Římanům 2

shovívavosti: Nebo „tolerance“. V Křesťanských řeckých písmech se řecké podstatné jméno a·no·kheʹ vyskytuje jen tady a v Ří 3:25. Doslova znamená „zdržení se“ a dá se také přeložit jako „zdrženlivost“. Příbuzné řecké sloveso se používá v řadě veršů, kde je ve spojitosti s obtížnými okolnostmi přeloženo jako „snášet“ nebo „trpělivě vytrvat“. (Mt 17:17; 1Ko 4:12; Ef 4:2) Toto sloveso se v řecké Septuagintě používá také v souvislosti s tím, že Jehova projevuje zdrženlivost. (Iz 42:14; 64:12; LXX) Bůh v průběhu lidských dějin projevoval mimořádnou „laskavost, shovívavost a trpělivost“ tím, že snášel znevažování svého jména, kruté mučení a popravu svého Syna i špatné zacházení se svými věrnými uctivateli. Tyto vlastnosti projevuje proto, že chce lidi „ve své laskavosti přivést k pokání“. Apoštol Petr na to také upozornil. (2Pe 3:9).

pokání: Doslova „změna smýšlení“. V biblickém použití tento výraz označuje změnu smýšlení doprovázenou upřímnou lítostí nad dřívějším způsobem života, špatnými skutky nebo nad tím, co člověk neudělal, i když měl. V tomto kontextu „pokání“ znamená, že člověk chce vybudovat nebo obnovit dobrý vztah s Bohem. Opravdové pokání přináší ovoce – vede ke změně jednání. (Viz studijní poznámky k Mt 3:2, 8; Sk 3:19; 26:20 a Slovníček).

každého člověka: Nebo „duši každého člověka“. (V tomto verši: „Těžkosti a tíseň čekají každého člověka, který dělá to, co je špatné…“) — Viz Slovníček, „Duše“.

Řeka: Tady se tím myslí pohané neboli obecně nežidé. (Viz studijní poznámku k Ří 1:16.)

Bůh je totiž nestranný: Řecký výraz přeložený jako „nestranný“ ( pro·so·po·lem·psiʹa ) by se dal doslova přeložit jako „přijímání tváří“. (Související slovo je rozebráno ve studijní poznámce ke Sk 10:34.) Tento obrat vychází z hebrejského spojení na·saʼʹ pa·nimʹ, které doslova znamená „pozvednout tvář“ a v 3Mo 19:15 je přeloženo jako „projevovat stranickost“.

Na Východě bylo běžným způsobem, jak pozdravit někoho nadřízeného, že se člověk pokorně uklonil s tváří obrácenou k zemi. Jako projev uznání a přijetí nadřízený „pozvedl“, neboli zvedl, tvář toho, kdo se uklonil. Postupně se ale tento obrat začal používat v negativním smyslu pro stranění, když zkorumpovaní lidé tento zvyk zneužívali k tomu, aby někomu prokazovali přednostní zacházení.

Pavel tím zdůrazňuje, že Bůh nemá žádné oblíbence, že „nepozvedá tváře“ některým, ale jiným ne. Přijímá Židy i Řeky. To je opakující se téma v Pavlových dopisech. (Ef 6:9).

pod zákonem . . . podle zákona: V Pavlově dopise Římanům se tady poprvé objevuje řecké slovo pro „zákon“ (noʹmos) – a v tomto verši je použité hned dvakrát. Výraz bez zákona v tomto verši odpovídá řeckému slovu a·noʹmos. V této souvislosti se výraz „zákon“ vztahuje na Mojžíšův zákon, jak je to v knize Římanům ve většině případů. V Křesťanských řeckých písmech může výraz „zákon“ znamenat (1) jeden konkrétní zákon, (2) Boží Zákon daný prostřednictvím Mojžíše, (3) celá inspirovaná Hebrejská písma nebo jejich část, nebo (4) zákon jako určující zásadu. (Viz studijní poznámky k Mt 5:17; Jan 10:34; Ří 8:2).

svědomí: Řecké slovo sy·neiʹde·sis je odvozené od slov syn (s) a eiʹde·sis (poznání). Doslova tedy znamená „spolupoznání“ neboli „poznání se sebou samým“. Pavel tady vysvětluje, že i člověk, který nezná Boží zákony, má svědomí, tedy schopnost podívat se sám na sebe a posoudit své vlastní chování. Ale jen svědomí, které je vycvičené Božím Slovem a které je citlivé na Boží vůli, dokáže správně posuzovat různé záležitosti. Písmo ukazuje, že ne všechna svědomí fungují správně. Člověk může mít svědomí slabé (1Ko 8:12), „vypálené“ (1Ti 4:2) nebo „poskvrněné“ (Tit 1:15). O tom, jak u něj svědomí funguje, Pavel říká: „jako svědek slouží také jejich svědomí.“ (Ří 9:1) Pavlovým cílem bylo „zachovávat si čisté svědomí před Bohem i lidmi“. (Sk 24:16)

vyučován: Nebo „ústně vyučován“. Řecké sloveso ka·te·kheʹo doslova znamená „znít shora dolů“ a může zahrnovat myšlenku ústního vyučování. (Viz studijní poznámku ke Sk 18:25).

děti: V tomto kontextu se tento výraz může vztahovat na lidi, kteří potřebují růst v poznání, porozumění a zralosti.

základům: Řecký výraz morʹpho·sis, který je tady přeložen jako „základům“, vyjadřuje myšlenku tvaru, náčrtu nebo osnovy. V tomto kontextu se zřejmě vztahuje na základní neboli podstatné rysy poznání a pravdy obsažených v Mojžíšově Zákoně. Zákon poskytoval jen „základy“, protože nebyl konečným vyjádřením o Bohu, jeho vůli a jeho záměru. Mnohem víc bylo později poskytnuto prostřednictvím Ježíše. (Jan 1:17) Věrní Židé ale i tak mohli poznat Jehovu a jeho spravedlivé cesty, když studovali zásady obsažené v Zákoně. Po mnoho staletí jim to dávalo výhodu oproti všem ostatním lidem. (5Mo 4:8; Ža 147:19, 20) I když byl Mojžíšův Zákon jen „základem“, byl nezbytný k tomu, aby bylo možné Jehovu a jeho záměry plně pochopit.

cizoložíš: To znamená dopouštíš se manželské sexuální nevěry. V Bibli se cizoložství vztahuje na dobrovolné skutky „sexuální nemravnosti“ mezi ženatým/vdanou člověkem a někým, kdo není jeho nebo její manžel(ka). — Srovnej studijní poznámku k Mt 5:32, kde se rozebírá výraz „sexuální nemravnost“, přeložený z řeckého slova por·neiʹa, a studijní poznámku k Mr 10:11.

Obřízka: Mojžíšův Zákon vyžadoval, aby byl mužský uctívač Jehovy obřezán. (3Mo 12:2, 3; viz Slovníček.) Dokonce i cizinci se museli nechat obřezat, než jim bylo dovoleno jíst pesachové jídlo. (2Mo 12:43–49) V roce 49 n. l., tedy pouhých sedm let předtím, než Pavel napsal dopis Římanům, dospěl vedoucí sbor v Jeruzalémě k závěru, že nežidé, kteří přijali dobrou zprávu, se nemusí nechat obřezat ani se podřizovat předpisům židovského Zákona. (Sk 15:1, 2, 28, 29) Když Pavel psal Římanům, podpořil toto rozhodnutí inspirované duchem a pod vedením svatého ducha tu i v následujících verších celou záležitost ještě víc objasnil. I v době smlouvy Zákona musela být obřízka doprovázena poslušností k Zákonu – jinak by, jak Pavel říká, „obřízka“ nebyla k užitku, protože je užitečná jen tehdy, když „dodržuješ Zákon“. (3Mo 18:5; 5Mo 30:16; Jer 9:25; viz studijní poznámku k Ří 2:29).

Žid . . . obřízka: Pavel tady používá tyto výrazy v přeneseném smyslu, aby ukázal, že v křesťanském sboru nezáleží na národnosti ani na tělesném původu. (Viz Slovníček, „Žid“; „Obřízka“.)

Židem: Řecký výraz I·ou·daiʹos odpovídá hebrejskému výrazu Yehu·dhiʹ, který znamená „z Judy; patřící k Judovi“ a v Hebrejských písmech se překládá jako „Žid(é); židovský“. Zvlášť po židovském vyhnanství se slovo „Žid“ stalo synonymem pro člena izraelského národa. (Viz Slovníček, „Žid“.) V 1Mo 29:35 je jméno Juda spojeno s hebrejským slovesem překládáným jako „chválit“, a proto se tomuto jménu rozumí ve významu „Chválený; Předmět chvály“. Bylo vysloveno, že Pavel možná používá slovní hříčku založenou na významu hebrejského výrazu pro „Žid; Juda“. Tím mohl chtít ukázat, že „pravým Židem je ten, kdo je jím uvnitř“ a kdo získává chválu od Boha tím, že má „pravou obřízku“, totiž „obřízku srdce“, a slouží Bohu s čistými a ryzími pohnutkami. (Viz studijní poznámku k výrazu obřízka srdce v tomto verši.) Pavel říká, že Boží schválení – ta největší chvála, jakou může člověk získat – je udělováno nestranně; nezávisí na tělesném původu. Takový člověk mezi křesťany v prvním století byl duchovní Žid, člen „Božího Izraele“. (Ga 6:16).

obřízka srdce: „Obřízka“ se obrazně používá jak v Hebrejských písmech, tak v Křesťanských řeckých písmech. (Viz Slovníček, „Obřízka“.) „Obřízka srdce“ byla Božím požadavkem dokonce i pro Izraelity, kteří už byli tělesně obřezaní. Podle doslovného překladu 5Mo 10:16 a 30:6 (viz poznámky pod čarou) Mojžíš Izraeli řekl: „Musíte obřezat předkožku svého srdce“ a „Jehova, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva.“ Ve své době Jeremjáš připomněl svéhlavému národu, že mají udělat totéž. (Jer 4:4) „Obřezat srdce“ znamená „očistit“ ho tím, že se člověk zbaví všeho ve svém myšlení, citech nebo pohnutkách, co je v Jehovových očích nepříjemné a nečisté a co způsobuje, že srdce nereaguje. Podobně se o uších, které nejsou citlivé ani vnímavé k Jehovovu vedení, mluví jako o „neobřezaných“. (Jer 6:10, pozn.; viz studijní poznámku ke Sk 7:51).