1. Korinťanům 15

pokud se dobré zprávy … budete pevně držet: Vzkříšení, které je součástí „základního učení“ křesťanství, bylo v Korintu terčem útoků. (Heb 6:1, 2) Někteří tvrdili, že „není žádné vzkříšení mrtvých“. (1Ko 15:12) Pavel upozornil na ty, kdo říkali: „Jezme a pijme, protože zítra zemřeme.“ (1Ko 15:32) Možná citoval Iz 22:13, ale tato slova dobře vystihovala způsob uvažování lidí ovlivněných řeckými filozofy, například Epikurem, který popíral, že po smrti existuje život. (Sk 17:32; viz studijní poznámku k 1Ko 15:32.) Je také možné, že někteří ve sboru židovského původu byli ovlivněni názory saduceů, kteří vzkříšení popírali. (Mr 12:18) Další možnost je, že si někteří mysleli, že žijící křesťané už zažili jakési duchovní vzkříšení. (2Ti 2:16–18) Kdyby se Korinťané „dobrých zpráv … pevně nedrželi“, uvěřili by zbytečně — jejich naděje by se nenaplnila. (Viz studijní poznámku k 1Ko 15:12).

Kéfas: Kéfas je jiné jméno pro Petra. (Viz studijní poznámku k 1Ko 1:12.) Dřív než se Ježíš objevil učedníkům jako skupině, objevil se Petrovi – zřejmě když byl Petr sám. (Lk 24:34) Petra musela tahle osobní návštěva velmi povzbudit. Nepochybně při ní dostal potřebné vedení a ujištění, že mu bylo odpuštěno, i když Ježíše třikrát zapřel. (Viz studijní poznámku k Mr 16:7).

těm dvanácti: Zmínka o tom, že se Ježíš objevil „těm dvanácti“, se zřejmě vztahuje na událost zaznamenanou v Jan 20:26-29, které se účastnil i Tomáš. Pokud je to tak, výraz „těm dvanácti“ tady označuje apoštoly jako skupinu, i když jeden nebo dva mohli chybět. (Jan 20:24; Sk 6:1-6) Ježíšovo zjevení jim nepochybně pomohlo překonat strach a stát se odvážnými svědky o Ježíšově vzkříšení.

Pak se objevil víc než 500 bratrů najednou: Protože většina Ježíšových následovníků byla v Galileji, mohl se vzkříšený Ježíš „objevit víc než 500 bratrů“ při příležitosti popsané v Mt 28:16-20. (Viz studijní poznámku k Mt 28:16.) Zdá se, že do této skupiny patřily i ženy, kterým anděl řekl, že se jim vzkříšený Ježíš ukáže v Galileji. (Mt 28:7) Většina těch, kdo u toho byli, byla v roce 55 n. l., kdy Pavel napsal tento první inspirovaný dopis Korinťanům, stále naživu. Pavel tak těm, kdo pochybovali o Ježíšově vzkříšení, připomněl, že existují žijící očití svědci, kteří to můžou osobně potvrdit jako prokázaný fakt.

Někteří už zemřeli: Viz studijní poznámku ke Sk 7:60.

Jakubovi: Jakub, o kterém se tady mluví, je pravděpodobně synem Ježíšova adoptivního otce Josefa a Ježíšovy vlastní matky Marie. Před Ježíšovým vzkříšením Jakub zřejmě nebyl věřící. (Jan 7:5) Pavel tu nejspíš naráží na osobní zjevení, při kterém se Ježíš ukázal Jakubovi („Potom se objevil Jakubovi“), a které zřejmě Jakuba přesvědčilo, že jeho starší bratr je opravdu Mesiáš. Jakub se stal věřícím a možná se podílel i na tom, že k víře přivedl své další bratry. (Sk 1:13, 14).

jakoby předčasně narozenému: Řecké slovo přeložené jako „předčasně narozený“ se může vztahovat na dítě, jehož narození přijde náhle, je traumatické a v nevhodnou dobu. Pavel tento výraz používá v přeneseném smyslu, aby popsal, co se stalo při jeho obrácení, když se mu vzkříšený Ježíš zjevil na cestě do Damašku. Pavel ale mohl mít na mysli víc než jednu věc. Možná tím chtěl říct, že jeho obrácení, během kterého dočasně oslepl, bylo nečekané a otřesné nejen pro něj, ale i pro ostatní. (Sk 9:3–9, 17–19) Nebo tím mohl myslet, že se obrazně „narodil“ jako křesťan (tedy se obrátil) v nevhodnou dobu ve srovnání s těmi, o kterých se mluví v předchozích verších — totiž až poté, co se Ježíš už vrátil do nebe. Anebo Pavel o sobě možná mluvil pokorně a uznával, že si nezasloužil výsadu, kterou dostal. To by odpovídalo tomu, co říká v 1Ko 15:9, 10. Ať už měl Pavel na mysli cokoli, je zřejmé, že si toho, že viděl vzkříšeného Ježíše, velmi vážil. Bylo to pro něj nezvratným důkazem, že Ježíš byl skutečně vzkříšen z mrtvých. (Sk 22:6–11; 26:13–18).

díky Boží nezasloužené laskavosti jsem to, co jsem: Pavel tady pokorně uznává, že si nemůže přisvojovat zásluhy za to, čeho v Jehovově službě dosáhl. Tu myšlenku zdůrazňuje tím, že v tomto verši třikrát zmiňuje Boží „nezaslouženou laskavost“. (Viz Slovníček, „Nezasloužená laskavost“.) Tento důraz vytváří kontext pro Pavlovo prohlášení, že „jsem tvrdě pracoval víc než oni všichni“, tedy víc než ostatní apoštolové. Pavel si vážil Božího milosrdenství, že si vybral jeho, dřívějšího pronásledovatele křesťanů, aby se stal apoštolem. (1Ti 1:12-16) Aby projevil vděčnost, pracoval Pavel s maximálním nasazením, aby splnil svůj úkol. Cestoval obrovské vzdálenosti po souši i po moři, aby šířil dobrou zprávu, a zakládal mnoho sborů. V souvislosti se svou službou byl Pavel inspirován k napsání 14 dopisů, které se staly součástí Křesťanských řeckých písem. Jehova mu také požehnal darem mluvit jazyky, dával mu vidění a schopnost dělat další zázraky, včetně vzkříšení. (Sk 20:7-10; 1Ko 14:18; 2Ko 12:1-5) Pavel se na celou svou službu i na tato požehnání díval jako na Jehovovu nezaslouženou laskavost.

někteří z vás říkají, že vzkříšení mrtvých není: Kdyby tohle učení byla pravda, ti, kdo zemřeli s nadějí, že budou znovu žít na zemi, by zůstali mrtví navždy. (Mt 22:31, 32; Jan 11:23, 24; viz studijní poznámku k 1Ko 15:2.) Pomazaní křesťané by se nemohli dostat do nebe, protože nejdřív museli zemřít, aby mohli být vzkříšeni jako duchovní osoby. (1Ko 15:35-38; viz studijní poznámky k 1Ko 15:36 a 38.) Pavel upozornil, že kdyby vzkříšení nebylo skutečností, křesťanská víra by byla marná, bez smyslu. (1Ko 15:13, 14) Proto pevně hájil naději na vzkříšení a v této souvislosti se zaměřil na naději pomazaných křesťanů.

vzkříšení: Viz studijní poznámku k Mt 22:23.

pokud Kristus nebyl vzkříšen: Naděje na vzkříšení je součástí základu křesťanské víry, „základní nauky“. (Heb 6:1, 2) Kdyby Ježíš nebyl vzkříšen, nemohl by vykonat jednu velmi důležitou část své služby jako velekněz – totiž předložit Jehovovi v nebi hodnotu své výkupní oběti. (Heb 9:24) Kristovo vzkříšení také neoddělitelně souvisí s dalšími základními biblickými naukami, včetně těch o Boží svrchovanosti, jeho jménu, jeho Království a záchraně lidí. (Ža 83:18; Mt 6:9, 10; Heb 5:8, 9).

Navíc jsme falešnými Božími svědky: Pavel tady zdůrazňuje další důsledek popírání vzkříšení. Kdyby to učení bylo nepravdivé, pak by Pavel a jeho spolupracovníci, kteří kázali, mluvili lži — a to nejen o Ježíšově vzkříšení, ale i o tom, komu ten zázrak připisovali, Jehovovi Bohu.

zůstáváte ve svých hříších: Dalším důsledkem popírání vzkříšení je, že kdyby Kristus nebyl vzkříšen, znamenalo by to, že Bohu nebylo zaplaceno žádné výkupné. V takovém případě by nedokonalí lidé „zůstávali ve svých hříších“ a neměli by žádnou naději na vykoupení ani záchranu. (Ří 3:23, 24; 1Ko 15:3; Heb 9:11-14).

zemřeli navždy: Kdyby naděje na vzkříšení nebyla pravdivá, znamenalo by to, že křesťané, kteří zemřeli — v některých případech jako mučedníci — „zemřeli navždy“, protože byli svedeni falešnou nadějí, že budou vzkříšeni.

jsme ti největší chudáci ze všech: Apoštol Pavel a další křesťané utrpěli ztráty, zažili pronásledování, snášeli těžkosti a čelili smrti, protože věřili ve vzkříšení. Kdyby naděje na vzkříšení neměla žádný základ, pak by křesťané byli ze všech lidí ti nejvíc politováníhodní. Pavlova slova v tomto verši uzavírají seznam negativních tvrzení, která by byla pravdivá, kdyby Kristus nebyl vzkříšen. (1Ko 15:13–19) Pavel ale zjevně nepovažoval tyto závěry za platné, protože ve 20. verši pokračuje: „Ale teď byl Kristus vzkříšen z mrtvých.“

jako první z těch, kdo zemřeli: Ježíš byl vzkříšen 16. nisanu roku 33 n. l., v den, kdy židovský velekněz předkládal Jehovovi některé z prvních plodů první obilné sklizně. Velekněz mával snopem z prvních plodů ječmenné sklizně, tedy tím, co by se dalo nazvat prvními z prvních plodů země. (3Mo 23:6-14) Tento snop předznamenával vzkříšeného Ježíše Krista – prvního, kdo byl kdy vzkříšen z mrtvých k věčnému životu v nebi. Když je Ježíš označen jako „první“, naznačuje to, že po něm bude následovat další „sklizeň“ lidí, kteří budou vzkříšeni ze smrti k nebeskému životu. (1Ko 15:23).

jako první: Viz Slovníček.

během Kristovy přítomnosti: Tento výraz se poprvé objevuje v Mt 24:3, kde se někteří Ježíšovi učedníci ptají na „znamení [jeho] přítomnosti“. Vztahuje se na královskou přítomnost Ježíše Krista od doby, kdy byl neviditelně dosazen na trůn jako mesiášský Král na začátku posledních dnů tohoto systému věcí. Řecké slovo přeložené jako „přítomnost“ je pa·rou·siʹa a i když ho mnoho překladů překládá jako „příchod“, doslova znamená „být nablízku“ (dosl. „být vedle“). Jeho přítomnost by tedy zahrnovala určité časové období, a ne jen krátký okamžik příchodu nebo příjezdu. Tento význam slova pa·rou·siʹa je patrný z Mt 24:37-39, kde se „Noemovy dny . . . před potopou“ přirovnávají k „přítomnosti Syna člověka“. Také v Fil 2:12 Pavel použil slovo pa·rou·siʹa pro svou „přítomnost“ v protikladu k „nepřítomnosti“. (Viz studijní poznámka k 1Ko 16:17.) Pavel tak vysvětluje, že vzkříšení k životu v nebi pro „ti, kdo mu patří“, tedy pro Kristovy duchem pomazané bratry a spoludědice, nastane až nějakou dobu poté, co byl Ježíš ustanoven nebeským Králem v Božím Království.

konec: Nebo „úplný (dosažený) konec“. (Viz studijní poznámku k Mt 24:6.) „Konec“ (řecky teʹlos), o kterém se tady mluví, je zjevně konec Tisícileté vlády (Zj 20:4), kdy Ježíš pokorně a věrně „předá Království svému Bohu a Otci“. Tisíciletá vláda Kristova Království splní svůj účel do posledního detailu. Už nebude potřeba, aby tato podřízená vláda dál zůstávala mezi Jehovou a lidmi. A protože adamovský hřích a smrt budou úplně odstraněny a lidstvo bude vykoupeno, skončí i potřeba Ježíšovy úlohy jako Vykupitele. (1Ko 15:26, 28).

smrt bude zničena: Nebo „smrt bude odstraněna“. Doslova: „smrt se stává neúčinnou“. Pavel tady mluví o konci adamovské smrti a jejích následků. Důležitou součástí toho, jak bude smrt zničena, je to, že mrtví budou přivedeni zpátky k životu prostřednictvím vzkříšení (Jan 5:28), učení, které Pavel v této souvislosti důrazně obhajuje. Aby ale smrt zmizela úplně, musí být odstraněny i všechny stopy adamovského hříchu. Pavel proto dál vysvětluje, že hřích, „žihadlo působící smrt“, bude odstraněn díky výkupní oběti Ježíše Krista. Těmito dvěma prostředky — vzkříšením a výkupným — Bůh smrt zničí a učiní ji neúčinnou. Pavel později říká: „Smrt je navždy pohlcena.“ (1Ko 15:54-57).

se i sám Syn podřídí: Syn, Kristus Ježíš, pokorně předá vládu svému Otci a podřídí se Jehovově svrchované svrchovanosti. Tím Ježíš vzdává co největší poctu oprávněnosti Otcovy vlády. Kristus také ukazuje, že na konci své úspěšné tisícileté vlády je pořád stejně pokorný, jako byl tehdy, když žil na zemi jako člověk. (Fil 2:5-11; Heb 13:8).

Tak bude Bůh pro každého vším: Až Kristus předá veškerou vládu svému Otci, Jehova bude znovu přímo vládnout nad celým svým stvořením. Dokonalé lidstvo už nebude potřebovat podřízenou vládu, mesiášské Království, aby napravilo škody způsobené vzpourou v Edenu. Už nebude dál potřeba výkupné, prostředník ani kněžstvo. Jako Jehovovi synové a dcery se lidé budou těšit velké svobodě a přímému spojení s Otcem. (Ří 8:21) Pavlův inspirovaný pohled se vztahuje na dobu poté, co Ježíš „předá Království svému Bohu a Otci, až zničí každou vládu a každou autoritu a moc“. (1Ko 15:24).

kdo jsou křtěni proto, aby byli mrtví: V 15. kapitole 1. Korinťanům Pavel rozebírá jistotu vzkříšení. V této souvislosti říká, že křesťané pomazaní duchem jsou křtěni neboli ponořeni do způsobu života, který povede k věrné smrti, podobné té Kristově. Potom budou vzkříšeni k duchovnímu životu, stejně jako Ježíš. Tento křest zahrnuje zkoušky podobné těm, kterým čelil sám Ježíš, a často vede ke smrti jako ta jeho. (1Ko 15:30-34) Věrní pomazaní křesťané mají naději, že budou vzkříšeni k životu v nebi. Zdá se tedy, že tento křest souvisí s křtem, o kterém mluvil Ježíš v Mr 10:38 a Pavel v Ří 6:3. (Viz studijní poznámky k Mr 10:38 a Ří 6:3).

proto, aby byli: Tento výraz je překladem řecké předložky hy·perʹ, která doslova znamená „nad“, ale může mít i řadu dalších významů, které je potřeba určit podle kontextu. Některé Bible překládají tuto frázi jako „křtěni za mrtvé“ nebo podobně. Takový překlad vedl některé k závěru, že tento verš mluví o křtění živých lidí jako náhradníků, tedy místo mrtvých a za ně. Bible ale nikde takový křest nezmiňuje a neexistuje ani důkaz, že by se taková praxe v Pavlově době používala. Navíc by takové vysvětlení nebylo v souladu s verši, které jasně říkají, že ti, kdo se nechávali křtít, byli „učedníci“, kteří sami „ochotně přijali“ Boží poselství a osobně „uvěřili“. (Mt 28:19; Sk 2:41; Sk 8:12).

bojoval s divokými zvířaty v Efezu: Římané často házeli zločince divokým zvířatům v arénách. Někteří badatelé sice naznačují, že se tento trest nevztahoval na římské občany, jako byl Pavel, ale existují historické doklady, že někteří římskí občané byli zvířatům předhozeni nebo byli nuceni s nimi bojovat. To, co Pavel napsal ve 2. Korinťanům, by mohlo popisovat setkání s doslovnými divokými zvířaty v aréně. (2Ko 1:8-10) Pokud byl Pavel skutečně předhozen doslovným zvířatům, jeho záchrana byla nejspíš výsledkem Božího zásahu. (Srovnej Da 6:22.) Tato zkušenost tak mohla být jednou z několika situací, kdy byl Pavel během své služby „na pokraji smrti“. (2Ko 11:23) Jiní badatelé se domnívají, že Pavel tady mluví o „divokých zvířatech“ v přeneseném smyslu a popisuje odpor protivníků, kteří se v Efezu chovali jako šelmy. (Sk 19:23-41).

jezme a pijme, protože zítra zemřeme: Pavel tady cituje Iz 22:13, což výstižně vystihovalo postoj neposlušných obyvatel Jeruzaléma. Místo aby činili pokání, když jim hrozilo zničení, oddali se honbě za požitky. Pavel mohl tato slova použít, protože odrážela způsob uvažování těch, kdo popírali naději na vzkříšení. Například takové skupiny, jako byli epikurejci, ve vzkříšení nevěřily a soustředily se na to, aby si užily přítomnost. Pavel ale ukazuje, že vzkříšení je skutečnost, a křesťané tak mají dostatek důvodů i motivace, aby dál vytrvale šli cestou sebeobětování. (1Ko 15:58).

Špatná společnost kazí dobré zvyky: Nebo „Špatná společnost kazí dobrou morálku“. Zdá se, že jde o přísloví nebo rčení používané už v Pavlově době, které vyjadřuje základní zásadu obsaženou i v jiných biblických verších. (Př 13:20; 14:7; 22:24, 25) Pavel toto rčení citoval, aby povzbudil spolukřesťany, aby se vyhýbali nevhodnému sbližování s těmi, kdo nesouhlasili s biblickým učením o vzkříšení. (1Ko 15:3-8; viz studijní poznámku k 1Ko 15:12.) Pavel věděl, že styk s lidmi, kteří odmítají toto i jiné dobře podložené křesťanské učení, by byl pro víru ničivý a mohl by „kazit“ (řecky phtheiʹro, „zkorumpovat, zničit“) dobré návyky i způsob uvažování druhých. (Sk 20:30; 1Ti 4:1; 2Pe 2:1) Sbor v Korintu trápila řada vážných problémů, které mohly být přinejmenším zčásti také důsledkem nerozumné volby společníků. (1Ko 1:11; 5:1; 6:1; 11:20-22).

Vzpamatujte se: Pavel tady používá řecké slovo, které doslova znamená „vystřízlivět“. Někteří křesťané v Korintu totiž dali na odpadlické učení, například na popírání vzkříšení, a tak byli v jakémsi duchovním otupění – zmatení a dezorientovaní, jako by byli opilí. Pavel je proto vybízí, aby se „vzpamatovali“, probudili se a setřásli zmatek tím, že si jasně ujasní učení o vzkříšení. Potřebovali to udělat dřív, než by je tohle otupění přivedlo k duchovní nemoci, a dokonce ke smrti. (1Ko 11:30).

pokud to nejdřív nezemře: Když Pavel mluví o vzkříšení pomazaného křesťana k životu jako duchovní bytost, přirovnává pohřbení fyzického těla k zasetí semene. Semeno „zemře“ v tom smyslu, že se po zasazení rozloží. Potom z něj vyroste rostlina, která se od semene úplně liší tvarem i vzhledem. (Srovnej Jan 12:24.) Podobně křesťan, kterého si Bůh vybral, aby byl spoludědicem se svým Synem a aby v nebi dostal neporušitelnost a nesmrtelnost, musí nejdřív zemřít. V 1Ko 15:42-44 Pavel čtyřikrát používá pojem „zasít“ v přeneseném smyslu. Popisuje, jak pomazaný křesťan opouští fyzické tělo a vzkříšením získává nebeské tělo. (Viz studijní poznámka k 1Ko 15:38).

Ale Bůh mu dává tělo: Pavel tady dál přirovnává vzkříšení křesťana pomazaného duchem ke klíčení semene. (Viz studijní poznámku k 1Ko 15:36.) Používá příklad drobného pšeničného zrnka, které se vůbec nepodobá rostlině, jež z něj vyroste. Jako semeno „umírá“ a stává se z něj rašící rostlina. (1Ko 15:36, 37) Podobně pomazaní křesťané nejdřív umírají jako lidé. Potom je Bůh v určený čas přivádí zpátky k životu v úplně nových tělech. (2Ko 5:1, 2; Fil 3:20, 21) Jsou vzkříšeni v duchovních tělech, aby žili v duchovní říši. (1Ko 15:44; 1Ja 3:2).

hvězda se od hvězdy liší slávou: Některým Korinťanům připadalo neuvěřitelné, že by člověk z masa a krve mohl zemřít a být vzkříšen s jiným druhem těla – s duchovním tělem. Pavel jim proto uvádí názorné příklady. Například poukazuje na hvězdy. Pozorovatelé v prvním století si mohli snadno ověřit, že hvězdy se liší jasem i barvou. Pavel tím chtěl říct, že Bůh, který stvořil takovou rozmanitost, je schopný vzkřísit člověka a dát mu duchovní tělo.

neporušenosti: Neporušenost (řecky a·phthar·siʹa) označuje to, co se nemůže rozpadnout ani zkazit, tedy to, co je nezničitelné. Pomazaní, kteří žili, věrně sloužili a zemřeli ve smrtelných, porušitelných lidských tělech, dostanou po vzkříšení neporušitelné duchovní tělo. (1Ko 15:44) Takové tělo, které je „vzkříšeno v neporušenosti“, bude ze své podstaty mimo dosah rozkladu nebo zničení a zřejmě bude samo o sobě soběstačné.—Srovnej studijní poznámku k 1Ko 15:53.

hmotné: Řecké slovo psy·khi·kosʹ, které je tady použité, je odvozené od slova psy·kheʹ, tradičně překládáného jako „duše“. (Srovnej překlad „soulical“ v Kingdom Interlinear.) V tomto verši se používá k popisu těl pozemských tvorů v protikladu k duchovním tělům; vztahuje se na to, co je hmotné, hmatatelné, viditelné a smrtelné. —Viz Slovníček, „Duše“.

První člověk Adam“ . . . „poslední Adam: V první části verše Pavel cituje 1Mo 2:7 („člověk se stal živou bytostí“), ale přidává slova „první“ a „Adam“. Ve druhé části verše nazývá Ježíše „posledním Adamem“. A pak v 1Ko 15:47 Pavel nazývá Adama „prvním člověkem [nebo „prvním člověkem, lidskou bytostí“]“ a Ježíše „druhým člověkem [nebo „druhým člověkem, lidskou bytostí“]“. První Adam neposlechl svého Otce a Dárce života; poslední Adam mu prokázal naprostou poslušnost. První Adam rozšířil hřích na své potomky; poslední Adam dal svůj lidský život jako oběť, která usmiřuje hřích. (Ří 5:12, 18, 19) Jehova potom Ježíše vzkřísil k životu jako ducha. (1Pe 3:18) Stejně jako Adam byl Ježíš dokonalý člověk, a tak Jehova v souladu se svou spravedlností mohl přijmout Ježíšovu oběť jako „odpovídající výkupné“, aby zpětně vykoupil Adamovy potomky. Tato výkupní oběť lidem vrátí vyhlídku na život, o kterou první Adam přišel. (1Ti 2:5, 6) Ježíš tedy mohl být právem nazýván „posledním Adamem“ — tento výraz ukazuje, že po něm už nebude potřeba žádný další Adam.—Srovnej studijní poznámky k Lk 3:38; Ří 5:14.

živou bytostí: Nebo „živou duší“. Pavel tady cituje 1Mo 2:7, kde je hebrejské slovo neʹfeš přeloženo jako „bytost“ nebo podle poznámky pod čarou „duše“. Toto hebrejské slovo doslova znamená „dýchající tvor“.—Viz Slovníček, „Duše“.

toho, který přišel z nebe: Tím je myšlen Kristus Ježíš, „poslední Adam“. (1Ko 15:45).

mrknutí: Nebo „mžik“. Řecké slovo přeložené jako „mrknutí“ (řecky rhi·peʹ) naznačuje rychlý pohyb. V tomto kontextu může označovat mrknutí nebo rychlý pohled očí. To ukazuje, že když zazní „poslední trubka“, pomazaní křesťané jsou vzkříšeni okamžitě k nesmrtelnému životu v nebi. (1Te 4:17; Zj 14:12, 13).

nesmrtelnost: Řecké slovo pro „nesmrtelnost“ (a·tha·na·siʹa) se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje třikrát, a to v 1Ko 15:53, 54 a 1Ti 6:16. Základní význam je „nepodléhající smrti“. Vztahuje se na kvalitu života, kterou někdo má — na jeho nekonečnost a nezničitelnost. Pomazaní Kristovi následovníci, kteří jako „smrtelní“ lidé věrně slouží Bohu, jsou vzkříšeni jako něco víc než jen duchovní tvorové s věčným životem. Jehova jim dává „nezničitelný život“ — což je mimořádný důkaz jeho důvěry v ně. (Heb 7:16; srovnej studijní poznámku k 1Ko 15:42).

Smrt je pohlcena navždy: Tím, že Pavel cituje slova zapsaná Izajášem v osmém století př. n. l., ukazuje, že Bůh už dávno slíbil konec adamovské smrti. Hebrejský text Iz 25:8 zní: „On [tedy Bůh] pohltí smrt navždy.“ Když Pavel tato slova cituje, používá řecký výraz (zde přeložený jako „navždy“), který doslova znamená „k vítězství“. Tento doslovný význam se odráží v některých překladech Bible, které uvádějí: „Smrt je pohlcena ve vítězství“ nebo „Smrt je pohlcena; vítězství je vybojováno!“ Řecký výraz ale může v některých souvislostech znamenat také „natrvalo; navždy“. V Septuagintě byl použit jako překlad hebrejského výrazu s významem „navždy“, například v Iz 25:8 a Ná 5:20. Proto existuje pádný důvod přeložit tento řecký výraz v 1Ko 15:54 slovem „navždy“, zvlášť když vezmeme v úvahu původní znění hebrejského textu, ze kterého je tento citát převzat.

Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé žihadlo?: Pavel tady cituje Oz 13:14. Ozeášovo proroctví nenaznačovalo, že by tehdy měli být ti neposlušní Izraelité vzkříšeni z mrtvých. Pavel ale tím, jak Oz 13:14 použil, ukazuje, že toto proroctví poukazovalo na dobu, kdy budou mrtví vzkříšeni k životu a Hrob (šeol neboli hádes) bude zbaven moci. Pavlův citát je zčásti převzat ze Septuaginty, kde se píše: „Kde je tvůj trest [nebo „potrestání“], ó smrti? Ó háde, kde je tvé žihadlo?“ Těmito řečnickými otázkami, které jsou namířené proti nepříteli Smrti (1Ko 15:25, 26), Pavel vlastně říká: „Smrti, už znovu nezvítězíš! Smrti, tvé žihadlo už nemá žádný účinek!“

žihadlo: Řecké slovo kenʹtron může označovat žihadlo nějakého zvířete, například štíra. Je použito ve Zj 9:10, kde jsou symbolické kobylky popsány jako ty, které mají „ocasy s žihadly jako štíři“. Tady v 1Ko 15:55 je tento výraz použit obrazně pro bolest a utrpení, které nepřítel smrt způsobil milionům lidí. (1Ko 15:26) Stejně jako štír, který je zbaven žihadla, nemůže bodnout, ani smrt nebude mít moc nad pomazanými duchem, kteří byli vzkříšeni, aby zdědili Boží Království, a získali nesmrtelnost. (1Ko 15:57; Zj 20:6) Během tisícileté Kristovy vlády Bůh úplně odstraní žihadlo adamovské smrti, až budou vzkříšeny miliony lidí a smrt bude obrazně vržena do „ohnivého jezera“. (Zj 20:12-14; 21:4; Jan 5:28, 29).

a hříchu dává sílu Zákon: Nebo „a Zákon dává hříchu jeho sílu“. Pavel tady odkazuje na Mojžíšův Zákon. Ten jasně vymezoval, co je hřích, a označoval za hříšné mnoho skutků, a dokonce i postoje. (Ří 3:19, 20; Ga 3:19) V tomhle smyslu Zákon „dával hříchu sílu“. Izraelité si tak začali víc uvědomovat svou hříšnost, to, že se zodpovídají Bohu, a že potřebují Mesiáše. (Ří 6:23).

Proto, . . . buďte pevní, nepohnutelní: Řecké slovo přeložené jako „pevní“ vyjadřuje myšlenku být usazený, stabilní, pevně na svém místě. V Kol 1:23 je tentýž výraz přeložen jako „pevní“ a je použit souběžně s vyjádřením „upevnění na základě“. Zahrnuje to, že člověk stojí pevně na svém místě díky neochvějné víře v Boha a jeho sliby. (1Pe 5:9) Výraz „nepohnutelní“ má podobný význam a vztahuje se na něco, co je neotřesitelné, co se nepohne ze svého místa. Když křesťan čelí těžkostem a útokům na svou víru, má naději, která je jako „kotva“ — drží loď pevně, aby ji nic nevytrhlo z místa, kde je zakotvená. (Heb 6:19) Pavel používá výrazy přeložené jako „pevní“ a „nepohnutelní“ společně, aby vyjádřil přání, aby jeho korintští bratři byli naprosto rozhodnutí držet se své naděje a víry a byli si jistí, že jejich „tvrdá práce v Pánově díle“ nikdy není zbytečná.

Pánovo dílo . . . pro Pána: V tomto kontextu se řecký výraz Kyʹri·os („Pán“) může vztahovat buď na Jehovu Boha, nebo na Ježíše Krista. Zde se „Pán“ nejspíš vztahuje na Jehovu, protože Pavel o křesťanské službě říká, že „jsme Boží spolupracovníci“, a tuto službu nazývá „Jehovovým dílem“. (1Ko 3:9; 16:10; Iz 61:1, 2; Lk 4:18, 19; Jan 5:17; Ří 12:11) Také když Ježíš mluvil o duchovní sklizňové práci, označil Jehovu Boha jako „Pána [nebo „Vládce“; řecky Kyʹri·os] sklizně“. (Mt 9:38) Je ale možné, že měl Pavel na mysli dílo neboli službu, kterou Ježíš na zemi vedl a rozvíjel. (Mt 28:19, 20) Ať už je to jakkoli, křesťanští služebníci mají velkou výsadu být spolupracovníky jak se svrchovaným Pánem Jehovou, tak s Pánem Ježíšem Kristem při oznamování dobré zprávy.