2. Timoteovi 2

mé dítě: Pavel používá tento výraz jako láskyplné oslovení. (Viz studijní poznámku k 2Ti 1:2).

čerpej sílu: Pavel Timotea povzbuzuje, aby čerpal z nevyčerpatelného Zdroje síly, Jehovy Boha. Apoštol tady používá řecké sloveso en·dy·na·moʹo, které souvisí s podstatným jménem dyʹna·mis (moc; síla). To je použité v 2Ti 1:8 ve spojení „Boží moc“. Jeden odborný zdroj uvádí, že slovesný tvar, který Pavel používá, „naznačuje Timoteovu potřebu neustále se spoléhat na Boha“, tedy „stále se posilovat“. Pavel použil stejné sloveso v Ef 6:10, kde křesťany v Efezu vybízel, aby „čerpali sílu“ v Pánu [Jehovovi Bohu] a v mohutnosti jeho síly.

z nezasloužené laskavosti, která je v Kristu Ježíši: Tímto vyjádřením Pavel ukazuje Timoteovi, že „čerpat sílu“ je možné jedině díky „nezasloužené laskavosti“. (Viz Slovníček, „Nezasloužená laskavost“.) Jehova Ježíšovi velkoryse projevoval zvláštní laskavost neboli přízeň, a proto se o Ježíšovi dalo říct, že „byl plný Boží přízně“. (Jan 1:14 a studijní poznámky) Ježíš se pak stal prostředkem, díky kterému se taková laskavost může projevit každému člověku, který si jí bude vážit. Proto inspirované Písmo nemluví jen o Boží nezasloužené laskavosti, ale také o „nezasloužené laskavosti našeho Pána Ježíše Krista“. (1Te 5:28; 2Te 3:18).

svěřuj věrným lidem: Pavel chce, aby Timoteus předal neboli svěřil dalším zodpovědným mužům vzácné pravdy, které se naučil. Slovo přeložené jako „svěřuj“ naznačuje, že to má dělat pečlivě. (Viz studijní poznámka k 1Ti 6:20.) Pavlův pokyn je v souladu s Ježíšovým příkazem, že všichni učedníci mají vyučovat druhé. (Mt 28:19, 20) Pavel popisuje tento postup: Ježíš vyučoval Pavla, Pavel pak vyučoval Timotea a Timoteus potom svěřil tato učení věrným lidem, kteří vyučovali další.

budou způsobilí vyučovat: Řecké slovo přeložené jako „způsobilí“ může znamenat „schopní“ nebo „dostatečně vybavení“ k tomu, aby splnili nějaký úkol. Když Pavel psal Korinťanům, použil stejné slovo, aby vysvětlil, že Bůh dává křesťanům schopnost dělat práci, kterou jim přiděluje. (Viz studijní poznámka k 2Ko 3:5).

jako dobrý voják Krista Ježíše: V 2Ti 2:3-6 Pavel používá tři přirovnání, aby vysvětlil, že Timoteus – stejně jako všichni křesťané – musí být připravený snášet těžkosti a utrpení. Ve 3. verši Pavel přirovnává křesťany k vojákům, jak to ve svých dopisech dělá opakovaně. (1Ko 9:7; 2Ko 10:3-5; Ef 6:10-17; Fil 2:25; 1Te 5:8; 1Ti 1:18; Fm 2) Voják poslouchá rozkazy svého nadřízeného a počítá s tím, že ho čekají těžkosti. Podobně křesťané poslouchají příkazy Krista Ježíše a ochotně „trpí“. Takové utrpení zahrnuje i to, že je druzí nenávidí, a dokonce je pronásledují. Pavel tak Timoteovi připomíná, že „jako dobrý voják Krista Ježíše“ potřebuje vlastnosti jako odhodlání, vytrvalost a sebekázeň.

se nezaplétá do obchodních záležitostí: Žádný dobrý voják ve službě „se nezaplétá“ (dosl. „nezamotá se“) do světských nebo hmotných záležitostí. „Obchodní záležitosti“ (případně „každodenní činnosti“) by ho rozptylovaly a odváděly by jeho mysl i energii od toho, co má dělat jako voják. Jde o jeho život i o životy druhých, a proto musí být neustále připraven jednat podle rozkazů svého velitele. Podobně se Timoteus musel soustředit na službu a nenechat se odvést jinými zájmy. (Mt 6:24; 1Ja 2:15-17).

při hrách: Pavel tady používá sportovní hry jako ilustraci křesťanského způsobu života. Sportovci museli závodit podle pravidel. Nápisy se seznamem pravidel her byly vyvěšeny na místech, kde se soutěže konaly. Úplatkářství bylo zakázané a rozhodčí pravidla přísně vymáhali. Sportovci, kteří porušili jedno nebo více pravidel během tréninku nebo přímo v soutěži, byli diskvalifikováni. Podobně i křesťané musí dodržovat Boží měřítka a jeho požadavky pro život, aby získali Boží schválení. Timoteus měl dělat svůj díl „v snášení těžkostí“ a nesnažit se svůj boj ulehčit tím, že by přehlížel jakýkoli Boží požadavek.—2Ti 2:3; viz studijní poznámky k 1Ko 9:24, 25; 1Ti 4:7, 8; viz také Galerie médií „Koruna, která může zaniknout“.

Rolník, který tvrdě pracuje: V tomto přirovnání řecké slovo přeložené jako „tvrdě pracuje“ vyjadřuje myšlenku „dřít; usilovně se snažit“ a může naznačovat práci až k vyčerpání. Rolník musel pracovat neúnavně – někdy ve velmi náročných podmínkách – pokud chtěl sklidit dobrou úrodu. Podobně i Timoteus musel být pilný a nešetřit se, jestliže chtěl získat Boží schválení. (1Ko 3:6, 7; Kol 1:28, 29; srovnej studijní poznámku k 1Ti 4:10).

Přemýšlej o tom, co říkám: Řecké slovo přeložené jako „přemýšlej o“ se dá přeložit i jako „používej rozlišovací schopnost“. (Mt 24:15; Mr 13:14) Pavel právě použil tři přirovnání (2Ti 2:3-6); teď Timotea vybízí, aby o nich důkladně přemýšlel, a mohl je tak uplatnit ve svém vlastním životě. (Srovnej studijní poznámku k 1Ti 4:15.) Pavel Timotea ujišťuje, že „Pán“ Jehova mu dá „porozumění“, neboli rozlišovací schopnost, kterou potřebuje. Je možné, že Pavel naráží na podobné otcovské ujištění v Př 2:6.

Davidovým potomkem: Nebo „Davidovým potomkem“. Dosl. „z Davidova semene“. (Viz Dodatek A2).

Ale Boží slovo spoutané není: Pavel právě zmínil, že se s ním zachází „jako nějaký zločinec“. Používá stejné slovo, jaké popisovalo muže – neboli zločince – kteří byli popraveni vedle Ježíše. (Lk 23:32, 33, 39) Teď ale Pavel zdůrazňuje výrazný kontrast. On sám může být spoutaný a uvězněný, ale žádné vězení ani řetězy nemůžou omezit „Boží slovo“. (2Ti 1:8, 16) Podle jednoho odborného zdroje Pavel o odpůrcích dobré zprávy v podstatě říká: „Můžou zastavit posla, ale nemůžou zastavit poselství.“

Pokud vytrváváme: Tento výraz připomíná Ježíšův slib: „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Viz studijní poznámku k Mt 24:13.) Pavel a jeho drahý přítel Timoteus měli slavnou naději, že budou s Kristem kralovat. (Lk 22:28-30) Pavel tady zdůrazňuje, že k dosažení takové naděje je klíčová vytrvalost. Nikdy si nemyslel, že má svou naději jistou jen proto, že byl křesťanem pomazaným duchem. (Viz studijní poznámku k Fil 3:14.) Věděl o pomazaných křesťanech, kteří se od víry odvrátili. (Fil 3:18) Přesto byl Pavel přesvědčený, že zůstane věrný až do smrti. (2Ti 4:6-8).

nemůže zapřít sám sebe: Jehova nemůže jednat způsobem, který by byl v rozporu s jeho přirozeností, jeho vlastnostmi a jeho měřítky. (2Mo 34:6, 7; Mal 3:6; Tit 1:2; Jk 1:17) Nemůže jednat proti svému záměru. Proto bez ohledu na to, jakou cestou se druzí vydají, Jehova vždy splní své slovo. (Ří 3:3, 4 a studijní poznámka).

poučuj: Nebo „vážně jim to přikazuj“. Řecký výraz, který tu Pavel používá, se dá doslovněji přeložit jako „důkladně vydávat svědectví“. (Sk 20:24; 28:23) Jeden odborný zdroj k tomuto výrazu uvádí: „Znamená ‚svědčit, varovat‘ v případě důležitých záležitostí a situací krajního nebezpečí.“

Bohem: Některé autoritativní řecké rukopisy uvádějí „Bohem“, zatímco jiné mají „Pánem“. Několik překladů Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny a dalších jazyků tu používá božské jméno. (Viz Dodatek C1).

aby se nehádali o slova: Pavel křesťany v Efezu napomíná, aby se vyhýbali něčemu, co zřejmě podporovali někteří falešní učitelé — „hádání o slova“. Řecký výraz pro „hádat se o slova“ spojuje podstatné jméno „slovo“ se slovesem „bojovat“. Tento obrat se v žádné starověké literatuře, která předchází Pavlovým spisům, nevyskytuje. Ve svém prvním dopise Timoteovi Pavel použil příbuzné podstatné jméno, které doslova znamená „slovní bitvy“. (Viz studijní poznámku k 1Ti 6:4.) Tyto hádky se mohly týkat malicherných rozdílů ve významu slov, ale jejich dopad mohl být škodlivý, a dokonce i zničující.

protože to ... škodí těm, kdo naslouchají: Odpovídající řecké spojení obsahuje slovo ka·ta·stro·pheʹ (znamená „zničení“ nebo „zmar“) a dá se také přeložit jako „protože to ničí (přivádí ke zkáze) ty, kdo naslouchají“. Pavel volí silná slova, aby varoval před „hádáním o slova“, a Timoteovi říká, aby křesťany v Efezu „před Bohem“ poučoval, aby se do těchto zbytečných sporů nezapojovali. (Viz studijní poznámku k 1Ti 5:21).

Velmi se snaž: Pavel tímto vyjádřením vybízí Timotea, aby „byl horlivý/ochotný, vynakládal námahu, dělal všechno pro to, aby uspěl, byl svědomitý“, jak je řecké slovo (spou·daʹzo) definováno v jednom slovníku. Když by pak měl Boží schválení, byl by Timoteus dobrým dělníkem. Neměl by žádný důvod se stydět, i kdyby si druzí jeho úsilí nevážili nebo mu odporovali.

správně zachází se slovem pravdy: Pavel tu používá řecké sloveso, které doslova znamená „řezat rovně“. Objevily se různé návrhy, na co Pavel narážel. Například jako výrobce stanů mohl mít na mysli vyříznutí přesné, rovné linie do látky. Nebo mohl odkazovat na to, jak je tento výraz použit v Př 3:6 a 11:5 v Septuagintě, kde sloveso popisuje, že si člověk „narovnává“ svou obraznou cestu neboli silnici. Sloveso se dalo používat i jinak, například pro popis toho, jak zemědělec orá rovnou brázdu v půdě. V každém případě Pavel Timoteovi v podstatě říkal, aby se při vyučování z Božího Slova držel přímého směru — aby s ním zacházel správně, přesně ho vysvětloval a nenechal se odvést stranou tím, že se bude pouštět do debat o osobních názorech, slovíčkaření nebo jiných malichernostech. (2Ti 2:14, 16).

prázdným… řečem: Viz studijní poznámku k 1Ti 6:20.

bezbožnosti: Viz studijní poznámku k Ří 1:18.

sněť: Řecký lékařský termín gagʹgrai·na označuje nemoc, která se často rychle šíří a pokud se neléčí, může být smrtelná. Pavel tento výraz používá obrazně ve vztahu k odpadlickému učení a k „prázdným řečem, které porušují to, co je svaté“. (2Ti 2:16-18) O takových duchovně nezdravých naukách se často zmiňuje v kontrastu s těmi, které nazývá „zdravými [nebo „zdravotně prospěšnými“]“, protože jsou založené na pravdě z Božího Slova. (1Ti 1:10; 6:3; 2Ti 1:13; Tit 1:9; 2:1; viz také studijní poznámku k 1Ti 6:4.) Tím, že Pavel říká, že „slova takových lidí se budou šířit jako sněť“, zdůrazňuje, že prázdné řeči a falešné učení se můžou v sboru rychle přenášet z jednoho člověka na druhého a můžou způsobit duchovní smrt. (1Ko 12:12-27).

Patří k nim i Hymenaios a Filetos: Pavel tyto dva muže uvádí jako příklady odpadlíků, jejichž učení musí Timoteus odmítnout. Hymenaios a Filetos se odchýlili od pravdy a navíc poškozovali víru druhých tím, že učili nepravdy a tvrdili, že vzkříšení už nastalo. (Viz studijní poznámku k 2Ti 2:18.) Když Pavel napsal svůj první inspirovaný dopis Timoteovi, Hymenaios už víru zavrhl. Zřejmě byl odstraněn z křesťanského sboru, aby byl „kázněn, aby se naučil ne rouhat“. (Viz studijní poznámky k 1Ti 1:20.) Ale uplynul rok nebo i víc a on svůj směr pořád nezměnil.

Říkají, že vzkříšení už nastalo: Zřejmě někteří falešní učitelé v Efezu, například Hymenaios a Filetos, učili, že oddaní křesťané už byli vzkříšeni v přeneseném smyslu. Někteří falešní učitelé možná dokonce překroutili Pavlova slova, aby podpořili své vlastní nesprávné názory. Pavel sice učil, že když se hříšník nechal pokřtít, zemřel pro svůj dřívější způsob života a v přeneseném smyslu byl oživen. Takové symbolické vzkříšení člověka ale nenahrazovalo biblickou naději na doslovné vzkříšení mrtvých. Ti, kdo učili, že vzkříšení „už nastalo“ – a tím popírali naději na budoucí doslovné vzkříšení – byli odpadlíci. (Ří 6:2–4, 11; Ef 5:14; viz studijní poznámku k Ef 2:1).

podvracejí víru: Asi o deset let dřív už Pavel bojoval proti falešnému učení, které podkopávalo naději na vzkříšení. (1Ko 15:2 a studijní poznámku, 12; srovnej Sk 17:32.) Ti, kdo popírali, že v budoucnu bude vzkříšení k dokonalému životu – ať už v nebi, nebo na zemi – přímo odporovali inspirovaným Písmům. (Da 12:13; Lk 23:43; 1Ko 15:16–20, 42–44) Kdyby křesťané dovolili, aby jim nesprávné názory na vzkříšení „podvrátily víru“, přišli by o naději, že dostanou tuto slíbenou budoucí odměnu. (Jan 5:28, 29).

pevný Boží základ: Pavel neupřesňuje, co přesně tento „pevný základ“ znamená, ale ve svých dalších dopisech používá výraz „základ“ k zdůraznění stability a spolehlivosti. Například roli, kterou Ježíš hraje v Jehovově záměru, přirovnává k základu. (1Ko 3:11) V Ef 2:20 mluví o „základu apoštolů a proroků“. A podobně popisuje i křesťanský sbor. (Viz studijní poznámku k 1Ti 3:15; viz také Heb 6:1.) V předchozích dvou verších (2Ti 2:17, 18) Pavel vybízí Timotea, aby odolával odpadlickému učení. Aby Timotea ujistil, že Jehovovy způsoby, činnost i vlastnosti jsou vždy spolehlivé a trvalé, používá apoštol vyjádření, že „pevný Boží základ … zůstává stát“. (Ža 33:11; Mal 3:6; Jk 1:17).

a je na něm tento nápis: Pečeť mohla označovat buď otisk pečetidla, nebo nápis, který vyjadřoval vlastnictví či pravost. (Viz Slovníček, „Pečeť“.) Nebylo neobvyklé, že základ nebo jiná část budovy nesla nápis, který uváděl stavitele, majitele nebo účel stavby. (Srovnej studijní poznámky k 2Ko 1:22; Ef 1:13.) Kniha Zjevení popisuje základní kameny, na kterých byla vyryta jména apoštolů. (Zj 21:14) „Tento nápis“, o kterém se tu Pavel zmiňuje, obsahuje dvě důležitá prohlášení, jak vysvětlují následující studijní poznámky.

Jehova: Pavel tu cituje 4Mo 16:5 (podle Septuaginty), kde Mojžíš řekl Korachovi a jeho stoupencům, že Jehova „zná ty, kdo jsou jeho“. V původním hebrejském textu je použito Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH), a proto je v hlavním textu tohoto překladu oprávněně použito jméno Jehova. (Viz Dod. C1 a C2).

Jehova zná ty, kdo mu patří: Když Pavel cituje 4Mo 16:5, zřejmě používá zprávu o vzpouře Koracha, Datana a Abirama, aby Timotea ujistil, že Jehova ví o těch, kdo se proti němu bouří. Může a také bude působit proti jejich špatnosti. Jehova nedovolil, aby odpadlíci v prvním století zmařili jeho záměr, stejně jako to o staletí dřív nedovolil Korachovi a jeho společníkům. Ale jak řekl Mojžíš, Jehova poznává ty, kdo mu zůstávají věrní. Zná je důvěrně a dává najevo, že je schvaluje. (Viz studijní poznámky ke Ga 4:9).

Ať se každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, odvrátí od špatnosti: Pavlova formulace naznačuje, že jde o citát. V Hebrejských písmech ale není žádný text, který by přesně odpovídal Pavlovým slovům. Pavel právě citoval z 4. Mojžíšovy 16. kapitoly, kde je popsána Korachova vzpoura. Je tedy možné, že Pavel odkazuje na stejnou událost a připomíná Mojžíšova slova z 4Mo 16:26. Ti, kdo byli v Mojžíšově době Jehovovi věrní, museli jednat rozhodně a oddělit se od nespravedlivých. Podobně Pavel povzbuzoval Timotea a další věrné křesťany, aby se odvrátili, tedy odvraceli, od všech forem špatnosti, včetně toho, co Pavel zmiňuje v bezprostředním kontextu — hádek o slova, „prázdných řečí“, odpadlického učení a „pošetilých a nevědomých sporů“. (2Ti 2:14, 16, 18, 23).

kdo vzývá Jehovovo jméno: Tato část výroku může narážet na znění Iz 26:13 podle Septuaginty. Původní hebrejský text tohoto verše se jasně vztahuje k Božímu jménu. (Viz Dod. C3 úvod; 2Ti 2:19b).

Ve velkém domě nejsou jen nádoby: Pavel přirovnává křesťanský sbor k „velkému domu“ a jednotlivce ve sboru k „nádobám“, tedy k domácím nádobám. Řecké slovo přeložené jako „nádoby“ (neboli „nádoby, nádoby k použití“) se v Písmu často používá v přeneseném smyslu pro označení lidí. (Sk 9:15; pozn. pod čarou; Ří 9:22 a studijní poznámka; 1Te 4:4 a studijní poznámka; 1Pe 3:7) V následujících verších (2Ti 2:21-26) Pavel tuto ilustraci používá, aby Timotea povzbudil, ať se vyhýbá blízkému styku s kýmkoli ve sboru, kdo vytrvale nerespektuje Jehovovy zásady.

nádobou: Nebo „nástrojem; náčiním; nádobou“. (Viz studijní poznámku k 2Ti 2:20).

utíkej . . . usiluj: Viz studijní poznámku k 1Ti 6:11.

touhami mládí: Když Timoteus dostal tento dopis, už byl dospělý muž, možná mu bylo kolem 30 let. (Viz studijní poznámku k 1Ti 4:12.) Pavel ho přesto vybízí, aby „utíkal před touhami mládí“, neboli aby si pěstoval sebeovládání a bojoval s touhami, které jsou mezi mladými lidmi běžné. (Ka 11:9, 10) Takové touhy zahrnují i nemravné sexuální žádosti. (Př 7:7-23; viz studijní poznámku k 1Ko 6:18.) Tento výraz se může vztahovat také na věci jako chamtivost po penězích a moci, soutěživost a honbu za potěšením. (Př 21:17; Lk 12:15; Ga 5:26; 1Ti 6:10; 2Ti 3:4; Heb 13:5).

usiluj o to, co je správné: Viz studijní poznámku k 1Ti 6:11.

těmi, kdo vzývají Pána: Pavel Timotea povzbuzuje, aby se stýkal se spoluvěřícími, které tady označuje jako „ty, kdo vzývají Pána“. (Viz studijní poznámku k Ří 10:13.) Tito křesťané by pro něj byli dobrou společností, protože měli čisté srdce. Byli mravně i duchovně čistí, měli ryzí pohnutky a byli plně oddaní Jehovovi. (Viz studijní poznámku k 1Ti 1:5.) Pomáhali by Timoteovi „utíkat před touhami mládí“ a „usilovat“ o dobré vlastnosti.

Pána: Jak naznačuje souvislost, „Pán“ se zřejmě vztahuje na Jehovu Boha. (2Ti 2:19) Některé překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označované jako J^{7, 8, 17, 22} v Dodatku C4) tady používají Boží jméno.

nepouštěj do hloupých a nesmyslných debat: Pavel Timotea už potřetí v tomto dopise vybízí, aby pomohl křesťanům v Efezu přestat se hádat kvůli spekulativním a sporným tématům. (2Ti 2:14 a studijní poznámka, 16) V prvním dopise Timoteovi Pavel řešil podobné sklony. (Viz studijní poznámky k 1Ti 1:4 a 6:20).

nesmyslných: Debaty, které sbor v Efezu trápily, Pavel označuje jako „nesmyslné“, doslova „nevzdělané“. Tím možná naznačuje, že ti, kdo se do takových debat pouštěli, postrádali základní křesťanské poučení, které by měl mít i malý dítě. Je jisté, že lidé zapojení do takových debat neuváděli do praxe ani to nejzákladnější Kristovo učení — lásku. (Jan 13:34, 35).

otrok: Řecký výraz přeložený jako „otrok“ se obecně vztahuje na člověka, který patří někomu jinému. (Tit 1:1; Jk 1:1; viz studijní poznámku k Ří 1:1.) Jeden odborný zdroj k 2Ti 2:24 uvádí: „I když je lidské otroctví formou ponížení, být Božím otrokem je známkou velké cti.“ (Viz studijní poznámku k 1Te 1:9).

Pánův otrok: Z kontextu vyplývá, že „Pán“ se vztahuje na Jehovu Boha. (2Ti 2:19) V Hebrejských písmech jsou Jehovovi ctitelé také označováni jako Jehovovi služebníci neboli otroci. (Joz 1:1; 24:29; Sd 2:8; 2Kr 10:10; 18:12) Pavel dává Timoteovi a dalším dozorcům pokyny, jak zvládat náročné situace ve sboru. Když používá výraz „Pánův otrok“, připomíná jim, že se musí podřizovat Božím pokynům a že se budou Bohu zodpovídat za to, jak jednají se spoluvěřícími. Vlastnosti, které Pavel zmiňuje, doplňují seznam vlastností vyžadovaných od dozorců, který je zapsaný v 1Ti 3:1-7 a Tit 1:5-9. V širším smyslu je každý křesťan „Pánův otrok“ a potřebuje tyto vlastnosti projevovat.

hádat: Řecké slovo přeložené jako „hádat“ se obvykle spojovalo s ozbrojeným bojem nebo bojem zblízka (Sk 7:26), ale v některých souvislostech může označovat i slovní potyčky. (Jan 6:52; Jk 4:1, 2) Pavel tady ukazuje, že „Pánův otrok se nemá hádat“, tedy nemá se zapojovat do hádek ani do pošetilých debat. (2Ti 2:14, 16, 23) Místo toho bude účinnější, když bude napodobovat mírnou a laskavou povahu Pána Ježíše. (Mt 11:29; 12:19).

ke všem laskavý: Pavel Timotea povzbuzuje, aby byl „ke všem laskavý“, na rozdíl od hašteřivých a rozdělujících falešných učitelů v Efezu. (2Ti 2:23) Řecký výraz se dá přeložit také jako „taktní ke všem“. Sám Pavel se laskavosti naučil. Než se stal křesťanem, byl tak horlivý pro židovské tradice, že měl k laskavosti, taktnosti a vlídnosti daleko. S Kristovými následovníky jednal násilně a drzým způsobem. Ježíš s ním ale jednal laskavě. (Sk 8:3; 9:1-6; Ga 1:13, 14; 1Ti 1:13) Pavel se také naučil, že laskavost není slabost; nikdy neváhal mluvit pevně a otevřeně proti špatnému jednání. (1Ko 15:34) Vyhýbal se tvrdosti a se spoluvěřícími jednal taktně a s láskou. (1Te 2:8) Snažil se být tak laskavý jako „kojící matka“. (Viz studijní poznámku k 1Te 2:7.) Chtěl, aby ho Timoteus napodoboval a byl laskavý „ke všem“ — včetně rušivých křesťanů uvnitř sboru i odpůrců mimo sbor. Timoteus měl podporovat ne hádky a rozdělení, ale jednotu a lásku. (2Ti 2:23, 25).

schopný vyučovat: Pavel už dříve použil řecké slovo přeložené jako „schopný vyučovat“ v seznamu požadavků na křesťanské dozorce. (Viz studijní poznámku k 1Ti 3:2.) Timoteus potřeboval být schopný, tedy zručný, nejen při vyučování, ale i při zvládání náročných problémů ve sboru. Výraz, který Pavel používá — „Pánův otrok“ — se ale neomezuje jen na starší; zručnými učiteli mají být všichni praví křesťané. — Srovnej Heb 5:12.

má se ovládat, když mu někdo křivdí: Tato věta překládá složené řecké slovo, které znamená „snášet zlo“ bez toho, aby člověk dával najevo zášť. „Pánův otrok“ musí trpělivě snášet špatné zacházení a ovládat se, aby neoplácel zlo zlem. (Ří 12:17) Timoteus tuto vlastnost potřeboval, když mu křivdili spolukřesťané. Pavel později říká, že všichni křesťané mohou očekávat pronásledování. (2Ti 3:12) Logicky tedy tuto vlastnost „má se ovládat, když mu někdo křivdí“ potřebují všichni. (Viz studijní poznámku k Mt 5:39).

a má s mírností poučovat: V tomto kontextu může slovo přeložené jako „poučovat“ vyjadřovat také myšlenku „napravovat; dávat vedení“. Jeden odborný zdroj uvádí, že toto slovo znamená pomáhat člověku rozvíjet schopnost dělat správná rozhodnutí. „Otrok Pána“ musí takové poučování poskytovat „s mírností“, tedy s pokorným, mírným duchem. Díky tomu bude „laskavý ke všem“. (2Ti 2:24 a studijní poznámka; viz také studijní poznámka k Ga 5:23).

ty, kdo se bouří: Pavel používá řecké slovo, které v tomto kontextu označuje lidi, kteří se staví proti křesťanskému učení nebo se mu aktivně vzpírají. Pavel mohl mít na mysli mimo jiné i některé v efezském sboru, kteří měli negativní postoj k tomu, aby se řídili biblickými radami nebo aby přijímali napomenutí od bratrů, kteří se ujímali vedení.

Bůh jim snad dovolí, aby činili pokání: Když křesťanský starší s mírností napravuje nebo poučuje „ty, kdo se bouří“, může to vést k dobrému výsledku — k pokání neboli „změně smýšlení“. (Viz Slovníček, „Pokání“.) Zásluhu za takovou změnu myšlení a postoje nemá žádný člověk, ale Jehova, který pomáhá zbloudilému křesťanovi udělat tuto životně důležitou změnu. Pavel pak zmiňuje některé krásné výsledky takového pokání — vede hříšníka k přesnějšímu poznání pravdy, pomáhá mu znovu nabýt správný úsudek a umožňuje mu uniknout z ďáblových pastí. (2Ti 2:26).

vyváznou z pasti, do které je Ďábel zaživa chytil: Pavel naznačuje, že někteří ve sboru padli do „pasti Ďábla“. Zřejmě se stali oběťmi Ďábla, protože mu dovolili, aby je oklamal a svedl je z pravdy. (2Ti 2:18, 23, 25) Vyjádření „zaživa chytil, aby konali jeho vůli“ může naznačovat, že Ďábel je pomocí lží chytil do pasti, aniž si to uvědomovali. Satan je nezabil, ale manipuloval s nimi, aby sloužili jeho záměrům. Pavel Timotea vybídl, aby takové lidi, kteří se dostali do pasti, poučoval „mírně“, aby se mohli „vzpamatovat“ (dosl. „vystřízlivět“; viz studijní poznámku k 1Ko 15:34). Ti, kdo činili pokání, se mohli z Ďáblovy pasti osvobodit.