2. Timoteovi 4

Zapřísahám tě: Tímto vyjádřením chce Pavel na Timotea zapůsobit, aby si uvědomil, jak vážné je to, co mu apoštol právě řekne. (Viz studijní poznámku k 1Ti 5:21, kde Pavel používá stejný obrat.) Pavel i Timoteus dělali hodně pro to, aby posilovali sbory a chránili je před vlivem falešných učitelů. Pavel ví, že se blíží jeho smrt (2Ti 4:6-8), a proto chce, aby Timoteus zůstal ostražitý a dál pečlivě plnil pokyny, které následují (2Ti 4:2-5).

Kristem Ježíšem, který bude soudit živé a mrtvé: V Hebrejských písmech je Jehova Bůh označen jako „Soudce celé země“. (1Mo 18:25) Podobně je v Křesťanských řeckých písmech Jehova nazván „Soudcem všech“. (Heb 12:23) Hebrejská písma ale také předpověděla, že Mesiáš bude působit jako soudce. (Iz 11:3-5) V souladu s těmito proroctvími Ježíš řekl, že jeho Otec „svěřil veškeré souzení Synovi“. (Jan 5:22, 27) Bible navíc o Ježíšovi mluví jako o tom, koho Bůh „ustanovil za soudce živých i mrtvých“. (Sk 10:42; 17:31; 1Pe 4:5; viz také studijní poznámku k 2Ko 5:10.)

až se objeví: V tomto kontextu „objevení“ poukazuje na budoucí určený čas, kdy bude Kristovo slavné postavení v nebi jasně rozpoznatelné. Tehdy vykoná Boží soudy nad lidstvem. (Da 2:44; 7:13, 14; viz také studijní poznámku k 1Ti 6:14.)

Kaž Boží slovo: Z kontextu vyplývá, že Pavel tady mluví především o kázání ve sboru. (2Ti 4:3, 4) Timoteus měl jako dozorce „kázat Boží slovo“ účinně, aby posiloval víru posluchačů a pomáhal jim odolávat odpadlickým myšlenkám. Falešní učitelé vyvolávali spory o slova a opírali se o osobní názory a nepravdivé příběhy. Naproti tomu dozorci měli kázat jen „Boží slovo“, inspirované Boží slovo. (Viz studijní poznámku k 2Ti 2:15; viz také 2Ti 3:6-9, 14, 16.) V širším smyslu se tato rada může vztahovat i na kázání mimo sbor; Pavel pak Timotea vybízí, aby „dělal práci evangelizátora“. (2Ti 4:5 a studijní poznámka).

dělej to s pocitem naléhavosti: Pavel tady používá řecké sloveso, které doslova znamená „stát nad něčím“, ale má široký význam; často znamená „stát u něčeho nebo poblíž, být připraven“. Někdy se používalo ve vojenském prostředí pro vojáka nebo strážného na stanovišti, který je pořád připraven k akci. To slovo ale může také znamenat, že se něčemu věnuje okamžitá pozornost. Zahrnuje v sobě i myšlenku horlivosti a vytrvalosti. Pavel chce, aby byl Timoteus připraven využít každou příležitost „kázat Boží slovo“. — Viz studijní poznámku k „Kaž Boží slovo“ u tohoto verše.

za příznivých i nepříznivých okolností: Nebo „vhod i nevhod“. Pavel Timotea vybízí, aby bránil pravdy z Božího slova za všech okolností. Měl to dělat v dobách relativního klidu, ale vytrvat i tehdy, když narazí na překážky, jako je odpor falešných učitelů a jejich snahy rozdělit sbor.

Kárej: Viz studijní poznámku k 1Ti 5:20.

napomínej: Řecké sloveso přeložené jako „napomínej“ znamená „pokárat, důrazně varovat nebo přísně poučit“. Může se vztahovat na varování, které má člověku zabránit, aby něco udělal, nebo ho zastavit, aby v určitém jednání nepokračoval. (Mt 16:20; Mr 8:33; Lk 17:3).

vybízej: Viz studijní poznámky k Ří 12:8; 1Ti 4:13.

s veškerou trpělivostí: Timoteus se o trpělivosti hodně naučil od Pavla. (2Ti 3:10) Jako dozorce potřeboval projevovat velkou trpělivost, protože někteří ve sboru byli ovlivněni falešným učením. Když své spolukřesťany káral, napomínal a vybízel, musel vždycky projevovat sebeovládání a trpělivě se odvolávat na jejich touhu dělat to, co je správné. Kdyby se nechal ovládnout podrážděností nebo frustrací, mohl by některé odradit, nebo je dokonce přivést ke klopýtnutí. (1Pe 5:2, 3; viz studijní poznámku k 1Te 5:14).

a uměním vyučovat: Řecké slovo přeložené jako „umění vyučovat“ se může vztahovat jak na způsob vyučování, tak na obsah vyučování. (Viz studijní poznámku k Mt 7:28, kde je stejné slovo přeloženo jako „způsob vyučování“.) V tomto kontextu je důraz na způsob vyučování, a proto je to slovo přeloženo jako „umění vyučovat“. Protože Pavel v této větě používá řecké slovo pro „veškeré“, některé překlady to vyjadřují například jako „každým druhem poučování“, „všemi svými vyučovacími schopnostmi“ nebo „pečlivým poučováním“. Jeden znalec k tomuto verši uvedl, že Timoteus „se musí vždycky projevovat jako zdravý a vynalézavý učitel křesťanské pravdy“. (1Ti 4:15, 16; viz studijní poznámky k Mt 28:20; 1Ti 3:2).

zdravé: Nebo „zdraví prospěšné; užitečné“. (Viz studijní poznámku k 1Ti 6:3).

aby jim šimrali uši: Nebo „aby jim říkali to, co chtějí slyšet“. V této názorné metafoře Pavel používá řecké sloveso, které může znamenat „šimrat; škrábat“, ale také „cítit svědění“. V Křesťanských řeckých písmech se vyskytuje jen tady. Tento slovní obraz zřejmě vyjadřuje myšlenku, že někteří lidé pociťují silnou touhu – kterou některé překlady přirovnávají ke svědění – slyšet to, co uspokojuje jejich sobecké touhy, a ne to, co by jim pomohlo zůstat zdraví ve víře. Proto si vybírají učitele, kteří jim takříkajíc „šimrají uši“ tím, že jim říkají to, co chtějí slyšet. Kvůli předpovězenému odpadnutí bude takových lidí, kteří myslí hlavně na sebe, a falešných učitelů hodně, a proto je Timoteova práce naléhavá. (Viz studijní poznámku k 1Ti 4:1).

lživé historky: Viz studijní poznámku k 1Ti 1:4.

uvažuj střízlivě: Použité řecké sloveso doslova znamená „být střízlivý“. (1Pe 1:13; 5:8; viz studijní poznámku k 1Te 5:6.) V Křesťanských řeckých písmech se ale používá v přeneseném významu a vyjadřuje myšlenku být „vyrovnaný, mít se pod kontrolou“. Pavel už tu neměl být dlouho. (2Ti 4:6-8) Timoteus proto potřeboval dál plnit svou úlohu dohlížitele, aby sbor budoval a posiloval proti odpadlictví, které mělo přijít. (1Ti 3:15; 2Ti 4:3, 4) Ve všech stránkách své služby musel zůstávat vyrovnaný, ostražitý a pozorný.

konej práci evangelisty: Nebo „nepřestávej kázat dobrou zprávu“. Ježíš pověřil všechny křesťany, aby dělali evangelizační dílo neboli oznamovali dobrou zprávu o záchraně od Boha. (Mt 24:14; 28:19, 20; Ac 5:42; 8:4; Ro 10:9, 10) V Křesťanských řeckých písmech se výrazy související s evangelizováním obvykle vztahují na kázání nevěřícím. Timoteus měl jako křesťanský dohlížitel ve sboru mnoho vyučovacích povinností, jak je popsáno v 2Ti 4:1, 2. On i všichni ostatní dohlížitelé se ale měli podílet také na kázání dobré zprávy mimo sbor.

evangelisty: Nebo „hlasatele dobré zprávy“. (Viz studijní poznámku k Mt 4:23.) Související řecké sloveso, které se často překládá jako „oznamovat dobrou zprávu“, se v Křesťanských řeckých písmech objevuje mnohokrát. Často popisuje, jak Ježíš a všichni jeho následovníci oznamovali dobrou zprávu o Božím Království. (Lk 4:43 a studijní poznámku; Ac 5:42 a studijní poznámku; 8:4; 15:35) Konkrétní výraz, který Pavel používá tady, se ale vyskytuje jen třikrát; a v každém případě z kontextu vyplývá, že „evangelista“ může mít i užší význam „misionář“. (Viz studijní poznámky ke Sk 21:8; Ef 4:11.) Timoteus jako misionář cestoval s Pavlem, aby pomáhal rozšiřovat kazatelské dílo na místech, kam se dobrá zpráva ještě nedostala, a apoštol mu dával i další zvláštní úkoly. (Ac 16:3, 4; 1Ti 1:3) Pavel ho teď povzbuzuje, aby v plnění takových důležitých úkolů pokračoval.

věnuj se službě naplno: Aby se Timoteus tímto pokynem řídil, mohl se podívat na Pavlův příklad. Pavel si velmi vážil výsady sloužit duchovním potřebám druhých, a to jak ve sboru, tak mimo něj. (Viz studijní poznámky k Ří 11:13; 2Ko 4:1; 1Ti 1:12.) Ve skutečnosti byla služba svěřena všem pravým křesťanům. (2Ko 4:1) Pavel tady Timotea – možná ve svém posledním napomenutí – povzbuzuje, aby se své službě věnoval úplně a plnil všechny její stránky.

jsem vyléván jako tekutá oběť: Podle Mojžíšova Zákona se tekutá oběť přinášela spolu se zápalnou obětí a obilnou obětí. (3Mo 23:18, 37;4Mo 15:2, 5, 10; 4Mo 28:7) Jedna odborná publikace o tekutých obětech uvádí: „Stejně jako u zápalné oběti se všechno spotřebovalo a nic nedostal kněz; celá tekutá oběť se vylila.“ Když Pavel psal Filipanům, odvolal se na takovou oběť, aby ukázal, že je rád, když se může úplně vydat, jak fyzicky, tak citově, pro své spolukřesťany. (Fil 2:17 a studijní poznámka) Stejný obrat používá i tady, tentokrát ve vztahu ke své blížící se smrti.

mé propuštění: Pavel se na svou smrt jako věrný pomazaný Boží služebník díval jako na „propuštění“, protože mu otevře cestu k budoucímu vzkříšení k životu v Kristově „nebeském Království“. (2Ti 4:18; viz také studijní poznámka k 2Ti 4:8.) Podobně Pavel už dřív napsal Filipanům: „Toužím po propuštění a po tom, abych byl s Kristem.“ (Fil 1:23 a studijní poznámka) Timoteus si tenhle výraz nejspíš pamatoval, protože byl s Pavlem v Římě, když apoštol ten dopis napsal. (Fil 1:1; 2:19).

Vedl jsem . . . , závod jsem dokončil . . . , udržel jsem si: Pavel pomocí tří různých vyjádření důrazně opakuje stejnou myšlenku: věrně dokončil svůj křesťanský běh života a služby a splnil všechno, k čemu ho Pán Ježíš povolal. (Sk 20:24) I když se Pavelův život chýlil ke konci, jeho práce bude dál přinášet ovoce.

dobrý boj: Pavel přirovnává svůj křesťanský život a službu k ušlechtilému boji neboli zápasu. (Viz studijní poznámky k 1Ko 9:25; 1Ti 6:12.) Věrně sloužil Jehovovi navzdory mnoha těžkostem. Během svých misionářských cest urazil velké vzdálenosti po souši i po moři. Snášel nejrůznější pronásledování, například útoky davu, bičování a věznění. Musel se také potýkat s odporem ze strany „falešných bratrů“. (2Ko 11:23-28) Ve všem tom mu Jehova a Ježíš dávali sílu, kterou potřeboval, aby zůstal věrný a dokončil svou službu. (Fil 4:13; 2Ti 4:17).

závod jsem dokončil: Pavel se přirovnává k běžci v běžeckém závodě, aby tak znázornil svůj křesťanský běh života. Teď, na sklonku svého pozemského života, je přesvědčený, že svůj obrazný závod doběhl do cíle. Pavel ve svých dopisech opakovaně používal sportovce z řeckých her jako přirovnání. (Heb 12:1; viz studijní poznámky k 1Ko 9:24; Fil 3:13).

Odteď je pro mě připravena: Pavel chápal, že jeho nebeská odměna je pro něj teď už „připravena“; byla pro něj odložena, a tedy jistá. Pavel už dříve obdržel počáteční část svého zapečetění jako pomazaný Boží syn. (Viz studijní poznámky k 2Ko 1:22.) Pomazaní křesťané ale dostávají konečné zapečetění teprve tehdy, když věrně vytrvají „až do konce“. (Mt 10:22; 2Ti 2:12; Jk 1:12; Zj 2:10; 7:1-4; 17:14) Teď, když byla smrt tak blízko, Pavel věděl, že svou věrnost plně prokázal. Jehova mu prostřednictvím svatého ducha dal najevo, že jeho konečné zapečetění je jisté a úplné. Po zbytek svého pozemského života měl zaručenou nebeskou naději.

koruna schválení: Pavel použil řecké slovo přeložené jako „koruna“ i jinde. Například v 1Ko 9:25, 26 jím označil doslovnou korunu neboli věnec, který dostávali vítězní sportovci. Ve stejné pasáži napsal, že doufá v mnohem lepší odměnu – „korunu . . . která nepomíjí“. Tady Pavel mluví o téže odměně jako o „koruně schválení“. Když pomazaní křesťané až do smrti dál žijí podle spravedlivých měřítek, Pán Ježíš Kristus, který je tu označen jako „spravedlivý soudce“, jim s radostí udělí tuto korunu – odměnu v podobě nesmrtelného života v nebi.

v ten den: Pavel tu nemluví o dni své smrti, ale o mnohem pozdější době, kdy Kristus vládne jako Král Božího Království. Pavel i všichni ostatní pomazaní, kteří spí v smrti, budou vzkříšeni k nesmrtelnému životu v nebi. (1Te 4:14-16; 2Ti 1:12).

všem těm, kdo s láskou čekají na to, až se objeví: Během své přítomnosti v královské moci Kristus zaměří pozornost na křesťany pomazané duchem, kteří „spali“ v smrti. (1Te 4:15, 16) Odmění je tím, že je vzkřísí k nesmrtelnému životu v nebi, a tak splní svůj slib, že je vezme k sobě domů. (Jan 14:3; Zj 14:13; viz studijní poznámku koruna schválení u tohoto verše.) Tímto způsobem se jim Kristus mocně „objeví“. To, že uvidí svého milovaného Pána v jeho nebeské slávě, je událost, kterou „milovali“, neboli po ní toužebně prahli. Věrní křesťané, kteří doufají, že budou žít na zemi pod vládou Božího nebeského Království, se také dychtivě těší na Kristovo „objevení“, kdy všichni jasně rozpoznají Ježíše v jeho slavné a mocné pozici v nebi. (Da 2:44; viz také studijní poznámku k 1Ti 6:14).

Démas mě totiž opustil: Řecké slovo přeložené jako „opustil“ může označovat opuštění člověka, který je v nebezpečí. Démas patřil k Pavlovým blízkým spolupracovníkům. V dopisech, které Pavel napsal během svého prvního věznění v Římě, uvádí, že Démas byl s ním. (Fm 24; viz studijní poznámku k Kol 4:14.) Tentokrát ale byla Pavlova situace horší. Řada spolukřesťanů se od něj už odvrátila. (2Ti 1:15) Pavel tím nenaznačuje, že by se Démas stal odpůrcem nebo odpadlíkem. Přesto Démas přišel o mimořádnou výsadu být tomuto věrnému apoštolovi oporou v době, kdy to nejvíc potřeboval.

protože miloval tento svět: Doslova „protože miloval nynější věk“. (Viz Slovníček, „Systém(y) věcí“.) Je možné, že Démasova láska k hmotným věcem a světským radovánkám zesílila natolik, že převážila nad jeho láskou k duchovním věcem. Nebo ho k tomu mohla vést obava z pronásledování a mučednické smrti, a tak hledal bezpečnější místo. Jeden odborný zdroj uvádí, že „tento svět“ tady znamená „život v tomto světě bez nebezpečí a obětí, které by přinesla služba po boku apoštola“. Je také možné, že Démas odešel do Tesaloniky, protože to bylo jeho rodné město. Kterýkoli z těchto důvodů může vysvětlovat, proč dovolil, aby jeho láska k „tomuto světu“ převážila nad láskou k jedinečné výsadě sloužit po Pavlově boku.

Dalmácie: Oblast na Balkánském poloostrově, východně od Jaderského moře. Tento název se používal pro označení jižní části římské provincie Illyricum. Když ale Pavel psal tento dopis, byla Dalmácie samostatnou provincií. (Viz Dodatek B13.) Pavel možná Dalmácií procházel, protože kázal „až do Illyrika“. (Ří 15:19 a studijní poznámku) Titovi napsal, aby přišel z Kréty do Nikopole, pravděpodobně do Nikopole na severozápadním pobřeží dnešního Řecka. (Tit 3:12) Je tedy možné, že Titus byl s Pavlem v Nikopoli a potom dostal nový úkol v Dalmácii. Tam mohl sloužit jako misionář a pomáhat udržovat sbory zorganizované, podobně jako to dělal na Krétě. (Tit 1:5).

Je se mnou jen Lukáš: Zdá se, že Lukáš byl jediný z apoštolových spolupracovníků na cestách, kdo dokázal zůstat s Pavlem v úzkém kontaktu během jeho posledního věznění. (Kol 4:14; viz „Úvod ke Skutkům“.) Zřejmě ale přece jen měli nějakou podporu. V 2Ti 4:21 apoštol zmiňuje nejméně čtyři další, kteří posílali pozdravy Timoteovi a Efezanům. Mohli to být křesťané z místního sboru, kteří mohli Pavla navštěvovat.

Vezmi s sebou Marka: Pavel má na mysli Jana Marka, jednoho z Ježíšových učedníků a pisatele Markova evangelia. (Viz studijní poznámky ke Sk 12:12.) Marek doprovázel Pavla a Barnabáše na Pavlově první misionářské cestě, ale pak je opustil a vrátil se do Jeruzaléma. (Sk 12:25; 13:5, 13) Z toho důvodu Pavel odmítl vzít Marka s sebou na další cestu. (Sk 15:36-41) Asi o deset let později ale byl Marek s Pavlem v Římě. Pavel o něm tehdy mluvil velmi pochvalně, což ukazuje, že si to mezi sebou urovnali a že Pavel Marka teď považoval za důvěryhodného. (Fm 23, 24; viz studijní poznámku ke Kol 4:10.) Pavel teď tomuto věrnému křesťanskému služebníkovi důvěřuje, a proto Timoteovi říká: „Vezmi s sebou Marka, protože je mi ve službě velkou pomocí.“

Tychika jsem poslal do Efezu: Pavel vybral Tychika, milovaného a věrného spolupracovníka, aby navštívil sbor v Efezu, pravděpodobně jako zástupce za Timotea. (Viz studijní poznámku ke Kol 4:7.) Timoteus mohl vědět, že Tychikos brzy dorazí a že se o sbor dobře postará, a proto se mohl cítit volný odejít a naposledy navštívit Pavla v Římě. (2Ti 4:9) Tento verš obsahuje poslední Pavlovu písemnou zmínku o sboru v Efezu. Asi o 30 let později ale patřil tentýž sbor k těm, které Ježíš oslovil ve zjevení apoštolu Janovi. (Zj 2:1).

svitky: Svitky, o které Pavel požádal, zřejmě obsahovaly části inspirovaných Hebrejských písem. Řecký výraz použitý na tomto místě (bi·bliʹon) souvisí se slovem (biʹblos), které původně označovalo měkkou dřeň papyrových rostlin. (Viz Slovníček, „Svitky“; „Papyrus“.) Papyrus se používal k výrobě psacího materiálu, a tak se oba řecké výrazy začaly používat ve významu svitek nebo kniha. (Mr 12:26; Lk 3:4; Sk 1:20; Zj 1:11) V Křesťanských řeckých písmech může slovo, které Pavel používá, označovat i krátký písemný dokument (Mt 19:7; Mr 10:4), častěji se ale vztahuje na spisy z Hebrejských písem (Lk 4:17, 20; Ga 3:10; Heb 9:19; 10:7). Z řeckého slova použitého na tomto místě je odvozený výraz „Bible“.

hlavně pergameny: Pergamen je kůže ovce, kozy nebo telete, která byla upravená tak, aby se na ni dalo psát. (Viz Slovníček, „Pergamen“.) Pavel přesně neříká, co tímto výrazem myslel. Možná měl na mysli kožené svitky Hebrejských písem. Nebo tyto pergameny mohly obsahovat jeho vlastní poznámky nebo spisy. Podle některých badatelů se řecké slovo přeložené jako „pergameny“ může vztahovat i na pergamenové zápisníky. Když Pavel tento dopis psal, byl si jistý, že „bojoval dobrý boj až do konce“. (2Ti 4:6-8) I tak ale Timotea požádal, aby přinesl „… svitky, hlavně pergameny“. Zjevně chtěl dál posilovat sebe i druhé pomocí Božího inspirovaného Slova.

Měditepec Alexandr: Pavel varuje Timotea před jistým Alexandrem, který se „ve velké míře“ stavěl proti poselství, které Pavel a jeho společníci hlásali. (2Ti 4:15) Pavel mu říká „měditepec“ a používá přitom řecký výraz, který v 1. století n. l. mohl označovat jakéhokoli kovodělníka. Je možné, že jde o téhož Alexandra, o kterém se mluví v 1Ti 1:20 a který byl zřejmě ze sboru odstraněn. (Viz studijní poznámky.) Pavel tady neupřesňuje, jaké zlo mu ten člověk způsobil, když říká: „Měditepec Alexandr mi způsobil mnoho zlého.“ Někteří se domnívají, že Alexandr mohl mít podíl na Pavlově zatčení a možná proti němu dokonce falešně svědčil.

Jehova mu odplatí: Pavel tady vyjadřuje jistotu, že Bůh měditepci Alexandrovi odplatí „za jeho skutky“, jak říká: „Jehova mu odplatí za jeho skutky.“ Apoštol tím navazuje na několik veršů z Hebrejských písem, které mluví o Jehovovi Bohu jako o tom, kdo lidem odplácí za jejich jednání, ať už dobré, nebo špatné. Jedním příkladem je Ža 62:12, kde žalmista říká: „Ó Jehovo, . . . ty odplácíš každému podle jeho skutků.“ (Viz také Ža 28:1, 4; Př 24:12; Ná 3:64.) Podobnou myšlenku Pavel uvádí v Ří 2:6, kde o Bohu říká: „Odplatí každému podle jeho skutků.“ A když cituje Jehovova slova z 5Mo 32:35, píše v Ří 12:19: „Pomsta je moje; já odplatím.“—K použití Božího jména v tomto verši viz Dodatek C3 – úvod; 2Ti 4:14.

Při mé první obhajobě: V římském soudním řízení mohl být obžalovaný vyzván, aby se obhajoval v různých fázích procesu. Pavel tu nejspíš mluví o úvodní obhajobě, kterou přednesl během svého současného, druhého věznění v Římě, asi v roce 65 n. l. Někteří se domnívají, že Pavel má na mysli obhajobu z doby svého dřívějšího věznění v Římě, asi v roce 61 n. l. (Sk 28:16, 30) To se ale zdá nepravděpodobné; vyvstává totiž otázka, proč by Pavel Timoteovi psal o událostech, které mu už byly dobře známé. (Kol 1:1, 2; 4:3).

Kéž jim to Bůh nemá za zlé: Pavel zjevně mluví o duchovních bratrech, kteří ho během jeho „první obhajoby“ nepodpořili, a on ji popisuje jako velmi těžkou zkušenost. (2Ti 4:17) Pavel se ale od Krista naučil odpouštět. Když byl Ježíš zatčen, opustili ho i jeho nejbližší přátelé. (Mr 14:50) Podobně jako Ježíš se Pavel rozhodl, že vůči svým bratrům nebude chovat zášť ani zlobu. (Viz studijní poznámku k 1Ko 13:5).

Pán stál při mně: Pavel tady zjevně označuje jako „Pána“ Ježíše Krista, který mu „dal … sílu“. (Viz také 1Ti 1:12.) Samozřejmě, konečným Zdrojem síly je Jehova Bůh; svým služebníkům dává sílu prostřednictvím Ježíše Krista. (Iz 40:26, 29; Fil 4:13; 2Ti 1:7, 8; viz také studijní poznámku k 2Ti 2:1).

Byl jsem vysvobozen ze lví tlamy: Není jisté, jestli je tenhle výraz potřeba chápat doslova, nebo obrazně. (Srovnej studijní poznámku k 1Ko 15:32.) Pokud Pavel mluvil o skutečných lvech, jeho vysvobození by se nejspíš podobalo tomu, když Jehova vysvobodil Daniela. (Da 6:16, 20–22) Na druhou stranu si řada badatelů myslí, že Pavlovo římské občanství by ho chránilo před tím, aby ho hodili lvům. Výraz „lví tlama“ může být metaforou pro krajní nebezpečí. (Srovnej Ža 7:2; 35:17.) Pavlova slova možná připomínají Davidovu prosbu v Ža 22:21.

Pán: Stejně jako v předchozím verši Pavel zřejmě mluví o Pánu Ježíši Kristu.—Viz také 2Ti 4:8 a studijní poznámku.

osvobodí od všeho zlého: Pavel kvůli své víře vydržel mnoho mimořádně nebezpečných situací, včetně krutého pronásledování. Také čelil útokům od odpadlíků. Pán Ježíš ale vždycky stál při něm, dodával mu sílu a osvobozoval ho. (2Ti 3:11; 4:14-17) V té době Pavel nečekal, že se vyhne smrti. (2Ti 4:6-8) Jeho předchozí zkušenosti ho ale ujišťovaly, že Ježíš ho bude dál osvobozovat od čehokoli, co by mohlo zničit jeho víru nebo ho diskvalifikovat, aby mohl vstoupit do Kristova „nebeského království“.

Pozdravuj Prisku a Aquilu: Pavel tenhle pohostinný manželský pár znal asi 15 let. Priska a Aquila tvrdě pracovali na tom, aby posilovali sbory na několika místech. S Pavlem se poprvé setkali v Korintu poté, co byli nuceni opustit Řím. (Sk 18:1-3; 1Ko 16:19) Potom se přestěhovali do Efezu (Sk 18:18, 19, 24-26), na nějakou dobu zpátky do Říma (Ří 16:3, 4) a pak znovu do Efezu, kde teď sloužil Timoteus. (Viz studijní poznámky ke Sk 18:2; Ří 16:3).

Onesiforovu domácnost: Viz studijní poznámku k 2Ti 1:16.

Snaž se přijít ještě před zimou: Pavel chce, aby Timoteus cestoval do Říma ještě před zimou, pravděpodobně proto, že v drsných zimních měsících mohla být taková cesta příliš nebezpečná. Ve starověkém středomořském světě byla námořní doprava koncem podzimu, v zimě a na začátku jara omezená. Bouře byly častější a nebezpečnější. (Sk 27:9–44; viz také Galerie médií „Skutky apoštolů — Pavlova cesta do Říma a jeho první uvěznění“.) Kromě toho větší oblačnost — spolu s deštěm, sněhem a mlhou — snižovala viditelnost a ztěžovala navigaci. Námořníci neměli kompas, který by je vedl, a tak se museli hodně spoléhat na orientační body nebo na polohu slunce, měsíce a hvězd. Navíc, kdyby Timoteus dorazil ještě před zimou a přinesl s sebou plášť, který Pavel nechal v Troadě, měl by apoštol během svého věznění něco, co by ho zahřálo v mrazivých zimních měsících. — 2Ti 4:13; viz také Galerie médií „Přines plášť“.

Pán: Zřejmě se tím myslí Pán Ježíš Kristus. – Srovnej Ga 6:18; Fil 4:23; 1Te 5:28; Fm 25.

s duchem, kterého projevuješ: Doslova „s tvým duchem“, tedy s tvým převládajícím duševním postojem. (Viz Slovníček, „Duch“.) Pavel tento dopis uzavírá vyjádřením naděje, že Timoteův pozitivní duch neboli postoj bude požehnaný. (Viz studijní poznámky k Ga 6:18 a Fm 25).

s vámi: Když Pavel oslovoval Timotea, právě použil řecké zájmeno „ty“ v jednotném čísle. Teď ale přechází na zájmeno „vy“ v množném čísle. Pavel tedy nejspíš zamýšlel, aby se tento osobní dopis četl i dalším lidem, včetně sboru v Efezu, kde Timoteus v té době zřejmě sloužil.