Galaťanům 4

podléhá poručníkům a správcům: V Pavlově době bylo uspořádání poručenství nad nezletilým dobře známé. Poručník mohl být zákonně ustanoven, aby jednal jako opatrovník nezletilého a spravoval finanční záležitosti dítěte. Správci naopak řídili finanční záležitosti celé domácnosti. V obou případech, když „dědic [byl] malé dítě“, mohl být teoreticky „pánem“ svého dědictví, ale neměl nad ním o nic víc práv než otrok. (Ga 4:1) Jeho život řídili druzí, dokud nedosáhl dospělosti. Pavel takové uspořádání přirovnává k tomu, že Židé byli pod Zákonem, dokud nepřišel určený čas, kdy je Boží Syn osvobodil. (Ga 4:4-7).

základní principy: Tento výraz obecně znamená „základní prvky čehokoli“. Používal se například pro jednotlivé zvuky a písmena řecké abecedy, tedy základní složky, ze kterých se tvoří slova. Pavel tento výraz používá tady a také v Kol 2:8, 20 v negativním smyslu a má na mysli základní zásady, kterými se řídí tento svět, tedy svět lidstva odcizeného Bohu. Může jít například o (1) filozofie založené na lidském uvažování a mytologii (Kol 2:8), (2) nebiblické židovské nauky, které podporovaly asketismus a „uctívání andělů“ (Kol 2:18) a (3) učení, že křesťané musí dodržovat Mojžíšův zákon, aby dosáhli záchrany (Ga 4:4–5:4; Kol 2:16, 17). Galaťanští křesťané takové „základní principy“ nepotřebovali, protože měli lepší způsob uctívání založený na víře v Krista Ježíše. Křesťané neměli být jako děti, které „zotročovaly základní principy tohoto světa“, a dobrovolně se tak podřizovat Mojžíšovu zákonu, který Pavel přirovnal k vychovateli. (Ga 3:23-26) Měli být spíš jako dospělí synové, kteří mají vztah se svým Otcem, Bohem. Křesťané se rozhodně neměli vracet k Zákonu ani k žádným „slabým a ubohým základním principům“, které prosazovali ti, kdo Krista nenásledovali. (Ga 4:9).

naplnil stanovený čas: Dosl. „plnost času“. Některé překlady Bible tento výraz překládají jako „vhodný čas“ nebo „určený čas“. Tento verš ukazuje, že Jehova stanovil pevný čas, kdy měl jeho jediný zplozený Syn přijít na zem jako Mesiáš, aby se splnil Boží slib, že dá povstat „potomkovi“. (1Mo 3:15; 49:10) Apoštol Petr se v souvislosti s Kristem také zmiňuje o „určitém čase“ neboli „období“. (1Pe 1:10-12) Inspirované Hebrejské Písmo ukazovalo, že Mesiáš se měl objevit v konkrétním čase. (Da 9:25) Když se Ježíš narodil v roce 2 př. n. l., „narodil se z ženy“, židovské panny Marie.

byl pod Zákonem: Během své pozemské služby Ježíš dodržoval Mojžíšův zákon jako ten, kdo se narodil jako Žid. (Mt 5:17; viz studijní poznámku k Lk 22:20.) Zákon byl zrušen až po jeho smrti. (Ří 10:4).

vykoupil: Ježíš vykoupil ty pod Zákonem, tedy věřící Židy. Pavel pak pokračuje slovy „a my“ (zřejmě tím myslí všechny Galaťany, kteří se stali křesťany, jak Židy, tak i nežidy), abychom tak mohli „být přijati za syny“. Řecké slovo e·xa·go·raʹzo, které je tady přeloženo jako „vykoupil“, se používá také v Ga 3:13, kde Pavel říká: „Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se místo nás stal prokletím.“ (Viz studijní poznámku k Ga 3:13).

být přijati za syny: V Křesťanských řeckých písmech Pavel několikrát zmiňuje přijetí za syny v souvislosti s novým postavením těch, které Bůh povolal a vyvolil. Takoví dostávají vyhlídku na nesmrtelný život v nebi. Jako potomci nedokonalého Adama byli v otroctví hříchu, a proto se nenarodili jako Boží synové. Díky Ježíšově oběti, která usmiřuje hříchy, mohou být přijati za syny a stát se „spoludědici s Kristem“. (Ří 8:14-17) Sami se nerozhodují, že budou přijati za Boží syny. Naopak, Bůh si je vybírá podle své vůle. (Ef 1:5) Bůh je uznává za své děti neboli syny od chvíle, kdy je zplodí svým duchem. (Jan 1:12, 13; 1Ja 3:1) Aby ale plně zakusili, co znamená být přijati za Boží duchovní syny, musí zůstat věrní až do konce svého života jako lidé. (Ří 8:17; Zj 21:7) Proto Pavel říká: „Dychtivě čekáme na přijetí za syny, na vysvobození z našich těl prostřednictvím výkupného.“ (Ří 8:23; viz studijní poznámku k Ří 8:15.) Pojem přijetí za syny byl ve starověku všeobecně známý. V řecko-římském světě bylo přijetí za syna určené především ve prospěch toho, kdo adoptoval, ne toho, kdo byl adoptován. Pavel ale zdůrazňuje, že Jehova z lásky podnikl kroky ve prospěch těch, kdo jsou přijímáni za syny. (Ga 4:3, 4).

ducha svého Syna: Tady „duch“ označuje Božího svatého ducha neboli činnou sílu, kterou Bůh prostřednictvím svého Syna posílá do srdcí křesťanů, když je pomazává. – Srovnej Sk 2:33 a studijní poznámku ke Sk 16:7.

Abba: Hebrejské nebo aramejské slovo (přepsané do řečtiny), které se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje třikrát. Doslova znamená „otec“ nebo „ó Otče“ a bylo to láskyplné oslovení, které syn používal vůči milovanému otci. (Viz studijní poznámku k Mr 14:36.) Pavel ho používá tady a také v Ří 8:15 – v obou případech v souvislosti s křesťany, kteří jsou povoláni, aby se stali duchovně zplozenými Božími syny. Protože byli přijati za Boží syny, mohli Jehovu oslovovat výrazem, který by otrok nemohl použít vůči svému pánovi, pokud by nebyl takto přijat. Takže i když jsou pomazaní křesťané „otroky Boha“ a byli „koupeni za cenu“, jsou zároveň syny v domě milujícího Otce. Svatý duch jim jasně dává najevo, že mají takové postavení. (Ří 6:22; 1Ko 7:23).

Otče: Ve všech třech případech, kdy se v Křesťanských řeckých písmech objevuje Abba, následuje řecký výraz ho pa·terʹ, který doslova znamená „otec“ nebo „ó Otče“.

Boha znáte: Mnozí galatští křesťané „Boha znali“ díky Pavlovu kázání. Sloveso přeložené v tomto verši jako „znát“ a „zná“ může vyjadřovat příznivý vztah mezi člověkem a tím, koho zná. (1Ko 8:3; 2Ti 2:19) „Znát Boha“ tedy neznamená jen znát základní fakta o Bohu. Zahrnuje to pěstovat s ním osobní vztah. (Viz studijní poznámku k Jan 17:3).

nebo spíš Bůh zná vás: Tímto vyjádřením Pavel ukazuje, že aby člověk „Boha znal“, musí být také Bohem uznáván jako ten, koho Bůh „zná“, tedy jako někdo, koho schvaluje. Jeden slovník definuje řecké slovo přeložené jako „znát; být znám“ tak, že jde o „osobní vztah, který zahrnuje uznání totožnosti nebo hodnoty druhého“. Aby se člověk těšil takovému příznivému uznání od Boha, musí se chovat způsobem, který je v souladu s Boží osobností, jeho cestami a tím, jak jedná.

ubohým: Někteří galatští křesťané se „znovu obracíte k těm ... základním principům“, které dřív praktikovali. Mohlo jít například o lidské filozofie nebo o názor, že by se křesťané měli vrátit k dodržování Mojžíšova zákona, případně aspoň některých jeho částí. (Kol 2:8, 16-18, 20; viz studijní poznámku k Ga 4:3.) Pavel tyto „základní principy“ označuje jako „ubohé“ a používá přitom řecký výraz, který doslova znamená „chudý, potřebný“. V přeneseném smyslu může znamenat „žalostný“ nebo „bezcenný“. Ve srovnání s duchovním bohatstvím, které je možné získat prostřednictvím Krista Ježíše, byly takové věci opravdu „ubohé“.

dny, měsíce, období a roky: Pavel tu naráží na zvláštní příležitosti, které byli Boží lidé povinni slavit podle Mojžíšova zákona. Patřily k nim například sabaty a sabatní roky (2Mo 20:8-10; 3Mo 25:4, 8, 11), slavení novoluní (4Mo 10:10; 2Pa 2:4), každoroční Den smíření (3Mo 16:29-31), Pesach (2Mo 12:24-27), Svátek nekvašených chlebů (3Mo 23:6), Svátek týdnů (2Mo 34:22) a Svátek stánků (3Mo 23:34). Každá z těchto událostí se konala v určený čas.

Někteří křesťané v Galacii byli dřív pod Mojžíšovým zákonem a po mnoho let ho věrně dodržovali. Když se ale dozvěděli o Kristově výkupní oběti, s radostí přijali její užitek i svobodu od otroctví Mojžíšovu zákonu. (Sk 13:38, 39) Pavel se oprávněně bál o ty, kdo se znovu nechávali zotročovat Zákonem a kdo „puntičkářsky zachovávají dny, měsíce, období a roky“ – tedy tyto zvláštní příležitosti. (Ga 4:11) Podobně, kdyby se nějací pohané, kteří se stali křesťany, vrátili k některým náboženským zvyklostem ze své pohanské minulosti, ukazovalo by to na nedostatek víry v Kristovu výkupní oběť.

kvůli tělesné nemoci: Pavel možná trpěl nějakým postižením očí. (Ga 4:15; 6:11; srovnej Sk 23:1-5.) Ať už se tady mluví o jakémkoli zdravotním problému, nějakým způsobem vedl k tomu, že Pavel dostal poprvé příležitost „oznamovat dobrou zprávu“ v Galacii. Mohlo to být kolem let 47–48 n. l., během jeho první misionářské cesty. Tehdy on a Barnabáš cestovali do Galacie a navštívili tam města Pisidská Antiochie, Ikonium, Lystra a Derbe. (Sk 13:14, 51; 14:6, 21) Později, asi v roce 49 n. l., ještě předtím, než tento dopis napsal, Pavel ta města v Galacii znovu navštívil. (Sk 15:40–16:1).

vydloubli byste si oči a dali mi je: Pavel používá běžné obrazné vyjádření, aby zdůraznil, jak velkou náklonnost k němu Galaťané měli. Byli by ochotní pro něj obětovat cokoli, dokonce i něco tak vzácného, jako je zrak. Použití tohoto vyjádření bylo obzvlášť výstižné, pokud Pavel trpěl chronickým očním onemocněním, které mohlo být tou „tělesnou nemocí“, o níž se právě zmínil. (Ga 4:13, 14; viz také Sk 23:2-5; 2Ko 12:7-9; Ga 6:11).

Moje děťátka: V tomto verši se Pavel přirovnává k matce a křesťany v Galacii ke svým dětem. O nich říká: „znovu kvůli vám prožívám porodní bolesti“. Pavel tím zjevně poukazuje na svůj hluboký zájem o galaťanské věřící a na svou vroucí touhu vidět, jak se plně rozvíjejí jako křesťané. I když některé starověké rukopisy tady používají řecké slovo pro „dítě“ (teʹknon), jiné autoritativní rukopisy používají zdrobnělou podobu (te·kniʹon) tohoto slova. Proto Překlad nového světa používá výraz „děťátka“. V Křesťanských řeckých písmech se zdrobnělina často používá k vyjádření náklonnosti a důvěrného vztahu, takže toto řecké slovo by se dalo přeložit také jako „drahé děti“ nebo „milované děti“.—Viz Slovníček, „Zdrobnělina“.

svobodná žena: Tento výraz se používá ve vztahu k Abrahamově manželce Sáře a k „Jeruzalému nahoře“. (Ga 4:26) Pavel přirovnává zotročený Jeruzalém své doby k služce Hagar. (Ga 4:25) Izraelský národ se svým hlavním městem Jeruzalémem se nedal označit jako svobodná žena, protože Zákon mu takové postavení nedával. Naopak Zákon ukazoval, že Izraelité podléhají hříchu, a proto jsou otroky. Oproti tomu Boží obrazná manželka, Jeruzalém nahoře, byla vždycky – podobně jako Sára – svobodnou ženou. Ti, kdo se stanou „dětmi . . . svobodné ženy“, byli Božím Synem osvobozeni z otroctví hříchu a Mojžíšova Zákona. (Ga 4:31; 5:1 a studijní poznámka; Jan 8:34-36).

běžným způsobem: Dosl. „podle těla“. Tedy „Syn služky se narodil běžným způsobem“. (Viz studijní poznámku k Ří 1:3).

má to symbolický význam: Nebo „dá se to chápat jako alegorie“. Pavel tady používá alegorii, tedy vyprávění, ve kterém lidé, předměty a události slouží jako symboly něčeho jiného. V tomto symbolickém dramatu, které vychází z 1Mo 16–21, Pavel staví do protikladu „svobodnou ženu“ (Sáru) a „služku“ (Hagar).—Ga 4:22–5:1; viz Galerie médií „Dvě ženy v symbolickém dramatu“.

Ty ženy představují dvě smlouvy: Těmito smlouvami byly zřejmě mojžíšovská smlouva Zákona a abrahamská smlouva. Hagar a Sára samy o sobě těmito smlouvami nejsou. V tomto prorockém dramatu ale odpovídají různým stránkám Božího vztahu k jeho lidu — smlouva Zákona souvisí s obrazným otroctvím, zatímco abrahamská smlouva vede ke skutečné svobodě.

běžným způsobem: Dosl. „podle těla“. (Viz studijní poznámku k Ří 1:3).

pronásledoval: Pavel tady odkazuje na 1Mo 21:9, kde se píše, že Išmael „se posmíval Izákovi“. Išmael byl „ten, kdo se narodil běžným způsobem“. Izák je označen jako „ten, kdo se narodil prostřednictvím ducha“, protože Jehova použil svého svatého ducha, aby oživil rozmnožovací schopnosti Abrahama a Sáry, a tak splnil svůj slib. (1Mo 12:3; 13:14-16; 17:7-9, 19; Ga 4:28) Když Pavel mluvil o části tohoto „symbolického dramatu“, ve které Išmael pronásledoval Izáka (Ga 4:24), propojil to se svou dobou slovy „tak je to i teď“. Vysvětlil, že Ježíšovi následovníci pomazaní duchem, „děti slibu“ (Ga 4:28), byli pronásledováni přirozenými Židy, kteří se považovali za Abrahamovy právoplatné dědice.