Hebrejcům 1

V dávné minulosti Bůh mluvil k našim předkům: Během mnoha staletí Bůh používal dlouhou řadu proroků, aby mluvil ke svému lidu. Mezi proroky, které Pavel v tomto dopise zmiňuje nebo cituje, patří Abraham (1Mo 20:7; Heb 7:1), Mojžíš (5Mo 34:10; Heb 9:19), Jeremjáš (Jer 31:31-34; Heb 8:8-12), Habakuk (Hab 2:3, 4; Heb 10:37, 38) a Ageus (Ag 2:6; Heb 12:26). Pavel pak vytváří kontrast, když říká, že „na konci těchto dnů“ Bůh mluvil prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista. (Heb 1:2 a studijní poznámka).

při mnoha příležitostech a mnoha způsoby: V řeckém textu Pavel začíná svůj dopis dvěma podobně znějícími slovy, jejichž význam se částečně překrývá. Jehova se svým lidem dorozumíval prostřednictvím proroků ne najednou, ale „při mnoha příležitostech“ (řecky po·ly·me·rosʹ) — v mnoha různých obdobích a v odlišných místech i situacích. A k předání svých poselství používal také „mnoho způsobů“ (řecky po·ly·troʹpos). Někdy Jehova k prorokům mluvil přímo a nechal je, aby poselství zaznamenali písemně. (2Mo 34:27) Jindy prorokům dával sny nebo vidění. (Iz 1:1; Da 2:19; 7:1; Hab 1:1) Nebo Bůh poslal anděly, aby jeho poselství předali. (Ze 1:7, 9) Proroci pak inspirované poselství oznamovali různými způsoby. Mohli ho pronášet veřejně, zapsat ho, nebo ho předvést pomocí symbolů či tím, že vykonali nějaký symbolický čin. (Jer 7:1, 2; Ez 4:1-3; Oz 1:2, 3; Hab 2:2).

Na konci těchto dnů: Pavel zjevně odkazuje na konec židovského systému věcí. (1Ko 10:11 a studijní poznámka) Tento systém vznikl, když se v roce 1513 př. n. l. zrodil izraelský národ. Tehdy Bůh mluvil ke svému lidu prostřednictvím Mojžíše. Jehova ale slíbil, že vzbudí proroka podobného Mojžíšovi. „Musíte ho poslouchat,“ řekl Mojžíš. (5Mo 18:15, 18, 19) Tím předpovězeným prorokem byl Ježíš Kristus. (Jan 5:46) Pavel o něm tady říká, že Bůh k nám ale mluvil prostřednictvím Syna. Jako Boží Syn byl Ježíš mnohem větší než všichni nedokonalí lidští proroci, kteří mu předcházeli. Pavel tak začíná myšlenkovou linii, která zabírá velkou část tohoto inspirovaného dopisu: Křesťanský způsob uctívání je nadřazený uctívání v židovském systému věcí.

kterého ustanovil dědicem všeho: Dědic je někdo, kdo má právo získat, tedy zdědit, něčí peníze, majetek nebo autoritu. Většina výskytů slov „dědic“ a „zdědit“ v Křesťanských řeckých písmech se ale vztahuje na lidi, kteří dostávají od Boha odměnu. (Mt 5:5 a studijní poznámka; 19:29; 25:34 a studijní poznámka; 1Ko 6:9) V tomto případě Bůh ustanovuje svého prvorozeného Syna dědicem „všeho“, což znamená, že mu dává autoritu nad vším v nebi i na zemi. (Ža 2:8; Mt 28:18; Heb 1:6; 2:8; 1Pe 3:22; Zj 11:15) Ježíš je podřízený jedině svému Otci, Jehovovi. (1Ko 15:27, 28; Fil 2:9-11).

a skrze kterého vytvořil věky: Jak je to tady použité, výraz „věky“ se dá chápat přinejmenším dvěma způsoby. Za prvé může označovat rozlišující nebo typické rysy určitých časových období neboli „věků“, jak se dá přeložit i použité řecké slovo. V tomto dopise Pavel mluví o věrných lidech v době před potopou, ve dnech patriarchů a v letech, kdy byl Izrael v smluvním vztahu s Bohem. Během všech těchto odlišných období Bůh umožňoval lidem, aby ho uctívali přijatelným způsobem. Zároveň ale vždycky poukazoval dopředu na dobu, kdy budou lidé plně usmířeni s Bohem prostřednictvím jeho Syna. V křesťanské éře ustanovil novou smlouvu založenou na Ježíšově oběti. Tento křesťanský systém věcí vznikl skrze Krista, protože Ježíš jako „prostředník nové smlouvy“ hraje významnou roli v uskutečňování Božího záměru. (Heb 1:3; 2:9; 12:24; viz také Slovníček, „Systém(y) věcí“.) Za druhé se výraz „věky“ dá chápat ve smyslu světa nebo vesmíru, tedy veškerého Božího hmotného stvoření, jako je slunce, měsíc, hvězdy a země. Ježíš měl roli „mistrovského dělníka“ při všech takových stvořitelských dílech. (Př 8:30; Jan 1:3; srovnej Heb 11:3).

On je odleskem Boží slávy: Pavel tady používá jeden z několika obratů, kterými popisuje jedinečný vztah mezi vzkříšeným Ježíšem Kristem a jeho nebeským Otcem. Řecké slovo přeložené jako „odlesk“, které doslova znamená „vyzařování“, se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady. Tomu slovu se dá rozumět buď v aktivním smyslu (jako když světlo vychází ze zdroje), nebo v pasivním smyslu (jako když se světlo odráží od jiného zdroje). Ježíš není zdrojem Otcovy slávy. Naopak je „obrazem neviditelného Boha“. (Kol 1:15; srovnej Jan 5:19.) Proto překlad „odlesk“ odpovídá biblickému učení jako celku a je v souladu s výrazem přeloženým v tomto verši jako „věrný obraz“.

věrným obrazem jeho podstaty: Řecké slovo přeložené jako „věrný obraz“ (kha·ra·kterʹ) doslova označuje „značku nebo otisk vytvořený na předmětu“. V nebiblických řeckých textech se tím výrazem myslí rytiny do dřeva nebo kovu, cejchy na zvířecí kůži, otisky v hlíně nebo obrazy vyražené na mincích. Tady popisuje, že vzkříšený Ježíš dokonale představuje samotnou podstatu svého nebeského Otce. I když byl Ježíš na zemi jako dokonalý člověk, odrážel Otcovy vlastnosti a osobnost v nejvyšší míře, jaké je člověk schopen. (Viz studijní poznámku k Jan 14:9.) Ale potom, co Jehova Ježíše vzkřísil a dal mu „vyšší postavení“, se Ježíš svému Otci podobá víc než kdy dřív. (Fil 2:9; Heb 2:9) Má nesmrtelnost a má „život sám v sobě“. (Jan 5:26 a studijní poznámku; Ří 6:9; Zj 1:18) Proto je teď „věrným obrazem jeho podstaty“. (Heb 1:2-4).

všechno udržuje v existenci: Pavel jako důkaz obrovské autority Krista Ježíše ukazuje, že Bůh dal svému Synovi moc udržovat „všechno“ ve vesmíru. (Srovnej Kol 1:16, 17.) Řecké slovo přeložené jako „udržuje“ může znamenat „nese; podpírá“. Tady vyjadřuje myšlenku, že něco zachovává v existenci nebo to udržuje. Ježíš také hraje významnou roli v tom, že Jehovovy záměry směřují k naplnění.

svým mocným slovem: Pavel nejspíš odkazuje na Jehovovu moc. I když Jehova je konečným Zdrojem moci, dává ji druhým podle své vůle. (Iz 40:26, 29-31; Lk 5:17; Fil 2:13; 4:13) Tuto řeckou frázi je také možné správně přeložit jako „svým mocným slovem“.

posadil se po pravici Majestátu: Ježíš „očistil od hříchů“ lidstvo tím, že přinesl „jednu oběť za hříchy navždy“. (Heb 10:12, 13) Jehova ho odměnil tím, že ho vzkřísil k duchovnímu životu a dal mu „veškerou autoritu . . . v nebi i na zemi“, tedy postavení vyšší, než jaké měl předtím, než přišel na zem. (Mt 28:18; Fil 2:9-11; Heb 2:9; 1Pe 3:18) Výraz „po pravici Majestátu“, Jehovy Boha, zřejmě naráží na Ža 110:1. (Heb 1:13 a studijní poznámku; 8:1; 12:2) Sedět „po pravici“ znamená mít postavení moci, autority a cti. Je to postavení hned po Jehovovi samotném. (Ří 8:34; 1Ko 15:27, 28; Ef 1:20; viz studijní poznámku ke Sk 7:55).

Stal se o to vyšším než andělé: V tomto dopise Pavel často používá slovo „lepší“ (nebo „vyšší“), aby zdůraznil nadřazenost křesťanského způsobu uctívání. (Viz „Úvod k Hebrejcům“.) Ježíš se stal „vyšším než andělé“ díky jménu, které zdědil. To „jméno“ představovalo velkou autoritu, kterou mu Jehova dal. (Viz studijní poznámka k Fil 2:9.) Jehova udělal z Ježíše „dědice všech věcí“. (Heb 1:2 a studijní poznámka) Také ustanovil svému Synovi — a ne některému z andělů — aby byl králem, apoštolem a veleknězem podle způsobu Melchisedeka. (Heb 1:8; 3:1; 5:8-10; 7:1-3; srovnej Zj 11:15.) A navíc, jen Ježíš byl obětován jako výkupní oběť „jednou provždy“. (Heb 1:3; 9:28).

kterému z andělů kdy Bůh řekl: V Hebrejských písmech jsou andělé jako skupina někdy označeni jako „synové Boží“ (Job 38:7; Ža 89:6) nebo „synové pravého Boha“ (1Mo 6:2, 4; Job 1:6; 2:1). Nikdo z nich ale není Bohem vyzdvižen jako „můj syn“ ve zvláštním smyslu. (Mt 3:17; 17:5) Apoštol Pavel tady vysvětluje, že Kristus Ježíš má jedinečný vztah k Otci, Jehovovi, a že je nadřazen andělům. Pavel cituje dva verše, ve kterých se v jednotném čísle objevují slova „můj syn“, a vztahuje je na Ježíše.

Ty jsi můj syn, dnes jsem se stal tvým otcem: Pavel cituje Ža 2:7, aby zdůraznil Ježíšovu nadřazenost nad anděly. Tento žalm popisuje krále, kterého Bůh dosadil. Zdá se, že proroctví se nejdřív vztahovalo na Davida. Bůh udělal z Davida svého syna ve zvláštním smyslu tím, že ho vybral za krále. Při Ježíšově křtu Jehova Ježíše zvláštním způsobem uznal, když prohlásil: „To je můj Syn.“ (Mt 3:17 a studijní poznámka; Jan 1:14) Ve Sk 13:33 Pavel z vnuknutí vysvětlil, že tato slova se splnila také tehdy, když byl Ježíš vzkříšen. (Viz studijní poznámka k Ří 1:4; viz také Heb 5:5, kde Pavel znovu cituje Ža 2:7).

Budu jeho otcem a on bude mým synem: Tento citát je z 2Sa 7:14. (Viz také 1Pa 17:13; 28:6.) V 2Sa 7:11-16 Jehova uzavřel s Davidem smlouvu, že v jeho rodové linii bude ustanoveno království, a součástí toho byl i slib, že Davidův syn Šalomoun se stane Božím synem. Apoštol tady pod inspirací ukazuje, že toto proroctví se ve větším měřítku splnilo v Kristu Ježíši.

když znovu přivede svého Prvorozeného na zem: Pavel tu odkazuje na budoucí událost. Tento závěr podporují jeho slova v Heb 2:5 o „budoucí zemi, o které mluvíme“. (Viz studijní poznámku.) Pavel tedy poukazuje na dobu, kdy by Bůh znovu poslal svého Prvorozeného, tentokrát neviditelně, aby věnoval pozornost světu lidstva. (Viz studijní poznámky k Lk 2:1; Sk 1:11).

Ať se mu pokloní všichni Boží andělé: Pavel tu cituje řecké znění Septuaginty z 5Mo 32:43 nebo Ža 97:7, případně možná spojuje myšlenky z obou těchto veršů. V Septuagintě zní 5Mo 32:43: „Ať se mu pokloní všichni Boží synové.“ V Ža 97:7 je v Septuagintě: „Pokloňte se mu [nebo „Padněte před ním“], všichni jeho andělé.“ Písmo často používá výraz „Boží synové“ ve významu andělů. (Viz studijní poznámku k Heb 1:5.) V hebrejském masoretském textu se ale v 5Mo 32:43 věta „ať se mu pokloní všichni Boží synové“ nevyskytuje. Podpora pro toto znění však byla nalezena ve fragmentu svitků od Mrtvého moře z 5. Mojžíšovy napsaném hebrejsky. Tento fragment obsahuje větu, která je zněním podobná tomu, co je v Septuagintě. Je to poprvé, co se tato věta našla v jakémkoli hebrejském rukopisu 5Mo 32:43. Zdá se tedy, že řecký překlad tohoto vyjádření vycházel z hebrejského textu podobného tomu, jaký je v tomto fragmentu.

pokloní: Nebo „padnou před ním“, tedy před Ježíšem. Bůh Ježíše vyvýšil na postavení, které je hned po postavení Nejvyššího. Tím podřídil všechny anděly autoritě svého Syna. Proto může Bůh andělům říct, aby se jeho Synovi poklonili. Toto napomenutí je v souladu s Fil 2:9–11, kde Pavel napsal, že „každé koleno . . . těch v nebi“ se má sklonit „ve jménu Ježíše“. (Viz studijní poznámky k Fil 2:9, 10.) Řecké sloveso přeložené jako „poklonit se“ (pro·sky·neʹo) v Heb 1:6 má široký význam. Jeden slovník uvádí tyto možné významy: „(padnout a) uctívat, poklonit se, lehnout si tváří k zemi před někým, projevit úctu, přivítat s respektem“. Pro určení správného překladu je v tomto případě zásadní kontext. (Viz studijní poznámku k Lk 24:52.) Mnoho překladatelů Bible tu používá výraz „uctívat“ (Heb 1:6), čímž vzniká dojem, že Ježíš je Bůh. Bible ale jinde ukazuje, že Ježíš není Všemohoucí Bůh. Uctívání náleží jedině Jehovovi. (Mt 4:10; Zj 4:10, 11; 22:8, 9) Proto jsou překlady jako „poklonit se“ nebo „padnout před ním“ dobře podložené a objevují se v různých překladech tohoto verše. Židovský spisovatel Josephus z 1. století n. l. používá řecké sloveso pro·sky·neʹo, když mluví o poddaných, kteří z úcty „projevovali poctu“ nebo „se klaněli“ římským místodržitelům, a dokonce i jejich vojenským strážím. — Židovská válka, II, 366 (xvi, 4).

Ze svých andělů dělá mocné duchy: Pavel cituje Ža 104:4 (103:4, LXX) ze Septuaginty. Ani žalmista ani Pavel jen nekonstatovali zřejmou skutečnost, že andělé jsou duchovní tvorové. Tato věta spíš poukazuje na to, jak Bůh své anděly používá. Hebrejské i řecké slovo přeložené jako „duchové“ může označovat také mocnou sílu, například „vítr“. (Ža 1:4; 147:18; 148:8; viz také Jan 3:8 a studijní poznámku.) Andělé jsou jako silný vítr, který Jehova uvolňuje a řídí. Tuto myšlenku podporuje i druhá část verše, kde jsou andělé nazváni služebníky, doslova „veřejnými služebníky“. Jehova používá anděly, aby podporovali jeho služebníky na zemi. Někdy Bůh také způsobí, že se andělé stanou plamenem ohně, když je použije k vykonání svých ohnivých soudů nad ničemnými. — Srovnej 2Kr 19:20, 34, 35; Mt 16:27; 2Te 1:7, 8.

Bůh je po celou věčnost tvým trůnem: Jehova Bůh je Ježíšovým trůnem v tom smyslu, že Jehova je zdrojem Ježíšova královského postavení neboli autority. Jehova dal svému Synovi „vládu, čest a království“. (Da 7:13, 14; Lk 1:32) V Heb 1:8, 9 Pavel cituje Ža 45:6, 7. Řecký text umožňuje překlad, který je v mnoha překladech: „Tvůj trůn, ó Bože, je na věky.“ Existují ale dobré důvody přeložit to tak, jak je to v Překladu nového světa (a také v některých dalších překladech): „Bůh je po celou věčnost tvým trůnem.“ Například z kontextu v Heb 1:9 vyplývá: „Bůh, tvůj Bůh, tě pomazal“, což ukazuje, že ten, kdo je osloven v Heb 1:8 (nebo v Ža 45:6), není Všemohoucí Bůh, ale jeden z jeho ctitelů. Kromě toho byl Ža 45:6, 7 původně adresován ne Bohu samotnému, ale lidskému izraelskému králi, kterého Bůh ustanovil. Jako proroctví tedy stejně ukazoval na velkého Krále, kterého Bůh ustanovil – na Mesiáše.

žezlo tvého království: „Žezlo“, které Ježíš Kristus drží, je symbolem jeho královské autority. (Ža 110:2; viz Slovníček „Žezlo“.) Je to citát z Ža 45:6, který předpověděl, že Jehovův mesiášský Král bude svou autoritu vždycky používat správným způsobem. Proto se o jeho žezle říká, že je to „žezlo práva [nebo „spravedlnosti“]“.

Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl špatnost: Pavel pokračuje v citaci Ža 45:6, 7, která obsahuje inspirované proroctví o Božím mesiášském Králi. Během své pozemské služby Ježíš jasně ukázal, že miluje spravedlnost a nenávidí špatnost. (Mt 21:12, 13; 23:27, 28, 33; Jan 2:13-17; Heb 7:26; 1Pe 2:22) Písmo často ukazuje, že láska k tomu, co je v Božích očích správné, je neoddělitelně spojená s nenávistí k tomu, co je špatné. (Ža 97:10; 119:113, 163; Iz 61:8; Am 5:15).

pomazal olejem radosti: V biblických dobách bylo mnoho králů uvedeno do úřadu tak, že byli pomazáni doslovným olejem. (1Sa 10:1; 1Kr 1:39; 2Kr 9:6) Olej byl spojován s radostí, tedy s jásotem. (Iz 61:3; Joe 2:23, 24) Pavel tu cituje Ža 45:7, kde se prorocky mluví o radostné události – o pomazání Mesiáše za Krále. Mesiášova radost, neboli jásot, měla být větší než radost jeho společníků, tedy králů z královské linie Davida. Na rozdíl od těchto králů měl být Mesiáš pomazán osobně Jehovou, ne doslovným olejem, ale svatým duchem. Při svém křtu byl Ježíš pomazán jako budoucí Král a Velekněz. Pomazání, o kterém se tu ale Pavel zmiňuje, se zřejmě vztahuje k radostné události v nebi, kdy byl Ježíš dosazen na trůn jako Král na konci časů národů. (Lk 21:24 a studijní poznámka) Není pochyb, že tato nebeská oslava byla mnohem radostnější než jakákoli pozemská událost, včetně oslavy při pomazání Davidova syna Šalomouna. (1Kr 1:39, 40).

Pane, ty jsi na počátku položil základy země: Pavel cituje znění Septuaginty z Ža 102:25 (101:25, LXX), které obsahovalo oslovení „Pane“. Tím dál ukazuje, že Ježíš je nadřazený andělům. Žalmista tato slova adresoval Bohu. (Ža 102:1, 24) Pavel je ale vztahuje na Ježíše, protože Ježíš je ten, koho Bůh použil jako svého zástupce neboli nástroj při stvoření všeho, jak ukazuje Heb 1:2 a další verše. (Jan 1:2-4; Kol 1:15-17 a studijní poznámky k veršům 15 a 16; viz také Př 8:23-31.) Vzhledem k jejich úzké spolupráci se tedy dá oprávněně říct, že jak Jehova, tak Ježíš „položili základy země“ a že „nebesa jsou dílem“ jejich rukou. Podobně jsou v Bibli jako „náš Zachránce“ označeni jak Jehova, tak Ježíš. (Tit 1:3, 4 a studijní poznámka).

Ony zaniknou: Pavel tady cituje Ža 102:26, kde se ukazuje, že doslovná „nebesa a země“ jsou pomíjivé. (Heb 1:10) Mohly by být zničeny, kdyby to byl Boží záměr. A na rozdíl od Jehovy nebesa a země přirozeně podléhají chátrání. Proto o nich inspirovaný záznam říká, že „všechny se obnosí jako oděv“. Bůh ale své služebníky ujišťuje, že může a také zachová kterékoli ze svých stvoření navždy – podle toho, jak se rozhodne. (Ža 148:4-6; viz také Ža 104:5; Ka 1:4).

ale ty zůstaneš: Pavel pod inspirací vztahuje tato slova z Ža 102:26 na Ježíše. (Viz studijní poznámku k Heb 1:10.) Smyslem je ukázat kontrast mezi Božím Synem („ty zůstaneš“) a doslovnými nebesy a zemí („ony zaniknou“). Vzkříšený Ježíš má neporušitelnost a „nezničitelný život“. (Heb 7:16 a studijní poznámku) Stálost Božího Syna tak převyšuje dokonce i stálost nebes a země, které pomáhal stvořit. (1Mo 1:26; Kol 1:15).

tvá léta nikdy neskončí: Pavel vztahuje tato slova z Ža 102:27 na Ježíše. (Viz studijní poznámku k Heb 1:10.) Po svém vzkříšení Ježíš dostal nesmrtelnost. (1Ti 6:16 a studijní poznámku; Heb 7:15, 16) To znamená, že Ježíš nejen žije navždy, ale má život, který nemůže být zničen. — Srovnej studijní poznámku k 1Ko 15:53.

Seď po mé pravici: Tímto veršem Pavel dovádí svůj argument o Ježíšově nadřazenosti nad anděly k vrcholu. Apoštol vztahuje tato slova z Ža 110:1 na Krista, stejně jako to udělal Petr a sám Ježíš. (Mt 22:41-45; Mr 12:35-37; Lk 20:41-44; Sk 2:34, 35; Heb 10:12 a studijní poznámka, 13) Po svém vzkříšení Ježíš čekal po Boží pravici — na místě nejvyšší přízně — až bude v Jehovou určený čas dosazen jako mesiášský Král. (Viz studijní poznámky ke Sk 7:55; Heb 1:3.) Tehdy budou Ježíšovi nepřátelé položeni „jako podnožka pod [jeho] nohy“, což znamená, že nad nimi bude mít plnou autoritu a moc. — Viz studijní poznámka k Heb 10:13; viz také 1Ko 15:25, kde Pavel vztahuje Ža 110:1 na Ježíše.

pro svatou službu: Nebo „pro veřejnou službu“. (Viz studijní poznámku k Heb 1:7).

posíláni, aby sloužili: V předkřesťanských dobách Bůh často používal své anděly, aby sloužili jeho věrným lidským služebníkům a chránili je. (1Kr 19:5-8; 2Kr 6:15-17; Ža 34:7; Da 6:22) Andělé také sloužili pomazaným křesťanům v prvním století, kteří čelili pronásledování a nebezpečí. (Sk 12:6-11; 27:23, 24) Andělé projevovali pozoruhodnou pokoru, když sloužili pouhým lidem, včetně těch, kdo budou jednou povýšeni na postavení dokonce vyšší, než je postavení andělů. (1Ko 6:3).

těm, kdo zdědí záchranu: Pomazaní křesťané, kterým je tento dopis určen, měli „zdědit záchranu“ ve zvláštním smyslu, protože budou v nebi vládnout s Kristem. (Mt 19:28; 2Ti 2:10-12; Heb 3:1) Pavel znovu ukazuje, že křesťanství je nadřazené. Židovský systém uctívání už Bůh neschvaloval, a proto nemohl svým stoupencům nabídnout záchranu, o které se tady mluví, ani žádné jiné takové vznešené výsady. (Lk 13:35).