Hebrejcům 3

svatí bratři: Apoštol Pavel se v tomto dopise poprvé obrací přímo na hebrejské křesťany a používá jedinečné oslovení „svatí bratři“. První křesťané často mluvili o spoluvěřících jako o „bratrech“. (Heb 10:19) V psaném projevu také o jiných křesťanech mluvili jako o „svatých“. (Heb 6:10; 13:24) Pavel tady tyto výrazy spojuje. On i jeho spolukřesťané byli bratři, protože patřili do stejné duchovní rodiny. (Viz studijní poznámka k Ří 1:13.) Byli svatí v tom smyslu, že byli posvěceni a odděleni pro Boha a jeho službu. (Viz studijní poznámka k Ří 1:7.)

podílníci na nebeském povolání: Povolání neboli pozvání, které křesťané pomazaní duchem dostali od Boha, jim dávalo vyhlídku, že budou s Kristem vládnout v nebi. (Ří 8:17, 30; 1Ko 1:26, 30; Zj 5:9, 10; viz studijní poznámka ke Kol 1:20.) Mojžíšův zákon na tuto naději poukazoval. (2Mo 19:5, 6) Splnění tohoto „slibu věčného dědictví“ v nebi ale bylo možné jedině díky výkupní oběti Krista Ježíše. (Heb 9:14, 15 a studijní poznámka) Byla to nezasloužená laskavost od Boha. Tuto nebeskou naději měli jen ti, kdo projevovali víru v Ježíše. (Viz studijní poznámky k Fil 3:14; 2Ti 1:9.)

uvažujte: Řecké sloveso přeložené jako „uvažujte“ vyjadřuje myšlenku „velmi pečlivě o něčem přemýšlet“. Pavel hebrejské křesťany vybízí, aby se zamýšleli nad tím a pozorně zvažovali, jakou úlohu Ježíš plní jako „apoštol a velekněz“. Čím lépe by tu úlohu chápali, tím rozhodněji by byli odhodlaní zůstat věrní. (Heb 3:6)

apoštolovi: Apoštol je člověk, který byl poslán, aby někoho zastupoval. (Viz studijní poznámka k Jan 13:16; Slovníček „Apoštol“.) Ježíš mohl být nazván apoštolem, protože ho Bůh poslal na zem jako svého zástupce. (Jan 3:17; 6:57; 7:29 a studijní poznámka; 1Ja 4:14) V Heb 3:2-6 pak Pavel ukazuje, v čem byl Ježíš nadřazený Mojžíšovi, kterého by také bylo možné považovat za apoštola, protože byl poslán jako Boží zástupce k faraonovi. (2Mo 3:10; 4:28; 7:16)

kterého uznáváme: Nebo „vyznáváme“. Aby člověk Ježíše uznával, musí veřejně vyjádřit svou oddanost Ježíšovi a víru v něj. (V Heb 4:14 a 10:23 je stejné řecké slovo přeloženo jako „veřejné prohlášení“.) V tomto kontextu Pavel zdůrazňuje, že křesťané potřebují uznávat Ježíšovu úlohu jako nadřazeného, trvalého a soucitného Velekněze. (Heb 2:17; 4:14, 15; 7:24, 27)

tak jako byl v celém Božím domě věrný i Mojžíš: Aby Pavel hebrejským křesťanům připomněl, že křesťanství je nadřazené judaismu, začíná tady srovnávat Ježíše s Mojžíšem. Ukazuje, že Kristus byl mnohem větší než ten nedokonalý muž, do kterého Židé vkládali svou naději. (Jan 5:45) Mojžíš byl ustanoven jako služebník v „Božím domě“, Jehovy Boha. V tomto kontextu se Boží dům nevztahuje na svatostánek ani na chrám. (Srovnej 2Pa 6:18.) „Dům“, o kterém Pavel mluví, je pozemský národ neboli sbor Izraele. (2Mo 40:38; 4Mo 12:7; Mt 10:6; 15:24) Mojžíš se prokázal jako věrný služebník, který se staral o tuto domácnost. (1Ko 4:2) Stejně tak se jako věrný prokázal i Ježíš. Pavel ale dál vysvětluje, proč Ježíšovo ustanovení a jeho úloha byly větší než Mojžíšovy. (Heb 3:3, 5, 6).

A zaslouží si větší slávu než Mojžíš: Pavel tady vysvětluje, proč si „on“, tedy Ježíš, zasloužil větší slávu neboli čest než Mojžíš. Mojžíš sloužil jako pomocník v domě neboli sboru, který postavil Bůh. (2Mo 40:38; 5Mo 7:6) Ježíš byl ale ustanoven nad domem – křesťanským sborem – který sám vybudoval pod Božím vedením. (Mt 9:35; 16:18 a studijní poznámka; Lk 6:13; Sk 2:1, 2, 33; Ef 2:20) Pavlův argument zahrnuje ještě působivější skutečnost: Syn už měl za sebou dlouhou historii „stavění“ pod vedením svého Otce. Pavel pak ukazuje, že Bůh „postavil všechno“. (Heb 3:4 a studijní poznámka) Jako Boží spolupracovník si Ježíš bezpochyby zasloužil mnohem větší slávu než Mojžíš.

Každý dům přece někdo postavil: Pavel tady uvádí všeobecně známou pravdu a používá způsob uvažování, který byl běžný už v jeho době: Každý dům – ať už doslovný, nebo duchovní, o kterém je v této souvislosti řeč – musí někdo postavit. (Viz studijní poznámky k Heb 3:2 3.) Sloveso přeložené jako „postavil“ může také znamenat připravit něco k používání, například vybavit svatostánek. (Heb 9:2 6).

ale tím, kdo postavil všechno, je Bůh: Jehova postavil „všechno“ – včetně celého hmotného vesmíru, všech živých tvorů a také „nové stvoření“, tedy sbor křesťanů pomazaných duchem. (Ga 6:15 a studijní poznámka) Řecký výraz přeložený jako „postavil“ je v Iz 40:28 v Septuagintě použit jako překlad hebrejského výrazu pro „Stvořitele“. Ježíš jako Boží mistrný dělník svému Otci při všech těchto stvořitelských dílech pomáhal. (Př 8:30, 31; Kol 1:15, 16; Heb 1:10 a studijní poznámka; viz také studijní poznámka k Heb 3:3).

dům: Tím se myslí sbor pozemského Izraele. (Viz studijní poznámku k Heb 3:2).

syn nad Božím domem: Ježíš byl mnohem víc než jen služebník v Božím domě, jako byl Mojžíš. (4Mo 12:7; Heb 3:2, 3, 5) Jehova ustanovil svého Syna, aby vládl jako Král „nad Božím domem“ – nad nově vytvořeným duchovním národem, „Božím Izraelem“, který je tvořen pomazanými křesťany. (Viz studijní poznámky k Ga 6:16; Kol 1:13.) Ježíš tedy měl mnohem větší slávu než Mojžíš, kterého Židé v Pavlově době považovali za jednoho z největších Božích proroků.

svou odvahu: Nebo „svou smělost; svou důvěru“. V Křesťanských řeckých písmech může výraz přeložený jako „odvaha“ označovat jak to, že člověk mluví směle a otevřeně, tak i to, že v uctívání přistupuje k Jehovovi s důvěrou. Hebrejští křesťané byli obklopeni Židy, kteří se drželi uspořádání Mojžíšova Zákona, jak přistupovat k Bohu. Židé považovali svůj způsob uctívání za mnohem lepší než křesťanský. Tito křesťané proto potřebovali odvahu, aby kázali dobrou zprávu o Ježíšovi jako o pravém Mesiáši. (Srovnej studijní poznámky ke Sk 4:13; 28:31.) Zároveň si potřebovali udržet důvěru, že díky Ježíšovi mohou v uctívání a v modlitbě svobodně přistupovat k Jehovovi. (Viz studijní poznámky k Ef 3:12; Heb 4:16).

jak říká svatý duch: Tady a v následujících verších (Heb 3:7-11) Pavel cituje Ža 95:7-11, jak ho zapsal David (Heb 4:7 a studijní poznámka). Apoštol ale tato slova připisuje svatému duchu, kterého Bůh použil, aby Davida vedl při psaní tohoto žalmu. (2Sa 23:2; viz studijní poznámky k 2Ti 3:16; 2Pe 1:21.) Apoštol podobně používá výraz „svatý duch“ v Heb 10:15-17.

Pokud dnes uslyšíte jeho hlas: Viz studijní poznámka k Heb 3:13.

nezatvrzujte své srdce: Obrazné vyjádření „zatvrdit si srdce“ (nebo „šíji“) se v Hebrejských písmech používá o lidech, kteří odmítali Jehovovi důvěřovat a poslouchat ho. (2Kr 17:14, pozn.; Ne 9:16, 17, pozn.; Př 28:14; Jer 17:23, pozn.; Ze 7:12) Když člověk Jehovu opakovaně odmítá poslouchat, jeho srdce postupně „zatvrdne“, tedy otupí a přestane citlivě reagovat na Boží vůli. (2Mo 8:15, 32; 9:34) Pavel hebrejské křesťany vybízí, aby si pěstovali citlivé srdce, tedy aby „naslouchali“ Božímu hlasu. (Heb 3:7, 12-15) Naslouchat zahrnuje poslouchat, nejen slyšet, co Bůh říká. Tím by hebrejští křesťané zabránili tomu, aby jejich citlivé srdce ztvrdlo, zrohovatělo a stalo se umíněným. (5Mo 10:16).

jako tehdy během vzpoury, jako v den zkoušky: Verš, který je tady citovaný, Ža 95:8, odkazuje na to, co se stalo, když byl Izrael v pustině. V Refidimu si Izraelité stěžovali na nedostatek vody, a tak Mojžíš to místo pojmenoval Meriba (což znamená „Hádka“) a Massa (což znamená „Zkouška; Zkoušení“). (2Mo 17:1-7; viz pozn. k v. 7; 5Mo 6:16; 9:22; viz Dodatek B3.) Nebylo to ale jediné, kdy si Izraelité stěžovali. (4Mo 14:11, 22, 23) Například si stěžovali na nedostatek vody i na jiném místě, které se také jmenovalo Meriba, tentokrát v oblasti Kadeše. (4Mo 20:1-13) V řeckém překladu Septuaginta verše Ža 95:8 ( (94:8, LXX), který Pavel tady cituje, nejsou hebrejské názvy míst přepsané do řečtiny. Místo toho jsou „Meriba“ a „Massa“ přeložené řeckými výrazy, které se dají přeložit jako „během vzpoury“ a „v den zkoušky“. Takové znění může naznačovat, že Pavel nemá na mysli jen jednu konkrétní událost, ale celý nevěrný způsob jednání Izraelitů během 40 let jejich putování pustinou. (4Mo 32:13; Heb 3:9).

znechutila: Pavel cituje Ža 95, aby ukázal, jak se Jehova díval na Izraelity, kteří se proti němu na poušti bouřili. I když je Jehova mnoha zázračnými způsoby chránil, zachovával při životě a staral se o ně, oni ho vytrvale zkoušeli a zpochybňovali. Tím dokazovali, že „v srdci stále bloudí“. Jehovu tím vyprovokovali k velkému hněvu, odporu, a dokonce i znechucení. (Ža 95:9-11; srovnej 4Mo 14:22, 23.) Pavel tuto událost používá, aby hebrejské křesťany vybídl, aby se nikdy nevydali stejnou nevěrnou a vzpurnou cestou jako jejich předkové. (Viz studijní poznámku k Heb 3:12).

Nevejdou do mého odpočinku: Mojžíš zaznamenal, že Jehova řekl vzpurným Izraelitům: „Nikdo z vás nevejde do země, o které jsem přísahal, že v ní budete bydlet.“ (4Mo 14:30) Žalmista byl inspirován, aby doplnil Jehovova slova citovaná tady: „Nevejdou do mého odpočinku.“ (Ža 95:11) Té generaci vzbouřenců bylo zabráněno vstoupit do Kanaánu, a tak přišli o příležitost spolupracovat s Jehovou Bohem na uskutečňování jeho záměru. V případě izraelského národa bylo jeho záměrem usadit je v Zaslíbené zemi, kde by mohli žít v pokoji. (1Kr 8:56; 1Pa 22:9) Když se vzbouřili, přišli o možnost vstoupit do Božího odpočinku. Pavel ale dál ukazuje, jak můžou křesťané vstoupit do Božího odpočinku. (Viz studijní poznámky k Heb 4:1, 3).

ničemné srdce bez víry: Tento výraz neoznačuje srdce, které jen bojuje s občasnými pochybnostmi nebo trpí nedostatkem víry kvůli neznalosti. (Srovnej 1Ti 1:13.) Spíš poukazuje na srdce, které se záměrně odmítá podřídit víře. Pavel měl na mysli Izraelity na poušti, kteří odmítli věřit Jehovovi, i když viděli mnoho ohromujících zázraků. (Heb 3:9) Byli příliš pohlcení uspokojováním vlastních tužeb, a tak nepřemýšleli o Jehovových skutcích. Nakonec se postavili proti jeho vedení, když vyjádřili přání vrátit se do Egypta. (2Mo 17:2, 3; 4Mo 13:32–14:4) Jejich zatvrzelý, nevěřící postoj byl neomluvitelný a ničemný. (Heb 3:13, 19; viz studijní poznámku k Heb 3:8.) Hebrejští křesťané si potřebovali dávat pozor na takový stav srdce, který by se mohl rozvinout „u někoho z“ nich.

nevzdálil: Řecké sloveso přeložené jako „nevzdálil“ (a·phiʹste·mi) má základní význam „stát stranou“. Dá se také přeložit jako „odtáhnout se; odpadnout; zříct se“. (Sk 19:9; 1Ti 4:1 a studijní poznámku; 2Ti 2:19) Souvisí s podstatným jménem přeloženým jako „odpadnutí“. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:3.) „Vzdálit se“ zahrnuje záměrné a vědomé jednání. (Srovnej studijní poznámku k Heb 2:1, kde je popsáno „odplutí“ kvůli nedbalosti nebo rozptýlení.) Člověk se od Boha vzdálí tím, že se proti němu vzbouří a úmyslně se stáhne z jeho uctívání. V tomto kontextu Pavel používá příklad Izraelitů, aby ukázal, že zotavení z takového ničemného jednání je nesmírně obtížné. (Heb 3:7-11, 16-19).

živého Boha: Tento výraz byl židovským křesťanům určitě dobře známý. (Joz 3:10; Ža 42:2) Písmo staví Jehovu do protikladu k neživým bohům národů. (Jer 10:5, 10) Když Bůh přísahal, že generace Izraelitů, která se na poušti vzbouřila, nevejde do Zaslíbené země, zaručil jistotu svého výroku slovy „jakože jsem živ“. (4Mo 14:21, 28) Výraz „živý Bůh“ v tomto kontextu zdůrazňuje vážné následky pro každého, kdo se od Boha vzdálí — od toho, kdo jediný může dát věčný život, nebo naopak vzít jakoukoli vyhlídku na budoucí život.—Viz studijní poznámku k Heb 10:31; viz také studijní poznámky k 1Ti 3:15; 4:10.

dokud ono „dnes“ ještě trvá: Pavel znovu odkazuje na Ža 95:7, 8, kde se říká: „Dnes“ když budete poslouchat jeho hlas, nezatvrzujte své srdce. (Heb 3:7, 8) Tato slova připomínají mnohá Mojžíšova inspirovaná napomenutí. (5Mo 4:40; 6:6; 7:11; 15:5; 27:1, 10) Znění Ža 95:7, 8 zdůrazňuje, že ti Izraelité měli jen omezený čas na to, aby naslouchali Jehovovi a poslouchali pokyny, které jim dával prostřednictvím Mojžíše. Podobně i když Pavel hebrejským křesťanům připomíná „dnes“, zdůrazňuje tím naléhavost, protože se potřebovali dál „navzájem povzbuzovat“, zvlášť vzhledem k době, ve které žili. (Heb 10:25) Později Pavel ukazuje, že inspirované použití slova „dnes“ v Ža 95:7 se ve skutečnosti vztahuje na Boží den odpočinku, který je z lidského pohledu velmi dlouhý. (Heb 4:7; viz studijní poznámky k Heb 4:3, 4.) Krátkost lidského života ale způsobovala, že pro křesťany bylo naléhavé využít každou příležitost, aby se „navzájem povzbuzovali“, protože takové příležitosti můžou být jen krátké a už se nikdy nemusí opakovat.—Srovnej Ža 90:12; 144:4; Jk 4:14.

podvodnou mocí hříchu: Nebo „svůdností (klamným potěšením) hříchu“. (Srovnej Mt 13:22, pozn. pod čarou; viz také studijní poznámku k 2Te 2:10.) Jeden odborný zdroj k řeckému výrazu použitému na tomto místě uvádí: „Hřích je vykreslený jako aktivní, útočná síla.“ Jiný říká: „Hřích je svůdce, který neplní, co slibuje.“ (Viz studijní poznámku k Kol 2:8; srovnej 1Mo 4:7).

podílníky s Kristem se staneme: Nebo „budeme mít podíl s Kristem“. Řecké slovo přeložené jako „podílníci“ je v Heb 1:9 přeloženo jako „společníci“ a v Lk 5:7 jako „partneři“. V tomto kontextu ale tento výraz zdůrazňuje, co mají Kristovi bratři s ním společné. Například budou trpět za to, že si na zemi zachovávají bezúhonnost, a budou navždy sloužit Jehovovi v nebi. (Viz Heb 3:1 a studijní poznámku; 12:28; 1Pe 4:13; Zj 3:21; 20:6.)

jejichž těla padla v pustině: Řecký výraz přeložený jako „těla“ se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady, ale objevuje se v překladu Septuaginta v 4Mo 14:29, 32, na který Pavel naráží. Tento řecký výraz se zřejmě používal jako hanlivé označení lidí, kteří byli posouzeni jako natolik špatní, že si nezasloužili slušný pohřeb. (Viz také Iz 66:24, kde Septuaginta používá stejné řecké slovo pro „mrtvoly“ ve vztahu k lidem, kteří se bouří proti Jehovovi.) Pavel tento negativní výraz používá, aby varoval křesťany, aby nenapodobovali špatný příklad těch vzpurných Izraelitů a „neodvrátili se od živého Boha“. (Heb 3:12 a studijní poznámka).