Římanům 12

Proto: Pavel zřejmě používá tento výraz, aby propojil to, o čem mluvil v předchozí části dopisu, s tím, co se chystá říct. V podstatě tím říká: „Vzhledem k tomu, co jsem vám právě vysvětlil, naléhavě vás prosím, abyste udělali to, co vám teď řeknu.“ Pavel rozebíral, že jak Židé, tak lidé z národů mají možnost být před Bohem prohlášeni za spravedlivé díky víře, ne díky skutkům, a že mohou být spoluvládci s Kristem. (Ří 1:16; 3:20-24; 11:13-36) Od 12. kapitoly Pavel křesťany vybízí, aby byli vděční a aby svou víru a vděčnost projevovali tím, že budou Boha poslouchat a povedou život plný sebeobětování.

bratři: Viz studijní poznámku k Ří 1:13.

abyste svá těla předkládali: Pod Mojžíšovým zákonem Izraelité zabíjeli zvířata a předkládali tato mrtvá zvířata jako oběti. Takové oběti bylo možné přinést jen jednou. Naproti tomu křesťan své tělo, celou svou bytost, předkládá opakovaně, „jako živou oběť“. Tato „oběť“ zahrnuje mysl, srdce i sílu člověka – všechny jeho schopnosti. Je to projev úplného zasvěcení, které se týká každé oblasti života. Pavel dodává, že křesťanova oběť sebe sama musí být „svatá a Bohu příjemná“. To může narážet na skutečnost, že Izraelité nikdy neměli přinášet nepřijatelné zvířecí oběti, například kulhavá nebo znetvořená zvířata. (3Mo 22:19, 20; 5Mo 15:21; Mal 1:8, 13) Podobně i křesťané musí žít čistým životem v souladu s tím, co Bůh schvaluje, aby jejich oběti byly přijatelné.

abyste mu sloužili: Nebo „abyste ho uctívali“. Použité řecké slovo je la·treiʹa a vztahuje se na projevy uctívání. V Křesťanských řeckých písmech se toto podstatné jméno někdy používá v souvislosti se židovským způsobem uctívání založeným na Mojžíšově zákoně. (Ří 9:4; Heb 9:1, 6) Tady ho ale Pavel používá ve spojitosti s křesťanským uctíváním. Příbuzné řecké sloveso la·treuʹo („konat posvátnou službu“) se používá jak pro uctívání podle Mojžíšova zákona (Lk 2:37; Heb 8:5; 9:9), tak pro křesťanské uctívání (Fil 3:3; 2Ti 1:3; Heb 9:14; Zj 7:15). V Ří 1:9 Pavel ukázal, že důležitou součástí jeho posvátné služby bylo to, že sloužil „v souvislosti s dobrou zprávou o [Božím] Synu“, tedy že tuto dobrou zprávu kázal.

s využitím svých rozumových schopností: Výraz „rozumové schopnosti“ je překladem řeckého slova lo·gi·kosʹ. V tomto kontextu vyjadřuje myšlenku posvátné služby, která je vykonávána „logicky“, „rozumně“ nebo „inteligentně“. Jeden slovník ho definuje jako „týkající se něčeho, co je pečlivě promyšlené, uvážlivé“. Křesťané jsou často vybízeni, aby biblické zásady pečlivě zvažovali. Potřebují chápat, jak spolu biblické zásady souvisejí a jak se vztahují k rozhodnutím, která mají udělat. Mohou používat své Bohem dané rozumové schopnosti neboli schopnost přemýšlet, aby se rozhodovali vyrovnaně tak, že to bude mít Jehovovo schválení a požehnání. Pro mnoho Židů, kteří se stali křesťany, to byla změna. Dříve žili podle mnoha pravidel, která určovala tradice.

už se nenechte tvarovat: Řecké slovo použité na tomto místě znamená „utvářet nebo formovat podle vzoru či formy“. Pavel se obrací na své pomazané spolukřesťany a používá řecký slovesný čas, který naznačuje, že mají přestat s něčím, co už probíhá. Z formulace vyplývá, že někteří ve sboru v Římě byli tímto světem stále ovlivňováni. (Ří 1:7) Pro křesťany v Římě kolem roku 56 n. l. tento svět zahrnoval měřítka, zvyky, způsoby chování a styly typické pro římský svět. — Viz studijní poznámku k výrazu tímto světem u tohoto verše.

tímto světem: Řecké slovo ai·ón, jehož základní význam je „věk“, se může vztahovat na stav věcí nebo na rysy, které odlišují určité časové období, epochu či věk. V tomto kontextu označuje měřítka, zvyklosti, způsoby chování, zvyky, životní styl, smýšlení, styly a další rysy typické pro jakékoli dané období. — Viz Slovníček, „Svět (světy)“.

ale přeměňujte se přetvářením své mysli: Řecké sloveso přeložené jako „přeměňujte se“ je me·ta·mor·fó·o. (V mnoha jazycích existuje výraz „metamorfóza“, který je odvozený z tohoto řeckého slova.) Řecké slovo pro „mysl“ použité v tomto verši v zásadě označuje schopnost myslet, ale může se vztahovat i na způsob uvažování nebo postoj člověka. Vyjádření „přetvářením … mysli“ ukazuje, že člověk mění své mentální sklony, nejvnitřnější postoje a pocity. Rozsah této změny je vidět z toho, že je tu použito sloveso přeložené jako „přeměňujte se“. Stejné sloveso je použito v Mt 17:2 a Mr 9:2, kde se píše, že Ježíš „byl proměněn“. (Viz studijní poznámku k Mt 17:2.) Tato proměna nebyla jen povrchní. Byla to úplná změna Ježíše do té míry, že o něm, tehdy budoucím Králi „Božího Království“, bylo možné říct, že „už přišlo v moci“. (Mr 9:1, 2) Toto řecké slovo je použito také v 2Ko 3:18 v souvislosti s duchovní proměnou pomazaných křesťanů. Když tedy Pavel křesťany vybízel, aby „přetvářeli“ svou mysl, zdůrazňoval tím nepřetržitou vnitřní proměnu, která povede k úplně novému způsobu uvažování v souladu s Božím smýšlením.

abyste se přesvědčili: Řecký výraz použitý na tomto místě, do·ki·má·zo, nese význam „dokázat zkouškou“, často s pozitivním výsledkem. V některých kontextech je dokonce překládán jako „schválit“. (Ří 2:18; 1Ko 11:28) Některé překlady ho podávají jako „ověřit; rozpoznat“. Pavel tedy neradil ani slepou víru, ani skeptický přístup. Naopak křesťany povzbuzoval, aby Boží požadavky „zkoušeli“ v pozitivním smyslu — aby jim porozuměli, uplatňovali je a na vlastní zkušenosti poznali, jak jsou dobré. Křesťan si tak sám dokazuje, že dělat „Boží vůli“ je dobrá a dokonalá cesta.

povzbuzuje: Nebo „napomíná“. Řecké slovo pa·ra·ka·leʹo doslova znamená „zavolat někoho k sobě“ (tedy „přivolat na svou stranu“). Má široký význam a může vyjadřovat myšlenku „povzbuzovat“ (Sk 11:23; 14:22; 15:32; 1Te 5:11; Heb 10:25), „utěšovat“ (2Ko 1:4; 2:7; 7:6; 2Te 2:17) a v některých souvislostech také „důrazně naléhat; napomínat“ (Sk 2:40; Ří 15:30; 1Ko 1:10; Fil 4:2; 1Te 5:14; 2Ti 4:2; Tit 1:9, pozn.). Úzká souvislost mezi napomínáním, utěšováním a povzbuzováním ukazuje, že křesťan by nikdy neměl někoho napomínat tvrdě nebo nevlídně.

povzbuzuje: Nebo „napomíná“. Řecké podstatné jméno pa·raʹkle·sis, doslova „přivolání k sobě“, často vyjadřuje význam „povzbuzení“ (Sk 13:15; Fil 2:1) nebo „útěcha“ (Ří 15:4; 2Ko 1:3, 4; 2Te 2:16). Jak naznačuje alternativní překlad, tento výraz i příbuzné sloveso pa·ra·ka·leʹo, které je v tomto verši použité, můžou také nést myšlenku „napomínání“ a v některých souvislostech jsou tak v hlavním textu přeložené. (1Te 2:3; 1Ti 4:13; Heb 12:5) To, že tyto řecké výrazy můžou vyjadřovat všechny tři významy — napomínání, útěchu i povzbuzení — ukazuje, že křesťan by nikdy neměl někoho napomínat tvrdě nebo nevlídně.

dává druhým: Nebo „přispívá“. Použité řecké sloveso je přeložené také jako „předat“ (Ří 1:11; 1Te 2:8) a „podělit se“ (Lk 3:11; Ef 4:28).

kdo vede sbor: Nebo „kdo se ujímá vedení“. Řecké slovo pro·iʹste·mi doslova znamená „stát před (vpředu)“ ve smyslu vést, řídit, usměrňovat, projevovat o druhé zájem a pečovat o ně.

Mějte odpor: Řecký výraz a·po·sty·geʹo se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady. Je to zesílená forma řeckého slovesa, které znamená „nenávidět“, a proto vyjadřuje „intenzivně (silně) nenávidět“. Tento výraz vyjadřuje silný pocit hrůzy a odporu.

lněte k: Řecké sloveso, které doslova znamená „přilepit“, je tady použité v přeneseném významu. Křesťan, který má opravdovou lásku, je k tomu, co je dobré, tak pevně „přilepený“ neboli připoutaný, že se to stane neoddělitelnou součástí jeho osobnosti. Stejné řecké slovo se používá k popisu silného pouta, které má spojovat manžela a manželku. (Viz studijní poznámka k Mt 19:5).

bratrskou láskou: Řecký výraz phi·la·del·phiʹa doslova znamená „náklonnost k bratrovi“. Pavel ho používá třikrát — v Ří 12:10, v 1Te 4:9 a v Heb 13:1. Petr tento výraz používá ve svých dopisech třikrát (jednou v 1Pe 1:22 a dvakrát v 2Pe 1:7), kde je přeložen jako „bratrská náklonnost“. To, že Pavel i Petr používají tento výraz, ukazuje, že vztahy mezi křesťany mají být stejně blízké, pevné a vřelé jako v přirozené rodině.

něžně milujte: Řecké slovo, které je tu použité, phi·loʹstor·gos, je složenina ze dvou výrazů, které vyjadřují lásku a náklonnost. Sterʹgo, kořenové slovo, označuje přirozenou náklonnost, jaká je mezi členy rodiny. Druhý výraz souvisí se slovem phiʹlos, tedy blízký přítel. (Jan 15:13-15) Spojení těchto výrazů vyjadřuje silnou náklonnost, jaká se projevuje v rodině. Ve skutečnosti obě slova použitá v tomto kontextu (phi·la·del·phiʹa, přeložené jako „bratrskou láskou“, a phi·loʹstor·gos, přeložené jako „něžně milujte“) odkazují na náklonnost, která se přirozeně projevuje mezi členy rodiny. Právě k takové úrovni lásky a náklonnosti Pavel vybízí spolukřesťany, aby ji projevovali jeden k druhému. — Viz studijní poznámku k výrazu bratrskou láskou u tohoto verše.

Buďte iniciativní: Nebo „ujměte se iniciativy“. Řecké slovo pro·e·geʹo·mai se v Křesťanských řeckých písmech objevuje jen tady. Doslova znamená „jít před“ a v tomto kontextu vyjadřuje ochotu a dychtivost prokazovat druhým úctu. V řecké, židovské i římské společnosti v prvním století lidé vynakládali velké úsilí, aby získali čest pro sebe. (Lk 20:46) Pavel tu vyjadřuje opačný pohled: křesťané mají vynakládat veškeré úsilí, aby prokazovali úctu a respekt druhým. Někteří dokonce naznačují, že tento obrat znamená snažit se jeden druhého „předčit“ v projevování úcty druhým.

Buďte pracovití: Nebo „Buďte pilní“. Použité řecké slovo spou·deʹ doslova znamená „rychlost pohybu nebo jednání; spěch; rychlost“. (Lk 1:39) V mnoha souvislostech ale vyjadřuje „upřímné odhodlání splnit povinnost; dychtivost; opravdovost; ochotu; horlivost“. Toto řecké slovo se objevuje v Ří 12:8 ve spojení „ať to dělá pilně“. V Heb 6:11 je přeloženo jako „píle“ a v 2Pe 1:5 jako „upřímné úsilí“. Příbuzné sloveso spou·daʹzo je přeloženo jako „buďte . . . pilní“ (2Pe 1:10) a „udělej všechno, co můžeš“ (2Ti 2:15; 4:9, 21; 2Pe 3:14).

Ať ve vás duch rozněcuje horlivost: Řecké slovo přeložené jako „rozněcuje“ doslova znamená „vařit“. Tady je použito obrazně a vyjadřuje myšlenku člověka, který přetéká horlivostí a nadšením nebo je vyzařuje v důsledku působení Božího „ducha“ (řecky pneuʹma), tedy činné síly. Tento duch může člověka motivovat a dodávat mu energii, aby jednal v souladu s Jehovovou vůlí. (Viz studijní poznámku k Mr 1:12.) To, že je člověk „rozněcován“ Božím svatým duchem, by se projevilo i na hnací síle, která vychází z jeho obrazného srdce — naplnilo by ho to horlivostí a nadšením pro to, co je správné. I když se někteří domnívají, že tento řecký výraz je jen idiom pro velkou dychtivost a nadšení, překlad v hlavním textu dává přednost myšlence, že „duch“ v tomto verši je Boží svatý duch. — K rozboru některých zásad biblického překladu, které se ukazují na překladu zde probíraného řeckého spojení, viz Dodatek A1.

Pilně pracujte pro: Nebo „Služte“. Řecké sloveso (dou·leuʹo) použité v tomto verši se vztahuje k práci otroka, tedy někoho, kdo patří pánovi a poslouchá jeho příkazy. Stejné řecké sloveso se objevuje v Mt 6:24 (viz studijní poznámku), kde Ježíš vysvětluje, že křesťan nemůže „sloužit jako otrok“ zároveň Bohu i Bohatství. V Septuagintě, se toto sloveso někdy používá jako překlad podobných hebrejských výzev „sloužit Jehovovi“, kde se v původním hebrejském textu objevuje tetragram. — 1Sa 12:20; Ža 2:11; 100:2 (99:2, LXX); 102:22 (101:23, LXX).

Jehovu: Dostupné řecké rukopisy tady mají „pro Pána“ (toi Ky·riʹoi), ale jak je vysvětleno v Dodatku C, existují dobré důvody se domnívat, že v tomto verši bylo původně použito Boží jméno a později bylo nahrazeno titulem Pán. Proto je v hlavním textu použito jméno Jehova. (Viz Dodatek C3 – úvod; Ří 12:11).

Buďte vždycky pohostinní: Řecký výraz přeložený jako „buďte vždycky“ by se dal doslova přeložit „spěchat; běžet“. Pavel ho tady používá, aby křesťany povzbudil k tomu, aby nedělali pohostinnost jen tehdy, když jsou k tomu vyzváni. Naopak je vybízí, aby o pohostinnost usilovali, aby sami projevovali iniciativu a pravidelně tuhle vlastnost projevovali. Řecké slovo pro „pohostinnost“, phi·lo·xe·niʹa, doslova znamená „láska (náklonnost) k cizím lidem“. To naznačuje, že pohostinnost by se neměla omezovat jen na okruh blízkých přátel. Pavel tento výraz používá také v Heb 13:2 a zřejmě tím naráží na vyprávění v 1. Mojžíšově 18. a 19. kapitole o Abrahamovi a Lotovi. Když tito muži projevili pohostinnost cizincům, stalo se, že nevědomky hostili anděly. V 1Mo 18:1-8 je Abraham popsán jako ten, kdo běží a spěchá, aby se o své hosty postaral. Příbuzné přídavné jméno phi·loʹxe·nos se v Křesťanských řeckých písmech objevuje třikrát v jiných souvislostech, kde je projevování pohostinnosti doporučováno. (1Ti 3:2; Tit 1:8; 1Pe 4:9).

z pohledu všech lidí: Nebo „před očima všech lidí“. Řecké slovo anʹthro·pos (muž; člověk) se tady vztahuje jak na muže, tak na ženy.

nechte na Bohu, aby projevil svůj hněv: Tedy Boží hněv, jak je z kontextu zřejmé. Pavel pak cituje Boží slova z 5. Mojžíšovy: „Má je pomsta a odplata.“ (5Mo 32:19-35) I když řecký text v Ří 12:19 neobsahuje výraz „Boží“, mnozí překladatelé Bible ho vkládají, aby vyjádřili správnou myšlenku. Smysl verše tedy zřejmě je: „Přenechte hněv Bohu. Ať on určí, kdy a na koho má být uvalena pomsta.“ Toto napomenutí je v souladu s biblickými varováními, abychom nedávali průchod hněvu. (Ža 37:8; Ka 7:9; Mt 5:22; Ga 5:19, 20; Ef 4:31; Jk 1:19) Potřeba ovládat svůj hněv je opakovaně zdůrazněna v knize Přísloví. (Př 12:16; 14:17, 29; 15:1; 16:32; 17:14; 19:11, 19; 22:24; 25:28; 29:22).

říká Jehova: Pavel cituje z 5Mo 32:35 a z kontextu je jasné, že slova, která Pavel uvádí, pronesl Jehova. (5Mo 31:16, 19, 22, 30; 32:19-34; srovnej studijní poznámku k Mt 1:22; viz Dodatek C1 a úvod k C3; Ří 12:19).

pokud má tvůj nepřítel hlad: Pavel tady pokračuje ve své úvaze citací z Př 25:21, 22.

nahrneš mu na hlavu žhavé uhly: Tento obrat je součástí slov, která Pavel přebírá z Př 25:21, 22. Přísloví, na které Pavel odkazuje, i jeho použití zřejmě naráží na starověký způsob tavení kovových rud. Ruda se zahřívala na vrstvě uhlíků a další uhlíky se navršily i na ni. Tím se ruda roztavila a čistý kov se oddělil od nečistot. Podobně i laskavost projevovaná dokonce nepřátelsky naladěným lidem má tendenci zjemnit jejich postoj a vytáhnout na povrch to dobré, co v nich je. Tato rada dělat dobro svým nepřátelům má v Písmu mnoho paralel. (2Mo 23:4, 5; Mt 5:44, 45; Lk 6:27; Ří 12:14) Toto vysvětlení navíc podporuje i kontext přísloví, které Pavel citoval, protože dodává, že „Jehova odmění“ toho, kdo tak jedná. (Př 25:22; pozn. pod čarou) Učenci mají na význam této metafory různé názory. Ale vzhledem ke kontextu Římanům je jasné, že Pavel neměl na mysli, že by ty obrazné uhlíky měly odpůrci způsobit trest nebo ho zostudit.