Kolosanům 4

těm, kdo jsou mimo sbor: Tedy těm, kdo jsou mimo duchovní bratrstvo, které spojuje všechny pravé Kristovy následovníky. (Mt 23:8; srovnej 1Ko 5:12.) Pavel křesťany vybízí, aby jednali moudře, protože takoví „ti, kdo jsou mimo sbor“, mají sklon tuhle duchovní rodinu bedlivě pozorovat a zjišťovat, jestli její členové opravdu žijí podle měřítek, o kterých tvrdí, že je dodržují.

a co nejlépe využívejte svůj čas: Doslova „vykupujte určený čas“. Pavel používá stejný obrat v Ef 5:16 (viz studijní poznámku). Zdá se, že v obou případech míří na podobnou myšlenku, protože tento dopis i dopis Efezanům napsal přibližně ve stejné době. (Ef 6:21, 22; Kol 4:7-9).

laskavá: Řecké slovo khaʹris, které se v Písmu obecně používá k popisu Boží nezasloužené laskavosti, má široký významový rozsah. Pavel ho tady používá ve smyslu řeči, která je užitečná, laskavá, příjemná, dokonce okouzlující. (Srovnej Ef 4:29, kde je khaʹris přeloženo jako „užitečná“.) Stejné slovo je přeloženo jako „laskavá“ v Lk 4:22 v souvislosti s Ježíšovou řečí v jeho rodném Nazaretu. (Srovnej Ža 45:2 [44:3, LXX], kde Septuaginta používá khaʹris k popisu laskavé řeči mesiášského Krále.) Křesťanova slova by měla být vždy užitečná, laskavá, příjemná, dokonce okouzlující. Pavel tak naznačuje, že laskavá řeč nemá být vyhrazena jen pro vybrané lidi nebo zvláštní příležitosti; naopak se má stát křesťanovým zvykem.

ochucená solí: Sůl je v Křesťanských řeckých písmech zmíněna několikrát, a to doslovně i obrazně. Tyto výskyty pomáhají vysvětlit, co tím Pavel myslí. (Viz studijní poznámky k Mt 5:13; Mr 9:50.) Pavel zřejmě naráží na to, že sůl dokáže zlepšit chuť jídla, dodat mu výraznost a působit jako konzervant. Proto křesťany vybízí, aby mluvili „ochuceně“ – tak, aby jejich slova byla příjemná a přijatelná, když předávají poselství, které může pomoct zachovat život tomu, kdo je poslouchá.

Tychikos: Křesťanský služebník z provincie Asie, jehož služby si Pavel velmi cenil. (Sk 20:2–4) Pavel pověřil Tychika doručením dopisů Kolosanům, Filemonovi z kolosanského sboru a Efezanům. Tychikos ale nebyl jen posel. Jeho úkolem bylo také sdělit sborům „co všechno je u mě nového“, tedy podat zprávy o samotném Pavlovi. To nejspíš zahrnovalo podrobnosti o Pavlově uvěznění, o tom, v jakém je stavu, a co potřebuje. Pavel věděl, že tento „milovaný bratr a věrný služebník“ to udělá tak, že to posluchače povzbudí a posílí důležitá učení obsažená v Pavlově inspirovaném poselství. (Kol 4:8, 9; viz také Ef 6:21, 22.) Potom, co byl Pavel propuštěn z vězení, uvažoval o tom, že pošle Tychika na Krétu. (Tit 3:12) A když byl Pavel uvězněn v Římě podruhé, poslal Tychika do Efezu. (2Ti 4:12).

Onesimus: Je to tentýž Onesimus, který je hlavní postavou Pavlova dopisu Filemonovi. Onesimus byl uprchlý otrok, který sloužil Filemonovi, křesťanovi v Kolosech. Než utekl do Říma, možná svého pána okradl. (Fm 18) V Římě se stal křesťanem, milovaným duchovním dítětem apoštola Pavla. (Fm 10) Pavel Onesima povzbudil, aby se vrátil ke svému pánovi do Kolos, a aby šel spolu s Tychikem, který doručoval Pavlovy dopisy Efezanům a Kolosanům. (Ef 6:21, 22; Kol 4:7, 8) Je možné, že Onesimus doručil i dopis Filemonovi. Onesimus možná podnikl dlouhou cestu do Kolos společně s Tychikem, aby ho nezadržely římské úřady, které pátraly po uprchlých otrocích. Pavel sbor žádá, aby Onesima přijali jako „mého věrného a milovaného bratra“.

Marek: Také se mu říkalo Jan, jak je uvedeno ve Sk 12:12, 25; 13:5, 13. (Viz studijní poznámky k Mr Titulek; Sk 12:12.) Neshoda ohledně toho, jestli vzít Marka na Pavlovu druhou misionářskou cestu (asi 49–52 n. l.), vedla mezi Pavlem a Barnabášem k „prudkému výbuchu hněvu“ a potom se rozešli. (Sk 15:37-39) Pavel ale o Barnabášovi mluví pozitivně v 1Ko 9:6, což naznačuje, že v době, kdy Pavel psal Kolosanům, už se ti dva muži usmířili. To, že byl Marek s Pavlem v Římě během jeho prvního věznění, pomáhá ukázat, že si ho Pavel začal víc vážit. Pavel Marka dokonce označuje jako „zdroj velké útěchy“. (Viz studijní poznámka ke Kol 4:11.) Je možné, že když Marek Pavla v Římě navštívil, napsal evangelium, které nese jeho jméno. — Viz také „Úvod k Markovi“.

Barnabášův bratranec: Pavel tady zmiňuje, že Marek je „Barnabášův bratranec“, a tento rodinný vztah mohl neshodu popsanou ve Sk 15:37-39 ještě vyhrotit. (Viz studijní poznámka k Marek u tohoto verše.) Je to jediné místo, kde se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje slovo „bratranec“ (a·ne·psi·osʹ). Jeho základní význam je „bratranec z prvního kolene“, ale v širším smyslu může označovat jakéhokoli bratrance.

k obřezaným: Tedy obřezaní židovští křesťané. Bratři, které Pavel v tomto verši jmenuje, mu přišli na pomoc. (Viz studijní poznámku k výrazu velkým povzbuzením u tohoto verše.) Nejspíš neváhali stýkat se i s křesťany z nežidovského prostředí a ochotně se s Pavlem podíleli na kázání nežidům. (Ří 11:13; Ga 1:16; 2:11-14).

velkým povzbuzením: Nebo „posilující pomoc“. V předchozích verších Pavel zmiňuje několik bratrů, kteří mu během věznění v Římě pomáhali. (Kol 4:7-11) Říká o nich, že jsou pro něj „velkým povzbuzením“. Tím překládá řecké slovo, které se ve starověké literatuře a nápisech používá často, ale v Křesťanských řeckých písmech se objevuje jen tady. Jeden odborný zdroj vysvětluje, že toto slovo a jeho různé tvary se používaly hlavně jako lékařské termíny ve smyslu zmírňování příznaků nemoci. Tentýž zdroj dodává: „Možná právě kvůli tomuto užití v tom slově celkově převažuje myšlenka útěchy, povzbuzení.“ V Pavlově případě mu bratři zmínění výše zjevně poskytovali slovní útěchu a povzbuzení a také mu pomáhali v základních praktických věcech. (Př 17:17).

stále usilovně modlí: Řecké sloveso a·go·niʹzo·mai, které je tady přeložené jako „usilovně“ (doslova „vynakládat velké úsilí; zápasit“), souvisí s řeckým podstatným jménem a·gonʹ, které se často používalo pro atletické soutěže. (Viz studijní poznámky k Lk 13:24; 1Ko 9:25.) Stejně jako sportovec ve starověkých hrách vynakládal velké úsilí, aby dosáhl cíle nebo doběhl do cíle, Epafras se za bratry a sestry v Kolosech modlil upřímně a s velkou intenzitou. Epafras zřejmě pomohl tamní sbor založit, a proto dobře znal konkrétní potřeby spoluvěřících v tom kraji. (Kol 1:7; 4:13) Jak on, tak Pavel chtěli, aby „zůstali zralí“, tedy aby zůstali duchovně dospělými, vyzrálými křesťany, a aby si pevně drželi svou naději. (Kol 1:5; 2:6-10).

Lukáš: Lukáš je v Křesťanských řeckých písmech jmenovitě zmíněn třikrát, a ve všech případech ho zmiňuje apoštol Pavel. (2Ti 4:11; Fm 24) Lukáš byl pravděpodobně řecky mluvící Žid, který se stal křesťanem nejspíš někdy po Letnicích roku 33 n. l. Napsal evangelium, které nese jeho jméno, a potom knihu Skutky. (Viz studijní poznámku k Lk Titulek.) Doprovázel Pavla během apoštolovy druhé a třetí misionářské cesty. A byl s ním, když byl apoštol dva roky vězněn v Cesareji. Cestoval s Pavlem do Říma, když tam byl Pavel poprvé uvězněn. Právě tehdy Pavel napsal dopis Kolosanům. Lukáš byl s Pavlem znovu i během apoštolova posledního věznění, které zřejmě vedlo k Pavlově mučednické smrti. (2Ti 4:11).

milovaný lékař: To je jediný verš, který přímo zmiňuje Lukášovo povolání. Pavel byl sice energický a činorodý, ale nebyl imunní vůči tělesným nemocem (Ga 4:13), takže pro něj mohlo být velkou útěchou, že má za společníka Lukáše. Křesťané v Kolosech pravděpodobně profesionální lékaře znali, protože v té oblasti bylo několik lékařských škol.

Démas: Pavel tohoto spolupracovníka zmiňuje i ve svém dopise Filemonovi. (Fm 24) Jen o pár let později ale byl Pavel podruhé uvězněn v Římě. Odtud napsal: „Démas mě opustil, protože si zamiloval současný systém věcí.“ Démas se vrátil do Tesaloniky, možná do svého rodného města. (2Ti 4:10).

sbor, který se schází v jejím domě: Viz studijní poznámku k 1Ko 16:19.

ten, který jsem poslal do Laodiceje: Pavel se tu zmiňuje o dopise, který napsal laodicejskému sboru, ale který se do dnešní doby nedochoval. (Srovnej studijní poznámku k 1Ko 5:9.) Zmínka o tomto dopise ukazuje, že Pavel napsal i další dopisy, nejen ty, které se později staly součástí inspirovaného biblického textu. Dopis, o kterém se tu mluví, mohl opakovat myšlenky, které jsou už dostatečně obsažené v kanonických dopisech. Každopádně Pavlova slova odhalují, že důležité dopisy, jako byly ty jeho, kolovaly mezi sbory v prvním století a veřejně se předčítaly. (1Te 5:27) Existuje také apokryfní dopis, který se vydává za Pavlův dopis Laodicejským a který byl pravděpodobně napsán někdy ve čtvrtém století n. l. Starověké sbory ho ale nikdy nepovažovaly za kanonický. — Viz Slovníček, „Kánon (biblický kánon)“.

Archippos: Zdá se, že jde o stejného Archippa, kterého Pavel ve svém dopise Filemonovi nazývá „naším spolubojovníkem“. Pavel ten krátký dopis adresuje „Filemonovi . . . , Apfii, naší sestře, a Archippovi“ a také sboru, který se schází v Filemonově domě. (Fm 1, 2) Mnozí biblisté se domnívají, že tito tři křesťané mohli být členové jedné rodiny a žít ve stejné domácnosti. Takový závěr se zdá rozumný, i když se nedá dokázat. Kromě toho, že Archippos přijal nějakou službu, Bible o něm prozrazuje jen málo. Pavel ho nemusel nutně opravovat, když mu vzkázal: „Svědomitě vykonávej službu, kterou jsi přijal v Pánu.“ Pavel chtěl, aby si všichni křesťané své služby vážili a plnili ji.—Srovnej studijní poznámku ke 2Ko 4:7.

Zde je můj, Pavlův, vlastnoručně psaný pozdrav: Pavel závěrečný pozdrav píše vlastní rukou, zřejmě aby potvrdil pravost dopisu. Podobné pozdravy připojil na konci i některých dalších svých dopisů, což pravděpodobně naznačuje, že při psaní dopisů často využíval písaře. (1Ko 16:21; 2Te 3:17).