Lukáš 4

Duch ho vodil: Řecké slovo pneuʹma tady označuje Božího ducha, který může působit jako hnací síla a člověka vést a podněcovat, aby dělal to, co je v souladu s Boží vůlí.—Mr 1:12; viz Slovníček „Duch“.

Ďábel: Viz studijní poznámku k Mt 4:1.

Člověk nebude žít jenom z chleba: Když Lukáš zaznamenal Ježíšův citát z Hebrejských písem, uvedl z 5Mo 8:3 kratší část než Matouš. Některé starověké řecké rukopisy a překlady ale citát doplňují a přidávají „ale z každého Božího slova“, takže Lukášův záznam je podobný paralelnímu líčení v Mt 4:4. Kratší znění v Lukášově zprávě má však oporu ve starších rukopisných dokladech. I tak stojí za zmínku, že řada překladů Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označovaných jako J^{7, 8, 10, 14, 15, 17} v Dodatku C), které mají delší znění, používá tetragram. Dalo by se to přeložit: „ale ze všeho, co vychází z Jehovových úst“.

Ďábel ho tedy vyvedl na horu: Paralelní zpráva v Mt 4:8 dodává podrobnost, že Ďábel vzal Ježíše na „nezvykle vysokou horu“. Lukáš tady zaznamenává pokušení v jiném pořadí než Matouš, ale v tomto případě je pravděpodobné, že správné pořadí událostí uvádí Matouš. (Mt 4:1-11) Je rozumné předpokládat, že Satan uvedl první dvě pokušení nenápadnou frází „jestli jsi Boží syn“ a potom to zakončil otevřeným pokušením porušit první z Deseti přikázání. (2Mo 20:2, 3) Také dává smysl, že Ježíš řekl: „Jdi pryč, Satane!“ když odpovídal na poslední ze tří zkoušek. (Mt 4:10) A i když důkazy nejsou jednoznačné, učenci si také všimli, že Mt 4:5 uvádí druhé pokušení řeckým slovem přeloženým jako „potom“. Proto může být znění Matoušovy zprávy o něco konkrétnější, pokud jde o časovou posloupnost, než řecké slovo přeložené jako „tedy“ tady v Lk 4:5. I když je pravda, že Lukáš postupoval v „logickém pořadí“, nemuselo to být nutně přísně chronologické pořadí. (Viz studijní poznámku k Lk 1:3).

mu ukázal: Viz studijní poznámku k Mt 4:8.

království: Viz studijní poznámku k Mt 4:8.

pokloníš se a budeš mě uctívat: Viz studijní poznámku k Mt 4:9.

Jehova: V tomto citátu z 5Mo 6:13 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

cimbuří chrámu: Viz studijní poznámku k Mt 4:5.

Jehovu: V tomto citátu z 5Mo 6:16 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

synagogách: Viz Slovníček, „Synagoga“.

podle svého zvyku vstoupil v sabatní den do synagogy: Neexistují důkazy, že by se Židé scházeli v synagogách kvůli zachovávání sabatu už před babylonským vyhnanstvím. Zdá se ale, že nejpozději od doby Ezry a Nehemjáše se tento zvyk postupně rozšířil. Ježíš tento duchovně prospěšný zvyk správně dodržoval. Během jeho raného života byla jeho rodina zvyklá chodit do synagogy v Nazaretu. Později se podobná praxe shromažďování k uctívání zavedla i v křesťanském sboru.

postavil se, aby četl: Odborníci upozorňují, že jde o nejstarší známý popis bohoslužby v synagoze. Podle židovské tradice bohoslužba obvykle začínala soukromými modlitbami, když přítomní vstupovali do budovy, a potom se přednášela slova z 4Mo 15:37-41; 5Mo 6:4-9; 11:13-21. Následovaly veřejné modlitby a potom se podle rozvrhu nahlas četla část z Pentateuchu. V Sk 15:21 se uvádí, že v prvním století n. l. se takové čtení konalo „každý sabat“. Další část bohoslužby, na kterou se tento verš zřejmě zaměřuje, byla četba z proroků spolu s poučením založeným na přečteném textu. Čtenář při tom obvykle stál a možná měl určitou volnost vybrat si prorocký úryvek. (Viz studijní poznámku ke Sk 13:15).

svitek proroka Izajáše: Svitky Izajáše od Mrtvého moře se skládají ze 17 pruhů pergamenu připevněných k sobě, takže tvoří svitek dlouhý 7,3 m (24 stop) s 54 sloupci. Svitek používaný v synagoze v Nazaretu mohl být podobně dlouhý. Bez pomoci čísel kapitol a veršů, která v prvním století neexistovala, by Ježíš musel najít pasáž, kterou chtěl číst. Ale skutečnost, že našel místo, kde byla prorocká slova napsána, ukazuje, jak důkladně byl obeznámený s Božím slovem.

Jehovův: V tomto citátu z Iz 61:1 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dod. C).

mě pomazal: Lukáš tady cituje z Septuaginty, tedy z řeckého překladu Izajášova proroctví, kde stojí „pomazal“. Ježíš ale četl z hebrejského textu Izajášova proroctví (61:1, 2), ve kterém je sloveso „pomazat“ použito spolu s Božím jménem, vyjádřeným čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). Řada překladů Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označovaných jako J^{7, 8, 10, 14, 15} v Dod. C) tady používá Boží jméno a zní „Jehova pomazal“.

abych vyhlásil svobodu zajatým: Ježíš tady cituje Izajášovo proroctví, které si někteří Židé možná vykládali doslovně. (Iz 61:1) Ježíšova služba se ale zaměřovala na to, aby lidi osvobozoval z duchovního otroctví. Svoboda, kterou Ježíš oznamoval, tedy byla duchovní. Toto proroctví a to, jak ho Ježíš vztáhl na svou službu, zjevně naráží na jubilejní rok, který se měl slavit každých 50 let. Během jubilejního roku se měla po celé zemi vyhlásit svoboda. (3Mo 25:8-12).

Jehovovy: V tomto citátu z Iz 61:2 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

rok Jehovovy přízně: Nebo „rok Jehovovy přízně“. Ježíš tady cituje z Iz 61:1, 2. V Lukášově řeckém textu je výraz „přijatelný rok“, což odpovídá tomu, jak hebrejské spojení „rok . . . dobré vůle [nebo „přízně“, pozn.]“ překládá Septuaginta. Ježíš tento verš vztáhl na sebe, a tím ukázal, že jeho záchranná služba znamenala začátek tohoto „roku“, který byl pro Jehovu „přijatelný“ k tomu, aby projevoval svou přízeň a přijímal lidi. Ježíš při čtení skončil ještě před dalšími Izajášovými slovy o Božím poměrně krátkém „dni pomsty“, zřejmě aby se soustředil na ten delší „rok Jehovovy přízně“, během kterého bude Bůh projevovat přízeň těm, kdo se k němu obracejí pro záchranu. (Lk 19:9, 10; Jan 12:47).

a posadil se: Ježíš tím dal najevo, že se chystá mluvit. V synagoze bylo zvykem, že ten, kdo před shromážděním četl, se nevrátil na své původní místo, ale posadil se, aby vyučoval tam, kde ho „všichni v synagoze“ mohli vidět.—Srovnej studijní poznámku k Mt 5:1.

rčení: Nebo „přísloví; podobenství; přirovnání“. Řecké slovo pa·ra·bo·leʹ, které doslova znamená „položení vedle (k sobě)“, se může vztahovat na podobenství, přísloví, rčení nebo přirovnání. (Viz studijní poznámku k Mt 13:3).

ve svém domovském území: Doslova „v místě svého otce“, tedy v Nazaretu, kde Ježíš vyrůstal. V tomto kontextu řecké slovo přeložené jako „domovské území“ (pa·trisʹ) zjevně označuje poměrně omezenou oblast – Ježíšovo rodné město a místo, kde žila jeho nejbližší rodina. Tento výraz se ale může používat i pro větší zeměpisnou oblast, například pro rodnou zemi nebo stát. V kontextu Jan 4:43, 44 se toto řecké slovo zjevně vztahuje na celou Galileu, a proto je tam přeloženo jako „vlast“.

tři a půl roku: Podle 1Kr 18:1 Elijáš oznámil konec sucha „ve třetím roce“. Někteří proto tvrdí, že Ježíšův výrok je v rozporu se zprávou v 1. Královské. Hebrejská zpráva ale nenaznačuje, že sucho trvalo méně než tři roky. Výraz „ve třetím roce“ se zjevně vztahuje na období, které začalo, když Elijáš poprvé oznámil sucho Achabovi. (1Kr 17:1) K tomuto oznámení pravděpodobně došlo v době, kdy už probíhalo suché období — které obvykle trvá až šest měsíců, ale mohlo trvat déle než obvykle. Kromě toho sucho neskončilo hned, když se Elijáš znovu objevil před Achabem „ve třetím roce“, ale až po následné zkoušce ohněm na hoře Karmel. (1Kr 18:18-45) Ježíšova slova zaznamenaná tady („když tři a půl roku nepršelo“) i podobná slova Kristova nevlastního bratra v Jk 5:17 proto dobře ladí s časovým zařazením naznačeným v 1Kr 18:1.

Carefat: Toto fénické město leželo na pobřeží Středozemního moře mezi městy Sidon a Tyr, tedy na neizraelském území. Jeho řecký název byl Sarepta. Hebrejský název je zmíněn v 1Kr 17:9, 10 a Ob 20. Název se zachoval v názvu Sarafand v dnešním Libanonu, který leží asi 13 km jiho-jihozápadně od Sidonu, i když původní místo se možná nacházelo o kousek dál na pobřeží Středozemního moře. (Viz Dodatek B10).

uzdraven: Nebo „očištěn“, tady ve významu, že Naaman byl vyléčen z malomocenství. (2Kr 5:3-10, 14) Podle Mojžíšova Zákona tahle nemoc způsobovala, že byl člověk obřadně nečistý. (3Mo 13:1-59) Proto se řecký výraz často používá v souvislosti s uzdravováním malomocných. (Mt 8:3; 10:8; Mr 1:40, 41).

chtěli ho svrhnout dolů: Podle jedné židovské tradice, která byla později zaznamenána v Talmudu, byl odsouzený člověk někdy shozen ze srázu; potom po něm házeli kameny, aby se ujistili, že je mrtvý. Ať už měl dav tady v Nazaretu takový postup na mysli, nebo ne, rozhodně měli v úmyslu Ježíše zabít.

Kafarnaa: Pochází z hebrejského názvu, který znamená „Vesnice Nahumova“ nebo „Vesnice útěchy“. (Na 1:1, pozn. pod čarou.) Město, které mělo v Ježíšově pozemské službě velký význam. Leželo na severozápadním břehu Galilejského moře a v Mt 9:1 je nazváno „jeho vlastním městem“. Protože Kafarnaa ležela víc než 200 m pod hladinou moře a Nazaret byl asi 360 m nad hladinou moře, zpráva správně říká, že Ježíš „sešel“ do Kafarnay.

posedlý démonem, nečistým duchem: Nebo „posedlý duchem nečistého démona“. — Viz Slovníček, „Duch“.

Co po nás chceš, . . . ?: Viz studijní poznámku k Mt 8:29.

Šimonova tchyně: Tedy tchyně Petra, kterému se také říkalo Kéfas. (Jan 1:42) Tato zmínka je v souladu s Pavlovými slovy v 1Ko 9:5, kde je Kéfas označen jako ženatý muž. Petrova tchyně zřejmě žila v jeho domě, který sdílel se svým bratrem Ondřejem. – Mr 1:29-31; viz studijní poznámku k Mt 10:2, kde jsou vysvětlena různá jména tohoto apoštola.

měla vysokou horečku: Matouš a Marek popisují Petrovu tchyni jako tu, která „ležela a měla horečku“. (Mt 8:14; Mr 1:30) Jen Lukáš, zřejmě proto, že byl lékař, upozorňuje na vážnost jejího stavu a označuje ho jako „vysokou horečku“. – Viz „Úvod k Lukášovi“.

oznamovat dobrou zprávu: Řecké sloveso použité v tomto verši, eu·ag·ge·liʹzo·mai („oznamovat dobrou zprávu“), se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje 54krát. Často se objevuje v Lukášových spisech. (Lk 1:19; 2:10; 3:18; 4:18; 8:1; 9:6; 20:1; Sk 5:42; 8:4; 10:36; 11:20; 13:32; 14:15, 21; 15:35; 16:10; 17:18) Je rozdíl mezi výrazem ke·rysʹso, „kázat; vyhlašovat“ (Mt 3:1; 4:17; 24:14; Lk 4:18, 19; 8:1, 39; 9:2; 24:47; Sk 8:5; 28:31; Zj 5:2), a výrazem eu·ag·ge·liʹzo·mai, „oznamovat dobrou zprávu“. První z nich klade důraz na způsob vyhlašování – že jde o veřejné, oprávněné prohlášení. Druhý klade důraz na obsah – na oznamování nebo přinášení „dobré zprávy“. Související podstatné jméno eu·ag·geʹli·on („dobrá zpráva“) se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje 76krát. – Viz studijní poznámky k Mt 4:23; 24:14 a Slovníček „Dobrá zpráva“.

Božím království: V celých Křesťanských řeckých písmech je dobrá zpráva úzce spojená s Božím Královstvím, které bylo hlavním tématem Ježíšova kázání a vyučování. Výraz „Boží království“ se v Lukášově evangeliu objevuje 32krát, v Markově evangeliu 14krát a v Matoušově evangeliu 4krát. Matouš ale asi 30krát použil synonymní výraz „nebeské království“. (Viz studijní poznámky k Mt 3:2; 24:14; Mr 1:15).