1. Timoteovi 5

Nekárej tvrdě staršího muže: Řecké sloveso přeložené jako „nekárej tvrdě“ doslova znamená „udeřit; zasáhnout ranami“. Tady je použité v přeneseném významu a vyjadřuje myšlenku „ostře pokárat; tvrdě napomenout slovy“. Pavel Timoteovi připomíná, že i když má mladý muž určitou míru autority, neměl by ji zneužívat tím, že bude s druhými jednat tvrdě. (1Ti 1:3) Zvlášť starší muži si zasloužili Timoteův soucit a úctu. — 3Mo 19:32; viz studijní poznámku k výrazu „domlouvej“ v tomto verši.

staršího muže: Z kontextu je vidět, že řecké slovo pre·sbyʹte·ros je tady použité v doslovném smyslu, tedy o muži pokročilého věku, na rozdíl od „mladších mužů“, kteří jsou ve stejném verši zmínění. V jiných souvislostech se ale stejný výraz používá pro „starší“, tedy pro ty, kdo mají v křesťanském sboru autoritu a odpovědnost. (1Ti 5:17; Tit 1:5; viz studijní poznámku ke Sk 11:30.) Pokud tedy někdo starší než Timoteus — zvlášť když sloužil jako spolu-starší — potřeboval nějakou nápravu, Timoteus mu měl „domlouvat jako otci“.

domlouvej: Řecké sloveso, které tu Pavel používá (pa·ra·ka·leʹo), vyjadřuje myšlenku osobního zájmu, který se projevuje vřelým povzbuzením a vybízením. (Viz studijní poznámku k Ří 12:8, kde je stejné řecké sloveso přeložené jako „povzbuzuje“.) Pavel tedy Timotea vybízí, aby ve křesťanském sboru podporoval láskyplnou atmosféru podobnou rodině. (1Ko 4:14; 1Te 2:7, 8) I když bylo potřeba dát radu, Timoteus neměl s nikým jednat tvrdě.

se vší cudností: Nebo „se vší čistotou“. Řecké slovo přeložené jako „cudnost“ se může vztahovat na čistotu v chování (sexuálním i jiném), v myšlenkách i v pohnutkách. (1Ti 4:12; viz studijní poznámku k Fil 4:8.) Timoteus měl jednat s mladšími křesťankami tak, jako by to byly jeho vlastní pokrevní sestry. V jejich případě, stejně jako ve všech svých vztazích se spoluvěřícími, musel zůstat naprosto cudný, tedy čistý v myšlenkách, slovech i činech. (Job 31:1).

Starej se o: Dosl. „prokazuj čest“. Tento výraz by se dal přeložit i jako: „nepřestávej prokazovat čest“. Pavel tady Timoteovi dává pokyn, že s vdovami, které jsou často chudé a bez ochrany, se má jednat s úctou a má se jim nabídnout laskavá, milující podpora. Podle slovníků může slovo, které Pavel používá pro „starej se o“ (nebo „prokazuj čest“), v tomto kontextu zahrnovat i hmotnou pomoc. (Srovnej Mt 15:5, 6; Sk 28:10; viz studijní poznámku k 1Ti 5:17.) Mnoho biblických zpráv ukazuje, že Bůh věrné vdovy miluje a prokazuje jim čest. Patří k nim například Noemi, Rut, vdova ze Sarepty a prorokyně Anna. (Rut 1:1-5; 2:10-13, 19, 20; 4:14, 15; 1Kr 17:8-24; Lk 2:36-38).

vdovy, které jsou opravdu samy: Nebo „vdovy, které jsou skutečně v nouzi“, tedy takové, které nemají nikoho, kdo by je podporoval.

projevovat oddanost Bohu: Některé překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny mají znění, které by se dalo přeložit jako „starat se o (vést) svou domácnost s moudrostí a bázní před Jehovou“. — Srovnej studijní poznámku k 1Ti 2:2.

projevovat oddanost Bohu ve své rodině: Pavel v tomhle dopise Timoteovi několikrát zmiňuje „oddanost Bohu“ (řecky eu·seʹbei·a). Toto podstatné jméno vyjadřuje myšlenku hluboké úcty a posvátné bázně před Bohem. (Viz studijní poznámku k 1Ti 4:7.) Tady Pavel používá odpovídající řecké sloveso (eu·se·beʹo, přeložené jako „projevovat oddanost Bohu“), aby ukázal, že taková úcta bude křesťany motivovat, aby se starali o potřeby ovdovělých rodičů a prarodičů. Některé překlady Bible uvádějí „projevovat úctu“ nebo „plnit svou povinnost“. Takové překlady ale opomíjejí duchovní pohnutku, která křesťany vede k tomu, aby tuhle často náročnou a bolestnou práci dělali trpělivě, s radostí a láskou. (Ka 12:1-8) Sloveso, které Pavel používá, ukazuje, že taková péče je především projevem úcty k Bohu a poslušnosti jeho příkazům týkajícím se rodinného života. (2Mo 20:12; Mt 15:3-6; 1Ti 5:8; Jk 1:27).

se vytrvale modlí a úpěnlivě prosí dnem i nocí: Pavlova slova o vdově, která „se spoléhá na Boha“, nápadně připomínají Lukášův popis prorokyně Anny. Tato starší vdova „nikdy nechyběla v chrámu a konala posvátnou službu dnem i nocí s půsty a úpěnlivými prosbami“. (Lk 2:36, 37) Podobně Ježíš pochválil „chudou vdovu“, která měla jen „dvě malé mince nepatrné hodnoty“. Přesto Jehovovi důvěřovala natolik, že obě mince darovala chrámu v Jeruzalémě. (Lk 21:1-4; viz studijní poznámka k verši 4.) Pavlova slova v tomto verši i zmínka o těchto ženách v evangeliích odrážejí, jak si Jehova velmi váží křesťanských vdov, které projevují silnou víru.

ta, která žije jen pro uspokojování svých tužeb: Řecké sloveso použité v tomto verši může označovat život v přepychu a v sebestředném požitkářství. Může také naznačovat uvolněné mravy. Pavel si nejspíš uvědomoval, že některé křesťanské vdovy braly svůj neprovdaný stav jako příležitost žít v luxusu. (Srovnej 1Ti 2:9.) Je tedy jasné, že sbor by neměl poskytovat hmotnou podporu nikomu, kdo by takovou štědrost zneužíval tím, že by se snažil žít v přepychu, nebo tím, že by nedodržoval Jehovova morální měřítka. (Viz studijní poznámku k 1Ti 5:3).

je mrtvá, i když je naživu: To znamená mrtvá v přeneseném smyslu.—Srovnej Zj 3:1; viz studijní poznámku k Ef 2:1.

pokyny: Nebo „příkazy“. (Viz studijní poznámku k 1Ti 1:5).

postarat se: Tedy postarat se po hmotné stránce. Pavel ukazuje, že se od hlav rodiny očekávalo, že se budou starat o manželku a děti v takové míře, jak jim to okolnosti dovolí. Také někteří ovdovělí rodiče nebo prarodiče se nedokázali postarat o své vlastní tělesné potřeby. V takovém případě měli jejich dospělé děti udělat, co mohou, aby se o ně postaraly. Někdy to mohlo znamenat předvídat budoucí potřeby a zařídit péči o starší členy rodiny. (Srovnej Jan 19:26, 27.) Pavel ukazuje, že křesťané mají kromě pocitu povinnosti ještě mnohem silnější důvod, proč se touto radou řídit – chtějí se líbit Bohu a získat jeho schválení. (2Mo 20:12; 5Mo 5:16; Mt 15:4-6).

o svou rodinu, a zvlášť o členy své domácnosti: Z těchto dvou vyjádření má „o svou rodinu“ širší význam a vztahuje se na blízké příbuzné. Výraz „o členy své domácnosti“ v tomto kontextu označuje členy nejbližší rodiny, kteří žijí pod jednou střechou s hlavou domácnosti.

zapřel víru: Křesťanská víra zahrnuje všechno, co učil Kristus a jeho inspirovaní učedníci. Ježíš znovu potvrdil Boží přikázání „cti svého otce a svou matku“ a odsoudil ty, kdo tuto povinnost zanedbávali. (2Mo 20:12; 5Mo 5:16; Mr 7:9-13) Křesťan tedy nemůže žít v souladu se svou vírou, pokud se nestará o svou rodinu, včetně ovdovělých rodičů nebo prarodičů. Kdyby tuto povinnost úmyslně zanedbával, „zapřel víru“ – v podstatě by se od ní odvrátil. Byl by horší než člověk bez víry, tedy než nevěřící, který se o svou rodinu možná stará z přirozené náklonnosti. (Ří 2:14, 15).

člověk bez víry: Některé překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny používají znění „člověk, který zapírá (odmítá) Jehovu“. Protože ale nic nenasvědčuje tomu, že by v původním řeckém textu bylo použito Boží jméno, Překladatelský výbor Překladu nového světa ho v hlavním textu tohoto verše nepoužil. (Viz Dodatek C).

Do seznamu ať je zapsána vdova: Řecké sloveso přeložené jako „ať je zapsána“ se často používalo v technickém významu pro oficiální zápisy do seznamu. Zdá se, že sbor měl nějaké organizované opatření, aby se postaral o křesťany v nouzi, například o chudé vdovy. Pavel uvádí obecný popis křesťanských vdov, které by měly dostávat hmotnou pomoc od sboru, a těch, které by ji dostávat neměly.

které je nejméně 60 let: Pavel tu uvádí věk, který byl tehdy běžně považovaný za začátek stáří. V 60 letech se u vdovy předpokládalo, že je méně pravděpodobné, že se znovu vdá, a že pro ni bude spíš náročné finančně se o sebe postarat.

myla nohy svatým: Kdo myl hostům nohy, prokazoval laskavou a užitečnou službu, protože návštěvníci nejspíš chodili po prašných cestách v otevřených sandálech. Jelikož mytí nohou druhým bylo považováno za podřadnou práci, někteří měli pocit, že je pro ně takový projev pohostinnosti nedůstojný. (Lk 7:44) Pokud ale „je známá svými dobrými skutky“ zahrnovalo i to, že „myla nohy svatým“, ukazovala tím pokorný postoj a ochotu sloužit. Díky tomu by její spolukřesťané byli o to víc nakloněni pomoct jí, když by se ocitla v nouzi. (Lk 6:38).

Mladší vdovy do seznamu nezapisuj: Pavel dal pokyn, aby se sbor zaměřil na pomoc starším vdovám, které byly příkladem ve víře a nejvíc potřebovaly hmotnou podporu. Ve verších 11–15 vysvětluje některé důvody, proč je při poskytování podpory mladším vdovám na místě opatrnost. (Viz studijní poznámku k 1Ti 5:12).

poruší svůj dřívější slib: Nebo „opustily svůj předchozí slib“. Tento výraz může naznačovat, že některé mladší vdovy v Efezu vyjádřily přání – možná dokonce daly nějaký slib nebo se k něčemu zavázaly – zůstat svobodné a sloužit Jehovovi plně a bez rozptylování. (Srovnej 1Ko 7:34.) Sbor jim na to mohl poskytovat hmotnou podporu. Některé ale zřejmě změnily své priority. Pavel říká, že dovolily, aby jejich sexuální touhy „se postavily mezi ně a Krista“. (1Ti 5:11) Pavel dodává, že „zároveň“ projevovaly i jiné tělesné sklony, například že se stávaly „nejen nečinnými, ale také drbnami a pletichářkami, které se pletou do cizích záležitostí“. (1Ti 5:13) Proto Pavel ve verši 14 dává další pokyny, jak se mladší vdovy můžou chránit před duchovní újmou. (Viz studijní poznámku k 1Ti 5:14).

tlachají: Řecké slovo použité na tomto místě je odvozené od slovesa, které znamená „bublat“, a proto také „žvanit“ nebo „mluvit nesmysly“. Podle jednoho odborného díla takoví tlachalové „vyžvaní všechno, co je zrovna napadne“. Nezávazné povídání samo o sobě není vždycky špatné. Pavel ale mluví o škodlivém tlachání. Některé mladé vdovy „mluví, o čem by neměly“.

Proto chci, aby se mladší vdovy vdávaly: Pavel doporučuje, aby se mladší vdovy vdávaly a staraly se o domácnost, protože by to pro ně bylo ochranou. Když by se pilně věnovaly péči o rodinu, spíš by se vyhnuly chování, které není příkladné, například pomlouvání nebo vměšování se do záležitostí druhých. (1Ti 5:13; viz studijní poznámku k 1Ti 2:15.) Také by se vyhnuly nebezpečí, o kterém Pavel mluví ve 12. verši — že by opustily „svůj první projev víry“. Viz studijní poznámku k 1Ti 5:12.

nějaké vdovy: Křesťanka měla povinnost postarat se o vdovy ve vlastní rodině, například o svou matku a babičku. Do její rodiny mohly patřit i další vdovy, které s ní byly blízce příbuzné a neměly nikoho jiného, kdo by jim pomohl.

aby to sbor nezatěžovalo: Vdovy, které splňovaly podmínky pro pomoc od sboru, se měly považovat za vzácné Boží služebnice. (1Ti 5:5, 9, 10) Pavel ale říká, že sbor nemá materiálně podporovat vdovy, které mají rodinné příslušníky schopné se o ně postarat, ani ty, které nejsou příkladnými křesťankami. (1Ti 5:4, 6, 7, 11-15) Kdyby se sbor staral o takové vdovy, které na podporu neměly nárok, mohlo by to zatížit jeho prostředky a síly, nebo je dokonce odklonit od kazatelské činnosti a poskytování pomoci v nouzi. (Viz studijní poznámku k 2Ko 8:4).

ty, které jsou opravdu samy: Nebo „vdovy, které jsou skutečně v nouzi“, tedy takové, které nemá kdo podporovat.

starší: Pavel už měl se sborem v Efezu silné osobní pouto. (Sk 19:1, 8-10; 20:17, 31, 37, 38) Naposledy se se staršími setkal o pár let dřív (asi v roce 56 n. l.), ke konci své třetí misionářské cesty. (Viz studijní poznámku ke Sk 20:17.) Při té příležitosti Pavel zdůraznil, jak důležité je, aby dozorci pásli Boží stádo. (Viz studijní poznámku ke Sk 20:28.) Tady Pavel pomáhá sboru pochopit, jak se má na své pilné starší dívat.

kteří dobře vedou sbor: Řecký výraz přeložený jako „vedou“ doslova znamená „stát před“. (Viz studijní poznámku k Ří 12:8.) V přeneseném smyslu měli starší „stát před“ sborem tak, že se ujímali vedení ve vyučování, chránili stádo před duchovním nebezpečím a pomáhali každému jednotlivci zůstávat blízko Jehovovi. Podobně se o otcích mluví jako o těch, kdo „vedou“ svou domácnost. (1Ti 3:4) Někdy musí udělat konečné rozhodnutí a dokonce stanovit pravidla v osobních záležitostech, které se jejich domácnosti týkají. Starší ale nemají stejnou autoritu jako hlavy rodiny. (2Ko 1:24; Ga 6:5) Pokorně uznávají Krista jako hlavu tím, že ve vztahu ke stádu odrážejí jeho osobnost, zvlášť jeho pokoru. (Mt 20:24-28; Jan 13:13-16; Kol 1:18).

si zaslouží dvojnásobnou úctu: Všichni křesťané si mají navzájem projevovat čest a respekt. (Ří 12:10; Fil 2:3) Pavel ale tady upozorňuje, že pilným starším mají prokazovat dvojnásobnou neboli zvláštní úctu tím, že budou spolupracovat s jejich vedením a napodobovat jejich dobrý příklad. (Heb 13:7, 17) Následující verš, 1Ti 5:18, ukazuje, že „dvojnásobná úcta“ může zahrnovat i poskytnutí potřebné hmotné pomoci. Neznamená to ale, že by starší měli dostávat plat, protože Pavel sám šel příkladem a pracoval světsky, aby se uživil, jak to vysvětlil starším sboru v Efezu. (Sk 18:3; 20:17, 34; 1Ko 4:16; 11:1; 1Te 2:6 a studijní poznámku, 9).

Písmo totiž říká: Pavel podporuje to, co řekl v předchozím verši, tím, že uvádí dva citáty. (Srovnej Ří 9:17 a studijní poznámku; 10:11.) První je převzatý z 5Mo 25:4: „Nenasadíš býkovi náhubek, když mlátí obilí.“ (Viz také studijní poznámku k 1Ko 9:9.) Druhý může narážet na 3Mo 19:13. Je ale také možné, že Pavel tady odkazuje na text z některého z evangelií. Jeho formulace je téměř totožná s tím, co Ježíš řekl, jak je to zaznamenáno v Lk 10:7: „Dělník si zaslouží svou mzdu.“ Lukáš napsal své evangelium asi v letech 56–58 n. l. a Pavel zřejmě napsal tento dopis Timoteovi někdy mezi lety 61 a 64 n. l. (Pavlův citát se také podobá znění v Mt 10:10, které bylo napsáno asi v roce 41 n. l.) Proto to může být raný příklad toho, že pisatel Bible cituje z evangelia, a tím potvrzuje, že jde o inspirované Písmo. (Srovnej 1Ko 9:14, kde Pavel odkazuje na to, co přikázal Pán Ježíš; viz také studijní poznámku k 1Ko 12:10.)

obvinění: Starší ve sboru může být obviněn ze závažného porušení biblických měřítek. Pokud by se takové obvinění potvrdilo, znamenalo by to, že už není „bezúhonný“ neboli „bez obvinění“. (1Ti 3:2; Tit 1:5, 7) V takovém případě by už nesplňoval podmínky pro službu staršího. Obvinění týkající se vážných hříchů by dokonce mohlo vést k tomu, že by byl ze sboru vyloučen. (1Ko 5:13; 6:9, 10).

proti staršímu muži: Nebo „proti staršímu“. Řecké slovo použité na tomto místě, pre·sbyʹte·ros, může označovat muže pokročilého věku, ale také někoho, kdo má v křesťanském sboru autoritu a odpovědnost. (Viz studijní poznámky ke Sk 20:17; 1Ti 5:1).

jedině na základě výpovědi dvou nebo tří svědků: Pavel pod inspirací uplatňuje toto měřítko z Mojžíšova zákona na konkrétní situaci — když je starší obviněn ze závažného porušení Božího zákona. (5Mo 17:6; 19:15) Toto měřítko chránilo věrného staršího před obviněními, která by mohl vznést jednotlivec, jenž by se ho snažil pomluvit. Taková pomluva by mohla nevinného staršího připravit o dobrou pověst a ohrozit jeho pověření pečovat o sbor. Pokud je ale obvinění potvrzeno „dvěma nebo třemi svědky“, sbor starších by podnikl kázeňské kroky.

Kárej: Jak se tento řecký výraz používá v Bibli, často vyjadřuje myšlenku přesvědčit někoho, že se dopustil chyby. Kárání se dává s pozitivním cílem – pohnout člověka k tomu, aby uznal a napravil svůj omyl. Jeden slovník uvádí, že toto slovo zahrnuje význam „uvést do pořádku“, konkrétně „odvést od hříchu k pokání“. Je to kázeň, jejímž cílem je vychovávat. V Jan 16:8 je stejné řecké slovo přeloženo jako „dá . . . přesvědčivé důkazy“.

přede všemi: Doslova „před očima všech“. Pavel zjevně myslí, že kárání by mělo zaznít před všemi, kdo o hříšném jednání věděli. V některých případech by to zahrnovalo celý sbor. V jiných případech by „všichni“ mohli být menší skupinou lidí, kterých se provinění nějak dotklo nebo o něm věděli. Někteří z těchto „přihlížejících“ mohli být přímými svědky události. Například v Lk 8:47 se píše, že když Ježíš uzdravil jednu ženu, „řekla přede všemi [doslova „před očima všech“] lidmi“, proč se Ježíše dotkla. Z formulace a kontextu je vidět, že mluvila před těmi, kdo slyšeli Ježíšovu otázku: „Kdo se mě dotkl?“ Nic nenasvědčuje tomu, že by se takto přiznala před každým v tom velkém zástupu nebo ve městě. (Lk 8:43-47).

Ty, kdo hřeší: Řecké sloveso ve významu „hřešit“ je tady ve tvaru, který popisuje nepřetržité jednání. Nenaznačuje tedy jen jeden hřích, ale pokračující hříšné jednání. Některé jiné překlady to podobně vyjadřují jako „ti, kdo hřeší“ nebo „ti, kdo setrvávají v hříchu“.

aby to pro ostatní bylo varování: Doslova „aby ostatní měli strach“. Tato slova popisují účel kárání, které se dává veřejně, tedy „přede všemi“. „Ostatní“, o kterých Pavel mluví, jsou ti, kdo tomu přihlížejí, a díky tomu si vypěstují zdravou bázeň před hříchem. Takové kárání jim pomáhá vidět, jak je důležité vyhýbat se hříchu i krokům, které k hříchu vedou.

Zapřísahám tě: Tento závažný obrat překládá jediné řecké sloveso. Jeden slovník ho definuje jako „naléhavě vybízet s autoritou v záležitostech mimořádné důležitosti“. (Stejné sloveso se vyskytuje i v Septuagintě, například v 1Sa 8:9 a 2Pa 24:19.) Pavel právě mluvil o tom, jak by se měly řešit případy, kdy jsou starší obviněni z nesprávného jednání; potom zdůrazňuje, že je potřeba kárat ty, kdo praktikují hřích. Protože jde o tak vážné věci, zapřísahá Timotea „před Bohem, Kristem Ježíšem“, čímž mu připomíná, že to, co se děje dokonce i při soukromé diskusi mezi jmenovanými muži, je zcela zjevné těm nejvyšším autoritám ze všech. (Ří 2:16; Heb 4:13).

vyvolení andělé: Věrní andělé jsou Bohem vyvoleni, aby před ním sloužili jako jeho služebníci, na rozdíl od ničemných andělů, které Bůh zavrhl. (Juda 6) Někteří věrní andělé jsou navíc vyvoleni, aby chránili Boží služebníky na zemi, dohlíželi na kazatelské dílo a podávali Jehovovi a Ježíšovi zprávy o tom, co pozorují. (Heb 1:14; Zj 14:6; viz studijní poznámka k Mt 18:10).

nestranně a bez předsudků: Pavel varuje před dvěma typy nesprávného posuzování. Předsudek znamená, že člověk někoho dopředu hodnotí negativně. Nestrannost (opak stranění) souvisí s tím, že by někdo mohl druhému projevovat přehnanou nebo nepatřičnou přízeň, třeba kvůli osobnímu přátelství.

Na nikoho nepokládej ruce ukvapeně: Timoteovi byla zřejmě svěřena pravomoc jmenovat dozorci tím, že na ně vkládal ruce. (Viz Slovníček, „Vkládání rukou“, a studijní poznámku ke Sk 6:6.) Timoteus neměl jmenovat žádného muže „ukvapeně“; měl to udělat až potom, co pečlivě zváží, jestli je ten muž opravdu způsobilý. (1Ti 3:1-7) Jmenovaní muži měli značný vliv, a proto bylo důležité, aby Timoteus Pavlovu radu uposlechl. Jinak by se mohl „podílet se na hříších jiných“, tedy nést určitý díl odpovědnosti za jakékoli špatnosti, kterých by se nezpůsobilý muž mohl dopustit.

si dávej trochu vína: V Pavlově době bylo víno známé jako účinný lék. Například se používalo k úlevě při zažívacích potížích a k ošetřování ran. (Viz studijní poznámku k Lk 10:34.) Tím, že Pavel dal Timoteovi tuto radu, projevil otcovskou starost o Timotea, který byl ochotný vytrvat ve službě Bohu i přes své „časté nemoci“. Léčivou hodnotu vína potvrzují jak starověké, tak i moderní prameny. Řecký lékař Hippokratés z Kósu (asi 460–370 př. n. l.) doporučoval, aby se jako součást „nejspolehlivějšího léku“ dávalo „trochu vína“ „muži, jehož tělesná konstituce není silná, ale je slabší než průměrná“. Aulus Cornelius Celsus, římský lékařský autor z 1. století n. l., poznamenal: „Jestliže někdo trpí žaludkem, … neměl by na lačný žaludek pít vodu, ale teplé víno.“