2:6
tento systém věcí: Nebo „tento věk“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 1:20).
2:7
Boží moudrosti patrné v posvátném tajemství: Tedy moudré uspořádání, které Bůh zavedl, aby ukončil vzpouru, jež začala v Edenu, a aby nastolil všeobecný mír a jednotu. (Viz Slovníček, „Posvátné tajemství“.) Oznámení „posvátného tajemství“ (řecky my·steʹri·on; viz studijní poznámku k Mt 13:11) začalo Jehovovým proroctvím v 1Mo 3:15. Jehovovo „posvátné tajemství“ se soustředí na Ježíše Krista. (Ef 1:9, 10; Kol 2:2) Zahrnuje Ježíšovu totožnost jako slíbeného potomka neboli Mesiáše a jeho úlohu v Božím Království (Mt 13:11); vybrání pomazaných — jak ze Židů, tak z lidí z jiných národů — aby byli Kristovými spoludědici, s nimiž sdílí Království (Lk 22:29, 30; Ří 11:25; Ef 3:3-6; Kol 1:26, 27); a jedinečnou povahu tohoto sboru složeného ze 144 000, kteří byli „koupeni z lidstva jako prvotiny Bohu a Beránkovi“ (Zj 14:1, 4). Tyto stránky lze pochopit jedině tehdy, když člověk důkladně studuje Písma.
utajené moudrosti: Pavel nazval posvátné tajemství „utajenou moudrostí“, tedy moudrostí skrytou před „vládci tohoto systému věcí“. (1Ko 2:8) Bůh prostřednictvím svého ducha toto tajemství zjevuje svým křesťanským služebníkům, aby ho mohli zveřejnit.
systémů věcí: Řecké slovo, které je tu použité, ai·onʹ, má základní význam „věk“. Může označovat stav věcí nebo rysy, které odlišují určité časové období. V tomto kontextu se tento výraz vztahuje na systémy, které se během lidských dějin vyvinuly od vzpoury v Edenu. — Viz Slovníček, „Systém(y) věcí“, a studijní poznámku k 1Ko 10:11.
2:8
nepřibili by na kůl: Nebo „nepopravili (nepřipevnili) na kůl“. — Viz studijní poznámku k Mt 20:19 a Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl“.
2:9
Oko nevidělo a ucho neslyšelo: Citát v tomto verši se v Hebrejských písmech nenachází přesně v takovém znění, jak ho podává Pavel. Zdá se, že spojuje myšlenky z Iz 52:15 a 64:4. Ani Pavel ani Izajáš nemluvili o budoucích požehnáních, která Jehova připravil pro svůj lid. Pavel tady naopak Izajášova slova vztahuje na požehnání, která křesťané v prvním století už tehdy zažívali, včetně duchovního osvícení a porozumění „hlubokým Božím věcem“. (1Ko 2:10) Lidé, kterým chybí duchovnost, si takových požehnání neváží. Jejich oko nedokáže vidět neboli rozpoznat duchovní pravdy a jejich ucho nedokáže slyšet neboli porozumět takovým věcem. Poznání „toho, co Bůh připravil pro ty, kdo ho milují“, se do srdce takových lidí ani nedostane. Bůh ale tyto vzácné pravdy odhalil prostřednictvím svého ducha mužům a ženám, kteří jsou mu stejně jako Pavel oddaní.
2:12
ducha světa: Pavel tady mluví o převládajících postojích a sklonech světa lidstva, které je odcizené Jehovovi Bohu. Kvůli všudypřítomnému vlivu Satana se duch světa vyznačuje sobectvím, nemravností a neúctou k Jehovovi a jeho spravedlivým měřítkům. (Ef 2:1-3; 1Ja 5:19) Duch světa působí v přímém protikladu k „duchu, který je od Boha“, tedy k jeho svatému duchu. —K pojednání o tom, jak se v Bibli používá výraz „duch“, viz Slovníček „Duch“.
2:14
neduchovní člověk: V tomto kontextu výraz „neduchovní člověk“ neoznačuje jen člověka z masa a krve. Toto vyjádření je použité v protikladu k „duchovnímu člověku“ ve verši 15, a proto se vztahuje na někoho, kdo nemá zájem o duchovní věci ani si jich neváží. Řecké slovo přeložené jako „neduchovní“ (psy·khi·kosʹ) je odvozené od slova psy·kheʹ, které se v tomto překladu někdy překládá jako „duše“. (Viz Slovníček, „Duše“.) V Bibli se výraz psy·kheʹ obecně vztahuje na to, co je fyzické, hmatatelné, viditelné a smrtelné. Proto je „neduchovní člověk“ ten, kdo se soustředí na touhy spojené s tělesným neboli hmotným životem a duchovní věci odsouvá stranou. (Viz studijní poznámku k 1Ko 2:15).
2:15
duchovní člověk: Dosl. „duchovní (člověk)“. Pavel tady staví duchovního člověka do protikladu k „tělesnému člověku“, o kterém mluvil v předchozím verši. (Viz studijní poznámku k 1Ko 2:14.) Duchovní člověk si cení duchovních věcí a nechává se vést Božím duchem. Pro lidi se zaměřením na duchovní věci je Bůh velmi skutečný a snaží se „stát se napodobiteli Boha“. (Ef 5:1) Usilují o to, aby získali Boží pohled na věci a žili podle jeho měřítek. Duchovní člověk posuzuje neboli jasně vidí, že jednání tělesného člověka je špatné.
2:16
kdo poznal Jehovovu mysl . . . ?: Odpověď na tuto řečnickou otázku zní: „Samozřejmě nikdo.“ (Srovnej Ří 11:33, 34, kde Pavel cituje ze stejného verše, Iz 40:13.) Pavel pak říká: „My ale máme Kristovu mysl.“ Lidé nikdy nemůžou úplně pochopit všechny Jehovovy myšlenky. Křesťané ale můžou Boha poznávat lépe, když studují „Kristovu mysl“ a pěstují si jeho způsob uvažování, protože Kristus je „obraz neviditelného Boha“. (Kol 1:15; viz studijní poznámku k části my ale máme Kristovu mysl u tohoto verše.) Čím lépe křesťan chápe Kristovu mysl, tím lépe bude chápat i Boží mysl.
Jehovovu mysl: Pavel tady cituje Iz 40:13, kde v hebrejském textu stojí „Jehovův duch“. Pavel ale zřejmě citoval ze Septuaginty, která místo „duch“ používá „mysl“ (řecky nous). I když dostupné rukopisy jak Septuaginty, tak Křesťanských řeckých písem mají „mysl Pána“, existují pádné důvody věřit, že v odpovídajících rukopisech, které existovaly v 1. století n. l., bylo použito Boží jméno. (Viz Dodatek A5, C1 a C2).
Jehova: V tomto citátu z Iz 40:13 se v původním hebrejském textu Izajáše vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisuje se jako JHVH). (Viz Dodatek C1 a C2).
my ale máme Kristovu mysl: Křesťan může mít „Kristovu mysl“ tak, že pozná, jak Ježíš uvažoval. Takový člověk přemýšlí o všech stránkách Kristovy osobnosti, a potom si osvojí jeho způsob uvažování a napodobuje jeho příklad pokory a poslušnosti. (1Pe 2:21) Křesťanův „převládající postoj mysli“ pak bude odrážet Kristovo uvažování. A Kristova „mysl“ odráží Jehovovo uvažování. (Ef 4:23; Jan 14:9).