Jan 17

všemi lidmi: Nebo „celým lidstvem; všemi lidmi“. Tento výraz se objevuje také v Lk 3:6, kde je citován Iz 40:5. V Izajášovi je použit hebrejský výraz se stejným významem. – Srovnej studijní poznámku k Jan 1:14.

že poznávají tebe: Nebo „že získávají poznání o tobě; že tě dál poznávají“. Řecké sloveso gi·noʹsko v podstatě znamená „znát“, ale tady je použité v přítomném čase, který vyjadřuje nepřetržitý, pokračující děj. Může označovat proces „získávání poznání o někom; poznávání někoho; lepší seznamování se s někým“. Může v sobě také zahrnovat myšlenku, že člověk vyvíjí trvalé úsilí, aby se lépe seznámil s někým, koho už zná. V tomto kontextu se tím myslí prohlubující se osobní vztah s Bohem, který vzniká díky stále většímu poznání Boha a Krista a díky rostoucí důvěře v ně. Je zřejmé, že to vyžaduje víc než jen vědět, kdo ten člověk je, nebo znát jeho jméno. Patří k tomu i poznat, co má rád a co ne, a znát jeho hodnoty a měřítka. (1Ja 2:3; 4:8).

svět: Řecké slovo koʹsmos tady zřejmě označuje svět lidstva. – Srovnej studijní poznámku k Jan 17:24.

Oznámil jsem tvé jméno: Ježíšovi následovníci už Boží jméno znali a používali. Viděli ho a četli ho ve svitcích Hebrejských písem, které měli k dispozici ve svých synagogách. Viděli ho a četli ho také v Septuagintě — řeckém překladu Hebrejských písem, který se používal při vyučování. (Viz Dodatek A5 a C.) V Bibli výraz „jméno“ někdy označuje i samotnou osobu, její pověst a všechno, čím se sama prohlašuje být. (Viz studijní poznámku k Mt 6:9; srovnej Zj 3:4, pozn.) Ježíš dal Boží jméno poznat nejen tím, že ho používal, ale i tím, že odhaloval Osobu, která za tím jménem stojí — její záměry, činnost a vlastnosti. Jako ten, kdo byl „po Otcově boku“, mohl Ježíš vysvětlit Otce způsobem, jakým to nikdo jiný nedokázal. (Jan 1:18; Mt 11:27) Boží „jméno“ tak pro Ježíšovy první následovníky získalo hlubší význam.

světa: V této souvislosti řecké slovo koʹsmos zjevně označuje svět lidstva, které je odcizené Bohu a oddělené od pravých Kristových následovníků, jeho sboru. (Viz studijní poznámku k Jan 15:19).

zachovali: Nebo „poslouchali; dodržovali“. V tomto kontextu bylo řecké slovo te·reʹo vyloženo také jako „vytrvale poslouchat; dávat pozor“.

svět: V tomto kontextu se řecké slovo koʹsmos vztahuje na svět lidstva oddělený od Božích služebníků, na nespravedlivou lidskou společnost odcizenou Bohu. (Srovnej studijní poznámku k Jan 15:19.)

Svatý Otče: V Bibli se tento výraz vyskytuje jen tady a je použit jako oslovení ve vztahu k Jehovovi. Nikdy se nepoužívá ve vztahu k člověku. – Srovnej Mt 23:9.

kvůli svému jménu, které jsi mi dal: Jméno Ježíš odpovídá hebrejskému jménu Ješua (nebo v plnější podobě Jehošua) a znamená „Jehova je záchrana“. Ježíš proto v této kapitole dvakrát zdůrazňuje, že dal poznat Jehovovo jméno. (Jan 17:6, 26) V Bibli může výraz „jméno“ označovat také samotnou osobu, její pověst, její vlastnosti a všechno, čím se sama prohlašuje. (Viz studijní poznámky k Mt 6:9; Jan 17:6.) Kromě toho, že Ježíš nesl jméno, které obsahuje Boží jméno, zřejmě existovaly i další způsoby, jak mu bylo Jehovovo jméno „dáno“. Ježíš například dokonale odrážel osobnost svého Otce. (Jan 14:9) Také přišel ve jménu svého Otce a v tom jménu dělal mocné skutky. (Jan 5:43; 10:25).

jedno: Nebo „sjednocení“. Ježíš se modlil, aby stejně jako on a jeho Otec jsou „jedno“ – projevují spolupráci a jednotu v myšlení – byli i jeho praví následovníci „jedno“, když společně pracují pro stejný cíl. Myšlenky vyjádřené v této modlitbě připomínají Ježíšova slova zapsaná v Jan 10:30. Tam říká, že on a Otec „jsou jedno“ v souvislosti s tím, jak jednají s jeho učedníky, jeho „ovcemi“, které mu dává Otec. (Jan 10:25-30; 17:2, 9) Řecké slovo, které je tady přeloženo jako „jedno“, je ve středním rodě (označuje „jednu věc“), ne v mužském rodě (označuje „jednu osobu“). (Viz studijní poznámka k Jan 10:30).

syn zničení: V tomto kontextu se tento výraz vztahuje na Jidáše Iškariotského, jehož úmyslná zrada Božího Syna způsobila, že Jidáš podléhá věčnému zničení a není hoden vzkříšení. Stejný výraz je použit v 2Te 2:3 ve spojitosti s „člověkem nezákonnosti“. V původních biblických jazycích se výraz „syn (synové)“ někdy používá v přeneseném smyslu o někom, kdo se vydává určitým směrem nebo u koho se projevuje určitá vlastnost. Příklady jsou výrazy jako „synové Nejvyššího“, „synové světla a synové dne“, „synové Království“, „synové toho ničemného“, „syn Ďábla“ a „synové neposlušnosti“. (Lk 6:35; 1Te 5:5; Mt 13:38; Sk 13:10; Ef 2:2) Podobně se výraz „syn“ může používat i ve významu rozsudku nebo výsledku, který plyne z toho, že se člověk vydá určitým směrem nebo projevuje určitou vlastnost. V 2Sa 12:5 je výraz přeložený jako „zaslouží si zemřít“ doslova „je synem smrti“. V Mt 23:15 je doslovný výraz „syn gehenny“ použit o někom, kdo si zaslouží věčné zničení, a zřejmě právě to měl Ježíš na mysli, když Jidáše Iškariotského nazval „synem zničení“.—Viz studijní poznámku k Mt 23:15 a Slovníček „Gehenna“.

svět: V tomto kontextu se řecké slovo koʹsmos vztahuje na svět lidstva oddělený od Božích služebníků, na nespravedlivou lidskou společnost odcizenou Bohu. Jan je jediný pisatel evangelia, který cituje Ježíšova slova, že jeho následovníci nejsou částí světa, neboli že do světa nepatří. Stejná myšlenka je vyjádřena ještě dvakrát během Ježíšovy poslední noci s jeho věrnými apoštoly. (Jan 15:19; 17:16).

Posvěť je: Nebo „Učiň je svatými; Odděl je“, tedy pro posvátnou službu Bohu. Když Ježíšovi následovníci poslouchají pravdu z Božího Slova, jsou posvěceni neboli očištěni. (1Pe 1:22) Díky tomu se budou lišit jako ti, kdo nejsou „žádnou částí světa“, který se nedrží Boží pravdy. (Jan 17:16).

tvé slovo je pravda: Jehovovo Slovo ukazuje věci takové, jaké skutečně jsou. Odhaluje jeho vlastnosti, záměry a přikázání, a také pravý stav lidstva. V souladu s Ježíšovou modlitbou Boží Slovo pravdy ukazuje, co je potřeba k tomu, aby člověk mohl být Jehovou posvěcen neboli oddělen pro jeho službu, a aby pak v posvěceném stavu také zůstal.

posvěcuji se: Nebo „odděluji se; zachovávám se svatý“. Ježíš byl svatý už při narození jako člověk (Lk 1:35) a tuto posvěcenost neboli svatost si zachoval po celý svůj pozemský život (Sk 4:27; Heb 7:26). Jeho bezúhonný život, včetně výkupní oběti, umožnil, aby jeho následovníci byli posvěceni, neboli aby se stali svatými, oddělenými pro Boží službu. Proto mohl Ježíš ve své modlitbě k Otci říct, že se posvěcuje kvůli nim. Ježíšovi následovníci jsou posvěceni pravdou, když věrně jdou v jeho stopách a řídí se pravdami, které učil, a pravdami obsaženými v Božím Slově, Bibli. (Jan 17:17; 2Ti 2:20, 21; Heb 12:14) Přesto nejsou posvěceni díky vlastní zásluze; posvěcení k nim přichází prostřednictvím Ježíše Krista. (Ří 3:23-26; Heb 10:10).

jedno: Nebo „sjednocení“. Ježíš se modlil, aby jeho praví následovníci byli „jedno“, tedy aby byli jednotní a společně pracovali na stejném cíli, stejně jako on a jeho Otec jsou „jedno“ a projevují tak spolupráci a jednotu v uvažování. (Jan 17:22) V 1Ko 3:6-9 Pavel popisuje tento druh jednoty mezi křesťanskými služebníky, když spolu navzájem i s Bohem spolupracují. (Viz 1Ko 3:8 a studijní poznámky k Jan 10:30; 17:11).

aby byli dokonale sjednoceni: Nebo „aby byli úplně sjednoceni“. V tomto verši Ježíš dává do souvislosti dokonalou jednotu s tím, že je Otec miluje. To je v souladu s Kol 3:14, kde se píše: „Láska . . . je dokonalé pouto jednoty.“ Tato dokonalá jednota je relativní. Neznamená to, že se odstraní všechny rozdíly v osobnosti, například individuální schopnosti, zvyky a svědomí. Znamená to ale, že Ježíšovi následovníci jsou jednotní v jednání, víře a učení. (Ří 15:5, 6; 1Ko 1:10; Ef 4:3; Fil 1:27).

založením světa: Řecké slovo přeložené jako „založením“ je v Heb 11:11 přeloženo jako „počít“ a je tam použito ve spojení s „potomkem“. Tady je použito ve výrazu „založením světa“ a zjevně se vztahuje k narození dětí Adamovi a Evě. Ježíš dává „založení světa“ do souvislosti s Abelem, který byl zřejmě prvním člověkem, jenž mohl být vykoupen, a prvním, jehož jméno bylo „zapsáno do svitku života od založení světa“. (Lk 11:50, 51; Zj 17:8) Tato Ježíšova slova v modlitbě k jeho Otci také potvrzují, že už dávno – ještě předtím, než Adam a Eva počali potomky – Bůh miloval svého jediného zplozeného Syna.

Dal jsem jim poznat tvé jméno: Na konci své modlitby Ježíš opakuje myšlenku, kterou vyjádřil v Jan 17:6. (Viz studijní poznámku k Jan 17:6.) V Jan 17:26 je ale použito jiné řecké sloveso, gno·riʹzo („dát poznat“). Přesto vyjadřuje podobnou myšlenku jako sloveso použité v Jan 17:6 (pha·ne·roʹo, „zjevit; odhalit“), které se dá také přeložit jako „dát poznat“. (Viz pozn. pod čarou k Jan 17:6.) V Bibli může „dát poznat“ něčí jméno znamenat nejen odhalit samotné jméno, ale i to, co to jméno představuje – pověst dané osoby a všechno, čím se sama prohlašuje být. (Viz studijní poznámku k Mt 6:9; srovnej Zj 3:4; pozn. pod čarou.) Ježíš dal Boží jméno poznat nejen tím, že ho používal, ale i tím, že lidem odhaloval Osobu, která za tím jménem stojí – jeho záměry, činnost a vlastnosti. Tady Ježíš dodává: „a ještě jim ho dám poznat“, což se dá přeložit i jako „a budu jim ho dál dávat poznat“. Boží jméno tak mělo pro jeho následovníky postupně získávat ještě hlubší význam.