2. Timoteovi 3

v posledních dnech: Pavel v tomto verši používá budoucí čas a říká, že „v posledních dnech nastanou velmi těžké časy“. (Viz také 2Ti 3:2, 13.) Mluvil tedy o době, která teprve měla přijít — o „posledních dnech“ tohoto systému věcí v době Ježíšovy neviditelné přítomnosti. (Viz Slovníček „Poslední dny“.) Tyto „poslední dny“ měly nastat až poté, co dojde k předpovězenému odpadnutí a bude odhalen „člověk nezákonnosti“, jak je prorokováno v 2Te 2:3-12. (Viz studijní poznámky k 2Te 2:3; 1Ti 4:1.) Pavel pak uvádí seznam bezbožných rysů, které budou v té době v lidské společnosti převládat. (2Ti 3:1-5; viz studijní poznámku k 2Ti 3:5.) Velké odpadnutí přispělo k tomu, že se tyto nežádoucí vlastnosti rozšířily.

velmi těžké časy: Tento výraz překládá dva řecké výrazy, které Pavel používá k popisu krizové doby, kterou nazývá „poslední dny“. Řecké slovo kai·rosʹ často označuje určité, výrazně vymezené období a dá se přeložit také jako „určený čas“. (Viz studijní poznámku ke Sk 1:7.) Pavel toto slovo spojuje s řeckým výrazem kha·le·posʹ, který je zde přeložen jako „těžké“. Slovníky ho vykládají jako „obtížný“, „nebezpečný“ nebo „stresující“. V Mt 8:28 je stejné slovo použito k popisu dvou démony posedlých mužů jako neobvykle „divokých“. Pavel varuje, že kvůli špatným vlastnostem lidí (2Ti 3:2-5, 13) budou „poslední dny“ — jak to vyjadřují různé odborné zdroje — „dobou stresu“ nebo dobou „těžko snesitelnou, těžko překonatelnou a těžko zvládnutelnou“.

Lidé totiž budou: Nebo „lidé budou“. Řecké slovo, které je tady přeložené jako „lidé“, často označuje lidstvo obecně, tedy muže i ženy. Pavel pak uvádí asi 20 různých rysů, které budou lidé projevovat „v posledních dnech“, tedy v době, která byla z jeho pohledu ještě daleko v budoucnosti. (2Ti 3:1 a studijní poznámka) Pavel tím ale nenaznačuje, že by lidé v jeho době byli od takových špatných vlastností oproštění. Naopak Timoteovi radí, aby se od takových lidí „odvrátil“, takže tyto rysy představovaly hrozbu už tehdy. (Viz studijní poznámka k 2Ti 3:5; srovnej Mr 7:21, 22.) Tady ale Pavel předpovídá období, kdy bude lidstvo jako celek ovládané těmito ničemnými vlastnostmi.

budou milovat peníze: Viz studijní poznámka k 1Ti 6:10.

budou se vychloubat, budou namyšlení: Vychloubačný člověk se chlubí – a často přehání – své schopnosti, vlastnosti a bohatství. Namyšlený člověk si myslí, že je lepší než ostatní. I když jsou si tyto vlastnosti podobné, „budou se vychloubat“ se týká hlavně pyšných slov, zatímco „budou namyšlení“ se týká hlavně pyšných myšlenek a pocitů.

rouhači: Nebo „lidé, kteří mluví urážlivě“. Pavel používá řecké slovo (blaʹsphe·mos), které označuje ty, jejichž řeč je „rouhavá, pomlouvačná, hanlivá, urážlivá“. V „posledních dnech“ bude mnoho lidí takto mluvit jak proti Bohu, tak proti lidem. (2Ti 3:1).

nebudou poslouchat rodiče: Už staletí před křesťanskou érou mozaikový Zákon dětem přikazoval, aby si vážily svých rodičů. (2Mo 20:12; Mt 15:4) Děti v křesťanském sboru byly podobně vedené k tomu, aby své rodiče poslouchaly a ctily. (Ef 6:1, 2) Dokonce i staří Řekové a Římané, kteří Jehovu neuctívali, obecně uznávali, že je špatné a nepřirozené, když se děti bouří proti rodičům. (Ří 2:14, 15) Ve starověkém Řecku muž, který udeřil své rodiče, přišel o občanská práva; podle římského práva bylo uhození otce stejně závažné jako vražda. Pavel ale tady předpovídá dobu, kdy bude neposlušnost vůči rodičům rozšířená. Jak uvádí jeden pramen, bude to „znamení krajně zkažené civilizace“.

budou nevděční: Někteří si můžou myslet, že mají nárok na všechno, co dostali od rodičů, od jiných lidí, dokonce i od Boha. (Lk 6:35) Takový postoj v podstatě pramení ze sobectví.

nevěrní: Nebo „bez věrné lásky“. (Viz také 1Ti 1:9, pozn. pod čarou.) Použité řecké slovo může vyjadřovat myšlenku nevěrnosti vůči lidem i vůči Bohu. Je to široký pojem a může zahrnovat i význam „nesvatý; neuctivý“. Může tedy označovat člověka, který nemá úctu k tomu, co je svaté, nebo – jak to vyjadřuje jeden slovník – „nic nepovažuje za posvátné“. Nevěrný člověk se nestará o to, aby byl věrný nebo aby plnil své povinnosti vůči druhým lidem, a dokonce ani vůči Bohu.

bez přirozené lásky: Viz studijní poznámku k Ří 1:31.

nebudou ochotní se dohodnout: Pavel tady předpovídá dobu, kdy se lidé obecně budou vyznačovat neochotou jednat o rozumném řešení problémů nebo urovnávat spory. Řecký výraz by se dal doslovněji přeložit jako „bez smlouvy“. Tento pojem se často používal pro situaci, kdy se nepodařilo vyřešit konflikty mezi národy. Mohl se ale použít i tehdy, když se nepodařilo vyřešit problémy mezi jednotlivci. Jiné překlady tento výraz překládají jako „nesmiřitelní“, „neoblomní“ nebo „nespolupracující“. Jedna odborná příručka uvádí: „To slovo popisuje určitou drsnost a zatvrzelost mysli, která člověka odděluje od jeho bližních v neústupné hořkosti.“

budou pomlouvat: V Bibli se řecké slovo pro „pomlouvač“ (di·aʹbo·los) nejčastěji překládá jako „Ďábel“ a používá se jako titul pro Satana, ničemného pomlouvače Boha. (Viz studijní poznámku k Mt 4:1 a Slovníček, „Ďábel“.) V několika případech se ale tento výraz používá v jeho základním významu a překládá se jako „pomlouvač“ nebo „pomlouvační“. (1Ti 3:11; Tit 2:3) Tady ho Pavel ve svém popisu „posledních dnů“ (2Ti 3:1) používá pro lidi, kteří se snaží poškodit pověst druhých – jak svých bližních, tak i Boha – pomocí falešných obvinění nebo překrucování skutečností. (Viz studijní poznámku k Jan 6:70, kde je tento výraz použit pro Jidáše Iškariotského.)

nebudou se ovládat: Člověk, který se neovládá, snadno podléhá nemravným sklonům, záchvatům hněvu a dalším sobeckým tendencím. Jedním důvodem, proč se lidé v posledních dnech nebudou ovládat, je to, že budou „milovat sami sebe“ a „milovat rozkoše víc než Boha“. (2Ti 3:2, 4) Když nemají lásku k Bohu, chybí jim hlavní motivace k tomu, aby se ovládali, když jsou v pokušení dělat to, co se mu nelíbí. Také jim chybí Boží duch, který křesťanům pomáhá rozvíjet a posilovat sebeovládání. Řecké podstatné jméno příbuzné výrazu přeloženému jako „nebudou se ovládat“ je v Mt 23:25 přeloženo jako „nezřízenost“. — Vysvětlení výrazu „sebeovládání“ viz studijní poznámku k Ga 5:23.

budou suroví: Pavel používá řecké slovo, které doslova znamená „nezkrocení; divocí“. Dá se přeložit i jako „brutální; krutí; suroví“ a vyjadřuje myšlenku „bez lidského soucitu a citu“. (Srovnej Mt 24:12.) V Pavlově době se tento výraz často používal jak pro zvířata, tak pro lidi s divokou, agresivní povahou.

bez lásky k dobru: Toto spojení překládá řecké slovo, které se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady. Má široký význam a může zahrnovat i myšlenku nenávisti k dobru nebo k dobrým lidem. Může také označovat ty, kdo nemají zájem o nic, co by mohlo být ku prospěchu veřejnosti. Ti, kdo nemilují dobro, nemůžou milovat Jehovu, který je dobrý v tom nejvyšším smyslu. (Viz studijní poznámku k Mr 10:18).

zrádci: Stejné řecké podstatné jméno je použito k popisu Jidáše Iškariotského v Lk 6:16, kde je přeloženo jako „zrádce“.—Viz také Sk 7:52.

tvrdohlaví: Pavel používá řecké slovo, které doslova znamená „padat dopředu“. Popisuje, jak lidé mohou umíněně postupovat ve svém jednání, ignorovat rady druhých, i když vědí, že to pravděpodobně povede ke špatným následkům. Totéž řecké slovo se dá přeložit také jako „bezohlední“ nebo „ukvapení“. Podle jednoho odborného zdroje ti, kdo jsou tvrdohlaví nebo bezohlední, „hodí opatrnost za hlavu, bez ohledu na to, jakou pohromu nebo trest mohou přivodit svým spoluobčanům“. Jiný zdroj uvádí: „Bezohledný člověk se nezastaví před ničím, aby dosáhl svého.“ Jediný další výskyt tohoto slova v Křesťanských řeckých písmech je ve Sk 19:36, kde městský tajemník v Efezu varoval rozzuřený dav, aby „nejednal ukvapeně“.

pyšní: Řecké sloveso použité na tomto místě (ty·phoʹo·mai) souvisí se slovem pro „kouř“. Mohlo se používat o někom, kdo byl obklopen kouřem, a dokonce jím oslepen. Tento výraz se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje třikrát, vždy v přeneseném významu, a zřejmě popisuje člověka, kterého zaslepuje pýcha. (1Ti 3:6; 6:4; 2Ti 3:4) Některé překlady to překládají jako „namyšlení“ nebo „nafoukaní vlastní důležitostí“. Jeden odborný zdroj říká, že toto slovo popisuje lidi, „kteří jsou plní sami sebe“. Židovský spisovatel Josephus použil tento výraz k popisu některých řeckých autorů, kteří se dívali na Židy svrchu a pomlouvali je.

budou milovat požitky, a ne Boha: Pavel tady neříká, že lidé budou milovat požitky víc než Boha, ale že budou milovat požitky místo toho, aby milovali Boha. Bible neučí, že všechny požitky jsou špatné, ale obsahuje varování před tím, aby se člověk honil za požitky, místo aby si budoval přátelství s Bohem.—Srovnej Lk 12:19-21; 1Ja 2:15.

budou působit dojmem, že jsou zbožní: Pavel říká, že „v posledních dnech“ budou mnozí „působit dojmem“, že jsou zbožní, tedy že budou mít jen vnější formu nebo zdání zbožné oddanosti. (2Ti 3:1) Některé překlady Bible tuto myšlenku vyjadřují takto: „Budou si zachovávat vnější zdání nábožnosti“ nebo „Budou vypadat, jako že jsou nábožní“. I když se lidé můžou hlásit k uctívání Boha, jejich špatné jednání nebo přehnaná láska k sobě, k penězům či k požitkům jejich tvrzení popírá. (2Ti 3:2-4).

ale nebudou tak žít: Pravá zbožnost má sílu měnit osobnost člověka. (Ef 4:22-24; Kol 3:10) Ti, kdo jen navenek předvádějí, že slouží Bohu, tu sílu ve skutečnosti popírají nebo ji přehlížejí. Nedovolí, aby pravá zbožná oddanost ovlivnila jejich život. (Srovnej Juda 4.) Nemají opravdovou křesťanskou víru, která je podložená skutky. (Jk 2:18-26).

Od takových lidí se odvracej: Pavel právě předpověděl, jak špatná bude situace ve světě „v posledních dnech“. Zároveň ale ví, že už v jeho době jsou lidé, kteří do určité míry projevují rysy, jež vyjmenoval. (Viz studijní poznámky k 2Ti 3:1, 2.) Pavel tu používá silné sloveso, které může naznačovat, že se jim má člověk vyhýbat s odporem. Tím zdůrazňuje, jak důležité je vyhýbat se zbytečnému styku s těmi, kdo projevují vlastnosti, které uvedl. Křesťané by samozřejmě i s takovými lidmi jednali mírně a laskavě, ale nevybírali by si je za blízké přátele. (Viz studijní poznámku k 2Ti 2:24).

muži, kteří se vkrádají do domácností: Takoví zkažení muži patřili k těm, kdo „mají zdání zbožnosti, ale její moc popírají“. (2Ti 3:5) Řecké sloveso přeložené jako „vkrádají se“ vyjadřuje myšlenku, že se někdo dostává dovnitř nečestným způsobem nebo pod nějakou záminkou. Dalo by se přeložit i jako „proklouznou dovnitř; infiltrovat se“. Tito úskoční muži se možná snažili „slabé ženy“ svést k nemravnému jednání.

slabé ženy, které jsou zatížené hříchy: Pavel tady mluví o některých ženách ve sboru, které byly duchovně slabé; neměly odpor k tomu, co je špatné. A proto byly ovládané různými touhami, možná v tom smyslu, že na ně silně doléhaly hříšné touhy. Zlí muži takové ženy snadno chytili do léčky nebo ovlivnili jejich uvažování. Je možné, že jim tito muži úskočně naznačovali, že se můžou spolehnout na milosrdného Boha, který omluví hříšné jednání. (Juda 4).

stále se učí: Ženy, o kterých Pavel psal, se do určité míry učily, ale nesnažily se dělat pokroky k tomu, aby dospěly k „přesnému poznání pravdy“. Křesťané, kteří mají „přesné poznání“, nemají jen pouhá fakta. (Viz studijní poznámku k Ef 4:13.) Dělají pokroky až do té míry, že přemýšlejí jako Jehova a ve všem se chovají v plném souladu s jeho spravedlivými zásadami. (Ef 3:17-19; Kol 1:9, 10; 2:6, 7).

Jannes a Jambres: Tito dva muži z Mojžíšovy doby nejsou v Hebrejských písmech jmenováni, ale Pavel pod inspirací jejich jména uvádí. (Viz 2Ti 3:16.) Pravděpodobně to byli významní muži na dvoře egyptského faraona a možná stáli v čele kněží, kteří provozovali magii a odporovali Mojžíšovi. (Viz 2Mo 7:11, 22; 8:7, 18, 19; 9:11.) Zmiňují se o nich tradiční židovské spisy, z nichž některé zřejmě pocházejí z 1. století př. n. l. Také několik nežidovských autorů z 1. a 2. století n. l. uvádí jménem jednoho nebo oba tyto muže. Pavel se o nich zmiňuje proto, aby Timotea ujistil, že falešní učitelé v Efezu nakonec neuspějí.

daleko se nedostanou: Pavel už dřív varoval dohlížitele v Efezu, že přijdou falešní učitelé. (Sk 20:29, 30) Ti zlí muži možná zdánlivě dělali pokroky ve snaze sbor zkazit a rozdělit. Věrné křesťany určitě znepokojovalo, když to vypadalo, že mají nějaký úspěch. Pavel ale Timotea ujišťuje, že takové „pokroky“ budou omezené. Dělá to tak, že falešné učitele přirovnává k Jannesovi a Jambresovi, kteří se postavili proti Mojžíšovi a možná stáli v čele egyptských kněží, kteří provozovali magii. (Viz studijní poznámku k 2Ti 3:8.) Zpráva v knize Exodus ukazuje, že i když tito kněží napodobili některé zázraky, které Mojžíš udělal, jejich úspěch netrval dlouho. Od třetí rány už nedokázali napodobit Jehovovy zázračné skutky ani se před nimi ochránit. (2Mo 8:16-19; 9:10, 11).

jejich hloupost bude všem zřejmá: Pavel Timotea ujišťuje, že falešní učitelé ve sboru budou odhaleni jako hloupí a pošetilí. Dopadnou stejně jako Jannes a Jambres, „ti dva muži“, které Pavel právě zmínil. V jejich případě bylo všem zúčastněným jasně vidět, jak pošetilé je stavět se proti Jehovovi.

Ty jsi ale pozorně naslouchal: Pavel tady zdůrazňuje rozdíl mezi falešnými učiteli a Timoteem. Během asi 14 let se Timoteus od Pavla učil a v mnoha ohledech ho napodoboval – v jeho „učení“, „způsobu života“ (neboli chování), v jeho jednoznačném „cíli“, v jeho silné a neochvějné „víře“, v jeho trvalé „trpělivosti“, v jeho vřelé „lásce“ a v jeho pevné „vytrvalosti“. Pavel se nechlubí, když říká, že jeho příklad stojí za napodobení. Píše pod inspirací a jednoduše potvrzuje, co je pravda. Napodoboval Krista, a proto je i jeho vlastní příklad hodný následování. – Srovnej 1Ko 11:1; Fil 3:17; Heb 13:7.

v Antiochii, Ikoniu a Lystře: Během Pavlovy první misionářské cesty byli on a Barnabáš vyhnáni z Antiochie v Pisidii a v Ikoniu jim hrozilo ukamenování. V Lystře byl Pavel skutečně ukamenován a nechali ho tam jako mrtvého. (Sk 13:14, 50; 14:1-5, 8, 19) Potom Pavlovi pomohla skupina učedníků, mezi kterými mohl být i Timoteus, který zřejmě pocházel z Lystra. (Sk 14:20; 16:1) Protože Timoteus Pavlovo věrné vytrvávání „pečlivě sledoval“, určitě věděl o „pronásledování a utrpení“, které Pavel v těchto třech městech snášel. (2Ti 3:10) Pavel se k těmto dřívějším událostem vrací, aby Timotea povzbudil, ať vytrvá v jakémkoli pronásledování, které by ho mohlo potkat. (2Ti 3:12).

Pán mě pokaždé vysvobodil: Pavel často uznával, že potřebuje vysvobodit, a takové vysvobození připisoval jak Jehovovi Bohu (2Ko 1:8-10), tak Ježíši Kristu (1Te 1:10). V tomto kontextu tedy „Pán“ může označovat buď Jehovu, nebo Ježíše. Někteří se domnívají, že Pavlova slova narážejí na Ža 34:19.

ti, kdo chtějí žít v oddanosti Bohu: Řecké slovo přeložené jako „chtějí“ může znamenat víc než jen letmé přání; v tomto verši slovesný tvar vyjadřuje trvalé odhodlání. O tom, jaký dopad má být rozhodnutý žít se skutečnou „oddaností Bohu“, jedna odborná publikace uvádí: „Být odlišný od světa, mít jiný soubor měřítek a jiné cíle, je vždycky nebezpečné.“ (Viz studijní poznámku k 1Ti 4:7.) Jak Pavel ukazuje, takoví lidé, kteří žijí v oddanosti Bohu, se nevyhnutelně setkají s nepřátelstvím ze strany pronásledovatelů. (1Mo 3:15; Zj 12:9, 17) Takovým nebezpečím a pronásledování čelil Kristus. Stejně tak Pavel a Timoteus – a stejně tak i všichni praví křesťané. (Jan 15:20; Sk 17:3; Fil 3:10; 2Ti 2:3).

zlí lidé a podvodníci: „Zlí lidé“ můžou zahrnovat ty, kdo otevřeně projevují takové rysy, jaké jsou uvedené v 2Ti 3:2-5. „Podvodníci“ by ale spíš svou zlobu skrývali za zdáním spravedlnosti. V Křesťanských řeckých písmech se řecké slovo přeložené jako „podvodníci“ vyskytuje jen tady. Tento výraz se běžně používal pro čaroděje nebo kejklíře. Protože se na takové muže pohlíželo jako na podvodníky, začalo se tím slovem označovat šejdíře nebo podvodníky, jako v tomto verši. Někteří podvodníci budou „klamat je“, možná dokonce budou věřit vlastním lžím.

drž toho, co ses naučil: Timoteus má pevně stát za pravdou, na rozdíl od „zlých lidí“, o kterých se mluvilo předtím. (2Ti 3:13) Timoteus byl také „o čem ses přesvědčil“. Tento obrat překládá řecké slovo, které vyjadřuje myšlenku být úplně přesvědčený. Timoteus uvažoval o tom, co ho učila jeho matka, jeho babička, Pavel a další. Byl přesvědčený, že to, co se naučil, je biblické, přesné a důvěryhodné. Měl tedy všechny důvody dál se držet toho, co přijal jako pravdu. (Ří 12:1, 2).

protože víš, od koho ses to naučil: Timotea vyučovala z Hebrejských písem jeho matka Eunice a jeho babička Lois. (Viz studijní poznámky k 2Ti 1:5.) Když se ale stal křesťanem, hodně se naučil také od Pavla a od dalších spolukřesťanů. (Sk 16:1, 2; 1Ko 4:17; 2Ti 2:2; viz studijní poznámku k 2Ti 1:13).

už odmalička znáš svaté spisy: Timoteus byl velmi mladý, když ho jeho matka Eunika – a pravděpodobně také jeho babička Loida – učily „svaté spisy“ Židů, tedy inspirované Hebrejské Písmo. (2Ti 1:5; 3:14; viz studijní poznámku k Ří 1:2.) Řecké slovo breʹphos, které je tady přeložené jako „odmalička“, se může vztahovat na úplně malé děti, novorozené děti, nebo dokonce i nenarozené děti. (Lk 1:41; 2:12; Sk 7:19; 1Pe 2:2; viz studijní poznámku k Lk 18:15.) Timoteus dostal už v raném věku vzdělání v Hebrejských Písmech, a to položilo pevný základ pro jeho rostoucí víru. Když byl Timoteus mladý muž, on i jeho matka a babička se dozvěděli o „záchraně prostřednictvím víry v Krista Ježíše“ a stali se křesťany. A jak Timoteus dospíval, dál dělal vynikající pokroky. (Viz studijní poznámku ke Sk 16:1; viz také Fil 2:19-22).

Celé Písmo: Tento výraz, který má široký význam, určitě zahrnuje celé Hebrejské Písmo. (Lk 24:44 a studijní poznámka) Timoteus tyto „svaté spisy“ dobře znal. (2Ti 3:15 a studijní poznámka) Navíc se zdá, že křesťané v 1. století považovali tu část Křesťanských řeckých písem, která už byla v té době napsaná, za součást inspirovaných Písem. Například když Petr kolem roku 64 n. l. napsal svůj druhý dopis (pravděpodobně nedlouho předtím, než Pavel napsal tento dopis Timoteovi), zmínil některé Pavlovy spisy jako součást „Písem“. (2Pe 3:16; viz také studijní poznámky k 1Ko 12:10; 1Ti 5:18.) Tím, že Pavel říká, že „Celé Písmo je inspirované Bohem“, připomíná Timoteovi i všem křesťanům, aby důvěřovali moudrosti Božího inspirovaného Slova a ve všem, co dělají, se na něj spoléhali.

inspirované Bohem: Tento výraz překládá složené řecké slovo the·oʹpneu·stos. Skládá se ze slov the·osʹ (bůh) a pneʹo (dýchat; vanout), a doslova tedy znamená „Bohem vdechnuté“ nebo „vdechnuté Bohem“. Řecké sloveso pneʹo souvisí se slovem, které se často překládá jako „duch“, pneuʹma. (Viz Slovníček, „Duch“.) Bůh způsobil, aby jeho duch neboli činná síla působila na věrné muže, které použil k zapsání svého psaného Slova. Ježíš tuto úlohu svatého ducha potvrdil, když citoval ze Žalmů a řekl, že David to napsal „pod inspirací [dosl. ‚v duchu‘]“. (Mt 22:43, 44; Ža 110:1) Paralelní pasáž v Mr 12:36 říká „svatým duchem“. Podobně Petr mluvil o mužích, kteří „mluvili od Boha, jak je vedl svatý duch“. (2Pe 1:21) V Hebrejských písmech vyjádřil král David stejnou myšlenku, když řekl: „Jehovův duch mluvil skrze mě.“ (2Sa 23:2) Stojí za zmínku, že jeden hebrejský překlad z 19. století (označovaný jako J¹⁷ v Dod. C4) překládá první část 2Ti 3:16 takto: „Celé Písmo je napsané prostřednictvím Božího ducha.“—Viz Slovníček, „Kánon (biblický kánon)“.

užitečné: Pavel vysvětluje, že inspirované Boží Slovo je užitečné (neboli „nápomocné“, „prospěšné“) v několika oblastech. Timoteus měl jako starší zodpovědnost umět Boží Slovo obratně používat k užitku druhých, a to jak uvnitř, tak i mimo sbor. (2Ti 2:15) Kromě toho všichni křesťané potřebovali používat Boží Slovo, aby upravovali svůj postoj a jednání a uváděli je do souladu s Boží vůlí.

k vyučování: To znamená k tomu, aby dávalo poučení o pravých vírách a správném jednání. (Tit 1:9).

ke kárání: Křesťanští dozorci mají zodpovědnost kárat „ty, kdo páchají hřích“. (1Ti 5:20 a studijní poznámka; Tit 1:13) Trpělivě používají Písma, aby takové přesvědčili, že se odchýlili od zbožných zásad, a pomohli jim podle toho udělat nápravu. (Ga 6:1; 2Ti 4:2) Křesťané můžou Písma používat také k tomu, aby napravovali sami sebe.

k nápravě věcí: Nebo „k opravování“. Řecké slovo zahrnuje obnovení toho, co je správné, nebo zlepšení toho, co je chybné.

k výchově k tomu, co je správné: Boží Slovo poskytuje kázeň neboli výcvik, který je v souladu s Božím měřítkem toho, co je správné a co špatné.—Heb 12:11; viz Slovníček, „Spravedlnost“.

Boží člověk: Řecké slovo přeložené jako „člověk“ (anʹthro·pos) může zahrnovat muže i ženy. I když Pavel píše Timoteovi, který byl dozorcem, mohl mít na mysli každého křesťana – muže i ženu – kdo je plně oddaný Jehovovi Bohu. Proto některé překlady používají vyjádření jako „člověk, který patří Bohu“ nebo „člověk oddaný Bohu“. Jak ukazuje předchozí verš, „Boží člověk“ potřebuje pravidelně studovat inspirované Písmo a žít podle něj. (Viz studijní poznámku k 1Ti 6:11).

úplně vyzbrojený: Řecké slovo přeložené jako „úplně vyzbrojený“ doslova znamená „být plně vystrojený“ nebo „být vybavený“. V dávných dobách se například používalo o lodi, která byla vystrojená, tedy plně zařízená vším, co bylo potřeba na plavbu. Podobně Jehova prostřednictvím svého Slova dává křesťanům poznání a moudrost, které jim umožňují dělat všechno, co je dobré; jsou „úplně vyzbrojení pro každé dobré dílo“.