2. Korinťanům 1

Já, Pavel . . . píšu spolu s naším bratrem Timoteem: Nebo „Od Pavla . . . a našeho bratra Timotea“. Pavel je pisatelem tohoto dopisu Korinťanům, ale do úvodního pozdravu zahrnuje i Timotea. Timoteus byl zřejmě s Pavlem v Makedonii, když byl tento dopis kolem roku 55 n. l. napsán. (Sk 19:22) Pavel Timotea nazývá „naším bratrem“ a tím poukazuje na jejich duchovní vztah.

apoštol: Viz studijní poznámka k Ří 1:1.

svatým: Viz studijní poznámka k Ří 1:7.

Achaii: Viz studijní poznámka ke Sk 18:12.

Přeji vám nezaslouženou laskavost a pokoj: Pavel používá tento pozdrav v 11 svých dopisech. (Ří 1:7; 1Ko 1:3; Ga 1:3; Ef 1:2; Fil 1:2; Kol 1:2; 1Te 1:1; 2Te 1:2; Tit 1:4; Fm 3) Ve svých dopisech Timoteovi používá velmi podobný pozdrav, ale přidává vlastnost „milosrdenství“. (1Ti 1:2; 2Ti 1:2) Badatelé si všimli, že místo běžného slova pro „Zdravím vás!“ (khaiʹrein) Pavel často používá podobně znějící řecký výraz (khaʹris), čímž vyjadřuje přání, aby sbory měly plnou míru „nezasloužené laskavosti“ neboli „přízně“. (Viz studijní poznámku ke Sk 15:23.) Zmínka o „pokoji“ odráží běžný hebrejský pozdrav ša·lómʹ. (Viz studijní poznámku k Mr 5:34.) Tím, že Pavel používá výrazy „nezasloužená laskavost a pokoj“, zřejmě zdůrazňuje obnovený vztah, který křesťané mají s Jehovou Bohem díky usmíření. Když Pavel popisuje, odkud tato štědrá laskavost a pokoj pocházejí, zmiňuje „Boha, našeho Otce“ odděleně od „Pána Ježíše Krista“.

Otec něžného milosrdenství: Řecké podstatné jméno přeložené jako „něžné milosrdenství“ (oi·ktir·mosʹ) se tady používá pro pocit soucitu neboli lítosti s druhými. Bůh je nazýván „Otec“, tedy Zdroj, „něžného milosrdenství“, protože soucit vychází od něj a je součástí jeho přirozenosti. Takové něžné pocity ho podněcují, aby jednal milosrdně ve prospěch svých věrných služebníků, kteří procházejí soužením.

Bůh veškeré útěchy: Řecké podstatné jméno pa·raʹkle·sis, které je tady přeložené jako „útěcha“, doslova znamená „přivolání k sobě“. Vyjadřuje myšlenku, že člověk stojí vedle někoho, pomáhá mu nebo ho povzbuzuje, když prochází zkouškami nebo je smutný. (Viz studijní poznámku k Ří 12:8.) Někteří se domnívají, že Pavlův důraz na útěchu od Boha odráží Iz 40:1, kde prorok píše: „‚Utěšujte, utěšujte můj lid,‘ říká váš Bůh.“ (Viz také Iz 51:12.) Kromě toho se příbuzný řecký výraz přeložený jako „pomocník“ (pa·raʹkle·tos) v Jan 14:26 vztahuje na Jehovova svatého ducha. Bůh používá svou mocnou činnou sílu, aby poskytl útěchu a pomoc v situacích, které z lidského pohledu vypadají beznadějně. (Sk 9:31; Ef 3:16).

utěšuje: Nebo „povzbuzuje“. (Viz studijní poznámku k 2Ko 1:3).

trápení: Nebo „potíže; soužení“. Řecké slovo použité v tomto verši v podstatě znamená tíseň, útlak nebo utrpení, které vzniká pod tlakem okolností. Často se používá ve spojitosti s útlakem, který souvisí s pronásledováním. (Mt 24:9; Sk 11:19; 20:23; 2Ko 1:8; Heb 10:33; Zj 1:9) Soužení může zahrnovat i uvěznění a smrt jako následek toho, že člověk zůstává ryzí. (Zj 2:10) Různé míry „soužení“ ale můžou přinášet i jiné okolnosti, například hladomor (Sk 7:11), chudoba a těžkosti, se kterými se běžně potýkají sirotci a vdovy (Jk 1:27), a dokonce i rodinný život a manželství. (1Ko 7:28).

trápení: Nebo „soužení“. (Viz studijní poznámku k 2Ko 1:4).

čím jsme si prošli v provincii Asie: Bible neuvádí, jakou konkrétní událost měl Pavel na mysli. Mohla to být vzpoura v Efezu popsaná ve Sk 19:23-41. Nebo to mohlo být jeho setkání „s divokými zvířaty v Efezu“, o kterém se zmiňuje v 1Ko 15:32. (Viz studijní poznámka.) Kterákoli z těchto zkušeností mohla Pavla stát život. (2Ko 1:9).

svou úpěnlivou prosbou za nás: Nebo „svou naléhavou modlitbou za nás“. Řecké podstatné jméno deʹe·sis, přeložené jako „úpěnlivá prosba“, bylo definováno jako „pokorná a naléhavá prosba“. V Křesťanských řeckých písmech se toto podstatné jméno používá výhradně pro obracení se k Bohu. Bible opakovaně zdůrazňuje, jaký užitek má modlit se za spoluvěřící, ať už se modlí jednotlivec, nebo skupina. (Jk 5:14-20; srovnej 1Mo 20:7, 17; 2Te 3:1, 2; Heb 13:18, 19) Jehova naslouchá upřímným modlitbám vycházejícím ze srdce a jedná v souladu se svou vůlí. (Ža 10:17; Iz 30:19; Jan 9:31; 1Ja 5:14, 15) Úpěnlivá prosba může ovlivnit, co Bůh udělá a kdy to udělá. (Viz studijní poznámku ke Sk 4:31).

jako odpověď na modlitby mnohých: Nebo „díky mnoha modlitebním tvářím“. V tomto kontextu může doslovné řecké znění „z mnoha tváří“ vyjadřovat myšlenku tváří obrácených v modlitbě vzhůru k Bohu. Pavel také naznačuje, že když Bůh odpoví na modlitby pronášené za něj, mnoho křesťanů to podnítí, aby Bohu vzdávali díky. Pavlovi šlo víc o to, aby byl oslaven Jehova, než o jeho vlastní prospěch.

lidskou moudrost: Tedy lidskou moudrost tohoto světa. — Srovnej 1Ko 3:19.

co čtete: Nebo možná: „co už dobře znáte“. Řecké slovo a·na·gi·noʹsko se dá chápat i v jeho doslovnějším významu „dobře znát“. Když se ale používá ve vztahu k něčemu napsanému, znamená „rozpoznat“ a nejčastěji se překládá jako „číst“ nebo „číst nahlas“. Používá se jak pro soukromé, tak pro veřejné čtení Písem. (Mt 12:3; Lk 4:16; Sk 8:28; 13:27).

plně: Doslova: „až do konce“. V tomto kontextu tohle řecké idiomatické vyjádření zřejmě znamená „plně; úplně“. Někteří ale doslovné znění chápou jako časový údaj, tedy že Pavel doufal, že budou dál chápat „až do konce“.

abyste měli druhou příležitost se radovat: Pavel navštívil Korint poprvé během své druhé misionářské cesty. Psal se rok 50 n. l. Založil tam sbor a zůstal rok a šest měsíců. (Sk 18:9-11) Měl v úmyslu navštívit Korint podruhé, když byl během své třetí misionářské cesty v Efezu. Jeho plán se ale neuskutečnil. (1Ko 16:5; 2Ko 1:16, 23) „Druhá příležitost se radovat“ může odkazovat na druhou návštěvu, kterou Pavel doufal, že uskuteční. Nebo tím Pavel může myslet svou naději, že je navštíví dvakrát, jak popisuje v následujícím verši. (Viz studijní poznámku k 2Ko 1:16).

radovat: V tomto verši je v řadě řeckých rukopisů místo řeckého slova pro „radost“ (kha·raʹ) použité slovo khaʹris, které znamená „nezasloužená laskavost; přízeň; užitek“. Proto by se druhá část verše dala případně přeložit „abyste měli užitek dvakrát“. Řada anglických překladů Bible tuto myšlenku vyjadřuje.

Chtěl jsem vás totiž navštívit cestou do Makedonie: V roce 55 n. l., když byl Pavel během své třetí misionářské cesty v Efezu, měl v úmyslu přeplout Egejské moře do Korintu a odtud pokračovat do Makedonie. Potom se chtěl při cestě zpátky do Jeruzaléma znovu zastavit u korintského sboru, zřejmě aby vybral dar pro bratry v Jeruzalémě, o kterém už dřív psal. (1Ko 16:3) I když to byl Pavlův původní záměr, měl pádné důvody, proč svůj plán změnil. (Viz studijní poznámku k 2Ko 1:17).

Bral jsem to snad na lehkou váhu, když jsem měl takový úmysl?: Pavel zřejmě v dopise, který napsal ještě před 1. Korinťanům (viz studijní poznámku k 1Ko 5:9), informoval křesťany v Korintu o svém plánu navštívit je cestou do Makedonie. Později jim ve svém prvním inspirovaném dopise oznámil, že svůj plán cesty změnil a že je nenavštíví, dokud se nevrátí z Makedonie. (1Ko 16:5, 6) V důsledku toho se zdá, že ho někteří – možná „nadmíru vynikající apoštolové“ v tom sboru (2Ko 11:5) – obvinili, že nedodržuje své sliby. Pavel se na svou obranu odvolal na to, že to „nebral na lehkou váhu“. Řecké slovo přeložené jako „lehkou váhu“ vyjadřuje myšlenku nestálosti. Popisuje člověka, který je nespolehlivý a nezodpovědně mění názor. Pavel ale nestálý nebyl a neplánoval „tak, jak to dělají lidé“, tedy ze sobeckých pohnutek nebo podle nedokonalého lidského uvažování. Svou návštěvu odložil z oprávněného důvodu. V 2Ko 1:23 říká, že svůj původní plán změnil „aby je ušetřil“. Chtěl jim dát čas, aby uplatnili jeho písemné rady, a aby pak jeho návštěva, až konečně přijde, mohla být povzbudivější.

ano“, a přitom „ne: Nebo „ano a ne jedním dechem“. Dosl. „ano a ne“. (Viz studijní poznámku k 2Ko 1:17).

Silvanus: Tento spolupracovník je Pavlem zmiňován také v 1Te 1:1 a 2Te 1:1 a Petrem v 1Pe 5:12. V knize Skutků je nazýván Silas. Lukášova zpráva ukazuje, že byl vedoucím členem křesťanského sboru v Jeruzalémě v 1. století, prorokem a Pavlovým společníkem na jeho druhé misionářské cestě. Silvanus byl zřejmě římským občanem, což může vysvětlovat, proč je zde použito jeho římské jméno. (Sk 15:22, 27, 32, 40; 16:19, 37; 17:14; 18:5).

všechny se díky němu staly „ano“: To znamená, že Boží sliby byly v Ježíšovi potvrzeny, splněny a uskutečněny. Právě „díky němu“ – díky všemu, co učil, a tomu, co udělal – se splnily všechny sliby zaznamenané v Hebrejských písmech. Ježíšova bezchybná ryzost během jeho života na zemi odstranila jakýkoli možný důvod pochybovat o Jehovových slibech.

Proto jeho prostřednictvím Bohu říkáme „amen“: Slovo přeložené jako „amen“ je přepis hebrejského slova, které znamená „ať se tak stane“ nebo „jistě“. V Zj 3:14 Ježíš o sobě mluví jako o „Amen“. Je to proto, že když byl na zemi, splnil všechno, co o něm bylo prorokováno. A navíc se díky svému věrnému životu a obětní smrti stal osobní zárukou neboli „Amen“, že se všechna Boží prohlášení stanou skutečností. Tato jistota dává hlubší význam „amen“, které se říká na konci modliteb k Bohu prostřednictvím Krista. (Viz studijní poznámka k 1Ko 14:16).

svou pečeť: V biblických dobách se pečeť používala jako podpis, který dokazoval vlastnictví, pravost nebo souhlas. V případě křesťanů pomazaných duchem je Bůh obrazně „zapečetil“ svým svatým duchem, aby ukázal, že jsou jeho vlastnictvím a že mají vyhlídku na nebeský život. (Ef 1:13, 14).

záruku toho, co má přijít: Nebo „zálohu; záruku (zástavu) toho, co má přijít“. Všechny tři výskyty řeckého slova ar·ra·bonʹ v Křesťanských řeckých písmech se týkají toho, že Bůh pomazává křesťany duchem, tedy Božím svatým duchem neboli činnou silou. (2Ko 5:5; Ef 1:13, 14) Toto zvláštní působení svatého ducha se stává jakousi zálohou na to, co teprve přijde. Křesťané pomazaní duchem jsou o své naději přesvědčeni díky této „zárukě“, kterou dostávají. Jejich plná „výplata“ neboli odměna zahrnuje to, že obléknou neporušitelné nebeské tělo. (2Ko 5:1-5) Zahrnuje také to, že dostanou dar nesmrtelnosti. (1Ko 15:48-54).

mně: Nebo „na svou duši“.—Viz Slovníček, „Duše“.

To neznamená, že panujeme nad vaší vírou: Pavel si byl jistý, že jako věrní křesťané jeho bratři chtějí dělat to, co je správné. Byla to jejich víra, díky které byli pevní, ne Pavel ani žádný jiný člověk. Řecké sloveso přeložené jako „panujeme nad“ (ky·ri·euʹo) může nést význam panovačného jednání s druhými nebo tvrdého, autoritářského přístupu. Petr dokonce použil příbuzný výraz, když vybízel starší, aby „nepanovali“ nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím. (1Pe 5:2, 3) Pavel si vážil toho, že jakákoli autorita, kterou měl jako apoštol, mu nedávala právo ji uplatňovat panovačně. A když řekl „Jsme spolupracovníci, kteří přispívají k vaší radosti“, ukázal, že sebe a své společníky nevnímal jako nadřízené, ale jako služebníky, kteří dělali všechno pro to, aby Korinťanům pomohli uctívat Jehovu s radostí.