Skutky 18

Korint: Jedno z nejstarších a nejvýznamnějších měst starověkého Řecka, ležící asi 5 km jihozápadně od dnešního města. Význam a velké bohatství Korintu do značné míry vyplývaly z jeho strategické polohy na šíji, tedy úzkém pruhu země, který spojoval střední Řecko s jižním poloostrovem Peloponés. Korint nejen kontroloval tok zboží mezi severním a jižním Řeckem, ale také námořní dopravu mezi východem a západem ve Středozemním moři, protože cesta po moři a po souši přes šíji byla bezpečnější než plavba kolem Řecka. Achaja, jak Řecko (kromě Makedonie) nazývali Římané, se za vlády císaře Augusta stala římskou senátorskou provincií a Korint byl určen jejím hlavním městem. (Viz studijní poznámku ke Sk 18:12.) V Korintu se usadilo velké množství Židů a zřídili tam synagogu, do které chodili i někteří Řekové, kteří se k nim připojili. (Sk 18:4) Přítomnost Židů ve starověkém Korintu dosvědčuje spisovatel z prvního století Filón z Alexandrie i starověký řecký nápis na mramorovém překladu, který byl nalezen poblíž brány směrem k přístavu Lechaion. Nápis zní „[Sy·na·]go·geʹ He·br[aiʹon]“, což znamená „Synagoga Hebrejů“. Někteří se domnívají, že tento překlad pochází z doby Pavla, ale většina badatelů se přiklání k pozdějšímu datu. (Viz Dodatek B13).

Aquila: Tento věrný křesťanský manžel a jeho loajální manželka Priscilla (také zvaná Prisca) jsou o nich popsáni jako „spolupracovníci“ Pavla. (Ří 16:3) V Křesťanských řeckých písmech jsou zmíněni celkem šestkrát (Sk 18:18, 26; 1Ko 16:19; 2Ti 4:19) a pokaždé jsou uvedeni společně. Jméno Priscilla je zdrobnělá podoba jména Prisca. Kratší forma jména se objevuje v Pavlových dopisech, delší u Lukáše. Takové střídání bylo u římských jmen běžné. Aquila a Priscilla byli z Říma vyhnáni na základě nařízení císaře Claudia namířeného proti Židům, a to někdy v roce 49 nebo na začátku roku 50 n. l., a usadili se v Korintu. Když tam Pavel na podzim roku 50 n. l. dorazil, pracoval s tímto manželským párem ve společném řemesle – vyráběli stany. Aquila a Priscilla Pavlovi nepochybně pomáhali posilovat nový sbor, který tam vznikal. Aquila „pocházel z Pontu“, oblasti na severu Malé Asie podél pobřeží Černého moře. (Viz Dodatek B13).

vyráběli stany: Je tu použito řecké slovo ske·no·poi·osʹ, které označuje řemeslo Pavla, Akvily a Priscilly. Objevily se různé názory na to, jaký přesný druh řemeslníka toto slovo označuje (zda výrobce stanů, tkalce tapiserií nebo provazníka). Řada badatelů se ale domnívá, že nejpravděpodobnější význam je „výrobce stanů“. Pavel pocházel z Tarsu v Kilikii, oblasti proslulé látkou z kozí srsti zvanou cilicium, ze které se stany vyráběly. (Sk 21:39) Mezi Židy v 1. století n. l. se považovalo za čestné, když se mladý muž vyučil nějakému řemeslu, i když měl zároveň získat vyšší vzdělání. Je tedy možné, že se Pavel naučil „vyrábět stany“ už v mládí. Nebyla to snadná práce, protože se uvádí, že cilicium bývalo obvykle tuhé a drsné, a proto se špatně stříhalo a sešívalo.

přednášel: Nebo „rozmlouval s lidmi“. Řecké sloveso di·a·leʹgo·mai bylo definováno jako „diskutovat; rozmlouvat“. Může popisovat jak přednes poučného projevu, tak i rozhovor s lidmi, který zahrnuje výměnu názorů. Stejné řecké slovo je použito také ve Sk 17:2, 17; 18:19; 19:8, 9; 20:7, 9.

začal naplno věnovat oznamování Božího slova: Nebo „byl plně pohlcen kázáním slova“. Tento výraz ukazuje, že se Pavel v té době začal věnovat kázání veškerý svůj čas.

setřásl si prach z oděvu: Tímto gestem Pavel dal najevo, že nenese odpovědnost za Židy v Korintu, kteří odmítli přijmout poselství o Kristu, které mohlo zachránit život. Pavel splnil svou povinnost, a proto už nebyl zodpovědný za jejich život. (Viz studijní poznámku k výrazu „Za to, co se vám stane, jste odpovědní vy sami“ v tomto verši.) Podobné gesto má v Písmu svůj předobraz. Když Nehemjáš mluvil k Židům, kteří se vrátili do Jeruzaléma, vytřásl záhyby svého oděvu, aby tím znázornil, že člověk, který nesplní určitý slib, bude Bohem zavržen. (Ne 5:13) Pavel udělal podobné gesto v pisidské Antiochii, když proti těm, kdo se v tom městě stavěli proti němu, „setřásl prach z nohou“. (Viz studijní poznámky ke Sk 13:51; Lk 9:5).

Za to, co se vám stane, jste odpovědní vy sami: Pavel tímto vyjádřením dává najevo, že nenese odpovědnost za následky, které postihnou Židy, kteří odmítli přijmout poselství o Ježíšovi, Mesiáši. Podobná prohlášení v Hebrejských písmech vyjadřují myšlenku, že člověk, který se vydá cestou zasluhující smrt, nese odpovědnost za ztrátu vlastního života. (Joz 2:19; 2Sa 1:16; 1Kr 2:37; Ez 33:2-4; viz studijní poznámku k Mt 27:25.) Pavel k tomu přidává prohlášení: „Já jsem bez viny“, tedy „jsem nevinný [‚bez viny; nenesu odpovědnost‘]“. (Viz studijní poznámku ke Sk 20:26).

odešel odtamtud: Tedy ze synagogy do domu Titia Justa, kde Pavel pokračoval v kázání. Domov Akvily a Priscilly zůstal Pavlovým bydlištěm po dobu, kdy byl v Korintu, ale zdá se, že Justův dům se stal střediskem, odkud apoštol vykonával svou kazatelskou činnost. (Sk 18:3).

Titius Justus: Korintský věřící, o kterém se píše, že byl „bohabojný“. Tento výraz naznačuje, že šlo o židovského prozelytu. (Viz studijní poznámky ke Sk 13:43; 16:14).

prokonzul: Provinční místodržitel jmenovaný římským senátem. Tady je Gallio uveden jako prokonzul provincie Achaja. Lukáš přesně používá výraz „prokonzul“, protože Achaja byla senátorskou provincií od roku 27 př. n. l. do roku 15 n. l. a znovu po roce 44 n. l. (Viz studijní poznámku ke Sk 13:7.) Nápis z Delf, který se zmiňuje o prokonzulovi Gallionovi, nejen podporuje přesnost Lukášova záznamu, ale také pomáhá určit dobu, kdy Gallio tento úřad zastával.

Achaja: V Křesťanských řeckých písmech se Achaja vztahuje na římskou provincii v jižním Řecku, jejímž hlavním městem byl Korint. V roce 27 př. n. l., když císař Augustus zreorganizoval dvě řecké provincie, Makedonii a Achaju, označení Achaja zahrnovalo celý Peloponés a část pevninského Řecka. Provincie Achaja byla pod správou římského senátu a vládlo se v ní prostřednictvím prokonzula z jejího hlavního města, Korintu. (2Ko 1:1) Další města provincie Achaja, která jsou zmiňována v Křesťanských řeckých písmech, byla Atény a Kenchreje. (Sk 18:1, 18; Ří 16:1) Achaja a její sousední provincie na severu, Makedonie, se často uvádějí společně. (Sk 19:21; Ří 15:26; 1Te 1:7, 8; viz Dodatek B13).

Kenchreje: Jeden z korintských přístavů. Kenchreje ležely na straně Saronského zálivu na úzké šíji, asi 11 km východně od Korintu. Kenchreje byly korintským přístavem pro místa na východ od Řecka, zatímco Lechaion na opačné straně šíje sloužil jako korintský přístav pro Itálii a další místa na západ od Řecka. Dnešní ruiny v této oblasti zahrnují budovy a vlnolamy poblíž současné vesnice Kehries (Kechriais). Podle Ří 16:1 byl v Kenchrejích křesťanský sbor. (Viz Dodatek B13).

Když bude Jehova chtít: Vyjádření, které zdůrazňuje, že při tom, co děláme nebo plánujeme dělat, je potřeba brát v úvahu Boží vůli. Apoštol Pavel měl tuhle zásadu stále na paměti. (1Ko 4:19; 16:7; Heb 6:3) Učedník Jakub také své čtenáře vybízel, aby říkali: „Jestli Jehova bude chtít, budeme žít a uděláme to nebo ono.“ (Jk 4:15) Taková vyjádření by neměla být jen prázdné fráze; kdo upřímně říká „když bude Jehova chtít“, musí se snažit jednat v souladu s Jehovovou vůlí. Není nutné to vždycky říkat nahlas, často to člověk vyjadřuje jen ve svém srdci. (Viz studijní poznámky ke Sk 21:14; 1Ko 4:19; Jk 4:15 a úvod k dodatku C3; Sk 18:21).

šel nahoru: I když v řeckém textu není Jeruzalém výslovně zmíněn, Pavel se zřejmě chystal právě do tohoto města. Jeruzalém leží asi 750 m nad mořem a Písmo o uctívatelích často mluví jako o těch, kdo „jdou nahoru do Jeruzaléma“. Řecké sloveso a·na·baiʹno („jít nahoru“) se navíc mnohokrát používá v souvislosti s Jeruzalémem jako cílem cesty. (Mt 20:17; Mr 10:32; Lk 18:31; 19:28; Jan 2:13; 5:1; 11:55; Sk 11:2; 21:12; 24:11; 25:1, 9; Ga 2:1) Kromě toho se v tomto verši objevuje i sloveso s významem „jít dolů“ (ka·ta·baiʹno) a to se někdy používá, když se mluví o odchodu z Jeruzaléma. („…odešel do Antiochie.“) (Mr 3:22; Lk 10:30, 31; Sk 24:1, 22; 25:7).

Apollos: Židovský křesťan, který zřejmě vyrůstal ve městě Alexandrie, hlavním městě římské provincie Egypt. Alexandrie byla střediskem vyššího vzdělání a proslula svou velkou knihovnou. Po Římě to bylo největší město v celé Římské říši a žilo tam mnoho Židů. Patřila k nejvýznamnějším centrům kultury a vzdělanosti jak pro Židy, tak pro Řeky. Právě tam vznikl řecký překlad Hebrejských písem známý jako Septuaginta. Takové zázemí může pomoct vysvětlit, proč je Apollos popsaný jako muž, který „dobře znal Písmo“ (doslova „mocný“ v Písmech), tedy inspirovaná Hebrejská písma.

poučen: Řecké sloveso ka·te·kheʹo doslova znamená „znít dolů“ a může v sobě zahrnovat myšlenku ústního vyučování. Když se pravdy z Božího Slova opakovaně „vštěpují“ do mysli a srdce studenta, stává se způsobilým vyučovat druhé. – Srovnej Ga 6:6, kde je stejné řecké slovo použito dvakrát.

Jehovově cestě: V následujícím verši je použito synonymní vyjádření „Boží cestě“. Křesťanský způsob života se soustředí na uctívání jediného pravého Boha, Jehovy, a na víru v jeho Syna, Ježíše Krista. Kniha Skutky o tomto způsobu života mluví jednoduše jako o „Cestě“ nebo „této Cestě“. (Sk 19:9, 23; 22:4; 24:22; viz studijní poznámku ke Sk 9:2.) Také výraz „Jehovova cesta“ se čtyřikrát objevuje v evangeliích, kde je součástí citátu z Iz 40:3. (Viz studijní poznámky k Mt 3:3; Mr 1:3; Lk 3:4; Jan 1:23.) V Iz 40:3 je v původním hebrejském textu použito tetragrammaton. Výraz „Jehovova cesta“ (neboli „Jehovova cesta“, „Jehovova stezka“) se také vyskytuje v Sd 2:22 a v Jer 5:4, 5. (Viz studijní poznámku ke Sk 19:23 a Dodatek C3 – úvod; Sk 18:25).

díky duchu planul horlivostí: Doslova „vřel v duchu“. Řecké slovo přeložené jako „planul“ doslova znamená „vařit“, ale tady je použito obrazně ve smyslu překypovat horlivostí a nadšením nebo je vyzařovat. V tomto spojení řecké slovo pro „duch“ (pneuʹma) zřejmě odkazuje na Božího svatého ducha, který může působit jako hnací síla a člověka podněcovat a posilovat, aby jednal v souladu s Jehovovou vůlí. (Viz studijní poznámku k Mr 1:12.) Výraz „duch“ ale může také označovat popudnou sílu, která vychází z obrazného srdce člověka a vede ho k tomu, aby mluvil a jednal určitým způsobem. Tento verš tedy může vyjadřovat i kombinovanou myšlenku: člověk projevuje horlivost a nadšení pro to, co je správné, a přitom je veden Božím duchem. Někteří se ale domnívají, že v tomto kontextu jde jednoduše o idiom pro velkou dychtivost a nadšení. Pokud je to tak, mohlo by to vysvětlovat, jak mohl Apollos „díky duchu planout horlivostí“, i když „znal jen Janův křest“. Ať už je to jakkoli, Apollosův duch potřeboval, aby ho vedl Boží duch, aby měl nadšení pro správné věci a byl ochotný přijmout přesnější učení. – Viz Slovníček, „Duch“.

Janův křest: Tento křest byl veřejným projevem toho, že člověk činí pokání ze svých hříchů proti Zákonu, který Jehova dal Mojžíšovi – Zákonu, který Židé souhlasili dodržovat. (2Mo 24:7, 8) Podstoupit Janův křest ale už nebylo platné po Letnicích roku 33 n. l., kdy skončila smlouva Zákona. (Ří 10:4; Ga 3:13; Ef 2:13-15; Kol 2:13, 14) Od té doby byl jediným křtem, který Jehova schvaloval, ten, který Ježíš přikázal provádět svým učedníkům. (Mt 28:19, 20) Události s Apollem, které jsou zde popsány, se odehrály přibližně v roce 52 n. l.

Boží: Dosl. „té“. I když řecký text tady neobsahuje slovo „Boží“, mnozí badatelé se shodují, že je tu myšlené. V knize Skutky je výraz „nezasloužená laskavost“ nejčastěji spojován s „Bohem“. (Sk 11:23; 13:43; 14:26; 20:24, 32).