Filipanům 1

Pavel a Timoteus: Nebo „Od Pavla a Timotea“. Pavel je pisatelem tohoto dopisu Filipanům, ale do úvodního pozdravu zahrnuje i Timotea. Timoteus byl s Pavlem v Římě přibližně v době Pavlova prvního uvěznění. Timoteus je také zmíněn ve dvou dalších Pavlových dopisech napsaných z Říma v té době, totiž v dopise Kolosanům a Filemonovi. (Kol 1:1, 2; Fm 1) Zdá se, že Timoteus osobně snášel uvěznění v Římě někdy mezi napsáním dopisu Filipanům a dopisu Hebrejcům. (Fil 2:19; Heb 13:23).

otroci Krista Ježíše: Viz studijní poznámku k Ří 1:1.

svatým: Viz studijní poznámku k Ří 1:7.

Filipech: Viz studijní poznámku ke Sk 16:12.

dozorců: Pavel tady používá množné číslo řeckého slova pro „dozorce“ (e·piʹsko·pos), když mluví o těch, kdo se ujímali vedení ve sboru ve Filipech. (Srovnej Sk 20:28.) Jinde zmiňuje, že „sbor starších“ pověřil Timotea zvláštním úkolem. (1Ti 4:14) Protože Pavel v těchto sborech nevyčleňuje žádného jednotlivce jako toho dozorce, je zřejmé, že tam byl víc než jeden dozorce. To nám pomáhá pochopit, jak byly sbory v 1. století uspořádané. Výrazy „dozorci“ a „starší“ se v Křesťanských řeckých písmech používají zaměnitelně, což ukazuje, že označují stejnou službu. (Sk 20:17, 28; Tit 1:5, 7; srovnej 1Pe 5:1, 2.) Kolik dozorců ve sboru sloužilo, záviselo na tom, kolik mužů bylo způsobilých sloužit jako „starší“, tedy jako duchovně zralí muži v daném sboru. (Sk 14:23; viz studijní poznámky ke Sk 20:17, 28).

služebních pomocníků: Nebo „pomocníků“. Řecké slovo di·aʹko·nos, které doslova znamená „služebník“, je tady použito v oficiálním smyslu a označuje jmenované „služební pomocníky“ v křesťanském sboru. V podobném smyslu je použito v 1Ti 3:8, 12. To, že Pavel používá tento výraz v množném čísle, ukazuje, že ve sboru bylo víc takových služebníků, kteří pomáhali dozorcům s různými úkoly. Místo výrazů „dozorci a služební pomocníci“ v tomto verši některé Bible používají tituly jako „biskupové a jáhni“, které křesťanstvo používá, aby vyvolalo dojem, že mezi křesťany v 1. století existovala hierarchie. Překlady, které jasně vystihují zamýšlený význam těchto výrazů, ale ukazují, že odpovědné služby v křesťanském sboru nikoho nepovyšují nad ostatní. Překlad „služební pomocníci“ zdůrazňuje službu, kterou tito pracovití muži vykonávají ve prospěch sboru.

Přeji vám nezaslouženou laskavost a pokoj: Viz studijní poznámku k Ří 1:7.

úpěnlivá prosba: Viz studijní poznámky ke Sk 4:31 a Fil 4:6.

protože přispíváte k šíření dobré zprávy: Nebo „protože se podílíte na jejím šíření“. Pavel mohl mít mimo jiné na mysli situaci, kdy se Lydie a její domácnost dali pokřtít a ona pohostinně naléhala, aby Pavel a jeho společníci v kázání zůstali u ní doma. (Sk 16:14, 15).

v mých vězeňských poutech: Pavel mohl být uvězněn častěji než kterýkoli jiný apoštol. (Srovnej 2Ko 11:23.) Asi o deset let dřív, když byl ve Filipech, strávil Pavel krátkou dobu ve vězení. (Sk 16:22-24) Teď, v době, kdy psal dopis Filipanům, byl v Římě v domácím vězení. Pavel byl neustále hlídaný vojákem a čekal na soud před císařem. (Sk 25:11, 12; 28:30, 31) Filipané si uvědomovali, že Pavel v „mých vězeňských poutech“ potřebuje pomoc, a proto mu prostřednictvím Epafrodita poslali hmotné dary. Epafroditos mu pak během pobytu u něj poskytoval další podporu, dokonce i s nasazením vlastního života. (Fil 2:25, 30; 4:18).

při obhajobě: Řecké slovo přeložené jako „obhajoba“ (a·po·lo·giʹa) se často používá ve významu obhajoby u soudu. (Sk 22:1; 25:16) Ježíš předpověděl, že jeho následovníci budou vydáváni „místním soudům“ a budou přiváděni „před místodržitele a krále kvůli [němu], aby jim a národům vydali svědectví“. (Mt 10:17, 18) Když odpor Židů v Jeruzalémě vedl k Pavlovu zatčení, byl přiveden k římskému místodržiteli do Cesareje. (Sk 23:23-35) Pavlovo „odvolání k císaři“ v Cesareji mu otevřelo cestu, aby obhajoval svou víru před nejvyšším soudem Římské říše. (Sk 25:11, 12) Písmo neuvádí, jestli se Pavel skutečně objevil před císařem Neronem, nebo před některým z císařových zástupců. Když Pavel psal dopis Filipanům, čekal v Římě na soud v důsledku svého odvolání. (Sk 28:17-20).

při ... zákonném prosazování dobré zprávy: Výraz, který tu Pavel používá, má právní nádech. Vztahuje se na to, že dobrou zprávu aktivně prosazoval zákonnými prostředky. Když byl Pavel asi o deset let dřív ve Filipech, odvolal se na římský právní systém, aby prosadil právo kázat dobrou zprávu. (Sk 16:35-40) Bojoval za to, aby v Římské říši bylo možné svobodně kázat dobrou zprávu o Božím Království. Jeden pramen uvádí: „Pavel vydával svědectví nejen v žaláři, ale i v soudní síni.“

přesným poznáním: Pavel tady dává do souvislosti lásku k Bohu a k spoluvěřícím s „přesným poznáním“ Boha a s rozlišováním toho, jaká je jeho vůle. V Písmu řecké výrazy pro „znát“ a „poznání“ často nesou význam „znát z osobní zkušenosti“. — K rozboru řeckého výrazu, který je tady přeložen jako „přesné poznání“, viz studijní poznámky k Ří 10:2; Ef 4:13.

dobrým úsudkem: Řecké slovo přeložené jako „úsudek“ (doslova „smyslové vnímání“) se vyskytuje jen v tomto verši. Příbuzné slovo je použité v Heb 5:14 ve spojení „ti, kdo mají díky používání své schopnosti rozlišovat [nebo „vnímavé schopnosti“; doslova „smyslové orgány“] vycvičené k tomu, aby rozlišovali správné i špatné“. V Bibli se tyto výrazy používají pro rozlišování v morálních a duchovních otázkách. Pavel se modlil, aby láska filipanských křesťanů víc a víc rostla spolu s takovým úsudkem, aby dokázali rozlišit, co je z Božího pohledu důležitější a co méně důležité. (Fil 1:10) Křesťan má vycvičený morální smysl; dokáže vnímat, co je správné a co špatné, nejen v jasných případech, ale i ve složitých situacích, kdy správný postup není hned zřejmý. Pak se může správně rozhodovat tak, aby si zachoval přátelství s Jehovou.

pretoriánská garda: Během svého prvního uvěznění v Římě (asi 59–61 n. l.) bylo Pavlovi „dovoleno zůstat sám se sebou, jen s vojákem, který ho hlídal“. (Sk 28:16) Když byl v domácím vězení, napsal, že se „o tom, že jsem ve vězeňských poutech kvůli Kristu, … dozvěděla celá pretoriánská garda“. Tato garda byla elitní skupina římských vojáků, která čítala tisíce mužů. Řecké slovo použité na tomto místě je odvozené z latinského praetorium, které původně označovalo místo (stan nebo budovu), kde sídlil velitel římského vojska. Od doby vlády císaře Augusta sloužili vojáci pretoriánské gardy jako osobní stráž římského císaře. Proto se řecký výraz použitý ve Fil 1:13 v některých překladech překládá jako „císařská stráž“ nebo „palácová stráž“. Jejich úloha vyžadovala, aby byli umístěni poblíž císaře a jeho domácnosti.

někteří kážou Krista ze závisti a soupeření: Někteří sloužili Bohu se špatným motivem. Nejspíš mezi ně patřili někteří Židé, kteří přijali křesťanství, ale odchýlili se od čistého učení, které bylo předáno prostřednictvím apoštola Pavla. Šlo jim hlavně o to, aby prosazovali sami sebe a své názory, a ne o to, aby oslavovali Boha. (Ga 6:12, 13) Záviděli Pavlovi jeho pověst, autoritu a vliv, a proto se ho snažili zdiskreditovat. (Fil 1:17) Pavel si ale i tak zachoval radost, protože viděl, že se o Kristu káže. (Fil 1:18).

ale jiní to dělají z dobrých pohnutek: Upřímní křesťané kázali poselství o Kristu z dobrých pohnutek neboli s čistými motivy. Zároveň projevovali dobré pohnutky (nebo také potěšení, přízeň) vůči Kristovým zástupcům, včetně Pavla. Díky tomu zakoušeli Boží schválení neboli jeho přízeň. (Ža 106:4; pozn. pod čarou; Př 8:35).

má záchrana: Nebo „mé propuštění“. Pavel napsal dopis Filipanům během svého prvního uvěznění v Římě (asi 59–61 n. l.). Výraz, který tu Pavel používá, může vyjadřovat myšlenku, že byl přesvědčený, že bude z vězení propuštěn díky úpěnlivým modlitbám křesťanů ve Filipech. To je v souladu s jeho vyjádřeným přáním znovu Filipany navštívit. (Fil 2:24) Jeho propuštění z vězení by takovou návštěvu umožnilo. (Viz Galerie médií „Pavlovy cesty po roce 61 n. l.“.) Řecké slovo, které tu Pavel používá (so·te·riʹa, často překládané jako „záchrana“), se v tomto kontextu dá chápat i tak, že se vztahuje na Pavlovu věčnou záchranu.

ducha Ježíše Krista: Zřejmě se tím myslí, že Ježíš používá Božího svatého ducha neboli činnou sílu. Ve Sk 2:33 se píše, že Ježíš „přijal od Otce slíbeného svatého ducha“. Ve Fil 1:11 se Pavel modlil, aby křesťané byli „naplněni spravedlivým ovocem, které je skrze Ježíše Krista, k Boží slávě a chvále“. Od té doby, co byl Ježíš vzkříšen a vystoupil do nebe, ho Bůh používá k tomu, aby zajišťoval potřeby křesťanů na zemi. V Jan 14:26 Ježíš řekl: „Otec pošle [svatého ducha] v mém jménu“ a v Jan 15:26 řekl: „Až přijde pomocník, kterého vám pošlu od Otce, duch pravdy, … ten bude svědčit o mně.“ (Viz studijní poznámku ke Sk 16:7).

odvážně mluvit: Viz studijní poznámku k 2Ko 7:4.

žít, to pro mě znamená žít pro Krista a zemřít je zisk: Pavel tady zřejmě staví do protikladu svůj život a svou smrt. Dokud žil, mohl se těšit ze života ve službě Bohu a ve službě spolukřesťanům, zatímco kdyby zemřel věrný, získal by nesmrtelný život v nebi. (2Ti 4:6-8).

Jsem rozpolcený mezi těmito dvěma věcmi: Když byl Pavel v domácím vězení a čekal na soud před císařem, cítil se rozpolcený mezi dvěma možnostmi. Jednou bylo zůstat naživu, aby mohl dál sloužit svým bratrům. Druhou bylo zemřít jako věrný Boží služebník. (2Ti 4:7, 8) Pavel neřekl, kterou z nich by si vybral. (Fil 1:22) Řekl ale, že „abych byl propuštěn a byl s Kristem“ je lepší možnost. Věděl, že jedině když zůstane věrný až do smrti, může mít jistotu nebeské odměny během Kristovy přítomnosti. (Zj 2:10).

propuštěn: Pavel tím zjevně myslí svou smrt. Ve svém druhém dopise Timoteovi, napsaném asi v roce 65 n. l., použije příbuzné řecké slovo, když o své smrti říká: „Čas mého propuštění je blízko.“ (2Ti 4:6) Výrazy „abych byl propuštěn a byl s Kristem“ zřejmě odpovídají tomu, co Pavel říká v 2Ko 5:8: „My . . . bychom raději odešli z těla a udělali si domov u Pána.“ Svou smrt jako věrný pomazaný Boží služebník chápal jako „propuštění“, které mu otevře cestu k pozdějšímu vzkříšení k životu v Kristově „nebeském Království“. (2Ti 4:18) Jak Pavel vysvětluje v 1Ko 15:23, „ti, kdo patří Kristu“, budou vzkříšeni k nebeskému životu „během [Kristovy budoucí] přítomnosti“. Pavel tady tedy vyjadřuje touhu věrně dokončit svůj pozemský běh, aby pak mohl být vzkříšen k nebeskému životu. Pavel nepoužil výraz „propuštění“ v tomto smyslu jako jediný. I jiní řečtí autoři ho používali jako eufemismus pro smrt.

až se k vám vrátím: Nebo „až budu zase s vámi“. Použitý řecký výraz obsahuje podstatné jméno pa·rou·siʹa, které doslova znamená „být vedle (někoho)“. Často se překládá jako „přítomnost“, zvlášť v souvislosti s neviditelnou přítomností Ježíše Krista. (Mt 24:37; 1Ko 15:23) Tady Pavel tento výraz používá, když vyjadřuje naději, že k filipanským křesťanům znovu přijde na návštěvu. Překlady „přítomnost“ a „přítomen“ podporuje i to, jak Pavel používá výraz pa·rou·siʹa ve Fil 2:12 (viz studijní poznámku), kde mluví o své „přítomnosti“ v protikladu ke své „nepřítomnosti“. (Viz studijní poznámky k Mt 24:3; 1Ko 16:17).

chovejte se: Nebo „žijte jako občané“. Řecké sloveso, které tu Pavel používá, souvisí s řeckými slovy pro „občanství“ (Fil 3:20) a „občan“ (Sk 21:39). Římští občané se obvykle aktivně podíleli na záležitostech státu, protože římské občanství bylo velmi ceněné a přinášelo s sebou odpovědnost i výsady. (Sk 22:25-30) Když tedy Pavel použije tvar tohoto slovesa v souvislosti s tím, aby se křesťané chovali „tak, jak si to dobrá zpráva o Kristu zaslouží“, vyjadřuje tím myšlenku, že se mají aktivně zapojovat do křesťanské činnosti, zvlášť do oznamování této dobré zprávy. A protože obyvatelé Filip dostali od Říma určitý druh občanství, tenhle důraz na aktivní účast jim byl dobře znám. (Viz studijní poznámky ke Sk 23:1 a Fil 3:20).

jako jedna duše: Nebo „jednomyslně; jako jeden muž“. (Viz studijní poznámku ke Sk 4:32).