1. Tesaloničanům 5

časy a období: Viz studijní poznámku ke Sk 1:7.

Jehovův den: V celém Písmu se výraz „Jehovův den“ (nebo „den Jehovy“) vztahuje na zvláštní období, kdy Jehova Bůh vykonává soud nad svými nepřáteli a oslavuje své velké jméno. Tento výraz má původ v Hebrejských písmech. (Některé příklady jsou v Iz 13:6; Ez 7:19; Joe 1:15; Am 5:18; Ob 15; Sef 1:14; Ze 14:1; Mal 4:5.) Prorok Joel mluví o „příchodu velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne“. (Joe 2:31) Tento verš cituje Petr o Letnicích roku 33 n. l., jak je zaznamenáno ve Sk 2:20. (Viz studijní poznámku ke Sk 2:20.) Při prvním splnění Joelova proroctví přišel tento „Jehovův den“ na Jeruzalém v roce 70 n. l. Tady v 1Te 5:2 Pavel mluví o budoucím Jehovově dni, který odpovídá „velkému soužení“, o kterém Ježíš předpověděl v Mt 24:21.—K použití Božího jména v tomto verši viz úvod k dodatku C3; 1Te 5:2.

jako zloděj v noci: Zloději obvykle udeří v noci, rychle a nečekaně. (Job 24:14; Jer 49:9; Mt 24:43) Podobně „Jehovův den přijde jako zloděj v noci“, tedy náhle a mnohé zaskočí. (2Pe 3:10; Zj 16:15) Věrní křesťané se řídí radou žít v očekávání toho dne. (Lk 12:39; Zj 3:3) I když je může překvapit jeho náhlý začátek (Mt 24:42-44; Lk 12:40), nebudou zaskočeni, až skutečně přijde. (1Te 5:4).

pak na ně hned přijde náhlé zničení: Pavel tady naznačuje, že mezi prohlášením „Mír a bezpečnost!“ a zničením, které přijde na ty, kdo tak volají, bude jen málo času, nebo dokonce žádný. Bude to náhlé a nevyhnutelné. Řecké spojení obsahuje dva výrazy (přeložené jako „náhlé“ a „hned přijde“), které zdůrazňují, jak překvapivě rychle to zničení nastane. Podobná kombinace výrazů je v Lk 21:34, kde se popisuje příchod Jehovova dne.

jako porodní bolesti na těhotnou ženu: Porodní bolesti přicházejí náhle; nedá se předem přesně vědět den ani hodina. Pavel ale tímto přirovnáním zdůrazňuje náhlost a nevyhnutelnost přicházejícího zničení. Jakmile porodní bolesti začnou, žena ví, že se spustil proces, který už nejde zastavit. – Srovnej studijní poznámku k Mt 24:8.

rozhodně neuniknou: Pavel tady používá dva zápory (doslova „ne neuniknou“), aby zdůraznil, že pro ničemné bude nemožné uniknout „náhlému zničení“, které na ně „hned přijde“.

aby vás ten den překvapil, jako denní světlo překvapí zloděje: Některé překlady Bible tuto myšlenku podávají takto: „aby vás ten den překvapil, jako by překvapil zloděj“. Takové znění vychází z řady starověkých řeckých rukopisů, které jako podmět této věty používají jednotné číslo „zloděj“. Ale i znění, kde jsou „zloděje“ předmětem věty, má dobrou rukopisnou oporu. Navíc dobře zapadá do kontextu, kde Pavel říká, že „nejste ve tmě“, ale že jste „všichni synové světla a synové dne“. (1Te 5:5) V obou případech je hlavní myšlenka stejná: křesťané by neměli být příchodem Jehovova dne zaskočeni.

jako denní světlo překvapí zloděje: V 1Te 5:2 Pavel přirovnává Jehovův den ke zloději, který přichází náhle, bez varování. Tady ale zřejmě mění obraz a Jehovův den přirovnává k úsvitu. Úsvit přináší světlo, které odhaluje činnost zlodějů, například vlamačů, kteří kradou pod rouškou tmy. (Job 24:14; Jan 3:20) Ranní světlo může „překvapit“ zloděje, kteří se do kradení tak zabrali, že je svítání zaskočí. Na rozdíl od zlodějů mají být praví křesťané „syny světla“, kteří nepatří ani k noci, ani ke tmě. (1Te 5:5) Přirovnání, která Pavel používá – jak to v 2. verši, tak i tady ve 4. verši – zdůrazňují, že křesťané potřebují zůstávat duchovně bdělí.

nespěme: V Bibli se řecké slovo, které je tady přeložené jako „nespěme“, často používá ve významu doslovného spánku. (Mt 8:24; Mr 4:38; 1Te 5:7) Může ale být použité i jako metafora pro člověka, který je apatický nebo lhostejný a nedokáže zůstat ostražitý. Když člověk spí, obvykle neví, co se kolem něj děje, a nevnímá, jak plyne čas. Podobně ten, kdo je duchovně „spící“, nedokáže rozpoznat důležité události související s Jehovovým záměrem ani to, že se jeho den rychle blíží. Pavel tady proto křesťany varuje, aby „nespěli jako ostatní“ a nemysleli si, že Boží den soudu je ještě daleko. (2Pe 3:10-12).

uvažujme střízlivě: Doslova „buďme střízliví“. Použité řecké slovo se objevuje také v 1Te 5:8; 2Ti 4:5; 1Pe 1:13; 4:7 („buďte ostražití“); 5:8.

pancíř víry a lásky: V tomhle verši Pavel používá dvě části zbroje, aby znázornil tři důležité křesťanské vlastnosti – víru, lásku a naději. (Viz studijní poznámku k výrazu „jako přilbu naději na záchranu“ v tomto verši a studijní poznámku k 1Te 1:3.) Stejně jako pancíř chrání vojákovo srdce, tak víra a láska chrání obrazné srdce křesťana. Aby zdůraznil, že takové vlastnosti jsou pro křesťanský život nezbytné, přirovnává je Pavel k výstroji, kterou nosí bojovník, jehož život je na bojišti v ohrožení. V Ef 6:14 Pavel používá pancíř jako znázornění vlastnosti „spravedlnosti“.

jako přilbu naději na záchranu: Stejně jako přilba chrání vojákovu hlavu, tak naděje na záchranu chrání mysl křesťana. Pavel se o této obrazné přilbě, stejně jako o „pancíři víry a lásky“, zmiňuje, když mluví o tom, jak důležité je zůstávat duchovně bdělý. (1Te 5:6, 7) Křesťan, který má tuhle přilbu na hlavě, se „upřeně dívá k vyplacení odměny“, podobně jako to dělal Mojžíš. (Heb 11:26) Když si bude udržovat naději na záchranu silnou, zůstane duchovně bdělý. (Viz studijní poznámku k Ef 6:17).

spíme: Nebo „spíme spánkem smrti“. Řecké slovo přeložené jako „spíme“ se používá ve spojitosti se smrtí. (Mt 9:24; Mr 5:39 a studijní poznámka; Lk 8:52) Tady v 1Te 5:10 Pavel zřejmě mluví o tom, že „ať bdíme, nebo spíme“ ve smyslu, že jsme buď naživu, nebo mrtví.

povzbuzujte: Nebo „utěšujte“, protože stejné řecké slovo je takto přeloženo v 1Te 4:18. (Viz studijní poznámku k Ří 12:8).

vedou vás: Nebo „řídí vás; ujímají se mezi vámi vedení“. Řecké slovo pro·iʹste·mi doslova znamená „stát před (vpředu)“ a může zahrnovat myšlenky jako vést, dohlížet, řídit, projevovat o druhé zájem a pečovat o ně.

napomínají: Použité řecké slovo (nou·the·teʹo) spojuje slova pro „mysl“ (nous) a „položit; dát“ (tiʹthe·mi). Doslova by se dalo přeložit jako „vložit do mysli“. V některých souvislostech může vyjadřovat i myšlenku „varovat“, jako v 1Te 5:14.

abyste si jich mimořádně vážili: Tento výraz zdůrazňuje náklonnost a velkou úctu, kterou by křesťané měli mít k těm, kdo mezi nimi „tvrdě pracují“. (1Te 5:12) Řecké slovo přeložené jako „mimořádně“ je silný výraz složený z řeckých výrazů, které znamenají „za“, „přesahující“ a „hojně“.

varovali: Nebo „napomínali“. (Viz studijní poznámku k 1Te 5:12).

neukázněné: Řecké slovo přeložené jako „neukázněné“ se často používalo o vojácích, kteří porušili řady nebo byli nedisciplinovaní. Historik z prvního století Josephus tímto výrazem popsal vojáky, kteří „postupovali v nepořádku“. V hovorové řečtině mohlo to slovo označovat zahálčivého, líného člověka, ale častěji se vztahovalo na někoho, kdo se nepodřizoval uznávaným normám. Pavel ho tady používá v širším smyslu pro ty, kdo byli v křesťanském sboru neukáznění, neposlušní a výrazně se odchylovali od křesťanských měřítek. (1Te 4:11; 2Te 3:6).

utěšovali: Řecké sloveso přeložené jako „utěšovali“ (pa·ra·my·theʹo·mai) je použité také v Jan 11:19, 31 o Židech, kteří přišli utěšit Marii a Martu po smrti jejich bratra Lazara. Vyjadřuje velkou míru něhy a útěchy.—Viz studijní poznámku k 1Ko 14:3, kde je příbuzné podstatné jméno přeložené jako „utěšuje“.

sklíčené: Nebo „zmalomyslnělé“, „ztrápené“. Řecké slovo použité na tomto místě (o·li·goʹpsy·khos) se dá doslova přeložit jako „ti, kdo mají malou duši“. Starověcí řečtí autoři používali výraz s opačným významem, „ti, kdo mají velkou duši“, pro ty, kdo byli sebejistí a soběstační. Zdá se tedy, že výraz, který Pavel používá, zahrnuje i nízké sebevědomí. Stejný řecký výraz byl v Septuagintě použit jako překlad hebrejských výrazů přeložených jako „úzkostliví“ a „zarmoucení“. (Iz 35:4; 54:6) Někteří tesaloničtí křesťané mohli být sklíčení kvůli pronásledování nebo kvůli zármutku nad smrtí spoluvěřících. (1Te 2:14; 4:13-18) Pavel nevybízí spolukřesťany, aby sklíčené napomínali nebo varovali. Naopak žádá, aby je křesťané „utěšovali“.—Viz studijní poznámku k výrazu utěšovali v tomto verši.

se všemi měli trpělivost: Řecká slova vztahující se k „trpělivosti“ vyjadřují klidnou vytrvalost a pomalost k hněvu, vlastnosti, které Jehova a Ježíš neustále projevují v jednání s lidmi. (Ří 2:4; 9:22; 1Ti 1:16; 1Pe 3:20; 2Pe 3:9, 15; viz studijní poznámku k Ga 5:22.) Křesťané mají jako napodobitelé Jehovy a Ježíše projevovat trpělivost. (1Ko 11:1; Ef 5:1) Řecké sloveso přeložené jako „mít trpělivost“ je použité dvakrát v Ježíšově ilustraci o dvou otrocích, z nichž každý prosil: „Měj se mnou trpělivost.“ (Mt 18:26, 29) Nemilosrdný „zlý otrok“ odmítl být trpělivý a milosrdný, na rozdíl od pána, kterého Ježíš používá jako obraz svého nebeského Otce. (Mt 18:30-35) Ježíšova ilustrace a použití stejného slovesa v 2Pe 3:9 naznačují, že trpělivost s druhými zahrnuje i to, že jsme odpouštějící a milosrdní.

Neustále se modlete: Pavel neočekával, že se Tesaloničané budou modlit v každém okamžiku. Spíš je povzbuzoval, aby měli modlitební postoj – aby se stále obraceli k Bohu pro vedení a aby si pořád uvědomovali, že ve všech oblastech života potřebují být na něm závislí. (Př 3:6) V několika dalších dopisech Pavel dal podobné povzbuzení. (Ří 12:12; Ef 6:18; Fil 4:6; Kol 4:2).

Neuhašujte oheň ducha: Výraz „uhašovat oheň“ překládá jediné řecké sloveso, které doslova znamená „uhasit; uhasit žár“. V Mr 9:48 a Heb 11:34 se používá ve spojitosti se symbolickým i doslovným ohněm. Tady ho Pavel používá v přeneseném smyslu o Božím „duchu“, neboli činné síle. Tento duch může být v křesťanech jako oheň, takže je podněcuje, aby „hořeli“ touto silou, a dodává jim energii mluvit a jednat v souladu s Jehovovou vůlí. (Viz Ří 12:11 a studijní poznámku; viz studijní poznámku ke Sk 18:25.) Křesťan, jehož myšlení a jednání jsou v souladu s tělem, by přehlížel Boží svatého ducha, a tím by ho vlastně ve svém vlastním srdci uhasil. (Ga 5:17; 1Te 4:8).

proroctvími: Tedy poselstvími od Boha. (Viz Slovníček, „Proroctví“.) Pohrdat božsky inspirovanými poselstvími znamená považovat je za bezcenná, nevšímat si jich a s opovržením je odmítat.

Všechno zkoumejte: Řecké slovo, které apoštol Pavel použil ve významu „všechno zkoumejte“, se dá přeložit také jako „testujte“. Toto řecké slovo znamená něco zkoumat a pečlivě prověřovat, aby se zjistilo, jestli je to pravé. Používalo se například v souvislosti s testováním drahých kovů. Pavel stejné řecké slovo používá v Ří 12:2 (viz studijní poznámku) ve spojení „přesvědčte se“.

Všechno zkoumejte: Toto vyjádření ukazuje, že křesťané se musí ujistit, že „všechno“, co přijímají jako své přesvědčení, je v souladu s Boží vůlí. (Srovnej Sk 17:11.) V této souvislosti Pavel konkrétně říká ve 20. verši: „Proroctvími nepohrdejte.“ Toto varování naznačuje, že tesaloničtí křesťané měli „všechno zkoumat“ v tom smyslu, že měli ověřovat, jestli proroctví, kterým věří, opravdu pocházejí od Boha. V 1. století n. l. měli někteří Kristovi následovníci dar proroctví. (Ří 12:6; 1Ko 14:1-3) Ježíš ale také předpověděl, že se objeví falešní proroci. (Mt 24:11, 24; Mr 13:22) Křesťané měli brát v úvahu, jaký je člověk, který proroctví předává (Mt 7:16-20), a všímat si, jestli jeho obsah odpovídá inspirovaným Písmům. Když Pavel psal Tesaloničanům (asi 50 n. l.), Matoušovo evangelium bylo pravděpodobně jedinou částí Křesťanských řeckých písem, která už byla napsaná. Aby tedy mohli určit, jestli je nějaké proroctví nebo učení opravdu od Boha, museli se ve velké míře spoléhat na pečlivé studium Hebrejských písem.

váš duch, duše a tělo: Pavlova hluboká starost o duchovní blaho celého křesťanského sboru v prvním století se odráží v jeho upřímné, vroucí modlitbě a prosbě (verše 23, 24) za bratry v Tesalonice. V tomto kontextu mají tyto tři výrazy zřejmě následující význam: duch, tedy převládající postoj sboru (viz studijní poznámky k 1Ko 5:5; Ga 6:18; a Slovníček „Duch“); duše, tedy život neboli existence sboru (viz Slovníček „Duše“); tělo, tedy složená skupina pomazaných křesťanů, kteří tvoří sbor. (Srovnej 1Ko 12:12, 13.) Pavlova velká starost o sbor je vidět i z toho, že prosí, aby je Bůh posvětil „úplně“ a aby je zachoval „v každém ohledu zdravé“.

během přítomnosti našeho Pána Ježíše Krista: Viz studijní poznámku k 1Te 2:19.

svatým polibkem: Viz studijní poznámku k Ří 16:16.

Pána: V takovém kontextu může „Pán“ označovat buď Jehovu Boha, nebo Ježíše Krista. Když podklad v Hebrejských písmech a souvislosti neposkytují jasnou oporu pro obnovení Božího jména, Překladatelský výbor Překladu nového světa ponechal překlad „Pán“, aby nepřekročil meze toho, co si může překladatel dovolit. (Viz Dodatek C1.) I když některé překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny a dalších jazyků tady používají Boží jméno, v tomto kontextu může „Pán“ klidně odkazovat na Pána Ježíše Krista. (1Te 5:28).

ať je s vámi: Některé rukopisy na konci dopisu přidávají „Amen“. I když některé Pavlovy dopisy končí slovem „Amen“ (Ří 16:27; Ga 6:18), rukopisná podpora pro jeho doplnění v tomto případě není silná.