Efezanům 6

jak si to přeje Pán: I když některé rukopisy vynechávají slova „jak si to přeje Pán“, delší znění má silnou oporu v rukopisných dokladech.

Měj v úctě svého otce a matku: Tím, že Pavel cituje páté z Deseti přikázání, ukazuje, že mít své rodiče v úctě, tedy respektovat je, nebyl požadavek jen Mojžíšova Zákona, ale také povinnost křesťanů. (2Mo 20:12; 5Mo 5:16) Bylo to „první přikázání spojené se slibem“, protože konkrétně slibovalo blahobyt a dlouhý život těm, kdo ho poslouchají. (Ef 6:3).

nedrážděte: Řecké sloveso přeložené jako „nedrážděte“ by se dalo doslova přeložit „provokovat k hněvu; rozhněvat“. Nemusí nutně označovat drobné podráždění, které může rodič svému dítěti nechtěně způsobit kvůli nedokonalosti. Jeden odborný zdroj uvádí, že takové dráždění může být způsobeno „ukvapeným, hrubým, náladovým zacházením s dětmi, takže . . . jsou odrazené a sváděné k odporu, vzdoru a zatrpklosti“.—Srovnej Kol 3:21.

poučovat a usměrňovat v souladu s Jehovovou vůlí: Jehova Bůh je nejvyšší autoritou v tom, jak vychovávat děti. Když Mojžíš Izraelitům řekl, že „musí milovat Jehovu“ celým svým srdcem, duší a silou, zároveň jim nařídil, aby Jehovova slova vštěpovali svým dětem. (5Mo 6:5-8) Jehova je popisován jako ten, kdo své služebníky kázněním vychovává. (5Mo 11:2; Př 3:11, 12; Heb 12:6; k použití Božího jména na tomto místě viz Dod. C3 úvod; Ef 6:4).

usměrňovat: Řecké slovo přeložené jako „usměrňovat“ (pai·deiʹa) souvisí se slovem pro „dítě“ (pais). Jeden význam biblického výrazu „usměrňovat“ tedy zahrnuje to, co je potřeba při výchově dětí — poučování, vzdělávání, napravování a někdy i pevné, ale láskyplné káznění. Jeden slovník tento výraz definuje jako „jednání spočívající v poskytování vedení k zodpovědnému životu, výchova, výcvik, poučování“.

poučovat: Nebo „napomínat; vést; vyučovat“. Doslova „vkládání mysli“. Použité řecké slovo (nou·the·siʹa) je složenina ze slova pro „mysl“ (nous) a slova pro „vkládat“ (tiʹthe·mi). V tomto kontextu vyjadřuje, že křesťanští otcové mají svým dětem pomáhat chápat, jak se Jehova na věci dívá. Jinými slovy, mají do svých dětí „vkládat“ mysl Jehovy Boha.

své pozemské pány: Pavel tady vybízí křesťanské otroky, aby poslouchali své „pozemské [dosl. „tělesné“] pány“. Křesťanští otroci i jejich pozemští páni si potřebovali uvědomovat, že mají vyššího Pána v nebesích. (Ef 6:9).

nejen když vás někdo vidí, jen proto, abyste se zalíbili lidem: Dosl. „ne s očima upřenýma na práci jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem“. Otrok, který byl zároveň křesťan, se neměl snažit udělat dojem tím, že bude poslušný nebo bude tvrdě pracovat jen tehdy, když je jeho pán přítomný. Místo toho měl sloužit „celou duší“ a dělat to s bázní před Jehovou. (Ef 6:5-8; Kol 3:22-25).

celou duší: Řecký výraz přeložený jako „celou duší“ se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje dvakrát — tady a v Kol 3:23. V tomto spojení „duše“ označuje celého člověka, včetně jeho tělesných i duševních schopností; některé Bible to proto překládají jako „celým srdcem“. Sloužit celou duší tedy znamená sloužit celou svou bytostí, celým svým životem — využívat všechny své schopnosti a sílu v co největší míře.—5Mo 6:5; Mt 22:37; Mr 12:29, 30; viz Slovníček „Duše“.

jako byste sloužili Jehovovi, a ne lidem: V tomto kontextu Pavel povzbuzuje doslovné otroky, kteří se stali křesťany, aby byli poslušní svým „lidským pánům“. (Ef 6:5) Mají jim sloužit „jako Kristovi otroci, kteří celou duší plní Boží vůli“. (Ef 6:6) Pavel zdůrazňuje, že ať dělají jakoukoli práci, měli by pamatovat na svůj vztah k Jehovovi Bohu. Když poslouchali a prokazovali úctu svým pozemským pánům neboli majitelům, nepřinášeli tak potupu na „Boží jméno“. (1Ti 6:1) Velmi podobnou radu dává Pavel doslovným otrokům i ve svém dopise Kolosanům, který napsal přibližně ve stejné době jako dopis Efezanům. (Kol 3:22-24; viz „Úvod k Efezanům“; k použití Božího jména v tomto verši viz Dodatek C3 – úvod; Ef 6:7).

dostane za to odměnu od Jehovy: V celé Bibli je Jehova Bůh popisován jako ten, kdo odměňuje dobré skutky těch, kdo mu věrně slouží. Několik příkladů najdeme v Rut 2:12; Ža 24:1-5; Jer 31:16. Takto svého Otce popisuje i Ježíš. (Mt 6:4; Lk 6:35). K použití Božího jména v tomto verši viz Dodatek C3 – úvod; Ef 6:8.

svobodný: Viz Slovníček, „Svobodný; propuštěný otrok“.

úplnou výzbroj: Tento výraz překládá jediné řecké slovo pa·no·pliʹa, které označuje obrannou i útočnou vojenskou výstroj používanou pěšími vojáky v boji. Pavel svou podrobnou ilustraci nejspíš založil na římském vojákovi. (Ef 6:13-17) Římské vojáky v takové výstroji mohl vidět v různých částech říše, ale určitě i v pretoriánském táboře, kam byl pravděpodobně odveden po svém příjezdu do Říma. (Sk 27:1; 28:16) Křesťané potřebují duchovní druh výzbroje, která pochází jedině „od Boha“, protože vedou duchovní boj, ne tělesný. — Ef 6:12; viz Slovníček „Výzbroj“ a Galerie médií „Výzbroj římského vojáka“.

nástrahám: Nebo „úkladům“, „plánům“. Řecké slovo, které je tady přeložené jako „nástrahy“, se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen dvakrát, a v obou případech v negativním smyslu. Tady popisuje vychytralé triky a taktiky, které Satan Ďábel používá, aby Jehovovy služebníky chytil do pasti. V Ef 4:14 je přeložené jako „úklady“.

boj: Řecké slovo přeložené jako „boj“, které se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady, původně označovalo „zápas“, například při sportovní soutěži. V tomto verši vyjadřuje myšlenku osobního boje proti zlým duchům. Protože souvislost mluví o duchovní válce křesťanů a o obrazné zbroji, někteří se domnívají, že Pavel mohl mít na mysli dva druhy boje: boj zápasníka a boj vojáka. (Ef 6:11-18) Spojení těchto obrazů bylo přirozené, protože starověké válčení mohlo zahrnovat boj zblízka a dobře vyzbrojení vojáci často uměli i zápasit. Ve svém druhém dopise Timoteovi Pavel také spojil vojenský obraz se sportovním. (2Ti 2:3-5).

vládci tohoto temného světa: Pavel tyto „vládce“ označuje jako „zlé duchovní síly“, tedy Satana a jeho démony. (Viz studijní poznámku k Jan 12:31.) Jejich záměrem je udržovat lidstvo v duchovní „temnotě“, odcizené od světla Jehovy Boha. Řecké slovo ko·smo·kraʹtor, přeložené jako „vládci světa“, se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady, i když se ve starověkých řeckých spisech používá ve spojitosti s takovými mytologickými bohy, jako byl Hermes.

v nebeských místech: Tento výraz tady označuje neviditelnou duchovní říši, odkud Satan, „vládce moci vzduchu“, ovlivňuje lidstvo. (Ef 2:2).

opaskem pravdy: Vojáci ve starověku se na boj připravovali tak, že si kolem pasu pevně utáhli opasek. (Iz 8:9, pozn.) Proto bylo „přepásat se“ nebo „přepásat si bedra“ idiomatické vyjádření ve smyslu „připravit se k činu“. (Viz studijní poznámky k Lk 12:35; 17:8.) Je tedy příznačné, že je to první část výzbroje, kterou Pavel ve svém seznamu zmiňuje. Římský voják nosil široký kožený opasek, na kterém byly připevněné kovové destičky, aby ho zdobily a zpevňovaly. Když měl opasek pevně utažený, dokázal v boji lépe „stát pevně“. Z opasku mu také visela obrněná zástěra, která chránila střed těla. Podobně jako opasek může vojákovi poskytnout oporu a ochranu, i neochvějné připoutání k božským pravdám může křesťana posílit, aby „stál pevně“ tváří v tvář zkouškám. Římský voják měl meč obvykle zavěšený na opasku a připevněný pomocí kroužků. (Viz studijní poznámku k Ef 6:17.) Pavlovo přirovnání naznačuje, že křesťané potřebují používat pravdy z Božího slova jako stálou ochranu před duchovním útokem. Křesťané, kteří těmto pravdám jasně rozumí, jsou chráněni před falešným učením. (Ef 4:13, 14; 1Ti 2:3-7).

pancíř správného jednání: Římští vojáci v 1. století n. l. používali různé druhy tělové zbroje. Jeden typ pancíře byl vyroben z překrývajících se železných pásů, které byly pomocí háčků, řemínků a přezek připevněné ke koženým částem. Takový pancíř chránil životně důležité orgány, zvlášť srdce. Řecký historik Polybios z 2. století př. n. l. tento pancíř dokonce popsal jako „ochranu srdce“. Pavel si uvědomoval, že křesťané potřebují chránit své obrazné srdce. (Srovnej 1Te 5:8.) Stejně jako kovová zbroj bránila tomu, aby šípy a meče pronikly k vojákovu srdci, tak láska k Božím spravedlivým zásadám a měřítkům chrání obrazné srdce křesťana. (Ža 119:97, 105; Př 4:23) Kvůli hříšným sklonům potřebuje nedokonalý člověk takovou ochranu naléhavě a neustále. (Jer 17:9) V Hebrejských písmech je navíc sám Jehova popsán tak, že má spravedlnost jako zbroj. (Iz 59:15, 17).

nohy mějte obuté připraveností: „Připraveností“ nebo „připraveností k akci“ se dá přeložit i jako „výstrojí“. Voják, který byl připraven vytáhnout do boje, si pevně přivázal výstroj na nohy. Pavel tento obraz používá, aby vysvětlil, že křesťan musí být stále připraven oznamovat „dobrou zprávu o pokoji“. (Iz 52:7; Ří 10:14, 15; 1Pe 3:15) Římští vojáci v prvním století obvykle nosili sandálům podobné boty ze tří vrstev kůže, které byly pevně spojeny. Podrážky měly kovové hřeby. Tahle odolná obuv jim zajišťovala výbornou stabilitu i v náročném terénu.

velký štít víry: Řecké slovo pro „velký štít“, které tu Pavel používá, je odvozené od slova pro „dveře“. Římský voják používal prohnutý obdélníkový štít, který byl dost velký na to, aby mu zakryl tělo od ramen po kolena. Takový štít se běžně vyráběl z určitého druhu překližky potažené kůží. Okraje byly pobité kovem a uprostřed byl kovový puklicový výstupek. Voják používal štít, aby se chránil před údery a šípy různého druhu. Pavlovo přirovnání ukazuje, že křesťan se může vyrovnat s celou řadou zkoušek, protože má silnou víru, tedy hluboce zakořeněnou jistotu a důvěru v Jehovu a jeho sliby. (Heb 11:1).

ohnivé šípy: Řecké slovo přeložené jako „šípy“ se dá přeložit i jako „střely; oštěpky“. Ve starověkém válečnictví bylo běžné, že se šípy nebo jiné střely před vystřelením na nepřítele zapalovaly, někdy pomocí hořící nafty. Římský voják mohl použít svůj štít, aby se před takovým útokem ochránil. Pavlovo přirovnání naznačuje, že víra křesťana mu umožní odrazit „všechny ohnivé šípy toho zlého“, tedy Satana, jeho duchovní útoky. Pavel viděl, že křesťané můžou být „přelstěni Satanem“, a věděl, že Satanovy záměry jsou mnohé. (2Ko 2:11) Mezi Satanovy obrazné šípy patří pokušení dopustit se nemravnosti, lákadlo materialismu a citový tlak způsobený strachem a pochybnostmi. (Ří 8:15; Kol 3:5, 6) Silná víra v Jehovu může zmařit každý útok a uhasit každou hořící střelu. (1Pe 5:8, 9).

přilbu záchrany: Přilba římského vojáka chránila hlavu, obličej a krk. Pavel používá přilbu jako symbol křesťanovy naděje na záchranu od Boha. (1Te 5:8) Stejně jako přilba chrání hlavu, tak křesťanova naděje na záchranu chrání jeho mysl, jeho schopnost uvažovat. Satan nenápadně prosazuje takové jedovaté vlivy, jako je sobectví, nenávist a neloajalita. Když se křesťan soustředí na křesťanskou naději – obrazně řečeno „nosí“ naději jako přilbu – odmítá jakýkoli negativní vliv na své myšlení. (Mr 7:20-22; 2Ko 4:4; Zj 12:9) Satan také podněcuje přímé pronásledování, ale naděje na záchranu pomáhá křesťanovi zachovat si radost i ve velmi těžkých okolnostech. (Iz 12:2; Mt 5:11, 12) V Hebrejských písmech se o Jehovovi říká, že má záchranu neboli vítězství jako obraznou přilbu. (Iz 59:17; pozn. pod čarou) Bůh má stále na mysli svůj záměr zachránit svůj lid a dosáhnout vítězství. (Jer 29:11).

meč ducha: Meč, jedna z nejdůležitějších zbraní římských vojáků, je v Pavlově přirovnání jedinou útočnou zbraní. (Ef 6:14-17) Řecké slovo přeložené v tomto verši jako „meč“ se mohlo vztahovat na krátkou zbraň s alespoň jedním ostrým břitem. Meč, který používali římští vojáci, byl oboustranný a byl určený pro boj zblízka. Lišil se délkou, ale obvykle měřil asi 60 cm a rukojeť měla často na konci hlavici, aby voják meč lépe udržel v ruce. (Viz Galerie médií „Římský meč“.) Mnozí vojáci denně cvičili s mečem, aby se v jeho používání zdokonalili. Křesťané podobně používají „Boží slovo“, které je jejich hlavní zbraní v duchovním boji. (2Ti 2:15) Pavel tím nenaznačoval, že by křesťané měli Boží slovo používat k ubližování druhým. (Srovnej 1Pe 3:15.) Spíš taktně používají biblické pravdy k odhalování falešných nauk, které lidi klamou a duchovně zotročují. (Jan 8:32; 17:17; 2Ko 10:4, 5) A stejně jako voják používá meč i k obraně, aby odrazil nebo zablokoval údery nepřítele, tak křesťané používají Boží slovo k ochraně své mysli a srdce před klamy falešných učitelů a před pokušeními dělat to, co je špatné. (Mt 4:1-11; 2Ti 3:16).

každým druhem modlitby: Pavel přidává k „úplné zbroji“, o které mluvil, důležitý prvek. (Ef 6:11, 14-17) Řecké slovo přeložené jako „modlitba“ je obecný výraz pro jakékoli uctivé obracení se k Bohu a spojení „každým druhem“ naznačuje, že existují různé druhy modliteb, například modlitby díků, chvály nebo pokání. Úpěnlivá prosba je naléhavá, upřímná žádost nebo prosba adresovaná Bohu. (Viz studijní poznámku ke Sk 4:31.) Různé druhy modlitby a úpěnlivé prosby se dají používat podle potřeby a okolností.

při každé příležitosti: Některé příležitosti k modlitbě mohou být veřejné, jiné soukromé a osobní. Patří k nim pravidelné příležitosti, například při jídle, i situace, kdy vznikne potřeba spontánní modlitby. Taková pravidelná modlitba posiluje pouto mezi Jehovou a jeho uctivateli.

jednám jako vyslanec v řetězech: Pavel napsal tento dopis Efezanům, když byl uvězněný v Římě, což vysvětluje, proč o sobě mluvil jako o „vyslanci v řetězech“. (Ef 3:1; 4:1) V biblickém použití je vyslanec oficiální zástupce, kterého vládce vysílá při zvláštní příležitosti za konkrétním účelem. Pavel jako jeden z Božích duchem pomazaných vyslanců nesl lidem své doby poselství o tom, že se můžou smířit s Bohem prostřednictvím Krista. (Viz studijní poznámky k 2Ko 5:20).

abych o ní mohl mluvit s odvahou: Nebo „abych mohl mluvit… s otevřeností“. Pavel byl v Římě vězněm a tady prosí spoluvěřící, aby se za něj modlili, aby „mohl mluvit… s odvahou“ (tvar řeckého slovesa par·re·siʹa·zo·mai). (Ef 6:19) Zpráva ve Skutcích ukazuje, že i když byl Pavel ve vězení, dál kázal o Božím Království „s největší otevřeností, bez překážek“ (tvar příbuzného řeckého podstatného jména par·re·siʹa). To naznačuje, že modlitby, které se za něj pronášely, byly vyslyšeny. (Sk 28:30, 31) Odvaha byla poznávacím znakem kázání prvních křesťanů. (Sk 4:13, 29; viz studijní poznámku ke Sk 28:31).