1. Timoteovi 2

úpěnlivě prosili, modlili se, přimlouvali se a vzdávali díky: Pavel tady zdůrazňuje, jak důležitá je modlitba, a proto používá několik výrazů s podobným významem. (Viz studijní poznámku k Fil 4:6.) V tomto kontextu se výraz „přimlouvali se“ zřejmě vztahuje na prosby, které jsou předkládány Bohu ve prospěch druhých. Bible o takových přímluvách mluví. Například Mojžíš se přimlouval za Mirjam a za izraelský lid. (4Mo 12:10-13; 21:7) V Křesťanských řeckých písmech jsou Boží služebníci podobně povzbuzováni, aby se modlili za druhé. (2Ko 1:11; 2Te 3:1; Heb 13:18, 19; Jk 5:14-18) Pokud jde o výraz „vzdávali díky“, Pavel křesťany opakovaně vybízel, aby v modlitbách vyjadřovali svou vděčnost. (2Ko 4:15; Kol 2:7; 4:2).

všechny ve vysokém postavení: Nebo „všechny, kdo jsou v postavení autority“. Tento výraz se vztahuje na různé vládní autority a úředníky. (Viz studijní poznámku k Ří 13:1.) Slovo krále v tomto verši zahrnovalo jak místní vládce, tak i římského císaře. V době, kdy Pavel psal Timoteovi (asi 61–64 n. l.), byl tím císařem Nero, který vládl v letech 54–68 n. l.

abychom mohli vést klidný a tichý život: Pavel tady uvádí důvod, proč by se křesťané měli modlit „za krále a za všechny ve vysokém postavení“. Bůh může v odpověď na takové modlitby pohnout autoritami, aby křesťanům dovolily dál mu sloužit bez pronásledování a aby mohli žít pokojně „v plné vážnosti a oddanosti Bohu“. (Srovnej Jer 29:7.) Křesťané pak mohou mít víc svobody pokračovat v kázání, díky kterému mohou být zachráněni „všichni lidé“. (1Ti 2:4) První křesťané v Efezu, kde Timoteus tehdy sloužil, dobře chápali, jak mohou lidé ve vysokém postavení ovlivnit křesťanskou službu. Například o několik let dřív, během Pavlovy třetí misionářské cesty (asi 52–56 n. l.), jeden vládní úředník uklidnil dav, který se stavěl proti kázání Pavla a jeho společníků. (Sk 19:23-41) Ale bez ohledu na to, jak se světské autority zachovají, křesťané se modlí o Boží pomoc, aby mohli dál kázat. (Sk 4:23-31).

oddanosti Bohu: Použitý řecký výraz (eu·seʹbei·a) vyjadřuje úctu a hluboký respekt k Bohu. (Rozbor řeckého výrazu přeloženého jako „oddanost Bohu“ viz studijní poznámku k 1Ti 4:7.) Stejné řecké slovo se někdy objevuje i v Septuagintě. Například je v Iz 11:2 a 33:6, kde hebrejský text používá výraz „bázeň před Jehovou“, který také vyjadřuje hluboký respekt k Jehovovi Bohu. Když byl 1Ti 2:2 v pátém století n. l. přeložen do syrštiny (v Pešitě), byl tento řecký výraz přeložen jako „úcta k Bohu“, takže bylo výslovně použito slovo „Bůh“. Podobně některé pozdější překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny přeložily eu·seʹbei·a v tomto verši a v dalších místech, kde se vyskytuje, jako „bázeň před Jehovou“. (1Ti 3:16; 4:7, 8; 6:3, 6, 11) Překladatelský výbor Překladu nového světa se ale rozhodl, že pro použití Božího jména v hlavním textu tohoto verše není dostatečná opora. (Viz Dodatek C, kde jsou rozebrány důvody pro obnovení Božího jména v jiných verších; srovnej studijní poznámku k Ří 10:12).

lidé všeho druhu: I když se řecký výraz použitý na tomto místě dá doslovněji přeložit jako „všichni lidé“, překlad „lidé všeho druhu“ je vzhledem ke kontextu výstižný. (Další příklady viz studijní poznámky k Jan 12:32; Sk 2:17.) Bůh chce, aby všichni lidé „dosáhli pokání“ (2Pe 3:9), a proto nestranně nabízí záchranu každému bez ohledu na pohlaví, etnický původ, finanční situaci nebo společenské postavení. (Mt 28:19, 20; Sk 10:34, 35; 17:30) Písmo ale jasně ukazuje, že mnoho lidí Boží pozvání odmítne a zachráněni nebudou. (Mt 7:13, 21; Jan 3:16, 36; 2Te 1:9) Překlad „lidé všeho druhu“ je tedy s těmito verši v souladu. Podobný překlad se hodí i v předchozích verších, kde Pavel vybízí spolukřesťany, aby se modlili „za všechny druhy lidí, za krále a všechny, kdo jsou ve vysokém postavení“. (1Ti 2:1, 2).

zachráněni: Výrazy „zachránit“ a „záchrana“ někdy pisatelé Bible používají ve významu vysvobození z nebezpečí nebo zkázy. (2Mo 14:13, 14; Sk 27:20) Často ale tyto výrazy označují vysvobození z hříchu. (Mt 1:21) Protože smrt je důsledkem hříchu, lidé, kteří jsou zachráněni z hříchu, mají naději, že budou žít navždy. (Jan 3:16, 17; viz studijní poznámka k 1Ti 1:1).

přesně poznali: Boží vůlí je, aby lidé poznali jeho i jeho záměry co nejpřesněji, tedy co nejúplněji.—K rozboru řeckého výrazu, který je zde přeložen jako „přesně poznali“, viz studijní poznámky k Ří 10:2; Ef 4:13.

prostředník: Výraz „prostředník“ se vztahuje na Ježíšovu právní úlohu v souvislosti s novou smlouvou. V Heb 9:15 je Ježíš nazván „prostředníkem nové smlouvy“. (Viz Slovníček „Prostředník“ a studijní poznámku ke Ga 3:19.) Ježíš „dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“, a tím položil základ k tomu, aby do nové smlouvy mohli být přivedeni muži i ženy všeho druhu. (1Ti 2:6) Je to smlouva mezi Bohem a 144 000 křesťanů pomazaných duchem. (Lk 22:20; Heb 8:6, 10-13; Zj 7:4-8).

dal sám sebe jako odpovídající výkupné: Řecký výraz přeložený jako „odpovídající výkupné“ je an·tiʹly·tron a skládá se ze dvou částí: an·tiʹ „výměnou za; odpovídající; místo“ a lyʹtron „výkupné; výkupní cena“. Ježíš dal svůj dokonalý lidský život jako oběť, která přesně odpovídá dokonalému lidskému životu, o který Adam přišel, když se vzbouřil proti Bohu. Jehova mohl Ježíšovu oběť přijmout jako „odpovídající výkupné“, protože plně uspokojuje jeho vlastní vysoké měřítko spravedlnosti. V tomto verši mnoho překladů Bible uvádí jen „výkupné“, podobně jako v Mt 20:28 a Mr 10:45, kde se vyskytuje řecké slovo lyʹtron. (Viz studijní poznámku k Mt 20:28; Slovníček „Výkupné“.) Pavel ale používá slovo an·tiʹly·tron, které se v Křesťanských řeckých písmech objevuje jen tady. Jeden odborný zdroj k jeho významu uvádí, že tento výraz znamená „výkupné, cena za vykoupení, nebo spíše odpovídající výkupné“. (A Greek and English Lexicon to the New Testament, John Parkhurst) Vzhledem k tomu je překlad „odpovídající výkupné“ výstižnější.—Srovnej studijní poznámku k 1Ko 15:45.

za všechny: Nebo „za všechny druhy lidí“. (Mt 20:28; Jan 3:16; viz studijní poznámku k 1Ti 2:4).

byl ustanoven kazatelem: Křesťanská řecká písma jasně ukazují, že apoštol Pavel bral své ustanovení vážně. Například tady a v 2Ti 1:11 používá tři výrazy („kazatel“, „apoštol“, „učitel“), z nichž každý zdůrazňuje zvláštní stránku jeho pověření. Byl „kazatelem“, tedy hlasatelem Božího poselství, podobně jako Ježíš a Jan Křtitel. (Mt 4:17; Lk 3:18; viz studijní poznámku k Mt 3:1.) Podobně byl Noe „kazatelem spravedlnosti“. (2Pe 2:5).

a apoštolem: Ježíš Kristus si Pavla vybral, aby byl „apoštolem“, neboli „někým, kdo je vyslán“. (Sk 9:15; Ří 1:5) Pavel o sobě také říká, že je „apoštolem Krista Ježíše z Boží vůle“ a „apoštolem pro národy“. (1Ko 1:1; Ří 11:13 a studijní poznámku; viz studijní poznámku k Ří 1:1).

Říkám pravdu, nelžu: Pavel možná cítil potřebu zdůraznit pravdivost svých slov, protože někteří odpůrci tvrdili, že je falešný apoštol. Zdá se, že někteří křesťané byli tímto tvrzením ovlivněni. (2Ko 11:4, 5; Ga 1:6, 7, 11, 12) Někteří z těch, kdo se snažili Pavla zdiskreditovat, mohli patřit k falešným učitelům, se kterými se Timoteus musel potýkat v Efezu. (1Ti 1:3, 4) Pavel použil obrat, který připomínal přísahy běžné v římském právním postupu. Tím Timotea i další křesťany v Efezu ujistil, že on, Pavel, je skutečně pravý apoštol. Podobné výrazy najdeme v Ří 9:1 a Ga 1:20.

Mám učit národy: Jako učitel Pavel se svými posluchači rozmlouval a mnohé přesvědčil, aby uvěřili v Krista. (Sk 17:2; 28:23; viz studijní poznámku k Mt 28:20.) Byl „učitelem národů“ v tom smyslu, že vyučoval mnoho nežidů. Tento výraz zdůrazňuje celosvětový rozsah křesťanského kázání a vyučování, které začalo v prvním století n. l.

muži modlili: Pavel tady mluví o tom, že někdo zastupuje sbor při veřejné modlitbě, což je výsada svěřená jen mužům. (1Ko 14:34; 1Ti 2:11, 12) Vyjádření „pozvedali své ruce“ popisuje běžný postoj při modlitbě v biblických dobách; muž, který se veřejně modlil, mohl zvedat ruce k nebi, když prosil o Boží přízeň. (Srovnej 1Kr 8:22, 23.) Věrní ctitelé ale při modlitbě zaujímali i jiné postoje a Bible nepovažuje žádnou polohu za lepší než jinou. (1Pa 17:16; Mr 11:25; Sk 21:5) Nejdůležitější byl postoj srdce. V tomhle verši Pavel zdůrazňuje, že ten, kdo se modlí, má být „ve věrnosti Bohu“. Řecké slovo, které použil a které je přeložené jako „věrný“, se dá přeložit i jako „svatý“, „čistý“ nebo „posvěcený“. Pro Jehovu je tedy důležitá mužova mravní čistota a jeho věrná závislost na něm.—Srovnej studijní poznámku k Tit 1:8.

bez hněvu a dohadování: Tahle inspirovaná rada je v souladu s jedním z požadavků na křesťanské dohlížitele, které Pavel zmiňuje později v tomhle dopise — dohlížitel nesmí být hašteřivý. (1Ti 3:1, 3) Pavel tak ukazuje, že žádný křesťan by neměl pronášet veřejné modlitby, pokud má rozdělující postoj nebo, jak to vyjadřuje jeden překlad, „hněvivé nebo hádavé myšlenky“. Takové negativní myšlenky by mohly snadno ovlivnit, jak se modlitby vyjadřují. Tahle rada zapadá i do Pavlových slov, která vybízejí všechny křesťany, aby se zbavili pomstychtivého hněvu a rozdělujících hádek. (Ef 4:31; Fil 2:14; Kol 3:8 a studijní poznámka).

slušnými: Nebo „ctihodnými“. V tomto kontextu použité řecké slovo naznačuje oblečení, které by bylo považováno za čestné a vhodné. Takový oděv se hodí pro někoho, kdo se hlásí k tomu, že je Božím služebníkem.

cudně: V tomto kontextu cudnost zahrnuje brát v úvahu vlastní svědomí i pocity nebo názory druhých. Cudný křesťan se vyhne zdobení, které je považováno za neslušné, které na sebe strhává nepatřičnou pozornost nebo které by mohlo druhé urazit či přivést ke klopýtnutí. (1Ko 10:32, 33).

se zdravým úsudkem: Nebo „s dobrým úsudkem; rozumně“. (Viz studijní poznámku k 1Ti 3:2).

ne složitými účesy, zlatem, perlami nebo velmi drahým oblečením: V Pavlově době se mnoho pohanských žen okázale předvádělo svým bohatstvím nebo postavením. Zaplétaly si vlasy do propracovaných účesů, do copů vplétaly zlaté ozdoby a nosily velmi drahé šaty spolu s množstvím šperků. Takové okázalé projevy byly považovány za přehnané dokonce i mnoha nekřesťany. Nápadné zdobení se křesťanům rozhodně nehodilo, protože mohlo podněcovat soutěživost, nebo dokonce odvádět mnohé od pravého uctívání. Pavel proto křesťanské ženy vybízel, aby používaly dobrý úsudek a ve svém vzhledu se vyhýbaly extrémům. Podobně Petr radil věrným ženám, aby nezaměřovaly pozornost na vnější ozdobu, ale na „skrytého člověka srdce“. (1Pe 3:3, 4; srovnej Př 31:30).

oddané Bohu: Nebo „mající úctu k Bohu“. Řecké slovo, které je tady použité (the·o·seʹbei·a), je složené ze slov „Bůh“ a „oddanost“ nebo „úcta“. Vyjadřuje hlubokou úctu k Bohu, oddanost jemu a pravé uctívání. Významově je blízké výrazu eu·seʹbei·a, který se překládá jako „zbožná oddanost“, ale navíc výslovně obsahuje řecké slovo pro „Boha“. (Viz studijní poznámky k 1Ti 2:2; 4:7.) V Křesťanských řeckých písmech se vyskytuje jen tady, ale najdeme ho i v Septuagintě. Například je použité v 1Mo 20:11 a Job 28:28, kde hebrejský text říká „bázeň před Bohem“ nebo „bázeň před Jehovou“, tedy úctu a hluboký respekt k němu. Tady v 1Ti 2:10 některé překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny uvádějí „bázeň před Jehovou“. Překladatelský výbor Překladu nového světa ale rozhodl, že pro použití Božího jména v hlavním textu tohoto verše není dostatečná opora. (Viz Dodatek C, kde se rozebírají důvody pro navrácení Božího jména v jiných verších; srovnej studijní poznámku k Ří 10:12).

Ať žena naslouchá vyučování tiše: Pavel tady vyvrací názor, který zastávalo mnoho židovských náboženských vůdců jeho doby, že ženy by se neměly učit z Písem. Věděl, že takové tradice nemají oporu v Hebrejských písmech a že ani Ježíš takové názory nepodporoval. Ježíš naopak ženy otevřeně vyučoval. (Joz 8:35; Lk 10:38–42; Jan 4:7–27) Pavel je tady pod inspirací veden k tomu, aby řekl, že v prostředí sboru má žena naslouchat vyučování „tiše“. Používá řecké slovo, které se dá přeložit také jako „v klidu“ nebo „pokojně“. Tato rada je podobná tomu, co dřív napsal sboru v Korintu, kde některé ženy možná působily rušivě. (Viz studijní poznámku k 1Ko 14:34).

s úplnou podřízeností: Touto inspirovanou radou Pavel vybízí křesťanské ženy, aby přijímaly a podporovaly Jehovovo uspořádání autority ve sboru. Následující verš ukazuje, že Bůh svěřil mužům odpovědnost vyučovat sbor. (1Ti 2:12) Když Pavel mluví o podřízenosti a poddanosti, neomezuje své komentáře jen na ženy. Například říká, že Ježíš se „podřídí“ Jehovovi (1Ko 15:27, 28) a že „sbor je podřízen Kristu“ (Ef 5:24). Pavel také dává pokyn všem křesťanským mužům i ženám, aby se „podřizovali“ těm, kdo ve sboru vedou. (Heb 13:17).

»Vždyť nejdřív byl vytvořen Adam, až potom Eva.« Pavel se odvolává na pořadí stvoření, aby pomohl vysvětlit, proč křesťanské ženy nemají ve sboru „učit ani . . . uplatňovat autoritu nad mužem“. (1Ti 2:12; 1Mo 2:7, 18–22) Pavel netvrdí, že Jehova udělal Adama lepšího než Evu, ale poukazuje na to, že Bůh nejdřív stvořil Adama. Jehova mu svěřil určitou úlohu — měl být hlavou rodiny. Později Bůh vytvořil Evu a i jí dal čestnou úlohu: měla být „pomocnicí“ pro svého manžela, „jeho doplňkem“. (1Mo 2:18) Pavel tím naznačuje, že uspořádání, ve kterém je muž hlavou, bylo součástí Jehovova původního záměru s lidmi; existovalo už dřív, než lidé zhřešili a stali se nedokonalými. (1Ko 11:3) Pavlovo uvažování také naznačuje, že i v křesťanském sboru Bůh dává mužům a ženám odlišné úkoly.

A nebyl to Adam, kdo byl oklamán: Pavel zde pod inspirací uvádí podrobnost, která v záznamu v 1. Mojžíšově není výslovně uvedena. Adam se rozhodl vědomě; jeho mysl nezastřelo žádné oklamání. Věděl tedy například, že had Evě lhal, když jí řekl, že nezemře, i když Boha neposlechne. (1Mo 3:4-6, 12) Adam ale místo toho, aby hledal Jehovovu pomoc, následoval Evu do hříchu. Tím nesplnil svou Bohem danou úlohu hlavy rodiny. Nesl velkou odpovědnost a Pavel ho nazval „jedním člověkem“, skrze kterého „hřích vstoupil do světa“. (Viz studijní poznámku k Ří 5:12).

ale žena. Byla úplně oklamána a zhřešila: Pavel zde používá slovo pro „přestupníka“, které se vztahuje na někoho, kdo překročí stanovené hranice. Eva dobře znala Boží příkaz ohledně stromu poznání dobrého a špatného; dokonce ho hadovi zopakovala. (1Mo 3:3) Pavel říká, že byla „úplně oklamána“ a uvěřila hadovým lžím. Ostatně sama Eva řekla: „Had mě oklamal, a tak jsem jedla.“ (1Mo 3:13) Přesto nebyla nevinná; vědomě se rozhodla vzbouřit proti Jehovovi. Je pozoruhodné, že se rozhodla sama, místo aby požádala o vedení hlavu rodiny. Také nesplnila svou úlohu věrné pomocnice svého manžela; naopak svůj vliv na Adama použila špatně a tlačila na něj, aby zhřešil. (1Mo 2:18; 3:1-6, 12) Pavel uvádí příklad Evy, aby ukázal, že hranice, které Bůh stanovuje, jsou požehnáním a ochranou.

Žena ale bude chráněná rozením dětí: Když žena rodila děti, starala se o ně a vedla domácnost, byla „chráněná“ před tím, aby se z ní stala drbna a aby se pletla do záležitostí druhých. (1Ti 5:11-15) Její tvrdá práce pro rodinu spolu s její „vírou, láskou a svatostí“ jí pomáhala zůstávat blízko Jehovovi.

bude jednat rozumně: Nebo „bude mít dobrý úsudek; bude rozumná“. (Viz studijní poznámku k 1Ti 3:2).