Efezanům 1

apoštol: Viz studijní poznámku k Ří 1:1.

svatým: Viz studijní poznámku k Ří 1:7.

v Efezu: Tato slova se nacházejí v autoritativních starověkých rukopisech a ve starověkých překladech, i když nejsou ve všech starověkých řeckých rukopisech. Někteří, kdo se domnívají, že tato slova nebyla součástí původního textu, navrhli, že Pavel poslal tento dopis do Laodiceje. (Kol 4:16) Žádné rukopisy ale neobsahují slova „do [nebo „v“] Laodiceji“. Navíc všechny rané řecké rukopisy, které v tomto verši vynechávají slova „v Efezu“, mají tento dopis nadepsaný „Efezanům“. A také raní pisatelé ho přijímali jako dopis Efezanům. Kromě toho je Efez jediné město, které se v kterémkoli rukopisu tohoto dopisu na tomto místě uvádí.

Efez: V biblických dobách bylo toto město bohatým a významným náboženským i obchodním centrem na západním pobřeží Malé Asie, naproti ostrovu Samos. Efez byl hlavním městem římské provincie Asie. — Viz Slovníček, Dodatek B13 a Galerie médií „Divadlo a okolí v Efezu“.

v jednotě s: Dosl. „v“. Tento výraz vyjadřuje blízké spojení, soulad a jednotu. Pavel ve svém dopise Efezanům několikrát zmiňuje, že pomazaní křesťané jsou „věrnými následovníky“ a jsou „v jednotě s“ Kristem Ježíšem, čímž zdůrazňuje Kristovu důležitou úlohu při vytváření jednoty. — Viz například Ef 1:4, 11; 2:13, 21.

Přeji vám nezaslouženou laskavost a pokoj: Viz studijní poznámku k Ří 1:7.

v nebeských místech: Pavel tady mluví o pomazaných křesťanech, jako by už dostali „veškeré duchovní požehnání v nebeských místech“, i když byli stále na zemi. Z kontextu je vidět, že Bůh je „určil za dědice“ spolu se svým Synem v nebeském dědictví a dal jim záruku tohoto dědictví. (Ef 1:11, 13, 14) I když jsou ještě na zemi, jsou takto pozvednuti neboli vyvýšeni, protože dostali takové určení. (Ef 1:18-20; 2:4-7).

v jednotě s ním: Tedy s Kristem. (Ef 1:3; viz studijní poznámku k Ef 1:1).

založením světa: Viz studijní poznámku k Lk 11:50.

nás totiž předem určil: V řeckém textu je také možné spojit tento výraz s předchozím veršem, takže by věta zněla: „V lásce [v. 5] nás totiž předem určil.“

nás totiž předem určil: Jehova předem určil neboli dopředu rozhodl, že skupina Kristových následovníků bude přijata za Boží syny, aby s Ježíšem vládla v nebi. Předem určil tu skupinu, ne jednotlivce. Jehovův záměr byl zahrnut v proroctví v 1Mo 3:15, které Jehova oznámil krátce poté, co Adam zhřešil. (Ga 3:16, 29; viz studijní poznámku k Ří 8:28).

aby nás … přijal za své syny: Viz studijní poznámky k Ří 8:15; Ga 4:5.

propuštění na základě výkupného: Viz studijní poznámky k Mt 20:28; Ří 3:24 a Slovníček „Výkupné“.

jeho krví: Tedy krví Ježíše Krista. Zatímco některé překlady používají slovo „smrt“, doslovný překlad „krev“ zachovává biblické pojetí usmiřující moci krve. (Viz Slovníček „Usmíření“.) V Den usmíření byla obětována určená zvířata. Velekněz vzal část jejich krve do Nejsvětějšího ve svatostánku nebo v chrámu a předložil ji tam před Bohem. (3Mo 16:2-19) Ježíš naplnil to, co Den usmíření předznamenával, jak Pavel vysvětluje ve svém dopise Hebrejcům. (Heb 9:11-14, 24, 28; 10:11-14) Stejně jako v Den usmíření velekněz přinesl obětní krev do Nejsvětějšího, Ježíš předložil Bohu v nebi hodnotu neboli zásluhu své životodárné krve.

podle bohatství Boží nezasloužené laskavosti: Efez byl materiálně prosperující město, ale Pavlův dopis zdůrazňuje, že pravé duchovní bohatství souvisí s Boží nezaslouženou laskavostí. (Ef 1:18; 2:7; 3:8) Pavel ve svém dopise Efezanům použil řecký výraz přeložený jako „nezasloužená laskavost“ 12krát. Když se při dřívější příležitosti setkal se staršími z Efezu, zmínil se také o této milé vlastnosti.—Sk 20:17, 24, 32; viz studijní poznámku ke Sk 13:43 a Slovníček „Nezasloužená laskavost“.

posvátné tajemství své vůle: Výraz „posvátné tajemství“ se v Pavlově dopise Efezanům objevuje několikrát. Obecně řečeno, Jehovovo „posvátné tajemství“ se soustředí na Ježíše Krista. (Kol 2:2; 4:3) Boží posvátné tajemství má ale mnoho stránek. Patří k nim: Ježíšova totožnost jako slíbeného potomka neboli Mesiáše a jeho úloha v Božím záměru (1Mo 3:15); nebeská vláda, Boží mesiášské Království (Mt 13:11; Mr 4:11); sbor křesťanů pomazaných duchem, jehož hlavou je Kristus (Ef 5:32; Kol 1:18; Zj 1:20); úloha těch pomazaných, kteří s Ježíšem sdílejí Království (Lk 22:29, 30); a výběr pomazaných jak ze Židů, tak z lidí z jiných národů (Ří 11:25; Ef 3:3-6; Kol 1:26, 27). (Viz studijní poznámky k Mt 13:11; 1Ko 2:7).

aby zřídil správu: Nebo „aby spravoval věci“. Řecké slovo použité na tomto místě (oi·ko·no·miʹa) doslova znamená „správa domu“ nebo „řízení domácnosti“. Neodkazuje tedy na konkrétní vládu, ale na způsob, jakým se věci spravují nebo řídí. Tomu odpovídá i to, jak je tento výraz použit v Ef 3:9. (Srovnej Lk 16:2; Ef 3:2; a Kol 1:25, kde je tento výraz přeložen jako „správcovství“.) Tato „správa“ není totožná s Božím mesiášským Královstvím. Spíš jde o způsob, jakým se Bůh rozhodl řídit záležitosti své univerzální rodiny neboli domácnosti. Tato správa dá dohromady vládce tohoto nebeského Království a uskuteční Boží záměr sjednotit všechny inteligentní tvory, takže díky Ježíši Kristu zavládne mír a jednota s Bohem.

aby shromáždil všechny věci v Kristu: Správa, kterou Bůh zřídil, bude probíhat ve dvou etapách. První etapa je shromáždit „věci v nebesích“, tedy ty, kdo jsou povoláni, aby s Kristem vládli v nebi. (Ří 8:16, 17; Ef 1:11; 1Pe 1:4) Tato etapa začala o Letnicích roku 33 n. l. (Sk 2:1-4) Druhá etapa je shromáždit „věci na zemi“, tedy ty, kdo budou žít v pozemském ráji jako poddaní nebeské vlády. (Jan 10:16; Zj 7:9, 10; 21:3, 4).

byli jsme předem určeni: Viz studijní poznámku k Ef 1:5.

byli jste zapečetěni: V biblických dobách se pečeť používala jako podpis, který dokazoval vlastnictví, pravost nebo souhlas. V případě křesťanů pomazaných duchem je Bůh obrazně „zapečetí“ svým svatým duchem prostřednictvím Krista, aby ukázal, že mu patří a že mají vyhlídku na nebeský život. (Viz studijní poznámku k 2Ko 1:22).

který: Odkazuje na Boží „svatého ducha“ neboli činnou sílu, o které se mluví v předchozím verši. I když některé rukopisy tady používají řecké zájmeno v mužském rodě, existují silné doklady pro znění se středním rodem, které se překládá jako „který“. Použití zájmena ve středním rodě odpovídá tomu, jak se o Božím duchu mluví i v jiných biblických verších. Někteří badatelé se domnívají, že pozdější opisovači použili řecké zájmeno v mužském rodě, aby vykreslili svatého ducha jako osobu. (Viz studijní poznámky k Mt 28:19; Jan 14:17).

zárukou: Nebo „zálohou; zárukou (zástavou) toho, co přijde“. Pavel tady používá právní výraz (ar·ra·bonʹ), který často označuje platbu předem – částku menší než celá konečná platba. Všechny tři výskyty tohoto řeckého slova v Křesťanských řeckých písmech se používají obrazně a vztahují se k tomu, že Bůh pomazává křesťany „slíbeným svatým duchem“, svou činnou silou. (Ef 1:13, 14; 2Ko 1:22; 5:5) Toto zvláštní působení svatého ducha je jako obrazná záloha – záruka (neboli zástava) toho, co teprve přijde. Díky této „záruk[ě] našeho dědictví“ jsou křesťané pomazaní duchem pevně přesvědčeni o své naději. Úplné splnění své naděje zažijí, až dostanou neporušitelné nebeské tělo. (2Ko 5:1-5).

našeho dědictví: Tedy nebeského dědictví křesťanů, kteří byli pomazáni Božím svatým duchem. Duch slouží jako „záruk[a] našeho dědictví“. (1Pe 1:4, 5) Pro pomazané křesťany tohle dědictví znamená víc než jen život v nebi. Patří k „věcem v nebesích“, které mají být shromážděny pod Ježíšem, aby byli „dědic[ové] . . . Boží“ a „spoludědic[ové] s Kristem“. (Ef 1:10; Ří 8:16, 17) Základní význam řeckého slovesa přeloženého jako „zdědit“ je, že dědic dostane něco jako své právo. Často je to kvůli rodinnému vztahu, například když syn dostane dědictví po svém otci. (Ga 4:30) Ale tady, stejně jako ve většině výskytů v Křesťanských řeckých písmech, se tento výraz používá v širším smyslu pro něco, co člověk dostává jako dar od Boha. (Mt 19:29; 1Ko 6:9).

ti, kdo patří Bohu: Doslova „vlastnictví“. Tímto vlastnictvím je sbor křesťanů pomazaných duchem. (Sk 20:28) V 1Pe 2:9 jsou tito křesťané označeni jako „lid, který je jeho zvláštním vlastnictvím“.

zjevuje: Viz studijní poznámku k Ří 16:25.

oči vašeho srdce: Tento výraz se vztahuje k obraznému zraku člověka neboli k jeho vnímání. (Iz 44:18; Jer 5:21; Ez 12:2, 3; Mt 13:13-16) Pavel říká křesťanům pomazaným duchem, že je Bůh osvítil, „abyste věděli, k jaké naději vás povolal“. Takový duchovní vhled pomazané křesťany přesvědčuje, že je čeká slavná odměna – a je zaručená mocnou silou, kterou Bůh projevil, když Ježíše vzkřísil z mrtvých.

tento systém věcí: Nebo „tento věk“. V tomto kontextu se řecké slovo ai·onʹ vztahuje na současný nespravedlivý systém věcí. (Ga 1:4) Pavel ukazuje, že existuje také systém věcí neboli věk, který přijde, ve kterém bude vláda pod autoritou Krista. – Viz Slovníček, „Systém(y) věcí“.