1. Korinťanům 16

sbírku: Řecké slovo lo·giʹa, přeložené jako „sbírka“, se v Bibli vyskytuje jen dvakrát, v 1Ko 16:1, 2. Souvislosti a Pavlova volba slov naznačují, že sbírka se nejspíš týkala peněz, ne jídla nebo oblečení. Když říká „tu“ sbírku, dává tím najevo, že šlo o zvláštní sbírku, kterou už Korinťané znali. Zdá se, že tato sbírka byla organizována hlavně ve prospěch křesťanů v Judeji, kteří tehdy byli ve velmi těžké situaci. (1Ko 16:3; Ga 2:10).

vždy první den v týdnu: Pavel tady pravděpodobně mluví o dni, který následoval po židovském sabatu. Proto doporučil, aby si každý křesťan v Korintu hned na začátku týdne dal za prioritu „vždy první den v týdnu něco stranou“ a mohl tak přispět těm, kdo byli v nouzi. Každý křesťan měl svůj dar dát stranou soukromě a „podle svých možností“. (1Ko 16:1) Pavel tím, jak někteří tvrdí, nezaváděl pro křesťany neděli jako nový den sabatu. (Kol 2:16, 17).

…aby váš dar odnesli do Jeruzaléma: Kolem roku 55 n. l. se křesťané v Judeji dostali do chudoby, a tak Pavel dohlížel na sbírku podpory od sborů v Galacii, Makedonii a Achaji. (1Ko 16:1, 2; 2Ko 8:1, 4; 9:1, 2) Když se Pavel v roce 56 n. l. vydal na dlouhou cestu do Jeruzaléma, aby tento příspěvek doručil, doprovázelo ho několik mužů. Skupina nesla peníze, které jim svěřilo několik sborů, a každý z nich možná vyslal muže, aby Pavla doprovodili. (Sk 20:3, 4; Ří 15:25, 26) Tak početná společnost mohla být potřeba kvůli bezpečnosti, protože lupiči představovali hrozbu pro bezpečné cestování. (2Ko 11:26) A protože spolu s Pavlem předávali shromážděné prostředky jen „ti, které doporučíte“, nebyl důvod tyto muže podezírat, že by s penězi nakládali nesprávně. Ti, kdo přispěli, si mohli být jistí, že se s penězi naloží správně. (2Ko 8:20).

Makedonie: Viz glosář „Makedonie“; Dodatek B13.

když to Jehova dovolí: Tento výraz a podobné obraty používané v Křesťanských řeckých písmech zdůrazňují, že když člověk něco dělá nebo plánuje udělat, měl by brát v úvahu Boží vůli. (⁠Heb 6:3; Jk 4:15) Viz studijní poznámku k 1Ko 4:19. K použití Božího jména v tomto spojení viz úvod k dodatku C3; 1Ko 16:7.

Zůstanu v Efezu: Tato Pavlova slova jsou silným důkazem, že tento dopis napsal, když byl v Efezu. Nepřímý důkaz podporující stejný závěr je v 1Ko 16:19, kde Pavel ke svým vlastním pozdravům připojuje i pozdravy Akvily a Prisky (Priscilly). Podle Sk 18:18, 19 se tento manželský pár přestěhoval z Korintu do Efezu.

až do Letnic: Viz Slovníček, „Letnice“, a Dodatek B15.

velké dveře k činnosti: Je to jeden ze tří případů, kdy Pavel používá výraz „dveře“ v přeneseném významu. (2Ko 2:12; Kol 4:3; viz studijní poznámku ke Sk 14:27.) Pavlova činnost v Efezu měla dopad na kazatelské úsilí v celém regionu. V Efezu strávil asi tři roky (cca 52–55 n. l.) a jedním z výsledků bylo, že se dobrá zpráva o Království rozšířila po celé římské provincii Asie. (Sk 19:10, 26; viz Slovníček, „Asie“.) Města Kolosy, Laodikea a Hierapolis, která ležela ve vnitrozemí od Efezu, slyšela dobrou zprávu, i když je Pavel zřejmě osobně nenavštívil. Možná tam poslal Epafrase, aby tam otevřel kazatelské dílo. (Kol 4:12, 13) Je možné, že se během tohoto období velké činnosti dostala dobrá zpráva také do měst Filadelfie, Thyatiry a Sard.

Jehovovu dílu: Pavel tady mluví o díle neboli službě, kterou mu Bůh svěřil, a kterou vykonávali on i Timoteus. Jak Pavel uvádí v 1Ko 3:9, křesťané mají výsadu být „Božími spolupracovníky“. — K použití Božího jména v tomto vyjádření viz Dodatek C3 – úvod; 1Ko 16:10.

Co se týká našeho bratra Apolla: Zdá se, že Apollos musel být v Efezu nebo poblíž, kde Pavel napsal 1. Korinťanům. Apollos dříve kázal v Korintu (Sk 18:24–19:1a) a Korinťané si ho velmi vážili. I když ho Pavel naléhavě vybízel, aby navštívil korintský sbor, Apollos v té době neměl v plánu do Korintu jít. Možná se obával, že by tím ještě víc rozdmýchal rozdělení ve sboru (1Ko 1:10-12), nebo mohl mít stále práci tam, kde právě byl. Ať už to bylo jakkoli, Pavlova stručná zmínka o „našem bratrovi Apollovi“ ukazuje, že tito dva aktivní misionáři nedovolili, aby frakce v korintském sboru narušily jejich vlastní jednotu, jak to někteří bibličtí komentátoři naznačovali. (1Ko 3:4-9, 21-23; 4:6, 7).

s bratry: Někteří se domnívají, že „s bratry“ může odkazovat na Štěpána, Fortunáta a Achaika, kteří Pavla navštívili v Efezu (1Ko 16:17, 18) a kteří pak možná tento dopis doručili do Korintu.

buďte odvážní: Nebo „buďte stateční“. Řecké slovo, které je tady použité (an·driʹzo·mai), je sloveso odvozené od podstatného jména a·nerʹ, které znamená „muž; mužský“. I když doslova znamená „jednat jako muž“, hlavní myšlenka je být odvážný nebo statečný, a tak je to přeloženo i v mnoha překladech. Pavel tato slova napsal všem ve sboru, takže takovou odvahu měly projevovat i ženy. A i když Pavel křesťany povzbuzuje, aby projevovali „mužnou“ odvahu, sám sebe a své spolupracovníky také popisuje jako „něžné“ a říká, že se chovali jako „kojící matka“. (1Te 2:7) Řecké sloveso an·driʹzo·mai se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady, ale v Septuagintě je použité víc než 20krát jako překlad odpovídajících hebrejských výrazů, které znamenají „buď odvážný; buď silný“. Například je použité třikrát v 5Mo 31:6, 7, 23, kde Mojžíš přikázal lidu a Jozuovi, aby „byli odvážní“. A je použité třikrát v Joz 1:6, 7, 9, kde Jehova Jozuovi řekl, aby „byl … silný“.

vybízím: Nebo „naléhavě prosím“. — K rozboru řeckého slova pa·ra·ka·leʹo, které je zde použité, viz studijní poznámku k Ří 12:8.

Achaie: Viz studijní poznámku ke Sk 18:12.

přítomnost: Pavel tady používá řecké slovo pa·rou·siʹa ve vztahu ke třem svým spolupracovníkům, kteří byli s ním. V podobném významu je v Křesťanských řeckých písmech použito ještě pětkrát. (2Ko 7:6, 7; 10:10; Fil 1:26; 2:12) Tento výraz se používá také v souvislosti s neviditelnou přítomností Ježíše Krista. (Mt 24:3; 1Ko 15:23) Výraz pa·rou·siʹa, neboli „přítomnost“, může označovat i neviditelnou přítomnost. Naznačuje to židovský historik Josephus, který psal řecky, když mluví o Boží pa·rou·siʹa u hory Sinaj. Boží neviditelná přítomnost se tehdy projevila hromy a blesky. (Židovské starožitnosti, III, 80 [v, 2]) Pavel používá příbuzné sloveso paʹrei·mi („být přítomen“), když mluví o tom, že je „přítomen duchem“, ale „nepřítomen tělem“. (1Ko 5:3) I když mnoho překladů tento výraz překládá jako „příchod“ nebo „přijití“, překlad „přítomnost“ podporuje způsob, jak ho Pavel používá ve Fil 2:12, kde mluví o své „přítomnosti“ v protikladu ke své „nepřítomnosti“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 15:23).

asijské sbory: Tedy sbory v římské provincii Asie. (Viz Slovníček „Asie“.) Ve Sk 19:10 se píše, že během Pavlova pobytu v Efezu „všichni, kdo žili v provincii Asie, slyšeli slovo Pána“. Když Pavel psal 1. Korinťanům (asi r. 55 n. l.) a byl tehdy v Efezu, měl pravděpodobně na mysli sbory v Kolosech, Laodikeji a Hierapoli. (Kol 4:12-16) Kromě toho už tehdy možná existovaly i další sbory zmiňované v knize Zjevení, včetně sborů ve Smyrně, Pergamu, Sardách, Thyatiře a Filadelfii, a i ty mohly být zahrnuté do těchto pozdravů. (Zj 1:4, 11).

Aquila a Priska: Viz studijní poznámku ke Sk 18:2.

sbor, který se schází v jejich domě: V prvním století se věřící často scházeli v soukromých domech. (Ří 16:3, 5; Kol 4:15; Fm 2) Řecké slovo pro „sbor“ (ek·kle·siʹa) označuje skupinu lidí shromážděných za společným účelem. (1Ko 12:28; 2Ko 1:1) Některé Bible překládají řecké slovo ek·kle·siʹa v tomto i dalších verších jako „církev“. Protože si ale mnoho lidí pod slovem církev představí spíš budovu určenou k náboženským obřadům než skupinu lidí, kteří společně uctívají Boha, je překlad „sbor“ přesnější.

svatým polibkem: Viz studijní poznámku k Ří 16:16.

vlastnoručně psaný: Viz studijní poznámku k 1Ko 1:1.

Přijď, náš Pane!: Pavel tady používá aramejský výraz přepsaný do řečtiny jako Ma·raʹna tha. Podobně jako jiné semitské výrazy, například „Amen“ a „Haleluja“, to byl zřejmě výraz, který křesťanský sbor dobře znal, takže ho Pavel mohl použít bez dalšího vysvětlování. Vyjadřuje přání podobné závěrečným slovům ze Zj 22:20, kde apoštol Jan zvolal: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ Podle některých badatelů se má ten aramejský výraz přepsat jako Ma·ranʹ a·thaʹ, což by znamenalo „Náš Pán přichází“ nebo „Náš Pán přišel“.