Římanům 15

společně . . . a jednohlasně: Doslova „stejně smýšlející [jedné mysli] . . . jedněmi ústy“. Stejně jako se Ježíš modlil, aby jeho následovníci byli jednotní, Pavel se modlil, aby jeho spoluvěřící byli jednotní v myšlení i jednání. (Jan 17:20-23; viz studijní poznámku k Jan 17:23.) V tomto verši Pavel používá dva výrazy, aby tuto jednotu zdůraznil. Slovo přeložené jako „společně“ se v knize Skutků objevuje několikrát a popisuje pozoruhodnou jednotu mezi prvními křesťany. (Sk 1:14, „se společným cílem“; 2:46, „se společným cílem“; 4:24, „jednomyslně“; 15:25, „jednomyslní“) Výraz přeložený jako „jednohlasně“ ukazuje, že si Pavel přál, aby židovští i nežidovští křesťané ve sboru v Římě spojili své hlasy a harmonicky oslavovali Boha.

přijímejte: Nebo „přijímejte; přijměte“. Řecké slovo použité v tomto verši vyjadřuje myšlenku, že někoho přijmeme laskavě a pohostinně, například do svého domova nebo do okruhu přátel. Stejné slovo se dá přeložit jako „přijmi . . . laskavě“ (Fm 17; Sk 28:2) nebo „vzali . . . mezi sebe“ (Sk 18:26).

služebníkem: Nebo „sluhou“. V Bibli se řecké slovo di·aʹko·nos často používá pro ty, kdo pokorně slouží ve prospěch druhých. (Viz studijní poznámku k Mt 20:26.) Tady je tímto výrazem popsán Kristus. Ještě předtím, než přišel na zem, sloužil Ježíš Jehovovi po nesmírně dlouhou dobu. Při křtu ale začal novou službu, která zahrnovala uspokojování duchovních potřeb hříšných lidí. Patřilo k ní dokonce i to, že dal svůj život jako výkupné. (Mt 20:28; Lk 4:16-21) Ježíš je tu popsán jako služebník obřezaných Židů „aby potvrdil Boží pravdomluvnost“, protože jeho služba zahrnovala splnění slibů, které Bůh dal židovským předkům. Patřil k nim i slib, který dal Abrahamovi, že prostřednictvím jeho potomka budou požehnány všechny národy. (1Mo 22:17, 18) Ježíšova služba by proto byla užitečná i lidem z národů, kteří v něj „vkládají svou naději“. (Ří 15:9-12).

Jak je napsáno: V tomto kontextu (Ří 15:9-12) Pavel čtyřikrát cituje z Hebrejských písem a ukazuje tak, že Jehova už dávno předpověděl, že ho budou chválit lidé ze všech národů. Z Kristovy služby proto mají užitek nejen Židé, ale i lidé z jiných národů. Tato úvaha podporuje Pavlovu výzvu mezinárodnímu sboru židovských a nežidovských křesťanů v Římě, aby se „navzájem vřele přijímali“. (Ří 15:7; viz studijní poznámku k Ří 1:17).

mezi národy: Pavel zřejmě částečně cituje Ža 18:49, kde hebrejský text říká: „Proto tě budu oslavovat mezi národy, ó Jehovo.“ (2Sa 22:50 zní podobně.) Znění hlavního textu v Ří 15:9 má silnou oporu v rukopisech, ale několik rukopisů uvádí „mezi národy, ó Pane“. Podle dochovaných opisů Septuaginty, někteří pozdější opisovači zřejmě citát v Ří 15:9 rozšířili tak, aby zahrnoval celý text, jak se objevuje v Ža 18:49 (17:50, LXX) a v 2Sa 22:50.

Jehova: V tomto citátu ze Ža 117:1 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek A5 a C).

Jišaiův kořen: Pavel používá tento citát o „národech“, které budou „vkládat svou naději“ v „Jišaiův kořen“, aby ukázal, že lidé z národů budou mít místo v křesťanském sboru. Jišai byl Davidův otec. (Rut 4:17, 22; 1Sa 16:5-13) Apoštol Pavel zde cituje z podání Septuaginty v Iz 11:10, kde bylo předpovězeno, že přicházející Mesiáš bude nazýván „Jišaiův kořen“. (Srovnej Zj 5:5, kde je Ježíš nazván „Davidův kořen“; viz také Zj 22:16.) Kořen stromu nebo rostliny obvykle existuje dřív než kmen nebo větve. Proto by se mohlo zdát logičtější, že jako kořen, ze kterého Ježíš nakonec vzejde, bude označen Jišai (nebo jeho syn David), protože Mesiáš byl Jišaiovým (nebo Davidovým) potomkem, ne předkem. (Mt 1:1, 6, 16) Existují ale i jiné biblické pasáže, které podporují myšlenku, že Ježíš je Jišaiův kořen. Protože je Ježíš nesmrtelný, právě díky němu Jišaiova rodová linie dál „žije“. (Ří 6:9) Ježíš dostal pravomoc být Soudcem a nebeským Králem, což se týká jeho vztahu i k jeho předkům. (Lk 1:32, 33; 19:12, 15; 1Ko 15:25) David prorocky nazval Ježíše svým Pánem. (Ža 110:1;Sk 2:34-36) A nakonec, během přicházejícího Milénia se životodárné přínosy Ježíšova výkupného rozšíří i na Jišaie, jehož život na zemi pak bude záviset na Ježíšovi. V té době bude Ježíš Jišaiovi a Davidovi sloužit jako „Věčný otec“. (Iz 9:6).

služebníkem: Řecké slovo lei·tour·gosʹ je odvozené ze slov la·osʹ, „lidé“, a erʹgon, „práce“. Původně ho staří Řekové používali pro člověka, který vykonával práci nebo službu pod civilními úřady, obvykle na vlastní náklady, pro dobro lidí. Podobné uspořádání existovalo i u Římanů. V Bibli se tento výraz obvykle vztahuje na někoho, kdo slouží v posvátném úřadu. Příbuzný výraz lei·tour·giʹa se v Septuagintě často používá pro „povinnosti“ (4Mo 7:5) a „službu“ (4Mo 4:28; 1Pa 6:32 [6:17, LXX]), které kněží vykonávali u svatostánku a v Jehovově chrámu v Jeruzalémě. Pavel tady výraz lei·tour·gosʹ používá ve vztahu k sobě jako k „apoštolovi pro [pohanské] národy“, který oznamoval „národům dobrou zprávu od Boha“. (Ří 11:13) Takové kázání bylo pro veřejnost velmi prospěšné, zvlášť pro lidi z národů.

věnuji se této svaté službě: Řecké sloveso hi·e·rour·geʹo se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady a vyjadřuje, že se člověk podílí na posvátné práci nebo povinnosti. „Svatá služba“, které se Pavel věnoval, souvisela s tím, že oznamoval „dobrou zprávu od Boha“, tedy křesťanské poselství lidem ze všech národů. (Viz studijní poznámky k Ří 1:1; 1:9.) Tímto výrazem Pavel ukázal, že si uvědomuje posvátnou a vážnou povahu této práce. Výraz, který používá, souvisí se slovesem přeloženým jako „sloužit jako kněz“ (hi·e·ra·teuʹo) v Lk 1:8 a také s výrazem pro „chrám“ (hi·e·ronʹ), který je použit v Mt 4:5 a v mnoha dalších verších. Možná právě kvůli této souvislosti Pavel naráží na oběti, které kněží přinášeli v chrámu, když ty z národů, kteří přijali poselství, přirovnává k „příjemné oběti“ přinesené Bohu. Tato oběť byla Bohem schválena a požehnána jeho duchem. (Ří 1:1, 16).

zázraky: Nebo „předzvěsti“. (Viz studijní poznámku ke Sk 2:19).

Božího ducha: Některé starověké rukopisy uvádějí „svatého ducha“ nebo jen „ducha“, ale znění v hlavním textu, které tu bylo zvoleno, má silnou rukopisnou oporu.

na celém území od Jeruzaléma až po Ilýrii: Ilýrie byla římská provincie a oblast pojmenovaná po ilyrských kmenech, které tam žily. Ležela v severozápadní části Balkánského poloostrova podél pobřeží Jaderského moře. (Viz Dodatek B13.) Hranice a správní členění provincie se během římské nadvlády značně měnily. Není jisté, jestli původní řecký výraz přeložený jako „až po“ znamená, že Pavel v Ilýrii skutečně kázal, nebo jen kázal až k ní.

místo, kde jsem nekázal: Pavel měl silný zájem rozšiřovat evangelizační dílo. Velmi si přál kázat v oblastech, kam se dobrá zpráva ještě nedostala. (Srovnej 2Ko 10:15, 16.) V následujícím verši Pavel vyjadřuje svůj záměr rozšířit svou misionářskou činnost směrem na západ, do Španělska. Tato slova napsal ke konci své třetí misionářské cesty, na začátku roku 56 n. l.

Španělsko: Pavel se o Španělsku ve svém dopise Římanům zmiňuje dvakrát – tady a v Ří 15:28. Není jisté, jestli se Pavel do Španělska někdy dostal. Klement Římský ale uvedl (asi 95 n. l.), že Pavel došel „až na nejzazší hranici Z[ápadu]“, což mohlo zahrnovat i Španělsko. Pokud se Pavel do Španělska skutečně dostal, jeho návštěva se pravděpodobně odehrála mezi jeho propuštěním z prvního věznění v Římě (asi 61 n. l.) a druhým vězněním tamtéž (asi 65 n. l.). V té době bylo Španělsko pod římskou nadvládou. V této zemi, kterou Pavel zřejmě považoval za „nedotčené území“, se víc než řecky mluvilo latinsky. (Ří 15:23).

Makedonie: Viz Slovníček.

Achaia: Viz studijní poznámku k Sk 18:12.

jsou jejich dlužníky: Nebo „jsou jim zavázáni; mají vůči nim dluh; mají povinnost“. V Písmu se řecké slovo pro „dlužníka“ a další výrazy související s dluhem nepoužívají jen pro finanční dluhy, ale také pro závazky nebo povinnosti obecně. (Viz studijní poznámku k Ří 1:14.) Pavel tady zdůrazňuje, že věřící z jiných národů byli „jejich dlužníky“, tedy křesťanů židovského původu v Jeruzalémě, protože z nich měli duchovní užitek. Proto bylo jen správné, aby svým chudým židovským bratrům pomohli hmotně. (Ří 15:26).

dar: Dosl. „ovoce“. Tady je slovo „ovoce“ použito ve významu „výsledek; výtěžek; produkt“ a zjevně se vztahuje na peníze, které byly shromážděny pro bratry v Jeruzalémě.

mou pomoc: Řecké slovo di·a·ko·niʹa, které se často překládá jako „služba“, je tady použité ve významu „pomocná (neboli podpůrná) služba“, podobně jako ve Sk 11:29; 12:25; 2Ko 8:4; 9:13. Sbory v Makedonii a Achaji se podílely na takové „pomocné službě“, když shromáždily příspěvek, který měl Pavel odnést potřebným bratrům v Judeji. (2Ko 8:1-4; 9:1, 2, 11-13) Místo slova di·a·ko·niʹa používá několik starověkých rukopisů výraz do·ro·pho·riʹa („přinesení daru“). Někteří se domnívají, že to vzniklo tím, že se písař pokusil upřesnit, o jaký druh „služby“ Pavel mluvil. (Viz studijní poznámku ke Sk 11:29).