1. Korinťanům 13

jako dunící kov nebo řinčící činel: Dunící kov vydává hlasitý, drsný zvuk, stejně jako řinčící činel. Pavel tímto přirovnáním ukazuje, že člověk, který má nějaký dar ducha, například mluvení jazyky, může na sebe strhávat velkou pozornost. Ale pokud nemá lásku k druhým, byl by jako mosazný předmět, který při úderu hlasitě rezonuje a vydává drsný, pronikavý a neladný zvuk, který spíš odpuzuje než přitahuje.

přemisťovat hory: Nebo „přenášet hory“. Pavel tu zjevně používá starověké obrazné vyjádření, které znamená „dokázat uskutečnit i to, co se zdá nemožné“. (Srovnej Mr 11:23, kde je podobný výraz použit v souvislosti s vírou.)

abych se mohl chlubit: V tomto kontextu řecké sloveso kau·khaʹo·mai (chlubit se) vyjadřuje myšlenku sobecké pýchy. Pavel v hypotetické rovině říká, že kdyby jeho pohnutkou nebyla láska, ale taková pýcha, dal by „celý svůj majetek, abych nasytil druhé“, nebo by dokonce zemřel mučednickou smrtí jako svědek pravdy, ale „nebylo by mi to k ničemu“. (Př 25:27b) Některé rukopisy místo „chlubit“ používají řecké sloveso, které znamená „spálit“, a tento způsob čtení se odráží v některých překladech Bible. Nejspolehlivější rukopisy ale používají slovo, které znamená „chlubit se“.

Láska: V tomto známém popisu lásky Pavel používá stejný řecký výraz (a·gaʹpe), jaký se objevuje v 1Ja 4:8-10, kde Jan mluví o „Boží lásce“. Verš 8 dokonce říká, že „Bůh je láska“, což znamená, že Jehova je samotným ztělesněním lásky. (Viz studijní poznámku k Jan 3:16.) Křesťanskou lásku je nejlepší definovat tím, že se popíše, jak jedná. Křesťanská láska je totožná s nesobeckostí a řídí se zásadami. Láska vedená zásadami nemusí vždy zahrnovat vřelou náklonnost; ten, kdo takovou lásku projevuje, to dělá proto, že je to správné. Například člověk může být hluboce zraněný. Přesto projevuje křesťanskou lásku tím, že odmítá „vést si záznam o křivdě“. (1Ko 13:5) Zbožná láska, kterou Pavel popisuje, spojuje vřelé pocity srdce s pevným rozhodnutím uplatňovat spravedlivé normy, které stanovil Bůh. (Viz studijní poznámky k Mt 5:44; 22:37).

Láska je trpělivá: Nebo „láska je dlouho snášející“. Řecké slovo by se dalo doslova přeložit jako „mající délku ducha“. (Kingdom Interlinear) Slovesný i podstatný tvar vyjadřují klidnou vytrvalost a pomalost k hněvu. Trpělivost je součástí ovoce Božího svatého ducha (Ga 5:22) a je rozpoznávacím znakem Božího služebníka. (2Ko 6:4-6; Kol 3:12; 1Te 5:14; viz Dodatek A2.) Trpělivost je vlastnost, kterou Jehova a Ježíš neustále projevují ve svém jednání s lidmi. (Ří 2:4; 9:22; 1Ti 1:16; 1Pe 3:20; 2Pe 3:9, 15; viz studijní poznámku k Ga 5:22.) Křesťané mají jako napodobitelé Ježíše a Jehovy projevovat trpělivost druhým. (1Ko 11:1; Ef 5:1).

Láska je . . . laskavá: Řecké sloveso přeložené jako „je . . . laskavá“ (khre·steuʹo·mai) odpovídá podstatnému jménu khre·stoʹtes (laskavost), které je součástí „ovoce ducha“. (Ga 5:22) Projevovat laskavost znamená aktivně se zajímat o dobro druhých a dělat přátelské a ochotné skutky nebo prokazovat laskavosti. Laskavost také zahrnuje ohleduplnost a taktnost v tom, jak člověk reaguje na potřeby druhých, a to jemným a přátelským způsobem. (Kol 3:12; Tit 3:4).

Láska nezávidí: Řecké sloveso ze·loʹo vyjadřuje myšlenku silné emoce, která může být buď pozitivní, nebo negativní. V tomto verši je přeloženo výrazem „závidět“, protože vyjadřuje negativní emoci vůči domnělému soupeři nebo vůči někomu, o kom si člověk myslí, že má nějakou výhodu. Odpovídající podstatné jméno zeʹlos, často překládané jako „žárlivost“, je v Ga 5:19-21 uvedeno mezi „skutky těla“. Taková žárlivost je sobecká a plodí nenávist, ne lásku. Zbožná láska nezávidí nesprávným způsobem, ale naopak je důvěřivá a plná naděje a vždy jedná v zájmu druhých. (1Ko 13:4-7; pozitivní význam tohoto řeckého slovesa viz studijní poznámku k 2Ko 11:2).

nechová se neslušně: Nebo „není hrubá; nechová se nevhodně“. Řecký výraz přeložený jako „nechová se neslušně“ může zahrnovat myšlenku, že se člověk chová hanebně v mravním smyslu, nebo že jedná hrubě, bez dobrých mravů, a chová se tak, že tím zneuctívá druhé.

nepočítá urážky: Řecké sloveso lo·giʹzo·mai, které je tady přeložené jako „počítat“, se ve starověku běžně používalo v účetnictví a při číselných výpočtech. Používalo se také ve významu „přemýšlet o“ nebo „zabývat se“. (Viz Fil 4:8, kde je toto řecké sloveso přeložené jako „dál o tom přemýšlejte“.) Milující člověk si nevede záznamy o „urážkách“ (nebo „křivdách“), například o zraňujících slovech nebo činech, ani se jimi nezaobírá, jako by si je zapisoval do účetní knihy, aby na ně nezapomněl. Stejné řecké sloveso je použité v 2Ko 5:19, kde se říká, že Jehova ve svém jednání se svým lidem „nepočítá jejich provinění proti nim“.

Všechno snáší: Doslovný překlad zní „všechno přikrývá“. (Kingdom Interlinear) Podle některých badatelů toto sloveso souvisí s řeckým slovem pro „střechu“. Milující člověk obrazně „přikrývá“ nedokonalosti a nedostatky druhých tím, že je pomalý je odhalovat a že je zachovává v důvěrnosti, pokud nejde o žádné vážné provinění. Řecké sloveso také vyjadřuje myšlenku „vydržet; vytrvat“, například v 1Ko 9:12, kde je stejné sloveso přeloženo jako „vytrváváme“.

Láska nikdy neselhává: Láska nikdy neskončí ani nepřestane existovat, protože „Bůh je láska“ a je „Král věčnosti“. (1Ja 4:16; 1Ti 1:17) Poslušní lidé budou takovou lásku projevovat po celou věčnost. Lásce také nikdy nic nechybí ani není nedostatečná. Obstojí v každé situaci, v každé zkoušce. Vždycky vede k dobrému výsledku. (1Ko 13:13).

jazyky: Tedy zázračné mluvení jinými jazyky. (Viz studijní poznámky ke Sk 2:4; 1Ko 12:10).

poznání: Tedy zvláštní poznání, které svatý duch uděloval některým raným křesťanům. Přesná povaha takového poznání není známá. Opisy Božího slova ale tehdy nebyly tak snadno dostupné jako dnes, takže člověk s darem poznání si možná dokázal vybavit biblický text, který už dřív četl, a pochopit, jak se dá použít, i když sbor neměl příslušný svitek k dispozici. Zvláštní poznání, stejně jako ostatní zázračné dary ducha, bylo dočasným opatřením, které mělo v prvních letech posilovat křesťanský sbor. (Viz studijní poznámku k 1Ko 12:8).

skončí: Doslova „bude učiněno neúčinným“. Bůh prostřednictvím svatého ducha dal apoštolům zázračné schopnosti. A oni mohli tyto zvláštní schopnosti předávat dalším. Patřil k nim dar prorokování, zázračná schopnost mluvit různými jazyky a dar zvláštního poznání. Tyto zázračné schopnosti ale měly pominout, až křesťanský sbor přestane být v počátečním stadiu a dospěje. (1Ko 13:9-11) Do té doby splní svůj účel: ukážou, že křesťanský sbor má Boží přízeň a podporu.

máme totiž částečné poznání a částečně prorokujeme: Podle Pavla byly tyto zázračné dary poznání a proroctví neúplné. Zřejmě ti, kdo měli dar proroctví, neměli úplné poznání toho, co předpovídali, a budoucí události mohli odhalovat jen částečně. Na úplnější porozumění proroctví bylo potřeba počkat až na dobu, „kdy přijde to, co je úplné“. (1Ko 13:10; viz studijní poznámku.) První křesťané ale měli dostatek poznání, aby to tehdy uspokojilo jejich duchovní potřeby. (Kol 1:9, 10).

ale až přijde to, co je úplné: Řecké slovo teʹlei·os (tady přeložené jako „to, co je úplné“) může v různých souvislostech vyjadřovat myšlenku něčeho dospělého, dokonalého nebo úplného. I když někteří křesťané v 1. století měli zázračné dary „proroctví“ a „poznání“, Božímu záměru rozuměli jen částečně. (1Ko 13:9) V tomto verši se „to, co je úplné“ vztahuje na plné porozumění Božímu záměru, jak je odhalen v Bibli. Křesťané budou mít úplné porozumění, až se biblická proroctví úplně splní a Boží vůle týkající se jeho záměru bude uskutečněna.

dítě . . . muž: Pavel používá růst dítěte jako ilustraci pokroku křesťanského sboru. Dítě potřebuje hodně pomoci, ale dospělý ne. Podobně v době, kdy Pavel psal, měl nový křesťanský sbor užitek z pomoci zázračných darů, například darů proroctví, jazyků a poznání. Tyto dary byly po určitou dobu potřebné, aby bylo nepopiratelně zřejmé, že Boží přízeň se přesunula z židovského národa na křesťanský sbor. (Heb 2:3, 4) Pavel ale ukazuje, že sbor nakonec „vyroste“ do dospělosti neboli dosáhne zralosti a tyto zázračné dary už nebude potřebovat.

v mlhavých obrysech: Nebo „nejasně“. Řecký výraz často označuje hádanku, ale v přeneseném smyslu může znamenat něco, co je nejasné, zastřené, bez detailů.

pomocí kovového zrcadla: Zrcadla v biblických dobách byla obvykle z leštěného kovu – většinou z bronzu, ale někdy i z cínu, mědi, stříbra nebo zlata. I když takové starověké zrcadlo bylo užitečné, to, co v něm člověk viděl, se nedalo srovnat s pohledem přímo na daný předmět. Pavel použil přirovnání ke zrcadlu, aby ukázal, že porozumění prvních křesťanů některým duchovním věcem – zvlášť proroctvím, která se ještě nesplnila – bylo omezené. Ještě nenastal Boží čas odhalit určité věci, a tak tito křesťané viděli Boží záměr jen „v mlhavých obrysech“, jako by se dívali na jeho rozmazaný odraz. Pavel tady staví do protikladu pohled do kovového zrcadla s tím, že potom to bude „tváří v tvář“. K tomu dojde, až křesťané pochopí Boží záměr v celé jeho šíři, jak se budou naplňovat biblická proroctví.

tak jako Bůh přesně zná mě: Tedy že ho Bůh zná přesně. Pavel si uvědomoval, že Bůh ho zná mnohem lépe, než on zná Boha. Zároveň chápal, že potom bude „mít přesné poznání“ o Jehovovi, tedy že se bude těšit z co nejtěsnějšího vztahu s ním poté, co dostane svou nebeskou odměnu.

Ale největší z nich je láska: Bůh je od věčnosti do věčnosti a jeho nejvýznamnější vlastností je láska. (Ža 90:2, pozn.; 1Ja 4:8) Láska tedy zůstane navždy a láska jeho uctivatelů, kteří ho mají napodobovat, bude po celou věčnost stále plnější a širší. (Ef 5:1) V tomto smyslu je láska nadřazená víře a naději. Až se Boží sliby a proroctví splní, jeho služebníci už nebudou muset projevovat víru v tyto sliby a proroctví; ani nebudou dál doufat v něco, co se už stalo skutečností. Proto je láska největší z vlastností, které Pavel zmiňuje.