Galaťanům 5

Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil: Pavel ve svém dopise několikrát používá řecká slova pro „svobodu“ a „osvobodit“, a tím zdůrazňuje „svobodu, kterou máme ve spojení s Kristem Ježíšem“. (Ga 2:4) Tuto svobodu staví do protikladu k otroctví, o kterém mluvil v předchozí kapitole. Uvedený výraz by se dal přeložit také jako „Tou svobodou nás Kristus osvobodil“, čímž by vyniklo, že takovou svobodu můžou mít jen ti, kdo jsou dětmi „Jeruzaléma nahoře“, svobodné ženy. (Ga 4:26).

do jha otroctví: Zákon, který dostal izraelský národ, byl spravedlivý a svatý. (Ří 7:12) Pro nedokonalé lidi ale bylo nemožné dodržovat Zákon dokonale. Kdokoli by se po tom, co se stal křesťanem, k tomuto Zákonu vrátil, „dal by se znovu zapřáhnout do jha otroctví“, protože Zákon by ho usvědčoval jako hříšníka a otroka hříchu. Kristova výkupní oběť přinesla osvobození od tohoto „jha“. —Sk 15:10; Ga 5:1-6; viz Slovníček, „Jho“.

Běželi jste dobře: Pavel tady používá metaforu běhu v závodě, aby popsal, jak se křesťanům v Galacii dařilo úspěšně usilovat o křesťanský způsob života. Podobné obrazné vyjádření používá ve svých dopisech několikrát. (Srovnej Ga 2:2; viz studijní poznámku k 1Ko 9:24.) Bible často používá pojmy chůze a běhu ve významu, že člověk následuje určitý způsob jednání. (1Mo 5:22; 1Mo 6:9; Ef 4:17; 5:2).

kvasu: Nebo „droždí“. (Viz Slovníček a studijní poznámku k 1Ko 5:6).

prokvasí: Nebo „rozšíří se; ovlivní“. Řecké sloveso použité v tomto verši, zy·moʹo (kvasit), souvisí s podstatným jménem pro „kvas“, zyʹme, které se vyskytuje také v tomto verši. Pavel používá stejnou větu („Trocha kvasu prokvasí celé těsto“), zřejmě příslovečné rčení, i v 1Ko 5:6. Pavel tím chce říct, že stejně jako trocha kvasu prokvasí celé těsto, tak i falešní učitelé (v tomto případě zastánci obřízky) a jejich učení můžou zkazit celý sbor.

pohoršoval: Nebo „urážel“, „působil pohoršení“. (Viz studijní poznámky k Mt 13:57; 18:7).

„pohoršoval“ mučednický kůl: Ježíšova smrt na mučednickém kůlu byla základem pro odstranění Zákona. Pavel a další křesťané kázali poselství, že jedinou cestou ke záchraně je víra v Kristovu oběť. (Kol 2:13, 14; viz studijní poznámku k Ga 5:1.) To poselství se stalo „pohoršením“, tedy příčinou urážky, pro Židy, kteří trvali na tom, že k získání Božího schválení je nezbytná obřízka a dodržování Mojžíšova Zákona. (Viz studijní poznámku k 1Ko 1:23).

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 1:17).

rovnou vykleští: Nebo „vykastrují se; stanou se (udělají se) eunuchy“. Doslova „odříznou se“. Pavlova silná, dokonce sarkastická slova se nemají brát doslovně. Pavel používá nadsázku, když si přeje, aby se ti, kdo prosazují obřízku, udělali fyzickými eunuchy. (Viz Slovníček, „Eunuch“.) Tím by se sami zbavili způsobilosti dodržovat právě ten Zákon, který prosazovali. (5Mo 23:1) Někteří komentátoři navíc míní, že Pavel naráží na kastrační obřady některých pohanských ctitelů, a ty, kdo trvali na obřízce, tak staví na stejnou úroveň jako takové modláře.

Byli jste povoláni ke svobodě: Pavel tady varuje, že kdyby křesťané podlehli tělesným neboli hříšným touhám, zneužívali by svobodu, kterou mají díky Kristu. (Ga 2:4; 4:24-31) Ti, kdo si této svobody váží, ji z lásky používají k tomu, aby si „navzájem sloužili“ — druhým slouží pokorně. Viz studijní poznámky k Ga 5:1 a 14.

jako příležitost k uspokojování tělesných tužeb: Doslova „jako příležitost pro tělo“. Řecký výraz pro „tělo“ (sarx) se v následujících verších objevuje několikrát. (Ga 5:16-19) Tady označuje hříšnou přirozenost lidí. Viz studijní poznámku k Ga 5:19.

a z lásky si navzájem služte: Pavel křesťany povzbuzuje, aby svůj život nevyužívali k prosazování sobeckých cílů, ale aby z lásky sloužili svým spoluvěřícím. Tím, že použil sloveso „sloužit jako otrok“, možná naznačil, že by se k sobě měli pokorně chovat důstojně a s úctou, podobně jako otrok ke svému pánovi. Výraz „sloužit jako otrok jeden druhému“ by se dal přeložit také jako „sloužit si navzájem pokorně“.

je naplněn: Řecký výraz může mít dva významy. Jedna možnost překladu je, že Mojžíšův Zákon „nachází své naplnění“ v tomto jediném přikázání. Další možnost je, že v něm „nachází svůj plný výraz“. V obou případech člověk naplňuje celý Zákon tím, že projevuje lásku, protože láska je základem Zákona. V tomto verši Pavel cituje přikázání z 3Mo 19:18: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Stejný verš cituje i v Ří 13:9, kde zdůrazňuje, že všechna přikázání Zákona jsou „shrnutá v tomto výroku“ o tom, že má člověk milovat svého bližního jako sám sebe. Tady v Ga 5:14 některé překlady Bible uvádějí „je shrnut“, což je také možný překlad použitého řeckého výrazu.

Žijte v souladu s duchem: V tomto kontextu člověk, který „žije v souladu s duchem“, hledá vedení Božího ducha a dovoluje mu, aby ovlivňoval jeho myšlenky a jednání. I když může mít hříšné touhy, okamžitě je odmítá a nedovolí si o nich dál přemýšlet. Tím se vyhne tomu, aby se stal člověkem, který hřích praktikuje. (Ří 8:4-6; Jk 1:14, 15) Pavel toto jednání staví do protikladu k jednání, které je ovládané jakoukoli nesprávnou tělesnou touhou.

tělo“ . . . „duch: V této kapitole Pavel často vykresluje „tělo“ a „ducha“ jako síly, které jsou spolu ve vzájemném konfliktu. Tady „tělo“ označuje hříšnou lidskou přirozenost a „duch“ označuje Božího svatého ducha, i když to může zahrnovat také vnitřní hnací sílu člověka, který se nechává vést svatým duchem. (Viz Slovníček, „Duch“.) Boží duch je u jeho služebníků silou, která vede ke spravedlnosti, ale hříšné tělo neustále bojuje proti vlivu ducha. V Ga 5:19-23 jsou skutky hříšného těla postaveny do kontrastu s ovocem svatého ducha.—Srovnej Ří 7:18-20.

skutky těla: V předchozích verších Pavel popisuje neustálý konflikt mezi „tělem“ a „duchem“. (Ga 5:13, 17) V následujícím seznamu (verše 19–21) uvádí 15 skutků neboli praktik, které souvisejí s „tělem“, tedy s hříšnou lidskou přirozeností. (Viz studijní poznámky k Mt 26:41; Ga 5:13, 17.) „Skutky“, které tu Pavel vyjmenovává, jsou výsledkem toho, o čem člověk přemýšlí a co dělá, když je pod vlivem hříšného těla. (Ří 1:24, 28; 7:21–25) Na konci seznamu Pavel přidává výraz „a podobné věci“, aby ukázal, že tento výčet neměl zahrnovat všechny možné skutky těla. (Viz studijní poznámku k Ga 5:21).

sexuální nemravnost: V Bibli je řecké slovo por·neiʹa obecný výraz pro určité sexuální praktiky, které Bůh zakazuje. Jeden slovník definuje por·neiʹa jako „prostituci, nečistotu, smilstvo“ a dodává, že se toto slovo používá, když se mluví „o jakémkoli druhu nezákonného pohlavního styku“. Takové zakázané jednání zahrnuje nejen prostituci, cizoložství a sexuální vztahy mezi nesezdanými lidmi, ale také homosexuální praktiky a pohlavní styk se zvířaty, což všechno Písmo odsuzuje. (3Mo 18:6, 22, 23; 20:15, 16; 1Ko 6:9; viz Slovníček.) Ježíš ukázal, že „sexuální nemravnost“ je špatná, když ji zařadil mezi vraždu, krádež a rouhání. (Mt 15:19, 20; Mr 7:21–23).

nečistota: Nebo „špína; zvrácenost; nestoudnost“. Z prvních tří „skutků těla“, které jsou v tomto verši uvedené, má „nečistota“ (řecky a·ka·thar·siʹa) nejširší význam. Toto slovo se v Křesťanských řeckých písmech objevuje desetkrát. Doslova označuje něco fyzicky nečistého nebo špinavého. (Mt 23:27) V přeneseném významu zahrnuje nečistotu jakéhokoli druhu—v sexuálních záležitostech, v řeči, v jednání i v duchovních vztazích, například v uctívání falešných bohů. (Ří 1:24; 6:19; 2Ko 6:17; 12:21; Ef 4:19; 5:3; Kol 3:5; 1Te 2:3; 4:7) „Nečistota“ se tedy může vztahovat na různé druhy špatného jednání, které se liší závažností. (Viz studijní poznámku k Ef 4:19.) Zdůrazňuje, jak je takové špatné jednání nebo stav morálně odpudivé.—Viz Slovníček, „Nečistý“.

nestoudné chování: Nebo „nestydaté chování; nevázanost“. V Bibli řecké slovo a·selʹgei·a označuje jednání, které je vážným porušením Božích zákonů a pramení z nestoudného, neuctivého nebo otevřeně pohrdavého postoje. Tento výraz se v Křesťanských řeckých písmech objevuje desetkrát. (Mr 7:22; Ří 13:13; 2Ko 12:21; Ga 5:19; Ef 4:19; 1Pe 4:3; 2Pe 2:2, 7, 18; Juda 4) Jeden slovník ho definuje jako „zhýralost, nevázanost, nestoudnost, tj. [být] bez zábran v morálních postojích a chování“. Židovský historik Josephus použil tento řecký výraz, když popisoval, že pohanská královna Jezábel postavila v Izraeli svatyni Baalovi. Byl to pobuřující čin, který nestoudně pošlapal veřejné mínění i slušnost.—Židovské starožitnosti, kniha 8, kap. 13, odst. 1 (Loeb 8.318); viz Slovníček.

spiritismus: Nebo „čarodějnictví; okultismus; užívání drog“. Řecké podstatné jméno, které je tady přeložené jako „spiritismus“, je phar·ma·kiʹa a v podstatě znamená „užívání drog“. Tenhle řecký výraz se možná začal spojovat se spiritismem, magií nebo okultismem, protože se drogy používaly při vyvolávání moci démonů, aby se dalo provozovat čarodějnictví. Septuaginta použila řecké slovo phar·ma·kiʹa jako překlad hebrejských slov pro „magii (magická umění)“, „tajná umění“ a „čarodějnictví“. (2Mo 7:11, 22; 8:7, 18; Iz 47:9, 12) Pavel tímto slovem označuje okultní praktiky, což může naznačovat i to, že „spiritismus“ uvádí hned po slově „modlářství“. (Viz Slovníček, „Modla; modlářství“.) Příbuzné podstatné jméno phar·ma·kosʹ je přeložené jako „ti, kdo provozují spiritismus“ v Zj 21:8. (Zj 22:15; viz Slovníček).

žárlivost: Řecké slovo zeʹlos vyjadřuje myšlenku silné emoce, která může být buď pozitivní, nebo negativní. Pavel ho tady uvádí mezi „skutky těla“. V tomto kontextu tedy označuje negativní emoci, kterou člověk cítí vůči domnělému rivalovi nebo vůči někomu, o kom si myslí, že má oproti němu nějakou výhodu. Křesťané v prvním století dostali důrazné rady, aby se tomuto druhu žárlivosti vyhýbali. (1Ko 3:3; 2Ko 12:20; Jk 3:14, 16; viz studijní poznámku k 1Ko 13:4).

výbuchy hněvu: Nebo „záchvaty hněvu“. Pavel tady používá množné číslo řeckého slova přeloženého jako „hněv“. Může zahrnovat nejen výbuchy nekontrolovaného hněvu, ale i hněv, který v člověku uvnitř doutná a projeví se až později. Hněv je uveden spolu s dalšími odpornými skutky těla, jako je sexuální nemravnost, nestoudné chování, modlářství, spiritismus a opilství.

sektářství: Viz studijní poznámku ke Sk 24:5.

divoké večírky: Viz studijní poznámku k Ří 13:13.

a podobně: Tento výraz ukazuje, že Pavel neuvedl vyčerpávající seznam všeho, co by se dalo považovat za „skutky těla“, tedy za projevy hříšné lidské přirozenosti. (Viz studijní poznámku k Ga 5:19.) Podobný výraz Pavel používá i na konci 1Ti 1:10. Křesťané v Galacii potřebovali používat své „schopnosti rozlišovat“, aby dokázali rozpoznat věci, které se těmto hříšným praktikám podobají. (Heb 5:14) Například zlomyslné pomlouvání není výslovně uvedeno jako skutek hříšného těla, ale často doprovází „nepřátelství, sváry, žárlivost, záchvaty hněvu, rozdělení“, o kterých se mluví v Ga 5:20. Ti, kdo bez pokání dělají věci, které jsou přímo označené jako „skutky těla“, nebo dělají „a podobně“, nezdědí požehnání Božího království.

ovoce ducha: Nebo „to, co duch působí“. Řecký zemědělský výraz kar·posʹ, „ovoce; plod“, se v Písmu objevuje často. Tady je použit v přeneseném smyslu a označuje vlastnosti, které může Boží svatý duch neboli činná síla v lidech vytvářet. (Ga 5:16) Stejně jako strom nese ovoce, když se o něj správně pečuje, i člověk přináší „ovoce ducha“, když dovolí, aby duch ovlivňoval jeho myšlení a jednání. (Srovnej Ža 1:1-3.) Takové vlastnosti odrážejí osobnost Jehovy Boha, zdroje svatého ducha. (Kol 3:9, 10) Výčet vlastností uvedených v tomto verši nemá zahrnovat úplně všechno, co svatý duch v křesťanech jako své ovoce vytváří. (Viz studijní poznámku ke Ga 5:23.) Tyto vlastnosti dohromady charakterizují novou osobnost. (Ef 4:24) Pavel tu navíc používá jednotné číslo řeckého slova kar·posʹ, „ovoce“. Biblisté si všimli, že jednotné číslo může naznačovat, že konkrétně zmíněné žádoucí vlastnosti tvoří jeden celek; všechny je důležité rozvíjet a nemůžou existovat odděleně jedna od druhé.

láska: Křesťanská láska (řecky a·gaʹpe) se nejlépe vysvětluje tím, jak se projevuje – tak, jak to Pavel popisuje v 1Ko 13:4-8. (Viz studijní poznámku k 1Ko 13:4.) Jan používá stejný řecký výraz v 1Ja 4:8-10, kde mluví o „Boží lásce“. Dokonce říká, že „Bůh je láska“, což znamená, že Jehova je ztělesněním lásky. (Viz studijní poznámku k Jan 3:16.) Ježíš řekl, že láska k Bohu a k bližnímu jsou dvě největší přikázání. (Mt 22:37-39; viz studijní poznámku k Mt 22:37.)

radost: Příjemný pocit vyvolaný očekáváním něčeho dobrého nebo tím, že člověk něco dobrého získá; stav opravdového štěstí. Řecké slovo přeložené jako „radost“ označuje hluboce zakořeněnou vlastnost srdce. Jehova, „šťastný Bůh“, je zdrojem radosti a chce, aby jeho lidé byli radostní. (1Ti 1:11) S pomocí Božího ducha může křesťan zůstat radostný i tehdy, když čelí těžkostem, smutku nebo pronásledování. (Kol 1:11; Heb 12:2; Jk 1:2-4)

pokoj: Řecké slovo pro „pokoj“ má široký význam. V tomto kontextu „pokoj“ zahrnuje klid mysli a srdce, který pramení z pěstování blízkého vztahu s Jehovou, „Bohem pokoje“. (Fil 4:9; 1Te 5:23; Heb 13:20; viz studijní poznámku k 1Ko 14:33.) Boží svatý duch se často zmiňuje společně s „pokojem“. (Sk 9:31; Ří 8:6; 15:13) Ti, kdo jsou s Bohem v pokoji, s pomocí jeho ducha podporují harmonii, jednotu a dobré vztahy s druhými. (Mt 5:9; 2Ko 13:11; Jk 3:18)

trpělivost: Nebo „dlouhoshovívavost“. Řecké slovo by se dalo doslova přeložit jako „délka ducha“ (Kingdom Interlinear) a vyjadřuje klidnou vytrvalost, snášenlivost a pomalost k hněvu. Jehova Bůh je nejvyšším příkladem trpělivosti. (Ří 2:4; 9:22; 1Ti 1:16; 1Pe 3:20; 2Pe 3:9, 15) Pavel zmiňuje trpělivost jako nezbytnou součást křesťanské lásky. (1Ko 13:4; viz Dodatek A2.)

laskavost: Vlastnost nebo stav, kdy se člověk aktivně zajímá o dobro druhých a jedná s nimi přátelsky a ochotně pomáhá. Jehova Bůh projevuje laskavost dokonce i nevděčným a zlým lidem. (Lk 6:35; Ří 2:4; 11:22; Tit 3:4, 5) Jedna forma řeckého slova pro „laskavost“ se používá k popisu Ježíšova „laskavého“ jha učednictví – jha, které je „snadné nést; příjemné“. (Mt 11:30; pozn.) Křesťané, kteří jsou pod tímto jhem, jsou vybízeni, aby se „oblékli“ do laskavosti. (Ef 4:32; Kol 3:12)

dobrota: Vlastnost nebo stav být dobrý; mravní ušlechtilost; ctnost. Jeden slovník definuje řecké slovo pro „dobrotu“ jako „kladnou mravní vlastnost, která se vyznačuje zejména zájmem o dobro druhých“. Křesťan tedy potřebuje nejen být dobrý, ale také dělat dobro. I když je nedokonalý, může pěstovat dobrotu tím, že poslouchá Jehovovy příkazy a napodobuje jeho dobrotu a štědrost vůči druhým. (Sk 9:36, 39; 16:14, 15; Ří 7:18; Ef 5:1) Jehova je dobrý v absolutním smyslu. (Ža 25:8; Za 9:17; Mr 10:18 a studijní poznámka) Je to skutečně štědrý a ohleduplný Bůh. (Sk 14:17)

víra: Výraz „víra“ je překladem řeckého slova piʹstis, které v první řadě vyjadřuje myšlenku důvěry, spoléhání se, pevného přesvědčení. V Heb 11:1 Pavel uvádí Bohem inspirovanou definici pojmu „víra“. Stejně jako láska se i víra pozná podle toho, jak se projevuje. (Jk 2:18, 22; viz studijní poznámku k Jan 3:16.) Písmo ukazuje, že křesťanská víra má sílit; proto Ježíšovi učedníci řekli: „Dej nám více víry.“ (Lk 17:5) Pavel pochválil křesťany v Tesalonice slovy: „Vaše víra mimořádně roste.“ (2Te 1:3; viz také 2Ko 10:15.) V knize Galaťanům se „víra“ zmiňuje více než 20krát a nejčastěji se tím myslí důvěra v Boha nebo v Krista, jako v tomto verši. (Ga 3:6, 11) V 2Te 3:2 Pavel říká: „Víra není vlastnictvím všech lidí.“ Aby měl člověk silnou víru, musí mít Jehovova svatého ducha.

mírnost: Vnitřní klid a mírumilovnost, které křesťané projevují ve svém vztahu k Bohu a ve svém jednání vůči druhým lidem. (Ga 6:1; Ef 4:1-3; Kol 3:12) Protože mírnost je součástí ovoce Božího ducha, nedá se získat pouhou silou vůle. Křesťan mírnost rozvíjí tak, že se přibližuje k Bohu, modlí se o jeho ducha a spolupracuje s jeho působením. Mírný člověk není zbabělec ani slaboch. Řecké slovo přeložené jako „mírnost“ (pra·yʹtes) vyjadřuje jemnost spojenou se silou, neboli sílu pod kontrolou. Příbuzné řecké slovo (pra·ysʹ) se překládá jako „mírné povahy“ a „mírný“. (Mt 21:5; 1Pe 3:4) Ježíš o sobě řekl, že je mírné povahy (Mt 11:29); přesto rozhodně nebyl slabý. (Viz Mt 5:5 a studijní poznámku).

sebeovládání: Řecké slovo přeložené jako „sebeovládání“ se v Křesťanských řeckých písmech objevuje čtyřikrát. (Sk 24:25; 2Pe 1:6) Tato vlastnost se popisuje jako „ovládání vlastních emocí, impulzů nebo tužeb“. Příbuzné řecké sloveso se vyskytuje v 1Ko 9:25 (viz studijní poznámku), kde Pavel o sportovních závodech říká: „Každý, kdo soutěží, se ve všem ovládá.“ Toto řecké sloveso je použito také v Septuagintě v 1Mo 43:31, kde se píše, že Josef „se ovládl“. Hebrejské sloveso použité v 1Mo 43:31 se objevuje také v Iz 42:14, kde Izajáš cituje Jehovu, který říká: „… zdržoval jsem se.“ Jehova místo toho, aby proti špatným lidem okamžitě zasáhl, nechal uplynout čas, aby měli příležitost odvrátit se od svých špatných cest a získat si tak jeho přízeň. (Jer 18:7-10; 2Pe 3:9).

Proti takovým věcem není žádný zákon: Neexistuje žádný zákon, který by mohl omezit, do jaké míry mohou křesťané rozvíjet vlastnosti, jež působí Boží duch. Všechny tyto vlastnosti jsou v naprostém souladu se zákonem lásky, který je obsažen v Mojžíšově zákoně (3Mo 19:18; 5Mo 6:5) i v „Kristově zákoně“ (Ga 6:2; Jan 13:34). Výraz „takovým věcem“ naznačuje, že ovoce Jehovova ducha se neomezuje jen na devět zde vyjmenovaných stránek. Křesťanská osobnost se skládá z těchto i dalších vlastností, které se rozvíjejí s pomocí svatého ducha. (Ef 4:24, 32; 5:9; Kol 3:12-15; Jk 3:17, 18).

přibili na kůl: V evangeliích se řecké sloveso stau·roʹo používá ve spojitosti s popravou Ježíše Krista. Pavel ho tady ale používá v přeneseném významu. (Srovnej studijní poznámku k Ří 6:6.) Popisuje to rázná a rozhodná opatření, která musí Kristovi následovníci udělat, aby „tělo“, tedy hříšnou lidskou přirozenost, usmrtili. Když křesťan překonává a ovládá hříšné „vášně a touhy“ „těla“, je to, jako by tyto touhy byly mrtvé a už nad ním neměly žádnou moc. (Ga 5:16) Pavlova slova úzce navazují na předchozí verše a zdůrazňují, že ti, kdo patří Kristu, by měli rozhodně odložit „skutky těla“ uvedené v Ga 5:19-21.

Nebuďme samolibí: Potom co Pavel postavil do kontrastu „skutky těla“ a „ovoce ducha“ (Ga 5:19-23), přidává napomenutí, které je v tomto verši. Řecké slovo přeložené jako „samolibí“ (ke·noʹdo·xos) doslova vyjadřuje myšlenku „prázdná sláva; marná sláva“. Vyskytuje se jen tady v Křesťanských řeckých písmech. Jeden slovník ho definuje jako „mít přehnané mínění o sobě, být domýšlivý, chlubivý“. To naznačuje silnou touhu získávat chválu od druhých z bezcenných, prázdných důvodů. Příbuzné řecké slovo je přeložené jako „samolibost“ v Fil 2:3.

neprovokujme jeden druhého k soupeření: Nebo „nevyzývejme jeden druhého na souboj“. Podle jednoho slovníku řecké slovo použité na tomto místě doslova znamená „vyzvat někoho, aby předstoupil, často v nepřátelském smyslu provokovat, vyzývat“. Jiný slovník ho definuje jako „vyzvat někoho k boji nebo k soutěži“.