3:1
Jan: Anglický ekvivalent hebrejského jména Jehochanan neboli Jochanan, které znamená „Jehova projevil přízeň; Jehova byl milostivý“.
Křtitel: Nebo „ten, kdo ponořuje; ten, kdo namáčí“; v Mr 1:4; 6:14, 24 je označen jako „ten, kdo křtí“. Zjevně se to používalo jako jakési příjmení, které poukazovalo na to, že pro Jana bylo typické křtění ponořením do vody. Židovský historik Flavius Josephus psal o „Janovi, příjmením Křtitel“.
kázat: Řecké slovo v podstatě znamená „vyhlašovat jako veřejný posel“. Zdůrazňuje způsob vyhlašování: obvykle šlo o otevřené, veřejné oznámení, a ne o kázání pro nějakou skupinu.
judejské pustině: Obecně neobydlený, pustý východní svah judských hor, který se táhne dolů — s převýšením asi 1 200 m — směrem k západnímu břehu řeky Jordán a k Mrtvému moři. Jan začíná svou službu v části této oblasti severně od Mrtvého moře.
3:2
Čiňte pokání: Řecké slovo použité na tomto místě by se dalo doslova přeložit jako „změnit svůj názor“ a vyjadřuje změnu ve způsobu uvažování, postoji nebo záměru. V tomto kontextu se „čiňte pokání“ vztahuje k tomu, jaký má člověk vztah k Bohu. – Viz studijní poznámky k Mt 3:8, 11 a Slovníček, „Pokání“.
království: Jde o první výskyt řeckého slova ba·si·leiʹa, které označuje královskou vládu, ale také území a lid pod vládou krále. Ze 162 výskytů tohoto řeckého slova v Křesťanských řeckých písmech je 55 v Matoušově zprávě a většina z nich se vztahuje k Boží nebeské vládě. Matouš tento výraz používá tak často, že by se jeho evangelium dalo nazvat evangeliem o Království. – Viz Slovníček, „Boží království“.
nebeské království: Tento výraz se vyskytuje asi 30krát a pouze v Matoušově evangeliu. V Markově a Lukášově evangeliu se v paralelních pasážích používá výraz „Boží království“, což ukazuje, že „Boží království“ sídlí v duchovních nebesích a odtud vládne. (Mt 21:43; Mr 1:15; Lk 4:43; Da 2:44; 2Ti 4:18).
se přiblížilo: Tady v tom smyslu, že se měl brzy objevit budoucí Vládce nebeského Království.
3:3
Jehova: V tomto citátu z Iz 40:3 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C.) Matouš toto proroctví vztahuje na to, co Jan Křtitel dělal, když „připravte Jehovovu cestu“ tím, že připravoval cestu pro Ježíše. V Janově evangeliu Jan Křtitel toto proroctví vztahuje sám na sebe. (Jan 1:23).
Vyrovnejte jeho silnice: Může to narážet na zvyk starověkých vládců nechat muže připravit cestu před královským vozem: odstraňovali velké kameny a dokonce budovali náspy a srovnávali kopce.
3:4
oděv z velbloudí srsti: Janův oděv z tkané velbloudí srsti a jeho kožený opasek připomínají oblečení proroka Eliáše. (Viz 2Kr 1:8; Jan 1:21.)
sarančaty: Tento hmyz je bohatý na bílkoviny a Zákon ho označoval jako čistý, tedy vhodný k jídlu. (Viz 3Mo 11:21, 22.)
medem divokých včel: Tedy med z přirozených včelích hnízd, která se nacházela v pustině, ne z úlů, o které se starali lidé. Jíst sarančata a med divokých včel nebylo pro lidi žijící v pustině nic neobvyklého.
3:6
křtít: Nebo „ponořit; namočit“. (Viz studijní poznámku k Mt 3:11).
otevřeně vyznávali své hříchy: Týká se lidí, kteří veřejně přiznávali nebo otevřeně uznávali své hříchy proti smlouvě Zákona.
3:7
3:8
skutky, které dokazují pokání: Tím se myslí důkazy a činy, které by ukazovaly, že ti, kdo Jana poslouchali, změnili smýšlení nebo postoj. – Lk 3:8; Sk 26:20; viz studijní poznámky k Mt 3:2, 11 a Slovníček, „Pokání“.
3:11
křtím vás: Nebo „ponořuji vás“. Řecké slovo ba·ptiʹzo znamená „ponořit; potopit“. Jiné biblické odkazy ukazují, že křest zahrnuje úplné ponoření. Při jedné příležitosti Jan křtil na místě v údolí Jordánu poblíž Salimu „protože tam bylo hodně vody“. (Jan 3:23) Když Filip křtil etiopského eunucha, oba „sešli do vody“. (Sk 8:38) Stejné řecké slovo je použito v Septuagintě v 2Kr 5:14, když se popisuje, že Náman se „ponořil do Jordánu sedmkrát“.
pokání: Dosl. „změna smýšlení“. (Viz studijní poznámky k Mt 3:2, 8 a Slovníček).
mocnější: Vyjadřuje, že má „větší autoritu“.
sandály: Zouvat a nosit někomu sandály nebo rozvazovat řemínky u sandálů (Mr 1:7; Lk 3:16; Jan 1:27) bylo považováno za podřadnou práci, kterou často dělal otrok.
bude křtít svatým duchem a ohněm: Odkazuje na pomazání svatým duchem a na zničení ohněm. Křest svatým duchem začal o Letnicích roku 33 n. l. Křest ohněm nastal v roce 70 n. l., když římská vojska zničila Jeruzalém a vypálila jeho chrám.
3:12
lopatu k převívání: Pravděpodobně byla ze dřeva a používala se k vyhazování vymláceného obilí do vzduchu, aby vítr odfoukl slámu a plevy.
plevy: Tenký ochranný obal neboli slupka na zrnech obilovin, jako je ječmen a pšenice. Plevy se často shromažďovaly a pálily, aby je vítr neodfoukl do hromad obilí a neznečistil je. Jan používá proces převívání, aby znázornil, jak bude Mesiáš oddělovat symbolickou „pšenici“ od „plev“.
oheň, který není možné uhasit: Naznačuje, že se blížil úplný konec židovského systému věcí.
3:15
Tak uděláme všechno, co je správné: Ježíš se nenechal pokřtít jako symbol pokání, protože byl bez hříchu a Boží spravedlivé zákony dodržoval bezchybně. Jeho křest ani nebyl symbolem zasvěcení, protože už patřil k zasvěcenému národu. Jeho křest byl symbolem toho, že se předkládá, aby dělal Jehovovu spravedlivou vůli v souvislosti se svou úlohou Mesiáše, včetně toho, že nabídne sám sebe jako výkupné. Ježíš jednal v souladu s proroctvím, které se o něm zmiňuje v Ža 40:7, 8 a které je vysvětlené v Heb 10:5-9.
3:16
vtom!: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.
nebesa: Může se tím myslet fyzické nebe, tedy obloha, nebo duchovní nebesa.
otevřela se nebesa: Bůh zjevně způsobil, že Ježíš dokázal vnímat a chápat nebeské záležitosti, což mohlo klidně zahrnovat i vzpomínky na jeho předlidský život v nebi.
jako holubice: Holubice se používaly při posvátných úkonech a měly i symbolický význam. Přinášely se jako oběti. (Mr 11:15; Jan 2:14-16) Symbolizovaly nevinnost a čistotu. (Mt 10:16) Holubice, kterou Noe vypustil, přinesla do archy olivový list, což ukazovalo, že vody potopy opadávají (1Mo 8:11) a že se blíží doba odpočinku a pokoje. (1Mo 5:29) Proto Jehova při Ježíšově křtu možná použil holubici, aby upozornil na Ježíšovu úlohu jako Mesiáše, čistého a bezhříšného Božího Syna, který obětuje svůj život za lidstvo a položí základ pro období odpočinku a pokoje během své vlády jako Král. Když na Ježíše při křtu sestoupil Boží duch, neboli činná síla, mohlo to vypadat jako třepotání holubice, když se snáší na místo, kde má usednout.
3:17
Podívej!: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.
hlas z nebes: První ze tří případů v evangeliích, kdy je uvedeno, že Jehova promluvil k lidem slyšitelným hlasem. (Viz studijní poznámky k Mt 17:5 a Jan 12:28.)
To je můj … Syn: Jako duchovní bytost byl Ježíš Božím Synem. (Jan 3:16) Od svého narození jako člověk byl Ježíš „Božím synem“, stejně jako jím byl dokonalý Adam. (Lk 1:35; 3:38) Je ale rozumné usoudit, že Boží slova tady znamenají víc než jen prosté prohlášení o Ježíšově totožnosti. Tímto prohlášením, které doprovázelo vylití svatého ducha, Bůh zjevně ukázal, že člověk Ježíš je jeho zplozený duchovní Syn, „znovuzrozený“ s nadějí, že se vrátí k životu v nebi, a pomazaný duchem, aby byl Bohem ustanoveným Králem a Veleknězem. (Jan 3:3–6; 6:51; srovnej Lk 1:31–33; Heb 2:17; 5:1, 4–10; 7:1–3.)
který má moje schválení: Nebo „se kterým jsem spokojený; ve kterém mám velké zalíbení“. Stejný výraz je použit v Mt 12:18, kde je citát z Iz 42:1 o slíbeném Mesiášovi neboli Kristu. Vylití svatého ducha a Boží prohlášení o jeho Synovi jasně ztotožnily Ježíše jako slíbeného Mesiáše. (Viz studijní poznámku k Mt 12:18.)