Hebrejcům 7

Melchisedek: V Hebrejských písmech je Melchisedek poprvé zmíněn v 1Mo 14:17, 18, kde je popsáno jeho setkání s Abrahamem (Abramem). Asi 900 let po této události David předpověděl, že Mesiáš bude „knězem navždy podle způsobu Melchisedeka“. (Ža 110:1–4) Ježíš citoval z tohoto žalmu 11. nisanu roku 33 n. l. (Mt 22:42–45; Mr 12:35–37; Lk 20:41–44) O několik týdnů později, o Letnicích roku 33 n. l., Petr potvrdil, že Davidovo proroctví se splnilo. (Sk 2:33–36) V Křesťanských řeckých písmech je Melchisedek jménem zmíněn pouze v knize Hebrejcům. (Heb 5:6 a studijní poznámka) V hebrejštině jméno Melchisedek znamená „Král spravedlnosti“. (Heb 7:2).

král Salemu: Podle 1Mo 14:18 je „Salem“ město, kde Melchisedek sloužil jako král a kněz. Starověká židovská tradice ztotožňuje Salem s Jeruzalémem a hebrejský zápis slova „Salem“ je obsažen ve jménu Jeruzalém. Také Hebrejská písma naznačují, že Salem označuje Jeruzalém. Například Abraham se s Melchisedekem setkal v „Údolí krále“, které zřejmě leželo poblíž Jeruzaléma. (1Mo 14:16, 17; 2Sa 18:18) V Ža 76:2 žalmista použil „Salem“ paralelně se „Sionem“. Zdá se tedy, že Melchisedek sloužil jako král a kněz právě na tom místě, kde později sloužili králové z Davidovy linie a levitští kněží. A právě tam Ježíš Kristus, ten, kdo byl vybrán, aby byl králem a knězem „podle způsobu Melchisedeka“, obětoval svůj život. (Heb 3:1; 7:1–3, 15–17; 10:12).

kněz Nejvyššího Boha: V Písmech je Melchisedek první člověk, na kterého se používá označení „kněz“. (1Mo 14:18) Neuctíval žádného pohanského boha, ale Boha, kterého uctíval Abraham. Oba muži o Jehovovi mluvili jako o „Nejvyšším Bohu“ a jako o „Tvůrci nebe a země“. (1Mo 14:18–20, 22) Sám Jehova byl ten, kdo Melchisedeka ustanovil, aby sloužil jako kněz. (Ža 110:4; Heb 7:17).

král Salemu, tedy „král pokoje“: I když Hebrejská písma neuvádějí význam jména Salem (1Mo 14:18), Pavel tady pod inspirací vysvětluje, že znamená „pokoj“. Zjevně ho spojuje s hebrejským slovem pro „pokoj“ (ša·lóm). „Král pokoje“ je výstižný titul pro Melchisedeka, kterého Pavel dává do souvislosti s Ježíšem. (Heb 6:20; 7:3) A v Bibli je pokoj často spojován s Ježíšovou vládou jako slíbeného Mesiáše. Například v Iz 9:6, 7 je nazýván „Kníže pokoje“, tedy kníže, který podporuje pokoj.—Viz také Ža 72:1, 3, 7; Za 9:9, 10; k rozboru výrazů v původních jazycích, které se překládají jako „pokoj“, viz studijní poznámka k Mr 5:34.

bez rodokmenu: Stejně jako ostatní lidé musel mít Melchisedek rodiče a možná měl i potomky. Proto by Melchisedek měl rodokmen neboli rodovou linii. Ale protože Bible nezaznamenává žádné podrobnosti o Melchisedekových předcích ani potomcích, mohl Pavel říct, že je „bez rodokmenu“. Syrská Pešitta (překlad používaný od pátého století n. l. dál) podává Heb 7:3 takto: „V rodokmenech není napsáno, kdo byl jeho otec a matka, kdy se narodil ani kdy zemřel. Místo toho jeho kněžství trvá věčně stejně jako u Božího Syna.“ Ježíšovo kněžství nezávisí na lidském rodokmenu. Nenarozenil se v kněžském kmeni Levi. Naopak, podobně jako Melchisedek se stal „veleknězem“ díky přímému jmenování od Boha. (Heb 5:10; 7:15, 16) Naproti tomu zákony upravující levitské kněžství byly založené na „tělesném původu“, a proto bylo zásadní, aby si tito kněží vedli přesné genealogické záznamy. (Heb 7:16; 4Mo 3:10, 15, 16; Ne 7:63, 64).

jeho dny nemají počátek ani jeho život nemá konec: Pavel nenaznačuje, že by Melchisedek nebo Ježíš doslova neměli žádný začátek. Melchisedek se narodil přirozeným způsobem. Ježíš byl stvořen jako duchovní bytost, „prvorozený všeho stvoření“ a „počátek Božího stvoření“. (Kol 1:15 a studijní poznámka; Zj 3:14) Smysl je jednoduše v tom, že Melchisedek — stejně jako Ježíš — nevděčil za své kněžství žádnému dědictví, které by mu plynulo z narození. A protože Melchisedekův „konec života“ není nikde zaznamenaný, mohl Pavel tuto skutečnost použít jako ilustraci, že Ježíšovo kněžství bude věčné.

tím se podobá Božímu Synovi: Pavel neříká, že Bůh udělal svého Syna podobného Melchisedekovi, ale že v jistém smyslu udělal Melchisedeka podobného svému Synu. Jehova to zařídil tak, že zpráva v Genesis o králi-knězi Melchisedekovi neobsahuje žádné podrobnosti o jeho původu, narození, rodině ani smrti. (1Mo 14:18-20) Tento pečlivě formulovaný záznam umožnil, aby Melchisedek sloužil jako prorocký předobraz — kněz, kterého přímo jmenoval Bůh.

zůstává knězem natrvalo: Bible nikde nenaznačuje, že by Melchisedek měl v kněžství nějakého předchůdce nebo nástupce. Proto o něm může být řečeno, že je knězem „natrvalo“ neboli „nepřetržitě“. „Podle způsobu Melchisedeka“ neměl Ježíš žádného předchůdce. (Heb 5:5, 6, 10; 6:20; 7:15-17) Bible také ukazuje, že Ježíšovo „kněžství nemá nástupce“. (Heb 7:24 a studijní poznámka).

kterému patriarcha Abraham dal desetinu z nejlepší kořisti: Mojžíšův Zákon vyžadoval, aby Izraelité odváděli desetinu neboli desátek z úrody země na podporu kmene Levi. To ale začalo až asi pět století po Abrahamově době. (4Mo 18:21, 24) Když Abraham dal Melchisedekovi desetinu z kořisti, neudělal to proto, že by to vyžadoval nějaký zákon, ale proto, že uznával, že Jehova dal Melchisedekovi pravomoc sloužit jako „kněz Nejvyššího Boha“. (Heb 7:1) Záznam v 1. Mojžíšově říká, že Abraham dal Melchisedekovi „desetinu ze všeho“, což se vztahuje na kořist z Abrahamova vítězství nad koalicí čtyř králů. (1Mo 14:9, 18-20) Pavel tady doplňuje podrobnost, že šlo o „desetinu z nejlepší kořisti“. Je tedy zřejmé, že Abraham považoval Melchisedeka za někoho, kdo si zaslouží tu nejvyšší poctu.

Abraham, patriarcha: Mnoho překladů tady používá slovo „patriarcha“ (z řeckého slova pa·tri·arʹkhes, které Pavel používá na tomto místě) a znamená „otec kmene nebo národa“. (Viz studijní poznámku ke Sk 7:8.) Za svého života byl Abraham jak vůdcem, tak i náboženským představitelem své velké rodinné skupiny. Pocházel od něj celý izraelský národ, včetně jeho kněžské a královské linie. Abraham byl tedy větší než levitští kněží, kteří byli jeho potomky. Přesto, jak tady Pavel ukazuje, patriarcha Abraham pokorně projevil Melchisedekovi úctu a uznal, že tento král-kněz je větší než on. (Heb 7:1, 2) Pavel z toho vyvozuje, že Král a Velekněz, kterého Melchisedek předznamenal, Ježíš Kristus, musí být ještě větší. (Viz studijní poznámku k Heb 4:14).

synové Leviho: Nekněžští členové kmene Levi neměli žádné dědičné vlastnictví půdy, a proto dostávali desátky od zbytku národa. (4Mo 18:21) Tito nekněžští Levité pak dávali jednu desetinu z toho, co přijali – „to úplně nejlepší“ z toho – těm ze svého kmene, kteří měli tu čest sloužit jako kněží. (4Mo 18:25-29) Nekněžští Levité také kněžím pomáhali v jejich službě. – Viz Slovníček, „Levi; Levita“.

příkaz vybírat desátky: Viz Slovníček, „Desátek“.

jsou potomky: Doslova „vyšli z beder“. Podobný obrat, „plod jeho beder“, je ve Sk 2:30 přeložen jako „potomstvo“. (Viz studijní poznámka).

A méně významný bezesporu dostává požehnání od někoho významnějšího: Pavel tento princip používá ve své argumentaci, že Melchisedekovo kněžství je nadřazené kněžství Leviho. Protože Melchisedek požehnal Abrahamovi, musel být tento král-kněz významnější než Abraham i než kterýkoli z jeho potomků, včetně Leviho a levitských kněží. (Heb 7:1, 6).

požehnání: V Bibli může člověk požehnat jinému člověku tím, že uzná jeho dobré vlastnosti nebo dobrou práci. (2Mo 39:43) Nebo může vyjádřit přání, aby Bůh tomu druhému projevil přízeň – v podstatě se obrací k Bohu s prosbou, aby mu nebo jí požehnal. (Rut 3:10) V případě, kdy Melchisedek požehnal Abrahamovi, ale šlo o víc. Jako kněz, který měl autoritu mluvit za Boha, byla jeho slova prorocká. Potvrdil Abrahamovi, že Jehova má v úmyslu požehnat jemu i jeho dosud nenarozenému potomstvu. (1Mo 14:18-20).

svědčí se, že žije: Melchisedek jako nedokonalý člověk zemřel. (Ří 5:12) Pavel ale tady zdůrazňuje, že Písmo o jeho smrti nic neříká. V tom smyslu Písmo „svědčí“, neboli dosvědčuje, že „žije“. (Heb 7:3 a studijní poznámka).

Levi . . . „zaplatil desátky prostřednictvím Abrahama“: Pavel tady uvažuje takto: když Abraham uznal Melchisedeka jako Jehovova kněze a projevil mu úctu tím, že mu dal desátky, určitým způsobem tím Melchisedeka uctili i všichni Abrahamovi tehdy ještě nenarození potomci. Abraham vlastně jednal jako zástupce všech svých potomků. Patřil k nim Levi, Abrahamův pravnuk, a také Áron, který pocházel z Leviho. Pavel tak podporuje své tvrzení, že Melchisedek byl větší než Abraham. S výjimkou Ježíše musel být tento král-kněz větší i než kterýkoli z Abrahamových potomků, včetně všech kněží, kteří v Pavlově době sloužili v jeruzalémském chrámu. Proto se takoví kněží nikdy nemohli rovnat dávno předpovězenému „veleknězi podle způsobu Melchisedeka“. (Heb 5:10; Ža 110:4).

jeho budoucím potomkem: Dosl. „v bedrech“. (Viz studijní poznámku k Heb 7:5).

Kdyby se dokonalosti dalo dosáhnout: Dokonalý člověk má úplně čisté svědomí; ví, že je před Jehovou Bohem bez hříchu. (Srovnej Heb 10:1, 2.) Ale žádný hříšný člověk nemohl takové dokonalosti dosáhnout prostřednictvím Mojžíšova Zákona a jeho levitského kněžství. (Heb 7:19) Ti kněží přinášeli oběti, které Božímu lidu připomínaly skutečnost a závažnost hříchu. (Heb 10:3) Tyto oběti také poukazovaly dopředu na větší oběť, kterou měl Kristus Ježíš přinést „jednou provždy“. (Heb 9:12; 10:10) Jen tato dokonalá oběť, která přesně odpovídala životu, o který Adam přišel, mohla vést k úplnému odpuštění hříchů. (1Ti 2:6 a studijní poznámka; Heb 10:4) Díky výkupnému se Kristus stal „koncem Zákona“ a jako velekněz otevřel lidem cestu, aby nakonec mohli dosáhnout dokonalosti. —Ří 10:4; Heb 10:14 a studijní poznámka.

protože levitské kněžství bylo důležitým rysem Zákona: Toto vyjádření se dá přeložit také jako „protože bylo základem Zákona“. Kněžství v Izraeli bylo důležitým rysem Zákona, který Jehova dal lidu. Tím, že kněží přinášeli oběti, pomáhali naplňovat jeden ze základních účelů Zákona: připomínat Božímu lidu, jak závažný je hřích a jak moc je potřeba usmíření. (Viz studijní poznámka k Heb 5:1.) Ve skutečnosti je celé jedno z pěti knih Pentateuchu — 3Mo — věnované kněžství, svatostánku a obětem.

kněžství se mění: Jehova přísahal, že ustanoví Mesiáše jako krále-kněze podle způsobu Melchisedeka. (Ža 110:2, 4; Heb 7:11) Tato přísaha ukazovala, že levitské kněžství bude změněno; ve skutečnosti bude nahrazeno. Ježíš, který byl potomkem Judy, nemohl podle Mojžíšova Zákona splňovat podmínky pro službu velekněze, protože Zákon stanovoval, že kněží mají pocházet z kmene Levi. (Mt 2:6; Zj 5:5; viz studijní poznámku k Heb 7:14.) Ježíš ale mohl sloužit jako král i kněz, protože byl — stejně jako Melchisedek — ustanoven přímo Bohem. (Heb 7:15, 21 a studijní poznámku).

náš Pán pocházel z Judy: Aby bylo možné prokázat jeho zákonné právo vládnout jako předpovězený mesiášský Král, Ježíš musel pocházet z judské linie. (1Mo 49:10) V prvním století n. l. byly pravděpodobně přesné rodokmeny dostupné ve veřejných archivech. Takové záznamy dokazovaly, že Ježíš byl potomkem Judy prostřednictvím Davidovy královské linie. Tyto dokumenty byly zřejmě zničeny během židovského povstání proti Římu v letech 66–70 n. l. Ježíšův rodokmen se ale zachoval v evangeliích Matouše a Lukáše. (Mt 1:1, 3, 16; Lk 3:23, 33) Naproti tomu k prokázání Ježíšovy způsobilosti být Veleknězem nebyl žádný rodokmen potřeba. Nemusel totiž pocházet z linie Leviho. Měl být spíš králem a knězem jako Melchisedek, a to na základě Božího jmenování a přísahy. (Ža 110:1-4; Mr 12:35, 36; Heb 7:15-17; viz studijní poznámku k Heb 7:12).

zákona, který vyžaduje určitý rodový původ: Doslova „zákona tělesného přikázání“. Pavel tu odkazuje na předpisy v Mojžíšově Zákoně týkající se kněžství — například na ten, který vyžadoval, aby se všichni kněží narodili v rodové linii Leviho.

mocí, která dává nezničitelný život: Ježíš se mohl stát „knězem navždy podle způsobu Melchisedeka“, protože mu Jehova dal „moc nezničitelného života“. (Heb 7:3, 17) Tuto slavnou odměnu Ježíš dostal, když ho jeho Otec vzkřísil z mrtvých. (Sk 13:33-37; 1Ti 6:16 a studijní poznámka) Jehova tak splnil svou přísahu a umožnil svému Synovi sloužit jako „kněz navždy“. (Ža 110:4) Ježíš je teď nesmrtelný, což znamená, že má život, který nemůže být zničen ani se nemůže zhoršovat. Proto může sloužit jako životodárný Velekněz, aniž by potřeboval nástupce; „je stále živý, aby se za“ věrné věřící „přimlouval“. (Heb 7:24, 25).

Jsi navždy knězem, jakým byl Melchisedek: Viz studijní poznámky k Heb 5:6; 7:1.

předcházející přikázání se ruší: Z kontextu vyplývá, že „předcházející přikázání“ se vztahuje hlavně na předpisy o levitském kněžství. (Heb 7:15, 16) Řecké slovo přeložené jako „ruší“ se někdy používalo jako právní termín ve významu „zrušení“, „anulování“, a Pavel tak ukazuje, že tato klíčová součást Zákona byla zrušena. (Heb 7:11 a studijní poznámka, 12) Nakonec se totiž ukázalo, že toto kněžství je slabé a neúčinné, protože žádný nedokonalý kněz, který přinášel zvířecí oběti, nemohl přivést lidi k dokonalosti. (Viz studijní poznámky k Ří 8:3; Heb 5:2.) Bůh ale teď ustanovil svého Syna, aby sloužil jako kněz podobně jako Melchisedek. „Předcházející přikázání“ tak bylo nahrazeno „lepší nadějí“, která je založená na výkupní oběti Ježíše Krista. (Heb 7:19 a studijní poznámka, 22-27).

Zákon nepřivedl nic k dokonalosti: Pod Mojžíšovým zákonem dávaly zvířecí oběti, které přinášeli kněží, hříšným lidem základ přibližovat se k Bohu s nadějí, že jim budou odpuštěny hříchy. (3Mo 1:3, 4; Ža 65:2-4) Kněžství a oběti ustanovené tímto Zákonem ale nikdy nemohly hřích úplně odstranit. (Ří 8:3 a studijní poznámka; Heb 10:4) Zákon tedy nemohl plně obnovit vztah nedokonalého člověka s Jehovou.

Dokonalost přineslo zavedení lepší naděje: Jehova zavedl „lepší naději“, když poslal Ježíše Krista na zem, aby poskytl lepší oběť a kněžství, které bylo nadřazené tomu, jaké bylo nastíněno v Mojžíšově zákoně. Tato naděje zahrnuje vyhlídku na záchranu prostřednictvím Kristovy výkupní oběti, která dává nedokonalým lidem možnost „přibližovat se k Bohu“ a těšit se z dokonale obnoveného vztahu s ním. (Heb 6:18, 19; 7:25).

nedošlo bez přísahy: Bůh Ježíše nejen ustanovil veleknězem, ale udělal to slavnostní přísahou. (Ža 110:1, 4; Heb 7:21 a studijní poznámka) Na základě této přísahy Jehova ustanovil „lepší smlouvu“ — nadřazenou dokonce i smlouvě Mojžíšova Zákona. (Heb 7:22).

kněží bez přísahy: Jehova dal Mojžíšovi pokyn, aby ustanovil Aarona jako prvního velekněze Izraele, a určil Aaronovy syny jako podřízené kněze. (2Mo 28:1; 29:35) Potom sloužili jako izraelští kněží Aaronovi potomci a ostatní muži z kmene Levi jim pomáhali. (2Mo 29:9; 4Mo 3:6-10) Izraelští kněží tedy dostali své čestné postavení „bez přísahy“; dostali ho spíš na základě „tělesného původu“. (Heb 7:16) Pavel přesvědčivě ukazuje, že kněžství založené na Boží přísaze je mnohem nadřazenější než kněžství založené na lidském rodokmenu.

Jehova: Původní hebrejský text v Ža 110:4, odkud je tento citát převzatý, obsahuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno. — Viz Dodatek C1 a C2.

Jehova přísahal: Pavel znovu cituje Ža 110:4, ale tentokrát zahrnuje i část, kterou předtím necitoval: „Jehova přísahal a své rozhodnutí nezmění.“ (Viz studijní poznámky k Heb 5:6.) Pavel už dříve ukázal, že Jehovova přísaha je nezměnitelná; je to ta nejspolehlivější možná záruka. (Viz studijní poznámky k Heb 6:17, 18.) Jehovova přísaha týkající se Ježíše, „Jsi navždy knězem“ způsobem krále-kněze Melchisedeka, tedy představuje osobní smlouvu mezi Jehovou a jeho Synem. (Heb 7:17) Ježíš se na tuto smlouvu zřejmě odvolal, když se svými následovníky uzavřel vlastní smlouvu „o království“. (Lk 22:29 a studijní poznámka).

ručitelem lepší smlouvy: Ježíš není jen „prostředníkem“ nové a lepší smlouvy (Heb 8:6 a studijní poznámka), ale také „ručitelem“ (neboli „tím, kdo byl dán jako záruka“) této smlouvy. Řecké slovo přeložené jako „ručitel“ bylo právní označení pro někoho, kdo poskytl jistotu a zaručil, „že bude splněn právní závazek“. Ježíš se stal právní zárukou, že se určitě splní „lepší naděje“. (Heb 7:19 a studijní poznámka, 20 a studijní poznámka; srovnej Ří 8:32).

smlouvy: Viz Slovníček.

bylo také nutné, aby se kněží vystřídalo mnoho: Pavel tady mluví o posloupnosti velekněží. V roce 1512 př. n. l. Jehova ustanovil Árona, aby sloužil jako první velekněz. Když Áron ve věku 123 let zemřel, stal se po něm veleknězem jeho syn Eleazar. (4Mo 20:25-28; 4Mo 33:39) Když potom zemřel Eleazar, stal se po něm veleknězem jeho syn Pinchas. (Joz 24:33; Sd 20:27, 28) V Pavlově době, asi o 15 století později, se tak „kněží vystřídalo mnoho“. Zdá se, že do doby, než byl v roce 70 n. l. zničen jeruzalémský chrám, sloužilo jako velekněz přes 80 mužů.

nemá žádného nástupce: Nebo „je trvalé“, to znamená, že se nepředává na někoho jiného. Všichni áronovští velekněží nakonec zemřeli, a proto potřebovali nástupce. (Heb 7:23) Ježíš Kristus ale „je navždy živý“, a tak jeho kněžství žádné nástupce nepotřebuje. (Viz studijní poznámku k Heb 7:25).

proto také může úplně zachránit: Na rozdíl od nedokonalých lidských velekněží, kteří rok co rok přinášeli zvířecí oběti, Ježíš přinesl svou dokonalou oběť „jednou provždy“. (Heb 7:27) Ježíš je navíc nesmrtelný, a proto může dovést dílo záchrany hříšných lidí k cíli – od začátku až do konce. (Ří 6:9; Heb 7:23, 24) Zachraňuje „úplně“ v tom smyslu, že pomáhá každému poslušnému učedníkovi získat věčný život – ať už nesmrtelný život v nebi, nebo nekonečný život na zemi. (1Ko 15:54, 55; Zj 21:3, 4).

aby se za ně přimlouval: Tento výraz znamená, že se někdo za druhého přimlouvá nebo se za něj u někoho přimlouvá. Protože žádný nedokonalý člověk se nemůže k Bohu přiblížit přímo, Ježíš se s láskou přimlouvá za své následovníky a stává se jejich obhájcem před Bohem. (Heb 2:18 a studijní poznámka) Křesťané se můžou k Bohu vždy přibližovat v Ježíšově jménu a vědí, že Kristus je připravený jim pomoci. (Jan 16:23; Heb 4:15, 16 a studijní poznámka) Pavel tím samozřejmě nenaznačuje, že by Bůh nechtěl odpouštět a že by ho Ježíš musel prosit, aby projevil milosrdenství. Jehova je soucitný a ochotně odpouští. (2Mo 34:6, 7; Ža 86:5) Ve skutečnosti je to Bůh, kdo dal Ježíše jako obhájce, jehož prostřednictvím se k němu praví uctivatelé můžou přibližovat, aby získali milosrdenství a pomoc. (Ří 3:24, 25; 2Ko 5:18, 19; 1Ja 2:1, pozn.; 4:10).

velekněze … věrného: Pavel uvádí tuto vlastnost jako výrazný důvod, proč je Ježíš nadřazený jakémukoli židovskému veleknězi, který sloužil v izraelském národě; žádný z nich se nemohl rovnat jeho bezchybné věrnosti Bohu. Řecké slovo přeložené jako „věrný“ může vyjadřovat myšlenku „svatý“ nebo „zbožný“ (jak to zde překládají některé překlady), ale překlad „věrný“ je dobře podložený. Například toto řecké slovo se často v Septuagintě používá jako překlad hebrejského slova, které znamená „věrný“ nebo „věrný člověk“. Jak je zaznamenáno v Ža 16:10, David napsal: „Nedovolíš, aby tvůj věrný viděl jámu.“ Petr a Pavel tento žalm citovali a vztáhli ho na Ježíše. Záznamy ve Sk 2:27 a 13:35 používají stejné řecké slovo, jaké Pavel používá i tady. (Srovnej studijní poznámku k Tit 1:8.) Ježíš je nejvýznamnějším příkladem věrnosti mezi Božími tvory a právem by mohl být nazván Božím „věrným“.

odděleného od hříšníků: Ježíš byl „oddělený od“, neboli odlišný od, všech ostatních lidí – včetně jakéhokoli jiného velekněze – v tom, že se nikdy nedopustil žádného hříchu. (1Pe 2:22) Neměl žádné hříšné sklony. Jehova ho prostřednictvím svatého ducha ochránil, aby nezdědil hřích po své nedokonalé matce Marii. (Lk 1:35) Popis „oddělený od hříšníků“ ale neznamená, že by se Kristus vyhýbal všem hříšným, nedokonalým lidem. Jako soucitný velekněz se s nimi stýkal, aby jim pomohl přiblížit se k Jehovovi a splňovat jeho měřítka. (Mt 9:11, 12) Pavel proto považuje za „vhodné“, aby hříšní lidé měli takového velekněze. (Srovnej Heb 2:10 a studijní poznámku.) Kromě toho, když Pavel psal Hebrejcům, Ježíš už byl „oddělený od hříšníků“ i v jiném smyslu – vystoupil do nebe.

vyvýšeného nad nebesa: Jehova vyvýšil svého Syna tím, že ho vzkřísil, aby usedl po jeho pravici, na postavení mnohem vyšší, než je cokoli ve fyzických nebesích, a daleko nad hříšnými lidmi. (1Kr 8:27; Heb 1:3 a studijní poznámka; 4:14 a studijní poznámka) Ježíšovo kněžství tak bylo vyvýšené nad kněžství levitů, kteří sloužili v chrámu, jenž měl být brzy zničen. Bible navíc často používá slovo „nebesa“ nebo „nebe“ v obrazném smyslu pro vládu nebo vlády. (Iz 65:17; Da 4:26; 2Pe 3:13; Zj 21:1) Jako král-kněz podobný Melchisedekovi Ježíš sedí na trůnu po Boží pravici a je vyvýšený nad každou vládou a autoritou v nebi i na zemi. (Mt 28:18; 1Ko 15:27; Ef 1:20, 21; Fil 2:9; 1Ti 6:14-16; Heb 1:4 a studijní poznámka; srovnej Kol 1:16 a studijní poznámku).

jednou provždy: Toto vyjádření zdůrazňuje výrazný kontrast mezi obětí, kterou Ježíš Kristus jako Velekněz přinesl, a oběťmi, které přinášeli všichni áronovští velekněží v Izraeli. Ti nedokonalí muži museli přinášet oběti za své vlastní hříchy i za hříchy lidu. (3Mo 4:3, 13-16) Každý rok přinášeli oběti v Den smíření. (Heb 10:1) Také se mohli rozhodnout, že budou sloužit jako kněží, když se denně přinášely další oběti. Ježíš ale přinesl jen jednu oběť – dokonalou. Je to nejvyšší oběť a platí pro všechny věrné lidi navždy. Zajistí, že hřích bude navždy odstraněn. Není potřeba, aby se tato oběť někdy opakovala. (Heb 9:12 a studijní poznámka, 26, 28; 10:1, 2, 10; 1Pe 3:18).

byl navždy zdokonalen: Viz studijní poznámky k Heb 2:10; 5:9.