Filipanům 2

povzbuzujete . . . utěšujete: Pavel tu používá dvě řecká podstatná jména s podobným významem. Slovo přeložené jako „povzbuzujete“ (pa·raʹkle·sis) má široký význam. Může se překládat jako „povzbuzení“, jak je to tady i jinde (Sk 13:15; Heb 6:18), „napomenutí“ (1Te 2:3; 1Ti 4:13; Heb 12:5) nebo „útěcha“ (Ří 15:4; 2Ko 1:3, 4; 2Te 2:16). (Viz studijní poznámku k Ří 12:8.) Druhé řecké slovo (pa·ra·myʹthi·on), přeložené jako „utěšujete“, pochází z řeckého slovesa, které znamená „utěšit; povzbudit“ nebo „mluvit s někým pozitivně a laskavě“. (Srovnej studijní poznámku k 1Ko 14:3.) Pavel zřejmě naznačuje, že když se Filipané navzájem „povzbuzují“ a „s láskou ... utěšují“, posílí to pouto jednoty ve sboru. (Fil 2:2).

pokud máte duchovní přátelství: Doslova „pokud je nějaké sdílení ducha“. Tento výraz se vztahuje na blízký vztah, ve kterém jsou společné zájmy a vzájemné sdílení. (Viz studijní poznámku ke Sk 2:42, kde se rozebírá řecké slovo pro „sdílení; společenství“.) V tomto a následujícím verši Pavel naznačuje, že když křesťané společně usilují o duchovní cíle a v souladu s vedením Božího svatého ducha spolupracují v jednotě, vytváří to jednotu, kterou svět nedokáže narušit. (Viz studijní poznámku k Fil 2:2.) Jeden biblický slovník k řeckému slovu použitému v tomto verši uvádí: „Takové sdílení vyžaduje smýšlení, které si druhých váží víc než sebe.“ (2Ko 13:14; viz studijní poznámku k Jan 17:21).

něžnou lásku: V tomto kontextu se řecký výraz splagkhʹnon vztahuje na hluboce prožívané, intenzivní emoce. (Viz studijní poznámku k 2Ko 6:12).

budete úplně jednotní: Řecké slovo použité na tomto místě (synʹpsy·khos) se skládá z syn (s; spolu) a psy·kheʹ, které se někdy překládá jako „duše“. Dá se tedy přeložit i jako „sjednocení (spojení) v duši“. Pavel tímto výrazem a několika dalšími v tomto kontextu zdůrazňuje, že křesťané ve Filipách měli usilovat o jednotu. (Viz studijní poznámku k Fil 2:1).

samolibosti: Přehnané mínění o sobě samém. – Viz studijní poznámku k Ga 5:26, kde je příbuzné řecké slovo přeloženo jako „samolibí“.

pokorou: Nebo „skromností mysli“. (Viz studijní poznámku ke Sk 20:19).

považujte druhé za sobě nadřazené: Nebo „považujte druhé za důležitější než sebe“. (Ří 12:3; 1Ko 10:24; Fil 2:4).

Mějte takový myšlenkový postoj: Nebo „Mějte takový způsob uvažování“. Z kontextu je vidět, že Ježíšův postoj byl postoj pokory. (Fil 2:3, 4).

i když existoval v Boží podobě: Řecký výraz přeložený jako „podoba“ (mor·pheʹ) v podstatě označuje „přirozenost; vzhled; tvar; podobnost“. Ježíš byl duchovní bytost, stejně jako „Bůh je Duch“. (Jan 4:24 a studijní poznámka) Stejný řecký výraz je použit i o tom, že Ježíš přijal „podobu otroka“, když „se stal tělem“, neboli stal se člověkem. (Fil 2:7; Jan 1:14).

ani nenapadlo, že by se snažil být rovný Bohu: Nebo „nepovažoval rovnost s Bohem za něco, čeho by se měl zmocnit (čeho by se měl chopit)“. Pavel tady Filipany povzbuzuje, aby si pěstovali výjimečný postoj, jaký měl Ježíš. Ve Fil 2:3 jim říká: „V pokoře považujte druhé za nadřazené sobě.“ A ve verši 5 pokračuje: „Mějte v sobě takový způsob uvažování, jaký měl i Kristus Ježíš.“ Ježíš, který považoval Boha za nadřazeného, se nikdy ‚nehnal za rovností s Bohem‘. Místo toho „se pokořil a stal se poslušným až k smrti“. (Fil 2:8; Jan 5:30; 14:28; 1Ko 15:24-28) Ježíšův pohled nebyl jako pohled Ďábla, který Evu nabádal, aby se udělala jako Bůh, aby mu byla rovná. (1Mo 3:5) Ježíš dokonale ukázal, co tím Pavel myslí — jak důležitá je pokora a poslušnost Stvořiteli, Jehovovi Bohu.—Viz studijní poznámku k výrazu snažil být v tomto verši.

snažil být: Řecké podstatné jméno použité v tomto verši (har·pag·mosʹ; doslova „věc, které se má někdo zmocnit“) je odvozené od slovesa har·paʹzo, které v základním významu znamená „zmocnit se; uchvátit“. Někteří naznačují, že tento výraz se týká toho, že si někdo ponechává něco, co už má. Písmo ale nikdy nepoužívá tento řecký výraz ve významu „držet se něčeho, co už člověk vlastní“. Naopak se často překládá jako „zmocnit se“ nebo „uchvátit (odnést)“ nebo podobnými výrazy. (Mt 11:12; 12:29; 13:19; Jan 6:15; 10:12, 28, 29; Sk 8:39; 23:10; 2Ko 12:2, 4; 1Te 4:17; Juda 23; Zj 12:5) Jestliže Ježíše „ani nenapadlo, že by se snažil být rovný Bohu“, znamená to, že Bohu nikdy rovný nebyl.

zřekl se sám sebe: Řecké slovo přeložené jako „vyprázdnil“ doslova znamená odstranit obsah něčeho. Pavel ho tady používá v přeneseném smyslu ve vztahu k Ježíšovi, který se „zřekl sám sebe“ v tom, že se vzdal své duchovní přirozenosti, aby mohl žít a trpět na zemi jako člověk. Na rozdíl od andělů, kteří si někdy oblékli tělesná těla, aby se mohli lidem ukázat, Ježíš se úplně vzdal svého duchovního těla i slávy a výsad, které s ním souvisely. Žádný člověk nikdy neobětoval nic, co by se aspoň přiblížilo tomu, čeho se Ježíš vzdal, aby udělal radost Bohu.

když přišel jako člověk: Dosl. „když byl shledán ve vzhledu jako člověk (lidská bytost)“. (Viz studijní poznámku k Fil 2:6).

mučednickém kůlu: Nebo „popravčím kůlu“. Ježíš dal nejpůsobivější lekci pokory a poslušnosti tím, že se dobrovolně podřídil „smrti – smrti na mučednickém kůlu“, i když byl neprávem odsouzen jako zločinec a rouhač. (Mt 26:63-66; Lk 23:33; viz Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl“.) Tím bez jakýchkoli pochybností dokázal, že lidé můžou zůstat Jehovovi věrní, i když jsou vystaveni zkoušce až do krajnosti. (Jan 5:30; 10:17; Heb 12:2).

laskavě mu dal: Řecké sloveso použité na tomto místě (kha·riʹzo·mai) souvisí s řeckým výrazem, který se často překládá jako „nezasloužená laskavost“, ale dá se přeložit i jako „Boží přízeň“. (Jan 1:14 a studijní poznámka) V tomto kontextu vyjadřuje myšlenku, že Bůh z láskyplné štědrosti a přízně dal Ježíšovi vyvýšené jméno, „které je nad každým jiným jménem“. Protože Bůh se může rozhodnout dát takové jméno svému Synu, Ježíšovi, Otec musí být větší a Ježíš mu musí být podřízený. (Jan 14:28; 1Ko 11:3) Jakákoli čest prokazovaná Ježíšovi kvůli tomuto vysokému postavení je tedy „ke slávě Boha Otce“. (Fil 2:11).

jméno: V Bibli výraz „jméno“ někdy znamená víc než jen označení, podle kterého se někdo pozná. (Viz studijní poznámka k Mt 24:9.) Tady „jméno“, které Bůh dal Ježíšovi, představuje autoritu a postavení, které Ježíš dostává od svého Otce. Souvislosti ve 2. kapitole Filipanům ukazují, že Ježíš dostal toto vyvýšené jméno po svém vzkříšení. (Mt 28:18; Fil 2:8, 10, 11; Heb 1:3, 4).

nad každým jiným jménem: Doslovný překlad řeckého textu („nad každým jménem“, Kingdom Interlinear), který používá mnoho překladů, by mohl vyvolat dojem, že Ježíšovo jméno je nad Božím vlastním jménem. Taková myšlenka by ale neodpovídala souvislostem, protože Pavel říká: „Bůh ho [Ježíše] povýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal“ toto jméno. Řecké slovo pro „každý (všechen)“ může mít v některých kontextech význam „každý jiný“ nebo „všichni ostatní“. Všimněte si například překladů v Lk 13:2 („všichni ostatní“); Lk 21:29 („všechny ostatní“); Fil 2:21 („všichni ostatní“). Souvislosti i způsob, jak se toto řecké slovo používá na jiných místech, tedy podporují překlad „každý jiný“. Pavel tady vysvětluje, že Ježíšovo jméno je nad každým jiným jménem, s výjimkou jména Jehovy, toho, kdo mu toto jméno dal.—Viz také 1Ko 15:28.

aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno: Pro každého inteligentního tvora v nebi i na zemi znamená „klekání v Ježíšově jménu“ uznávat Ježíšovo postavení a podřizovat se jeho autoritě. (Viz studijní poznámku k Mt 28:19).

těch pod zemí: Zřejmě se tím myslí mrtví, o kterých Ježíš řekl, že jsou „v pamětních hrobkách“. (Jan 5:28, 29) Až budou vzkříšeni z Hrobu, i oni se budou muset podřídit Kristově autoritě a „veřejně uznat, že Ježíš Kristus je Pán, k slávě Boha Otce“. (Fil 2:11).

otevřeně uznával: Nebo „veřejně prohlašoval; vyznával“. Z kontextu je vidět, že tohle uznání souvisí s přesvědčením, že Jehova vzkřísil Ježíše z mrtvých. – Srovnej studijní poznámku k Ří 10:9.

že Ježíš Kristus je Pánem: Viz studijní poznámku k Ří 10:9.

Pánem: Viz studijní poznámku k Ří 10:9. Někteří tvrdí, že výraz „Ježíš Kristus je Pánem“ znamená, že on a jeho Otec Jehova jsou tatáž osoba. Kontext ale jasně ukazuje, že to tak být nemůže, protože „Bůh ho povýšil na vyšší postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každé jiné jméno.“ (Fil 2:9; viz studijní poznámku k Ří 10:9).

přítomnosti . . . nepřítomnosti: Pavel tady používá řecké slovo pa·rou·siʹa, aby popsal období, kdy bude s křesťany ve Filipách osobně přítomný. Význam tohoto řeckého slova je patrný z toho, že Pavel dává svou „přítomnost“ do protikladu se svou „nepřítomností“ (řecky a·pou·siʹa), tedy s obdobím, kdy bude od nich pryč. Řecké slovo pa·rou·siʹa se ve zvláštním významu používá také v souvislosti s neviditelnou přítomností Ježíše Krista – od doby, kdy byl na začátku posledních dnů tohoto systému věcí dosazen na nebeský trůn jako mesiášský Král. (Viz studijní poznámky k Mt 24:3; 1Ko 15:23; Fil 1:26).

pracujte dál: Použité řecké slovo v podstatě znamená „dosáhnout; uskutečnit; přivést k výsledku“. Tvar slovesa v tomto verši vyjadřuje nepřetržité úsilí, a proto nese myšlenku, že člověk pracuje na tom, aby něco dovedl až do úplného završení.

povzbuzuje: Nebo „působí ve vás“. Řecké slovo e·ner·geʹo se v tomto verši objevuje dvakrát: poprvé je přeloženo jako „povzbuzuje“ a podruhé jako „dává … sílu jednat“. Boží svatý duch neboli činná síla je největším zdrojem moci neboli energie ve vesmíru. Bůh ho použil k vytvoření všech věcí. (1Mo 1:2; Ža 104:30; Iz 40:26) Jehova prostřednictvím svého svatého ducha dává svým služebníkům potřebnou energii neboli „sílu jednat“, když jim docházejí síly. (Iz 40:31) Jehovův duch může podle potřeby také posílit přirozené schopnosti člověka. (Lk 11:13; 2Ko 4:7) Apoštol Pavel často zažíval tuto kombinaci osobního úsilí a dodatečné pomoci od Boha. (Fil 4:13; Kol 1:29).

dává … touhu: Kvůli sklíčenosti, osobním selháním a dalším faktorům někteří Boží služebníci v minulosti ztratili touhu sloužit — dokonce i touhu dál žít. (1Kr 19:4; Ža 73:13, 14; Jon 4:2, 3) Pavel tady ukazuje, že když taková touha chybí, Bůh má radost z toho, že je motivuje, zvlášť když ho prosí o pomoc. (Ža 51:10, 11; 73:17, 18).

bez reptání: Reptání zahrnuje stěžování si nebo negativní řeči, které se často nevyjadřují otevřeně, ale spíš potichu „v zákulisí“. Ti, kdo reptají vytrvale, se snaží ovlivňovat druhé. Můžou přikládat velkou důležitost svým pocitům nebo postavení a upozorňovat na sebe místo na Boha. Takové jednání může mezi spoluvěřícími vyvolávat neshody a brzdit jejich snahu sloužit Jehovovi jednotně. Asi v roce 55 n. l. Pavel připomněl sboru v Korintu, že reptání Izraelitů na poušti vyvolalo Jehovův hněv. (Viz studijní poznámku k 1Ko 10:10.) Ne každé stěžování si je ale Bohu nepříjemné. Řecké slovo použité v tomto verši se vyskytuje také ve Sk 6:1, kde se píše, že řecky mluvící Židé v Jeruzalémě „začali reptat“, protože se na jejich vdovy při hmotném zabezpečení zapomínalo. Apoštolové proto zařídili, aby se situace napravila. (Sk 6:1-6).

jsem: Nebo „můj život je“. — Viz studijní poznámku k výrazu jsem vyléván jako tekutá oběť v tomto verši.

jsem vyléván jako tekutá oběť: Izraelité přinášeli tekuté oběti z vína spolu s většinou dalších obětí a vylévali pohár vína na oltář. (3Mo 23:18, 37; 4Mo 15:2, 5, 10; 4Mo 28:7) Pavel tady o sobě mluví jako o obrazné tekuté oběti. Vyjadřuje ochotu vydat se do krajnosti — fyzicky i citově — aby podporoval Filipany a další spolukřesťany, když přinášejí své duchovní oběti a vykonávají pro Boha svou „svatou službu“. (Srovnej 2Ko 12:15.) Krátce před svou smrtí napsal Timoteovi: „Už jsem vyléván jako tekutá oběť a čas mého osvobození je blízko.“ (2Ti 4:6).

svaté služby: Nebo „veřejné služby“. Pavel tento výraz používá pro křesťanskou službu. Jeho pilná a láskyplná služba ve prospěch spoluvěřících ve Filipech jim byla opravdu k užitku. A naopak, víra křesťanů ve Filipech je vedla k tomu, aby se do takové služby zapojovali i pro druhé lidi. Pro křesťany v římské kolonii Filipy mohlo řecké slovo lei·tour·giʹa, které je tady použité, připomínat občanské povinnosti vykonávané pro dobro celé komunity. (Viz studijní poznámku k 2Ko 9:12.) Takové povinnosti s sebou nesly finanční náklady, což mohlo Filipanům připomenout, že věrná služba zahrnuje i osobní oběti. V Křesťanských řeckých písmech se toto a příbuzná řecká slova často používají v souvislosti se službou v chrámu a s křesťanskou službou. K tomuto použití viz studijní poznámky k Lk 1:23; Sk 13:2; Ří 13:6; 15:16.

doufám, že … brzy k vám pošlu Timotea: Zpráva neuvádí, jestli měl Timoteus podniknout tuto cestu z Říma do Filip po souši, nebo po moři. Cestující se z Říma vydávali na východ buď po silnicích, které byly součástí rozsáhlé římské silniční sítě, nebo pluli lodí. Obě možnosti byly náročné. V Timoteově době bylo těžké sehnat místo na lodi a cestující žili a spali na palubě za každého počasí. Rozbouřené moře vyvolávalo mořskou nemoc a někdy vedlo i k ztroskotání. Cesta pěšky do Filip by trvala asi 40 dní. Pravděpodobně by nejdřív vedla po Appiově cestě, potom by následovalo krátké přeplutí Jaderského moře a pak by cesta pokračovala po souši, možná po Egnatské cestě, dokud by cestovatel nedorazil do Filip. (Viz Dodatek B13.) Byl by vystaven rozmarům počasí — slunci, dešti, horku i chladu — a hrozilo by mu, že ho přepadnou zloději. Ubytování přes noc se tehdy popisuje jako pochybné, špinavé, přeplněné a zamořené blechami. (Srovnej studijní poznámku ke Sk 28:15.) Pavel si ale byl jistý, že Timoteus je ochotný se kvůli této cestě, i kvůli cestě zpátky, obětovat, aby Pavel mohl „dostat zprávu“ o duchovním stavu křesťanů ve Filipech.

Epafroditus: Spolehlivý křesťan ze sboru ve Filipech, který je zmiňovaný jen v tomto dopise. Byl poslán do Říma, aby Pavlovi, který byl tehdy vězněm, doručil dar. Epafroditus pravděpodobně zamýšlel zůstat v Římě dost dlouho na to, aby mohl Pavlovi dál pomáhat. Epafroditus ale onemocněl „téměř k smrti“, a to vedlo k tomu, že se do Filip vrátil dřív, než se čekalo. (Fil 2:27, 28; viz studijní poznámky k Fil 2:26, 30).

spolupracovníka: Viz studijní poznámky k Ří 16:3; 1Ko 3:9.

posla: Nebo „apoštola“. Pavel tady používá řecké slovo pro „apoštola“ (a·poʹsto·los) v jeho obecném významu, který může znamenat „ten, kdo je poslaný“, „posel“ nebo „zástupce“. Epafroditus byl „kterého jste vyslali“ jako zástupce sboru ve Filipech a přinesl Pavlovi dar, když byl vězněm v Římě.

touží vás totiž všechny vidět: Některé starověké rukopisy uvádějí „touží po vás všech“ a toto znění se odráží v mnoha překladech Bible. Znění použité tady v hlavním textu má ale dobrou rukopisnou oporu. Ať už se dá přednost kterémukoli z těchto znění, celkový význam Pavlových slov je stejný: Epafroditovi chyběli všichni křesťané ve Filipách. (Viz Dodatek A3.)

je sklíčený: Řecký výraz, který tu Pavel používá, je v líčeních Ježíšova utrpení v zahradě Getsemane přeložen jako „velmi zarmoucený“. (Mt 26:37; Mr 14:33) Jeden slovník ho definuje jako „být úzkostný, být znepokojený, být sklíčený“. Důvodem Epafroditovy silné úzkosti bylo to, že se filipský sbor dozvěděl, že „onemocněl“. Možná se bál, že si budou myslet, že Pavlovi nedokázal pomoct a že se pro něj místo toho stal přítěží. Krátce po Epafroditově uzdravení ho Pavel poslal zpátky do Filip se dopisem sboru. V tom dopise (Fil 2:25-29) Pavel vysvětlil, proč se Epafroditos vrací dřív, a tak sbor ujistil – a bezpochyby i Epafrodita – o jeho věrnosti a o tom, jak je cenný. (Viz studijní poznámky k Fil 2:25, 30.)

Kristovu dílu: Nebo případně „Pánovu dílu“. Některé starověké rukopisy mají „Pánovu“, ale znění v hlavním textu má silnou rukopisnou oporu.

riskoval svůj život: Nebo „vystavil svou duši nebezpečí“. Zdá se, že když Epafroditos plnil svůj úkol jít do Říma a přinést Pavlovi do vězení dar, bylo s tím spojeno určité riziko. Jedna možnost je, že nehygienické podmínky při cestování a přenocování v 1. století mohly způsobit, že Epafroditos „onemocněl skoro k smrti“. (Fil 2:26, 27) Ať už to bylo jakkoli, Pavel říká, že Epafroditos „kvůli Kristovu dílu skoro zemřel“. Pavel měl dobrý důvod Epafrodita pochválit a povzbudit filipský sbor, aby ho „přivítal v Pánu tak, jak je zvykem“, a aby si „takových mužů vážil“.—Fil 2:29; viz studijní poznámky k Fil 2:25, 26 a Slovníček, „Duše“.