2. Tesaloničanům 2

přítomnost našeho Pána Ježíše Krista: Řecké slovo přeložené jako „přítomnost“ je pa·rou·siʹa, které doslova znamená „být nablízku“ nebo „být po boku“. Neoznačuje jen krátký okamžik příchodu nebo příjezdu, ale zahrnuje určité výrazné časové období. V tomto kontextu se vztahuje na královskou přítomnost Ježíše Krista, která začala jeho neviditelným dosazením na trůn jakožto Mesiášského Krále na začátku posledních dnů tohoto systému věcí.—Viz studijní poznámku k 1Ko 15:23; Slovníček, „Přítomnost“.

inspirované prohlášení: Nebo „duch“. (Viz Slovníček, „Duch“.) Řecké slovo pneuʹma (často překládané jako „duch“) se někdy používá ve spojitosti s nějakým způsobem sdělování. Například v tomto verši se objevuje spolu s výrazy „ústní poselství“ a „dopis“. V jiných verších je toto řecké slovo přeloženo jako „inspirované prohlášení“ (1Ti 4:1; 1Ja 4:1-3, 6) a „inspirovaný projev“ (Zj 16:13, 14).—Srovnej studijní poznámku k 1Ko 12:10.

dopis, který je údajně od nás: Někteří ve sboru v Tesalonice trvali na tom, že přítomnost Ježíše Krista je bezprostředně blízko. Je dokonce možné, že dopis, který byl Pavlovi neprávem připisován, byl vykládán tak, že naznačuje, že „Jehovův den už je tady“. Pokud tomu tak bylo, mohlo by to vysvětlovat, proč apoštol zdůrazňuje pravost svého druhého dopisu, když říká: „Tady je můj pozdrav, Pavlův, mou vlastní rukou, což je znamení v každém dopise; takhle píšu.“ (Viz studijní poznámku k 2Te 3:17).

Jehovův den: Viz studijní poznámku k 1Te 5:2 a Dodatek C3 – úvod; 2Te 2:2.

odpadnutí: Řecké podstatné jméno a·po·sta·siʹa, které je tady použité, pochází ze slovesa, které doslova znamená „stát stranou (od něčeho)“. Toto podstatné jméno nese význam „dezerce; opuštění; vzpoura“. Nejde tedy jen o nějaké „odpadnutí“ způsobené duchovní slabostí nebo pochybnostmi. (Viz studijní poznámku ke Sk 21:21.) V klasické řečtině se toto slovo používalo pro politickou zradu nebo vzpouru. V tomto kontextu Pavel používá slovo „odpadnutí“ ve vztahu k náboženskému odpadnutí, které se mělo rozvinout před „Jehovovým dnem“. (2Te 2:2) Má na mysli úmyslné opuštění pravého uctívání a služby Bohu. – Viz Slovníček „Odpadnutí“.

než ten den přijde, musí nastat odpadnutí: Někteří křesťané v Tesalonice byli uváděni v omyl ohledně „přítomnosti našeho Pána Ježíše Krista“ a „Jehovova dne“. Pavel jim proto připomíná dvě události, které se musí stát nejdřív: (1) musí přijít odpadnutí (viz studijní poznámku odpadnutí k tomuto verši) a (2) musí se projevit „člověk nezákonnosti“. (2Te 2:1-3) Pavel očekával, že křesťanský sbor postihne rozsáhlé odpadnutí, a to je v souladu s Ježíšovým podobenstvím o pšenici a plevelu. (Mt 13:24-30, 36-43) Pavel dal i další prorocká varování, že do sboru proniknou odpadlíci; později to udělal také apoštol Petr. (Sk 20:29, 30; 1Ti 4:1-3; 2Ti 4:3, 4; 2Pe 2:1-3).

člověk nezákonnosti: Řecké slovo přeložené jako „nezákonnost“ vyjadřuje myšlenku života v úmyslném odporu k zákonu. V Bibli naznačuje pohrdání Božími zákony. (Viz studijní poznámku k Mt 24:12.) V tomto verši Pavel ukazuje, že „člověk nezákonnosti“ souvisí s odpadnutím. Mnoho sborů se potýkalo s problémem odpadnutí, takže je zřejmé, že „člověk nezákonnosti“ neoznačuje jednoho konkrétního jednotlivce. Tento složený „člověk“ spíš představuje nebezpečnou skupinu falešných křesťanů. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:8.) Pavel také předpovídá, že v určité budoucí době se totožnost tohoto „člověka“ projevit – ve smyslu, že vyjde najevo, otevřeně se ukáže. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:7.) Některé překlady Bible tady mají „člověk hříchu“, a to na základě znění v některých rukopisech. Překlad „člověk nezákonnosti“ je ale podpořen staršími rukopisy. Navíc odpovídá kontextu; o pár veršů dál Pavel mluví o „tajemství této nezákonnosti“ a tohoto člověka nazývá „nezákonný“. (2Te 2:7, 8).

syn zničení: Tento výraz, který by se dal přeložit také jako „syn vyhlazení“, se používá pro Ježíšova zrádce Jidáše Iškariotského. (Viz studijní poznámku k Jan 17:12.) Pavel tím naznačuje, že „člověk nezákonnosti“, o kterém tady mluví, určitě bude navždy zničen, stejně jako zrádce Jidáš zemřel trvalou smrtí.

vyvyšuje se nad všechno, co se nazývá bohem a co se uctívá: Výraz „co se uctívá“ překládá řecké slovo, které se dá přeložit i jako „předmět úcty“. Pavel tady naznačuje, že zkažený „člověk bezzákonnosti“ se bude vyvyšovat tím, že bude učit překroucené věci, které jsou v rozporu s Božím zákonem. (2Te 2:3) Spojení „všechno, co se nazývá bohem“ může zahrnovat i mocné lidi, například světské vládce. (Srovnej Jan 10:34-36.) Pavel tak naznačuje, že tenhle domýšlivý „člověk“ se chová, jako by jeho učení bylo tou nejvyšší autoritou.

takže sedí v Božím chrámu: Pavel se tady zřejmě zaměřuje na pokrytecké jednání „člověka bezzákonnosti“. (2Te 2:3) Ve skutečnosti nemůže sedět v Božím chrámu (neboli v „božském příbytku [obydlí]“), ale v podstatě tvrdí, že to dělá. Doslova zní „Boží“ jako „toho Boha“. Pavel tím, že v řečtině používá určitý člen, ukazuje, že tenhle „člověk“ lživě prohlašuje, že je zástupcem pravého Boha.

Nepamatujete si . . . ?: Pavel navštívil sbor v Tesalonice asi v roce 50 n. l. a tento dopis píše z Korintu krátce potom, možná kolem roku 51 n. l. (Sk 18:11) Tady tesalonickým křesťanům naléhavě připomíná, aby si vzpomněli, že jim osobně dával varování velmi podobná těm, která jim teď předává písemně.

co mu zabraňuje: Zdá se, že Pavel tady naráží na věrné apoštoly, kteří jako skupina působili jako tato „zábrana“. Pavlova slova, například ta, která jsou zaznamenaná v tomto úseku i jinde, ukazují, že energicky pracoval na tom, aby odpadlictví brzdil neboli zadržoval. (Viz také Sk 20:29, 30; 1Ti 4:1-3; 2Ti 2:16, 17; 4:2, 4.) Podobně i apoštol Petr bojoval proti tomuto jedovatému vlivu. (2Pe 2:1-3) O desítky let později stárnoucí apoštol Jan stále bojoval proti šíření odpadlictví, ale varoval, že už je ve sborech hodně rozšířené. (1Ja 2:18; 2Ja 7) Pavel tady naznačuje, že „člověk bezzákonnosti“ se projeví, až bude tato zábrana „odstraněna“. (2Te 2:3; viz studijní poznámka k 2Te 2:7).

skrytý vliv této nezákonnosti: Pro výraz „skrytý vliv“ Pavel používá řecké slovo my·steʹri·on, které popisuje něco tajného a přesahujícího běžné chápání. V podobném významu je použito v Zj 17:5, 7. (Rozbor dalších výskytů tohoto řeckého slova najdeš v studijní poznámce k Mt 13:11.) V případě „člověka nezákonnosti“ v tom byl prvek tajemství, protože vedení mezi odpadlíky se ještě neustavilo jako jasně rozpoznatelná skupina. Ale tento „skrytý vliv“ „už sice působí“, protože odpadlíci pronikali do sboru a podvratně v něm podporovali nezákonnost. (Sk 15:24; viz studijní poznámku k 2Te 2:3).

ten, kdo mu teď zabraňuje: Pavel tady opakuje řecké slovo pro „zabraňovat“ z předchozího verše a přidává časový prvek „teď“. Nejspíš tím myslí omezující vliv apoštolů. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:6.) O několik desetiletí později, asi v roce 98 n. l., apoštol Jan naznačil, že tehdy už je „poslední hodina“ apoštolského období a že se odpadlictví šíří. (1Ja 2:18) Tato poslední zábrana proti odpadlictví byla „odstraněna“ poté, co Jan asi kolem roku 100 n. l. zemřel.

ten nezákonný: Pavel tady odkazuje na stejného „člověka nezákonnosti“, o kterém se zmiňuje v 2Te 2:3. (Viz studijní poznámku).

dechem svých úst: Ježíš jako „Boží Slovo“ slouží jako Jehovův hlavní mluvčí. (Zj 19:13; viz studijní poznámku k Jan 1:1.) S autoritou, kterou mu Jehova dal jako mesiášskému Králi, Ježíš vynese božské rozsudky nad všemi Božími nepřáteli, včetně tohoto „nezákonného“.—Srovnej Iz 11:3, 4; Zj 19:14-16, 21.

až se jeho přítomnost stane zjevnou: Pavel tady nemluví o celé Kristově neviditelné přítomnosti, ale o události, ke které dojde ke konci té přítomnosti. Kristova přítomnost se tehdy stane zjevnou, bude jasně patrná pro všechny. (Lk 21:25-28; viz Slovníček, „Přítomnost“.) Pavel svými slovy ukazuje, že „člověk nezákonnosti“, který už působil v 1. století n. l., bude existovat i v době Kristovy přítomnosti. To naznačuje, že Pavel má na mysli složenou osobu, a ne nějakého jednotlivce. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:3.) Vykonání božského rozsudku nad „člověkem nezákonnosti“ jasně ukáže nejen to, že je Kristus přítomný jako Král, ale i to, že už probíhá „velké soužení“, o kterém Kristus mluvil.—Mt 24:21; viz Slovníček, „Velké soužení“.

přítomnost toho nezákonného: Řecký text by se tu dal doslovněji přeložit jako „jeho přítomnost“. Ze souvislosti je ale jasné, že se tento výraz nevztahuje na Kristovu přítomnost, ale na přítomnost „toho nezákonného“, o kterém se mluví v předchozím verši.

se působením Satana: Řecké slovo přeložené jako „působení“ se dá přeložit i jako „činnost“. Jeden odborný zdroj uvádí, že v Křesťanských řeckých písmech se tento výraz „používá jen ve spojitosti s nadlidskou mocí, ať už Boží, nebo ďáblovou“. Pavel tak ukazuje, že Satan používá svou nadlidskou sílu, aby dodával moc „člověku nezákonnosti“. (2Te 2:3) Kromě toho je „Satan“ hebrejské slovo, které znamená „odpůrce“, a „člověk nezákonnosti“ se Jehovovi staví na odpor tím, že bojuje proti jeho učení a proti jeho lidu. (Viz studijní poznámku k Mt 4:10).

zázraky: Nebo „předzvěsti“. Praví Kristovi apoštolové skutečně dělali mocné skutky, znamení a zázraky, protože měli Božího svatého ducha. (Sk 2:43; 5:12; 15:12; 2Ko 12:12) Ale jakékoli podobné projevy ze strany vzpurného „člověka nezákonnosti“ by ve skutečnosti byly důkazem Satanova mocného působení a činnosti. (2Te 2:3) Tyto „zázraky“ neboli „předzvěsti“ by byly lživé. Buď by šlo o podvod, nebo by vedly k nesprávným či zavádějícím závěrům. (2Te 2:10, 11) Odváděly by lidi od Zdroje života a od cesty k věčnému životu. – Srovnej Mt 7:22, 23; 2Ko 11:3, 12-15; viz studijní poznámku ke Sk 2:19.

podvodem: Nebo „sváděním; lákáním“. Řecký výraz přeložený jako „podvodem“ se někdy používal jako synonymum pro smyslové potěšení. To naznačuje, že takový „podvod“ může zahrnovat svádění hříšnými a materialistickými touhami, a ne jen otevřený podvod. (Viz studijní poznámku k Kol 2:8).

Jehovou milovaní: Pavel tady své spoluvěřící v Tesalonice ujišťuje, že je za ně Bohu vděčný a že je miluje Jehova Bůh. Podobný výraz používá v 1Te 1:4, když své duchovní bratry oslovuje jako ty, kdo jsou „Bohem milovaní“. Tyto výrazy můžou připomínat podobná vyjádření z Hebrejských písem o Jehovově lásce k jeho lidu. (5Mo 7:7, 8; 5Mo 33:12; k použití Božího jména na tomto místě viz Dod. C3 úvod; 2Te 2:13).

věcí, kterým jste byli vyučováni: Pavel tady mluví o věcech, kterým byli vyučováni a které byly správnou a přijatelnou součástí pravého uctívání. (Viz studijní poznámku k 1Ko 11:2).

věčnou útěchu: Řecké slovo přeložené jako „útěcha“ (pa·raʹkle·sis) doslova znamená „povolání k sobě“, tedy přivolání někoho na svou stranu. (Viz studijní poznámku k 2Ko 1:3.) Bůh dává útěchu, která je „věčná“, neboli bez konce. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:17).

utěší vaše srdce: V této prosbě Pavel používá řecké sloveso pa·ra·ka·leʹo, které je zde přeloženo jako „utěší“ a doslova znamená „zavolat k sobě“ nebo „přivolat na svou stranu“. (Viz studijní poznámku k Ří 12:8.) Poté, co Pavel v 16. verši mluví o „Bohu… který nás miloval“, navazuje myšlenkou, že „utěší vaše srdce“, na základní pravdu, že Jehova své služebníky miluje. (Ří 8:32, 38, 39; Ef 1:7; 2:4, 5) Taková připomínka musela být obzvlášť povzbuzující pro křesťany v Tesalonice, kteří zažívali pronásledování. (2Te 1:4).