavel na stejný verš naráží také v Ří 3:30 a 1Ko 8:4.

zajetí hříchu: Řecké sloveso přeložené jako „Písmo předalo všechny do zajetí hříchu“ znamená „uzavřít dohromady; obklíčit“, a naznačuje, že je jen malá nebo vůbec žádná naděje na únik. V doslovném významu se může vztahovat na chytání ryb tak, že se obklíčí sítí. (Lk 5:6) Toto slovo názorně vyjadřuje myšlenku, že nedokonalí lidé jsou uvěznění ve svém hříšném stavu. Pavel říká, že „Písmo předalo všechny“, tedy všechny potomky hříšného Adama a Evy, „do zajetí hříchu“. Písmo, které obsahovalo Zákon, jasně ukazovalo, jak hříšný je každý člověk v Božích očích. (Viz studijní poznámka ke Ga 3:19.) Naději na únik z tohoto strašného zajetí mohl nabídnout jedině Kristus.

před příchodem víry: Tedy víry v Ježíše Krista.

byli jsme pod jeho dozorem: Pavel právě ukázal, že lidé jsou „v moci hříchu“. (Viz studijní poznámku ke Ga 3:22.) V tomto verši používá stejné řecké slovo (přeložené jako „byli jsme pod jeho dozorem“), aby zdůraznil jinou myšlenku. Izraelité byli střeženi Mojžíšovým Zákonem a tento Zákon je vedl „k víře [v Krista], která měla být zjevena“.

naším vychovatelem vedoucím ke Kristu: Řecké slovo pro „vychovatel“ (pai·da·go·gosʹ), které Pavel v tomto přirovnání použil, doslova znamená „ten, kdo vede dítě“ a dá se přeložit také jako „tutor“. Toto slovo se vyskytuje jen v Ga 3:24, 25 a v 1Ko 4:15, kde Pavel přirovnal k takovým vychovatelům křesťanské služebníky. (Viz studijní poznámku k 1Ko 4:15.) Tímto působivým obrazným vyjádřením Pavel připodobňuje Mojžíšův zákon k vychovateli neboli tutorovi, který mladého chlapce každý den doprovázel do školy. Takový vychovatel nebyl skutečným učitelem; spíš měl za úkol chlapce chránit, pomáhat mu držet se rodinných měřítek a uplatňovat kázeň. Podobně Mojžíšův zákon přísně prosazoval Boží měřítka a pomáhal Izraelitům vidět, že jsou hříšní a že nejsou schopní Zákon dokonale dodržovat. Pokorní lidé, kteří přijímali vedení tohoto „vychovatele“, chápali, že potřebují Mesiáše neboli Krista, jediný Boží prostředek záchrany. (Sk 4:12).

když teď přišla víra: Ježíš je jediný člověk, který Zákon dokonale splnil. Pavel proto mohl říct, že „víra“ – tedy dokonalá víra – přišla. Tím, že Ježíš Zákon splnil, dal svým následovníkům možnost mít schválené postavení u Jehovy Boha. Stal se tak „Zdokonalovatelem naší víry“. (Heb 12:2) Kristus měl být se svými učedníky „po všechny dny až do závěru tohoto systému věcí“ (Mt 28:20), takže už není potřeba vracet se pod péči vychovatele. (Viz studijní poznámku ke Ga 3:24.) Pavel tímto uvažováním zdůrazňuje, že s příchodem této zdokonalené víry založené na Ježíši Kristu se Mojžíšův Zákon stal zastaralým.

pokřtěni v Krista: Tento výraz ukazuje, že pomazaní křesťané vstupují do zvláštního vztahu se svým Pánem, když jsou pomazáni neboli pokřtěni svatým duchem. Stávají se součástí „jednoho těla“, sboru pomazaných; hlavou toho těla je Ježíš Kristus. (1Ko 12:13; Mr 1:8; Sk 1:5; Zj 20:6; viz studijní poznámku k Ří 6:3.) V 1Ko 10:2 Pavel používá podobné přirovnání, když říká, že lid může být „pokřtěn v“ nějakého vůdce nebo osvoboditele. (Viz studijní poznámku k 1Ko 10:2).

jste se stali podobnými Kristu: Nebo „oblékli jste si Krista“. Řecké sloveso se vyskytuje také v Kol 3:10, 12. Jeden slovník uvádí, že tento výraz znamená „být tak proniknut Kristovým smýšlením, že se mu člověk v myšlení, cítění i jednání podobá a jakoby znovu ztvárňuje život, který Kristus žil“. Ve svém dopise Římanům Pavel používá stejné řecké sloveso v podobném vyjádření. (Viz studijní poznámku k Ří 13:14).

není už rozdíl mezi Židem a Řekem: Výraz „Žid“ se vztahuje na lidi židovského původu, Izraelity. (Viz Slovníček, „Žid“.) Výraz „Řek“ je tady zřejmě použitý v širším smyslu a označuje všechny nežidovské národy neboli pohany. (Viz studijní poznámku k Ří 1:16.) Z Božího pohledu tedy už nerozhoduje o tom, kdo jsou „opravdu Abrahamovi potomci“, přirozený původ od Abrahama. Neexistuje žádné rozlišování podle rasy nebo národnosti, protože Boží lid „jste všichni jedno“. (Ga 3:26-29; Kol 3:11) Bůh dává najevo svou nestrannost tím, že si vybírá nový národ, „Boží Izrael“, který se skládá jak ze Židů, tak z pohanů. (Ef 2:11-18; viz studijní poznámku k Ga 6:16.) Bylo vhodné, aby Pavel tuhle pravdu zdůraznil křesťanům v provincii Galacie, kde žili vedle sebe Židé, Řekové, Římané i místní obyvatelé.

není už rozdíl … otrokem a svobodným: „Otrok“ byl člověk, který patřil jinému člověku. „Svobodný“ byl ten, kdo se narodil jako svobodný a měl plná občanská práva. (Viz Slovníček, „Svobodný; propuštěnec“.) Z Božího pohledu není žádný rozdíl mezi křesťanem, který byl otrokem, a tím, kdo byl svobodný. Všichni křesťané byli koupeni Ježíšovou drahocennou krví a jsou otroky Boha a Krista Ježíše. (1Ko 7:22 (viz studijní poznámku), 23; 1Pe 1:18, 19; 2:16).

jste opravdu Abrahamovým potomstvem: Hlavní část Abrahamova potomstva je Kristus. (1Mo 22:17; viz studijní poznámku ke Ga 3:16.) Pavel tady ukazuje, že další, kdo „patří Kristu“, jsou přidáni jako vedlejší část „Abrahamova potomstva“ (dosl. „Abrahamova semene“). (Mr 9:41; 1Ko 15:23) Tuto vedlejší část bude tvořit 144 000 křesťanů pomazaných duchem. (Zj 5:9, 10; 14:1, 4) Někteří z těchto křesťanů jsou přirození Židé, ale většina pochází z pohanských národů. (Sk 3:25, 26; Ga 3:8, 9, 28).