Jan 14

místo k bydlení: Nebo „příbytky“. Řecké slovo mo·neʹ se vyskytuje jen tady a v Jan 14:23, kde je přeloženo jako „příbytek“. I když se tento výraz někdy ve světské literatuře používal pro zastávku nebo místo odpočinku cestovatele na cestě, většina badatelů se shoduje, že v tomto kontextu Ježíš sliboval trvalé příbytky „v domě“ svého „Otce“ v nebi, kam odcházel. Aby Ježíš „připravil místo“ svým učedníkům, musel se objevit před Bohem a předložit mu hodnotu své krve. (Heb 9:12, 24-28) Teprve potom ho lidé mohli následovat do nebe. (Fil 3:20, 21).

abych vám připravil místo: To zahrnovalo, že Ježíš potvrdí neboli uvede v platnost novou smlouvu tím, že se objeví před Bohem a předloží mu hodnotu své krve. Příprava také zahrnovala, že Kristus obdrží královskou moc. Potom začne nebeské vzkříšení jeho pomazaných následovníků. (1Te 4:14-17; Heb 9:12, 24-28; 1Pe 1:19; Zj 11:15).

Já jsem cesta, pravda a život: Ježíš je cesta, protože jen skrze něj je možné přistupovat k Bohu v modlitbě. Je také „cesta“, díky které se lidé mohou smířit s Bohem. (Jan 16:23; Ří 5:8) Ježíš je pravda v tom smyslu, že mluvil a žil v souladu s pravdou. Také splnil mnoho proroctví, která ukazují jeho klíčovou roli při uskutečňování Božího záměru. (Jan 1:14; Zj 19:10) Tato proroctví se skrze něj stala „‚ano‘ [neboli byla splněna]“. (2Ko 1:20) Ježíš je život, protože prostřednictvím výkupného umožnil lidem získat „skutečný život“, tedy „věčný život“. (1Ti 6:12, 19; Ef 1:7; 1Ja 1:7) Také se ukáže jako „život“ pro miliony lidí, kteří budou vzkříšeni s vyhlídkou žít navždy v ráji. (Jan 5:28, 29).

ukaž nám Otce: Filip zřejmě chtěl, aby Ježíš svým učedníkům poskytl viditelné zjevení Boha, podobné tomu, jaké bylo ve starověku dáno ve viděních Mojžíšovi, Eliášovi a Izajášovi. (2Mo 24:10; 1Kr 19:9-13; Iz 6:1-5).

Kdo viděl mě, viděl také Otce: Filipova žádost zaznamenaná v Jan 14:8 naznačuje, že chtěl, aby Ježíš svým učedníkům poskytl viditelné zjevení Boha, podobné tomu, jaké bylo ve viděních dopřáno Mojžíšovi, Eliášovi a Izajášovi. (2Mo 24:10; 1Kr 19:9-13; Iz 6:1-5) Boží služebníci, kteří taková vidění dostali, ale neviděli přímo samotného Boha. (Jan 1:18) Spíš viděli Boží slávu prostřednictvím andělského zástupce Boha nebo skrze jiné věci, které zjevovaly Boží moc. (2Mo 33:17-23) Ježíšova odpověď ukázala, že Filip už viděl něco lepšího než takové vidění Boha. Protože Ježíš dokonale odrážel osobnost svého Otce, vidět Ježíše bylo jako vidět samotného Boha. (Mt 11:27) Učedníci „viděli Otce“ tak, že v tom, co Ježíš říkal a dělal, rozpoznávali Boží osobnost, vůli a záměr. Když tedy Bible popisuje Ježíše — jeho lásku k přátelům, soucit, který ho vedl k tomu, aby uzdravoval druhé, jeho empatii, kvůli které se neubránil slzám, a jeho působivé učení — čtenář si může snadno představit jeho Otce, Jehovu, jak říká a dělá právě tyto věci. (Mt 7:28, 29; Mr 1:40-42; Jan 11:32-36).

sám od sebe: Nebo „sám od sebe“. Doslova „ze sebe“. Jako Boží hlavní zástupce Ježíš vždycky naslouchá Jehovovu hlasu a říká to, co mu Jehova přikazuje.

ještě větší skutky: Ježíš tím neříká, že zázračné skutky, které budou jeho učedníci dělat, budou větší než jeho vlastní zázraky. Spíš pokorně uznává, že rozsah jejich kazatelské a vyučovací činnosti bude větší než jeho. Jeho následovníci pokryjí větší území, osloví víc lidí a budou kázat po delší dobu, než to dělal on. Ježíšova slova jasně ukazují, že očekával, že jeho následovníci budou v jeho díle pokračovat.

o cokoli poprosíte v mém jménu: Ježíš tady představil v modlitbě něco nového. Jehova nikdy předtím nevyžadoval, aby se lidé modlili ve jménu někoho jiného. Například i když byl Mojžíš prostředníkem mezi izraelským národem a Bohem, Jehova neřekl, že by Izraelité měli při modlitbě používat Mojžíšovo jméno. Ježíš ale poslední večer před svou smrtí svým učedníkům odhalil tento nový způsob modlitby a výraz „prosit v mém jménu“ zmínil čtyřikrát. (Jan 14:13, 14; 15:16; 16:23, 24)

Protože Ježíš dal svůj dokonalý život jako výkupné a tím „koupil“ lidstvo, je jediným prostředníkem, skrze kterého Bůh lidem uděluje své požehnání. (Ří 5:12, 18, 19; 1Ko 6:20; Ga 3:13) Tím se Ježíš stal jediným zákonným Prostředníkem mezi Bohem a lidmi (1Ti 2:5, 6) a jediným, skrze koho může být člověk osvobozen od kletby hříchu a smrti. (Sk 4:12) Je tedy naprosto na místě, že Ježíš je jedinou cestou, jak se přiblížit k Bohu. (Heb 4:14-16) Ti, kdo se modlí v Ježíšově jménu, uznávají jeho zásadní úlohu.

poprosíte: Toto znění podporují některé starověké rukopisy a odpovídá formulaci v Jan 15:16 a 16:23. Jiné starověké rukopisy uvádějí: „poprosíte mě“.

jiného pomocníka: Toto vyjádření ukazuje, že učedníci už jednoho „pomocníka“ měli – Ježíše. Ve skutečnosti se v 1Ja 2:1 používá pro Ježíšovu úlohu stejný řecký výraz pro „pomocníka“ (pa·raʹkle·tos). Ježíš tu ale slibuje, že po jeho odchodu z pozemské scény jim bude dál pomáhat Boží duch neboli činná síla.

pomocníka: Nebo „utěšitele; povzbuzovatele; obhájce“. Slovo přeložené jako „pomocník“ (pa·raʹkle·tos) se v Bibli používá jak pro úlohu svatého ducha (Jan 14:16, 26; 15:26; 16:7), tak pro úlohu Ježíše (1Ja 2:1). Doslova by se dalo přeložit jako „ten, kdo je přivolán k někomu na pomoc“. Když Ježíš mluvil o svatém duchu, který je neosobní síla, jako o pomocníkovi a říkal o něm, že „učí“, „svědčí“, „podává důkazy“, „vede“, „mluví“, „slyší“ a „přijímá“ (Jan 14:26; 15:26; 16:7-15), použil řečnický prostředek zvaný personifikace – tedy že o něčem neosobním nebo neživém mluvil, jako by to bylo živé. V Písmu není neobvyklé, že se personifikují věci, které ve skutečnosti nejsou osobou. Příkladem je moudrost, smrt, hřích a nezasloužená laskavost. (Mt 11:19; Lk 7:35; Ří 5:14, 17, 21; 6:12; 7:8-11) Je zřejmé, že ani jedna z těchto věcí není skutečná osoba. Boží duch se navíc často zmiňuje spolu s jinými neosobními silami nebo věcmi, což dál podporuje skutečnost, že nejde o osobu. (Mt 3:11; Sk 6:3, 5; 13:52; 2Ko 6:4-8; Ef 5:18) Někteří tvrdí, že používání řeckých zájmen v mužském rodě ve spojení s tímto „pomocníkem“ dokazuje, že svatý duch je osoba. (Jan 14:26) Řecká gramatika ale vyžaduje zájmena v mužském rodě, když se popisuje činnost „pomocníka“, protože slovo „pomocník“ je v řečtině rodu mužského. (Jan 16:7, 8, 13, 14) Naopak když se použije řecké slovo pro „ducha“ v neutru (pneuʹma), používají se zájmena v neutru. (Viz studijní poznámku k Jan 14:17).

duch: Nebo „činná síla“. Řecký výraz pneuʹma je středního rodu, a proto se při odkazu na něj používají zájmena středního rodu. Řecké slovo má několik významů. Všechny se vztahují k něčemu, co je lidskému zraku neviditelné a co dává najevo působení síly v pohybu. (Viz Slovníček.) V tomto kontextu „duch“ označuje Boží svatého ducha, který je tady nazván „duchem pravdy“. Tento výraz se objevuje také v Jan 15:26 a 16:13, kde Ježíš vysvětluje, že „pomocník“ (Jan 16:7), tedy „duch pravdy“, bude Ježíšovy učedníky „vést k celé pravdě“.

nevidí“ . . . „znáte: Oba výskyty zájmena „ho“ v překladu odpovídají řeckému zájmenu au·toʹ, které je středního rodu a odkazuje na řecké slovo pro ducha (pneuʹma), jež je také středního rodu. (Viz studijní poznámku k Jan 14:16).

jako sirotky: Nebo „jako sirotky“. V Jk 1:27 se řecké slovo pro „sirotek“, or·pha·nosʹ, používá v doslovném významu někoho, kdo nemá rodiče. Tady má přenesený význam někoho, kdo zůstal bez podpory a ochrany přítele, opatrovníka nebo pána. Ježíš svým učedníkům slibuje, že je nenechá opuštěné, bezmocné ani nechráněné, když říká: „Nezanechám vás jako sirotky.“

Jidáš, ne ten Iškariotský: Tím je myšlen apoštol Jidáš, kterému se také říkalo Tadeáš. (Viz studijní poznámku k Mt 10:3.)

bydlet: Nebo „přebývat“. (Viz studijní poznámku k Jan 14:2).

pomocník: Nebo „utěšitel; povzbuzovatel; obhájce“. (Viz studijní poznámku k Jan 14:16).

ten: Řecké ukazovací zájmeno e·keiʹnos je v mužském rodě a vztahuje se na „pomocníka“, který je v řečtině také v mužském rodě. (Viz studijní poznámky k Jan 14:16; 16:13).

protože Otec je větší než já: Ježíš při mnoha příležitostech uznal velikost, autoritu a nadřazené postavení svého Otce. (Mt 4:9, 10; 20:23; Lk 22:41, 42; Jan 5:19; 8:42; 13:16) I po Ježíšově nanebevstoupení jeho apoštolové popisovali Otce jako toho, kdo má ve vztahu k Ježíšovi odlišné a nadřazené postavení. (1Ko 11:3; 15:20, 24-28; 1Pe 1:3; 1Ja 2:1; 4:9, 10) Řecké slovo přeložené jako „větší“ (meiʹzon) je 2. stupeň slova „velký“ (meʹgas) a používá se v mnoha souvislostech, kde se o jedné osobě nebo věci říká, že je nadřazená jiné. (Mt 18:1; 23:17; Mr 9:34; 12:31; Lk 22:24; Jan 13:16; 1Ko 13:13).

vládce světa: Podobný výraz se objevuje v Jan 12:31 a 16:11 a vztahuje se na Satana Ďábla. V tomto kontextu výraz „svět“ (řecky koʹsmos) označuje lidskou společnost, která je odcizená Bohu a jejíž jednání není v souladu s jeho vůlí. Bůh tento nespravedlivý svět nevytvořil; „leží v moci toho zlého“. (1Ja 5:19) Satan a jeho „ničemné duchovní síly v nebeských místech“ působí jako neviditelní „světovládci [tvar řeckého slova ko·smo·kraʹtor] této tmy“. (Ef 6:11, 12).

a nemá nade mnou moc: Nebo „nemá nade mnou žádnou moc“. Doslova: „ve mně nemá nic“. Ježíš neměl žádnou nedokonalost ani špatnou touhu, které by Satan mohl využít, aby ho odvedl od služby Bohu. Řecký obrat přeložený jako „a nemá nade mnou moc“ může odrážet hebrejský idiom používaný v právních souvislostech ve významu „nemá na mě žádný nárok“. Naproti tomu do Jidáše mohl Ďábel vstoupit a získat nad ním vliv. (Jan 13:27).