1. Timoteovi 6

pod jhem otroctví: Doslova „otroci pod jhem“. Slovo „jho“ se často používalo v přeneseném významu pro otroctví nebo službu pod autoritou majitele neboli pána. (Tit 2:9, 10; 1Pe 2:18; viz Slovníček „Jho“.) V Římské říši bylo mnoho otroků, včetně některých křesťanů. Ježíšovi následovníci světskou instituci otroctví ani nepodporovali, ani nekritizovali. (1Ko 7:20, 21) Sám Ježíš se nepouštěl do společenských reforem a řekl, že jeho následovníci také nebudou „částí světa“. (Jan 17:14) Místo toho Ježíš kázal o Božím Království, které nakonec odstraní všechny formy útlaku a nespravedlnosti. – Viz studijní poznámku k Jan 18:36; viz také Galerie médií „Běžné povinnosti otroka“.

ať dál považují své pány za hodné veškeré úcty: Pavel povzbuzuje křesťany, kteří byli otroky, aby své majitele neboli pány respektovali. Postoj otroka se mohl projevit v jeho jednání – například v tom, jestli svou práci dělal svědomitě. Kdyby svého pána nerespektoval, naznačovalo by to, že křesťanské učení v jeho životě nic skutečně nezměnilo. Takový špatný příklad by vrhal špatné světlo na Boží jméno. (Kol 3:22, 23; viz studijní poznámky k Ef 6:5, 6).

ti, kdo mají věřící pány: Pavel tady rozebírá situaci, kdy byli křesťany jak otrok, tak jeho pán. Jako „spoludědicové s Kristem“ měli před Bohem stejné postavení. (Ří 8:17) Proto Pavel křesťanského otroka vybízí, aby toho nevyužíval a nechoval se k pánovi neuctivě jen proto, že je to také jeho duchovní bratr, a aby mu třeba kvůli tomu neodváděl co nejlepší práci. Naopak, z lásky ke svému bratrovi by měl být ve službě ještě věrnější a pilnější. Zároveň měl věřící pán povinnost jednat se svým otrokem spravedlivě. (Ef 6:9; Kol 4:1).

zdravé učení: Pavel tady odkazuje na učení Pána Ježíše Krista. Protože všechno, co Ježíš učil, je v souladu se zbytkem Písem, může se výraz „zdravé [nebo „prospěšné; užitečné“] učení“ v širším smyslu vztahovat na všechna biblická učení. (Viz studijní poznámku k 2Ti 1:13).

oddanost Bohu: Rozbor výrazu „oddanost Bohu“ najdeš ve studijní poznámce k 1Ti 4:7; viz také studijní poznámku k 1Ti 2:2.

Je posedlý hádkami: Řecké sloveso přeložené jako „je posedlý“ doslova znamená „být nemocný“, ale tady je použité v přeneseném smyslu. Tuto myšlenku by bylo možné vyjádřit i takto: „Má nezdravou zálibu v hádkách.“ Je to v protikladu k „zdravému učení“ od Krista, o kterém se Pavel právě zmínil. (Viz studijní poznámku k 1Ti 6:3).

debatami o slovech: Dosl. „slovními bitvami“. Ti, kdo jsou „posedlí hádkami“, často vedou spory o nepodstatné věci, aby prosadili svoje vlastní nauky, a ne aby vzdali slávu Bohu. Takové debaty „vedou k závisti, rozepřím“ a můžou dokonce vyústit v pomluvy (řecky bla·sphe·miʹa), tedy v urážlivou řeč, která očerňuje druhé. (Viz studijní poznámku ke Kol 3:8).

oddanost Bohu opravdu přináší velký zisk: Pavel používá stejné řecké slovo (přeložené jako „zisk“ a „prostředek k zisku“) ve dvou po sobě jdoucích větách. V 5. verši mluví o zkažených falešných učitelích, kteří se snažili využívat oddanost Bohu jako „prostředek k zisku“, aby sbor vykořisťovali. Možná chtěli, aby jim za vyučování platili, nebo se jinými způsoby snažili získat od druhých ve sboru nějaké hmotné výhody. (2Ti 3:6; Tit 1:11; viz studijní poznámku k 2Ko 2:17.) Anebo učili, že oddanost Bohu je cesta k hmotnému bohatství. Pavel ale naopak mluví o mnohem větším „zisku“, totiž o duchovním užitku, který oddanost Bohu křesťanovi přináší.

oddanost Bohu: Rozbor výrazu „oddanost Bohu“ najdeš ve studijní poznámce k 1Ti 4:7; viz také studijní poznámku k 1Ti 2:2.

pokud je člověk spokojený s tím, co má: Pavel tady dává do souvislosti oddanost Bohu se spokojeností neboli „soběstačností“, což je vlastnost, která je v ostrém protikladu k materialistickým ambicím falešných učitelů. (1Ti 6:8) Spokojenost přináší Božímu služebníkovi radost a vnitřní klid. (Viz studijní poznámku k Fil 4:11).

a ani si nemůžeme nic odnést: Myšlenka, kterou Pavel v tomhle verši vyjadřuje, se ve starověkém řecko-římském světě často opakovala v různých obměnách. Ale už o staletí dřív byl král Šalomoun inspirován k tomu, aby napsal: „Jak vyšel z lůna své matky, nahý zase odejde… A nemůže si odnést nic za všechnu svou tvrdou práci.“ (Ka 5:15; viz také Job 1:21; Ža 49:17.) Podobnou myšlenku vyjádřil i Ježíš ve svém znázornění o bohatém muži. (Lk 12:16-21) Pavel tuhle střízlivou pravdu využívá k tomu, aby křesťany vybídl, ať se vyhýbají chamtivosti a materialismu, a místo toho hledají trvalou spokojenost tím, že usilují o zbožnou oddanost. (1Ti 6:6, 8-10).

co na sebe: Nebo také „přístřeší“. Řecký výraz doslova znamená „přikrytí“. V tomto verši se zdá, že se vztahuje hlavně na oblečení („co na sebe“), ale může zahrnovat i jiné druhy přikrytí nebo přístřeší, například dům.

ti, kdo chtějí zbohatnout: Pavel nemluví o těch, kdo jen letmo zatouží mít víc peněz, ale o těch, kdo se rozhodli stát se bohatými. Jejich způsob uvažování se stal chybným, pokřiveným chamtivostí. Takové pevné odhodlání získat bohatství může ovlivnit kohokoli, bohatého i chudého.

vedou k jejich zničení a zkáze: Ti, kdo dychtivě usilují o bohatství, si pravděpodobně ublíží po fyzické, citové i duchovní stránce. Řecké slovo přeložené jako „vedou“ doslova znamená stáhnout ke dnu nebo způsobit, že se něco potopí. V doslovném významu je použité v Lk 5:7, kde se o obrovském úlovku ryb říká, že způsobil, že se dvě lodě začaly potápět. To slovo naznačuje, že člověk, který „chce zbohatnout“, nevyhnutelně „upadá do pokušení a léčky“ a podléhá „škodlivým touhám“, které ho stahují dolů a ničí mu život tím, že poškozují jeho přátelství s Jehovou.

láska k penězům: Když Pavel tuto lásku označil jako „kořen mnoha špatných věcí“, možná narážel na přísloví, které bylo v jeho době dobře známé. Neodsuzuje peníze samotné, které mají v tomto světě praktickou hodnotu. (Ka 7:12; 10:19) Nebezpečná je láska k penězům. V 5. verši Pavel ukazuje, že někteří falešní učitelé byli hnáni láskou k penězům, takže není divu, že už dřív uvedl, že dohlížitel nemá být „milovník peněz“. (1Ti 3:1, 3 a studijní poznámka) Písmo odhaluje i další nebezpečí této lásky. Nikdy se nedá uspokojit. (Ka 5:10) A co je horší, je to láska, která soupeří s láskou k Bohu a vytlačuje ji. (Mt 6:24; viz studijní poznámka k Lk 16:9.) Láska k penězům je tedy kořen, neboli příčina, široké škály „špatných věcí“; vede k „bolestem“, o kterých Pavel mluví dál v tomto verši.

způsobili si mnoho bolestí: Pavel tady používá řecké sloveso, které naznačuje úplné probodnutí, jako při opakovaných bodnutích ostrou zbraní. Chce tím říct, že křesťané si způsobí vážnou škodu, pokud dovolí, aby se láska k penězům stala hnací silou jejich života. Výsledkem by bylo „mnoho bolestí“.

mnoho bolestí: Řecké slovo přeložené jako „bolest“ se může vztahovat na silnou citovou, duševní a duchovní bolest a trápení, možná spojené s výčitkami svědomí. Láska k penězům určitě přinesla „mnoho bolestí“ Jidášovi Iškariotskému. Ovládla ho a dohnala ho k takovým krajnostem, jako byla krádež, a dokonce ke zradě Ježíše Krista. (Mt 26:14-16; Jan 12:6) Jidáš klesl z věrného apoštola na „syna zničení“. (Viz studijní poznámka k Jan 17:12).

Boží člověče: Pavel oslovuje Timotea jako „Boží člověče“. Tento výraz se v Křesťanských řeckých písmech objevuje jen dvakrát – tady a v 2Ti 3:17. V Hebrejských písmech se ale výraz „Boží člověk“ (nebo „člověk pravého Boha“) vyskytuje asi 70krát. Používá se o Božích prorocích a dalších zvláštních Božích zástupcích, například o Mojžíšovi (5Mo 33:1), Samuelovi (1Sa 9:6, 10), Davidovi (Ne 12:24), Eliášovi (1Kr 17:18, 24) a Elíšovi (2Kr 4:7, 9). Pavel možná tento výraz použil, aby Timoteovi připomněl, že má od Boha svěřený úkol postavit se falešným učitelům ve sboru v Efezu. (1Ti 1:3, 4; 6:2b-10) Nebo ho mohl použít v obecnějším smyslu – pro muže či ženu, kteří jsou plně oddaní Jehovovi a jejichž život a chování ovlivňuje jeho inspirované Slovo. (Viz studijní poznámka k 2Ti 3:17).

usiluj: Řecké slovo přeložené jako „usiluj“ znamená „honit; běžet za“. V přeneseném smyslu vyjadřuje snahu něčeho dosáhnout nebo něco získat. I když Timoteus už vlastnosti, které Pavel zmiňuje, měl, potřeboval je dál rozvíjet a tříbit – aby se z toho stalo celoživotní úsilí. Zároveň Pavel Timotea vybízí, aby před tím utíkal, tedy aby utíkal od toho, co je špatné, například od pastí spojených s materialismem. (1Ti 6:9, 10) Pavel jasně ukazuje, že materialismus škodí, zatímco zbožné vlastnosti jsou prospěšné. Proto Timotea nabádá, aby před jedním utíkal a o druhé usiloval. (Mt 6:24; 1Ko 6:18 a studijní poznámka; 10:14; 2Ti 2:22).

snaž se jednat správně: V seznamu vlastností, o které Pavel Timotea vybízí usilovat, zmiňuje apoštol „jednat správně“ na prvním místě. (Viz také 2Ti 2:22.) Timoteus už byl oddaný, pomazaný křesťan, a jako takový byl „prohlášen za spravedlivého“. (Ří 5:1) Přesto na tom musel dál pracovat – dělat, co je v jeho silách, aby se držel Božích měřítek toho, co je správné a co špatné. – Viz Slovníček, „Spravedlnost“; viz také studijní poznámka k Ef 6:14.

usiluj o oddanost Bohu: K rozboru výrazu „oddanost Bohu“ viz studijní poznámka k 1Ti 4:7; viz také studijní poznámka k 1Ti 2:2.

Veď dobrý boj za víru: Řecké sloveso a podstatné jméno, které jsou tady přeložené jako „boj“, se používaly pro zápasení nebo soutěžení o vítězství, jak to dělali sportovci při závodech. (Viz studijní poznámky k Lk 13:24; 1Ko 9:25.) Pavel tak zdůrazňuje, že křesťané musí bojovat za svou víru v Jehovu Boha a bránit křesťanskou pravdu, jak je zjevená v Bibli. Tenhle boj je opravdu „dobrý“, neboli ušlechtilý zápas. (Viz studijní poznámky k 2Ti 4:7).

věčného života: Viz studijní poznámku k 1Ti 6:19.

který vydal vynikající svědectví . . . Pontiu Pilátovi: Zprávy v evangeliích ukazují, že Kristus Ježíš vydal Pilátovi ústní svědectví. (Mt 27:11; Jan 18:33-38) Výraz vynikající svědectví ale může zahrnovat víc než jen to, co Ježíš Pilátovi řekl během jejich krátkého rozhovoru. (Viz studijní poznámku k Ří 10:9.) Je možné, že Pavel tady odkazuje na celý Ježíšův vytrvalý způsob jednání „jako svědek“ během jeho soudu a smrti. Ježíšův vynikající příklad „který vydal vynikající svědectví“ Timotea určitě motivoval, aby věrně splnil svůj úkol v Efezu.

kdy se objeví náš Pán Ježíš Kristus: Řecký výraz přeložený jako „objeví“ (e·pi·phaʹnei·a) se v Písmu používá ve významu rozpoznatelného důkazu něčeho nebo projevu autority či moci. Používá se ve vztahu k době, kdy byl Ježíš na zemi. (2Ti 1:10 a studijní poznámka) Tento výraz se také používá v souvislosti s různými událostmi během jeho přítomnosti v královské moci. (Například viz studijní poznámka k 2Te 2:8.) V tomto kontextu „kdy se objeví“ odkazuje na budoucí určený čas, kdy bude Ježíšovo slavné a mocné postavení v nebi jasně rozpoznatelné. (Da 2:44; 7:13, 14; 1Ti 6:15; 2Ti 4:1).

šťastný a jediný Vladař: Kontext a formulace silně naznačují, že Pavel tady mluví o Ježíši Kristu. Pavel právě zmínil „zjevení našeho Pána Ježíše Krista“. (1Ti 6:14) Tady pak staví Pána Ježíše Krista do kontrastu s nedokonalými lidskými vládci. Řecké slovo přeložené jako „Vladař“ (dy·naʹstes) se může vztahovat na krále, ale také na podřízeného vládce, který jedná pod autoritou krále, například na knížete. Toto slovo výstižně popisuje Ježíše, který vládne jako Král pod autoritou svého Otce, Jehovy. Ježíš je jediný Vládce, kterému Bůh přímo „dal vládu, čest a království“, čímž se splnilo Da 7:14. Protože je Ježíšova vláda jedinečná, může být právem nazýván „jediný Vladař“. Stojí nad jakýmkoli pozemským králem nebo pánem, včetně králů, kteří v dávném Jeruzalémě vládli v Jehovově jménu. Ježíš je tedy „Král těch, kdo kralují, a Pán těch, kdo panují“.—Srovnej Zj 17:14; 19:16.

šťastný: Ježíš je jako Vladař v nejvyšší míře „šťastný“ neboli požehnaný, protože se těší Jehovovu požehnání a přízni. (Fil 2:9-11) Jako „obraz neviditelného Boha“ Ježíš také dokonale odráží radost svého Otce, „šťastného Boha“. (Kol 1:15; 1Ti 1:11 a studijní poznámku; srovnej Př 8:30, 31).

Jen on má nesmrtelnost: Pavel tady dál vysvětluje, v čem se Ježíš liší od jakéhokoli jiného mocnáře, krále nebo pána. (Viz studijní poznámku k 1Ti 6:15.) Jehova vzkřísil svého Syna k nesmrtelnému životu jako ducha. (Ří 6:9; 1Pe 3:18) Žádný král ani pán před ním nikdy takový dar nedostal, a tak byl Ježíš v tomto smyslu jediný – stál nad všemi nedokonalými lidskými vládci. Viz studijní poznámku k 1Ko 15:53.

přebývá v nepřístupném světle: Po svém nanebevstoupení do nebe Ježíš „usedl po Boží pravici“. (Heb 10:12) Přebývá u Zdroje veškerého světla a života. (Ža 36:9) A Ježíšova vlastní sláva je taková, že ji žádný člověk z masa a krve nemůže vidět ani se k ní přiblížit. Ježíš svým učedníkům řekl, že ho znovu uvidí, ale to se mělo stát až potom, co budou vzkříšeni do nebe jako duchovní tvorové. Tehdy ho uvidí v celé jeho Bohem dané slávě. (Jan 13:36; 14:19; 17:24)

Amen: Viz studijní poznámku k Ří 1:25.

nařizuj: Nebo „přikazuj; nařiď“. (Viz studijní poznámku k 1Ti 1:5).

těm, kdo jsou v současném systému bohatí: Protože Satan ovládá současný nespravedlivý systém, lidé jsou často pod tlakem, aby se zaměřovali na hmotné věci. Pavel proto varuje bohaté křesťany, aby byli ve střehu. (Ří 12:2; 2Ko 4:4) Ježíš učil, že tento systém bude nahrazen budoucím systémem pod vládou Božího Království. (Mr 10:30 a studijní poznámku; Lk 18:29, 30) Pavel podobně mluvil o systému, který má „přijít“. (Ef 1:21; 2:7) Proto křesťany povzbuzuje, aby se soustředili na ten přicházející systém tím, že si budou „bezpečně ukládat dobrý základ pro budoucnost“. (1Ti 6:19).

současný systém: Nebo „současný věk“. Pavel tady mluví o nespravedlivém systému, jehož vládcem je Satan. (Viz studijní poznámky k Mt 13:22; 2Ko 4:4; Ga 1:4).

aby nebyli namyšlení: Řecké slovo přeložené jako „namyšlení“ se dá přeložit i jako „povýšení“. Pavel povzbuzuje bohaté křesťany, aby měli na hmotné bohatství vyrovnaný pohled. Bohatý člověk může mít pocit, že je díky svému majetku nadřazený. Ale v Jehovových očích hmotné věci nedělají z jednoho člověka někoho lepšího než z druhého. (Př 22:2; Mt 8:20;Jk 2:5).

aby nevkládali svou naději v nejisté bohatství: Bohatý člověk si může myslet, že mu jeho majetek dává skutečné bezpečí. Pavel ale ukazuje, že hmotné bohatství je ve skutečnosti nespolehlivé a nejisté. Může se stát pokušením a pastí (1Ti 6:9); může také náhle a nečekaně zmizet. (Př 18:11; 23:4, 5)

ale v Boha, který nám štědře dává všechno k našemu potěšení: V tomhle verši a v následujícím Pavel používá slovní hříčku. Nejdřív říká, že „ti, kdo jsou bohatí“, nemají vkládat naději v „nejisté bohatství“, ale v Boha. Pak křesťanům připomíná, že Bůh je Zdroj všeho dobrého a že tyto věci dává „štědře“, tedy velkoryse, aby se z nich mohli těšit. Samozřejmě, největší radost, uspokojení a jistotu jim přináší hlavně to, co jim Jehova dává po duchovní stránce. (Mt 6:19–21, 33) Nakonec Pavel křesťany povzbuzuje, aby byli „bohatí v dobrých skutcích“, a tak se mohli „pevně chytit skutečného života“. (1Ti 6:18, 19).

skutečného života: Pavel používá podobné vyjádření jako v 1Ti 6:12, kde Timotea vybídl: „Pevně se chop věčného života, ke kterému jsi byl povolán.“ „Skutečný život“, o kterém se Pavel zmiňuje tady, a „věčný život“ tedy zjevně znamenají totéž. (Viz studijní poznámku k Jan 14:6.) Pavel i Timoteus chápali, že Jehova, Zdroj života, původně zamýšlel, aby lidé žili na zemi navždy v pokoji a spokojenosti. (1Mo 1:28; 2:15-17) Ve srovnání s tím je život, který je krátký a plný problémů, nemocí a ztrát, marný a frustrující. (Job 14:1, 2; Ža 103:15, 16; Ka 1:2) Kvůli tomu je nejistý jak život, tak i hmotný majetek. Pavel chtěl, aby jeho spolukřesťané, kteří žijí „v současném systému věcí“, shromažďovali poklad v podobě vyhlídky dosáhnout „skutečného života“ — věčného života plného radosti a pokoje. (1Ti 6:17).

chraň to, co ti bylo svěřeno: Pavel sem zahrnuje biblické pravdy, které byly Timoteovi svěřeny. (1Te 2:4; 2Ti 1:14; srovnej Ří 3:2 a studijní poznámku.) Výraz přeložený jako „co ti bylo svěřeno“ se někdy používal pro cennosti uložené v bance. Mohl také označovat věci, které někdo dostal do péče, a v tomto smyslu je použitý i v řecké Septuagintě. (3Mo 6:2, 4 [5:21, 23, LXX]) Timoteus měl „chráň“ posvátné poselství ne tak, že by ho někam „zamkl“ pro jistotu, ale tak, že ho bude při vyučování pečlivě a přesně předávat dál. (2Ti 2:2) Tím by pomáhal „chraň“, tedy chránit, vzácné pravdy před tím, aby je někdo měnil nebo překrucoval — zvlášť ti, kdo prosazovali „prázdným, bezbožným řečem“ a „takzvanému poznání“.

prázdným, bezbožným řečem: Doslova „prázdným zvukům“. Pavel tady používá řecké vyjádření, které znamená „řeči, které nemají žádnou hodnotu“, a některé překlady Bible to překládají jako „plané tlachání“ nebo „zbytečné debaty“. Takové řeči vycházely ze spekulací, ne z pevných pravd z Božího slova. Byly „prázdné“ v tom smyslu, že nijak nepomáhaly budovat víru. (1Ti 1:6; 2Ti 4:4; Tit 3:9) A co je ještě horší, takové tlachání nebo debaty často „porušovaly to, co je svaté“, tedy byly znesvěcující nebo neuctivé. Ti, kdo se do takových diskusí pouštěli, nahrazovali pravdy z Božího slova pouhými lidskými názory. Pavel Timotea varoval, aby s takovými řečmi neměl nic společného. (1Ti 4:7 a studijní poznámku; 2Ti 2:16).

takzvanému poznání, které je v rozporu s pravdou: „Poznání“, o kterém Pavel mluví, si nezaslouží říkat poznání; zdůrazňuje, že je to jen klamná napodobenina. Nemá oporu v Božím slově. Naopak obsahuje „v rozporu s pravdou“, tedy protichůdné myšlenky nebo argumenty, a co je ještě horší, myšlenky, které odporují inspirovaným spisům. Pavel v tomto dopise Timotea opakovaně varuje před rozdělujícími, prázdnými slovy falešných učitelů, kteří se předvádějí svou učeností a snaží se ovlivňovat sbor. (1Ti 1:4, 7; 4:1-3, 7; 6:3-6) Falešné představy o „poznání“ (řecky gnóʹsis) přetrvávaly. Ve 2. století n. l. byly některé skupiny odpadlých křesťanů známé tím, že si říkaly gnostici, tedy „ti, kdo mají poznání“. (Viz studijní poznámku k Jan 1:14).