Marek 12

podobenstvích: Viz studijní poznámku k Mt 13:3.

věž: Viz studijní poznámku k Mt 21:33.

pronajal: Viz studijní poznámku k Mt 21:33.

tento text Písma: Jednotné číslo řeckého slova gra·pheʹ se tady vztahuje na konkrétní pasáž z Písma, Ža 118:22, 23.

hlavním úhelným kamenem: Viz studijní poznámku k Mt 21:42.

Jehova: V tomto citátu ze Ža 118:22, 23 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). V Markovi 12:11 je proto v češtině použito Boží jméno v citátu: „Pochází od Jehovy a je podivuhodný v našich očích.“ (Viz Dodatek C).

Herodových stoupenců: Viz Slovníček.

daň: Viz studijní poznámku k Mt 22:17.

císaři: Viz studijní poznámku k Mt 22:17.

denár: Tato římská stříbrná mince s nápisem císaře byla mincí na „daň z hlavy“, kterou Římané vybírali od Židů. (Mr 12:14) V Ježíšově době dostávali zemědělští dělníci běžně denár za 12hodinový pracovní den a Křesťanská řecká písma často používají denár k vyjádření odpovídající hodnoty. (Mt 20:2; Mr 6:37; 14:5; Zj 6:6) V Izraeli se používala řada měděných i stříbrných mincí, včetně stříbrných mincí ražených v Týru, které se používaly na chrámovou daň. K placení daní Římu ale lidé zjevně používali stříbrný denár nesoucí císařův obraz, a proto Ježíš řekl: „Přineste mi denár, abych se na něj podíval.“ (Viz Slovníček a Dodatek B14).

obraz a nápis: Viz studijní poznámku k Mt 22:20.

Vraťte: Viz studijní poznámku k Mt 22:21.

Dávejte císařovy věci císaři: Ježíšova odpověď tady a v paralelních zprávách v Mt 22:21 a Lk 20:25 je jediná zaznamenaná zmínka o římském císaři. „Císařovy věci“ zahrnují placení za služby, které poskytuje světská vláda, a také úctu a relativní podřízenost, které se mají takovým autoritám prokazovat. (⁠Ří 13:1-7⁠)

ale Boží věci Bohu: Viz studijní poznámku k Mt 22:21.

Saduceové: V Markově evangeliu je to jediná zmínka o saduceích. (Viz Slovníček.) Tento název (řecky Sad·dou·kaiʹos) pravděpodobně souvisí se Sádokem (v Septuagintě často psaným jako Sad·doukʹ), který byl za Šalomounových dnů ustanoven veleknězem a jehož potomci zřejmě sloužili jako kněží po celá staletí. (1Kr 2:35).

vzkříšení: Řecké slovo a·naʹsta·sis doslova znamená „zvednutí; postavení se“. V Křesťanských řeckých písmech se asi 40krát používá ve spojitosti se vzkříšením mrtvých. (Mt 22:23, 31; Sk 4:2; 24:15; 1Ko 15:12, 13) V Septuagintě v Iz 26:19 je slovesný tvar slova a·naʹsta·sis použit jako překlad hebrejského slovesa „žít“ ve vyjádření „tvoji mrtví budou žít“. (Viz Slovníček).

druhý se s ní oženil: Mezi starověkými Hebrejci se očekávalo, že když muž zemřel bez syna, jeho bratr si vezme vdovu, aby zplodil potomka a tak zachoval rodovou linii zemřelého. (1Mo 38:8) Toto uspořádání, které bylo později začleněno do Mojžíšova Zákona, se nazývalo švagrovské neboli levirátní manželství. (5Mo 25:5, 6) Švagrovské manželství se praktikovalo i v Ježíšově době, jak je vidět z toho, že se na něj saduceové v této souvislosti odvolávají. Zákon sice dovoloval příbuzným odmítnout švagrovské manželství, ale pokud muž nechtěl „zachovat jméno svého bratra“, přivodil si hanbu. (5Mo 25:7-10;Rut 4:7, 8).

Písmo: Viz studijní poznámku k Mt 22:29.

v Mojžíšově knize: Saduceové uznávali jako inspirované jen Mojžíšovy spisy. Odmítali Ježíšovo učení o vzkříšení a zřejmě si mysleli, že pro takové učení není v Pentateuchu žádný podklad. Ježíš mohl citovat mnoho jiných veršů, například Iz 26:19, Da 12:13 a Oz 13:14, aby ukázal, že mrtví budou vzkříšeni. Ale protože věděl, které spisy saduceové přijímali, dokázal svůj argument slovy, která Jehova řekl Mojžíšovi. (2Mo 3:2, 6).

že Bůh Mojžíšovi řekl: Ježíš tady odkazuje na rozhovor mezi Mojžíšem a Jehovou, který se odehrál asi v roce 1514 př. n. l. (2Mo 3:2, 6). V té době byl Abraham mrtvý už 329 let, Izák 224 let a Jákob 197 let. Jehova ale neřekl: „Byl jsem jejich Bůh.“ Řekl: „Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba.“ (Viz studijní poznámku k Mr 12:27).

ale živých: Podle paralelního záznamu v Lk 20:38 Ježíš dodává: „Vždyť pro něj [nebo „z jeho pohledu“] jsou všichni živí.“ Bible ukazuje, že lidé, kteří jsou od Boha odcizeni, jsou z jeho pohledu mrtví. (Ef 2:1; 1Ti 5:6) Podobně i schválení Boží služebníci, kteří zemřou, jsou z Jehovova pohledu stále živí, protože jeho záměr je vzkřísit je natolik jistý, že se určitě splní. (Ří 4:16, 17).

Slyš, Izraeli: Tento citát z 5Mo 6:4, 5 je obsáhlejší než v paralelních zprávách u Matouše a Lukáše. Je tu zahrnutý i úvod k takzvanému Šema, neboli k tomu, co v podstatě představuje židovské vyznání víry převzaté z 4Mo 15:37-41; 5Mo 6:4-9; 11:13-21. Název Šema je odvozený od prvního slova verše v hebrejštině, shemaʽʹ, které znamená „Poslouchej!; Slyš!“

Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova: Nebo „Jehova je náš Bůh; Jehova je jeden“ případně „Jehova je náš Bůh; je jen jeden Jehova“. V hebrejském textu 5Mo 6:4, který je tady citovaný, může slovo přeložené jako „jeden“ vyjadřovat jedinečnost, tedy že je jediný svého druhu. Jehova je jediný pravý Bůh; žádní falešní bohové se mu nemůžou rovnat. (2Sa 7:22; Ža 96:5; Iz 2:18-20) V 5. Mojžíšově Mojžíš Izraelitům připomněl, že jejich uctívání Jehovy musí být výlučné. Neměli se řídit národy kolem sebe, které uctívaly různé bohy a bohyně. Někteří z těch falešných bohů byli považovaní za vládce určitých částí přírody. Jiní byli samostatnými podobami určitého božstva. Hebrejské slovo pro „jeden“ také naznačuje jednotu a jednotnost záměru i činnosti. Jehova Bůh není rozdělený ani nepředvídatelný. Naopak je vždy věrný, stálý, loajální a pravdivý. O rozhovoru zaznamenaném v Mr 12:28-34 se mluví i v Mt 22:34-40, ale jen Marek uvádí úvodní část: „Slyš, Izraeli, Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova“. Po tomto prohlášení o tom, že Jehova je jeden, následuje přikázání milovat Boha, což ukazuje, že i láska jeho uctivatelů k němu musí být nerozdělená.

Jehova . . . Jehova: V tomto citátu z 5Mo 6:4 se božské jméno, které je v původním hebrejském textu vyjádřené čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH), vyskytuje dvakrát. (Viz Dodatek C).

Jehova: V tomto citátu z 5Mo 6:5 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

srdcem: Když se tento výraz používá v přeneseném smyslu, obvykle označuje celého vnitřního člověka. Když je ale uveden spolu s „duší“ a „myslí“, zjevně dostává užší význam a vztahuje se hlavně na emoce, touhy a pocity člověka. Čtyři výrazy použité v tomto verši (srdce, duše, mysl a síla) se navzájem nevylučují; částečně se překrývají a co nejsilněji zdůrazňují, že je potřeba milovat Boha úplně a celým svým bytím.—Viz studijní poznámky k výrazům myslí a silou v tomto verši.

duší: Viz studijní poznámku k Mt 22:37.

myslí: Tedy rozumovými schopnostmi. Člověk musí používat svou mysl, aby Boha poznal a aby v lásce k němu rostl. (Jan 17:3; Ří 12:1) V tomto citátu z 5Mo 6:5 jsou v původním hebrejském textu použity tři výrazy: „srdce, duše a síla“. Markova zpráva, která byla napsaná řecky, ale uvádí čtyři různé pojmy: srdce, duše, mysl a síla. Důvodů, proč jsou použity jiné výrazy, může být několik. Slovo „mysl“ mohlo být doplněno, aby vystihlo význam pojmů, které se v hebrejštině částečně překrývají. I když starověká hebrejština neměla zvláštní slovo pro „mysl“, tento pojem byl často zahrnut v hebrejském slově pro „srdce“, které v přeneseném smyslu označuje celého vnitřního člověka, včetně jeho myšlení, pocitů, postojů a pohnutek. (5Mo 29:4; Ža 26:2; 64:6; viz studijní poznámku k výrazu srdcem v tomto verši.) Proto tam, kde hebrejský text používá slovo „srdce“, řecká Septuaginta často používá řecký ekvivalent pro „mysl“. (1Mo 8:21; 17:17; Př 2:10; Iz 14:13) Markovo použití slova myslí může také naznačovat, že se význam hebrejského výrazu pro „sílu“ a řeckého výrazu pro „mysl“ do určité míry překrývá. (Srovnej znění Mt 22:37, kde je „myslí“ místo „silou“.) Toto překrývání významů může pomáhat vysvětlit, proč písař ve své odpovědi Ježíšovi používá slovo „porozuměním“. (Mr 12:33) Může to také vysvětlovat, proč pisatelé evangelií při citování 5Mo 6:5 nepoužívají přesně stejné výrazy, jaké jsou v tom verši.—Viz studijní poznámku k výrazu silou v tomto verši a studijní poznámky k Mt 22:37; Lk 10:27.

silou: Jak je uvedeno ve studijní poznámce k výrazu myslí, v tomto citátu z 5Mo 6:5 jsou v původním hebrejském textu použity tři výrazy: „srdce, duše a síla“. Hebrejské slovo přeložené jako „síla [nebo „životní síla“, pozn. pod čarou]“ může zahrnovat jak fyzickou sílu, tak duševní neboli rozumové schopnosti. To může být další důvod, proč je při citování tohoto verše v Křesťanských řeckých písmech zahrnut i pojem „mysl“. Může to také vysvětlovat, proč Mt 22:37 používá „myslí“, ale ve stejném citátu nepoužívá „silou“. Ať je to jakkoli, když písař (podle Lukášovy zprávy [10:27], napsané řecky) cituje stejný hebrejský verš, zmiňuje čtyři pojmy: srdce, duše, síla a mysl. Zjevně to ukazuje, že v Ježíšově době bylo běžně přijímané, že všechny čtyři řecké pojmy jsou obsažené ve třech hebrejských slovech původního citátu.

Druhé: V Mr 12:29, 30 je zaznamenaná Ježíšova přímá odpověď znalci Zákona. Ježíš ale teď jde dál než jen k původní otázce a cituje druhé přikázání. (3Mo 19:18) Zdůrazňuje, že tato „dvě přikázání“ jsou neoddělitelně spojená a že v nich je shrnutý celý Zákon i Proroci. (Mt 22:40).

bližního: Viz studijní poznámku k Mt 22:39.

zápalné oběti: Řecké slovo ho·lo·kauʹto·ma (od slova hoʹlos, „celý“, a kaiʹo, „pálit“) se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen třikrát — tady a v Heb 10:6 8. V Septuagintě se tímto výrazem překládá hebrejské slovo pro oběti, které byly úplně spáleny ohněm a předloženy Bohu celé, aniž by zvíře jedl ten, kdo oběť přinášel. V Septuagintě se toto řecké slovo objevuje v 1Sa 15:22 a Oz 6:6 — a právě tyto verše mohl mít písař na mysli, když mluvil s Ježíšem. (Mr 12:32) Ježíš jako obrazná „zápalná oběť“ dal sám sebe úplně, naplno.

Jehova: V tomto citátu ze Ža 110:1 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

tržištích: Viz studijní poznámku k Mt 23:7.

přední sedadla: Viz studijní poznámku k Mt 23:6.

pokladnice: Starověké židovské prameny uvádějí, že tyto schránky na příspěvky neboli nádoby měly tvar trubek nebo rohů, zřejmě s malými otvory nahoře. Lidé do nich vkládali různé dary. Řecké slovo použité na tomto místě se vyskytuje také v Jan 8:20, kde je přeloženo jako „pokladnice“; zřejmě se nacházela v prostoru zvaném Nádvoří žen. (Viz studijní poznámku k Mt 27:6 a Dodatek B11.) Podle rabínských pramenů bylo kolem zdí tohoto nádvoří rozmístěno 13 pokladnic. Předpokládá se, že chrám měl také hlavní pokladnici, kam se přinášely peníze z těchto pokladnic.

peníze: Doslova „měď“, tedy měděné peníze neboli měděné mince, i když toto řecké slovo se používalo také jako obecné označení pro jakékoli peníze. (Viz Dodatek B14.)

dvě drobné mince: Dosl. „dva leptony“, množné číslo řeckého slova le·ptonʹ, které znamená něco malého a tenkého. Lepton byla mince v hodnotě 1/128 denáru a zřejmě to byla nejmenší měděná nebo bronzová mince používaná v Izraeli. (Viz Slovníček, „Lepton“, a Dodatek B14.)

velmi malé hodnoty: Dosl. „což je kvadrans“. Řecké slovo ko·dranʹtes (z latinského slova quadrans) označuje římskou měděnou nebo bronzovou minci v hodnotě 1/64 denáru. Marek tady používá římské peníze, aby vysvětlil hodnotu mincí, které běžně používali Židé. (Viz Dodatek B14.)