2. Korinťanům 7

očistěme se od všeho, co poskvrňuje: Řecké sloveso přeložené jako „očistit“ a související výrazy (přeložené jako „očišťování; očištění“, „čistý“, „čistý“ ve smyslu „ryzí“) mají široký význam. Můžou se vztahovat na fyzickou čistotu (Mt 23:25), obřadní čistotu (Lk 2:22; 5:14; Jan 11:55), očištění od hříchu (2Pe 1:9) i na čistotu mysli, srdce a svědomí (1Ti 1:5; Tit 1:15; Heb 9:14). Toto sloveso se může používat i ve významu uzdravení z nemoci. (Mt 8:2; 11:5; Mr 1:40-42; Lk 17:14; viz studijní poznámku k Lk 4:27.) Pavel ho tady používá v nejširším smyslu, pokud jde o to být fyzicky, mravně a duchovně čistý.

tělo a ducha: Praktiky, které znečišťují nebo poškozují fyzické tělo, můžou vést k tomu, že člověk „poskvrňuje tělo“. Když jde někdo proti morálním hodnotám a naukám, které učí Písmo, poskvrňuje „ducha“, tedy svůj způsob uvažování a vnitřní sklony. Výraz „tělo a duch“ dohromady zahrnuje všechno, co ovlivňuje život křesťana po fyzické i mravní stránce.

v bázni před Bohem zdokonalujme svou svatost: V Křesťanských řeckých písmech slova přeložená jako „svatý“ a „svatost“ označují stav, kdy je člověk vyčleněný pro Jehovovu službu. Význam tady i v dalších biblických verších zahrnuje také čistotu v osobním jednání. (Mr 6:20; 1Pe 1:15, 16) Tvar řeckého slova přeloženého jako „zdokonalujme“ může vyjadřovat myšlenku, že se něco postupně dovádí k úplnosti. To ukazuje, že svatosti člověk nedosáhne ze dne na den. Křesťané se naopak neustále zušlechťují, když se snaží co nejvíc přiblížit Božím dokonalým měřítkům. Motivuje je zdravá „bázeň před Bohem“ – taková, která pramení z hluboké lásky a opravdové úcty, tedy respektu, k němu. (Ža 89:7).

Udělejte si pro nás místo ve svém srdci: Nebo „Otevřete nám svá srdce; Přijměte nás.“ Řecké slovo (kho·reʹo) doslova znamená „udělat (umožnit) místo“. Podle jednoho slovníku je tady použité v přeneseném významu „srdečné otevřenosti“, tedy mít „velké srdce“.

naprosto bez zábran: Nebo „otevřenost; smělost“. Řecké slovo par·re·siʹa má základní význam „smělost v řeči“. Pavel tím Korinťanům v podstatě říká: „Můžu k vám mluvit s velkou otevřeností (upřímností).“—Viz studijní poznámku ke Sk 28:31.

našim tělům: Doslova „našemu tělu“. Řecké slovo sarx se tady používá ve významu fyzického těla.

zakoušeli jsme nejrůznější trápení: Když byl Pavel v Efezu, napsal Korinťanům svůj první inspirovaný dopis a také poslal Tita, aby sboru pomohl. Pak Pavel s napětím čekal, až se mu Titus ozve a řekne mu, jak Korinťané zareagovali, ale nepodařilo se mu s Titem hned setkat. V 2Ko 2:12, 13 Pavel říká, že jeho „duch“ „neměl úlevu“, protože Tita nenašel. (Viz studijní poznámku k 2Ko 2:13.) Tady v 2Ko 7:5 vysvětluje, že když potom cestoval do Makedonie, jeho úzkost ještě zesílila kvůli silnému odporu proti jeho službě. „Zvenku byly boje“ – tvrdé pronásledování, které ohrožovalo i samotný život. (2Ko 1:8) A „uvnitř obavy“, tedy starosti o sbory, například o ten v Korintu. Když Titus konečně dorazil a řekl Pavlovi o pozitivní reakci Korinťanů na jeho dopis, Pavel i jeho společníci pocítili úlevu – jak fyzickou, tak i citovou. (2Ko 7:6).

přítomností: Pavel tady používá řecké slovo pa·rou·siʹa ve vztahu k Titovi, jednomu ze svých spolupracovníků. I když mnoho překladů tento výraz překládá jako „příchod“ nebo „přijetí“, překlad „přítomnost“ podporuje způsob, jak ho Pavel používá ve Fil 2:12, kde mluví o své „přítomnosti“ v protikladu ke své „nepřítomnosti“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 15:23).

jak opravdově se o mě zajímáte: Doslova „vaše horlivost“. Stejné řecké slovo je přeloženo jako „horlivost“ v 2Ko 7:11. Někteří badatelé se domnívají, že opakované použití zájmena „vaše“ zdůrazňuje Pavlovo přesvědčení, že Korinťané k němu opravdu cítili silnou touhu a „jak opravdově se o mě zajímáte“. Pavel cítil podobný zájem o ně a oni cítili podobný smutek kvůli zármutku, který mu způsobili. Když Pavel věděl, jaké mají pocity, přineslo mu to úlevu a radost.

smutní tak, jak se to líbí Bohu: To znamená, že křesťané v Korintu necítili jen lítost, ale „smutek [je] vedl k pokání“. V předchozím dopise Pavel sbor pokáral za to, že toleroval muže, který se dopouštěl sexuální nemravnosti. (1Ko 5:1, 2, 13) Když si sbor jako celek vzal napomenutí k srdci, zaujal správný postoj a přestal jeho hřích omlouvat. Navíc ten nemravný muž svého hříchu upřímně litoval a činil pokání. (2Ko 2:6-8; 7:11) Smutek, který tito křesťané cítili, se „líbil Bohu“ v tom smyslu, že je podnítil hledat Boží odpuštění a napravit svůj způsob jednání tak, aby byl v souladu s Boží vůlí. (Viz studijní poznámku k 2Ko 7:10).

smutek, který se líbí Bohu . . . smutek typický pro svět: Pavel tady rozlišuje dva druhy smutku. „Smutek, který se líbí Bohu“ působí pokání. Vzniká, když člověk vidí své špatné jednání jako hřích proti Bohu. Takový postoj ho vede k tomu, aby hledal Boží odpuštění a napravil svůj špatný směr. Právě takový smutek projevili křesťané v Korintu, a díky tomu zůstali na cestě k záchraně. (2Ko 7:8, 9, 11; viz studijní poznámku k 2Ko 7:9.) Naproti tomu „smutek typický pro svět“ může u člověka vyvolat přirozenou lítost nad tím, že se na jeho jednání přišlo, nebo že musí nést nepříjemné následky. Ale takový člověk necítí opravdovou bolest kvůli samotnému hříchu ani kvůli tomu, jak narušuje jeho vztah s Bohem. Takový smutek ho nevede k tomu, aby hledal Boží odpuštění, a nakonec „působí smrt“.

pokání: Řecké slovo me·taʹnoi·a znamená změnu v myšlení, postoji nebo záměru. V tomto kontextu pokání zahrnuje touhu člověka napravit nebo obnovit svůj vztah s Bohem. Hříšník, který upřímně činí pokání, lituje svého špatného jednání a je rozhodnutý svůj hřích neopakovat. Změní způsob, jak jedná. Pavel tady říká, že takové pokání vede k záchraně. (Viz Slovníček).

čistí: Nebo „mravně čistí; nevinní“. Sbor v Korintu jednal podle rady, kterou Pavel dal ve svém předchozím dopise, a odstranil ze svého středu nemravného muže. (1Ko 5:1-5, 13; viz studijní poznámku k 2Ko 7:9.) Díky tomu mohl být sbor znovu ve stavu, kdy byl „po všech stránkách … čistý“, tedy nevinný, pokud jde o spáchanou špatnost. Pavel ale věděl, že aby si takovou čistotu udrželi, musí dál bdít před sexuální nemravností. Později v tomto dopise je k tomu povzbuzuje. (2Ko 12:20, 21).

poslušní: Řecké slovo přeložené jako „poslušní“ souvisí se slovesem hy·pa·kouʹo, které doslova znamená „slyšet pod“, tedy slyšet (naslouchat) podřízeně. Ježíš dal dokonalý příklad poslušnosti svému Otci a „skrze poslušnost“ jeho bylo mnoha lidem požehnáno. (Ří 5:19) V tomto kontextu se řecké slovo vztahuje na poslušnost Bohem vybraným zástupcům. Pavel tady chválí křesťany v Korintu za to, že s úctou poslechli pokyny, které jim předal starší na návštěvě, Titus. (2Ko 7:13-16).

můžu ve vás mít důvěru: Nebo také: „můžu být kvůli vám povzbuzený“. Pavel pochválil bratry v Korintu za to, že s úctou poslechli pokyny, které jim předal navštěvující starší Titus. (2Ko 7:13-15) Jejich reakce měla dobrý vliv i na samotného Pavla; „radoval se“, protože věděl, že jim může „ve všem důvěřovat“.