Hebrejcům 13

Ať mezi vámi přetrvává bratrská láska: „Bratrská láska“ (řecky phi·la·del·phiʹa) zahrnuje silnou, vřelou, osobní náklonnost, podobnou té, jakou člověk cítí k blízkému členovi rodiny. (Viz studijní poznámku k Ří 12:10.) Věrní hebrejští křesťané už takovou lásku projevili v době pronásledování. (Heb 10:32–34) Potřebovali v tom ale pokračovat, zvlášť s ohledem na blížící se konec židovského systému věcí. (Mt 24:20, 21; Lk 21:20–24) To, co je čekalo, mělo jejich víru a vytrvalost prověřit ještě víc. Proto budou potřebovat vzájemnou lásku a podporu.

pohostinnost: Nebo „laskavost k cizím lidem“. (Viz studijní poznámky k Ří 12:13; 1Ti 3:2).

někteří nevědomky pohostili anděly: Tento výraz neupřesňuje, kdo přesně projevil pohostinnost zhmotněným andělům, aniž by o tom věděl. V Hebrejských písmech je několik možných příkladů. Abraham a Sára hostili skupinu tří andělů a později Lot a jeho rodina hostili dva z těchto andělů. Z těchto zpráv přímo nevyplývá, jestli (nebo kdy) si lidští hostitelé uvědomili, že jejich hosté jsou andělé poslaní jako zástupci Jehovy Boha. (1Mo 18:2-15; 19:1-11) Naproti tomu zpráva o Gideonovi a zpráva o Manoachovi a jeho manželce jasně říkají, že lidští hostitelé hned nevěděli, že mluví s anděly. (Sd 6:20-22; 13:16, 21) Smyslem rady v tomto verši je povzbudit křesťany, aby byli pohostinní, kdykoli je to možné, protože to se Bohu líbí a může to přinést nečekaná požehnání.

Pamatujte na ty, kdo jsou ve vězení: Hebrejští křesťané už dříve projevili soucit s „těmi, kdo jsou ve vězení“ (dosl. „spoutanými“). (Viz studijní poznámku k Heb 10:34.) Pavel tady spoluvěřící vybízí, aby v tom pokračovali. Sám Pavel byl mnohokrát uvězněn a krutě s ním zacházeli. (Sk 16:22, 24, 37; 2Ko 11:23-25) Také věděl, že pomoc, útěcha a modlitby spolukřesťanů pro vězně hodně znamenají. (Heb 13:19 a studijní poznámka; srovnej 2Ti 1:16-18.) Dokonce i jeden autor z 2. století n. l. (Lúkianos), který byl ke křesťanům kritický, uznal, že navštěvovali spoluvěřící ve vězení, nosili jim jídlo a povzbuzovali je tím, že četli a rozebírali Písma.

ve vězení: Jak Pavel dobře věděl, křesťané uvěznění kvůli své víře museli snášet nelidské zacházení. Věznice bývaly obvykle přeplněné daleko nad únosnou míru, špatně větrané, nehygienické a temné. V zimě v nich mohla být krutá zima a v létě dusné horko. Většina vězňů musela spát na zemi, často v řetězech. (Sk 12:6; srovnej Sk 16:23, 24.) Protože jim často odpírali jídlo a vodu, byli odkázaní na přátele a příbuzné, aby jim zajistili to nejnutnější k životu. (Fil 2:25; 4:18; 2Ti 1:16 a studijní poznámka, 17; 4:13; viz Galerie médií „Přines plášť“; „Pavel je uvězněn, ale nezlomen“.) Není tedy divu, že Pavel spolukřesťany vybízel, aby na ně pamatovali.

protože i vy sami jste v těle: Doslovnější překlad této věty zní „jako [ti], kdo jsou sami také v těle“. Zdá se, že to navazuje na první část verše, kde Pavel vybízí, aby si čtenáři dál připomínali uvězněné spoluvěřící „jako byste byli uvězněni s nimi“. Tady je povzbuzuje, aby projevovali „soucit“ s křesťany, se kterými se špatně zachází, a aby si představili, jak by se cítili, kdyby se to dělo jim samotným — „v jejich vlastním těle“. (1Pe 3:8 a studijní poznámka; 1Ko 12:26) Tato rada byla velmi na místě, protože v 1. století n. l. bylo mnoho křesťanů kvůli své víře pronásledováno. (Sk 14:22; 1Te 3:4; 1Pe 5:8-10).

Manželství ať mají všichni v úctě: Křesťané měli mít manželství ve vysoké úctě a považovat ho za něco vzácného. Řecké slovo přeložené jako „v úctě“ je použité také v 1Pe 1:19, kde popisuje „vzácnou“ Kristovu krev.

manželské lože: Řecký výraz doslova znamená „lože“, ale v tomto kontextu se vztahuje na pohlavní styk v manželství. Řecký výraz přeložený tímto způsobem používá také židovský spisovatel Josephus (Židovské starožitnosti, II, 55 [iv, 5]), když popisuje situaci, kdy Potifarova manželka Josefa falešně obvinila, že se pokusil poskvrnit manželské lože jeho pána.

kdo se dopouští sexuální nemravnosti: Viz Slovníček, „Sexuální nemravnost“.

cizoložníky: Výraz „cizoložníci“ se vztahuje na ty, kdo jsou sexuálně nevěrní svému manželskému partnerovi. Je konkrétnější než obecné označení „kdo se dopouští sexuální nemravnosti“, které se může týkat jak svobodných, tak i ženatých či vdaných. — Viz Slovníček, „Cizoložství“; „Sexuální nemravnost“; a studijní poznámku k 1Ko 6:9.

bez lásky k penězům: Tato rada připomíná Ježíšovo varování před láskou k penězům. (Viz studijní poznámku k Mt 6:24; viz také 1Ti 3:3 a studijní poznámku; 6:10 a studijní poznámku.) Hebrejští křesťané žijící v Jeruzalémě a Judeji zažili hladomor a chudobu. (Sk 11:28, 29; Ří 15:26; Heb 10:34) Někteří z nich možná začali považovat bohatství za ochranu před takovými těžkostmi. Jak se ale ukázalo, už asi za pouhých pět let měl být Jeruzalém „obklíčen utábořenými vojsky“, přesně jak to Ježíš předpověděl, a křesťané v Judeji měli dostat příležitost uniknout tím, že „utečou do hor“. (Lk 21:20, 21) Pro ty, kdo milovali peníze a majetek, by nejspíš bylo těžší opustit domov, vzdát se zdroje obživy a přizpůsobit se skromnějšímu způsobu života. — Viz také studijní poznámku k Fil 4:11.

Vždyť řekl: Pavel tu cituje Jehovovo ujištění pro jeho lid: „Nikdy tě nenechám bez pomoci ani tě neopustím.“ Pavel zřejmě spojuje znění několika výroků, které Jehova řekl svým ctitelům. Ty jsou uvedené v 5Mo 31:6, 8 a v dalších verších, například 1Mo 28:15; Joz 1:5; a 1Pa 28:20, jak jsou přeložené v řecké Septuagintě. Pavel pod inspirací tyto výroky spojuje a vzniká tak jedno z nejsilnějších a nejosobnějších ujištění, jaké v Písmu najdeme.

Nikdy tě nenechám bez pomoci ani tě neopustím.: V tomto citátu Pavel používá v řečtině neobvykle důraznou konstrukci. V té krátké větě je pět záporů, doslova: „ne ne . . . ani ne ne“. (Viz Heb 13:5 podle Kingdom Interlinear.) Zároveň spojuje dvě významově blízká slovesa „nechat“ a „opustit“. Podle jednoho odborného zdroje „řečtina nemůže tu myšlenku vyjádřit silněji“. Pavel také používá řecké zájmeno „ty“ v jednotném čísle, takže jde o velmi osobní slib. Tímto výrokem je to, jako by Jehova každému ze svých služebníků říkal: „Ať se stane cokoli, v žádném případě tě nikdy nenechám bez pomoci ani tě neopustím.“

Takže můžeme být odvážní: Výraz „můžeme být odvážní“ překládá jedno řecké slovo, které může vyjadřovat odvahu a jistotu. (Srovnej 2Ko 5:6, 8; 7:16.) V předchozím verši Pavel cituje Jehovův slib, že nikdy neopustí žádného ze svých služebníků. (Heb 13:5) Když to hebrejští křesťané věděli, mohli mít naprostou jistotu, že Jehova bude s nimi v jakýchkoli těžkostech, kterým by mohli čelit. (Heb 10:32-35).

Jehova: V tomto citátu ze Ža 118:6 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepsáno jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno. (Viz Dod. C1 a C2).

Jehova je můj pomocník: Těmito slovy dává Pavel hebrejským křesťanům jeden z nejsilnějších důvodů, proč se držet víry bez ohledu na to, v jaké situaci se ocitnou. Cituje Ža 118:6, kde v hebrejském textu stojí „Jehova je na mé straně“, zatímco v řecké Septuagintě je „Jehova je můj pomocník“ (Ža 117:6, LXX). Řecké slovo pro „pomocník“ (bo·e·thosʹ), které je tady použité, se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen jednou, ale v Septuagintě se často používá na Jehovu. (Například Ža 33:20 [32:20, LXX]; 119:114 [118:114, LXX]; 146:5 [145:5, LXX].) Příbuzné řecké sloveso s významem „pomáhat“ může doslova vyjadřovat myšlenku někoho, kdo přiběhne, když člověk volá o pomoc. Takový popis se k Jehovovi dobře hodí. (Srovnej Ža 38:22.) O Boží podpoře jeho lidu jeden odborný zdroj říká: „V Bibli je Bůh často popisován jako ‚pomocník‘, ten, kdo pro nás dělá to, co sami nedokážeme, ten, kdo naplňuje naše potřeby.“ (2Mo 18:4; Ža 33:20).

Pamatujte na ty, kdo vás vedou: Řecké slovo přeložené jako „pamatujte“ se dá přeložit i jako „mějte na mysli“ nebo „myslete na“. Hebrejští křesťané měli do hloubky přemýšlet o věrných mužích, kteří se usilovně snažili dávat ve sboru dobrý příklad. Mít takové muže na mysli pro křesťany znamenalo víc než jen pasivní vzpomínání; mělo je to vést k činům. (1Ti 5:17) Mezi ty, na které stálo za to pamatovat, určitě patřili i „apoštolové a starší v Jeruzalémě“, kteří tvořili vedoucí sbor křesťanského sboru v prvním století. Měli velký vliv na všechny křesťany, kteří žili v Jeruzalémě i jinde. (Sk 15:2) Je možné, že někteří z těch věrných mužů osobně pomohli některým Pavlovým čtenářům stát se křesťany. Tito milující pastýři neučili podle vlastních názorů; naopak jim „předali Boží slovo“ a své vyučování pečlivě zakládali na Písmu. Pavlova výzva mohla také připomenout muže, kteří v minulých letech ve sboru vedli a zemřeli jako věrní křesťané. — Srovnej Sk 7:59; 12:2.

ty, kdo vás vedou: Řecké vyjádření přeložené jako „vedou“ může podle kontextu znamenat „jít před“, „provázet, ukazovat cestu“, nebo „vést [nějakou činnost], mít na starosti“. Některé překlady Bible uvádějí „vaši vůdci“. Překlad „ti, kdo vás vedou“ je ale výstižný z těchto důvodů: Slovo „vůdce“ v tom, jak se dnes často chápe, se moc neslučuje s tím, co Ježíš i Pavel učili o mužích, kteří dohlíželi na křesťanský sbor. Takoví muži neměli být vůdci v tom smyslu, že by druhým dominovali. (Mt 23:10; Mr 10:42 a studijní poznámka; Jan 21:16; 2Ko 1:24 a studijní poznámka) Místo toho měli „pást stádo“ a s láskou na něj dohlížet. (1Pe 5:2 a studijní poznámka, 3; viz studijní poznámka k 1Ti 3:1.) Za zmínku stojí i to, že stejné řecké sloveso je použité v Lk 22:26 ve spojení s „tím, kdo vede“; Ježíš řekl, že má být „jako ten, kdo slouží“. (Viz studijní poznámky.) A Lukáš používá stejné řecké slovo, když popisuje ty, které vyslal vedoucí sbor v Jeruzalémě v prvním století, jako „přední muže mezi bratry“. (Sk 15:22).

Všímejte si: Řecké slovo, které Pavel používá ve významu „všímejte si“, vyjadřuje myšlenku „něco pečlivě zkoumat“, „důkladně o tom přemýšlet“.

napodobujte jejich víru: Křesťané neměli napodobovat jednotlivce nebo osobnosti, ale důležitou vlastnost — víru. Pavel už dříve ve svém dopise podobně vybízel křesťany, aby byli „napodobiteli“ mužů a žen, kteří projevili příkladnou víru. (Viz studijní poznámka k Heb 6:12.) Víra všech, o kterých se mluví v 11. kapitole, si určitě zasloužila napodobení. Napodobování víry druhých je vlastně v tomto dopise opakující se téma. Povzbuzení v tomto verši bylo nejspíš i vážnou připomínkou pro ty, kdo ve sboru vedli: potřebovali dál dávat příklad, který stojí za napodobení. Hebrejským křesťanům tak poskytovali živý vzor víry, kterého si mohli všímat a napodobovat. (Fil 3:17; 1Ti 4:12 a studijní poznámka).

Ježíš Kristus je stejný včera i dnes a navždy: Pavel tady své čtenáře ujišťuje, že Ježíšovy vlastnosti, učení a osobnost se nikdy nezmění. V předchozím verši vybídl spoluvěřící, aby napodobovali víru těch, kdo se ujímají vedení v křesťanském sboru. Ale i tito věrní a příkladní starší nakonec zemřou. Ježíš naproti tomu žije navždy a zůstane stejný. Proto bude vždy tím nejdůležitějším, koho by křesťané měli napodobovat. Pavlovi čtenáři měli všechny důvody držet se toho, co Ježíš učil, a spoléhat na to. I kdyby se v životě křesťana změnilo úplně všechno, svou víru může vždy opřít o Ježíše. (Heb 12:2) Křesťané tedy mohli plně důvěřovat svému Vůdci a hlavě sboru. (Mt 23:10; Kol 1:18; 1Pe 2:21) Navíc se poselství, které Ježíš kázal, nazývá „věčná dobrá zpráva“; bude vždy aktuální a prospěšné. (Zj 14:6) Protože je Ježíš tak stálý a spolehlivý, mají jeho následovníci dobrý důvod dát na Pavlovu další výzvu, aby se nenechali „svést různými a cizími naukami“. (Heb 13:9).

včera i dnes: Obrat „včera i dnes“ se v Hebrejských písmech používal k vyjádření nepřetržitosti. (2Mo 5:14) Když Pavel zmiňuje „včera“, možná měl na mysli Ježíšův předlidský život i jeho pozemskou službu. Od doby, kdy byli lidé stvořeni, Boží Syn jim vždy projevoval něžnou péči a také neochvějně lpěl na svém Otci a na jeho učení. (Př 8:30, 31; Jan 1:14; 7:16, 17; 17:5; Fil 2:5-8; Kol 1:15; Heb 1:3; 2:3; 5:7) Tím, že Pavel použil výraz „dnes“, ukazuje, že Ježíš jako „hlava sboru“ dál projevuje stejný postoj a stejné vlastnosti. (Ef 5:23; Kol 1:18).

navždy: Pavel v tomto dopise několikrát používá toto slovo ve spojitosti s Ježíšem. Například říká, že Ježíš je „kněz navždy podle způsobu Melchisedeka“ (Heb 5:6; srovnej Heb 6:20), že Ježíš „zůstává naživu navždy“ (Heb 7:24) a že „byl učiněn dokonalým navždy“ (Heb 7:28). Taková vyjádření působivě ukazují nadřazenost křesťanského způsobu uctívání, protože se soustředí na věčného Velekněze a Krále.

různými cizími naukami: Patřilo by sem jakékoli učení, které není založené na „Kristově zákoně“ nebo s ním není v souladu, a v tom smyslu je „cizí [nebo „zahraniční“]“. (Ga 6:2 a studijní poznámka) Například se zdá, že někteří křesťané se až příliš zabývali tím, jestli jíst, nebo nejíst určité potraviny, a také dodržováním určitých dnů. (Ří 14:5, 6, 14-17) I když Mojžíšův zákon obsahoval různé předpisy týkající se jídla a obětí, tento Zákon už neplatil. (Viz studijní poznámku k 1Ti 4:3.) Křesťané nemohli posilovat své srdce, tedy stávat se pevnými ve víře, předpisy o jídlech. (1Ko 8:8; Kol 2:7) Místo toho potřebovali duchovně růst tím, že si budou víc vážit výkupného, které je největším projevem Jehovovy nezasloužené laskavosti.

Máme oltář: Tento obrazný oltář se vztahuje k Jehovově vůli ohledně Kristovy oběti, tedy k jeho ochotě ji přijmout. (Heb 10:5-10 a studijní poznámka) Tato oběť umožnila křesťanům získat úplné odpuštění, což uspořádání zvířecích obětí pod Mojžíšovým Zákonem nikdy nemohlo dosáhnout. Stoupenci judaismu ale Ježíšovu oběť odmítli a dál přinášeli zvířecí oběti prostřednictvím kněží, kteří sloužili v pozemském stanu, tedy v chrámu. Podle Zákona měli kněží nárok „dostat podíl z oltáře“ a jíst jídlo, které Židé považovali za svaté. (1Ko 9:13;4Mo 18:9, 10) Zvířecí oběti ale ukazovaly dopředu na Kristovu oběť; nikdo neměl právo jíst, neboli mít z ní užitek, pokud nevěřil v Krista.

slouží posvátnou službu: Viz studijní poznámka ke Sk 7:7.

Těla zvířat . . . se totiž spalují za táborem: Pavel teď zřejmě odkazuje na určitý rys toho, co se každý rok dělo v Den smíření, když Izraelité tábořili kolem svatostánku na poušti. (3Mo 16:1-34; viz Slovníček „Den smíření“.) V ten den velekněz mimo jiné obětoval býka a kozla jako oběti za hřích. Krev těchto zvířat vnesl do Nejsvětějšího, aby vykonal smíření, a tuk zvířat nechal „dýmit na oltáři“. (3Mo 16:25) Zbytky těchto zvířat obětovaných jako oběti za hřích se nejedly, ale odnesly se „za tábor“, kde se spálily. (3Mo 16:27; srovnej 2Mo 29:14; 3Mo 4:12, 21; 9:11.) Další kozel, ten pro Azazela, byl „poslán pryč . . . do pustiny“. (3Mo 16:8, 10; viz Slovníček „Azazel“; srovnej studijní poznámku k Mt 8:17.) Tato zvířata tedy byla použita výhradně k tomu, aby se vykonalo smíření za hřích.

Proto i Ježíš trpěl za městskou branou: Pavel tady pod inspirací dělá paralelu: v Den smíření byly zbytky některých obětních zvířat odstraněny „mimo tábor“. (3Mo 16:27; Heb 13:11) Podobně Ježíš zemřel „za městskou branou“, tedy mimo jeruzalémské hradby. (Jan 19:17, 20) Stejně jako byla obětní zvířata úplně spálena, zdá se, že Jehova úplně odstranil fyzické tělo svého Syna. (Srovnej Sk 2:31 a studijní poznámku; 1Pe 3:18 a studijní poznámku.) Když se Ježíš po svém vzkříšení objevil před Bohem, nepředložil své fyzické tělo, ale to, co představovala svou vlastní krví, tedy usmiřující hodnotu svého dokonalého lidského života, aby „posvětil lid“. (1Ko 15:50; Heb 9:11-14, 23-28; viz studijní poznámku k Heb 9:24).

Vyjděme tedy k němu za tábor: V celém dopise Hebrejcům se Pavel snažil posílit víru svých čtenářů v nadřazenost Kristovy oběti a kněžské služby. (Heb 4:14; 9:23-26) Teď je vybízí, aby podle toho také jednali. Potřebovali se odpoutat od jakéhokoli pouta, které cítili k židovskému uspořádání věcí („táboru“), jehož uctívání se soustředilo na „svaté místo na zemi“. (Heb 9:1 a study note) Potřebovali „jít k“ Ježíšovi tím, že budou věrněji následovat jeho šlépěje a projeví úplnou víru v něj a v jeho výkupní oběť, která smiřuje hřích. Věrní také museli být připraveni snášet pohanu, jakou snášel on — tedy uvědomit si a přijmout, že židovský svět, který Ježíše odmítl a tupil, bude stejně jednat i s nimi. (Mt 27:39-44; srovnej Jan 15:19; 17:14; 2Ti 3:12; Heb 12:2 a study note).

tady nemáme trvalé město: Hebrejští křesťané věděli, že v minulosti se Jeruzalém těšil bezpečí a dokonce i zázračné ochraně, když jeho obyvatelé zůstávali věrní. (Ža 48:11-14; 122:2, 3, 6, 7; Iz 37:33-35) Když ale byli nevěrní, město čelilo zkáze, přesně jak Jehova předpověděl. (3Mo 26:33; Jer 52:3, 4, 7, 13, 14) Asi tři desetiletí předtím, než byl tento dopis napsán, Ježíš prorokoval, že Jeruzalém bude „obklíčen utábořenými vojsky“ a potom zničen. (Lk 21:20, 21) Ani pisatel ani čtenáři tohoto dopisu nevěděli přesně, jak blízko je tato vyvrcholená událost. Pavel proto moudře vybízí hebrejské křesťany, aby se na žádné pozemské město nedívali jako na útočiště. Trvalé bezpečí a pokoj poskytne jen jedno město, „to budoucí“ — Boží Království. (Viz studijní poznámku k Heb 11:10.) Potřebovali dál „dychtivě očekávat“ toto Království, projevovat o něj opravdový zájem a silnou touhu, aby přišlo, jak bylo slíbeno. — Viz také studijní poznámku k Mt 6:33.

oběť chvály: Pavel tady mluví o chvále a díkůvzdání, které křesťané vzdávají Jehovovi jako součást své čisté uctívací služby. (Srovnej Ří 12:1; viz Slovníček „Oběť“.) Křesťané tyto oběti přinášeli tím, že v kazatelské službě mluvili o Jehovovi a že vyjadřovali svou víru, když byli mezi spoluvěřícími. (Kol 3:16, 17; Heb 10:23-25; 1Pe 2:5, 9; srovnej Mal 3:16.) Takové oběti chvály předkládali Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, svého Velekněze, který umožnil, aby křesťané uctívali Boha přijatelným způsobem. (Heb 4:14-16).

ovoce svých rtů: Pavel naráží na proroctví v Oz 14:2, kde je přinášení „chvály svých rtů“ přirovnáno k obětování „mladých býků“, tedy nejcennějších zvířat, která mohli Izraelité obětovat. Podobně si Jehova velmi cení „ovoce svých rtů“, tedy obětí upřímné chvály, které mu jeho lidé přinášejí, když „oznamujeme jeho jméno“. (Srovnej Ža 69:30, 31.) Výraz „ovoce svých rtů“ je obrazné vyjádření, které poukazuje na to, že rty „plodí“ slova; objevuje se v Septuagintě v Oz 14:2, odkud Pavel zjevně cituje. Tato metafora a podobná obrazná vyjádření se v Hebrejských písmech vyskytují i na dalších místech. (Př 10:31, pozn., 32; 12:14, pozn.; 18:20, pozn.; Iz 57:19).

oznamujeme jeho jméno: Viz studijní poznámku k Ří 10:9.

Bohu se líbí: V tomto dopise se řecké sloveso přeložené jako „Bohu se líbí“ nebo „dobře se líbit“ vždy používá ve vztahu mezi lidmi a Bohem. Tento výraz ukazuje, že i nedokonalí lidé můžou splňovat Jehovova měřítka a oprávněně si být jistí, že mají jeho schválení. (Heb 11:5, 6).

takové oběti: Jehovu Boha „těší“ nejen když mu jeho služebníci přinášejí „oběť chvály“, ale také když konají dobro pro druhé a štědře používají svůj čas a prostředky, aby jim pomáhali. (Heb 13:15) Jehova se na takové skutky dívá jako na oběti, které jsou přinášené jemu. (Jk 1:27; 2:15-17; viz také studijní poznámku k 2Ko 9:13.) Ježíš řekl, že projevovat druhým láskyplný zájem bude poznávacím znakem jeho pravých následovníků. (Jan 13:34, 35; viz také Mt 25:35, 36; Ga 6:10).

Poslouchejte . . . a buďte poddajní: Řecké slovo, které je tady přeložené jako „poslouchejte“, doslova znamená „nechte se přesvědčit“. Může v sobě zahrnovat myšlenku, že člověk poslouchá proto, že důvěřuje tomu, kdo o něco žádá, a má v něj jistotu, a ne jen proto, že má autoritu. Doslovný význam řeckého slova přeloženého jako „buďte poddajní“ zahrnuje myšlenku „ustoupit“, tedy udělat něco i tehdy, když se člověku nechce nebo když o tom pořád není přesvědčený. Tyto dva příkazy by se proto daly vyjádřit i jako „poslouchejte s důvěrou . . . a ustupte“.—Srovnej Lk 5:4-6.

ty, kdo vás vedou: Viz studijní poznámky k Heb 13:7.

protože na vás dávají pozor: Řecké sloveso, které tu Pavel používá, by se dalo doslova přeložit jako „zdržují se spánku“. (Kingdom Interlinear) V překladu je jako „zůstaňte bdělí“ v Mr 13:33 a Lk 21:36. (Viz také Ef 6:18.) Řecká Septuaginta používá stejné sloveso v Ža 127:1 (126:1, LXX) o strážném, který „zůstává vzhůru“. Podle jednoho biblisty to může také odkazovat na „neúnavnou bdělost pastýře“. Jako pomocní pastýři slouží „ti, kdo vedou“ ve sboru pod dohledem „velkého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše“. (Heb 13:20 a studijní poznámka) Jedna odborná příručka navrhuje přeložit celou větu takto: „‚Neustále o vás pečují‘ nebo ‚Ve své starosti o to, aby se o vás postarali, si nikdy neodpočinou‘.“

na vás: Nebo „nad vašimi životy (dušemi)“.—Viz Slovníček, „Duše“.

protože to by vám bylo ke škodě: Řecké slovo přeložené jako „ke škodě“ byl obchodní výraz, který doslova znamená „neužitečné“ nebo „nevýnosné“. Pavel ho tady používá jako záměrné zlehčení. Kdyby hebrejští křesťané nechtěli „poslouchat“ a „být poddajní“ vůči starším, kteří je „vedou“, mohlo by to mít vážné následky. Starší by pak možná museli dělat svou pastýřskou práci se vzdycháním, neboli se sténáním, protože by se pro ně stala zatěžující, stresující a skličující. Pak by pro ně bylo těžší plnit svůj úkol pečovat o sbor. (Heb 10:24, 25; 1Pe 5:2) Kdyby někdo měl nespolupracující postoj, uškodil by tím sobě i druhým a možná i duchu celého sboru.

Modlete se za nás: Pavel tuto prosbu o modlitby hebrejských křesťanů spojuje se svým prohlášením, že má čisté svědomí. Protože Pavel a jeho společníci měli poctivé neboli čisté svědomí, mohli oprávněně očekávat, že Jehova vyslyší jakékoli upřímné modlitby, které by za ně jejich bratři přednášeli.

Jsme totiž přesvědčení, že máme čisté svědomí: Pavel používá výraz „poctivé“ (nebo „dobré“; řecky ka·losʹ), aby popsal své vlastní svědomí i svědomí svých společníků. Potom použije tvar téhož řeckého slova, aby vysvětlil, že se snažili „ve všem chovat poctivě“. Jedna odborná příručka uvádí, že v tomto kontextu může řecký výraz odkazovat na jednání poctivé, ušlechtilé a čestné. Pavel měl při psaní tohoto dopisu čisté pohnutky. (Srovnej 1Ti 1:5.) Byl přesvědčený, že ho Bůh používá, aby pomohl křesťanům, kteří byli stále připoutaní k judaismu, pochopit, že potřebují upravit své smýšlení. Pavel ale také věděl, že někteří odpůrci mu přisuzovali nesprávné nebo sobecké pohnutky. Je proto pochopitelné, že Pavel chce ukázat, že jeho pohnutky i skutky jsou poctivé a bezúhonné. Podobně se odvolal i ve své obhajobě před Sanhedrinem. (Sk 23:1).

A o vaše modlitby vás prosím zvlášť: Je to poprvé v dopise Hebrejcům, kdy Pavel své čtenáře osobně o něco žádá. Prosí je, aby se modlili za jeho situaci, protože ví, že upřímné modlitby pronášené v souladu s Boží vůlí mají velkou moc. (2Ko 1:8-11; viz také Jk 5:16.) V dopise Filemonovi Pavel vyjádřil podobnou důvěru v sílu modlitby. (Viz studijní poznámku k Fm 22).

abych k vám mohl co nejdřív přijít: Řecký výraz přeložený jako „abych k vám mohl … přijít“ by se dal přeložit také jako „abych se k vám mohl znovu vrátit“ nebo „abych se s vámi mohl znovu setkat“. Pavel neuvádí, proč nemohl své hebrejské spoluvěřící hned navštívit. Je možné, že byl stále vězněm v Římě. Nebo pokud už byl propuštěn, mohly mu v návštěvě bránit okolnosti, jako třeba nemoc nebo nedostatek peněz. Ať už to bylo jakkoli, žádá adresáty dopisu, aby se za jeho situaci modlili, aby se k nim mohl co nejdřív znovu připojit. – Srovnej studijní poznámku k Fm 22.

velkého pastýře ovcí: Písmo často mluví o Ježíšovi jako o pastýři. (Jan 10:11, 16; 1Pe 5:4) Apoštol tu možná naráží na Iz 63:11 v podání Septuaginty, kde je Mojžíš nazván „pastýřem ovcí“. Mojžíš jako věrný pastýř pod Božím vedením vyvedl Boží lid z egyptského otroctví a vedl ho pustinou „jako stádo“. (Ža 77:20; Sk 7:36) A ve své úloze prostředníka uvedl Mojžíš smlouvu Zákona v platnost obětí zvířat. (2Mo 24:3, 6, 7; Heb 9:19 a studijní poznámka, 20) Pavel ale Ježíše nazývá „velkým pastýřem“. Kristus obětoval svůj život za Boží ovce a po svém vzkříšení byla hodnota jeho prolití krve použita k potvrzení nadřazené nové smlouvy, jejímž je prostředníkem. (Mt 26:28; Lk 22:20; Heb 8:6; 9:15; viz studijní poznámku k výrazu „krví věčné smlouvy“ v tomto verši.) Tím, že poskytl oběť potřebnou k záchraně, vyvádí Boží lid z otroctví hříchu a smrti – z druhu otroctví, které je mnohem horší než to, jaké Izraelité zakoušeli v Egyptě. Ježíš projevil o Jehovovy ovce tu největší možnou láskyplnou starost a měl prostředky k tomu, aby je úplně vysvobodil. Je tedy bezpochyby nadřazeným pastýřem. Je to výstižné zakončení tématu, které Pavel rozvíjí v celém dopise: Ježíš je daleko nadřazenější nejen než Mojžíš, ale i než Abraham, Melchisedek, Áron, Jozue a jakýkoli jiný Boží služebník. (Heb 3:3; 4:8; 7:7-11).

krví věčné smlouvy: Nová smlouva byla potvrzena neboli se stala právně závaznou, když vzkříšený Ježíš předložil svému Otci hodnotu své prolití krve a Jehova ji přijal. (Lk 22:20 a studijní poznámka; Heb 12:24; viz také Slovníček, „Smlouva“.) Na rozdíl od smlouvy Zákona, která byla dočasná (Heb 8:6, 7, 13; 9:15), je nová smlouva „věčná smlouva“; nikdy nebude nahrazena. Také výsledky této smlouvy jsou trvalé a ti, kdo z ní mají užitek, z něj budou mít užitek navždy. Nová smlouva tak má trvalé místo v Jehovově „věčném záměru“. (Ef 3:11 a studijní poznámka).

vyzbrojí vším dobrým: Pavel chápal, že jeho čtenáři, stejně jako on, nemůžou konat Boží vůli vlastní silou. Proto se modlí, aby je Jehova vyzbrojil vším, co by mohli potřebovat. (Heb 13:20; srovnej 2Ko 3:5.) Podle jednoho slovníku má řecké sloveso přeložené jako „vyzbrojit“ základní význam „důkladně připravit něco tak, aby to splňovalo požadavky; . . . učinit připraveným, doplnit, dovršit“. (Srovnej rozbor příbuzného řeckého slova ve studijní poznámce k 2Ti 3:17.) Jehova své služebníky vyzbrojuje prostřednictvím svatého ducha a svého inspirovaného Slova. Také používá Ježíše Krista, „hlavu sboru“, aby je vedl, školil a posiloval. (Ef 5:23) Díky tomu můžou dělat „to, co je příjemné v jeho očích“.

Jemu patří sláva po celou věčnost: Pavel tuto modlitbu uzavírá tím, že připisuje slávu Bohu. Podobné vyjádření je i v některých jeho dalších dopisech. (Ří 11:36; 16:27; Ga 1:5; Ef 3:21; Fil 4:20; 1Ti 1:17) I když by si někdo mohl myslet, že se to vztahuje na Ježíše, z kontextu je vidět, že tato slova se vztahují na „Boha pokoje“, který je podmětem věty, na toho, „který vzkřísil z mrtvých . . . našeho Pána Ježíše“. (Heb 13:20) Jehova je ten, komu má být vzdávána veškerá sláva. (Heb 13:15).

Amen: Viz studijní poznámku k Ří 1:25.

tato slova povzbuzení: Pavel možná přemýšlel o tom, jak někteří z jeho čtenářů na tento dopis zareagují. Proto sem zařadil jemnou, vřelou výzvu, aby si „trpělivě vyslechli tato slova povzbuzení“, neboli aby s tímto inspirovaným poselstvím trpělivě vydrželi. Výraz „slova povzbuzení“ se použil i tehdy, když byl Pavel před lety požádán, aby promluvil v synagoze v pisidské Antiochii. Tato formulace možná byla běžným označením pro proslov, který následoval po čtení z Písem. (Viz studijní poznámku ke Sk 13:15.) I tento dopis byl určen jako poselství povzbuzení neboli napomenutí hebrejským křesťanům. Působivě jim připomínal, jak požehnaní jsou, že můžou být následovníky Ježíše Krista, který sedí po Boží pravici. (Heb 8:1, 2).

jen krátký dopis: Dopis Hebrejcům je ve skutečnosti delší než většina Pavlových dopisů; delší jsou jen Římanům a 1. Korinťanům. Pavel tedy musel výraz „jen krátký dopis“ myslet v jiném smyslu. V tomto verši vybízí hebrejské křesťany, aby si tento dopis „trpělivě vyslechli“, což naznačuje, že měl být ve sborech předčítán nahlas, stejně jako některé jeho další dopisy. (Kol 4:16 a studijní poznámku; 1Te 5:27) Takové předčítání by pravděpodobně trvalo hodinu nebo i méně. Pavel mohl svůj dopis označit jako poměrně krátký také proto, že se zdržel vysvětlování dalších důležitých témat, která by dopis výrazně prodloužila. (Heb 5:11; 9:5; 11:32) Navíc bylo ve starověku běžné, že pisatelé označovali dopis za stručný – byl to zdvořilý způsob, jak čtenáře a posluchače ujistit, že autor zahrnul jen to podstatné. – Srovnej 1Pe 5:12.

Timoteus byl propuštěn: Pavel zřejmě naráží na to, že Timoteus byl propuštěn z vězení. Podrobnosti o Timoteově uvěznění nejsou známy. Timoteus odjel do Říma, aby pomáhal Pavlovi, který byl souzen kvůli své víře. Pavel Timotea jmenuje v dopisech, které napsal z Říma během svého prvního věznění, asi v letech 59–61 n. l. (Fil 1:1; Kol 1:1, 2;Fm 1) V určitém období byl uvězněn i Timoteus, pravděpodobně někdy mezi napsáním dopisu Filipanům (asi 60–61 n. l.) a napsáním tohoto dopisu Hebrejcům (asi 61 n. l.). (Fil 2:19; viz Úvod k dopisu Filipanům).

kdo vás vedou: Viz studijní poznámku k Heb 13:7.

bratři z Itálie: Pavel byl v době, kdy tento dopis psal, v Itálii, nejspíš v Římě. (Viz „Úvod k Hebrejcům“.) „Bratři z Itálie“, od kterých posílá pozdravy, byli pravděpodobně křesťané, kteří tehdy žili v Itálii. Mohli mezi nimi být jak rodilí Italové, tak i ti, kteří přišli odjinud. Pavel často v závěru svých dopisů vyřizoval pozdravy, aby posílil pouta lásky mezi těmi, s nimiž se právě stýkal, a těmi, kterým psal.—Srovnej Ří 16:3-15; Fil 4:22.

všemi: Některé rukopisy na konci dopisu přidávají „Amen“. I když některé Pavlovy dopisy skutečně končí slovem „Amen“ (Ří 16:27; Ga 6:18), mnozí badatelé se domnívají, že pro jeho doplnění v tomto případě není v rukopisech dostatečná opora. – Srovnej studijní poznámky k Fil 4:23; 1Te 5:28.