Skutky 3

hodině modlitby: Modlitby se zřejmě v chrámu pronášely v souvislosti s ranní a večerní obětí. (2Mo 29:38-42; 30:7, 8) Lukáš dává do souvislosti „hodinu, kdy se obětovalo kadidlo“, s dobou, kdy „se lid modlil“. (Lk 1:10) Když Jehova dával pokyny ohledně každodenních obětí, přikázal králi Davidovi, aby zorganizoval kněze a levity, aby ho uctívali, děkovali mu a chválili ho, což nepochybně zahrnovalo i modlitbu. (1Pa 16:4; 23:30; 2Pa 29:25, 26) Kadidlo a modlitby spolu proto úzce souvisely. (Ža 141:2; Zj 5:8; 8:3, 4) V „hodině modlitby“ se lidé obvykle shromažďovali na chrámových nádvořích. Někteří nejspíš přišli, aby je ten den kněží očistili, zatímco mnozí další přišli, aby se připojili k modlitbám a k uctívání obecně. (Lk 2:22-38) Rabínská tradice říká, že kněží losem určovali, kdo z nich – ten, kdo ještě nikdy nepřinesl kadidlo na zlatý oltář – dostane tuto poctu, která připadala člověku jen jednou za život. Když byli shromážděni všichni kněží a levité, vybraný kněz slavnostně vstoupil do Svatyně, zatímco kněží a lid na nádvořích se modlili. Jak stoupala příjemná vůně kadidla, lidé pokračovali v modlitbách v hlubokém tichu asi půl hodiny. (Lk 1:9, 10) „Hodina modlitby“ pak vyvrcholila radostným závěrem, který zahrnoval požehnání lidu (4Mo 6:22-27) a sbor levitů zpívajících žalm určený pro daný den v týdnu.

v hodině modlitby, ve tři hodiny odpoledne: Doslova „v devátou hodinu“, tedy asi ve 3:00 odpoledne. (Viz studijní poznámku ke Sk 2:15).

Nazaretského: Viz studijní poznámku k Mr 10:47.

Hlavní zprostředkovatel: Řecký výraz, který je tady použitý (ar·khe·gosʹ), v podstatě znamená „hlavní vůdce; ten, kdo jde první“. V Bibli se vyskytuje čtyřikrát a pokaždé se vztahuje na Ježíše. (Sk 3:15; 5:31; Heb 2:10; 12:2) Toto řecké slovo se může vztahovat i na někoho, kdo ukazuje cestu – například na průkopníka – a připravuje ji, aby po ní mohli jít další. Tím, že se Ježíš stal prostředníkem mezi Bohem a lidmi a otevřel cestu k získání věčného života, mohl být právem nazván „Hlavním zprostředkovatelem života“ (Sk 3:15), neboli Průkopníkem života. Výraz přeložený jako „Hlavní zprostředkovatel“ naznačuje, že ten, kdo jde první, to dělá v oficiální neboli správní roli – jako vůdce nebo kníže. (Příbuzné slovo je použito ve Sk 7:27, 35 o Mojžíšovi jako o „vládci“ v Izraeli.) V tom, jak je tento výraz použit tady, je zahrnuta i myšlenka, že jde o prostředek, který Bůh používá k uskutečnění svého záměru. Ježíš se stal „odpovídajícím výkupným“ za mnohé. (1Ti 2:5, 6; Mt 20:28; Sk 4:12) Potom co byl Ježíš vzkříšen, mohl jako Velekněz a Soudce spravovat hodnotu svého výkupného. Tato oběť umožňuje lidem, kteří v ni projevují víru, aby byli osvobozeni od hříchu a smrti. Ježíš je proto ten, skrze koho dochází ke vzkříšení mrtvých. (Jan 5:28, 29; 6:39, 40) Tak otevírá cestu k věčnému životu. (Jan 11:25; 14:6; Heb 5:9; 10:19, 20) I když někteří překladatelé Bible tento výraz překládají jako „Původce“ nebo „Zakladatel“ života, Bible jasně ukazuje, že Ježíš takovému popisu neodpovídá. Svůj život i svou autoritu totiž dostal od Boha a Bůh ho používá. (Ža 36:9; Jan 6:57; Sk 17:26-28; Kol 1:15; Zj 3:14).

Čiňte pokání . . . a obraťte se: Řecké slovo me·ta·no·eʹo, „činit pokání“, doslova znamená „změnit smýšlení“ a vyjadřuje změnu v uvažování, postoji nebo záměru. V tomto kontextu pokání zahrnovalo touhu člověka napravit nebo obnovit svůj vztah s Bohem. Hříšník, který opravdu činí pokání, svého špatného jednání hluboce lituje a je rozhodnutý svůj hřích neopakovat. (2Ko 7:10, 11; viz studijní poznámky k Mt 3:2, 8.) Skutečné pokání navíc hříšníka vede k tomu, aby se „obrátil“, opustil špatnou cestu a vydal se cestou, která se Bohu líbí. V hebrejštině i v řečtině slovesa překládána jako „obrátit se“ (hebrejsky shuv; řecky streʹpho, e·pi·streʹpho) doslova znamenají „vrátit se; obrátit se (zpátky)“. (1Mo 18:10; 1Mo 50:14; Rut 1:6; Sk 15:36) Když se ale používají v kladném duchovním smyslu, mohou označovat obrácení k Bohu od špatné cesty. (1Kr 8:33; Ez 33:11; viz studijní poznámky k Sk 15:3; 26:20).

aby byly vaše hříchy vymazány: Použité řecké sloveso bylo vyloženo jako „způsobit, aby něco zmizelo tím, že se to setře“. V Bibli se používá v souvislosti se setřením slz (Zj 7:17; 21:4) a s vymazáním jmen z knihy života (Zj 3:5). V tomto kontextu vyjadřuje myšlenku „odstranit tak, aby nezůstala žádná stopa“. Podle některých badatelů je zde použitý obraz podobný tomu, jako když se vymaže ručně psaný text. — Srovnej Kol 2:14, kde je stejné řecké slovo přeloženo jako „vymazal“.

období: Nebo „určené časy“. Řecké slovo kai·rosʹ (zde v množném čísle přeložené jako „období“) může označovat určitý okamžik nebo pevně stanovený či vymezený časový úsek, tedy „období“ typické určitými rysy. (Mt 13:30; 21:34; Mr 11:13) Tento řecký výraz se používá pro „určený čas“, kdy měla začít Ježíšova služba (Mr 1:15), i pro „určený čas“ jeho smrti (Mt 26:18). Používá se také ve vztahu k budoucím časům nebo obdobím v rámci Božího uspořádání či časového plánu, zvlášť v souvislosti s Kristovou přítomností a jeho Královstvím. (Sk 1:7; 1Te 5:1).

od Jehovy: Dostupné řecké rukopisy doslova uvádějí „od tváře Pána“. (Viz Dodatek C.) Kontext Sk 3:17–22 ukazuje, že „Pán“ se nevztahuje na Ježíše, ale na Jehovu Boha, toho, kdo měl „poslat Krista“. (Sk 3:20) Řecké slovo pro „Pán“ (Kyʹri·os) je použito také ve Sk 3:22 v citátu z 5Mo 18:15, kde se v původním hebrejském textu nachází tetragram. (Viz studijní poznámku ke Sk 3:22.) V Hebrejských písmech je výraz „Jehovova tvář“ spojením hebrejského slova pro „tvář“ a tetragramu. (1Mo 3:8; 2Mo 34:24; Sd 5:5; Ža 34:16; Ná 4:16; viz úvod k dodatku C3; Sk 3:19).

ten musí zůstat v nebi: Nebo „nebe ho musí přijmout“. Zřejmě to odkazuje na dobu, kdy Ježíš čekal v nebi po Boží pravici, dokud nezačaly „časy obnovy“. (Ža 110:1, 2; Lk 21:24; Heb 10:12, 13).

časy obnovy: Řecké slovo přeložené jako „obnova“ (a·po·ka·taʹsta·sis), které některé překlady Bible podávají jako „navrácení“ nebo „znovunastolení“, je odvozené od a·poʹ („zpátky“, „znovu“) a ka·thiʹste·mi, které doslova znamená „posadit“ nebo „ustanovit“. Odpovídající sloveso je přeloženo jako „obnovit“ ve Sk 1:6. Josephus použil toto řecké slovo pro „obnovu“ ve spojitosti s návratem Židů z babylonského vyhnanství. V papyrových textech se toto slovo používá například pro opravu určitých budov, navrácení majetku právoplatným vlastníkům a vyrovnání účtů.

Text Sk 3:21 neupřesňuje, co přesně mělo být obnoveno, a proto je potřeba zjistit, co znamená „obnova všech věcí“, studiem Božího poselství, o kterém mluvil prostřednictvím svých „svatých proroků“ v dávných dobách. Obnova je opakujícím se tématem ve spisech hebrejských proroků. Jehova jejich prostřednictvím slíbil zemi, která bude obnovená a znovu osídlená, úrodná a chráněná před divokými zvířaty i útoky nepřátel. Obnovenou zemi popsal jako ráj! (Iz 65:25; Ez 34:25; 36:35) Především měl být znovu postaven chrám a mělo být obnoveno čisté uctívání. (Iz 2:1-5; Mi 4:1-5) Předpovězená obnova by zahrnovala jak duchovní, tak i fyzickou obnovu.

Jehova: V tomto citátu z 5Mo 18:15 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je tvořené čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisuje se jako JHVH). Stojí za zmínku, že když se tento citát objevuje v raném zlomku Septuaginty (ve sbírce Papyrus Fouad Inv. 266), je Boží jméno zapsané čtvercovým hebrejským písmem () přímo v řeckém textu. Tento zlomek se datuje do prvního století př. n. l. (Viz Dodatek A5.) Také řada překladů Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (v Dodatku C4 označovaných jako J^{7, 8, 10-12, 14-18, 20, 22-24, 28}) zde používá tetragram. I když tedy dochované rukopisy Křesťanských řeckých písem mají na tomto místě Kyʹri·os (Pán), existují dobré důvody, proč je v hlavním textu použito Boží jméno, jak je to i v citátu: „Jehova, váš Bůh“. (Viz Dodatek C).

každý: Nebo „každá duše“. Řecké slovo psy·kheʹ, které se tradičně překládá jako „duše“, tady označuje jednotlivce neboli osobu. (Viz Slovníček, „Duše“.) Tento verš je jedním z několika veršů v Křesťanských řeckých písmech, které mluví o „duši“ (psy·kheʹ) jako o něčem smrtelném a zničitelném. – Viz studijní poznámky k Mt 2:20; Mr 3:4; Lk 6:9; viz také Heb 10:39, pozn. pod čarou; Jk 5:20, pozn. pod čarou.

potomstva: Dosl. „semene“. (V tomto verši: „Prostřednictvím tvého potomstva získají požehnání všechny rodiny na zemi.“) (Viz Dodatek A2).