Efezanům 4

pokorní: Nebo „s pokorou mysli“. (Viz studijní poznámku ke Sk 20:19).

zachovávat jednotu ducha: Křesťan, který se řídí touto radou, se poddá působení Božího ducha a dovolí mu, aby v něm vytvářel své ovoce. „Duch“, který pochází od Boha, je mocná síla, která lidi sjednocuje. (1Ko 2:12; Ga 5:22, 23) V předchozím verši Pavel zmínil pokoru, mírnost, trpělivost a lásku – vlastnosti, které podporují jednotu. (Ef 4:2).

ve sjednocujícím svazku pokoje: Řecké slovo přeložené jako „sjednocující svazek“ doslova znamená „to, co něco drží pohromadě; spojovací prvek“. V doslovném významu je použito v Kol 2:19, kde je přeloženo jako „vazy“, tedy pevné pruhy tkáně, které spojují jednu kost s druhou. Podobně jako vaz vytváří pokoj trvalé pouto, které spojuje členy sboru. Takový pokoj znamená víc než jen nepřítomnost konfliktu. Je založený na lásce a je potřeba vynaložit úsilí, aby se zachoval. (Ef 4:2) Pavel používá stejné řecké slovo i v Kol 3:14, kde lásku nazývá „dokonalým svazkem jednoty“.

Jedno: Pavel ve svém dopise Efezanům zdůrazňuje, jak důležitá je jednota. V Ef 4:4-6 uvádí seznam věcí, které sjednocují sbor pomazaných křesťanů.

Jedno tělo: Tedy křesťanský sbor, který je přirovnán k lidskému tělu. Ježíš Kristus je „hlavou“ tohoto duchovního těla. (Ef 1:22, 23).

jeden duch: Tedy Boží svatý duch. (1Ko 12:13; 2Ko 5:5).

jedna naděje: V tomto kontextu se „jedna naděje“ vztahuje konkrétně na nebeskou naději pomazaných křesťanů. (Heb 3:1) Kromě toho, až budou pomazaní sloužit jako nebeští králové a kněží, celé lidstvo, které chce sloužit Bohu a projevuje víru, bude „osvobozeno z otroctví porušitelnosti“ a bude se těšit „ze slavné svobody Božích dětí“. (Ří 8:20, 21, 24).

jeden Pán: Tím je myšlen Ježíš Kristus. (1Ko 8:6).

jedna víra: Tedy jediný přijatelný způsob uctívání Boha. Tato víra je založená na jediném poselství o Kristu, které křesťané kážou. (Jan 3:16; 4:23, 24; Ří 10:16, 17; 2Ko 4:13).

jeden křest: Efezané se naučili, že „jeden křest“, který se provádí „ve jménu Otce i Syna i svatého ducha“, je klíčem k jejich jednotě. (Mt 28:19, 20) Během své třetí misionářské cesty se Pavel v Efezu setkal s některými, kteří byli pokřtěni „Janovým křtem“, zřejmě až poté, co už přestal být přijatelným křtem. (Viz studijní poznámku ke Sk 18:25.) I když o Bohu věděli, o křesťanském křtu neslyšeli. Když jim Pavel vysvětlil, co se týká Krista a svatého ducha, „dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše“. (Sk 19:1-6) Pak se mohli připojit ke všem pokřtěným křesťanům, kteří sloužili Jehovovi v Efezu i jinde.

jeden Bůh a Otec všech: Tedy Jehova Bůh. (5Mo 6:4).

dary v podobě lidí: Nebo „dary tvořené lidmi; lidé jako dary“. Pavel tady odkazuje na Ža 68:18, kde David děkoval Jehovovi za dobytí Jeruzaléma. Jehova obrazně „vystoupil do výše“ tím, že dobyl město na vrcholu hory Sion. Izraelitům také poskytl zajatce z řad poražených – silné muže, kteří se stali užitečnými pracovníky. Pavel pod inspirací vztahuje tento prorocký žalm na to, že Ježíš jednal jako dobyvatel ve prospěch křesťanského sboru. (Ef 4:10) Potom co Ježíš „vystoupil do výše“ do nebe, měl obrovskou autoritu. (Mt 28:18; Ef 1:20, 21) Využil ji k tomu, aby do svého sboru přivedl schopné „lidi jako dary“, kteří sloužili jako milující pastýři a dozorci Božího stáda. (Ef 4:11; viz studijní poznámka ke Sk 20:28; srovnej Iz 32:1, 2).

vystoupil vysoko nad všechna nebesa: Ježíš byl vzkříšen k postavení v nebi, které je vyšší než postavení jakéhokoli jiného nebeského tvora. (Ef 1:20-23; Fil 2:9-11).

evangelisty: Řecké slovo, které tu Pavel používá, v podstatě znamená „ti, kdo oznamují nebo šíří dobrou zprávu“. Toto slovo souvisí s řeckým výrazem pro „evangelium“ neboli „dobrou zprávu“ a v Křesťanských řeckých písmech se vyskytuje jen tady a ještě ve dvou dalších verších. (2Ti 4:5; viz studijní poznámku ke Sk 21:8.) Všichni křesťané mají pověření oznamovat dobrou zprávu. (Mt 24:14; 28:19, 20) Pavel ale zřejmě používá výraz „evangelisty“ ve zvláštním smyslu, a to ve významu „misionáři“. Například Pavel, Timoteus, Barnabáš a Silas cestovali daleko, aby zahájili kazatelskou činnost na místech, kde se dobrá zpráva ještě nekázala. (Sk 13:2-4; 15:40, 41; 16:3, 4).

usměrňovali: Řecké podstatné jméno přeložené jako „usměrňovali“ (ka·tar·ti·smosʹ) se tady vztahuje k tomu, že se něco uvede do správného stavu nebo do správného souladu. Může také vyjadřovat myšlenku, že je někdo vybaven pro určitý úkol. Někdy se to slovo používalo v lékařských textech pro napravení kosti, končetiny nebo kloubu. (Viz studijní poznámku k 2Ko 13:9.) Ježíš „usměrňoval svaté“ tak, že jejich myšlení, postoje a jednání uváděl do správného souladu s Božím myšlením a vůlí. K tomuto „usměrňování“ (neboli „školení“) docházelo prostřednictvím „darů v podobě lidí“, tedy dohlížitelů jmenovaných duchem, které dal sboru. (Ef 4:8, 11, 12; 1Ko 16:15-18; 2Ti 2:2; Tit 1:5).

dokud všichni nedosáhneme: Toto vyjádření naznačuje, že každý křesťan musí usilovat o cíl stát se duchovně zralým a být jednotný se spoluvěřícími. – Viz studijní poznámku k výrazu dospělého v tomto verši.

jednoty ve víře: Toto spojení vyjadřuje jednotu v přesvědčení a učení. (Ef 4:5; Kol 1:23; 2:7) Řecké slovo přeložené jako „jednota“ se dá přeložit také jako „sjednocenost“ nebo „jednotnost“.

v přesném poznání: V Křesťanských řeckých písmech se běžně používají dvě slova, která se překládají jako „poznání“: gnóʹsis a e·piʹgno·sis. Slovo použité tady, e·piʹgno·sis, je zesílená forma slova gnóʹsis (e·piʹ doslova znamená „na“, ale tady vyjadřuje myšlenku „navíc“, „dodatečně“). Podle kontextu může znamenat „přesné, skutečné nebo plné poznání“. (Viz studijní poznámku k Ří 10:2.) Pavel tady tímto slovem ukazuje, že zralý křesťan musí být jednotný se spoluvěřícími v získávání plného poznání o Božím Synu, Kristu Ježíši. (1Ko 1:24, 30; Ef 3:18; Kol 2:2, 3; 2Pe 1:8; 2:20).

dospělého: Pavel vybízí křesťany v Efezu, aby se stali duchovně „dospělými“, neboli „zralými“. (1Ko 14:20) Měli před sebou cíl dosáhnout toho, co je v tomto verši popsáno jako „vzrůst, který plně odpovídá Kristu“ – tedy stát se duchovně dospělými tím, že budou žít v souladu s přesným poznáním, které získali o Božím Synu. Pak by je nepravdivé myšlenky a učení jen tak snadno neovlivnily. Celé uspořádání sboru – s apoštoly, proroky, evangelizátory, pastýři a učiteli – jim pomáhalo dosáhnout takové duchovní úrovně. (Ef 4:11-14).

za kterým je lidská faleš: Tento výraz, který se v Křesťanských řeckých písmech objevuje jen tady, se dá doslova přeložit jako „v kostkové hře lidí“. Tento starověký idiom naráží na praktiku podvádění druhých při hře v kostky. (Viz Galerie médií „Římské kostky“.) Pavel tady varuje křesťany v Efezu, aby nebyli jako „děti“, tedy duchovně nezralí lidé. Kvůli nedostatku zkušeností a dobrého úsudku se takoví lidé můžou nechat ovlivnit „lidskou falší“ a může jim to bránit v duchovním pokroku. Jehova poskytl „dary v podobě lidí“, aby křesťany chránil před tím, že je falešní učitelé oklamou. (Ef 4:8; viz Dod. A1).

držme se pravdy: Řecké sloveso použité na tomto místě má široký význam a dalo by se přeložit i jako „být pravdivý“. Proto některé Bible používají vyjádření jako „žít podle pravdy“ a „uplatňovat pravdu v praxi“. Pavel tady dává do ostrého protikladu jednání pravých křesťanů a podvod, vychytralost a klam falešných učitelů, které odsoudil ve 14. verši. Podobnou myšlenku zdůrazňuje v Ef 4:25, kde zjevně cituje Ze 8:16. Jehovovo měřítko pravdomluvnosti je stálé; chce, aby jeho služebníci vždycky hájili pravdu tím, jak mluví i jak jednají. (3Mo 19:11; Př 19:9).

harmonicky spojené: Pavel používá řecké sloveso, které v tomto kontextu popisuje harmonii lidského těla, jež se skládá z mnoha různých částí. Každá část přispívá k dobrému fungování celku. Podobně křesťané ve sboru spolupracují pod vedením Krista jako své hlavy. (Ef 1:22, 23; 4:4, 15) Když všichni jednají v souladu a zůstávají vnímaví k tomu, že Kristus je jejich hlava, sbor duchovně dospívá a udržuje si ducha lásky. (1Ko 12:14-27; Kol 2:19; 3:14) Stejné řecké slovo Pavel používá v Ef 2:21 (viz studijní poznámku), kde sbor popisuje jako budovu „harmonicky spojenou“.

utvořené ke spolupráci: Doslova „přivedené k tomu, aby šlo dohromady“. Podle jednoho slovníku toto řecké sloveso znamená „spojit do jednoty, sjednotit“.

každý kloub: Lidské tělo je spojeno hlavními klouby neboli spojeními. Ježíš Kristus poskytuje členům těla, tedy sboru pomazaných křesťanů, to, co potřebují, „prostřednictvím ... každého kloubu“. Dělá to pomocí opatření, díky kterým se rozdává duchovní pokrm, zajišťuje komunikace ve sboru a koordinuje jeho činnost. Tím je „tělo“ duchovně dobře živené a každá jeho část dostává vedení, aby mohla plnit svůj přidělený úkol. (Ef 4:7-16; viz studijní poznámku ke Kol 2:19.) Pavel používá výraz pro „kloub“, který běžně používali lékaři. Existují archeologické důkazy o lékařské škole v Efesu, což může vysvětlovat, proč Pavel zvolil právě toto přirovnání k lidskému tělu.

neužitečnosti: Nebo „prázdnotě; marnosti“. Podle jednoho slovníku je myšlenka v tomto verši taková, že lidé z národů „žijí s myslí upřenou na neužitečné věci“. Jejich způsob života vede k frustraci a zklamání, což je jeden z důvodů, proč Pavel křesťany vybízí, aby přestali žít „jako žijí národy“. — Další komentáře k řeckému slovu přeloženému jako „neužitečnost“ najdeš v studijní poznámce k Ří 8:20.

myšlenkově ve tmě: Pavlovy poznámky se netýkají inteligence nevěřících. Bible často přirovnává nedostatek porozumění, zvlášť v duchovním smyslu, ke tmě. (Job 12:24, 25; Iz 5:20; 60:2; Jan 8:12; 2Ko 4:6; Ef 1:17, 18; 5:8, 11; 1Pe 2:9; 1Ja 2:9-11) Ti, kdo nepoznali Jehovu Boha a Ježíše Krista, jsou „myšlenkově ve tmě“, protože ve svém snažení nemají žádné vodítko ani směr, který by jim svítil na cestu. (Jan 17:3; Ří 1:21, 28; 2Ko 4:4).

životu, který pochází od Boha: Podle jednoho odborného zdroje řecké slovo přeložené jako „život“ znamená „život jako princip, život v absolutním smyslu“. (Pro „život“ ve významu „způsob života“ nebo „životní styl“ existuje jiné řecké slovo. Viz například 1Ti 2:2; 1Ja 2:16.) Pavel tedy říká, že myšlenková a duchovní tma lidi odcizuje, neboli odděluje, od Jehovy, Zdroje života a naděje na věčný život. (Ža 36:9; Ří 1:21; Ga 6:8; Kol 1:21).

necitlivosti: Doslova „otupení“. Lidé, kteří jsou ponoření do smýšlení a ducha tohoto nespravedlivého světa, mají obrazná srdce necitlivá neboli otupělá. (1Ko 2:12; Ef 2:2; 4:17) Proto nemají touhu získávat poznání o Bohu. Řecké podstatné jméno přeložené jako „necitlivost“ je odvozené z lékařského termínu, který mimo jiné označuje kůži znecitlivělou kvůli mozolům. Tady se používá k popisu toho, jak se obrazné srdce může postupně stávat zatvrzelým, neboli necitelným, vůči Bohu.

Ztratili veškeré morální cítění: Tento výraz překládá řecké slovo, které doslova znamená „přestali cítit bolest“. Tady je použité obrazně ve smyslu, že je někdo eticky nebo morálně necitlivý. Takový člověk už necítí žádné výčitky svědomí ani odpovědnost vůči Bohu. (1Ti 4:2).

nestoudnému chování: Nebo „nestydatému chování“. Řecké slovo a·selʹgei·a označuje chování, které je závažným porušením Božích zákonů a odráží drzý, nebo dokonce otevřeně pohrdavý postoj. (Viz Slovníček a studijní poznámku k Ga 5:19).

kdejaké nečistoty: Výraz „nečistota“ (řecky a·ka·thar·siʹa) má široký význam. Tady je použitý v přeneseném smyslu a vztahuje se na nečistotu jakéhokoli druhu — v sexuálních záležitostech, v řeči, v jednání i v duchovních vztazích. (Srovnej 1Ko 7:14; 2Ko 6:17; 1Te 2:3.) Zdůrazňuje, jak je takové špatné jednání nebo stav morálně odpudivé. (Viz studijní poznámku k Ga 5:19.) Pavel také uvádí, že se toho dopouštějí chamtivě. Řecké slovo ple·o·ne·xiʹa, přeložené jako „chamtivě“, vyjadřuje nenasytnou touhu mít víc. Tím, že Pavel dodává „chamtivě“, ukazuje, že „nečistota“ může mít různé stupně závažnosti. (Viz studijní poznámku k Ří 1:29).

pokračovat v obnovování: Řecké sloveso je v přítomném čase a vyjadřuje nepřetržitý děj. To ukazuje, že změna „způsobu myšlení“ je dlouhodobý, pokračující proces. (Fil 3:12, 13).

ve vašem způsobu myšlení: Nebo „v síle, která působí na vaši mysl“. Řecký výraz doslova znamená „k duchu vaší mysli“. „Duch“ je tady použitý ve smyslu hybné, podněcující síly, která člověka vede k tomu, aby mluvil a jednal určitým způsobem. (Viz Slovníček, „Duch“.) „Duch mysli“ je tedy síla, která ovlivňuje a formuje člověku myšlení, včetně jeho sklonů, tužeb a pohnutek. Nedokonalí lidé mají sklon k nesprávnému uvažování a tenhle sklon tlačí jejich mysl fyzickým, materialistickým neboli tělesným směrem. (1Mo 8:21; Ka 7:20; Kol 1:21; 2:18) Když se někdo chce stát křesťanem, potřebuje „vytvářet si nový způsob myšlení“, aby tahle podněcující síla vedla jeho myšlenky správným směrem, tedy v souladu s Božím uvažováním. (Viz studijní poznámku k 1Ko 2:15.) A i potom, co se křesťanem stane, potřebuje „pokračovat v obnovování“ svého způsobu myšlení tím, že studuje Bibli a dovoluje, aby na něj působil Boží duch.

novou osobnost: Dosl. „nového člověka“. Kromě toho, že se křesťan zbaví „staré osobnosti“ (dosl. „starého člověka“) se špatnými zvyky (Ef 4:22), musí projít skutečnou proměnou tím, že si „oblékne novou osobnost“. Tato nová osobnost, která byla „stvořena podle Boží vůle“, odráží neboli je obrazem osobnosti Jehovy Boha. (Kol 3:9, 10) Jehova chce, aby se mu jeho uctívatelé připodobňovali a odráželi jeho krásné vlastnosti, například ty, které jsou uvedené v Ga 5:22, 23. (Viz studijní poznámky k Ga 5:22; Ef 4:23).

bližnímu: Viz studijní poznámku k Mt 22:39.

I když jste rozzlobení: Pavel cituje Ža 4:4 a ukazuje tím, že pro křesťany není špatné cítit hněv. Jehova i Ježíš vyjadřují hněv v reakci na ničemnost a nespravedlnost, ale jejich hněv je vždycky řízen spravedlností a dokonalým úsudkem. (Ez 38:18, 19; viz studijní poznámku k Mr 3:5.) I křesťané mohou cítit spravedlivé rozhořčení, ale Pavel dodává: „nehřešte“. Křesťané nedovolí, aby je hněv dovedl k nezvládnutým výbuchům, urážlivým slovům nebo násilí. (Ef 4:31) Ža 4:4 Božím služebníkům radí, aby své obavy ohledně toho, co jejich hněv vyvolalo, vyjádřili v soukromé modlitbě Jehovovi.

Ať nad vaším hněvem nezapadne slunce: Pro Židy znamenal západ slunce konec jednoho dne a začátek dalšího. Pavel proto varuje, abychom nenechali hněv přetrvávat z jednoho dne do druhého. Ježíš dokonce své učedníky varoval, aby se na někoho nepřestávali hněvat. (Mt 5:22) Dlouho chovaný hněv může vést k hořkosti, zášti a rozdělení v osobních vztazích i ve sboru. (3Mo 19:18; Ža 36:4; Ga 5:19-21) Pavel dává praktickou radu, která křesťanům pomáhá řešit problémy rychle — pokud možno ještě ten samý den. (Ří 12:17-21; Ef 4:2, 3).

nedávejte prostor Ďáblovi: Tento obrat, který by se dal doslovněji přeložit jako „ani nedovolujte Ďáblovi místo“, dodává Pavlovu varování před nebezpečím dlouhotrvajícího hněvu ještě větší naléhavost. (Viz studijní poznámku k Ef 4:26.) Křesťan, který dovolí, aby v jeho srdci hněv nebo nepřátelské pocity dál kvasily, jako by obrazně řečeno dělal místo, tedy poskytoval prostor, který by mohl Ďábel „obsadit“. Satan by tak získal příležitost takového křesťana ovlivnit, aby se dopustil vážného hříchu. (Ža 37:8) Pokud by křesťan dovolil, aby dlouhotrvající hněv narušoval jednotu sboru, mohl by tím také sloužit Ďáblovým zájmům. (Jk 4:1, 7).

ať už nekrade: Pavlova slova mohla mít zvláštní význam pro chudé pracující, kteří žili v Efezu. Někteří možná zjistili, že práce byla nepravidelná, sezónní a ne vždy stačila na to, aby uživili rodinu, takže pokušení krást mohlo být silné. Pavel tady křesťany vybízí, aby se zdrželi krádeže z jakéhokoli důvodu. Místo toho měli „tvrdě prac[ovat]“ a „svýma rukama děl[at] něco užitečného“. (5Mo 5:19; 1Te 4:11) Pavel už dřív efezským starším připomněl svůj vlastní příklad, jak tvrdě pracoval. (Sk 20:17, 34; viz také studijní poznámku ke Sk 18:3.) Jeho rada vyžadovala, aby efezští křesťané důvěřovali Kristovu slibu, že se Bůh postará o jejich hmotné potřeby. (Mt 6:25-33).

žádné zkažené slovo: Řecké slovo přeložené jako „zkažené“ může popisovat zkažené ovoce, ryby nebo maso. (Mt 7:17, 18; 12:33; Lk 6:43) Tento výraz názorně vykresluje nezdravou, urážlivou nebo obscénní mluvu, kterou by křesťan nepoužíval. Místo toho by říkal „jen to, co je dobré k povzbuzení“ a „to, co je prospěšné“ — používal by slova, která jsou „ochucená solí“. (Kol 4:6 a studijní poznámka).

nezarmucujte Božího svatého ducha: Řecké slovo přeložené jako „zarmucovat“ se dá přeložit i jako „působit zármutek; zarmoutit“. Pavel tady používá řečnický prostředek zvaný personifikace a říká, že svatý duch, který je neosobní síla, může být zarmoucen, jako by to byla osoba. (Srovnej studijní poznámky k Jan 16:8, 13; Ří 8:27.) Bůh používá svého svatého ducha, aby svému lidu dával vedení a sílu. Svatý duch v nich vytváří dobré vlastnosti, totiž „ovoce ducha“. (Ga 5:22-24) Ti, kdo si svatého ducha neváží, kdo se brání jeho působení a kdo jdou proti biblickým radám inspirovaným duchem, ho tím vlastně „zarmucují“. (Ef 4:17-29; 5:1-5; Iz 63:10; Sk 7:51).

zapečetěni pro den, kdy budete propuštěni na základě výkupného: Pomazaní křesťané jsou zapečetěni Jehovovým svatým duchem. Pečeť znamená, že patří Bohu a že mají vyhlídku na nebeský život. (Viz studijní poznámky k 2Ko 1:22).

buďte k sobě navzájem laskaví: V Ef 4:31 Pavel vyjmenoval řadu negativních rysů. Tady pak jako protiklad povzbuzuje křesťany v Efezu, aby projevovali pozitivní vlastnosti, například laskavost. (Kol 3:12, 13) Řecké sloveso přeložené jako „buďte“ může naznačovat, že se v projevování laskavosti potřebovali zlepšit.