1. Timoteovi 1

Boha, našeho Zachránce: V Pavlově prvním dopise Timoteovi a v dopise Titovi se výraz „Zachránce“ šestkrát používá ve vztahu k Jehovovi Bohu (tady a v 1Ti 2:3; 4:10; Tit 1:3; 2:10; 3:4). V ostatních částech Křesťanských řeckých písem se přitom vyskytuje jen dvakrát (Lk 1:47; Juda 25). V Hebrejských písmech je Jehova často popisován jako Zachránce svého lidu, Izraele. (Ža 106:8, 10, 21; Iz 43:3, 11; 45:15, 21; Jer 14:8)

Protože Ježíš je ten, skrze koho Jehova zachraňuje lidstvo od hříchu a smrti, je jako „Zachránce“ označován i Ježíš. (Sk 5:31; 2Ti 1:10) Říká se mu také „Hlavní zprostředkovatel . . . záchrany“. (Heb 2:10) Jméno Ježíš, které Boží Syn dostal na pokyn anděla, znamená „Jehova je záchrana“, protože – jak anděl řekl – „zachrání svůj lid od jeho hříchů“. (Mt 1:21 a studijní poznámka) Už samotné Ježíšovo jméno tedy zdůrazňuje, že zdrojem záchrany je Jehova a že tato záchrana je uskutečněna skrze Ježíše. Proto se jako o Zachránci mluví jak o Otci, tak o Synovi. (Tit 2:11-13; 3:4-6)

Hebrejský i řecký výraz (v Septuagintě) překládán jako „zachránce“ se navíc používá i o lidech, kteří byli povoláni jako „zachránci, aby vysvobodili“ Boží lid z rukou jeho nepřátel. (Ne 9:27; Sd 3:9, 15).

Krista Ježíše, naší naděje: Pavel považoval Jehovu za „Boha, který dává naději“ (Ří 15:13), ale tady Timoteovi připomíná, že Jehova dal křesťanům tuto spolehlivou naději prostřednictvím Krista Ježíše. Ježíš naplňuje všechna Jehovova zaslíbení a umožňuje, aby lidé měli naději na věčný život. (Viz 2Ko 1:20 a studijní poznámky; 1Pe 1:3, 4).

Timoteovi: Znamená „Ten, kdo ctí Boha“. (Viz studijní poznámku ke Sk 16:1).

pravému dítěti: Tímto láskyplným vyjádřením Pavel dává najevo své vřelé otcovské city k Timoteovi. Písmo neříká, jestli Pavel seznámil Timotea a jeho rodinu s dobrou zprávou. Když byl ale Timoteus ještě poměrně mladý, stal se Pavlovým společníkem na cestách. (Sk 16:1–4) Proto v době, kdy Pavel psal tento dopis, považoval Timotea za své dítě ve víře, tedy za své duchovní dítě. (Srovnej Tit 1:4.) Tento výjimečný vztah se rozvíjel deset nebo i víc let. (1Ko 4:17; Fil 2:20–22).

Přeji ti nezaslouženou laskavost, milosrdenství a pokoj: Viz studijní poznámku k Ří 1:7.

abys zůstal v Efezu: Tento verš poskytuje cenné informace na pozadí Pavlova prvního dopisu Timoteovi. Když Timoteus dopis dostal, sloužil jako dozorce ve sboru v Efezu. Pavel ten sbor dobře znal. (Sk 19:1, 9, 10; 20:31) Povzbuzuje Timotea, aby v Efezu zůstal, „a přikaž jistým lidem, aby nevyučovali odlišné nauky“. Pavel tento dopis napsal asi v letech 61–64 n. l., tedy poté, co byl propuštěn z domácího vězení v Římě, ale ještě před svým posledním uvězněním tam. — Viz Úvod k 1. Timoteovi a Galerie médií „Pavlovy cesty po roce asi 61 n. l.“

aby nevyučovali odlišné nauky: Pavel svěřuje Timoteovi ve sboru v Efezu značnou autoritu — „a přikaž jistým lidem“, aby přestali učit nauky, které se lišily od inspirovaného učení Ježíše a těch, které Ježíš ustanovil. Pavel tady používá výraz, přeložený jako „přikaž“, který může vyjadřovat naléhavou povinnost. Tento pokyn nám umožňuje nahlédnout do toho, jak Pavel dál bojoval proti odpadlictví. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:3.) O několik let dřív, asi v roce 56 n. l., Pavel mluvil se staršími z Efezu a varoval je před „krutými vlky“, kteří povstanou z řad odpovědných mužů a budou „mluvit překroucené věci, aby strhli učedníky za sebou“. (Sk 20:29, 30) V jiných inspirovaných dopisech Pavel křesťany varoval, aby nenaslouchali „jinému druhu dobré zprávy“. (Ga 1:6 a studijní poznámku; 2Ko 11:4) Je tedy zřejmé, že někteří, kdo takové falešné učení prosazovali, už byli přítomní ve sboru v Efezu.

lživými historkami: V 2Ti 4:4 Pavel staví „lživé historky“ do protikladu k „pravdě“. Jeden slovník definuje řecké slovo myʹthos, které je tady přeloženo jako „lživé historky“, jako „legenda, báje… výmysl, mýtus“. V Křesťanských řeckých písmech se toto slovo vždy používá v negativním smyslu. Pavel mohl mít na mysli fantastické legendy, které podporovaly náboženské lži, nebo nějaké senzační fámy. (Tit 1:14; 2Pe 1:16; viz studijní poznámku k 1Ti 4:7.) Křesťanům přikazuje, aby se takovými lživými historkami nezabývali, tedy aby jim nevěnovali pozornost a nezaměstnávali se jimi. Nepřinášely žádný skutečný užitek a mohly odvádět mysl křesťanů od pravdy, která je v Božím Slově. (2Ti 1:13).

rodokmeny: Pavel možná naráží na osobní rodové linie, tedy záznamy o rodinném původu. Varuje křesťany, aby se nenechali odvést ke studiu a debatám o takových věcech. Někteří to možná dělali z pýchy na svůj původ nebo aby se předváděli svými znalostmi. Ale zabývat se tím nepřispívalo křesťanské víře ničím užitečným. Židovští křesťané neměli žádný pádný důvod dohledávat svůj osobní původ, protože Bůh v křesťanském sboru neuznával žádný rozdíl mezi Židem a Nežidem. (Ga 3:28) Pro křesťany ale bylo důležité umět doložit, že Kristus pochází z Davidovy linie. (Mt 1:1-17; Lk 3:23-38).

spekulace: Pavel tady zmiňuje jedno nebezpečí, které vzniká, když se někdo zabývá lživými historkami a rodokmeny. (Viz studijní poznámky k výrazům lživými historkami a rodokmeny u tohoto verše.) Používá řecké slovo, které jeden slovník definuje jako „zbytečné spekulace“. Jiný zdroj takové spekulace popisuje jako „otázky, na které se nedá odpovědět, a ani nestojí za to na ně odpovídat“. Pavel je dává do protikladu k tomu, co „Bůh poskytoval k posílení víry“. Nejde tedy o rozumné uvažování opřené o pevné biblické podklady, které může víru posílit. (Sk 19:8; 1Ko 1:10) Spíš varuje před prázdnými otázkami a pochybnými odpověďmi, které s větší pravděpodobností Kristovy následovníky rozdělí, než aby je sjednotily.

cíl: Nebo „záměr; záminka“. (Viz studijní poznámku k Ří 10:4).

pokyny: Nebo „pověření; nařízení; příkaz“. Pavel tady odkazuje na to, co Timoteovi řekl už dřív, totiž aby ve sboru „přikázal některým“, „aby neučili jiné učení ani nevěnovali pozornost nepravdivým příběhům“. (1Ti 1:3, 4) Podle jednoho slovníku slovo použité na tomto místě vyjadřuje myšlenku „něčeho, co se musí udělat“. Pavel tento výraz a podobná vyjádření ve svém dopise používá několikrát. (1Ti 1:18; 4:11; 5:7; 6:13, 17).

láska, která vychází z čistého srdce: V tomto verši Pavel spojuje nesobeckou křesťanskou lásku s „čistým srdcem“, „dobrým svědomím“ a „vírou bez pokrytectví“. Křesťan s čistým srdcem, tedy s čistým vnitřním člověkem, je mravně i duchovně čistý. Má čisté pohnutky a je plně oddaný Jehovovi. (Mt 5:8 a studijní poznámku) Jeho čisté srdce ho vede k tomu, aby ve vztazích s druhými projevoval opravdovou lásku.

láska … z dobrého svědomí: Bůh stvořil lidi se svědomím, tedy se schopností zkoumat sami sebe a posuzovat své myšlenky, pocity a jednání. Nedokonalí lidé potřebují používat Boží Slovo, aby si svědomí vycvičili, a tak jim pomáhalo hodnotit věci správně podle Jehovových měřítek. Křesťan s dobrým svědomím, které je vycvičené v souladu s Boží vůlí, se nemusí trápit vinou kvůli minulým hříchům, protože činil pokání a přestal dělat špatné věci. Dělá to, co je správné. (1Pe 3:16, 21; viz studijní poznámku k Ří 2:15.) Pavel tady ukazuje, že dobré svědomí člověku pomáhá projevovat nesobeckou lásku.

láska … z víry bez pokrytectví: Pavel dobře znal pokrytectví farizeů i škodlivé následky jejich jednání. (Sk 26:4, 5; srovnej Mt 23:13.) Timotea varuje před takovou neupřímností a přetvářkou. (1Ti 4:1, 2) Řecká slova, která vyjadřují myšlenku pokrytectví a pokrytců, původně označovala divadelní herce, kteří si zakrývali obličej maskami, aby při představení mohli ztvárnit několik různých postav. (Viz studijní poznámku k Mt 6:2.) Řecké slovo přeložené jako „bez pokrytectví“ bylo vyloženo jako „bez hraní“; „bez předstírání jako herec“. Pavel tedy zdůrazňuje, že upřímná a opravdová víra pomáhá křesťanům projevovat nesobeckou lásku.

Chtějí být učiteli zákona: Muži, o kterých Pavel mluví, byli zřejmě vedeni sobeckou touhou po významném postavení a autoritě, o nichž si někteří mysleli, že k roli učitele ve sboru patří. Takoví ctižádostiví muži nebyli ani způsobilí, ani jmenovaní, aby pásli a vyučovali Boží stádo. Naproti tomu křesťanští muži, které vedla láskyplná touha sloužit druhým tím, že je budou učit, a kteří splňovali biblické požadavky, „toužili po znamenité práci“. (1Ti 3:1).

Zákon je dobrý, pokud se správně uplatňuje: V Pavlově době někteří učili, že křesťané by měli přísně dodržovat předpisy Mojžíšova Zákona, jako by tyto předpisy byly stále klíčem ke záchraně. Pavel věděl, že takoví učitelé Zákon uplatňují nesprávně. Křesťané nejsou pod Mojžíšovým Zákonem a jako prostředek záchrany projevují víru ve výkupné oběti Krista. (Ga 2:15, 16) Mojžíšův Zákon je ale pro křesťany užitečný, pokud jeho zásady uplatňují „správně“ (doslova „zákonně“). Mají užitek ze studia Zákona, protože je „stínem dobrých věcí, které měly přijít“ v souvislosti s Kristem Ježíšem. (Heb 10:1) Zákon také ukazuje, že lidstvo potřebuje usmiřující oběť Ježíše Krista. (Ga 3:19) A především odhaluje Jehovův způsob uvažování v různých otázkách. (2Mo 22:21; 3Mo 19:15, 18; Ří 7:12).

zákony nejsou určené pro toho, kdo jedná správně: Ti, kdo přijali křesťanství, byli spravedliví v tom smyslu, že přijali Boží měřítka toho, co je správné a co špatné. Ochotně se poddávali působení Božího ducha. (Ga 5:16-23) Proto nepotřebovali mnoho podrobných zákonů, jako byly ty v Mojžíšově Zákoně. Křesťané se místo toho řídili nadřazeným „Kristovým zákonem“, který je založený na lásce. (Ga 6:2 a studijní poznámka).

ti, kdo se dopouští sexuální nemravnosti: Viz studijní poznámky k 1Ko 5:9; Ga 5:19.

muže, kteří mají homosexuální styky: Nebo „muže, kteří mají sex s muži“. Doslova „muže, kteří leží s muži“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 6:9).

velkolepé dobré zprávě: Dobrou zprávu je opravdu možné popsat jako „velkolepou“, když vezmeme v úvahu její úžasný obsah. Například odhaluje velkolepou osobnost a vlastnosti Jehovy Boha, Zdroj této nádherné zprávy. Prostřednictvím této dobré zprávy „šťastný Bůh“ poskytl lidstvu velkolepou naději na záchranu skrze Ježíše Krista. Není tedy divu, že se Pavel cítil poctěn, že mu byla svěřena taková dobrá zpráva. (Viz studijní poznámky k 2Ko 4:4, 6).

šťastného Boha: Pavel tady ukazuje, že štěstí je určující vlastností Jehovovy osobnosti. Bůh existuje od věčnosti a vždycky byl šťastný, i když byl sám. (Mal 3:6) Jeho vztah s jeho prvorozeným Synem mu přinesl další štěstí. (Př 8:30) I když Satanova vzpoura a pomluvy způsobily zármutek a bolest, Jehova zůstává šťastný a raduje se z věrnosti svých oddaných uctivatelů. (Př 27:11) Když se Pavel setkal se staršími z Efezu, citoval Ježíšova slova: „Je víc štěstí v dávání než v přijímání.“ (Sk 20:35 a studijní poznámka) Tato slova ukazují jeden důvod, proč je Jehova „šťastný Bůh“: je tím největším Dárce v celém vesmíru. (Ža 145:16; Iz 42:5) Jako Jehovovi napodobitelé můžou být šťastní i jeho uctivatelé. (Ef 5:1) Ten, kdo každý den čte Jehovův zákon, je označen jako „šťastný“ v Ža 1:1, 2, kde Septuagint používá stejné řecké slovo, jaké tady používá Pavel. V Kázání na hoře Ježíš opakovaně ukazuje, že jeho následovníci můžou být šťastní, i když procházejí těžkostmi a pronásledováním. (Mt 5:3-11; viz studijní poznámky k Mt 5:3; Ří 4:7).

Jsem vděčný Kristu Ježíši: Pavel považoval to, že byl pověřen „službou“, za důkaz milosrdenství, lásky a důvěry, kterou v něj Kristus Ježíš měl. Dřív byl „pronásledovatelem a drzým člověkem“ a dokonce schvaloval vraždu Štěpána. (1Ti 1:13; Sk 6:8; 7:58; 8:1, 3; 9:1, 2) Svoji vděčnost dával najevo tím, že se ochotně věnoval duchovním potřebám druhých. Například s nadšením kázal dobrou zprávu. (Viz studijní poznámku k Ří 11:13).

mimořádná nezasloužená laskavost našeho Pána: Pavel si stále uvědomoval svou hříšnou minulost, kdy pronásledoval křesťany, ale tady se raději zaměřuje na pozitivní výsledek – že se i přesto stal příjemcem Jehovovy nezasloužené laskavosti. (Viz studijní poznámky ke Sk 13:43; 1Ko 15:10; Ga 2:20.) Pavel to zdůrazňuje tím, že říká, že Jehovova laskavost mu byla projevena v míře, která „projevila mimořádnou“ hojnost. Používá řecké sloveso, které může popisovat situaci, kdy se nějaká nádoba naplní tak, že začne přetékat. Jeden odborný zdroj to slovo definuje jako „hojně přesahovat, překypovat“.

Z nich jsem ten nejhorší: Pavlova slova o hříšnících ukazují jak hloubku jeho pokory, tak sílu jeho naděje. Pokorně odmítal zlehčovat svou hříšnou minulost, kdy pronásledoval křesťany. Přesto si i navzdory svým obrovským hříchům byl jistý svou nadějí, protože věděl, že „Kristus Ježíš přišel do světa, aby zachránil hříšníky“.—Srovnej Mt 9:13.

jako příklad: Pavel tady přesouvá pozornost od toho, jaký užitek měl z Kristova milosrdenství on sám, k tomu, jak z Pavlova příkladu můžou mít užitek druzí. Křesťané, kteří se dozví o milosrdenství, které Bůh projevil Pavlovi, jsou ujištěni, že odpuštění hříchů je možné. Jako „nejhorší případ“ se Pavel stal živým důkazem, že Boží milosrdenství projevené prostřednictvím Krista může pokrýt i vážné hříchy, pokud hříšník upřímně lituje.

králi věčnosti: Dosl. „králi věků“. Tento titul patří výhradně Jehovovi Bohu. Je také nazýván „Prastarý dnů“. (Da 7:9, 13, 22) Existoval celou věčnost dřív, než začal existovat kdokoli nebo cokoli jiného ve vesmíru, a jeho existence bude pokračovat navždy do budoucnosti. (Ža 90:2) Jehova je tedy jediný, kdo může vytvořit „věčný záměr“ a uskutečnit ho. (Ef 3:11 a studijní poznámka) Je také jediný, kdo může dát „věčný život“. (Jan 17:3; Tit 1:2) Titul „král věčnosti“ se objevuje také ve Zj 15:3 jako součást toho, čemu se říká „píseň Mojžíše, Božího otroka, a píseň Beránka“. Podle 2Mo 15:18 Mojžíš a Izraelité zpívali: „Jehova bude kralovat navždy a navždy.“ (Ža 10:16; 29:10; 146:10).

Amen: Viz studijní poznámka k Ří 1:25.

pokyny: Nebo „pověření; příkaz; nařízení“. (Viz studijní poznámku k 1Ti 1:5).

mé dítě: Pavel to používá jako láskyplné oslovení. (2Ti 1:2; Tit 1:4; Fm 10; viz studijní poznámky k Mt 9:2; 1Ti 1:2).

v souladu s proroctvími, která byla o tobě pronesena: Pavel Timoteovi připomíná proroctví, která o něm byla vyslovena, a zřejmě se týkala i jeho budoucí úlohy ve sboru. Tato proroctví byla pronesena působením Božího ducha. (Viz studijní poznámku k 1Ti 4:14.) Zdá se, že zahrnovala i potvrzení Timoteova pověření, protože Pavel říká, že ta (tedy proroctví) mu pomůžou „dál vést dobrý boj“ proti falešným učitelům.

dál vést dobrý boj: Podobně jako v 2Ko 10:3 Pavel používá obraz boje, aby znázornil nepřetržitý zápas o ochranu sboru před škodlivými vlivy. Timoteova úloha v tomto boji byla chránit sbor před těmi, kdo se ho snažili infiltrovat a zkazit falešným učením. (1Ti 1:3, 4; viz studijní poznámku k 2Ko 10:3).

a jejich víra proto ztroskotala: Aby znázornil nebezpečí, které hrozí, když někdo „odvrhne“ neboli aktivně odmítne víru a dobré svědomí, Pavel volí působivý obraz: Křesťan může o víru přijít podobně, jako může ztroskotat loď. V jednom dřívějším dopise Pavel zmínil tři doslovná ztroskotání, která přežil. (2Ko 11:25 a studijní poznámka) V době, kdy psal svůj první dopis Timoteovi, už přežil přinejmenším ještě jedno. (Sk 27:27-44) Pavel tedy z vlastní zkušenosti věděl, jak nebezpečné může ztroskotání být. Z dobrého důvodu varuje, že ten, kdo svou víru úmyslně odmítne, se z toho možná už nikdy nevzpamatuje. Ztroskotání ale ne vždycky končila smrtí. Podobně i ti, kdo zažijí ničivou ztrátu víry, se můžou zotavit — pokud využijí duchovní pomoc. (Ga 6:1; Jk 5:14, 15, 19, 20).

Patří k nim i Hymenaios a Alexandr: Tito muži „ztroskotali ve víře“ (1Ti 1:19) a zřejmě prosazovali falešné učení. Například v 2Ti 2:16-18 Pavel říká, že Hymenaios spolu s Filetem tvrdili, že vzkříšení už nastalo. Tito muži „podvraceli víru některých“. (Viz studijní poznámky k 2Ti 2:18.) Alexandr mohl být tím kotlářem, o kterém se mluví v 2Ti 4:14, 15 a který Pavlovi „způsobil mnoho zlého“ a „ve velké míře“ se stavěl proti poselství, které Pavel a jeho společníci oznamovali. (Viz studijní poznámka k 2Ti 4:14.) Vyjádření „patří k nim“ naznačuje, že už tehdy bylo víc lidí, kteří se nedrželi víry a měli na některé v křesťanském sboru špatný vliv.

které jsem vydal Satanovi: Toto vyjádření zřejmě znamená, že byli odstraněni ze sboru. Takový krok byl nutný, protože muži, které Pavel zmiňuje, nelitovali a úmyslně pokračovali v hříšném jednání. (Viz studijní poznámka k 1Ko 5:5).

aby se odnaučili: Pavel tady odhaluje jeden z důvodů, proč jsou nelitující provinilci „vydáni… Satanovi“, neboli odstraněni ze sboru. (Viz studijní poznámka k které jsem vydal Satanovi v tomto verši.) Tito dva muži ztroskotali ve víře a museli být odstraněni ze sboru, aby se naučili „ne rouhat“. (Viz studijní poznámka k 1Ti 1:19.) Pavel tedy nemá na mysli jen potrestání, ale i poučení. Jak to vyjadřuje jeden odborný zdroj, „stále je naděje, že se poučí“.

rouhat: Nebo „mluvit urážlivě“. (Viz studijní poznámky k Mt 12:31; Kol 3:8).