Kolosanům 2

Laodicea: Bohaté město v západní části Malé Asie (poblíž dnešního Denizli v Turecku), asi 18 km od Kolos a asi 150 km od Efezu. (Viz Dodatek B13.) Město leželo v úrodném údolí řeky Lykos na křižovatce významných obchodních cest. Tento verš ukazuje, že Pavel v Laodiceji nekázal dobrou zprávu. Přesto se poselství o Království do této oblasti dostalo (Sk 19:10) a v Laodiceji vznikl sbor, stejně jako v nedalekých Kolosech a v Hierapoli (Kol 4:13, 15, 16). Písmo se o městě Laodicea zmiňuje jen v listech Kolosanům a ve Zjevení. (Zj 1:11; 3:14).

kdo mě osobně neviděli: Nebo „kdo se se mnou osobně nesetkali“. Doslova „kdo neviděli mou tvář v těle“. (Viz studijní poznámku k Ří 3:20).

Božího posvátného tajemství, tedy Krista: Boží posvátné tajemství se soustředí na to, co Pavel nazývá „posvátné tajemství o Kristu“. (Kol 4:3) Toto posvátné tajemství má ale mnoho stránek. (Viz studijní poznámky k Mt 13:11; 1Ko 2:7; Ef 1:9).

skryté v něm: Vzhledem k důležité úloze, kterou Jehova Bůh dal svému Synovi při uskutečňování svých záměrů, se dá říct, že „v něm jsou skryté všechny poklady moudrosti a poznání“. To, že jsou „skryté“, neznamená, že by taková vzácná moudrost a poznání byly pro lidi nepochopitelné. Aby ale člověk porozuměl skutečnému významu Písem, musí projevovat víru v Ježíše Krista jako v Božího Syna. (Mt 13:11) Ježíšovo učení otevřelo jeho následovníkům mysl, aby se mohli učit úžasné pravdy, kterým dřív nikdo nerozuměl, včetně toho, jak jeho vlastní život a služba naplnily biblická proroctví. (Lk 24:25-27, 32) Také lidem zjevil svého Otce, aby mohli Boha poznat lépe, než ho kdy předtím znali. (Lk 10:22) A protože je Ježíš Boží prvorozený Syn, zná Otce a jeho způsoby lépe než kdokoli jiný. (Kol 1:15, 16, 18).

zakořeněni: V tomto verši Pavel používá tři různé obrazné příměry, aby popsal, jak má křesťan „dál žít ve spojení“ s Kristem. (Kol 2:6) V tom prvním zdůrazňuje, že křesťané mají být pevní jako strom s hlubokými, silnými kořeny. (Viz studijní poznámku k Ef 3:17).

na něm budováni: Tedy na Ježíši Kristu. Tímto příměrem Pavel zdůrazňuje, že křesťan má být pevný jako budova, která stojí na dobrém základu. (Viz studijní poznámku k Ef 3:17).

upevňováni ve víře: To je třetí vyjádření, které popisuje, jak má křesťan „dál žít ve spojení“ s Kristem. (Kol 2:6) Potom co Pavel použije příměry ze zemědělství („zakořeněni“) a ze stavitelství („na něm budováni“), sáhne po slovní zásobě z obchodní a právní oblasti. Řecké slovo přeložené jako „upevňováni“ má právní odstín a dá se také přeložit jako „ověřit; upevnit; zaručit“. (Ří 15:8; 1Ko 1:8; 2Ko 1:21) Jeden slovník tento obrat překládá jako „potvrzeni ve víře“. Pavel používá příbuzné řecké podstatné jméno ve svém dopise křesťanům ve Filipách, když mluví o „právním potvrzení“ dobré zprávy. (Fil 1:7) Když křesťané získávají přesné poznání o Bohu, mají další a další důvody vidět, že jejich víra v něj má pevný základ.

neodvedl jako zajatce: Nebo „neodnesl jako svou kořist“. Jeden slovník definuje řecké slovo jako „získat nad někým kontrolu tím, že ho odvede jako kořist, udělat z někoho zajatce“. Dále uvádí, že jde o „obrazné vyjádření toho, jak je někdo odváděn od pravdy do otroctví omylu“.

filozofie: Řecké slovo phi·lo·so·phiʹa, které se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady, doslova znamená „láska k moudrosti“. V Pavlově době mělo široké použití. Běžně označovalo mnoho skupin a myšlenkových škol, včetně náboženských. V jediném zaznamenaném rozhovoru mezi Pavlem a řeckými filozofy se debata točila kolem náboženských otázek. (Sk 17:18-31) Východní část Římské říše, kde ležely Kolosy, byla působištěm různých filozofických škol. Jak kontext, tak i gramatická stavba verše Kol 2:8 ukazují, že Pavla zvlášť znepokojovali judaizující, kteří prosazovali dodržování Mojžíšova zákona, včetně povinné obřízky, svátečních dnů a zdržování se určitých jídel. (Kol 2:11, 16, 17)

podvodu: Nebo „svádění“. Použité řecké slovo je přeloženo také jako „klamná moc“ (Mt 13:22; Heb 3:13) a „klamná učení“ (2Pe 2:13).

základních principech tohoto světa: Pavel používá stejný výraz i ve svém dopise Galaťanům. (Viz studijní poznámku ke Ga 4:3).

a ne na Kristu: Filozofie, o které Pavel mluví, byla lidského původu. Pavel nebyl proti pravému poznání, protože se modlil, aby křesťané v Kolosech byli „naplněni přesným poznáním“ Boží vůle. Jak ale ukázal, aby člověk získal takové poznání a pravou moudrost, musí si vážit úlohy Ježíše Krista při uskutečňování Božího záměru. (Kol 1:9, 10; 2:2, 3)

v kom je ztělesněná veškerá plnost božské podstaty: Z kontextu je vidět, že mít tuto „božskou podstatu“ neznamená, že je Ježíš Kristus roven Bohu Všemohoucímu, jak někteří tvrdí. V předchozí kapitole Pavel říká: „Bůh měl zalíbení, aby v něm přebývala veškerá plnost“, tedy v Kristu. (Kol 1:19) Je to tedy Otec, kdo způsobil, že Kristus má „veškerou plnost božské podstaty“. V Kol 1:15 Pavel říká, že Ježíš „je obraz neviditelného Boha“, ne že je sám Bůh. Text Kol 1:19-22 popisuje smíření, které Bůh uskutečňuje prostřednictvím Krista, a Kol 2:12 ukazuje, že Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Pavel navíc později říká, že „Kristus sedí po pravici Boha“. (Kol 3:1) Z těchto výroků je patrné, že to, že má tuto „plnost“, z Ježíše Krista nedělá totožnou osobu s Bohem, Všemohoucím.

božské podstaty: Nebo „božství“. „Božská podstata“ zahrnuje všechny vynikající vlastnosti Ježíšova nebeského Otce a Boha a tyto vlastnosti přebývají i v Kristu. Řecké slovo (the·oʹtes), které se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady, je odvozené od řeckého slova pro „bůh“, the·osʹ, ale významově se liší. Mnohé slovníky ho definují například jako „božský charakter; božská přirozenost; božství“. Tento výraz používali starověcí řečtí autoři pro označení vlastnosti nebo stavu, který bylo možné získat nebo ztratit v závislosti na chování. Je tedy zřejmé, že se takový termín vztahoval na stvořené bytosti, a ne výhradně na všemohoucího a věčného Boha Jehovu. Proto existuje pádný důvod překládat the·oʹtes tak, že se vztahuje na božskou vlastnost, a ne na samotného Boha.

jeho prostřednictvím získali plnost i vy: Význam tohoto výroku objasňuje souvislost, kde se říká, že „pečlivě skryté v [Kristu] jsou všechny poklady moudrosti a poznání“. Ježíš Kristus svým následovníkům poskytl všechno, co potřebovali, aby byli „v něm budováni a upevňováni ve víře“. (Kol 2:3, 6, 7) Kromě toho Kol 2:13–15 vysvětluje, že Kristus křesťany osvobodil od smlouvy Zákona. Křesťané Zákon nepotřebují; a nepotřebují ani lidskou filozofii a tradici. (Kol 2:8) Díky Kristu mají všechno, co potřebují – vzácnou „plnost“. (Kol 2:10–12).

obřízkou, kterou neprovádějí lidské ruce: Viz studijní poznámku k Ří 2:29.

byli jste mrtví kvůli svým hříchům: V Bibli se smrt a život můžou používat v přeneseném neboli duchovním smyslu. (Viz studijní poznámku k Ef 2:1.) Pavel říká, že kvůli svému dřívějšímu způsobu života byli křesťané v Kolosech „mrtví kvůli svým hříchům“. Zároveň ale ukazuje, že Jehova tyto křesťany pomazané duchem „spolu s ním oživil“, tedy spolu s Ježíšem Kristem. Protože činili pokání ze svého hříšného způsobu života, Bůh jim mohl laskavě odpustit všechny jejich hříchy na základě Ježíšovy výkupní oběti. (Ef 2:5; srovnej studijní poznámky k Lk 9:60; Jan 5:24, 25).

vymazal: Nebo „vyhladil“. (Viz studijní poznámku ke Sk 3:19).

ručně psaný doklad: Tedy Mojžíšův zákon. Tím, že Bůh přijal Ježíšovu obětní krev, „vymazal ručně psaný doklad“, to znamená, že zrušil smlouvu Zákona se všemi jejími předepsanými oběťmi a zápalnými oběťmi. Obrazně řečeno Bůh tento doklad neboli smlouvu přibil na kůl, na kterém Ježíš zemřel. V Kol 2:16 Pavel zmiňuje některé z těch výnosů, které byly vymazány. Říká: „Proto ať vás nikdo nesoudí kvůli tomu, co jíte a pijete, nebo kvůli dodržování svátku nebo novoluní nebo sabatu.“ V Ef 2:15 Pavel používá podobné vyjádření, když říká, že Ježíš „svým tělem … zrušil nepřátelství, Zákon přikázání složený z výnosů“.

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“. (Viz Slovníček).

Obnažil vlády a moci: V tomto slovním obrazu Pavel přirovnává vlády a moci pod Satanovou kontrolou k odsouzeným zajatcům, kteří byli vedeni v římském triumfálním průvodu. (Srovnej Ef 6:12.) Zajatci byli zbaveni zbroje a zbraní a zástupy, které šly za průvodem, se jim posmívaly. Starověké prameny uvádějí, že někteří zajatci, včetně panovníků, raději spáchali sebevraždu, než aby byli v takovém průvodu vedeni a takto poníženi a zbaveni důstojnosti. V metaforě, kterou Pavel používá, Jehova jako Dobyvatel své nepřátele „obnaží“ a veřejně je ukáže jako poražené. Pavel tady používá obraz „triumfálního průvodu“ jinak než v 2Ko 2:14-16. (Viz studijní poznámku k 2Ko 2:14).

když je prostřednictvím mučednického kůlu: Tedy prostřednictvím „mučednického kůlu“ zmíněného v předchozím verši. Kristova smrt na mučednickém kůlu nejen poskytla základ k odstranění „ručně psaného dokumentu“, smlouvy Zákona, ale také umožnila, aby byli křesťané osvobozeni z otroctví satanských mocností temnoty. (Kol 2:14) Je také možné chápat tento výraz ve smyslu „prostřednictvím něho“, tedy Ježíše Krista.

kvůli nějakému svátku nebo novoluní nebo sabatu: Pod Mojžíšovým zákonem byli Boží služebníci povinni připomínat si tyto zvláštní příležitosti. (Viz studijní poznámku ke Ga 4:10 a Slovníček, „Svátek stánků“, „Svátek zasvěcení“, „Svátek nekvašených chlebů“, „Novoluní“, „Letnice“ a „Sabat“.) Někteří tvrdili, že všichni křesťané musí tyto příležitosti dál dodržovat, ale Pavel je vybídl, aby taková tvrzení ignorovali. Neměli dovolit, aby je někdo soudil podle toho, jestli dodržují svátky přikázané Mojžíšovým zákonem, který už tehdy byl zastaralý.

stínem budoucích věcí: Stín, který nějaký předmět vrhá, může napovědět, jaký má skutečnost, která ho vrhá, celkový tvar nebo „návrh“. Ve srovnání s tímto předmětem neboli skutečností je ale stín jen dočasný, přechodný. V této souvislosti Pavel vysvětluje, že Zákon, včetně jeho svátků, svatostánku a obětí, byl „stínem budoucích věcí“, který znázorňoval větší věci, jež měly teprve přijít. (Heb 8:5; 9:23-28; 10:1).

kdo si libuje ve falešné pokoře: Pavel tady varuje před falešnými učiteli, kteří si libovali v tom, že působí pokorně. Někteří z nich zřejmě trvali na tom, že Boží přízeň závisí na tom, jestli člověk dodržuje jimi stanovené formy odříkání. Patřilo k nim zříkání se hmotných věcí, zdržování se určitých jídel nebo zachovávání náboženských dnů – nic z toho ale křesťané dělat nemuseli. I když to mohlo vypadat, že jsou takoví lidé pokorní, ve skutečnosti se „bezdůvodně pyšnili svým tělesným smýšlením“ a jejich zbožnost byla jen na efekt, aby udělali dojem na druhé. (Mt 6:1).

falešné pokoře: Tento výraz překládá řecké slovo, které samo o sobě znamená prostě „pokora“ nebo „skromnost“. Pavel ale později v tomhle verši říká, že takoví učitelé se „bezdůvodně pyšní“, a tím je jasné, že mluví o pokoře, která není opravdová. – K tomu, co obnáší pravá pokora, viz studijní poznámku ke Sk 20:19.

uctívání: Použité řecké slovo (thre·skeiʹa) se chápe jako „forma uctívání“, ať už pravého, nebo falešného. (Sk 26:5) Stejné slovo je v Jk 1:27, kde je v hlavním textu přeložené jako „uctívání“ a v poznámce pod čarou jako „náboženství“. V Jk 1:26 je přeložené jako „uctívání“.

uctívání andělů: Pavel neuvádí podrobnosti, o jaké uctívání šlo. Řecké vyjádření ale připouští několik možností, například: Někteří Kolosanští možná předstírali, že napodobují uctívání, které vykonávají andělé – mysleli si, že tím kopírují jejich uctivý postoj. Nebo anděly uctívali přímo, třeba je vzývali o pomoc nebo ochranu. Existují doklady, že v oblasti Kolos se uctívání andělů objevovalo i později, a to jak v takzvaných křesťanských náboženstvích, tak v pohanských. Ve 4. století církevní autority v Laodiceji takové uctívání odsoudily, přesto přetrvalo ještě nejméně další století. V každém případě Jehovovi věrní andělé odmítají, aby je někdo uctíval. (Zj 19:10; 22:8, 9) Pavel tady říká, že takové uctívání často doprovázela „falešná pokora“. (Viz studijní poznámku k falešné pokoře u tohoto verše.) Uctívání stvořených bytostí by křesťany „připravilo o cenu“ věčného života. – Srovnej Mt 4:10; Ří 1:25.

„staví na“ tom, co viděl: Pavel tady zřejmě popisuje postoj, který zaujímali někteří falešní učitelé. Výraz „staví na“ (doslova „vstupuje do“, Kingdom Interlinear) mohl znamenat, že se do podrobností rozepisovali o tom, co údajně viděli. Pavel možná naráží na tajné (iniciační) obřady nebo na vidění, o kterých falešní učitelé tvrdili, že je dostali. Ať už šlo o cokoli, zdá se, že tito učitelé měli pocit, že jejich moudrost je nadřazená moudrosti jejich křesťanských bratrů. Zakládali na tom svou autoritu. Takoví lidé prosazovali, že sbor může hledat vedení i v jiných zdrojích poznání a moudrosti než v Božím Synu. Proto jim Pavel dává tuto radu. (Viz studijní poznámku ke Kol 2:3).

celé tělo: Tedy sbor křesťanů pomazaných duchem. Ježíš Kristus dává tělu to, co potřebuje, prostřednictvím „kloubů a vazů“, tedy uspořádání, díky kterým se rozdává duchovní pokrm, probíhá komunikace ve sboru a koordinuje se jeho činnost. Tímto způsobem je „tělo“ duchovně dobře živené a každá jeho část dostává vedení, aby mohla vykonávat přidělenou práci. (Ef 4:7-16; viz studijní poznámku k Ef 4:16).

je harmonicky spojeno: Viz studijní poznámku k Ef 4:16.

klouby a vazy: Lidské tělo je spojeno hlavními klouby neboli spojeními. Má také „vazy“, tedy silné pruhy tkáně, které spojují kosti nebo podpírají orgány. Někteří komentátoři naznačují, že použití lékařských výrazů by se dalo částečně vysvětlit tím, že byl s Pavlem v době, kdy tento dopis psal, Lukáš, „milovaný lékař“. (Kol 4:14) Řecký výraz synʹde·smos, který je tady přeložený jako „vazy“, se používá i v širším významu „svazovat, spojovat“ v Ef 4:3 („sjednocující pouto“) a v Kol 3:14 („pouto jednoty“).

svévolný způsob uctívání: Dosl. „svévolný způsob uctívání“. Tento výraz překládá řecké slovo, které jeden slovník v moderních termínech definuje jako „náboženství vytvořené člověkem, náboženství typu ‚udělej si sám‘“.

tělesnými touhami: Pavel tady ukazuje, že pro křesťany nejsou půst a dodržování jiných svévolně stanovených nařízení (Kol 2:16, 20, 21) účinným způsobem, jak bojovat s tělesnými neboli špatnými touhami. Ani extrémní sebezapírání z člověka neudělá duchovnějšího. Je pravda, že Boží služebníci v biblických dobách byli ochotní trpět, než aby udělali kompromis a porušili svou bezúhonnost vůči Bohu. (Heb 11:35-38) Písmo ale nepodporuje myšlenku vyhledávat těžkosti jen kvůli nim samotným nebo je brát jako prostředek k duchovnímu růstu. Skutečná duchovnost vychází ze studia Božího slova, z toho, že ho člověk uplatňuje, a z víry ve výkupné, které dal Kristus. (Ří 3:23, 24; 2Ti 3:16, 17).