Hebrejcům 8

Hlavní myšlenka toho, o čem mluvíme: Pavel tady zdůrazňuje hlavní myšlenku toho, co podrobně rozebíral – že Ježíš Kristus jako nebeský Král-Kněz je daleko nadřazenější než kterýkoli velekněz, který sloužil v rámci smlouvy Mojžíšova Zákona. (Heb 4:14–7:28) Apoštol dál vysvětluje, že posvátná služba levitských kněží byla „stínem“ nebeských věcí. (Heb 8:3-5) Potom v Heb 8:6 až 10:21 dokazuje, že protože Ježíš je nadřazenější velekněz, smlouva, jejímž je prostředníkem, musí být „odpovídajícím způsobem lepší“ než smlouva Mojžíšova Zákona. (Heb 8:6 a studijní poznámka) Následně se Pavel zaměřuje na důležitost víry, vytrvalosti a křesťanského jednání, aby hebrejským křesťanům pomohl pochopit, jak tyto hluboké pravdy uplatnit ve svém životě. (Heb 10:22–13:22).

po pravici trůnu Majestátu: Viz studijní poznámka k Heb 1:3.

služebníka: Řecký výraz použitý na tomto místě (lei·tour·gosʹ), který se dá přeložit i jako „veřejný služebník“, souvisí s výrazem použitým v Heb 8:6 (a v studijní poznámce) ve spojitosti s Ježíšovou „službou“ neboli „veřejnou službou“ (lei·tour·giʹa). V Septuagintě se tyto výrazy používají pro „kněze“ (Iz 61:6) nebo pro „povinnosti“ (4Mo 7:5) a „službu“ (4Mo 4:28; 1Pa 6:32 [6:17, LXX]), které kněží vykonávali u svatostánku a v Jehovově chrámu v Jeruzalémě. (Další podrobnosti k překladům „veřejná služba“ a „veřejný služebník“ uvádějí studijní poznámky k Lk 1:23 a Ří 15:16.) Kristus Ježíš jako velký velekněz v nebi slouží k užitku lidstva. Přimlouvá se za ně a uplatňuje na ně užitek své výkupní oběti. (Heb 7:23-25; 9:11-14).

pravého stanu: Toto spojení se dá přeložit i jako „pravý [nebo „skutečný“] svatostánek“. „Pravý stan“ představuje Jehovovo uspořádání čistého uctívání založené na výkupní oběti Ježíše Krista. Díky tomuto uspořádání můžou hříšní lidé uctívat Boha správným, svatým způsobem. Pavel pak (v 9. kapitole) vysvětluje, že svaté místo neboli Nejsvětější tohoto svatostánku představuje něco opravdu úžasného: Jehovovu vlastní přítomnost v nebi. (Heb 9:24) Když Pavel používá výraz „pravý stan“, snaží se pomoct židovským křesťanům, kteří zápasí s otázkou: Je křesťanské uctívání opravdu nadřazené uctívání, které se konalo v působivém chrámu v Jeruzalémě? (Heb 7:22-28) Ta budova byla všeobecně uctívaná a Židé byli na obřady, které tam kněží vykonávali, velmi hrdí. Pavel proto křesťanům připomíná, že velký velekněz Ježíš slouží na nesrovnatelně vznešenějším místě, ve velkém duchovním chrámu.

který postavil Jehova, a ne člověk: Jak je vysvětleno v předchozí poznámce, Pavel tady mluví o duchovním stanu, který má původ u samotného Jehovy Boha. (Viz studijní poznámku k Heb 9:11.) Naproti tomu fyzický svatostánek na poušti postavili lidé. I tak ale postupovali podle podrobných pokynů, které Jehova dal Mojžíšovi. (2Mo 25:9, 40; 4Mo 8:4;Heb 8:5 a studijní poznámku; srovnej studijní poznámku ke Sk 7:44; k použití Božího jména na tomto místě viz úvod k dodatku C3; Heb 8:2).

dary a oběti: Viz studijní poznámku k Heb 5:1.

aby i on měl co obětovat: Tím, že Jehova zařídil, aby se jeho Syn narodil jako člověk, dal Ježíšovi „co obětovat“ – dokonalý lidský život – a ten mohl použít k tomu, aby vykoupil Adamovo potomstvo z hříchu a smrti. (Heb 10:5) Zatímco izraelští velekněží museli opakovaně přinášet zvířecí oběti, Ježíš obětoval své lidské tělo „jednou provždy“. (Heb 7:27; 9:12, 28; 10:1-4, 11, 12; 1Pe 3:18).

předobraz: Řecké slovo přeložené tímto výrazem, které se vyskytuje také v Heb 9:23, znamená „obrys, náčrt, symbol“ – něco, co je odrazem nebo obrazem originálu. Posvátná služba, kterou kněží vykonávali ve svatostánku a později v chrámu, znázorňovala a předznamenávala větší nebeské skutečnosti. Výraz „předobraz“ se vztahuje i na jednotlivé prvky svatostánku a chrámu. (Heb 9:2-10, 23-28).

stín: Různé stránky Mojžíšova Zákona, včetně svatostánku, obětí a svátků, byly jako stíny, které naznačovaly větší věci, jež měly teprve přijít. (Heb 10:1) Izraelité, kteří těmto stínům věnovali pečlivou pozornost, dokázali lépe potvrdit, že Ježíš je Mesiáš, a také lépe porozumět tomu, co vykonal. (Viz studijní poznámku ke Kol 2:17.) Stín ale poskytuje jen obecný obrys nebo náznak celkového tvaru předmětu, který stín vrhá. Podobně tento „předobraz“ zprostředkovával jen omezenou představu o nebeských skutečnostech a o „pravém stanu“, který tento stín znázorňoval. (Heb 8:2).

dostal Boží příkaz: Doslova také „dostal Boží varování“. V Písmu se řecké sloveso použité na tomto místě často vztahuje na varování a pokyny, které pocházejí od Boha. (Mt 2:12; Heb 11:7; 12:25) Podle jednoho slovníku se toto slovo v tomto významu vyznačuje „důrazem na přísné instrukce“. Některé překlady Heb 8:5 používají vyjádření „Bůh ho varoval“ nebo „Bůh ho poučil“. (Viz studijní poznámku ke Sk 10:22.) Pavel pak cituje Jehovova slova Mojžíšovi zaznamenaná v 2Mo 25:40.

vzor: Nebo „plán; typ“. (Viz studijní poznámku ke Sk 7:44).

služba: Nebo „veřejná služba“. (Viz studijní poznámku k Heb 8:2).

prostředník: Viz studijní poznámku k 1Ti 2:5 a Slovníček.

odpovídajícím způsobem lepší smlouvy: Tím se myslí nová smlouva. (Jer 31:31-34; Heb 7:22; 8:8; 9:15) Slovo „odpovídajícím způsobem“ ukazuje, že stejně jako je Ježíš větší velekněz, je i smlouva, jejímž je prostředníkem, lepší smlouva. Stará smlouva byla základem Jehovova vztahu se starověkým Izraelem a sloužila k tomu, aby odhalila hříšnost nedokonalých lidí. Nová smlouva je ale základem Jehovova vztahu s novým národem, duchovním Izraelem. Tato smlouva je lepší, protože „je založená na lepších slibech“. Bůh slíbil, že tato smlouva bude napsaná do srdcí jeho oddaných služebníků, že jim budou odpuštěny hříchy a že ho všichni budou opravdu znát. Tato smlouva tak nabízela „lepší naději“. (Heb 7:19 a studijní poznámku).

lepší: To je jedno z klíčových slov v knize Hebrejcům. Stejně jako tady se opakovaně používá, aby zdůraznilo nadřazenost křesťanského způsobu uctívání. (Heb 7:22; 9:23; viz „Úvod ke knize Hebrejcům“ a studijní poznámku k Heb 1:4).

Kdyby byla ta první smlouva bez chyby: Pavel tady ukazuje, že „první smlouva“ uzavřená s Izraelem nebyla bez chyby. V následujícím verši uvádí hlavní důvod: „Vždyť on [Bůh] nachází chybu u lidu.“ (Heb 8:8 a studijní poznámka) Izraelité byli zodpovědní za to, aby dodrželi svou část smlouvy, ale většina z nich si nevzala k srdci ducha té smlouvy. Proto smlouvu opakovaně „porušovali“. (Jer 31:32) Pavel v tomto dopise také ukazuje, že první smlouva nebyla bez chyby ještě v jiném ohledu: neumožňovala úplné odpuštění hříchů. Ve skutečnosti to ani nebyl její účel. (Heb 7:11, 19; 9:9; 10:1, 2; srovnej Ří 8:3 a studijní poznámka.) Tento Zákon byl určen „k tomu, aby byly přestupky zjevné“ (Ga 3:19), aby poukazoval na lepší uspořádání uctívání (Kol 2:17) a aby vedl lidi k Mesiášovi (Ga 3:24). Tyto cíle splnil. Pavel tedy není v rozporu s tím, co uvádí v Ří 7:12.

Ale on vidí chybu na straně lidu: Někteří učenci doporučují jiný překlad a naznačují, že Bůh našel chybu v samotné mojžíšovské smlouvě Zákona. Kontext a následující citát z proroka Jeremjáše ale ukazují, že skutečná chyba nebyla na straně Boží smlouvy, ale na straně jeho lidu, který tu smlouvu porušil. Překlad „vidí chybu na straně lidu“ s touto myšlenkou souzní. (Jer 31:32).

Přichází dny: Pavel tady začíná citovat proroka Jeremjáše. (Jer 31:31-34) Citát končí ve 12. verši. Je to nejdelší úryvek z Hebrejských písem citovaný v Křesťanských řeckých písmech. (Viz Úvod k Hebrejcům).

říká Jehova: V tomto citátu z Jer 31:31 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepsáno jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno. (Viz Dod. C1 a C2).

s izraelským domem a s judským domem uzavřu novou smlouvu: Jeremjášovo prorocké prohlášení o „nové smlouvě“ bylo původně určeno přirozenému Izraeli a Judsku, ale Pavel tady ukazuje, že Jehova svůj slib splnil tím, že tuto smlouvu uzavřel s křesťany pomazanými duchem neboli s duchovním Izraelem. (Jer 31:31; Heb 8:6 a studijní poznámka; viz také studijní poznámka k 2Ko 3:6).

a proto jsem se o ně přestal starat: Jehova po staletí trpělivě projevoval o svůj lid velký zájem a ze své strany zůstával věrný smlouvě Zákona. Izraelité ale „nezůstali totiž v mé smlouvě“; znovu a znovu se proti Jehovovi bouřili. Opakovaně jim odpouštěl, ale v určitém smyslu se o ně přestal starat, když dovolil, aby Babylóňané v roce 607 př. n. l. zničili Jeruzalém a jeho chrám (2Pa 36:17; Ez 16:59; Mal 3:6, 7; srovnej Ne 9:16-19, 26-31.) Později projevil mimořádné milosrdenství, když svůj lid shromáždil zpátky, a oni pak znovu postavili jeho místo uctívání. (Iz 54:6-8; Jer 29:10; Ze 1:16) I když jim Jehova prokázal tolik milosrdenství, Izraelité odmítli jeho vlastního Syna. (Mt 21:43; 23:38) Tehdy se o ně Jehova „přestal starat“ natrvalo. Ukončil svou smlouvu s tělesným Izraelem jako se svým vyvoleným národem. Jehova ale dál pečoval o jednotlivce z tohoto národa, kteří usilovali o dobrý vztah s ním. Od Letnic roku 33 n. l. mohli být takoví věrní lidé přijati do nové smlouvy.—Srovnej Heb 2:16 a studijní poznámku.

přestal starat: Pavel cituje Jer 31:32, kde masoretský hebrejský text uvádí „ačkoli jsem byl jejich pravým pánem [jejich manželem]“. Septuaginta ale zní „a přestal jsem se o ně starat“ a Pavel zjevně cituje právě z tohoto překladu. Byly navrženy různé možnosti, jak rozdíl vysvětlit. Někteří se domnívají, že překladatelé Septuaginty jednoduše použili to, co považovali za alternativní význam hebrejského slovesa. Jiní naznačují, že tito překladatelé pracovali s mírně odlišným hebrejským textem. V každém případě je význam, který Pavel přisuzuje řeckému textu, jasný a zapadá do kontextu jeho výkladu.

‚ říká Jehova.‘ V tomto citátu z Jer 31:32 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepsáno jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno. (Viz Dod. C1 a C2).

říká Jehova: V tomto citátu z Jer 31:33 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepsáno jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno. (Viz Dod. C1 a C2).

Své zákony jim vložím do mysli a napíšu jim je do srdce: Jak bylo předpovězeno v Jer 31:31-34, nová smlouva měla zavést způsob uctívání, který se výrazně lišil od uctívání pod mojžíšskou smlouvou Zákona. (Heb 8:6) Deset přikázání bylo vyryto do kamene a celý Zákon byl opsán do ručně psaných dokumentů. Hebrejská písma přesto zdůrazňovala, jak důležité je brát Boží slova k srdci. (5Mo 5:6, 7; Př 3:3) Smutné ale je, že na srdci většiny Izraelitů nebyl „napsán“ Boží Zákon, nýbrž hřích. (Jer 17:1) Na rozdíl od mojžíšské smlouvy Zákona, která obsahovala dlouhý písemný seznam požadavků spolu s tresty za neposlušnost, nová smlouva měla být založena na „Kristově zákoně“. Muži i ženy s vírou by tento zákon poslouchali ochotně a s nadšením, jako by byl vepsán do jejich srdce. (Ga 6:2 a studijní poznámka).

oni budou mým lidem: Pavel tu cituje z Jer 31:33. Jehova tam vyjádřil svůj záměr uzavřít se svým lidem novou smlouvu. Po staletí byl izraelský národ Božím lidem. (2Mo 3:7; 19:5, 6; 5Mo 7:7, 8) Ale v prvním století n. l. Jehova tento neposlušný národ zavrhl a za svůj lid přijal nový národ, složený z duchem pomazaných křesťanů. (Mt 21:43; Ří 2:28; 9:6; Ga 6:16 a studijní poznámka) Pavel tedy Jeremjášova slova o nové smlouvě vztahuje na duchovní Izrael. Podobně se vyjádřil i apoštol Petr, když na duchovní Izrael použil slova, která byla původně určena přirozenému Izraeli. (1Pe 2:9, 10).

svého spoluobčana: Pavel odkazuje na proroctví o obnově z Jer 31:34, které bylo původně určeno starověkému izraelskému národu. Pavel tady cituje tento verš z překladu Septuaginta a vztahuje ho na „Boží Izrael“, jehož „občanství je v nebesích“. (Ga 6:16; Fil 3:20 a studijní poznámka) Některé překlady Bible používají výraz „bližního“, a to na základě znění tohoto verše v některých pozdních řeckých rukopisech. Většina řeckých textů ale používá slovo ve významu „spoluobčan“.

Poznej Jehovu!: Jedním z charakteristických rysů „nové smlouvy“, kterou předpověděl Jeremjáš, bylo, že „všichni, od nejmenšího po největšího“, budou „znát Jehovu“. (Jer 31:31, 34) Hebrejské i řecké slovo přeložené jako „znát“ v sobě zahrnuje základní myšlenku znát fakta, ale tady jde o mnohem víc. Jedna odborná publikace uvádí, že v souvislosti se smlouvou výraz „znát“ Boha „zahrnuje uznání jeho svrchovanosti a upřímné, celým srdcem míněné odhodlání poslouchat ho“. V hebrejštině i v řečtině může „znát“ také znamenat znát někoho osobně a mít s ním blízký vztah.—Srovnej studijní poznámky k Jan 17:3; Ga 4:9.

Jehova: V tomto citátu z Jer 31:34 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepsáno jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno. (Viz Dod. C1 a C2).

od nejmenšího po největšího: Bibličtí pisatelé používali tento a podobné obraty, aby důrazně vyjádřili, že jsou zahrnuti všichni, bez výjimky. (1Mo 19:11; Jer 6:11-13; 8:10; 16:6; 42:1, 8; 44:12; Sk 8:10; Zj 13:16; 19:5, 18) Pavel tady cituje Jehovova slova z Jer 31:34 a zdůrazňuje, že všichni, kdo jsou přijati do nové smlouvy, budou znát Jehovu, jeho vlastnosti a jeho způsoby jednání.

označuje tu předchozí za zastaralou: V jistém smyslu Jehova označil starou smlouvu za zastaralou (řecké sloveso doslova znamená „udělat starým“) už v 7. století př. n. l. Tehdy Bůh odhalil, že starou smlouvu nahradí novou. (Jer 31:31-34; Heb 7:12) Od té doby byly dny staré smlouvy sečtené. Zůstala v platnosti ještě po staletí, ale po celou tu dobu se Zákon „blížil k zániku“. Nakonec skutečně zanikl neboli přestal být platný, když byl v roce 33 n. l. nahrazen novou smlouvou. (Eph 2:15) Proto Pavel v následujícím verši píše, že „předchozí smlouva měla právní požadavky“. (Heb 9:1) Když tento dopis psal, asi v roce 61 n. l., právní požadavky staré smlouvy byly neplatné už zhruba 28 let. (Da 9:27) Židé v té době ale pořád projevovali úctu jeruzalémskému chrámu a uctívali tam Boha, protože byli přesvědčení, že stará smlouva je stále v platnosti. Když však byl v roce 70 n. l. chrám i jeho genealogické záznamy zničeny, levitské kněžstvo už nikdy nemohlo být znovu ustanoveno. Tím se jakékoli tvrzení, že stará smlouva je stále platná, stalo neobhajitelné.