Římanům 16

Představuji: Nebo „doporučuji“. Pavel zřejmě představuje Foibé křesťanům v Římě, aby je povzbudil, ať ji přijmou a mají k ní stejný postoj, jaký měl on. (Ří 16:2) Použité řecké slovo souvisí s řeckým výrazem, který Pavel použil v 2Ko 3:1 ve spojení „doporučující dopisy“. V biblických dobách byly takové doporučující dopisy běžným způsobem, jak někoho představit lidem, kteří ho neznali. Foibé, která sloužila jako „služebnice sboru v Kenchrejích“, možná Pavlův dopis křesťanům v Římě sama přinesla.

služebnicí: Nebo „služebníkem“. Řecké slovo di·aʹko·nos má široký význam. Když Pavel Foibé nazval „služebnicí sboru“, zřejmě tím poukázal na křesťanskou službu, tedy na šíření dobré zprávy. Kázání dobré zprávy je odpovědností všech křesťanských služebníků. (Srovnej Sk 2:17, 18 s studijní poznámkou k Ří 11:13.) Příbuzný výraz di·a·ko·neʹo se používá i o ženách, které sloužily neboli pomáhaly tím, že zajišťovaly jídlo a další podporu Ježíšovi a jeho následovníkům. (Lk 8:3) Protože se di·aʹko·nos někdy používá v oficiálním smyslu a označuje jmenované „služební pomocníky“ v křesťanském sboru (Fil 1:1; 1Ti 3:8, 12), někteří překladatelé ho tady v Ří 16:1 překládají jako „jáhen“ nebo „jáhenka“. Když ale Bible uvádí požadavky na „služební pomocníky“, nenaznačuje, že by takovými jmenovanými služebníky mohly být ženy. Naopak jsou popsaní jako „manželé jedné manželky“. (1Ti 3:8-13) Mnozí překladatelé proto chápou tento výraz v obecném smyslu a překládají ho jako „služebník“ nebo „pomocník“.

Kenchrejích: Jeden z korintských přístavů, asi 11 km na východ od Korintu. Potom co Pavel zůstal v Korintu víc než 18 měsíců, odplul z Kenchrejí do Efezu, a to asi v roce 52 n. l. (Viz studijní poznámku ke Sk 18:18.) Písmo neuvádí, kdy byl v Kenchrejích založen křesťanský sbor. Někteří se domnívají, že sbor vznikl jako výsledek Pavlova dlouhého pobytu v Korintu, ale určitě existoval už před rokem 56 n. l., kdy Pavel napsal dopis Římanům.

ochránkyní: Řecký výraz pro·staʹtis, který je tady použitý, má v základním významu smysl „ten, kdo chrání“. Tento popis naznačuje, že Foibé dělala laskavé skutky a přicházela na pomoc těm, kdo byli v nouzi. Může také vyjadřovat myšlenku, že druhé aktivně podporovala. Foibé měla možnost cestovat a sloužit ve sboru, což možná naznačuje, že byla vdova a snad i bohatá žena. Pokud tomu tak bylo, mohla ve společnosti využít svůj vliv, aby se zastala křesťanů, kteří byli falešně obviňováni z protiprávního jednání, nebo jim poskytnout nějakou formu útočiště před nebezpečím.

Vyřiďte pozdravy: Od tohoto verše až do verše 15 Pavel posílá pozdravy 26 křesťanům, které jmenuje, a mnoha dalším, o kterých se zmiňuje jednotlivě nebo jako o skupině. Pavel si vážil svých duchovních sester, což je vidět z toho, že konkrétně uvádí těchto osm křesťanských žen: Prisku, Marii, Tryfénu, Tryfósu, Persidu a Julii, a také Rufovu matku a Nereovu sestru. V té době už byl mnoho let významným apoštolem pro národy. (Sk 9:15; Ří 1:1; 11:13) Přesto, jak ukazují tyto pozdravy, nikdy nepřestal projevovat osobní zájem o své spoluvěřící.

Prisce a Aquilovi: Tento věrný manželský pár byl z Říma vyhnán na základě nařízení císaře Claudia namířeného proti Židům, někdy v roce 49 nebo na začátku roku 50 n. l. Claudius zemřel v roce 54 n. l. a v době, kdy Pavel psal svůj dopis křesťanům v Římě, asi v roce 56 n. l., se Priska a Aquila do Říma už vrátili. (Viz studijní poznámku ke Sk 18:2.) Pavel je označuje jako své spolupracovníky. Řecké slovo pro „spolupracovník“, sy·ner·gosʹ, se v Křesťanských řeckých písmech objevuje 12krát, nejčastěji v Pavlových dopisech. (Ří 16:9, 21; Fil 2:25; 4:3; Kol 4:11; Fm 1, 24) Je pozoruhodné, že v 1Ko 3:9 Pavel říká: „Jsme Boží spolupracovníci.“

riskovali život: Někteří se domnívají, že tento výraz, který doslova znamená „dali svůj krk pod“, je obrazné vyjádření odvozené z praxe stínání hlavy, která se používala v římských dobách. Je to silný obrat, který poukazuje na bezprostřední a násilnou smrt. Pavel tím naznačuje, že Akvila a Prisca (Priscilla) dali svůj život v sázku, aby ho zachránili. Někteří uvádějí, že se to mohlo stát během povstání, které vyvolali stříbrotepci v Efezu. (Sk 19:28–31) Právě v tak nebezpečné situaci si Pavel mohl být natolik nejistý i svým vlastním životem, že Akvila a Prisca zasáhli a „pro mě riskovali život“. (2Ko 1:8) Bible ale neupřesňuje, jakou konkrétní událost měl Pavel na mysli.

pro mě: Nebo „pro můj život (duši)“. V tomto verši se řecké slovo psy·kheʹ vztahuje na člověka nebo na jeho život. — Viz Slovníček, „Duše“.

Marie: Šest žen v Křesťanských řeckých písmech se jmenuje Marie. Tahle Marie je zmíněná jen tady, kde ji Pavel chválí za to, že „toho pro vás tolik udělala“ ve prospěch křesťanského sboru v Římě. Bible o ní neposkytuje žádné další informace. (Viz studijní poznámku k Lk 1:27).

svatým polibkem: Ve čtyřech svých dopisech (tady a v 1Ko 16:20; 2Ko 13:12; 1Te 5:26) Pavel povzbuzuje spolukřesťany, aby se navzájem zdravili „svatým polibkem“. Apoštol Petr použil podobné vyjádření: „Pozdravte se navzájem polibkem lásky.“ (1Pe 5:14) V biblických dobách byl polibek projevem náklonnosti, úcty nebo přání pokoje. Bylo také běžné dát polibek při přivítání nebo při loučení. (Rut 1:14; Lk 7:45) Tento zvyk byl obvyklý mezi příbuznými mužského a ženského pohlaví (1Mo 29:11; 1Mo 31:28), mezi mužskými příbuznými a také mezi blízkými přáteli (1Mo 27:26, 27; 1Mo 45:15; 2Mo 18:7; 1Sa 20:41, 42; 2Sa 14:33; 2Sa 19:39; viz studijní poznámku ke Sk 20:37). Mezi křesťany takové projevy náklonnosti odrážely bratrství a duchovní jednotu těch, kdo jsou spojeni pravým uctíváním. Nebyly pouhou formalitou ani rituálem a neměly žádný romantický ani erotický podtext. (Jan 13:34, 35).

břicha: Nebo „žaludku“. V doslovném smyslu se řecké slovo koi·liʹa vztahuje na „žaludek“ nebo vnitřní orgány člověka. Tady a v Fil 3:19 je použito v přeneseném významu a označuje tělesnou chuť, neboli touhu. Pavel vysvětluje, že pokud se lidé stanou otroky „svého břicha“, nemůžou být otroky „našeho Pána Krista“. V Fil 3:19 jsou popsáni lidé, kteří mají „své břicho“, tedy své tělesné touhy, za svého boha.

rozdrtí Satana: Tato slova připomínají první biblické proroctví zapsané v 1Mo 3:15, kde se říká, že „potomek“ obrazné ženy, o které se tam mluví, „rozdrtí [hadovi] hlavu“. To se vztahuje na zničení Satana, „původního hada“. (Zj 12:9) K popsání této události Pavel použil řecké slovo, které slovníky vykládají jako „rozbít; rozdrtit na kusy; úplně přemoci“. Stejné řecké slovo je použito v Zj 2:27, kde se píše, že národy „budou rozbity na kusy jako hliněné nádoby“. Pavel psal spolukřesťanům, kteří byli „spoludědici s Kristem“ (Ří 8:17), a proto použil výraz „pod vašima nohama“ v přeneseném smyslu, aby vyjádřil, že se budou podílet na rozdrcení Satana.—Srovnej Mal 4:3.

Tertius: Pisatel neboli písař Pavlova dopisu Římanům a jediný z Pavlových tajemníků, který je uveden jménem. Formulace „V Pánu“ (»V Pánu vás pozdravuji já, Tertius, který jsem zapsal tento dopis.«) ukazuje, že Tertius byl věrný křesťan, který mohl patřit ke sboru v Korintu. Tertius do dopisu Římanům vkládá svůj vlastní pozdrav, možná proto, že v Římě znal mnoho křesťanů.

můj hostitel: Tedy hostitel Pavla. Osobní pozdravy od Tertia jsou omezené na předchozí verš.

městský pokladník: Nebo „městský správce“. Řecké slovo oi·ko·noʹmos, které se nejčastěji překládá jako „správce“, má v základním významu smysl „správce (administrátor) domu“. V tomto kontextu, když je použité spolu s řeckým slovem pro „město“, zjevně označuje někoho, kdo měl na starosti finanční záležitosti města Korintu. Archeologické vykopávky v Korintu ve 20. letech 20. století odkryly dlažbu nebo dlažební kámen s nápisem, že jistý Erastos položil dlažbu na vlastní náklady. Není jisté, jestli je Erastos zmíněný v tomto nápisu totožný s tím, kterého Pavel zmiňuje tady, ale předpokládá se, že ta dlažba existovala v prvním století n. l.

jeho bratr: Řecký text doslova říká „ten bratr“ a dá se chápat tak, že Quartus byl Erastův pokrevní bratr. Je ale také možné, že text mluví o duchovním vztahu, a pak by se to dalo přeložit jako „náš bratr“.

Některé řecké rukopisy a starověké překlady do jiných jazyků doplňují: „Ať je nezasloužená laskavost našeho Pána Ježíše Krista se všemi vámi. Amen.“ Jiné rukopisy tato slova uvádějí až po verši 27. V nejstarších a nejspolehlivějších rukopisech se ale podobná formulace objevuje jen ve verši 20. Jako verš 24 se nevyskytuje a není ani po verši 27. Doklady z rukopisů proto jasně ukazují, že takové doplňky nejsou součástí původního textu. (Viz Dodatek A3).

zjevením: Dosl. „odkrytím; odhalením“. Řecký výraz a·po·kaʹly·psis se často používá, jako v tomto verši, ve spojitosti s odhalením Boží vůle a záměrů nebo jiných duchovních záležitostí. (Ef 3:3; Zj 1:1) Bůh je konečným Zdrojcem takových zjevení.—Srovnej studijní poznámku k Lk 2:32.

Amen: Viz studijní poznámku k Ří 1:25.